4. srpna 2013

Red Hills - 49.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Opětovně velké díky všem, kteří komentovali. Díky vám se tu vznáším jako obláček štěstí. :-D
Jenny, Bobo, Ariwa Sea, Nixal, Psycho, bacil, Lafix, Zuzana, Achája, Lily, kali, Anna a Káťa - tihle všichni jsou strůjci mého štěstí. :-D

Užijte si kapitolku, dost jsem se u ní zapotila. :-D


49. kapitola

Harry netušil, kolik minut jen tak nehybně stál uprostřed místnosti a nepřítomně zíral do místa, ze kterého se Draco přemístil. Z letargie ho vytrhlo teprve tiché lupnutí, spojené s příchodem skřítků. Otočil se a spěchal do ložnice, jejichž dveře prudkým trhnutím otevřel.

„Co se to tady děje?“ zavrčel při pohledu na dva skřítky, kteří stáli u skříně, o kterou se dělil se svým manželem.

„Balíme věci pana Malfoye,“ podívalo se na něho nejistě malé stvoření s velkýma vypoulenýma očima.

„Kdo vám řekl, abyste to udělali?“

„Pan Malfoy,“ vyjekl vyděšeně skřítek.

„Okamžitě vrátíte všechno na své místo a zmizíte mi z očí!“ V tu chvíli bylo Harrymu úplně putna, že se jeden skřítek začal tahat za uši, jakoby se je pokoušel prodloužit a druhý začal s nářkem rytmicky bušit hlavou do desky stolku, který stál u postele, a vysokým hláskem opakoval „Pan Malfoy přikázal, pan Malfoy ...“

„Nezajímá mě, co vám přikázal pan Malfoy. Já jsem majitelem hradu a plníte moje rozkazy!“ Přešel ke dveřím skříně a strčil do nich tak prudce, až se s hlasitým třeskem zabouchly. „Přestaň mlátit hlavou do toho stolku, než ho rozbiješ. Vypadněte!“ zařval a skřítci s hlasitým nářkem zmizeli.

Zprudka se nadechl, zaťal pěsti a tiše zaklel. Byl si dobře vědom, jak nespravedlivě právě zacházel s těmi ubohými tvory, kteří s největší pravděpodobností právě teď někde na hradě vykonávají svůj rituální masochismus. Ale upřímně řečeno, bylo mu to jedno. Došel k jednomu stolku a z horní zásuvky vytáhl mapu Emeraldfogu, nedávno vyrobenou dvojčaty Weasleyovými. Otevřel podlouhlý tubus a vysunul svitek pergamenu, který rychlým pohybem rozložil.

„Draco Malfoy!“ pronesl a s úlevou si oddechl, když o chvilku později našel jméno svého manžela v místnostech ve sklepení, vedle praporku s nápisem Severus Snape. To si mohl myslet. Poskládal pergamen, strčil si ho do kapsy a tubus nedbale odhodil na postel. Za malou chvíli už stál před obrazem lovce, před Snapovými pokoji.

„Pottere.“ Obraz se tiše odsunul a odhalil tak postavu majitele, stojícího v průchodu. „Čemu vděčím za tvou návštěvu?“

„Můžeš Dracovi vyřídit, že jeho nápad vystěhovat se nebyl přijat a skřítky jsem z naší ložnice vyhodil. Pokud chce svoje oblečení, bude si pro ně muset přijít osobně. Ale ať s jejich vrácením nepočítá.“

„Cože?“ Snape svraštil čelo a upřeně na Harryho zíral. „Kde je Draco?“

„Jak, kde je? U tebe!“ Harry se na něj podíval hněvivě. „Nedělej ze mě idiota!“

„V tom jsi naštěstí dosáhl dokonalosti i bez mé pomoci,“ mlasknul netrpělivě muž. „Draco tady není a já netuším, co tě přimělo si myslet něco jiného. Byl jsem si jistý, že je ve svých pokojích, a to je důvod, proč jsem připravil uklidňující a krvetvorné lektvary pro případ, že váš rozhovor skončí tak, jak v minulosti vaše debaty obvykle končívaly.“

„Naše rozhovory vždycky ...“

„Končily v horizontální pozici. Ne, že by se od dob Bradavic něco změnilo,“ zvedl Snape v ironickém úšklebku.

„Naše pozice je poslední věc, co by tě měla zajímat,“ zavrtěl Harry hlavou a rukou si odhrnul vlasy, které spadly do očí. „Prostě ho zavolej.“

„Pottere! On tady není!“ Snape nakonec ustoupil a nechal ho vejít dovnitř.

„To není možné.“ Harry vstoupil, pozorně se rozhlédl a pak vytáhl svitek z kapsy. „Draco Malfoy!“ Štítek s Dracovým jménem se objevil tak metr od něho. Zvedl hlavu a rozhlédl se kolem. „Měl by tu být!“

„Dej mi to.“ Snape přistoupil a vytáhl mapu Harrymu z rukou. Chvíli analyzoval situaci a pak se mu v drobném úsměvu zvedl koutek úst. „Ukazuje ta mapa všechny místnosti na hradě?“

„Myslím, že jo. K jeho tvorbě dvojčata použila kartografické kouzlo na základě mojí paměti.“

„A ty samozřejmě znáš každou skulinu Emeraldfogu,“ povzdechl si ironicky Snape a vrátil mu pergamen. „Chvíli uvažuj. O kterém místě jsi v době vytváření mapy nevěděl?“

„Hele, já si nepamatuju, že bych od té doby objevil něco ...“ Harry se náhle zarazil a znovu se podíval na mapu, kde se praporek se jménem Malfoye nacházel stále na stejném místě. „Srdce hradu.“

„Když se ti chce, tak to jde,“ zabručel Snape. „Srdce hradu se nachází přímo pod námi. Mapa nebere v úvahu prostory, které jsi ve chvíli jejího vzniku ještě neznal, a proto ukazuje Draca, jako by byl v mém pokoji.“

„Sakra. Nikdy by mě nenapadlo hledat ho tam.“ Harry se obrátil k obrazu. „Půjdu za ním.“

„Pottere.“ Snapův hlas ho zastavil v půli kroku. „Stalo se něco během vašeho rozhovoru?“

„Nic, kromě toho, že tvůj kmotřenec žije ve světě plném odsouzení a sebeobviňování. Přiznám se, že mi to k němu vůbec nesedí,“ povzdechl si Harry, položil ruku na rám obrazu a obrátil se k lektvaristovi. „Ke slovu mě ani nepustil a ječel něco, jako že mě není hoden a pak se bez dalšího slova přemístil.“

„Rozumím.“ Snape si založil ruce na prsou a sklonil hlavu. „Pottere, pamatuješ si na poslední schůzi Řádu po válce?“

„Smutná bilance zisků a ztrát. Oslava se změnila v tryznu. Jak bych mohl zapomenout?“

„Jistě,“ přitakal roztržitě muž. „Ale spíš měl jsem na mysli ten okamžik, kdy jste po několika sklenkách Ohnivé společně s Weasleym, Grangerovou a dalšími členy Řádu, sklouzli k debatě o černé magii. Jakýkoli projev jejího použití jste bez váhání odsoudili. Prohlásil jsi, že zlo vždy zůstane zlem a použití odporné kletby nemůže nic ospravedlnit. Taky jsi dodal, že ses cítil pošpiněný tím, že jsi Voldemortův viteál. Samotné rozštěpení něčí duše, v kombinaci s brutální vraždou, jsi označil za akt naprostého vyšinutí, což také na Riddlově těle zanechalo následky. Přestal být člověk a stala se z něho zrůda s vinou vepsanou ve znetvořené tváři. Vzpomínáš si na to?“ Snapovy temné oči se zúžily, když upřeně hleděl do Potterovy blednoucí tváře.

