Ten víkend jsem si trochu prodloužila, čímž zřejmě krutě zkouším vaši trpělivost. Omlouvám se nastotisíckrát. Takže všem krásné svátky a šťastný nový rok.
Vánoce mě zaměstnaly víc, než jsem čekala. Především nájezdy příbuzných, a ačkoli je (povětšinou) miluji, někdy jsou horší než přírodní katastrofa.
Tím víc děkuji všem, kteří zanechali své komentáře a podpořili tak chuť do dalšího psaní. Jmenovitě: terkic, Lucka, bacil, Yoku, Yoru, Kitti, Jutaki, Zuzana, Lafix, Káťa, Clowers a pár anonymků. Díky za váš stálý zájem, i když vás patrně štvu svou nedochvilností. Sypu si popel na hlavu.
33. kapitola – Pořád mi věříš?
„Ať to všechno vezme čert!“ zaklel a
mrsknul se sklenkou do krbu. Díval se, jak se roztříštila na kousíčky a část
střepů dopadla i na koberec. Jednou rukou se opřel o krbovou římsu a druhou
rukou zajel pod košili a dotkl se svého znamení.
Luciusi…
ooOoo
Zamračeně zíral do ohně. Čekal, kdy se
objeví jeho… nápadník? Milenec? Netušil, jak jejich vztah popsat. Jedno však
věděl jistě. To co teď udělal, se už nedá vzít zpět. Moc dobře si byl vědom, že
Lucius na jeho volání čeká a vysvětlí si ho po svém. Byl čas se konečně
rozhodnout. Ale předtím ještě musí Luciusovi říct, co mu přišlo poštou.
Po chvíli ucítil jemné vlny magie,
které značily příchod hosta. Nebylo to jako běžné přemístění, které bylo
provázeno charakteristickým prásknutím. Tohle bylo tiché, skoro intimní.
Okamžitě vycítil přítomnost další osoby v místnosti.
Ozvalo se skřípání střepů, po kterých
někdo vykročil.
„Zdá se, že večírek už začal,“ ozvala
se trochu ironická poznámka za jeho zády. „O něco jsem přišel?“
Ohlédl se, aby uviděl Malfoye, jak
opatrně našlapuje ve střepech směrem k němu. Jejich pohledy se střetly.
Muž okamžitě zaznamenal Harryho ztrápený a uštvaný pohled. Mírné rozladění se
mu mihlo ve tváři, ale ihned ho potlačil. Harrymu bylo jasné, že čekal úplně
jiné přivítání. Povzdechl si, odlepil se od krbu a vykročil svému hostu
v ústrety, aby ho přivítal. Lucius natáhl ruku a Harry do ní vložil tu
svou. Nechal se přitáhnout blíž, až nakonec skončil v objetí muže, který
byl jeho snem i noční můrou zároveň. Nebránil se, jen úlevně položil čelo na
Luciusovo rameno. Z nějakého důvodu se najednou cítil tak nějak chráněný.
To je pocit, který nepociťoval příliš často, a to ani v dětství. Teda
hlavně ne v dětství.
„Promiň,“ zahučel do látky přepychového
pláště. „Asi jsi měl trochu jinou představu…“ nedořekl svou myšlenku.
„Ach, čteš mi myšlenky?“ ozval se
pobaveně muž. „Vlastně jsem neočekával, že mně zavoláš už dnes, po té naší
dopolední rozpravě,“ přiznal.
„Slyšel jsem, že sis ten výslech pěkně
užil,“ usmál se Harry a opatrně se vymanil z objetí. K Luciusově
nelibosti, samozřejmě.
„Ani já jsem to neplánoval,“ vrátil se
k původnímu tématu, „ale stalo se něco, o čem bys měl rozhodně vědět.“
Rukou pokynul směrem ke křeslům u stolku, na němž ležel složený anonym. Po
cestě ještě jednoduchým mávnutím ruky odstranil zbytky sklenice, kterou ve
vzteku rozbil.
„Teď mě napínáš,“ prohlásil Malfoy,
když odložil svůj plášť na opěradle křesla a elegantně se do něho usadil.
