27. prosince 2011

Vábení moci - 33.

kapitola 33. - Pořád mi věříš? (autor Nade)
Ten víkend jsem si trochu prodloužila, čímž zřejmě krutě zkouším vaši trpělivost. Omlouvám se nastotisíckrát. Takže všem krásné svátky a šťastný nový rok.

Vánoce mě zaměstnaly víc, než jsem čekala. Především nájezdy příbuzných, a ačkoli je (povětšinou) miluji, někdy jsou horší než přírodní katastrofa.
Tím víc děkuji všem, kteří zanechali své komentáře a podpořili tak chuť do dalšího psaní. Jmenovitě: terkic, Lucka, bacil, Yoku, Yoru, Kitti, Jutaki, Zuzana, Lafix, Káťa, Clowers a pár anonymků. Díky za váš stálý zájem, i když vás patrně štvu svou nedochvilností. Sypu si popel na hlavu.



33. kapitola – Pořád mi věříš?

„Ať to všechno vezme čert!“ zaklel a mrsknul se sklenkou do krbu. Díval se, jak se roztříštila na kousíčky a část střepů dopadla i na koberec. Jednou rukou se opřel o krbovou římsu a druhou rukou zajel pod košili a dotkl se svého znamení.

Luciusi…

ooOoo

Zamračeně zíral do ohně. Čekal, kdy se objeví jeho… nápadník? Milenec? Netušil, jak jejich vztah popsat. Jedno však věděl jistě. To co teď udělal, se už nedá vzít zpět. Moc dobře si byl vědom, že Lucius na jeho volání čeká a vysvětlí si ho po svém. Byl čas se konečně rozhodnout. Ale předtím ještě musí Luciusovi říct, co mu přišlo poštou.

Po chvíli ucítil jemné vlny magie, které značily příchod hosta. Nebylo to jako běžné přemístění, které bylo provázeno charakteristickým prásknutím. Tohle bylo tiché, skoro intimní. Okamžitě vycítil přítomnost další osoby v místnosti.

Ozvalo se skřípání střepů, po kterých někdo vykročil.

„Zdá se, že večírek už začal,“ ozvala se trochu ironická poznámka za jeho zády. „O něco jsem přišel?“

Ohlédl se, aby uviděl Malfoye, jak opatrně našlapuje ve střepech směrem k němu. Jejich pohledy se střetly. Muž okamžitě zaznamenal Harryho ztrápený a uštvaný pohled. Mírné rozladění se mu mihlo ve tváři, ale ihned ho potlačil. Harrymu bylo jasné, že čekal úplně jiné přivítání. Povzdechl si, odlepil se od krbu a vykročil svému hostu v ústrety, aby ho přivítal. Lucius natáhl ruku a Harry do ní vložil tu svou. Nechal se přitáhnout blíž, až nakonec skončil v objetí muže, který byl jeho snem i noční můrou zároveň. Nebránil se, jen úlevně položil čelo na Luciusovo rameno. Z nějakého důvodu se najednou cítil tak nějak chráněný. To je pocit, který nepociťoval příliš často, a to ani v dětství. Teda hlavně ne v dětství.

„Promiň,“ zahučel do látky přepychového pláště. „Asi jsi měl trochu jinou představu…“ nedořekl svou myšlenku.

„Ach, čteš mi myšlenky?“ ozval se pobaveně muž. „Vlastně jsem neočekával, že mně zavoláš už dnes, po té naší dopolední rozpravě,“ přiznal.

„Slyšel jsem, že sis ten výslech pěkně užil,“ usmál se Harry a opatrně se vymanil z objetí. K Luciusově nelibosti, samozřejmě.

„Ani já jsem to neplánoval,“ vrátil se k původnímu tématu, „ale stalo se něco, o čem bys měl rozhodně vědět.“ Rukou pokynul směrem ke křeslům u stolku, na němž ležel složený anonym. Po cestě ještě jednoduchým mávnutím ruky odstranil zbytky sklenice, kterou ve vzteku rozbil.

