10. srpna 2014

22. Death of Today

Autor: Epic Solemnity
Překlad: Nade

Je ještě pořád neděle, takže jsem vlastně zaznamenala úspěch. :-D
Za komentáře k předchozí kapitole děkujeme Jenny, Zuzaně, Acháje, Bobo, Arianně Xenii de Leux-Antilles a jednomu anonymkovi. Užijte si to! :)


***

  Kapitola dvacátá druhá

  Izar měl zabalený kufr a byl připravený na prázdniny.

  Protože před nástupem studentů do vlaku měl času na rozdávání, rozhodl se ještě navštívit Daphne v nemocničním křídle. Potom by ještě mohl zajít do sklepení, aby si promluvil se Snapem a vrátil mu jeho materiály. V okamžiku, kdy Izar vstoupil do Havraspárské společenské místnosti, všiml si změny v atmosféře.

  Ne že by se tu dělo něco dramatického; spíš nastalo ticho, skoro až příliš velké ticho.

  Izar sevřel kožený diář plný poznámek psaných rukopisem profesora Snapea a spěšně scházel po pohyblivém schodišti. Havraspár, který šel proti němu, na něho zcela otevřeně zíral.

  Izar po chlapci hodil takový úšklebek, až Havraspárovi zrudly uši a rychle se odvrátil. „Idiot,“ zamumlal si znechuceně Izar, když sestoupil ze schodů a přistál ve třetím patře.

  Jak to tak vypadalo, ten Havraspárský chlapec, nějaký mizerný druhák, nebyl jediný, kdo si ho nepokrytě prohlížel. Izara napadlo, jestli to nemá co dělat s incidentem na Vánočním plese. Daphne nabyla vědomí den po plese, byla omámená, ale zcela v pořádku. Její mysl byla ve slušné kondici, dokonale ostrá... nebo aspoň tak ostrá, jak bylo u Daphne možné. To se stalo teprve včera. Jistě se rozšířily zvěsti, že dědička Greengrassů se probrala a je v pořádku.

  Skupina tří Zmijozelských čtvrťáků vzhlédla od novin, které si četli a na chvíli na něm ulpěli pohledem. Potom se k sobě naklonili a něco si šeptali. „Polokrevný bastard,“ vyplivl nejodvážnější z nich a pak spěšně odkráčel opačným směrem.

  Izar zaostřil pohled na noviny v rukou jednoho ze Zmijozelů. Polkl, když na přední straně uviděl svoji fotografii. Byl příliš daleko, aby dokázal přečíst, jaké lži a báchorky o něm tento týden šířili. Ale ta tichá slova...

  Polokrevný bastard.

  Izar se rozhlédl kolem, maličko zmatený, když se od něj ostatní studenti odvraceli, jako by si chránili nějaké tajemství. To přece nemůže být... nebo ano? Regulus přece slíbil, že jeho původ udrží v tajnosti. Byl to Snape? Riddle? Sirius?

  Vešel do nemocničního křídla a rychle za sebou zavřel dveře. Vzadu na jedné z postelí uviděl Daphne, jak popíjí ze sklenice. Všimla si, že se k ní blíží a chladně otočila hlavu pryč. „Co jsem provedl teď?“ zeptal se Izar, když se zastavil u její postele.

  Když se na něho obrátila s obviňujícím pohledem, v očích jí stály zadržované slzy. „Proč jsi mi lhal? Proč jsi mi to neřekl?"“

  „Jak ti můžu něco říct, když sám nevím co,“ protáhl Izar. „O čem to tady blábolíš?“

  Lehce popotáhla a ukázal na svou postel. Stočil tam pohled a když si přečetl titulek nad svým obrázkem, jeho dřívější podezření se potvrdilo.

  Izar Harrison-Black?