Počkal, až se posadí i Harry a pokračoval. „Takže? Co se děje, že to nesneslo
odkladu?“
Harry bez řečí rozložil pergamen a
kouzlem vyjmul a zabezpečil přenášedlo v podobě pírka. Pergamen pak podal
Luciusovi. „Tohle tě určitě bude zajímat.“
Pak už jen sledoval, jak muž
s kamenným výrazem pečlivě pročítá text. Poté zvedl zrak k Harrymu a
s temným pohledem, kterým nejdřív probodl pírko, prohlásil: „Tuším, odkud
vítr fouká a jaké jsou jejich záměry.“
„Ano,“ odtušil Harry suše.
„Jaké z toho ministerstvo vyvozuje
závěry vůči mně?“ zeptal se chladně Lucius.
„Ministerstvo žádné, nikomu jsem to
neřekl,“ přiznal mladík. „Teda, vědí o tom akorát Ron s Miou.“
„Co tedy doporučují tví přátelé?“
Lucius stále nedával najevo své pocity, ale Harry podvědomě cítil, že Lucius ve
skutečnosti neskutečně zuří.
„Mia sdílí můj názor, že bys o tom měl
rozhodně vědět. Taky říkala…“, Harry se rozpačitě odmlčel.
„Říkala…?“ pobídnul ho muž.
„Že se mám konečně rozhodnout,“ vydechl
Harry.
„Rozhodnout ohledně čeho?“ Lucius si
prostě usmyslel, že to Harrymu ani trochu neusnadní. Ten měl co dělat, aby se
nervózně neošíval. Z posledních sil se snažil zachovat tvář.
„Ohledně vztahu nás dvou,“ vyhrknul
prudce se snahou odbít si to co nejrychleji. „V podstatě mi naznačila, že jim
svou nerozhodností lezu na nervy.“
Lucius se mírně pousmál při pohledu na
Harryho nepohodlí. Evidentně mu to zlepšilo náladu. Trochu.
„Zdá se, že mi ta dáma mluví
z duše. Jak moc ovlivní tvé rozhodnutí tenhle… pamflet?“ znechuceně
odhodil pergamen na stůl. „Pořád mi věříš?“ upřel svůj
zkoumavý pohled na Harryho tvář.
„Už jsem řekl, že ti věřím. Stále to
platí,“ vyprsknul Harry trochu popuzeně.
„Můžu tedy doufat, že tvá odpověď bude
ano?“ Muži nebezpečně zajiskřilo v očích.
Harry se v tu chvíli červenal jako
pivoňka. Byl nervózní a v rozpacích. Nechtěl se dát tak snadno, ale
události ho doslova tlačily, aby tuhle hru na kočku a myš definitivně ukončil.
„Stejně už to zítra roztroubí novináři,“
zahučel trochu otráveně, čímž připomněl neplánovaný polibek na ministerstvu,
který mu Lucius dal před svědky.
„Není podstatné, co se píše
v novinách. Důležité je, co chceš ty.“ Lucius se pohodlně opřel. „Víš, že
tvé rozhodnutí budu respektovat.“
„Takže, když se rozhodnu z toho
vycouvat, tak mě necháš?“ Harry si nemohl pomoc, musel prostě dráždit hada
bosou nohou.
Lucius zúžil oči. „Máš v plánu
vycouvat?“ Opravdu se snažil, aby to vyznělo lhostejně. Harry cítil tichou
radost z toho, že ho může škádlit. Nedokázal odolat. Opět se v něm
probudil nesmyslný nebelvírský talent pro risk. Nebo to byl ten adrenalin,
který k jejich vztahu neodmyslitelně patřil?
„Neodpověděl jsi mi,“ připomněl mu
zřejmé s hraným výrazem neviňátka.
Lucius si zcela nemalfoyovsky odfrknul.
„Nedráždi mě!“
Harry se už neudržel a začal se smát.
Všechno nahromaděné napětí se najednou uvolnilo a tryskalo z něho
v podobě rozpustilého smíchu.
Lucius se rychlostí útočící kobry
vymrštil a natáhl se po smějícím mladíkovi, kterého stáhnul z jeho křesla
na zem. V mžiku klečeli proti sobě a Lucius udusil zbytky smíchu svým
polibkem. Své ruce pevně sevřel kolem mladého těla a přitiskl ho k sobě.
