25. srpna 2013

Mulligan - 1.

Autor: Elpin
Překlad: Nade

Autorka Elpin dala laskavé svolení k překladu. Zde je odkaz na originál >>>Mulligan

A tady máte autorčin úvod k příběhu:
Shrnutí:  Nechci prozradit příliš mnoho – Draco s Harrym se rozejdou a Harry vymyslí způsob, jak všechno znovu napravit. Ale nevyjde to úplně podle plánu.

Pár: HP/LM; HP/DM

Vysvětlení k názvu, který vám zřejmě nebude dávat úplně smysl:  Mulligan – darovaná rána v golfu (neboli druhá šance). Pravidlo, které umožňuje zahrát novou ránu, pokud byla první rána nepovedená. Lze použít jen při přátelském utkání. O původu pojmu se spekuluje. Zdroj: Wikipedie.  Název navrhla Rokkis, sestra autorky, protože sama hraje golf.
***********************************************************************************************************

Děkuji za pozornost a užijte si kapitolu. Nade
PS: velké díky Jutaki za nezbytné konzultace k překladu.


Kapitola první: Zničený a zlomený


„Miluju tě,“ řekl Harry tak tiše, jak jen dokázal, snad strachy, aby nevyděsil a neodehnal osobu, která seděla proti němu. „Miluju tě,“ zopakoval. Bojoval s nutkáním uchopit vidličku a nacpat si něco do úst, aby se sám umlčel.  Odolal, naštěstí, a místo toho se prostě snažil zůstat zticha.

„Taky tě miluju,“ řekl Draco a usmál se oslnivě krásným úsměvem, po kterém se Harry na své židli skoro zhroutil úlevou. Draco zvedl sklenici a napil se svého velmi drahého vína. Harry ho pozoroval a snažil se aspoň trochu potlačit ten zbožný výraz ve své tváři. Miloval, jak se Draco pohyboval, dokonce i to, jak držel sklenici. Harry otevřel ústa, aby něco řekl, ale právě v tu chvíli přišel číšník a Draco začal objednávat. Blonďák v tom byl dobrý a vždycky objednával i pro Harryho, ale bývalému Nebelvírovi to nevadilo, protože všechno šlo tak dobře a Draco ho miloval. Jeho! Na pohled ošuntělému, hubenému zakrslíkovi, který o vztazích nic nevěděl, se podařilo získat nóbl, aristokratického, nádherného blonďatého muže, který nakonec obrátil, aby udělal správnou věc a zachránil spoustu lidí. Harry skoro nemohl uvěřit tomu, že konečně dostal něco, co chtěl. Opřel se a užíval si jejich rozhovor, i když jako obvykle obstarával většinu mluvení Draco. Takhle ze sebe Harry aspoň neudělal hlupáka. Jakmile Harry nějak pochybil, tak Draco vždycky malinko našpulil rty a to bylo jasné znamení, aby se Harry plazil pro odpuštění. Ale právě teď bylo vše dokonalé, úžasné. Konečně!

Toho večera, než Draco odešel - naneštěstí musel ráno vstávat - se líbali a objímali, a Harry zasténal, „U Merlina, já tě miluju.“ Draco se zarazil, odtáhl se a znovu se usmál tím úplně stejným úsměvem.

„No, já už radši půjdu,“ řekl.

„Můžeš přijít po práci?“ zeptal se Harry.

„Nemůžu,“ odpověděl Draco. „Jdu navštívit svého otce.“ Harry se přikrčil, jakoby se omlouval za zeptání. Poslední dobou tohle nebylo moc dobré téma. Na druhou stranu, kdy vlastně bylo téma rodiče dobré na rozhovor s Harrym?

„Myslíš, že je rozrušený z toho rozvodu?“ Draco sevřel rty a Harry doufal, že to není kvůli němu.

„On o tom nemluví a já z toho mám obavy,“ přiznal Draco.

„Můžu jít taky, jestli chceš. Mohli bychom ho rozveselit,“ nabídl Harry, i když věděl, že nebyla možnost, že by Draco řekl ano. Harry a Lucius Malfoy za sebou neměli zrovna hladkou společnou minulost, a to bylo řečeno velmi mírně.

„Víš, to by mohl být dobrý nápad,“ řekl Draco. Harryho obočí vylétlo tak rychle, jako pár zlatonek, a jeho ústa zůstala dokořán. Byl lehce v šoku. „Musím si s ním promluvit, ale pak bychom si na Manoru mohli všichni dát společnou večeři. Jak to zní?“

„Eh ... dobře?“ řekl Harry v předstíraném nadšení, které však ani zdaleka necítil. Draco si jeho nepohodlí vůbec nevšiml, což bylo velmi zvláštní. Draco si obvykle všiml všeho.

„Skvělé. Vyzvednu tě v pět.“ Draco mu dal poslední polibek a pak zmizel. Harry zůstal stát a cítil se mírně rozpolcený. Večer nakonec neproběhl úplně tak, jak doufal. No, ten konec každopádně ne, protože teď půjde na večeři s Luciusem Malfoyem!