„Ale ... Draco tam tehdy nebyl ...“ Harry o krok ustoupil, klopýtl přes nízký práh a silněji sevřel rukou rám.

„Ano, byl.“

„To není možné, o tom bych věděl. Pamatuji si osoby, co byly v pokoji. Byl tam Ron a Hermiona, Neville, Michael, Anthony Goldstein ...“

„Draco dovnitř nikdy nevstoupil,“ přetrhl Snape jeho výčet.

„Proč? My ... mysleli jsme si, že se neukázal, protože se cítil provinile, kvůli svému otci ...“ Harry sklonil hlavu. „On tam chtěl být, že jo?“

„Ovšem.“

„Slyšel to.“ Harry se pomalu otočil, prošel dveřmi a znovu nemotorně klopýtl. „Já ... Musím si s ním promluvit. Omluv mě.“

„Pottere, neposer to.“ Snapova slova byla to poslední, co slyšel, než se za ním obraz zavřel.

QQQQQ

Cesta dolů se Harrymu táhla nekonečně dlouho. Vzpomínky mu podsouvaly obrazy z poslední schůze Řádu a v uších mu zvonila jeho vlastních hořká slova o černé magii a viteálech. Před očima měl Dracovu tvář, když se přemístil z jejich pokojů; bledou a plnou viny.

Téměř vrazil do zdi, když doběhl na místo označené kresbou hada pojídajícího vlastní ocas. Zastavil se, zalapal po dechu a nadával na vlastní bezmyšlenkovitost, která ho přiměla sem běžet, místo aby se jednoduše přemístil. Kamenná zeď se rozplynula, když se jí dotkl prsty a Harry vešel dovnitř. Zastavil se na vrcholu schodiště, díval se na postavu muže stojícího před mřížkou, která pokrývala kruh.

Draco stál s hlavou zvrácenou dozadu a zavřenýma očima. Jeho vlasy se lehce pohybovaly, rozevláté náporem magie, která vycházela z hlubiny. V té hře světel vypadal bledý obličej ještě jemnější než obvykle a Harry měl chuť seběhnout a přejet po něm prsty. Vzít ho do dlaní a zahřívat, dokud bledé tváře znovu neoživí ruměnec. Draco před sebe vztáhl ruce a umožnil barevným šmouhám, aby mu laskavě klouzaly mezi prsty, ovíjely štíhlé zápěstí a stoupaly podél paží. Magie se vzdouvala, vlnila a pronikala jeho kůží, ovíjela ho svou září a mocí. Harry věděl, že hlubina vycítila Dracův podpis a přijímá ho jako vlastní. Dotýká se ho a současně laská v euforii vyvolané sblížením.

Všechny myšlenky, které mu celou cestu do srdce hradu kroužily hlavou, uletěly ve chvíli, kdy začal pomalu sestupovat k Dracovi. Stěna za jeho zády se znovu zhmotnila a odřízla je od reality. Ale Harry tomu nevěnoval pozornost, protože byl příliš zaneprázdněný mužem, který teď stál na dosah ruky, otočený zády a úplně ponořený v pocitech a laskavosti magie. Harry přistoupil ještě o krok, téměř se dotýkal zad svého manžela, a mírně se k němu naklonil.

„Všiml sis, jak nás ta prastará magie dokonale zná?“ zašeptal a jeho dech ovanul Dracovo ucho.

„Harry!“ Muž překvapeně otočil hlavu a okamžitě se chtěl odtáhnout, ale Potterovy silné paže se mu omotaly kolem pasu a znemožnily mu zvětšit odstup.

„Poprvé, když jsem tu byl se Snapem, jsem z ní cítil dokonalou jednotu. Přijala mě společně s mými klady i zápory. Pomyslel jsem si, jaký je to úžasný pocit, když jsi přijímán absolutně bez námitek, bez požadavků a bez hodnocení.“

„Harry, nech toho!“ Draco sebou prudce trhnul a snažil se vymanit, ale Potter za ním pouze zesílil stisk.

„Byl jsem tak vyděšený tím, co se chystám udělat,“ pokračoval Harry a ignoroval Malfoyovo zmítání. I když byl Draco fyzicky v pořádku, jeho tělo bylo stále oslabené několikatýdenním komatem. „Není snadné dát za někoho život.“

„Nikdo tě nenutil to dělat, byla to tvoje volba. Stupidní výkřik hrdiny.“ Draco sevřel Potterovi zápěstí tak silně, až ten cítil, jak se mu ostré nehty zarývají do kůže.

„Stál jsem tady a toužil jsem, aby už bylo po všem, a magie vycítila můj strach. Rychle se vlnila kolem mých nohou, krásná, uklidňující, v tmavých, smutných tónech. Fialová, blankytná, tmavě modrá ... a mezi nimi spousta jiných, utlumených, ale přesto výrazných.“ Harry přistoupil ještě blíž, zabořil nos do Dracových vlasů a vdechoval jejich svěží vůni. „Když jsem tu byl podruhé, oba jsme leželi v kruhu.“ Mírně ho postrčil, takže společně překročili okraj a vstoupili na jemnou krajkovou síť. „Víš, že ačkoli se pod našima nohama ani nehne, vůbec není tvrdá? Když na ní ležíš, působí dojem pohodlné houpací sítě,“ zasmál se tiše a Malfoy se díky tomu lehce zachvěl.

„Nevzpomínám si.“

„Ale já ano. Když nad tím tak přemýšlím, pamatuju si toho překvapivě hodně. Až do teď se mi zdálo, že moje poslední vzpomínky na toto místo jsou jen vzpomínkou na hrůzu spojenou s rituálem, ale vůbec to tak není.“ Přejel rukama Dracovi po břiše a jemně ho hladil. „Síla, která nás tehdy obklopila, byla stejně unikátní, ale ...,“ zaváhal a prsty sevřel látku Malfoyových šatů. „Byla mnohem intenzivnější, hrozivá. Temně rudá jako naše oblíbené víno z Bordeaux, taky hnědá, šedá a purpurová.“

„Harry, pusť mě. Nevím, kam tím míříš, ale zní to divně.“ Draco se už nevzpíral, stál jako zkamenělý a poslouchal Potterův monotónní hlas.