„Teď mě napínáš,“ prohlásil Malfoy, když odložil svůj plášť na opěradle křesla a elegantně se do něho usadil. Počkal, až se posadí i Harry a pokračoval. „Takže? Co se děje, že to nesneslo odkladu?“

Harry bez řečí rozložil pergamen a kouzlem vyjmul a zabezpečil přenášedlo v podobě pírka. Pergamen pak podal Luciusovi. „Tohle tě určitě bude zajímat.“

Pak už jen sledoval, jak muž s kamenným výrazem pečlivě pročítá text. Poté zvedl zrak k Harrymu a s temným pohledem, kterým nejdřív probodl pírko, prohlásil: „Tuším, odkud vítr fouká a jaké jsou jejich záměry.“

„Ano,“ odtušil Harry suše.

„Jaké z toho ministerstvo vyvozuje závěry vůči mně?“ zeptal se chladně Lucius.

„Ministerstvo žádné, nikomu jsem to neřekl,“ přiznal mladík. „Teda, vědí o tom akorát Ron s Miou.“

„Co tedy doporučují tví přátelé?“ Lucius stále nedával najevo své pocity, ale Harry podvědomě cítil, že Lucius ve skutečnosti neskutečně zuří.

„Mia sdílí můj názor, že bys o tom měl rozhodně vědět. Taky říkala…“, Harry se rozpačitě odmlčel.

„Říkala…?“ pobídnul ho muž.

„Že se mám konečně rozhodnout,“ vydechl Harry.

„Rozhodnout ohledně čeho?“ Lucius si prostě usmyslel, že to Harrymu ani trochu neusnadní. Ten měl co dělat, aby se nervózně neošíval. Z posledních sil se snažil zachovat tvář.

„Ohledně vztahu nás dvou,“ vyhrknul prudce se snahou odbít si to co nejrychleji. „V podstatě mi naznačila, že jim svou nerozhodností lezu na nervy.“

Lucius se mírně pousmál při pohledu na Harryho nepohodlí. Evidentně mu to zlepšilo náladu. Trochu.

„Zdá se, že mi ta dáma mluví z duše. Jak moc ovlivní tvé rozhodnutí tenhle… pamflet?“ znechuceně odhodil pergamen na stůl. „Pořád mi věříš?“ upřel svůj zkoumavý pohled na Harryho tvář.

„Už jsem řekl, že ti věřím. Stále to platí,“ vyprsknul Harry trochu popuzeně.

„Můžu tedy doufat, že tvá odpověď bude ano?“ Muži nebezpečně zajiskřilo v očích.
Harry se v tu chvíli červenal jako pivoňka. Byl nervózní a v rozpacích. Nechtěl se dát tak snadno, ale události ho doslova tlačily, aby tuhle hru na kočku a myš definitivně ukončil.

„Stejně už to zítra roztroubí novináři,“ zahučel trochu otráveně, čímž připomněl neplánovaný polibek na ministerstvu, který mu Lucius dal před svědky.

„Není podstatné, co se píše v novinách. Důležité je, co chceš ty.“ Lucius se pohodlně opřel. „Víš, že tvé rozhodnutí budu respektovat.“

„Takže, když se rozhodnu z toho vycouvat, tak mě necháš?“ Harry si nemohl pomoc, musel prostě dráždit hada bosou nohou.

Lucius zúžil oči. „Máš v plánu vycouvat?“ Opravdu se snažil, aby to vyznělo lhostejně. Harry cítil tichou radost z toho, že ho může škádlit. Nedokázal odolat. Opět se v něm probudil nesmyslný nebelvírský talent pro risk. Nebo to byl ten adrenalin, který k jejich vztahu neodmyslitelně patřil?

„Neodpověděl jsi mi,“ připomněl mu zřejmé s hraným výrazem neviňátka.

Lucius si zcela nemalfoyovsky odfrknul. „Nedráždi mě!“

Harry se už neudržel a začal se smát. Všechno nahromaděné napětí se najednou uvolnilo a tryskalo z něho v podobě rozpustilého smíchu.

Lucius se rychlostí útočící kobry vymrštil a natáhl se po smějícím mladíkovi, kterého stáhnul z jeho křesla na zem. V mžiku klečeli proti sobě a Lucius udusil zbytky smíchu svým polibkem. Své ruce pevně sevřel kolem mladého těla a přitiskl ho k sobě. Pocit majetnictví se v něm vzedmul s nebývalou prudkostí. Harry už se nesmál. Jen tiše překvapeně vyjeknul a poddal se vášnivému polibku. Jenom malým kouskem mysli si pogratuloval, že uklidil střepy, a svýma rukama vklouzl muži kolem pasu. Bylo to tak dobré.