***
Harry si povzdechl a stočil se do klubíčka. Byl zavrtaný ve své posteli a snažil se nemyslet na zítřek. Jenže teď, když nečinně ležel v posteli, byla snaha na nic nemyslet mnohem těžší. Pořád se převaloval a přendával si polštář, ale nic nepomáhalo. Jeho mozek mu prostě nedovolil usnout dřív, dokud své myšlenky dokonale nevypudil.

První věc, která mu proběhla hlavou, byla vzpomínka na chvíli, kdy Luciuse Malfoye vlastně viděl naposledy. Bylo to v Poslední bitvě. Mužův hábit byl roztrhaný na cáry a jeho dlouhé vlasy mu divoce vlály kolem hlavy. Harrymu připadal jako nadpřirozený zlosyn z mudlovského filmu, jako nějaký démon. Jeho oči jiskřily, když vrhal kletbu za kletbou na … své kolegy Smrtijedy.

Harry to tenkrát nechápal, možná dokonce ani teď ne, ale Lucius a Draco přeběhli na jejich stranu a pomáhali jim ve válečném úsilí. Byla to záhada a mnozí jim nedůvěřovali, dokud jim neposkytli poslední kus životně důležité informace, kterou pak Harry využil k porážce toho bastarda. Harry uvažoval, odkud asi Lucius věděl, kde je poslední viteál a jak ho zničit, ale nikdy se toho muže na to nezeptal. A také se nikdy nezeptal na jeho důvody. Následné soudní přelíčení s Luciusem Malfoyem proběhlo za zavřenými dveřmi a Harry o tom věděl pouze to, že se ho účastnil Brumbál. Jen lidé, kteří se toho dne účastnili přelíčení, věděli, proč byl Lord Malfoy, Voldemortův Smrtijed číslo jedna, ponechán na svobodě s pouhým pokáráním. Dokonce ani nezkonfiskovali nic z jeho majetku. Harry by z celé záležitosti dost zmatený, protože ten pohled, který mu Brumbál při sdělování téhle novinky věnoval, byl tak strašně divný, že se radši zařekl, že už se ho na to nikdy, ale nikdy, nebude vyptávat. A to tak dlouho, dokud bude živ.

Ovšem Draco Malfoy, naopak, to byla úplně jiná věc. Harry ho otravoval a naléhal, dokud se blonďák nečervenal jako Weasley. Draco se mu nakonec přiznal, že byl sice vycvičený jako dobrý Smrtijedův synek, ale po celou dobu to bylo jen sehrané. Harry se tenkrát ušklíbl, obrátil oči v sloup a Dracovi oponoval, že takhle dopředu celý svůj život přece nikdo neplánuje! Proč by Lucius svého syna učil něco takového, zejména pokud si celých třináct let myslel, že je Temný pán mrtvý a definitivně pryč? A především, k čemu by potřeboval hrát divadýlko?

Draco se rozčílil a zvuky, které u toho vydával, podezřele naznačovaly, že to prostě neví. Pak se na Harryho zčista jasna podíval a naprosto zřetelně řekl, dle Harryho mínění až příliš nahlas, „Protože tě chci. Tak co! Je tohle dostatečný důvod?"

Byl to poněkud násilný začátek jejich vztahu. Násilný, protože Harry popadl Draca za límec a políbil ho. Což byla shodou okolností jediná věc, kterou ze svých vztahů znal.

Nutno podotknout, že Harry po válce nebyl zrovna v pohodě. Zemřelo příliš mnoho lidí, které miloval: Fred, Tonksová, McGonagallová, Hagrid. A to byla jména jen těch nejbližších. Remusovi trvalo šest měsíců, než se probudil. Percy Weasley skončil v Azkabanu. Každý člověk v kouzelnické Británii někoho ztratil a každý za to chtěl Harrymu poděkovat. Samozřejmě ne za to, že jejich blízcí zemřeli, to vážně ne, ale za vítězství. Harry v tom však vítězství nikdy neviděl. Viděl v tom jen naivní hloupost a pouhé štěstí, a zdá se, že v tom se jeho názor shodoval se Severusem Snapem. Prostě jen přežil, jiní ne.

Ale Draco nic takového neřešil. Jednoduše … tam byl. Čekal, až si Harry své záležitosti vyřeší, a až bude přijatý do učení na Léčitelství. Ale pak, když už Harry mohl konečně zase začít žít, byl Draco právě tam, aby ho znovu políbil. Všechno to nakonec vygradovalo tak, že se nemohli stát ničím jiným, než milenci.

Harry by si nikdy ani nepomyslel, že by s Dracem mohli být dobrý pár. Blonďák byl atraktivní a dokázal, že je i statečný a silný. Ale Draco pak začal Harryho brát na večeře, kupovat mu dárky a prakticky ho okouzloval svým šarmantním já. A nesmíme zapomenout: komandoval Harryho v každém ohledu jeho života. Draco byl samozřejmě pichlavý i ve svých nejlepších chvílích, ale Harry se s tím nakonec dokázal snadno smířit, přestože sám se sebou byl docela spojený. Draco kupříkladu absolutně nesnášel jakékoli ponižování, a to ani pomyslné, takže Harry se hodně rychle naučil, že některé vtípky, pokud by něco takového naznačovaly, bylo lepší ponechat nevyřčené. Ale to bylo v pohodě, prostě jen neměl rád žertování, kdykoli, jakkoli.