„Prosím, nech mě domluvit.“ Harry zvedl ruku a projel Dracovy vlasy a konečky prstů hladil pokožku hlavy. „Tehdy jsem si uvědomil, že dokáže vycítit naši náladu a té se přizpůsobí!“ Zastavil pohyb dlaně a jemně v ní sevřel prameny vlasů. „Ví přesně, jací jsme, zná nás tak dobře, jako my známe svoji magii. Protože právě tím je. Naší součástí!“

„Dobře, chápu. Jsme součástí srdce hradu. To je normální. Každý kouzelník, který si staví dům na zdroji magie, se s ní stane kompatibilní. Dá jí část sebe a ona mu to vrátí stejně, a navíc chránit jeho i jeho majetek. Proto jsou bariéry, umístěné kolem každého panství, tak jedinečné.“ Draco, protože nechtěl Harryho rozrušit, se pomalu otočil a položil mu ruce na ramena. „Už vím, že jsi pochopil, co je srdce hradu. Všechno jsi mi řekl. Mohl bys mě teď pustit?“

„Ne.“

„Harry!“

„Ne, protože jsi stále ještě nepochopil, o čem mluvím.“ Harry sklonil hlavu a těžce si povzdechl. „Řekni, Draco, považuješ se za pošpiněného černou magií?“

„Pusť mě!“ Tentokrát sebou Malfoy škubnul opravdu silně a Harry musel opravdu použít sílu, aby ho udržel. „Pusť mě, sakra!“ Magie kolem nich se zavlnila a získala temnější barvy.

„Myslíš, že jsi špína a že tvé tělo bylo poskvrněno?“ Harry se na něho náhle díval zcela vážně a bez přemýšlení popadl Dracovu ruku, zvedl ji nahoru, čímž rukáv jeho pláště sklouzl k lokti. „Finite Incantatem,“ zašeptal a zrušil tak jedno z nejsilnějších maskovacích kouzel, které na sebe Draco každý den ukládal. Tmavá lebka s proplétajícím hadem, jasně zřetelná na kůži, se pomalu začala zjevovat, jako by někdo gumou umazával vrstvy, které ji zakrývaly. Jedinou reakcí byl Dracův krátký výkřik a šokem rozšířené oči. „Máš pravdu, dotklo se tě temné prokletí.“

„Bavíš se?“ Dracův hlas se třásl, ale jeho hlava byla vztyčená. „Ano, jsem poskvrněný. To slovo se ti zřejmě líbí.“ Šok ustoupil a Malfoyovy šedé oči teď vyzývavě zářily. „Ale víš co? Ty ses toho těla dotýkal! Šukal jsi ho, stejně jako jsem já šukal tebe. Nebojíš se, že jsem tě pošpinil? Co když se to šíří jako mor a ty jsi teď taky prokletý?“

„Ano. Šukali jsme. A bylo to zatraceně dobré šukání.“ V Harryho očích se objevilo podráždění. Zvedl Dracovu ruku ještě výš a tváří se otřel o tmavé tetování. „Pořád ho skrýváš, ale já stejně dobře vím, že tam je.“

„Znamení zla.“ Draco nemohl odtrhnout oči od podívané, kterou měl před očima. Jeho nenáviděné znamení se dotýkalo Harryho kůže. Pravděpodobně ne poprvé, ale dosud bylo skryté a díky tomu téměř neexistující. Draco na něho nemusel myslet, jako teď.

„Symbol věrnosti a oddanosti.“ Harry si povzdechl a jemně pohlédl na svého manžela, aniž by jeho ruku odtrhl ze své tváře. „Neodvažuj se o tom nikdy přemýšlet jinak. Tohle,“ nosem přejel po okraji lebky, takže Draco mimovolně ztuhl, „není znamení Voldemorta. Toto znamení symbolizuje oddanost věci. Nechal jsi se označit, abys nám pomohl ho porazit.“

„Nechal jsem si ho vypálit, abych se mohl v budoucnu válet v bohatství, místo abych hnil v Azkabanu!“

„Nenáviděl jsi Voldemorta, nevěřil jsi mu a nepřijal jsi jeho metody.“

„Ani vás jsem neměl rád! Jen jsem šel za někým, kdo měl větší šanci!“

„Stál jsi uprostřed a vybral sis.“ Harry konečně pustit Dracovu ruku a vážně se na něho díval. „Snape taky nosí znamení a přijal ho ze zcela jiných důvodů, než ty. Opovrhuješ jím za to?“

„Samozřejmě, že ne! Jak se mě můžeš na něco takového ptát?“

„Myslíš si, že je poskvrněný temnými praktikami?“

„Nech toho. Vím, kam míříš, ale to nebude fungovat! Severus nevytvořil viteál! Nezavraždil někoho, aby rozštěpil svou duši!“ Draco ustoupil a usadil se přímo ve středu mřížky. Harry měl pravdu, zem byla měkká jako hustě tkaný materiál.

„Ale chtěl, ne?“

„To není podstatné. Nakonec jsem to byl já, kdo zabil Marcuse.“

„Rozumím,“ povzdechl si Harry, posadil se vedle Draca a rukou se opřel za jeho zády. „Kolik lidí jsi ve svém životě zabil?“

„Tři? Čtyři? Možná víc. Nevím, kolik lidí zemřelo díky mým kletbám. Byla válka.“ Zvedl hlavu a prohlížel si karyatidy, které se tyčily nad nimi.

„Já jsem byl bystrozor.“

„To je dost zřejmé,“ sklopil Draco pohled a ironicky se na Harryho podíval.

„Byl jsem bystrozor po válce,“ podíval se na svého manžela významně.

„Oh ... ale to byla tvoje práce,“ zavrtěl Malfoy hlavou, když si uvědomil, co mu chce Harry říct.

„Draco, zabíjel jsem ve válce, a zabíjel jsem i po ní. Smrt je smrt. Zabil jsem víc lidí, než bych chtěl.“ Harry se opřel, položil se na záda a ruce si složil pod hlavou. „Každá Avada trhala moji duši. Nad tím nikdo nepřemýšlí. Vždyť bystrozor má přece právo se v ohrožení bránit. Zločince nikdo nelituje, ale za všechno se platí.“

„Dobře, častokrát jsi vrhnul Avadu, protože to bylo třeba. Protože pokud bys to neudělal, ztratilo by život mnohem víc lidí. Dobří lidé, kteří si takový konec nezasloužili. Já vím, co mi chceš říct, ale ty jsi nevytvořil viteál. Nikdy jsi nepoužil nejtemnější magii krve!“ Draco se otočil a vztekle se na něho podíval. „Když jsem Flintovi podřezával krk, na dobro lidstva jsem nemyslel!“

„Ne, nemyslel,“ souhlasil Harry. „Myslel jsi na Snapa.“

„Nic nevíš ...“

„Samozřejmě, že vím. Nejsem idiot.“ Harry zvedl ruku a přejel Dracovi prstem po zádech. „Snape to chtěl udělat, ale ty jsi ho přesvědčil, že nemůže, protože musí být během poslední fáze vaření naprosto při smyslech. To byla perfektní výmluva.“

„Nevíš ...“

„Máš pravdu, nezajímalo tě, co se s námi všemi stane. Měl jsi u prdele, co bude se mnou. Byl jsi vyděšený, že by se tvému kmotrovi mohlo něco stát a obětoval ses pro něho.“

„Zabil jsem ...“

„Zabil jsi Flinta. Vzal jsi to na sebe, abys zachránil Snapa, který byl pro tebe nejdůležitější.“ Harry přimhouřil oči a zadíval se do Dracovy bledé tváře. „Přestaň se už konečně obviňovat. Severuse jsi zachránil, a při té příležitosti i nás všechny. Ať se ti to líbí nebo ne, jsi hrdina, a tohle,“ zvedl ruku a ukázal na barevné šmouhy magie kolem nich, „je nejlepším důkazem.“

„Ty jsi opravdu blázen.“ Draco automaticky sledoval Potterovu ruku a pozoroval vířící moc, která lenivě jako kouř z cigarety kroužila kolem jejich postav.