Pocit majetnictví se v něm vzedmul s nebývalou prudkostí. Harry už se
nesmál. Jen tiše překvapeně vyjeknul a poddal se vášnivému polibku. Jenom malým
kouskem mysli si pogratuloval, že uklidil střepy, a svýma rukama vklouzl muži
kolem pasu. Bylo to tak dobré.
„Příliš pokoušíš mou trpělivost,“
zavrčel Lucius, znovu se přisál na Harryho ústa a jazykem pronikal hluboko do
jejich teplých, sametových útrob. Rukama hrubě přejížděl po těle muže, který mu
patřil. Navždy. Snažil se ho co nejvíc přitisknout k sobě, ke své erekci,
která se hlásila o slovo. Bral si bezostyšně to, co bylo jenom jeho.
Harry už dávno nepřemýšlel, jeho tělo
šílelo touhou a on se jí odevzdal. Myšlení bylo tolik přeceňované. Tolik toho
muže chtěl. Potřeboval cítit jeho kůži na své, jeho ruce všude po svém těle. A
ty jeho nádherné vlasy. Ano! Cítil,
jak Lucius sklouzl svými rty na jeho krk a svými polibky útočil na citlivá
místa. Harry vydal hluboký hrdelní sten, když zaklonil hlavu, aby mu umožnil
snadnější přístup. Merline!
„Jsi můj,“ šeptal Lucius do jeho
rozpálené kůže. „Jenom můj.“ Prudce mu strhnul košili z ramene, čímž
doznalo úhony pár knoflíků, aby se dostal na klíční kost a níž. Putoval svými
ústy, dokud se nedostal na místo, kde bylo Harryho znamení. Přisál se na
skrytou značku s pocitem vlastnictví, ale to ho neuspokojilo.
„Řekni to,“ rozkázal tiše a jazykem
dráždil poznamenanou kůži. „Chci to slyšet.“
„Ano,“ uslyšel Harry říkat sám sebe.
Lucius ztuhnul, pak zvedl hlavu a svým
pohledem se vpil do rozjitřených zelených očí. „Ještě. Chci to slyšet znova,“
naléhal.
„Jsem tvůj. Nemůžu jinak,“ zašeptal
Harry omámeně a sledoval, jak se výraz Luciusových očí změnil na triumfální. To
ho trochu probralo.
„U Merlina! Netvař se tak spokojeně.
Štveš mě,“ prskal a snažil se odtlačit rukama ze sevření. Marně. Lucius si ho
opět pevně přitáhl a Harry uslyšel u ucha tichý smích. „Jsi tak hrdý a
paličatý.“
„Zneužil jsi mé slabosti,“ štětil se
Harry. Sám si byl až příliš vědom své dětinské reakce.
„Samozřejmě,“ přiznal blahosklonně
Malfoy. „To já dělám.“
„Tolik k tomu - tvé rozhodnutí
budu respektovat,“ rýpnul si Harry.
„A ne snad?“ zasmál se muž spokojeně,
čímž si vysloužil mladíkovo nerudné zabručení.
Lucius se mírně odtáhl, aby Harrymu viděl
do tváře. Bavil se pohledem na zakaboněného mladíka a užíval si své vítězství.
„Měli bychom přestat, nebo si tě vezmu
přímo tady na podlaze,“ prohlásil s divokým zablýsknutím v očích. Uvolnil
objetí, vstal a Harryho táhnul sebou nahoru. Ten měl trochu problémy udržet se
na nohou, ale rychle se vzpamatoval a ustoupil zpět ke svému křeslu. Myslel si,
že Lucius využije situace, o to mu přece šlo, ne? A nechtěl si přiznat, že
ještě před chvílí by mu dovolil úplně všechno.
„Spontánnost tě děsí?“ zeptal se laškovně,
aby zamaskoval svou potřebu vzpamatovat se z vášnivé etudy.
„Jako Malfoy si musím udržovat jistou
úroveň,“ usmál se Lucius. „Jenom ty mě dokážeš donutit, abych se choval
naprosto nedůstojně.“
„Rádo se stalo,“ odtušil Harry s poťouchlým
úsměvem a praštil sebou do svého křesla. Přitáhnul si lehce poškozenou košili
k tělu a dal si nohu přes nohu, aby ukryl stále ještě patrnou erekci.
Doufal, že Lucius má stejný problém, ale ten byl ovšem předobrazem dokonalosti.