Hermiona mu byla stálou podporou. Po období truchlení prošli, ona a Ron, vázacím obřadem a teď už měli tři děti. Ginny, poté co překonala ten šok, byla taky v pohodě, a v současné době byla těhotná s Deanem Thomasem - čekali dvojčata.

Dracovy rodiče… tak to byla úplně jiná situace. Přestože Lucius takříkajíc přeskočil na druhý břeh, neodvážil se Harry ani zvažovat možnost, že by Lucius s volbou svého syna souhlasil. Ale podle Draca na to neřekl ani slovo. Ovšem Narcissa, to byla jiná věc. Zdálo se, že reagovala zcela odlišně než její manžel. Její hlas mu zněl v uších ještě celou cestou z její cely v Azkabanu. A teď se rozváděli. Bylo to tím? Nenáviděla snad Narcissa Luciuse za to, že do vztahu jejich syna nezasáhnul? Harry si nemohl pomoci, ale pokud tomu bylo tak, musel Luciuse litovat.

V Harryho mysli opět zablikal obrázek Luciuse v závěrečné bitvě. Ta představa byla větší, mohutnější a - přiznejme si to - silnější verze Draca, který měl vždycky víc z matčiných měkčích rysů. Obzvlášť Luciusova čelist byla výraznější, a zřejmě celá jeho existence byla prostě větší než jeho syn, přestože teď už byl Draco plně dospělý. Lucius nebyl extrémně vysoký muž, ale byl nejméně o dva palce vyšší než jeho syn, a možná o hlavu, nebo tak nějak, vyšší než Harry, který byl vždycky tak zatraceně malý. Jeho oči byly… počkat…

Proč myslí zrovna na tohle? Harry pokrčil rameny, myšlenky odsunul a nutil se ke spánku. Měl starosti s Luciusem a jejich večeří - s Dracem - zítra. Doufal, že v Bradavicích nastanou mimořádné okolnosti, které ho tam zdrží… ehm, doufal, že v Bradavicích nenastanou mimořádné okolnosti, které ho tam zdrží a na večeři nepřijde pozdě. Ano. Přesně tak.

XXX

Draco vstoupil do Malfoy Manor. Venku byla tma, a přestože svíčky ozařovaly vstupní halu, kouty byly stále temné. Draco na to však byl zvyklý a s obvyklou lehkostí hodil svůj kabát domácímu skřítkovi. Jeho boty klapaly po mramorové podlaze, když cílevědomě kráčel západním křídlem k hlavnímu obývacímu pokoji v přízemí. Lucius vzhlédl z místa na pohovce, kde seděl, v jedné ruce držel pohár čehosi a druhou ruku měl připravenou nad šachovnicí před sebou.

„Zrovna jsem se chystal udělat svůj tah,“ řekl, a když se Draco přiblížil, jeho oči se vrátily zpět na šachovnici. Pohnul střelcem (své tiché chvilky nad šachy dodržovali v každé době) a Draco se usadil naproti svému otci.

„Udělal jsem, co jsi požadoval,“ pronesl Draco, zkoumal šachovnici a při tom nenápadně pozoroval otcovu reakci.

„Dobře.“ Lucius Malfoy nikdy nedal nic najevo. Bude trvat ještě desítky let, než bude Draco ve skrývání svých emocí tak zdatný jako on.

„Dokonce jsem to udělal tak, že to vypadá, jako kdyby to Harry navrhl sám.“

„Opravdu?“ Lucius nespouštěl oči z desky, ačkoli Draco na otce zcela otevřeně zíral.

„Proč právě sedmnáctého, otče?“ zeptal se Draco. „Proč je ta … večeře tak důležitá?“ Krátká pauza Draca ujistila v podezření, že tu šlo o něco víc. Nakonec Lucius vzhlédl, ale jeho tvář byla nečitelná.

„Nemůže snad osamělý muž požádat o společnost svého syna a pozvat i synova partnera?“ Draco si tiše odfrkl a odvrátil pohled do obrovského krbu po jeho pravici.

„To je jedno. Nicméně, nejdřív si s tebou musím promluvit. Je to důležité, a je to o Harrym … Ale dnes večer se na tuhle diskusi necítím … Jsem příliš unavený …,“ podíval se zpátky na šachovnici. „Pro tuto hru příliš, obávám se. Uvidíme se zítra večer.“ S tím Draco vstal a bez jediného slova odešel. O malou chvíli později se přemístil do svého domu. Lucius se se svým pitím opřel v pohovce a zadíval se za svým synem.

„Ano, měl jsem pocit, že bys mohl být,“ zamumlal do prázdné místnosti.