  „Rita Holoubková,“ přečetl Izar nahlas. „To ona napsala ten zatracený článek, a samozřejmě jen tak trošku přehání,“ dodal sarkasticky. Jeden pohled na Daphne prokázal, že dívka mu nevěří. „Regulus je můj otec,“ zamumlal temně Izar. „Právě jsem to zjistil, Daphne. Nemohl jsem ti to říct.“

  „Říká tam, že tvoje matka je Lily Potterová.“

  „Matka je příliš silné slovo, ale ano, to ona mě přivedla na svět,“ přiznal neochotně Izar. „A kdo je ten zatracený zdroj Holoubkové?“

  Zrazené mechově zelené oči se zadívaly do těch jeho. „Lily.“

  Izar rozzuřeně zafuněl, viděl rudě. Myslí mu proběhl přízrak Regulových slov. Dala se do pohybu.  Se zvěstmi o mém návratu se stala více aktivní. Obávám se, že se bude snažit udělat něco, aby nás rozdělila.

  „A?“ zeptal se tiše. „Co je hlavním tématem článku?“ Nechtěl se novin ani dotknout. Bylo to odporné a pravděpodobně tam byly samé lži.

  Daphne vypustila svůj vlastní povzdech, skoro jako by se jí s Izarem ani nechtělo mluvit, ale toužila po drbech. „Je to hrozný článek, vážně,“ začala temně. „Lily v něm prohlašuje, že tě dala k adopci po jisté "méně-než-rozumné-aféře". Říká tam, že se cítila zmanipulovaná a zneuctěná. Článek neuvádí přímo znásilnění, ale Holobková to naznačuje, aby navnadila čtenáře. Lily pak pokračuje tvrzením, že Regulus se ponořil hluboko do temného umění, jako mnoho Blacků před ním.“

  Izar zaťal čelist. Byl by přísahal, že mu popraskají zuby. Nejen, že Lily používá samé lži, ale ještě společně s tím hanobí rodinu Blacků.

  „Co dál?“ Vyznělo to břitce a chladně, tak Daphne pokračovala.

  S nejistým zamrkáním na něho pohlédla, ale přímému očnímu kontaktu se vyhnula. Ruce měla sevřené do pěstí, až jí zbělely klouby. „No, Lily řekla, že se bála o tvůj život. Dokonce ani když se roznesly zprávy, že Regulus byl zavražděn, nevěřila, že je navždy pryč. Výsledkem bylo, že tě dala do sirotčince, aby chránila tvou identitu. Prohlašuje, že se bála si tě nechat, protože by to bylo jako namalovat na tebe terč, který by přilákal Regulovy vrahy a další vyšinuté členy rodiny Blacků. Ale teď, s Turnajem a tvou publicitou, je jí jasné, že Regulus už o tobě ví.“

  Daphne se dlouze odmlčela a přivřela oči. „Věštec tady uvádí, že Regulus byl, pouhých několik týdnů před tímto článkem, prohlášen ministerstvem za živého.“

  Izar tomu nemohl uvěřit. Zasmál se.

  Daphne, s pobledlým obličejem, se hlouběji zavrtala do peřin.

  „Ona lže,“ prohlásil Izar ostře. „A chce, aby se nad ní kouzelnický svět slitoval. Ale Regula nedostane,“ zavrtěl přesvědčeně hlavou. „Na politické scéně má mnohem větší vliv než ona.“

  Tenhle článek měl sloužit k tomu, aby si chránila vlastní zadek, až se dostane ven, že Izar je Regulův syn. Udělala první krok; jako první celý příběh otočila, aby před veřejností vypadala dobře. Jak jinak by mohla vysvětlit důvody, proč dala Izara do sirotčince? Tvrdila, že to bylo proto, aby ho udržela v bezpečí před Regulovými údajnými vrahy a ostatními vyšinutými Blacky. Jak geniální. Předpokládal, že těhotenství také skrývala, aby ho chránila.

  „Takže jsi se s ním setkal?“ zašeptala Daphne, jako by chtěla kolem Izara našlapovat opatrně. „S Regulem? Můj otec tvrdí, že před lety zradil Temného pána. A tak by měl být samozřejmě mrtvý.“

  „Tvůj otec neví nic,“ zasyčel Izar trochu příliš drsně. Když sebou Daphne trhla, cítil se trochu provinile. Změkčil svůj výraz tím, že nasadil chladnou masku lhostejnosti a pokračoval. „Co se stalo mezi Temným pánem a Regulem, je jenom mezi nimi,“ dodal tiše, příliš tiše, než aby někdo slyšel.

  Proč Regula tak vášnivě brání? Izar věděl, že Regulus se dokáže bránit sám. Ale nějak se stalo, že když byl urážen jeho otec, bral to osobně.