„Příliš pokoušíš mou trpělivost,“ zavrčel Lucius, znovu se přisál na Harryho ústa a jazykem pronikal hluboko do jejich teplých, sametových útrob. Rukama hrubě přejížděl po těle muže, který mu patřil. Navždy. Snažil se ho co nejvíc přitisknout k sobě, ke své erekci, která se hlásila o slovo. Bral si bezostyšně to, co bylo jenom jeho.

Harry už dávno nepřemýšlel, jeho tělo šílelo touhou a on se jí odevzdal. Myšlení bylo tolik přeceňované. Tolik toho muže chtěl. Potřeboval cítit jeho kůži na své, jeho ruce všude po svém těle. A ty jeho nádherné vlasy. Ano! Cítil, jak Lucius sklouzl svými rty na jeho krk a svými polibky útočil na citlivá místa. Harry vydal hluboký hrdelní sten, když zaklonil hlavu, aby mu umožnil snadnější přístup. Merline!

„Jsi můj,“ šeptal Lucius do jeho rozpálené kůže. „Jenom můj.“ Prudce mu strhnul košili z ramene, čímž doznalo úhony pár knoflíků, aby se dostal na klíční kost a níž. Putoval svými ústy, dokud se nedostal na místo, kde bylo Harryho znamení. Přisál se na skrytou značku s pocitem vlastnictví, ale to ho neuspokojilo.

„Řekni to,“ rozkázal tiše a jazykem dráždil poznamenanou kůži. „Chci to slyšet.“

„Ano,“ uslyšel Harry říkat sám sebe.

Lucius ztuhnul, pak zvedl hlavu a svým pohledem se vpil do rozjitřených zelených očí. „Ještě. Chci to slyšet znova,“ naléhal.

„Jsem tvůj. Nemůžu jinak,“ zašeptal Harry omámeně a sledoval, jak se výraz Luciusových očí změnil na triumfální. To ho trochu probralo.

„U Merlina! Netvař se tak spokojeně. Štveš mě,“ prskal a snažil se odtlačit rukama ze sevření. Marně. Lucius si ho opět pevně přitáhl a Harry uslyšel u ucha tichý smích. „Jsi tak hrdý a paličatý.“

„Zneužil jsi mé slabosti,“ štětil se Harry. Sám si byl až příliš vědom své dětinské reakce.

„Samozřejmě,“ přiznal blahosklonně Malfoy. „To já dělám.“

„Tolik k tomu - tvé rozhodnutí budu respektovat,“ rýpnul si Harry.

„A ne snad?“ zasmál se muž spokojeně, čímž si vysloužil mladíkovo nerudné zabručení.
Lucius se mírně odtáhl, aby Harrymu viděl do tváře. Bavil se pohledem na zakaboněného mladíka a užíval si své vítězství.

„Měli bychom přestat, nebo si tě vezmu přímo tady na podlaze,“ prohlásil s divokým zablýsknutím v očích. Uvolnil objetí, vstal a Harryho táhnul sebou nahoru. Ten měl trochu problémy udržet se na nohou, ale rychle se vzpamatoval a ustoupil zpět ke svému křeslu. Myslel si, že Lucius využije situace, o to mu přece šlo, ne? A nechtěl si přiznat, že ještě před chvílí by mu dovolil úplně všechno.

„Spontánnost tě děsí?“ zeptal se laškovně, aby zamaskoval svou potřebu vzpamatovat se z vášnivé etudy.
„Jako Malfoy si musím udržovat jistou úroveň,“ usmál se Lucius. „Jenom ty mě dokážeš donutit, abych se choval naprosto nedůstojně.“

„Rádo se stalo,“ odtušil Harry s poťouchlým úsměvem a praštil sebou do svého křesla. Přitáhnul si lehce poškozenou košili k tělu a dal si nohu přes nohu, aby ukryl stále ještě patrnou erekci. Doufal, že Lucius má stejný problém, ale ten byl ovšem předobrazem dokonalosti. Jak může takhle snadno přestat! Do háje!