XXX

K Harryho zděšení - ehm, úlevě! – se ve škole nestalo nic pozoruhodnějšího, než několik netopýřích kleteb, takže ji brzy opustil, aby se připravil. V Bradavicích nebydlel, protože měl učňovské lekce u Svatého Munga, kterých se musel účastnit. Žil v malém domku asi kilometr od Godrikova dolu. Kromě Halloweenu do městečka nikdy nechodil, ale blízkost toho místa se mu líbila.

Po vyzkoušení každých jednotlivých šatů, které vlastnil, včetně starého slavnostního hábitu ze čtvrtého ročníku (díky Merlinovi, že mu byl skutečně malý, jinak by už byl vážně v depresi), si Harry oblékl to nejlépe vypadající mudlovské oblečení, které měl. Draco se mu neustále snažil kupovat co nejvíc šatů, ale všechno oblečení, které mu dal, nosil Harry, jen když ho o to Draco obzvlášť důrazně požádal. Mudlovské oblečení se mnohem jednodušeji nakupovalo i nosilo, alespoň podle Harryho, a také byl přesvědčený, že ve svém pěkném obleku a bílé košili vypadá mnohem dospěleji, než se vůbec kdy cítil. Snad to směrem k Luciusovi Malfoyovi vyšle tu správnou zprávu: Draca dokážu milovat dost na to, abych se kvůli němu vyšňořil a šel s ním na večeři, ale nikdy mě nepřinutíš, abych se oblékal pro tebe! Cha, to mu to ukáže!

Zaklepání a zvolání „Harry, doufám, že jsi připravený!“ donutilo mladého muže vyskočit a zanechat hledání vhodné kravaty. Čistě ze zvyku si uhladil vlasy a spěchal po schodech dolů, aby se s Dracem setkal v malé předsíni. Draco, který za sebou právě zavřel dveře, byl oblečený polo-formálním způsobem, ačkoli jeho styl byl jako vždy kouzelnický. Věnoval Harrymu jediný pohled a okamžitě protestoval.

„Nejsi oblečený.“ Harry, který byl na časté připomínky svého přítele k jeho oblečení zvyklý, odpověděl se zdviženým obočím.

„Určitě vidíš, že ve skutečnosti na sobě šaty mám. Tyhle šaty."

„Nedělej chytráka,“ odfrkl Draco. „Nemůžeš jít v mudlovském oblečení na večeři k mému otci, na Malfoy Manor.“

„Proč ne? Je docela pěkné,“ poukázal Harry. Draco protočil oči, jako by to byla ta nejhloupější věc, jakou kdy slyšel.

„Na Manoru nikdo nikdy nenosí mudlovské oblečení. To se prostě nedělá. Můj otec dostane záchvat, a všechny portréty budou pravděpodobně prskat tak, že budeš zacákaný sto let starými barvami.“

„Ne, že bys nebyl vtipný, Draco, ale … nemáme zpoždění?“ Draco zalapal po dechu a podíval se na své hodinky. (Mudlovské, které mu Harry dal k jeho posledním narozeninám. Nikdy však Dracovi neřekl, aby přestal být pokrytec.)

„Do prdele! Salazar nám pomož, copak chceš, aby si můj otec myslel, že ​​jsi naprosto neotesaný povaleč beze smyslu pro styl?“ zeptal se Draco sarkasticky, když Harryho vlekl k jeho vlastnímu krbu. Harry byl bez okolků strčen dovnitř, společně s letaxovým práškem, který ho rozkašlal, a hned za ním vstoupil Draco, který vyslovil místo určení. Při přistání musel Harryho jako obvykle podepřít. A také z nich kouzlem odstranil veškerý popel.

„Draco, jak vidím, podařilo se ti tvého přítele odtrhnout od nějaké důležité práce,“ přivítal je Lucius. Krb byl umístěný ve vstupní hale naproti dvoukřídlým vstupním dveřím a mezi dvěma velmi širokými a dlouhými schodišti, která po obvodu stoupala vzhůru na horní podlaží. Harry si nemohl pomoci, ale chvíli se kolem sebe v úžasu rozhlížel. Luciusovi to zdá se nevadilo a nechal ho.

„Ano, samozřejmě, otče,“ řekl Draco, aniž by si všiml Harryho zírání na strop. „Právě se vrátil od Grangerové, vždyť víš, té mudlorozené, takže neměl čas se převléknout…“

„To je naprosto v pořádku,“ přerušil ho Lucius, oči upřené na Harryho, který je vůbec nevnímal, protože se právě věnoval klenutému malovanému stropu a lustru nad nimi. „Pokud se vám tu líbí, pane Pottere, s potěšením bych vám nabídnul prohlídku.“ Draco se trhnutím otočil, aby se podíval na svého společníka.

„Harry!“ zvolal, když si uvědomil, že jeho přítel hostitele ještě ani nepozdravil.

„Oh!“ vydechl Harry, vrácený do reality. „Promiň, eh, zdravím, pane Malfoyi. Já…prohlídku bych rád ... možná po večeři.“ Harry k němu natáhl ruku a Lucius ji s úsměvem uchopil.

„Samozřejmě. Jste kdykoli vítán.“ Draco se nad tou výměnou zamračil.

„Správně,“ řekl Draco, ve snaze získat jejich pozornost.