Jak může takhle snadno přestat! Do háje!
Lucius chvíli ze svého křesla Harryho
bedlivě sledoval. Spokojenost z něho doslova odkapávala, což Harryho
samozřejmě dost hnětlo.
„Teď, když jsme si konečně ujasnili náš
vztah,“ promluvil po chvilce ticha a neodpustil si významný pohled, „rád bych
se vrátil k tomu dopisu. Chceš se mne na něco zeptat?“
„Ty bys mi prozradil něco o svých
tajných aktivitách?“ podivil se upřímně Harry, obočí mu vylétlo skoro až do
vlasů.
„Samozřejmě,“ prohlásil muž
s blahosklonností krále. „V rámci možností cokoli,“ dodal, čímž vyvolal
úsměv svého partnera.
„No jasně,“ protáhnul pochybovačně
Harry. „Upřímně? Myslím, že s ohledem na mou práci, mi spoustu věcí říct
nemůžeš. Ale chápu to.“
„Nejsem beránek boží a nikdy nebudu,“
připustil Lucius. „Všechno, co podnikám, podporuje především mé vlastní zájmy.
V zásadě však nejdu proti zájmům ministerstva. Pouze některé mé metody
jsou řekněme trochu… neortodoxní.“
„Jde o lidské životy?“ zeptal se
opatrně Harry.
„Všichni ti, kteří pro mne pracují, to
dělají dobrovolně. Věř mi, že výhody, které jim z toho plynou,
mnohonásobně převyšují možná rizika.“
„A co životy těch, kteří ti stojí
v cestě?“ neodpustil si další dotaz na tělo.
„Nikdy neútočím první, pokud tě to
uklidní. Ale to je až ta poslední možnost, ke které jsem se naštěstí už léta
nemusel uchýlit. Nikdy nepodceňuj sílu a moc peněz,“ usmál se trochu samolibě
Lucius. „Řekl bych, že mám značné přesvědčovací schopnosti.“
Harry si na malou chvíli zakryl oběma
rukama obličej. „Myslím, že informací mám víc, než potřebuju.“
„Neohrozím tebe, ani tvé přátele.
Respektuji i tvou práci. Jenom nevím, jestli bude tvé okolí respektovat mne.“
„Tenhle problém jsem řešil taky, ale
došel jsem k závěru, že do mého soukromí nikomu nic není,“ prohlásil
rozhodně Harry.
„Myslíš kromě Denního věstce?
Přinejmenším máš možnost otestovat, do jaké míry máš privilegia hrdiny a
osvoboditele,“ usmál se Lucius.
„To je něco, čemu bych se rád vyhnul,“
připustil svou obavu Harry. Odjakživa strašně nerad využíval svého postavení a
pověsti.
„Co uděláš s tímhle? Doufám, že
nehodláš v nějakém záchvatu nebelvírské statečnosti použít to přenášedlo.“ Lucius
se opět zaměřil na dopis a pírko. „Předpokládám, že ty a tví přátelé jste
pochopili, že je to jen past.“
„Nebelvír neznamená nezbytně šílenec,“
bránil se Harry. „Samozřejmě tu věc zničím dřív, než se stane nějaký malér.“
„Skvělé,“ ožil Lucius. „Můžeme to
udělat hned? Peří ohromně hoří,“ prohlásil s úsměvem baziliška. Harry se
proti své vůli musel zasmát.
„Jen si posluž,“ vybídl Luciuse a ten
s neskrývaným potěšením vytáhl svou hůlku a vykonal dílo zkázy.
„Někdy reaguješ nečekaně nebelvírsky,“
řekl Harry nahlas svou myšlenku.
„Ehm… myslím, že od tebe to budu brát
jako lichotku,“ prohlásil Lucius s nečitelným výrazem, ale oči mu
jiskřily.
„Můžu mít ještě otázku?“ obrátil list
Harry. Lucius ho gestem vybídnul k pokračování.
„Proč jsi mi tu vzpomínku vlastně
potlačil?“ zeptal se na něco, co ho už nějakou dobu nenechávalo v klidu.
„Já myslel, že je to víc než jasné,“
podivil se muž. „V té době jsi ještě ani netušil, co se kolem děje a v
jakém jsi ohrožení. Pokud bych tě ode mne nechal odejít s vědomím, že jsem
na tebe použil černou magii, a v kombinaci s tvou horkou hlavou,
pravděpodobně bych skončil v Azkabanu, než bych řekl… cokoli.“ Luskl prsty
levé ruky.