„Už jsem ti to říkal: magie je vynikající legiliment. Před ní nic neskryješ, i kdybys to opravdu chtěl. Podívej se na ni. Je krásná, mnohobarevná. Září světlými pastelovými odstíny. Jak jsi to řekl?“ zaměřil svůj pohled zpět na Draca. „Jsme součástí srdce hradu.“

„Přece si nemyslíš, že ...“

„Nemyslím, já vím! Podívej se na ni. Kdybys byl někdo krutý, temný a zkažený, vypadala by tak jako teď? Tahle energie je tím, čím je majitel zdroje. Odhaluje tajemství jeho srdce lépe, než by dokázal on sám. Můžeš oklamat sám sebe, ale magii neoklameš.“ Harry se zvedl na lokti a přiblížil své rty k Dracově tváři. „Jsi čistý.“

„A proto jsi řekl, že tě děsí, co jsem udělal, a že nejsem hoden, aby tě zachránil?“

„Co?“ zamrkal Harry v úžasu.

„Opakuji tvá slova. Byl jsi zděšený tím, že jsem vytvořil viteál a prohlásil jsi, že můj pokus o tvou záchranu byl iracionální! Řekl jsi mi, abych to už nikdy nedělal, protože jsi usoudil, že nejsem ...“

„Vážně,“ Harry strčil do Draca a téměř se na něho položil, „už mám dost toho tvého pokrouceného uvažování.“

„Pottere!“ zasténal Malfoy, když cítil, jak se Harryho moc začíná vzdouvat. Magie kolem nich získala temnou, téměř šarlatovou barvu, což jasně dokazovalo, že Harry musí být hodně naštvaný.

„Je pravda, že jsem byl vyděšený! Ty bys nebyl? Neříkej, že by tě úplně nerozhodilo, kdybys zjistil, že osoba pro tebe nejdůležitější dokonala rituál rozštěpení duše! Nevyvaluj na mě oči! Co tě tak překvapuje?“ Harry prudce vydechl, pohodlně se uložil vedle Draca a nohu položil přes jeho boky. „Štěstí v neštěstí, že ten prokletý viteál ti nakonec zachránil život, ale,“ sehnul se a téměř se svými ústy dotkl těch Dracových, „nikdy už se mě nepokoušej zachránit na svůj úkor! Jestli ještě jednou něco takového uděláš, sám se zabiju. A ne proto, že nejsi hoden se pro mě obětovat, ale proto, že kdybys kvůli mně zemřel, tak já bych už neměl pro co žít.“

„Harry ...“

„Ano, miluji tě a vezmi to konečně na vědomí!“

„Ha ...“

„Sklapni Malfoyi, moc mluvíš. Víš, že jsem tě miloval asi tak stejně dlouho, jako ty mě?“

„Nic takového jsem neřekl! To ty ...“

„No dobře, řekneš mi to potom.“ Harry zabořil prsty do Dracových vlasů a rezolutně si ho k sobě přitáhl.


Bylo to jako návrat domů. Ať už chtěl Draco říct cokoli, utopilo se to v Harryho ústech, udušené tvrdým polibkem, nepřipouštějícím odpor. Cítil se ovládnutý, přivlastněný a vůbec mu to nevadilo. Harry ho chce! Řekl, že je pro něho ta nejdůležitější osoba a to bylo něco, co nečekal, že někdy uslyší, a co rozptýlilo všechny jeho pochybnosti. Stejně jako tu tísnivou purpurovou barvu, která se objevila ve chvíli manželova hněvu. Draco objal Pottera kolem krku a přitáhl si ho blíž. Spod přivřených řas sledoval vířící moc nad nimi a obdivoval její stále radostnější barvy. Připomínaly nádhernou polární záři plnou života, která se vzdouvala, vinula a pulsovala kolem nich.

„Barvy lásky,“ zamumlal, když Harry zvedl hlavu, aby na chvíli popadl dech.

„Co?“ podíval se na něho omámeně Nebelvír.

„To je jedno.“ Silně v rozpacích ho přitáhl zpátky, čímž utnul další otázky.

Harryho rty byly horké a majetnické. Draco zavřel oči, dychtivě reagoval na lačný polibek a zakousnul se muži do spodního rtu. Harry zasténal a jazykem přejel po jeho zubech, takže Draco bez odporu otevřel ústa a pustil ho dovnitř.

Zpočátku se líbali chaoticky, jako by z toho spojení rtů, jazyka a zubů, chtěli načerpat co nejvíc dotyků a chutí. Draco prsty téměř bolestivě svíral Harryho vlasy, jak se ho snažil přitáhnout ještě blíž k sobě. Jeho tělo, uvězněné pod tělem Pottera, se svíjelo a otíralo, a společně s vyznáním unikalo z jejich rtů stále hlasitější sténání a vzdechy.

„Byl jsem si jistý, že jsem tě ztratil.“ Harry přejel ústy po Dracově čelisti a ovanul ji svým dechem. „Ani nevíš, jak jsem se cítil, když jsi ležel v naší posteli, tak blízko, a současně tak strašně nedostupný.“

Draco se zachvěl, sklouznul rukama po Harryho zádech a pak prsty sevřel jeho košili. Byla to pravda, neměl ponětí, co by v takové situaci dělal on sám. Byl by taky tak silný, nebo by se zlomil a propadl do zoufalství? K vědomí přišel teprve před pár dny, ale už teď strašně toužil po manželově dotyku, jeho vůni a hlase, ochraptělém rostoucí vášní. Jak to Harry mohl vydržet? Den po dni se na něho dívat a nemoci se ho dotknout, obejmout ... Žít s vědomím, že ho může každou chvíli ztratit.

Draco prudce škubl manželovou košilí, která poslušně vyklouzla z kalhot, vysunula se až na ramena a odhalila olivovou kůži zad. Majetnicky po nich přejížděl rukama a opájel se jejich teplem a hebkostí. Nehty vyznačoval dlouhé linky, které na okamžik zazářily na odhaleném kousku kůže, aby po chvíli vybledly a mizely.

„Harry,“ zasténal, protože si uvědomil, co znamenal Potterův vztek, když mluvil o Dracově oběti. Merline, vždyť on sám chtěl všechno rozmlátit na prach, když pochopil, co pro něho Harry udělal. Proč si dosud nedokázal připustit myšlenku, že jeho manžel cítil to samé? Na to, že je Malfoy, byl hrozný hlupák. Ne, že by to někdy přiznal nahlas.

Zasykl, když ucítil Harryho zuby na svém rameni. Ani si nevšiml, kdy muž rozepnul jeho šaty, a teď netrpělivé dlaně přejížděly po jeho nahých ramenou a žíznivý jazyk ochutnával stále větší kousky kůže. Pohnul se, aby se oděv rozhrnul ještě víc. Bylo to dobré. Cítit Harryho rty a jazyk na své kůži, laskající dlaně, které majetnicky zabíraly každý centimetr těla, právě se přesouvaly podél jeho boků a vysílaly do Dracova mozku jiskřičky potěšení. Merline, pod tím dotykem hořel, a přesto mu to stále nestačilo. Chtěl víc a víc a ... Mávl rukou, aby poslal jejich oblečení někam do rohu místnosti a téměř zanaříkal, když jeho tělo přišlo do styku s Harryho nahou pokožkou.