„Nejdřív snad něco k pití? Draco, neříkal jsi, že se mnou potřebuješ mluvit?“

„Správně,“ opakoval Draco a podivně mrknul po Harrym, který právě na Luciuse zíral se stejným zaujetím, jako předtím na strop.

„Dobře, pak bych měl možná Harrymu ukázat růžovou zahradu a nechat ho v ní trochu putovat po ten čas, kdy budeme hovořit?“ nabídl Lucius a spojil svůj pohled s Harrym. Mladý muž se mírně začervenal.

„Jistě, um, mně to nevadí.“

„Skvělé. Sejdeme se v mé pracovně, Draco,“ řekl Lucius a natáhl ruku. Harry na něho chvíli kulil oči, pak nevěřícně pohlédl na svého přítele, ale když ani Malfoy nic neříkal, přijal ruku a nechal se vyvést dveřmi ven, a pak kolem domu. Draco se za nimi zamračeně díval a v očích měl zádumčivý pohled.

„Růžovou zahradu dal vysázet můj pra-pradědeček v roce 1853, aby se měl na co dívat, zatímco pracoval,“ informoval Lucius svého hosta, když kráčeli ruku v ruce. Harry byl značně nervózní. Lucius pro něho nikdy neměl nic než pohrdání, lhostejnost, ne-li přímo nenávist, ale teď se choval jako dokonalý gentleman. To samo o sobě Harryho nepřekvapovalo. Lucius Malfoy byl dokonalý gentleman v každém smyslu toho slova, ale on svůj šarm právě použil na Harryho Pottera. Prošli kolem obrovského domu a Harry spatřil nádhernou zahradu.

„No, páni.“

„Vskutku. Prosím, prohlédněte si tolik, kolik jen chcete. Vrátím se a vyzvednu vás hned, jakmile se svým synem ukončíme náš malý srdečný rozhovor.“ Lucius se na Harryho usmál. Byl to ten samý druh okouzlujícího úsměvu, jaký mu Draco věnoval tu noc předtím, když Harrymu řekl „Taky tě miluju“. Ten Luciusův byl však zcela jiného kalibru. S emocemi, které v Luciových očích náhle zachytil, si Harry vůbec nevěděl rady, takže jeho napětí ještě vzrostlo a maličko se odtáhl. Zdálo se, že Lucius to téměř okamžitě zaznamenal a jeho úsměv se nějak změnil, a přestože zdánlivě zůstal úplně stejný, teprve teď byl věrnou kopií Dracova úsměvu z jejich noční schůzky. Lucius mu lehce pokynul hlavou a odkráčel pryč, tím pádem za sebou nechal Harryho naprosto zmateného.

Harry by se rád zeptal, proč je Lucius tak milý, zvláště když teď kvůli rozvodu evidentně prochází obtížným obdobím. Proč by se měl obtěžovat s jemností, když právě hostí zhoubu svého bývalého pána? A pak ten úsměv a pohled ... to bylo ... Harry to prostě nedokázal pojmenovat. Ale stejně jako si v souvislosti s Luciusem Malfoyem umínil už dřív, rozhodl se nevyptávat a nešťourat se v tom. Radši se obrátil směrem do zahrady a začal se v ní potloukat, jen čas od času se zastavil, aby přivoněl k růžím.

***
Uvnitř Manoru vstoupil Lucius do své pracovny a s vnitřním uspokojením zaznamenal, že francouzské dveře byly tak, jak je dnes ráno nechal: otevřené. Draco, zřejmě v hlubokém zamyšlení, seděl před Luciusovým velkým starožitným stolem. Téměř, ale ne docela, tak velkým a působivým, jako byl ten Brumbálův, což bylo u aristokratů vždycky citlivé místo. Nicméně, časem to Lucius té staré lysce odpustil.

Draco si svého otce nevšiml, dokud si muž neodkašlal. Mladý Malfoy vzhlédl a zjistil, že Pán Manoru již sedí v křesle.

„Otče,“ začal Draco a polkl. „Potřebuji tvoji radu.“

„Jsi kdykoli srdečně vítán, můj synu,“ pronesl Lucius s úsměvem. Draco byl ustaraný, to bylo Luciusovi zřejmé. Proto si Draco nevšiml podivně Brumbálovského jiskření v otcových očích.

„Jde o Harryho ...“

„Ano?“ Draco nezaznamenal, jak dychtivě Luciusův hlas zněl.

***
Harry si povzdechl, když přivoněl k nádherným květinám. Procházel se poměrně blízko zdí Manoru a obdivoval jeho působivě se tyčící vznešenost, i když zdaleka neměl tolik podlaží jako Bradavice. Právě vyšel zpoza rohu domu, když zaslechl Luciusův hlas. Harry se při pohledu na široce otevřené dveře krátce zarazil. Otec a syn byli v pracovně s výhledem na růžovou zahradu. Pravděpodobně mluvili o rozvodu a tak se chtěl Harry otočit a diskrétně vzdálit. Ale na druhou stranu, ať mluvili o čemkoli, mohlo by to vysvětlit Luciusovo podivné chování ... A když už byl Harry Potter jednou zvědavý, nikdy se nedokázal zdržet odposlouchávání, když už se ta příležitost naskytla.