  „Ty jsi Black,“ pokračovala Daphne, jako kdyby neslyšela nic ani vzdáleně důležitého. Její oči byly trochu zmatené, když se na Izara dívala. „A ne jen tak ledajaký Black. Jsi ten Black, přímý dědic rodiny.“

  Izar se k ní otočil zády a odcházel z místnosti. Nemohl se zabývat jejím zbožňováním a šílenou upovídanost. Ne teď. „Jsem rád, že se cítíš lépe,“ zavolal přes rameno. „Musím za profesorem Snapem!“

  Něco za ním volala, ale ignoroval to.

  Rychle vykročil z nemocničního křídla a střetl se s přímými pohledy. Zvedl bradu a sebejistě narovnal ramena. Ať si mluví. Tyhle děti vůbec nechápou, co se kolem nich děje. Pokud berou ty "drby" v novinách vážně, pak měl plné právo nevěnovat pozornost ani jim, ani jejich názorům. Nedokázali myslet sami za sebe. A upřímně řečeno, Izar si byl jistý, že jeho otec během několika dnů uvede všechno na pravou míru a ukáže prstem na Lily.

  A pokud za ním přijde Rita zatracená Holoubková, řekne svůj názor, ale klidně a vyrovnaně. To by nikdy neudělal, aby dal před veřejností najevo, že se ho ten článek dotkl. Kdyby by  viděli jeho vztek, s největší pravděpodobností by si mysleli, že je snadný cíl.

  Několik Zmijozelů za jeho zády se pochechtávalo, ale Izar se jen ušklíbl.

  Ať se smějí.

  Zvedl ruku a klouby zaklepal na dveře Mistra lektvarů.

  „Vstupte,“ ozval se zevnitř hedvábný a klidný hlas.

  Izar vstoupil do tmavé a vlhké místnosti. Když za sebou zavřel dveře a nechal za nimi jakoukoli formu světla, chvíli mu trvalo, než se jeho oči přizpůsobily tmě. Několik okamžiků pozoroval, jak profesor lektvarů tančí od jednoho kotlíku k druhému a nosem se téměř dotýká tekutiny uvnitř, když nasál vůni produktu. Jeho hbité prsty míchaly roztoky v přesných kruzích, zatímco jeho rty neslyšně odpočítávaly podle hodinových ručiček, kolik je ještě třeba k dokončení.

  V zatemněné místnosti Snape vypadal, jako elegantní netopýr. Pouze jeho ostré rysy, osvětlené malými plameny, potvrzovaly skutečnost, že je člověk.

  V zapáchající a dusné místnosti se Izar uklidnil. Nadechl se a jen na pár vteřin zavřel oči. „Protijed proti Nadouvacímu lektvaru a …,“ Izar se odmlčel, aby znovu vdechl. „A Krvetvorný lektar.“

  Snape se Izarovou nenadálou přítomností nevylekal; místo toho se sklonil, aby ztlumil plameny. „Dobré ráno, pane... troufám si říct, Blacku?“ Muž se konečně prudce otočil a jeho tmavé oči se, v už tak zatemněné místnosti, proměnily v bezedné jámy.

  Ušklíbl se. Samozřejmě, Snape už ten článek četl. „Pokud vám to udělá radost, pane profesore,“ zamumlal Izar.

  Snape zvedl koutek úst a pomalu se blížil k Izarovi. „Čemu vděčím za to potěšení?“ Zatímco se ptal, jeho pohled přistál na knize vázané v kůži, kterou měl Izar v rukou. Snape zvedl obočí. „Už jste si prošel mé poznámky?“

  Izar otevřel knihu a upřel oči na Snapův dokonalý rukopis. Muž tam popisoval všechny dobré pokusy i chybné lektvary, kterými se snažil eliminovat a manipulovat se Znamením. „Některé vaše teorie byly velmi zajímavé, pane profesore. Nedokážu vyjádřit svůj naprostý úžas nad některými z vámi vytvořených lektvarů,“ začal Izar. Oči mu nad brilantní myslí toho muže úplně zářily. „Ale věřím, že jsem nalezl řešení. Není to v lektvaru.“ Izar prudce zabouchl zápisník a nabídl ho Snapovi.