„To nebylo moudré.“ Zvedl hlavu a setkal se zelenýma očima manžela, potemnělýma touhou. „Víš, jak dlouho jsem na to čekal?“

„Neříkej mi, že teď podlehneš.“ Dracův koutek úst se zvedl v ironickém úsměvu. „Prosím, nenuť mě si myslet, že Harry Potter není schopen se ovládnout.“

„Sám jsi to chtěl,“ zasmál se tiše Harry a lehce se nadzvedl, aby umožnil své dlani proklouznout dolů a ovinout kolem Dracova pulsujícího penisu. „Síla tě provázej, Malfoyi.“

Draco vykřikl překvapením, když ucítil Harryho dotek ve svém rozkroku. Měl chuť pohybovat boky a sám se udělat v teplé dlani, která k němu tak dokonale přilnula. Prohnul se ve snaze donutit ty horké prsty, aby se konečně začaly hýbat. Místo toho cítil, jak se pevně sevřely u kořene jeho mužství a oddalují vyvrcholení.

„Ne!“ zachraptěl prosebně dřív, než se dokázal ovládnout.

„Ale ano, Draco. Sám jsi říkal, že se musíme držet zpátky.“ Harry pozvolna uvolnil sevření a odtáhl ruku z Malfoyova penisu.

„K čertu s tebou,“ vrhnul na něho Zmijozel pohled plný hněvu a zklamání. „To byla rána pod pás.“

„Přesně tak.“ Harry se jako had posunul po Dracově těle, až se jejich penisy o sebe otřely. Zavřel oči a na okamžik zůstal bez pohybu. Pak sklonil hlavu a jazykem přikryl Malfoyovu bradavku. Chvilku ji zahříval svým dechem, ale pak zvedl hlavu a nečekaně na ni fouknul studený vzduch.

„Do prdele ...“ Draco roztáhl nohy a pustil Potterovo tělo mezi svá stehna, která pak sevřel kolem jeho pasu. Zvedal a spouštěl boky, což umožnilo jejich zvlhlým penisům, aby se třely proti sobě. Cítil, jak se Harryho ztěžklá varlata tisknou na jeho vlastní, a byl si jistý, že mu ještě nikdy nebylo tak dobře. Měl manžela tak blízko u sebe, žhavého a dychtivého, který se zápalem saje kůži na jeho krku. Draco si byl jistý, že Harry pod jazykem dokonale cítí jeho cválající puls. „Jsi můj,“ zachraptěl, pevněji se kolem něho ovinul a zaryl mu nehty do zpocených zad.

Harry zvedl hlavu, zanechal na Dracově krku lesklou cestičku slin, a podíval se na něho očima zamlženýma vášní.

„Jsem,“ souhlasil pokorně a uchvátil Malfoyovu pusu do hlubokého polibku, plného propletených jazyků, oteklých rtů a více než ochotný úst.

Draco ucítil trhnutí a jeho tělo poslušně následovalo za Harrym, který se přetočil na záda. Teď on tlačil k podlaze jeho. Zvedl hlavu, čímž odpojil jejich rty, a jeho pohled spočinul na Potterově obličeji, na jeho pootevřených, prokrvených ústech, vzrušením zarudlých tvářích a očích, které se na něho hleděly, jako by byl tou nejkrásnější věcí na světě.

Opřel si dlaně po stranách Harryho hlavy, mírně se nadzvedl a posunutím těla nahoru a dolů se otřel o muže, který ležel pod ním.

„Udělej to víckrát a neručím za sebe.“ Potterovo zavrčení vyvolalo na jeho tváři široký úsměv. Zadíval se mu do očí, znovu se pomalu posunul dolů a dlouhým oblíznutím označil linii Harryho čelisti, jeho bradu a nakonec se pevně přisál na jeho dlouhý krk, který ho lákal od samého začátku. Potter chutnal sám sebou, tou Dracovi tak dobře známou příchutí, po které se mu stýskalo. Ale to nebylo všechno, co chtěl. Chtěl cítit to jedinečné aróma, které vlastnil jenom Harry. Vůni, kterou by si nikdy s ničím nespletl.

Pomalu, aniž by spouštěl oči z manželovy tváře, se polibky dostával níž. Laskal jeho hruď, okusoval bradavky prahnoucí po doteku. Dlaněmi vyznačoval cesty podél citlivých boků, nehty kreslil jemné linky a dobýval z Harryho úst měkké výkřiky rozkoše. Žádný z nich oční kontakt nepřerušil. Draco se na chvíli zastavil v blízkosti pupku, jazykem obkreslil kroužek a zuby tahal za cestičku chloupků, která se táhla dolů.

Nakonec podlehl vlastním potřebám a sklouzl ještě níž. Předstíral, že si nevšímá tvrdého penisu, který ho šťouchal – nejdřív do brady a pak do tváře – a zabořil obličej do manželova rozkroku. Zamručel potěšením, když do nosu konečně vtáhl vytouženou vůni, která Harryho vždy provázela. Těžký pach pižma ovanul jeho tvář, vyslal impuls do jeho žaludku a způsobil nervové chvění už příliš nabuzeného penisu i slastně bolestnou křeč ve varlatech, napnutých na hranici možností. Harry voněl sexem a ta vůně byla tak intenzivní, že si Draco pobaveně pomyslel, že by ji měl nějak shromáždit jako elixír a umístit do drahé ampulky, nejlépe ze zeleného, magicky tvrzeného fluoritu.

Vystrčil jazyk, podráždil Harryho hladkou kůži a zavřel oči radostí, když slyšel hlasitý sten vycházející z jeho úst. Líně zvedl ruku a přejel prstem po celé délce penisu, který se tyčil přímo před jeho očima. Zopakoval gesto a rozetřel po něm hustou, průzračnou kapku, po čemž zvedl hlavu a podíval se Harrymu do tváře.

„Draco ...“ zasténal muž, když se jejich oči setkaly a Malfoy si v duchu blahopřál za sebekontrolu. Stačilo tak málo a on by se na Harryho vrhnul, aby uspokojil touhu, která ho trhala zevnitř. Poháněn obvyklou, jemu tak dobře známou zlomyslností, odtáhl ruku a přejel prostředníčkem po vrcholu citlivého žaludu, aby z něho setřel tekutinu. Pak s úsměvem, který vyvolal pohled na vzrušení odrážející se v manželově tváři, pomalu zvedl prst ke rtům, důkladně ho olízl a oči při tom přimhouřil potěšením.

„Merline, Draco ...“ Zdálo se, že v tomto okamžiku Harry překročil hranice svého ovládání, protože Draco stihl jen zaregistrovat, jak se muž zvedá, za ramena ho k sobě přitahuje a zamyká jeho ústa prudkým polibkem. Draco, napůl ležící na Harrym, zasténal rozkoší, když se mu Potterovy jemné ruce rozběhly dolů po zádech, pak uchopily světlé půlky a jemně je stiskly. „Otoč se.“ Harry jemně vsál Dracův jazyk a pak odtažením hlavy jejich rty rozdělil.