***
„Jde o Harryho,“ prohlásil Draco pevně po dlouhé odmlce. „Včera v noci ... řekl mi, že mě miluje.“

„Rozumím.“ Luciusova tvář byla opět dokonalá maska. Draco si povzdechl.

„Vím, co si myslíš.“

„Mohu tě ubezpečit, že nevíš.“

„Podívej, já vím, že chceš, abych si našel čarodějku, usadil se a měl děti …“

„Prosím, Draco,“ pokusil se ho Lucius přerušit zvednutím ruky. Draco však pokračoval.

„Ale vidíš, jak se věci mají. Já …“

„Možná by sis měl ujasnit priority,“ řekl mu Lucius pevně. Draco zamrkal a pak přikývl, vypadal trochu dezorientovaně.

„Na Harrym mi hodně záleží,“ řekl po chvíli. „Hodně. Nechci mu ublížit.“

„Ale nemiluješ ho,“ dokončil Lucius. Draco zavrtěl hlavou a venku na zahradě se Harryho srdce rozlomilo.

„Ne, nemiluju. On je tak zatraceně sladký a poddajný, nechává mě rozhodovat všechny důležité věci, jako kam jít, co na sebe, co jíst a s kým se setkat, ale... to je ... takhle jsem si to nepředstavoval.“

„A jak sis to představoval?“

„Já nevím,“ pokrčil Draco rameny. „Rychlý a vášnivý románek? Snad skandál? Pobavíme se a pak přijde mohutný zdrcující rozchod. Vzhledem k naší předchozí minulosti mě nikdy nenapadlo, že spolu budeme tak dobře vycházet. Když jsem mu tehdy řekl, že ho chci, potom co mě tak zatraceně provokoval, udělal jsem to jen z rozmaru ...“ Draco nad sebou zavrtěl hlavou. „Nikdy jsem si nemyslel, že budeme tak ... usedlí.“ Lucius si tiše odfrkl. Draco se na něj podíval. „Co?“

"Souhlasím. Kdybych byl na tvém místě, také bych to nepředpokládal.“

„Takže to chápeš?“ Draco očividně toužil po někom, kdo by jeho situaci chápal. „Neplánoval jsem si ho doopravdy oblíbit. Ale přes to všechno jsme se stali ... přátelé! Je to nejlepší přítel, jakého jsem kdy měl, pravděpodobně jediný skutečný, a teď ho ztratím, protože mě bude navždy nenávidět. Hůř než kdy předtím.“ Draco se poněkud nemalfoyovsky zhroutil na židli. „Nevím, jak to přátelství udržet,“ řekl sklesle. „Všechno to začalo tak dobře. Ten první polibek byl tak vášnivý ... Vůbec jsem to nečekal.“ Otec a syn seděli dlouhou chvíli mlčky. Lucius studoval svého dědice a přemýšlel, co má odpovědět. Draco jen tak nešťastně seděl a nedokázal myslet na nic jiného, ​​než na výraz Harryho se zlomeným srdcem.

„Všechno bude v pořádku,“ řekl náhle Lucius, načež se Draco chytil za hlavu.

„Jak to víš?“ zeptal se Draco, jeho oči byly prosebné.

„Harry ti odpustí. Je to Nebelvír se srdcem skutečného hrdiny. Stále bude tvým přítelem ... Ale myslím, že bys mu to měl říct co nejdříve. Není spravedlivé nechat ho tápat ve tmě.“ Draco přikývl a vstal, stejně jako Lucius. Jeho otec ho provázel ke dveřím. „Vše se vyřeší. Pojďme ho najít.“

***
Harry nejdřív zůstal stát jako přikovaný, ale když Draco řekl: „Vůbec jsem to nečekal,“ vytrhl se konečně ze svého omámení, otočil se a běžel. Utekl do zahrady a vyrazil na dlouhou zpáteční cestu kolem domu. Protože nevěděl, jak velké tu jsou pozemky, tak nejrychlejší způsob, jak se dostat mimo ochrany, bylo projít přední bránou. Jeho srdce uvnitř hrudi bušilo a čelisti měl zaťaté tak tvrdě, že si téměř drtil zuby. Konečně se vrhl kolem rohu domu a zamířil k příjezdové cestě, když z předních dveří vyšli Draco a Lucius.

„Harry,“ oslovil ho Draco a sestupoval po schodech. Lucius zůstal nahoře. „Musím s tebou mluvit.“

„Ne, nemusíš,“ vyprskl Harry, prošel těsně kolem Draca a zamířil k bráně. Na Luciuse se ani nepodíval.

„Harry?“ zeptal se znepokojeně Draco. Následoval za ním. „Co se děje?“ Harry se otočil na patě a zíral na svého bývalého přítele.