Lucius chvíli ze svého křesla Harryho bedlivě sledoval. Spokojenost z něho doslova odkapávala, což Harryho samozřejmě dost hnětlo.

„Teď, když jsme si konečně ujasnili náš vztah,“ promluvil po chvilce ticha a neodpustil si významný pohled, „rád bych se vrátil k tomu dopisu. Chceš se mne na něco zeptat?“

„Ty bys mi prozradil něco o svých tajných aktivitách?“ podivil se upřímně Harry, obočí mu vylétlo skoro až do vlasů.

„Samozřejmě,“ prohlásil muž s blahosklonností krále. „V rámci možností cokoli,“ dodal, čímž vyvolal úsměv svého partnera.

„No jasně,“ protáhnul pochybovačně Harry. „Upřímně? Myslím, že s ohledem na mou práci, mi spoustu věcí říct nemůžeš. Ale chápu to.“

„Nejsem beránek boží a nikdy nebudu,“ připustil Lucius. „Všechno, co podnikám, podporuje především mé vlastní zájmy. V zásadě však nejdu proti zájmům ministerstva. Pouze některé mé metody jsou řekněme trochu… neortodoxní.“

„Jde o lidské životy?“ zeptal se opatrně Harry.

„Všichni ti, kteří pro mne pracují, to dělají dobrovolně. Věř mi, že výhody, které jim z toho plynou, mnohonásobně převyšují možná rizika.“

„A co životy těch, kteří ti stojí v cestě?“ neodpustil si další dotaz na tělo.

„Nikdy neútočím první, pokud tě to uklidní. Ale to je až ta poslední možnost, ke které jsem se naštěstí už léta nemusel uchýlit. Nikdy nepodceňuj sílu a moc peněz,“ usmál se trochu samolibě Lucius. „Řekl bych, že mám značné přesvědčovací schopnosti.“

Harry si na malou chvíli zakryl oběma rukama obličej. „Myslím, že informací mám víc, než potřebuju.“

„Neohrozím tebe, ani tvé přátele. Respektuji i tvou práci. Jenom nevím, jestli bude tvé okolí respektovat mne.“

„Tenhle problém jsem řešil taky, ale došel jsem k závěru, že do mého soukromí nikomu nic není,“ prohlásil rozhodně Harry.

„Myslíš kromě Denního věstce? Přinejmenším máš možnost otestovat, do jaké míry máš privilegia hrdiny a osvoboditele,“ usmál se Lucius.

„To je něco, čemu bych se rád vyhnul,“ připustil svou obavu Harry. Odjakživa strašně nerad využíval svého postavení a pověsti.

„Co uděláš s tímhle? Doufám, že nehodláš v nějakém záchvatu nebelvírské statečnosti použít to přenášedlo.“ Lucius se opět zaměřil na dopis a pírko. „Předpokládám, že ty a tví přátelé jste pochopili, že je to jen past.“

„Nebelvír neznamená nezbytně šílenec,“ bránil se Harry. „Samozřejmě tu věc zničím dřív, než se stane nějaký malér.“

„Skvělé,“ ožil Lucius. „Můžeme to udělat hned? Peří ohromně hoří,“ prohlásil s úsměvem baziliška. Harry se proti své vůli musel zasmát.

„Jen si posluž,“ vybídl Luciuse a ten s neskrývaným potěšením vytáhl svou hůlku a vykonal dílo zkázy.

„Někdy reaguješ nečekaně nebelvírsky,“ řekl Harry nahlas svou myšlenku.

„Ehm… myslím, že od tebe to budu brát jako lichotku,“ prohlásil Lucius s nečitelným výrazem, ale oči mu jiskřily.

„Můžu mít ještě otázku?“ obrátil list Harry. Lucius ho gestem vybídnul k pokračování.

„Proč jsi mi tu vzpomínku vlastně potlačil?“ zeptal se na něco, co ho už nějakou dobu nenechávalo v klidu.

„Já myslel, že je to víc než jasné,“ podivil se muž. „V té době jsi ještě ani netušil, co se kolem děje a v jakém jsi ohrožení. Pokud bych tě ode mne nechal odejít s vědomím, že jsem na tebe použil černou magii, a v kombinaci s tvou horkou hlavou, pravděpodobně bych skončil v Azkabanu, než bych řekl… cokoli.“ Luskl prsty levé ruky.