„Trochu přeceňuješ moji impulzivnost.
Popravdě, sám netuším, jak bych tenkrát reagoval,“ přemýšlel Harry nahlas.
„To už teď nezjistí nikdo,“
zafilosofoval Malfoy.
„Tím vínem jsi mě omámil, že?“
„Omámil, je příliš silné slovo. Víno
bylo lehce říznuté anestetickým lektvarem. Potřeboval jsem trochu času, abych
mohl provést rituál, aniž bys mi v tom zabránil. Navíc trochu utlumil bolest,
která je s tím spojená,“ přiznal bez obalu Malfoy.
„Zdá se, že jsem trestuhodně neopatrný.
V tu chvíli bys mě mohl klidně zabít, a já bych ti ani nestihl poděkovat,“
podivoval se Harry vlastní, zcela neomluvitelné naivitě.
U Luciuse to vyvolalo smích. „Nechtěl
jsem tě zabít.“
„Očividně,“ odpověděl Harry slovy svého
mistra lektvarů. Pak mu přišla na mysl myšlenka, která vyvolala jeho úsměv.
„Napadlo mě, že pokud všem svým milencům vymažeš paměť, vyhneš se tak trapným
ránům. Měl by sis to patentovat jako zlepšovák.“
Luciusovi se ve tváři mihnul pobavený
výraz. „Někdy uvažuješ nečekaně zmijozelsky.“
„Myslím, že od tebe to budu brát jako
lichotku,“ vrátil mu Harry.
„Jsem neodolatelný lichotník,“
ušklíbnul se Malfoy a vstal ze svého křesla. „Myslím, že je čas, abych odešel.
Máš toho dost za tebou, potřebuješ si odpočinout.“
„Budeš mi teď dělat i chůvu?“ zasmál se
Harry a s lehkým údivem sledoval, jak si Malfoy přehazuje plášť přes
ramena. No to mě podržte, on to myslí
vážně!
„Domnívám se, že jsi příliš svéhlavý na
to, aby ses nechal komandovat. Bylo to jen doporučení.“
„Už fakt odcházíš?“ zeptal se Harry
zmateně a sledoval, jak muž vykročil ke krbu. „Ani jsem ti nenabídnul nic k pití,“
přiznal trochu v rozpacích a také vstal. Merline, to je trapas! Vůbec jsem si to neuvědomil!
„Já jsem průběhem své návštěvy nanejvýš
spokojený. Toho, co jsem chtěl, jsem dosáhl,“ ubezpečil ho Lucius. „Ale pokud
s tím máš problém, můžeš mi to vynahradit jinak.“ Vztáhnul svou ruku
v pobídce, aby přistoupil blíž.
„Jak?“ chytil se Harry a vydal se k
němu. Lucius se sklonil a Harry mu, ke svému vlastnímu překvapení, zcela
přirozeně nabídl svá ústa. Lucius ho velmi jemně políbil na rozloučenou.
„To bylo ono?“
„Ne,“ usmál se mnohoznačně muž.
„Přijdeš za mnou na Malfoy Manor a dáš mi nejen slovo, ale i sebe. Budu tě
čekat zítra u večeře.“
„Co když nepřijdu?“ popadl Harryho
náhlý záchvat furiantství.
„Dojdu si pro tebe,“ prohlásil muž
s lehkým náznakem výhrůžky.
„Mizero,“ vyprsknul mladík popuzeně.
„Miluješ mě,“ prohlásil
s ozbrojujícím sebevědomím Lucius a nabral si hrst letaxu z nádobky
na krbu.
Harry něco nesrozumitelně zabručel.
„Radši už jdi,“ dodal nakvašeně.
Naprosto skvělé! Těším se na další díl :D
OdpovědětVymazatDíky strašně moc.Užasné už teď se těším na další.Bude příští kapitola klasicky o víkendu?