„Vůbec jsi to nečekal!?" Draco okamžitě zbledl a začal něco koktat. Harry ho však absolutně nenechal odpovědět. Stejně to byla jen řečnická otázka. „Jak to, že jsi to nečekal?! Chodili jsme spolu ven, dávali jsme si květiny a spoustu drobností, dost na to, aby to zahanbilo Brumbálovu kancelář! Byli jsme spolu prakticky každý den po celý rok! Která část našeho vztahu byla někdy rychlá a nebezpečná, vyvolávající skandál? Jak jsi to mohl nečekat!?“

„Harry,“ žadonil Draco. „Takhle jsem to nemyslel.“ Snažil se ho zadržet, ale Harry se mu vytrhl.

„Říkal jsi, že mě miluješ,“ řekl Harry a v těch slovech bylo téměř slyšet jeho zlomené srdce.

„Je mi … Je mi to líto,“ řekl bezmocně Draco. „Nechtěl jsem ti ublížit.“

„Zjevně ti nedělalo žádné problémy mi lhát," řekl hořce Harry. Otočil se, vyšel z brány a přemístil se okamžitě, jakmile byl mimo dosah ochran. Draco stál a hleděl za ním, cítil se ubohý víc, než si kdy myslel, že je možné.

***
Když se Harry vrátil do svého domku, asi půl hodiny křičel a zuřil. Úplně zdemoloval svůj obývací pokoj, než zapadl do své ložnice, kde se rozbrečel. Nedokázal to pochopit. Konečně byl šťastný, naplněný a všechny ty ostatní sentimentální věci; tak to mělo být! Všichni mu pořád říkali, že válka už skončila a jeho práce je kurva hotová, že si může válet šunky, být šťastný se svým pěkným klukem a žít život, jaký si zaslouží! No, jestli tohle je to, co si zasloužil po životě plném jednoho utrpení za druhým, tak si Harry nebyl jistý, jestli v tom chce pokračovat. Hned nato se otřásl. Ne, to nikdy, nikdy by se nezabil, protože to by byl výsměch matčině oběti.

Harry nevěděl, co má dělat. Tak strašně to bolelo. Draco zničil všechno, o co Harry usiloval. Tvrdě makal, nejen aby zničil Voldemorta, ale aby pak dal svůj život zase dohromady, aby mohli být spolu. Nikdy mu nepřipadalo, že by Dracovi něco z toho už od začátku vadilo. Že to vůbec nečekal, to byly jen kecy! Ledaže by Harry vysílal nějaké špatné signály ...

Bylo to tím? Harry věděl, že ve vztazích je naprosto beznadějný. Ten s Ginny sice skončil celkem dobře, ale bylo mu jasné, že od začátku dělala veškerou práci právě zrzka. Harry právě teď přišel o všeobecně rozšířenou představu, že on a Draco jsou dokonalý pár. A co když Dracovy záměry nepochopil?

A co teď? Prostě jen přijmout tento nejnovější políček do tváře, což se stalo příběhem jeho života: samé sračky, které ho sráží fyzicky i psychicky, zatímco leží na zemi? Ne, udělá to tak, jako vždycky: bude bojovat. Ale jak? Nemohl doufat, že by Draca svedl, protože prostě nevěděl jak, ale věděl, co doteď udělal, a samozřejmě všechno špatně. Jak napravíte chyby minulosti? V mudlovském světě se omluvíte, nebo uděláte něco, abyste to napravili ... Ale Harry měl ještě jiné možnosti, než mudlovské.

V jeho hlavě začal pomalu klíčit plán. Bylo to naprosto šílené a zcela nezákonné, ale to mu bylo jedno. Hodlal získat zpět život, na kterém tak pracoval, zatraceně! Tohle nemohl přijmout, už ne. Už žádné další ztráty, žádné další ‚oklepat se a jít dál‘.

S tím bláznivým plánem, pevně zakořeněným v mysli, Harryho mozek konečně vypnul a on usnul. Snil o milování s Dracem a pak si pořád dokola opakoval, že to byl jen sex a nic víc, zatímco ten snový Harry se jen smál a nechápal to.

***
Draco šel té noci také spát, a ronil své první slzy od doby, kdy mu bylo pět let a právě zlomil své oblíbené koště.

I Lucius Malfoy se uložil ke spánku, protože ráno potřeboval brzy vstát a vyrazit na ministerstvo. Ne, nepracoval tam, teď už ne. V současné době se věnoval správě vlastních investic, ale zítra tam rozhodně něco na práci měl.


ooOoo


Pozn. překladatele:
Doufám, že se vám příběh bude líbit stejně jako mně. A protože druhá kapitola je mimořádně krátká, umístím ji sem mimořádně už ve středu, jako takovou chuťovku.
                                                                                                               Vaše Nade


Pokračování >>> Mulligan 2

20 komentářů:

  1. A jéje další chuťovka od Tebe. Čekala jsem jestli si uděláš taky prázdniny, ale ne. Opět jsi si pro nás přichystala velice zajímavou povídku. Mnohokrát děkuji a už se nemůžu dočkat středy!