Malfoy se na Harryho chvíli nerozhodně díval, ale když viděl, jak si znovu lehá na záda, konečně pochopil a zvedl obočí. Přejel rukou po Nebelvírově těle, zastavil ji na jeho stehně a lehce se usmál. Sklonil se a tvrdě ho políbil, po čemž se zvedl a přeložením nohy nad jeho hrudníkem, se mu posadil na břiše. Ohlédl se přes rameno a pobaveně zamrkal, když na bedrech ucítil Harryho dlaně, které ho už zvedaly mírně nahoru a táhly dozadu. Povzdechl si a usnadnil Potterovi práci tím, že se naklonil a vyšpulil zadek k jeho tváři. Přímo před očima teď měl manželův naběhlý úd.

Chvilku pozoroval, jak se ztěžka pohupuje, když se Harry zavrtěl ve snaze najít pro sebe perfektní polohu, a pak se naklonil dopředu, aby se mocným olíznutím s tím lákavým penisem přivítal. Zavřel oči, když ucítil, že mu Harry polaskání opětoval. Obkroužil jazykem hlavičku a zasténal, když muž ležící pod ním udělal totéž. Vzal Potterovo mužství do ruky, pohybem prstů směrem nahoru vytáhl předkožku a zasunul pod ni jazyk. Souhlasné zamručení, které vyšlo z Harryho krku, Draca skoro rozesmálo. Chvíli kroužil těsně pod jemnou pokožku, pak ji jemně stáhl dolů a odhalil penis v celé kráse. Fouknul na něho a Harry se díky tomu zachvěl. Snažil se ignorovat Potterova laskající ústa, vzal ho mezi rty a s jemným sáním jimi pohyboval po celé jeho délce. Uvolnil hrdlo, pokusil se ho vtáhnout hlouběji do pusy a zamručel, když se penis dotkl jeho patra. Harry vykřikl něco nesrozumitelného a boky vyrazil prudce nahoru. Draco otevřel oči a na poslední chvíli hlavou trochu ustoupil, aby se nedávil. Vtáhnul vzduch, znovu vsunul do úst manželovo mužství a rukou při tom hladil jemná varlata, ztvrdlá nenaplněnou touhou. Několik minut rytmicky olizoval a sál vibrující penis, a přestával pouze v kritických chvílích, kdy se Harry třásl, a naběhlé žíly podél údu svědčily o blížícím se orgasmu. Pevně zavřel oči a snažil se ovládnout, aby on sám nepřišel příliš brzy, protože Harry nehodlal přestat a odvděčoval se za laskání laskáním, dotykem za dotek a líznutím za každé olíznutí.

Vydechl úlevou, ale také trochu zklamáním, když manžel vypustil jeho penis z úst. Naklonil se dopředu, silněji přejížděl jazykem po Harryho penisu a pomalu se dostával téměř k varlatům, když ucítil, jak se hbité prsty pohybují mezi jeho půlkami.

„Harry, ne!“ zalapal po dechu a otočil hlavu.

„Řekni, že máš u sebe lubrikant,“ zasmál se smyslně Harry, když za jeho prsty následoval svižný jazyk.

„Jak bych sakra ... sakra ... Harry!“ Dracovo tělo se zachvělo rozkoší, když vlhký útok na jeho vstup zesílil a dráždil svaly citlivé na dotyk. Z posledních sil vsunul ruku mezi svá stehna a odstrčil Harryho dlaň, která něžně hladila jeho penis. „Jestli nepřestaneš ... já ...“ Opřel se čelem o Potterovo stehno, chraplavě oddechoval a prsty svíral manželovo mužství. Jeho tělo hořelo a stahy v podbřišku se stávaly téměř bolestivé. S radostí přijal první prst, který do něho jemně vklouzl. Harry ho roztahoval pomalu a opatrně, jako by se bál, že by mu mohl ublížit. Draco cítil, jak se uvnitř stává uvolněnější a on sám naplněný. Zaskřehotal něco nesrozumitelného, když Nebelvír stále rychlejším zasouváním a vysouvám prstů, dráždil nejcitlivější, v hlubinách skrytý bod. „Dost!“ zalapal po dechu, odtáhl se a s úsilím se obrátil Potterovi čelem.

„Draco, ještě ne,“ unikl Harry slabý protest. „Nechci ti způsobit bolest.“

„Jediná bolest, jakou teď cítím, je spojená s nedostatkem tvého péra v mém zadku, tak sklapni a nech mě pracovat.“ Draco si klekl nad Harryho boky a shora pohlédl na jeho penis, lesknoucí se od sekretů a slin. Přejel po něm prsty, aby po něm rozetřel kluzký preejakulát a pak se na něho pomalu začal nasedat. Zatnul zuby, když se tvrdý penis prodíral kruhem jeho svalů. Chvíli pak nehybně seděl se skloněnou hlavou a zvykal si na pocit naplnění, než pomalu, jakoby na zkoušku, zvedl boky. Stále cítil nepohodlí, ale nebylo to nesnesitelné, a příjemný pocit, který tření doprovázel, přinášel Dracovi rozkoš. Podíval se dolů a uviděl Harryho oči, upřené na něho.

„Jsi krásný.“ Harry ho popadl za ruku, přitáhl si ji ke rtům a jazykem polaskal každý prst. Druhou rukou měl položenou na Dracově stehně a zvolna ho hladil.

Draco to fascinovaně sledoval a jeho tělem probíhaly záchvěvy potěšení. Trochu neochotně ruku odtáhl, naklonil se dopředu a položil dlaně na Harryho prsa. Zvrátil hlavu dozadu, když se jeho boky rytmicky zvedaly a klesaly na penisu muže, ležícího na mřížce.

Sex byl dobrý, vždycky ho miloval, ale sex s Harrym byl docela odlišný. Nepotřeboval otevřít oči, aby viděl, že se kolem nich vlní magie. Bylo to jako láska na paletě plné barev, rozmazané po propletených tělech. Spod řas mohl sledovat, jak se světlé barvy duhy omotávají kolem Harryho těla, něžně hladí jeho kůži, přesouvá se po jeho pažích, tváři, až mezi rozcuchané prameny vlasů, které zvedá sotva znatelným vánkem. Draco zvedl ruku a prohlížel si nehmotné šmouhy, které se proplétaly kolem jeho prstů a klouzaly dolů po paži. Vypadalo to, jakoby různobarevná mlha omotávala jejich těla jako průhledný závoj. Pocit přijetí a jednoty s mocí, všechny prožitky umocňoval.

„Je to stejné jako tenkrát.“ Zdálo se, že Harry čte jeho myšlenky. Stále hladil jeho stehna, aniž by odtrhl pohled od Dracova obličeje. Jedna z rukou se zvedla a štíhlé prsty uchopily penis, který se pohupoval v rytmu Malfoyových pohybů. „Jako při naší svatební noci.“

„Je to mnohem intenzivnější.“ Draco se kousl do rtu, když ucítil, jak Harryho ruka hladí jeho penis.

„Teď už vím, kde se tě dotknout.“

Cítil, jak Harry zajíždí prsty do rozkroku a zastavuje se v blízkosti varlat. Na moment zadržel dech, když bříška prstů přejely po citlivé pokožce, ale pak vypustil z hrdla hlasitý sten, který doprovázelo nekontrolovatelné trhnutí boků.