OdpovědětVymazatOoo paráda :) Děkuji za kapitolu :) Clowers
OdpovědětVymazatWau, mno, čekání stálo za to, díky, opravdu skvělé pokračování... Vyhlížela jsem pravidelně a doufala a doufala. Jen mne drásá, že návštěva na Malfoy Manor bude až příště. Teda doufám, že bude UŽ příště:-))) Kitti
OdpovědětVymazatMoc hezké.... "Peří krásně hoří..." :-D
OdpovědětVymazat:) krásné, čekání se rozhodně vyplatilo :), těším se na další kapitolku :)
OdpovědětVymazatLafix
Ah, tenhle pár v tvém podání nemůže přinést nic jiného, než dokonalý požitek:) s dalším dílem neotálej, nebo mě to zabije:)
OdpovědětVymazatterkic
miluju je. tenhle tvůj lucius je skvostný. naprosto okouzklující. hrozně se mi líbí jka se s harrym pošťuchují. sem ráda, ža harry nakonec souhlasil. a rozhodně se těšim na další kapitoly.
OdpovědětVymazattess
Páči sa mi ako Lucius zostáva Malfoyom. Je dokonalý :) len mi je ľúto, že sa dokáže tak dokonalo ovládnuť v každej situácii :D ako som už napísala je očarujúci :) A teším sa na to keď k nemu Harry príde.
OdpovědětVymazatToto bola zase krásna kapitola, veľmi pekne za ňu ďakujem a budem trpezlivo čakať na ďalšiu.
______
Zuzana
Prostě Luci je zmijozel jak vyšitej xD Oni jsou prostě skvělej pár :3 oba takoví tvrdohlavci xD
OdpovědětVymazatmoc se těším na další dílek ^^
Yoku
Tak tohle byla báječná kapitola. Jo Harry ani Lucius to nebudou mít jednoduché,ale ti dva dohromady. Hm tak to, aby se ti, kteří jim chtějí uškodit raději odstěhovali na jinou planetu v jiné galaxii
OdpovědětVymazat-no jistě, sebevědomí Lucia je doslova nepřekonatelné! jsem zvědavá, jestli se Malfoy nerozhodne osobně zaskočit za tím anonymem!!! :-)
OdpovědětVymazatTak čekání se vyplatilo :) Opravdu úžasná kapitolka. Tenhle pár opravdu miluju a jejich pošťuchování v této povídce je opravdu super. Takže už se moc těším na další dílek. Doufám, že bude co nejdřív. :) Lucka
OdpovědětVymazatMám velmi ráda pár Lucius a Harry (tedy pokud to není nějaká saďárna).
OdpovědětVymazatPo delší době jsem si vzpomněla, že jsem četla tuhle tvoji povídka a nadšeně jsem sem vtrhla..:) Sice jen 4 kapitolky přibyly, ale i tak jsem opravdu okouzlena. Tvého Luciuse zbožňuju a Harry se mi taky líbí.. a jsem moc ráda, že jeho přátelé Luciuse berou.
Doufám, že budeš často přidávat ať se máme na co těšit.. jsem docela napnutá kdo je ten zrádce.. mám trochu podezření na Sanderse, ale uvidíme
Lily
Všechno nejlepší do nového roku 2012. Hodně štěstí vděčných čtenářů ale hlavně inspirace. Tvou povídku s napjětím očekávám nejenom já. Píšeš skvěle pokračuj v tom. Díky.
OdpovědětVymazatAsper
No to bylo prostě úžasné!!! Malfoy je manipulativní zmetek a proto ho mají rádi, že? :) Skvělé!
OdpovědětVymazatFantastická kapitola, ano, Harry potřebuje mít dominantního partnera, Lucius je ochoten i schopen takový pro něj být, to je nádherné. Jen doufám, že se už konečně přestanou od sebe v nejlepším odtahovat a na malfoy Manor konečně jejich touha dojde naplnění. Lucius musí být manipulativní, aby si v takovém světě udržel vůdčí postavení...ehm.
OdpovědětVymazatdíky za tak krásnou povídku, je to vzácný drahokam ve světě HP, jeden z mála.
Arianna
Vůbec netuší, co je čeká...;) není ještě všem překážkám konec...
OdpovědětVymazatJenny
No, dúfala som, že sa na seba fakt vrhnú, čo sa stalo - aj nie. :D Nevadí, snáď sa dostaneme aj k tomu. Ale stále sme sa nedozvedeli, kto je tá pijavice proradná a vynáša klepy.
OdpovědětVymazat