    OdpovědětVymazat
  2. Povídka je to suprová. Těším se na další kapitoly. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. wau, tohle byl tedy začátek jak se patří a jsem zvědavá na Harryho plán :), už se mooooc těším na středu :)
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  4. Oooo děkuji, těším se na další kapitoly, zatím to vypadá na supr povídku ;)
    Clowers

    OdpovědětVymazat
  5. No, tvůj překlad je tak skvělý, že mě tahle povídka docela zaujala. Mě osobně se moc nelíbí, jak je Harry...jak to jen říci... takový poddajný. V Red Hills se líbil více,byl takový dominantnější a nenechal se vláčet. Ale rozhodně to nezhoršuje kvalitu tvého překladu. Ten je na vysoké úrovni a jen tvůj styl mě donutil dočíst kapitolu až do konce. Ale nesuďme předčasně, počkám si až tu bude více kapitol....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uhodila jsi hlavičkou na hřebíček... Nebo to bylo obráceně? :-D
      Mě taky překvapilo, jak je Harry submisivní, ale ... Vydrž, bude líp! :-D
      Díky za pochvalu překladu. Hodně si toho cením.

      Vymazat
  6. Ďakujem za novú poviedku, ani som nečakala, že tu bude nový preklad tak skoro:)
    Začiatok sa mi veľmi páči. Je mi ľúto Harryho ale aj Draca. A hlavne som zvedavá ako to celé zamieša Lucius. Už sa teším na pokračovanie:)

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem tak nadšená, že se vám povídka líbí. To si ani neumíte představit! Díky všem! :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Zrovna dneska jsem přemýšlela, co máš v plánu dalšího dělat a vida je tu něco nového.
    Taky nemám ráda, když je Potter takový ňouma, doufám, že se zlepší a bude z něj pořádný chlap a ne takový ukňouranec. Lucius má něco za lubem, já ho miluji.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  9. Páni.. tohle vypadá mimořádně zajímavě.. skoro mne napadlo jestli náhodou nemá Harry v plánu použít obraceč času a zkusit to znovu. Dodat vztahu více "šťávy", která Dracovy chyběla, hm?? No jen nápad, možná je to nesmysl..
    Ale Lucius se mi líbí, řekla bych, že odpočátku chtěl Harry chránit a možná se do něj časem zakoukal.. to by vysvětlovalo ty narážky.. ten zírající Brumbál a tak.. Jsem fakt zvědavá jak to bude pokračovat..

    Lily

    OdpovědětVymazat
  10. Nová povídka tak brzy a s mým oblíbeným párováním,sem nadšená.Lucius je tu samé překvapení a naprosto úžasný,tak proč se musel Harry zamilovat zrovna do Draca?Jejich vztah tu na mě působí naprosto nevyváženě,Draco je panovačný a Harry si od něj nechá všechno diktovat,to prostě není Harry.I když mám pocit,jako by to Lucius věděl,nebo to snad naplánoval?Doufám,že ne.
    Nemůžu se dočkat pokráčka a víc Luciuse,děkuji :)

    OdpovědětVymazat
  11. No tak tohle bylo něco. Zajímalo by mně co Lucius plánuje. No hádám, že Harrymu ani Dracovi se to líbit nebude.
    Krásná kapča a jsem opravdu zvědavá jak se stím co Harry slyšel popere a co vymyslel.
    Moc se těším na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  12. Já věděla, že se vyplatí čekání na novou povídku:-) začíná to moc dobře, sice poddajný Harry mi taky moc nesedí, ale povídka je teprve na začátku a já věřím, že všechny překvapí:-) takže se moc těším středu a na všechny plány, tedy nejen
    Harryho, ale i Luciuse:-)
    A děkuju za nový překlad:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  13. Dobře, zdá se, že komentář zase zmizel ve spamu, ale to neva, já to nevzdám:-D takže znova: Já věděla, že se vyplatí to čekání na novou povídku:-)Sice poddajná Harry mi taky moc nesedí, ale příběh je teprve na začátku, tkž věřím, že nás pořádně překvapí...takže se těším na středu, hlavně na Harryho plán a Luciusovy záměry:-)
    A taky děkuju za nový překlad:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  14. Ach můj bože! Je to asi měsíc nebo dva co jsem tuhle povídku četla! To je účasné, že jsi se pustila do překladu, je fakt skvělá! Moc se těším na další kapitolky a děkuju za překlad. S láskou S.

    OdpovědětVymazat
  15. Tohle je první věc, kterou tady na webu čtu a musím říct, že mě opravdu zaujala. Hned půjdu na další kapitoly :) Akorát nevím, jestli vydržím čekat na překlad (který se mi velmi líbi, ale já jsem baba nedočkavá), a nedočtu to v originále... No uvidíme, jak silné budu moje nutkání :D Takhle submisivní Harry mi teda moc nesedí, ale snad ho to brzy přejde :)

    OdpovědětVymazat
  16. Na poviedku som natrafila síce už skôr, ale nemala som čas venovať sa čítaniu, takže som rada, že aj na to došlo.
    Musím povedať, že tento pár mám rada a celkový nápad vyznie viac ako zaujímavo, takže sa nesmierne teším, pretože prvá kapitolka bola veľmi pútavá!!! Ďakujem

    OdpovědětVymazat
  17. Karin Vypadá to moc dobře ale chudák Harry.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)