„Takové dotyky jsou riskantní.“ Draco přejel nehty po Harryho hrudi a silně ho štípnul do bradavek.

„Velmi žádoucí risk.“ Mužovy prsty pevněji sevřely Dracův penis a hladily ho ještě intenzivněji. Harry se podepřel a zvedl, a když se jejich těla dotkla, Draco vzdychl rozkoší. Takové množství doteků, vůně, pocitů. Cítil, že dlouho nevydrží. Jeho bedra se teď zvedala neustále, a on, posazený na manželově klíně, se pohyboval stále rychleji a chaotičtěji. Harryho ruka s každou chvílí silněji svírala jeho penis, ale ne dost, aby mu způsobil bolest. Vnímal, jak se mu do vlasů vkrádá druhá Potterova ruka a přitahuje jeho hlavu dolů, aby se jejich rty spojily v polibku.

To už bylo pro Draca příliš. Příliš intenzivní, příliš žhavé, příliš úžasné, příliš krásné, příliš ... Mnohobarevná mlha se k nim přimkla a udělala z nich barevné, pohyblivé sochy. Potem zvlhlá kůže pohlcovala moc, která je obklopovala ze všech stran. Draco se ještě nikdy takhle necítil. Naplněný mocí, přijetím, Harrym. S obtížemi popadal dech, když kluzký jazyk majetnicky prozkoumával jeho ústa. Manželův penis do něho vjížděl a vyjížděl závratnou rychlostí a ruka jako v transu laskala jeho penis.

Draco cítil blížící se vyvrcholení. Svaly v podbřišku se mu několikrát napjaly a on vypustil z úst tlumené sténání rozkoše, které se stupňovalo a opadlo. Draco se pevně přitiskl k Harrymu, do ucha mu šeptal nesrozumitelná vyznání a v záchvěvech křečí rozkoše se rozlil mezi jejich spojená těla, přičemž potřísnil ruku svého manžela svým semenem. Cítil, jak Harry vysouvá ruku, pevně ho chytá za boky a hrubě zvedá a spouští jeho hýždě na svůj jako skála tvrdý penis. Magie protékala mezi nimi, vlnila se a měnila se v intenzivní, téměř oslepující barvy, mezi kterými převládala planoucí červená, a ve chvíli, kdy se Harry s hlasitým výkřikem uvnitř něho udělal, pomyslel si Draco, že je vlastně logické, že láska má tak nebelvírskou barvu.

Nějakou dobu seděli, schoulení k sobě a neschopní udělat jakýkoli pohyb. Příliš unavení, naplněni pocitem blaženosti a naprostého štěstí. Harry líně hladil Dracův zadek a přitom jemně líbal jeho rameno. Draco seděl na klíně svého manžela, s tváří ukrytou na jeho krku, a jemným krátkým olizováním sbíral slaný pot z jeho kůže. Harry byl stále uvnitř něj a Draco se nechtěl pohnout, aby ten intimní kontakt neztratil.

„Takhle zůstanu navěky.“

Draco zvedl hlavu a podíval se na svého manžela shora.

„Na to zapomeň, ztuhly by mi kolena,“ odporoval. Harry otřel nosem jeho rameno a jemně ho kousl. „Kromě toho, nejsi nejpohodlnější.“ Rozhlédl se kolem sebe a nevěřícně si povzdechl. „Šukali jsme přímo uprostřed srdce hradu. Severus by to považoval za znesvěcení svatého místa.“

„A to je důvod, proč se miluju s tebou a ne se Snapem,“ zašklebil se Harry. „Kazíš mi náladu, když o něm mluvíš.“

„Tebe je tak snadné vyprovokovat, Harry,“ naklonil Draco hlavu na stranu. Pak Harryho pevněji sevřel nohama, takže jeho hýždě ještě pevněji přilnuly do Potterova rozkroku.

„Draco.“ Harry zvedl ruku, aby na ně seslal čistící kouzlo a vzal Malfoyovu tvář do dlaní. „Slib mi, že už nikdy neuděláš nic hloupého.“

„Já nikdy nedělám ...“

„Draco!“

„Co je podle tebe hloupé?“ Draco se vnitřně napnul v očekávání na odpověď.

„Třeba vrhání se mezi mě a smrtící kletbu? Nebo snad útěk z pokoje a poslání skřítků pro své věci? Mimochodem, vyhodil jsem je. Možná si právě teď ubližují někde v ... někde ... tam, kde skřítkové bydlí.“

„Jsi krutý, Harry Pottere.“ Draco se pokusil o ironický úsměv, ale příliš se mu to nepovedlo.

„Miluji tě, a pokud cítíš to samé, slib mi, že se už nikdy nebudeš vystavovat nebezpečí.“ Harry byl neústupný. Malfoy si povzdechl a zavřel oči.

„To ti nemůžu slíbit.“

„Chápu ... Asi jsem čekal příliš mnoho.“ Harry uvolnil Dracovu tvář ze sevření a spustil ruce na mřížku.

„Ne, nechápeš,“ zasténal Draco, mírně se naklonil a nervózními pohyby hladil Potterovy paže. „Kdyby mi něco hrozilo, tak bys tam prostě jen stál a díval se na to? Ve jménu lásky?“

„Jak se na to můžeš ptát? Samozřejmě že ne!“

„Tak jakým právem o to žádáš mě?“ Draco zvedl hlavu a podíval se na něj. „Sobecky předpokládáš, že jen ty máš právo chránit toho, ke komu něco cítíš, ale současně mu to samé zakazuješ. To je trochu nespravedlivé, Harry.“

„Nechci tě ztratit.“ Harry opět zvedl ruku a konečky prstů hladil světlou pleť na Malfoyově stehně.

„Taky neztratíš. Odstranili jsme všechny hrozby. Moje matka nežije a otec je v Azkabanu. Severus mu vymazal paměť, takže si nepamatuje poslední minuty na Rowle Manoru a myslí si, že utrpěl poranění hlavy, když se mě snažil chránit. Nikdo neví, co se tam opravdu stalo.“ Draco se na chvíli odmlčel, ale pak znovu navázal na přerušenou nit. „Nezaručím ti, že na nás už nikdy nikdo nezaútočí. Ty jsi Harry Potter, já Draco Malfoy, a oba máme nepřátele. Vždycky se někdo bude snažit pomstít za nějakou pomyslnou křivdu, spáchanou na otci, strýci nebo dědečkovi. Ale nemůžeme žít v neustálém strachu.“ Draco se náhle usmál a pevně sevřel manželovy paže. „Musíme si prostě věřit, Harry.“

„Použiju na naše oblečení veškerou magii odrážející kletby. Nemysli si, že nás neochráním! Na tebe bych je nejradši použil taky, ale musím doufat, že kromě naší ložnice se nikde oblečení zbavovat nebudeš.“

„Jen kromě naší ložnice?“ zvedl Draco obočí a výmluvně se rozhlédl dokola.

„Prostě si ho nikde nesvlékej beze mě.“

„Myslím, že na to bych eventuálně mohl přistoupit.“

„Eventuálně?“ zabručel Harry s úšklebkem.