„Trochu přeceňuješ moji impulzivnost. Popravdě, sám netuším, jak bych tenkrát reagoval,“ přemýšlel Harry nahlas.

„To už teď nezjistí nikdo,“ zafilosofoval Malfoy.

„Tím vínem jsi mě omámil, že?“

„Omámil, je příliš silné slovo. Víno bylo lehce říznuté anestetickým lektvarem. Potřeboval jsem trochu času, abych mohl provést rituál, aniž bys mi v tom zabránil. Navíc trochu utlumil bolest, která je s tím spojená,“ přiznal bez obalu Malfoy.

„Zdá se, že jsem trestuhodně neopatrný. V tu chvíli bys mě mohl klidně zabít, a já bych ti ani nestihl poděkovat,“ podivoval se Harry vlastní, zcela neomluvitelné naivitě.

U Luciuse to vyvolalo smích. „Nechtěl jsem tě zabít.“

„Očividně,“ odpověděl Harry slovy svého mistra lektvarů. Pak mu přišla na mysl myšlenka, která vyvolala jeho úsměv. „Napadlo mě, že pokud všem svým milencům vymažeš paměť, vyhneš se tak trapným ránům. Měl by sis to patentovat jako zlepšovák.“

Luciusovi se ve tváři mihnul pobavený výraz. „Někdy uvažuješ nečekaně zmijozelsky.“

„Myslím, že od tebe to budu brát jako lichotku,“ vrátil mu Harry.

„Jsem neodolatelný lichotník,“ ušklíbnul se Malfoy a vstal ze svého křesla. „Myslím, že je čas, abych odešel. Máš toho dost za tebou, potřebuješ si odpočinout.“

„Budeš mi teď dělat i chůvu?“ zasmál se Harry a s lehkým údivem sledoval, jak si Malfoy přehazuje plášť přes ramena. No to mě podržte, on to myslí vážně!

„Domnívám se, že jsi příliš svéhlavý na to, aby ses nechal komandovat. Bylo to jen doporučení.“

„Už fakt odcházíš?“ zeptal se Harry zmateně a sledoval, jak muž vykročil ke krbu. „Ani jsem ti nenabídnul nic k pití,“ přiznal trochu v rozpacích a také vstal. Merline, to je trapas! Vůbec jsem si to neuvědomil!

„Já jsem průběhem své návštěvy nanejvýš spokojený. Toho, co jsem chtěl, jsem dosáhl,“ ubezpečil ho Lucius. „Ale pokud s tím máš problém, můžeš mi to vynahradit jinak.“ Vztáhnul svou ruku v pobídce, aby přistoupil blíž.

„Jak?“ chytil se Harry a vydal se k němu. Lucius se sklonil a Harry mu, ke svému vlastnímu překvapení, zcela přirozeně nabídl svá ústa. Lucius ho velmi jemně políbil na rozloučenou.

„To bylo ono?“

„Ne,“ usmál se mnohoznačně muž. „Přijdeš za mnou na Malfoy Manor a dáš mi nejen slovo, ale i sebe. Budu tě čekat zítra u večeře.“

„Co když nepřijdu?“ popadl Harryho náhlý záchvat furiantství.

„Dojdu si pro tebe,“ prohlásil muž s lehkým náznakem výhrůžky.

„Mizero,“ vyprsknul mladík popuzeně.

„Miluješ mě,“ prohlásil s ozbrojujícím sebevědomím Lucius a nabral si hrst letaxu z nádobky na krbu.

Harry něco nesrozumitelně zabručel. „Radši už jdi,“ dodal nakvašeně.

Lucius se pobaveně zasmál a zmizel v zelených plamenech.




19 komentářů:

  1. Naprosto skvělé! Těším se na další díl :D

    OdpovědětVymazat
  2. Díky strašně moc.Užasné už teď se těším na další.Bude příští kapitola klasicky o víkendu?