  Muž se na krátký okamžik zarazil a pak si od Izara vzal zpět své poznámky. „Věříte, že jste našel řešení? Ale nejste si jistý?“

  „Ne,“ opáčil tiše Izar. „Jsem si víc než jistý.“

  Souměrné obočí se zvedlo. „Pouč mě.“

  Izar se zamyslel. Měl by to Snapovi říct? Ten člověk se snaží se Znamením manipulovat už roky, a pouze vyučování ho rozptylovalo od toho, aby své experimenty dokončil. Jistě by s tou informací neběžel za Temným pánem.

  „Můžu vám věřit?“ otázal se tiše Izar. „Nejste Temnému pánovi tak věrný, abyste s tím za ním šel.“ Nebyla to ani tak otázka, jako ujištění. Ten muž, koneckonců, páchal v průběhu let na Temném pánovi svou vlastní zradu.

  Snape se drobně pousmál. „Já na experimentování nic špatného nevidím, pane Blacku. Vaše mysl je stále tak zvídavá. Mohu vám pomoci ji ochránit.“

  Izar ostře přikývl. Snape byl Nitrozpytec; jeho mysl je jako nějaký trezor. „Četl jsem...“ začal. Snape se ironicky pousmál, v tomhle bodu rozhodně překvapený nebyl. Izar se ušklíbl a pak pokračoval. „A narazil jsem na kouzlo Protean. Jak víte, kouzlo Protean dokáže spojit dohromady více objektů za společným účelem.“

  Snapeova tvář byla bez výrazu.

  „Domníval jsem se, že Temný pán používá nějakou formu kouzla Protean, aby všechny Smrtijedy dohromady propojil se Znamením. Ale...“ Izar se odmlčel a v koutcích úst mu zacukal úsměv. „Co přesně je společným jmenovatelem pro každé Znamení zla?“

  „Temný pán,“ dodal Snape.

  „Ano a ne,“ pokračoval Izar. „Temný pán vytváří Temné znamení. Ale co konkrétně k vytvoření těch znamení používá?“

  Onyxové oči zářily. „Svou hůlku.“

  Izar se usmál. „Ano. Využívá kouzlo Protean propojené s jeho vlastním kouzlem, které vynalezl, Morsmordre. Temný pán je jediný kouzelník, který označuje své Smrtijedy, nebo přesněji řečeno, jeho hůlka je ta jediná, která vytváří Temné znamení na jejich pažích. Vlastně je to hůlka, co všechny spojuje dohromady za společným účelem. Tu hůlku také používá, aby přes Znamení způsobil bolest.“

  „To je geniální,“ zamumlal Snape a jeho pohled se zaměřil stranou. „Vynalezl vlastní kouzlo, ale jeho hůlka je nedílná položka, nebo objekt, kterou k ovlivnění Znamení používá.“ Snape se otočil zpátky na Izara. „A co máte v úmyslu? Nějaké protikouzlo?“

  Izar naklonil hlavu na stranu. „Bylo by to mnohem logičtější, než moje... troufalá akce,“ dodal. „Místo toho jsem se vydal jednodušší cestou a rozhodl se zjistit, jaké přesně jádro má hůlka Temného pána. A z jakého je dřeva.“

  Snapovi zacukaly rty. „A jak jste na to přišel?“

  Havraspár pokrčil rameny. „Vloupal jsem se k Ollivanderovi.“ Onyxové oči na Izara nesouhlasně shlédly. „Ale,“ pokračoval Izar hedvábně, „získal jsem něco mnohem cennějšího, než jen pouhé informace. Získal jsem sestru jeho hůlky. Sdílí přesně to samé jádro jako jeho vlastní.“

  Snape prošel kolem Izara a pak pozvolna přecházel sem a tam. Měl zachmuřený obličej. „Už jste se pokusil se Znamením manipulovat?“

  „Ne,“ Izar se přes hábit podvědomě dotkl Znamení. „Pokaždé, když jsem tu hůlku držel, cítil jsem kolem Znamení ochrany. To není moc překvapivé. Sám si to kouzlo vymyslel. Byl taky dost chytrý, aby nastavil i ochrany. Jsou velmi temné. Ale věřím, že s pomocí sesterské hůlky ty ochrany dokážu odstranit, ale rozhodl jsem se počkat až na prázdniny, až budu na Malfoy Manor, pro případ, že by se něco stalo...“

  Odmlčel se, když uviděl temný výraz na tváři svého profesora. Muž v hlubokém zamyšlení stále přecházel po místnosti.