„Za určitých okolností ...“

„Draco!“

„Samozřejmě se nejdřív ujistím, že jsem v bezpečí! Nemám v úmyslu se vystavovat.“ Draco byl v pokušení si z Harryho ještě chvilku dělat legraci, ale když viděl, jak se jeho tvář s každým slovem víc mračí, rozmyslel si to. „Harry, proč bych si měl sundávat šaty bez tebe?“ Široce rozpřáhl ruce a proťal jimi líně se převalující barevné pruhy. „Za prvé, magie by mi zradu nikdy nedovolila, a za druhé ...,“ naklonil se dopředu a olízl Harryho rty, oteklé od líbání. „Já nechci. Nedávno jsem si uvědomil, že láska má velmi sobeckou povahu. Nerada se dělí.“

„U Merlina, Draco ...“  Potter se pokoušel ústy polapit Malfoyův jazyk, ale ten mírně odtáhl hlavu a podíval se do jeho šokem rozšířených očí. „Ty snad ...“

„Tvému překvapení nerozumím,“ přejel Draco prstem po Harryho hrudi a zavadil při tom o bradavku, která pod jeho dotekem automaticky ztvrdla. „Ale cítím se nucen upozornit, že - pokud jde o pocity - jsou Zmijozelové velmi majetničtí a ... Harry!“ Draco ucítil, jak ho Potterovy silné ruce uchopily za zadek a paže, potom jeho záda udeřily o mřížku a jeho tělo zůstalo přimáčknuté Harrym. „Sakra! Buď aspoň chvíli vážný! Snažím se, abys pochopil ...“

„Jsem velmi vážný, Draco.“ Harry se nadzvedl a obdařil Malfoye drzým úsměvem. „A myslím, že jsem moc dobře pochopil, co jsi chtěl říct.“

„Jsi si jistý?“ podíval se na něho Malfoy skepticky.

„Hmm ...“ Harry pohnul boky a Draco zalapal po dechu v úžasu, když mezi půlkami cítil tvrdý důkaz opětovně se probouzejícího vzrušení svého manžela.

„Zapomeň!“ Vzepřel se, opřel se rukama o jeho prsa a snažil se ho odtlačit. „Jestli to ještě jednou uděláme tady, místo ve vlastní posteli, zítra se nebudu moci pooo ...“ Trhnutí, které provází přemístění, ho přerušilo uprostřed slova. Ohromeně chvíli mlčky ležel, oči pevně sevřené a užíval si chladný dotek měkké postele pod svými zády. Pak pomalu otevřel oči a podíval se na Harryho. „Pottere,“ zasyčel. „Já tě nenávidím ...“

„Zase?“ zvedl Harry hlavu a pobaveně se na něho podíval.

„Přemístil jsi nás, aniž bys mě na to upozornil!“

„Hysterčíš,“ pokrčil Harry vzdorně rameny a naklonil se k Dracovu odhalenému krku.

„Hysterčím?“ Malfoy na chvíli ztratil řeč a pak ticho ložnice roztrhl jeho hlasitý křik. „Příště, až to budeš chtít udělat, buď tak laskav a nejdřív vyndej svůj kokot z mého zadku!“

„Aha, tak o tohle jde.“ Harry přitiskl jazyk na místo, kde Dracův puls běsnil jako šílený.

Malfoy zapletl prsty do jeho rozcuchaných vlasů a rezignovaně si povzdechl.

„Někdy tě opravdu nesnáším ...“


ooOoo



Pozn.:
Takže už nás čeká jenom epilog, kterým se celý příběh uzavře... Škoda. Teď, když mě to konečně začalo bavit... KECÁM! :-D
Už ho mám skoro dokončený, abych ho mohla připravit ke zveřejnění příští neděli, protože odjíždíme na dovolenou. Dala bych ho dřív, ale to by tu dlouho nic nebylo, protože se vracím až za 20 dní.
A pak jdeme do dalšího projektu. Doufám, že budete spokojeni. Tak zatím. Pá pá.

14 komentářů:

  1. Tak tohle bylo super...úžasné, žhavé, intenzivní :-) to snad ani nejde popsat...já jsem tak šťastná, že jsou v pořádku a spolu...a se Samem jsou i rodina:-) nádhera, já fakt nemám slov...jenom je škoda, že už povídka končí, ale hlavně, že to dopadlo takhle:-) za dnešní kapitolu děkuji a těším se na epilog a další projekt;-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  2. Nádhera, ten konec neměl chybu. Tato povídka je opravdu super, díky, že ji překládáš.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherná kapitola, ale jako vždy. Nicméně nemá být místo "svůj kokot z mého zadku" ... svého kokota? Sedí mi to líp, ale pravdu mít nemusím. Doufám, že tu jenom zbytečně neplýtvám komentářem na neexistující chybu místo toho, abych se delší dobu oplývala povídkou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Toť otázka. :-D Vážně si nejsem jistá.
      Máme tu 4. pád: vidím koho, co... takže za a) kokot, nebo za b) kokota? Kdyby šlo o označení jistého "oblíbeného" člověka, určitě by použila variantu b). ;-)
      Takže vážení, máme tu oříšek, kdo se přidá do této sofistikované diskuze? :-D

      Vymazat
  4. Och, tak to byla síla. Harry mu to krásně vysvětlil. Tak pozdravuj autorku a auž se těším další překlad od tebe.

    OdpovědětVymazat
  5. Škoda, že je koniec, ale dopadlo to úžasne krásne a teším sa na epilóg. A samozrejme na ďalšie počiny:)
    Veľmi pekne ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  6. keď oni sa tak krásne pošťuchujú... :D doslova... :D

    OdpovědětVymazat
  7. Jojo není nad udobřovací sex :).Je dobře,že to všechno ze sebe dostali,minulost můžou nechat za sebou a jít dál.
    Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Úžasné, jsem ráda, že se tak pěkně přimněli k rozumu a zase jsou v pohodě:-)Těším se na epilog a jistě příjemné završení příběhu:-)
    Achája

    OdpovědětVymazat
  9. :D moc hezké úsmíření a to jak vynadal těm skřítkům :D. těším se na epilog a užij si dovolenou :)
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  10. Tak tohle čtení o půlnoci nemělo chybu. Teď rozhodně neusnu. Ouu to bude vstávání do práce hodně těžké.
    Krásná, nádherná, božská, neuvěřitelná kapitola (věřím, že je víc slov,ale ruce spí)
    To jak Harry našel Draca a konečně si pořádně promluvili o tom co se stalo a co si každý špatně vyložil bylo úžasné. A miluji jejich usmiřování :-D
    Budu se těšit na epilog a už teď uvažuji jak nacpat povídku na čtení o dovolené do mobilu :-D

    OdpovědětVymazat
  11. Myslím, že si záver nechám na zajtra, ale idem do postele spokojná, pretože toto... bolo jedinečné!

    OdpovědětVymazat
  12. 1. chci poděkovat za perfektní překlad sáhodlouhé povídky s dobrým koncem.
    2. Pogratulovat k obrovské slovní zásobě a představivosti, kterou takový překlad potřebuje,
    3. snad bych přispěla do diskuse k 1. a 4. pádu zmíněné části lidské anatomie, XD. Pro mě je nejschůdnější varianta 7. pádem = vytáhni se kým - čím, (nebo xy) z mého koho - čeho (ab). + Draco by musel prosit a škemrat o tuto službu od svého manžela. Chudáček Dráček :o)

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)