    OdpovědětVymazat
  3. Ooo paráda :) Děkuji za kapitolu :) Clowers

    OdpovědětVymazat
  4. Wau, mno, čekání stálo za to, díky, opravdu skvělé pokračování... Vyhlížela jsem pravidelně a doufala a doufala. Jen mne drásá, že návštěva na Malfoy Manor bude až příště. Teda doufám, že bude UŽ příště:-))) Kitti

    OdpovědětVymazat
  5. Moc hezké.... "Peří krásně hoří..." :-D

    OdpovědětVymazat
  6. :) krásné, čekání se rozhodně vyplatilo :), těším se na další kapitolku :)
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  7. Ah, tenhle pár v tvém podání nemůže přinést nic jiného, než dokonalý požitek:) s dalším dílem neotálej, nebo mě to zabije:)
    terkic

    OdpovědětVymazat
  8. miluju je. tenhle tvůj lucius je skvostný. naprosto okouzklující. hrozně se mi líbí jka se s harrym pošťuchují. sem ráda, ža harry nakonec souhlasil. a rozhodně se těšim na další kapitoly.
    tess

    OdpovědětVymazat
  9. Páči sa mi ako Lucius zostáva Malfoyom. Je dokonalý :) len mi je ľúto, že sa dokáže tak dokonalo ovládnuť v každej situácii :D ako som už napísala je očarujúci :) A teším sa na to keď k nemu Harry príde.
    Toto bola zase krásna kapitola, veľmi pekne za ňu ďakujem a budem trpezlivo čakať na ďalšiu.
    ______
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  10. Prostě Luci je zmijozel jak vyšitej xD Oni jsou prostě skvělej pár :3 oba takoví tvrdohlavci xD
    moc se těším na další dílek ^^
    Yoku

    OdpovědětVymazat
  11. Tak tohle byla báječná kapitola. Jo Harry ani Lucius to nebudou mít jednoduché,ale ti dva dohromady. Hm tak to, aby se ti, kteří jim chtějí uškodit raději odstěhovali na jinou planetu v jiné galaxii

    OdpovědětVymazat
  12. -no jistě, sebevědomí Lucia je doslova nepřekonatelné! jsem zvědavá, jestli se Malfoy nerozhodne osobně zaskočit za tím anonymem!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Tak čekání se vyplatilo :) Opravdu úžasná kapitolka. Tenhle pár opravdu miluju a jejich pošťuchování v této povídce je opravdu super. Takže už se moc těším na další dílek. Doufám, že bude co nejdřív. :) Lucka

    OdpovědětVymazat
  14. Mám velmi ráda pár Lucius a Harry (tedy pokud to není nějaká saďárna).
    Po delší době jsem si vzpomněla, že jsem četla tuhle tvoji povídka a nadšeně jsem sem vtrhla..:) Sice jen 4 kapitolky přibyly, ale i tak jsem opravdu okouzlena. Tvého Luciuse zbožňuju a Harry se mi taky líbí.. a jsem moc ráda, že jeho přátelé Luciuse berou.
    Doufám, že budeš často přidávat ať se máme na co těšit.. jsem docela napnutá kdo je ten zrádce.. mám trochu podezření na Sanderse, ale uvidíme

    Lily

    OdpovědětVymazat
  15. Všechno nejlepší do nového roku 2012. Hodně štěstí vděčných čtenářů ale hlavně inspirace. Tvou povídku s napjětím očekávám nejenom já. Píšeš skvěle pokračuj v tom. Díky.

    Asper

    OdpovědětVymazat
  16. No to bylo prostě úžasné!!! Malfoy je manipulativní zmetek a proto ho mají rádi, že? :) Skvělé!

    OdpovědětVymazat
  17. Fantastická kapitola, ano, Harry potřebuje mít dominantního partnera, Lucius je ochoten i schopen takový pro něj být, to je nádherné. Jen doufám, že se už konečně přestanou od sebe v nejlepším odtahovat a na malfoy Manor konečně jejich touha dojde naplnění. Lucius musí být manipulativní, aby si v takovém světě udržel vůdčí postavení...ehm.
    díky za tak krásnou povídku, je to vzácný drahokam ve světě HP, jeden z mála.

    Arianna

    OdpovědětVymazat
  18. Vůbec netuší, co je čeká...;) není ještě všem překážkám konec...

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  19. No, dúfala som, že sa na seba fakt vrhnú, čo sa stalo - aj nie. :D Nevadí, snáď sa dostaneme aj k tomu. Ale stále sme sa nedozvedeli, kto je tá pijavice proradná a vynáša klepy.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)