  „Co je?“ dožadoval se nevraživě Izar. Měl tušení, že ví, na co muž myslí.

  „I když vám tleskám za odhalení vlastností Znamení zla, myslím, že jste překročil jisté hranice. Pokud Temný pán někdy zjistí, že jste ukradl tyhle informace... nejen osobní údaje, ale i také sestru jeho hůlky, rozhodně nebude potěšený. Také bych měl vyjádřit své obavy z ochran, které jsou kolem Znamení. Nic bych nedal za to, že je udělal neprolomitelné…“

  „Mluvíte jako Regulus,“ upozornil Izar, aby odvedl mužovy myšlenky jinam.

  Snape se k němu otočil. „Zřejmě potřebujete můj náhradní dohled, když tady váš otec není. Regulus nebude potěšený, až o tom uslyší.“

  „Vítám vaši pomoc, když ji budu potřebovat, pane, nikoli váš dohled. I když je Regulus můj otec, nemůže mi nařizovat, co mám dělat.“

  Zmlknul, když ho Snape vzal za ramena. Jeho výraz byl odrazem toho Izarova; odhodlání. „Mnoho kouzelníků se potýkalo s tím, že jsou označkováni a stali se vlastnictvím Temného pána. To je cena, kterou platíme za jeho následování. Obzvláště obtížné je to pro ty, kteří jsou nezávislí. Domnívám se, že prolomení ochran na Znamení se stejně nepodaří.“

  Izar se na svého profesora zamračil. „Kdybych nebyl Regulův syn,“ začal tiše, „odrazoval byste mě od toho?“

  Snape, stále s rukama na Izarových ramenou, zaváhal. Nadále se mu upřeně díval do očí. „Mohu pouze vyjádřit své obavy, pane Blacku. A budu tak činit i nadále. Nicméně chápu vaši touhu po úspěchu v této oblasti magie. Nemůžu vás zastavit, mohu pouze poskytnout své služby, pokud jich bude potřeba.“

  Izar spokojeně přikývl. „Budete na svátky na Malfoy Manor, pane?“

  „To si nemyslím, ne,“ sundal z něho své ruce a pomalu se vrátil ke svým kotlíkům.

  „Byl bych rád, kdybyste tam byl,“ prohlásil rázně Izar. Došel za Snapem až k pultu. Jeho prsty si lehce pohrávaly s chladnou kůží na Snapevě notesu. Skrz řasy svých přivřených očí číhal na Snapovu reakci, když hedvábně pokračoval. „A myslím, že Regulus je na tom stejně.“

  Snape ztuhl, přes rameno se podíval na Izara a zkoumal jeho rozpustilý výraz. Muž zkřivil ústa do úšklebku. „Vypadni odsud, ty drzé dítě.“ Izar se ušklíbl a otočil se k odchodu z lektvarové místnosti. „Malý spratku,“ pokračoval muž zlostně, když se znovu vracel ke své práci.

  „Mohl bych říct něco podobného o sebepopírajícíh dospělých,“ prohlásil tiše Izar a zavřel dveře dřív, než po něm muž hodí nějakou kletbu.


{Death of Today}


  „Až tady odsud můžu cítit tvé podráždění, Izare,“ protáhl Draco. „Vypadáš, jako by ses chystal na vlastní pohřeb.“

  Izar na Draca otráveně pohlédl. „Třeba jo,“ zamumlal, když limuzína zastavila před velkým panstvím. Ochotně uznal, že je opravdu velkolepé. Bylo obrovské, s oblouky a malými věžičkami v každém rohu. Zahrady, dokonce i z auta, vypadaly exoticky a dobře udržované. Dokonce i jeho sirotčinec nebyl ani z poloviny tak velký jako Malfoy Manor. A to v něm bydlely desítky dětí, zatímco tady, na svém zámku, žili pouze tři Malfoyové.

  „Pojď.“ Draco vystoupil z limuzíny.

  Izar neochotně vystoupil z luxusního vozu. Když dorazili na Kings Cross, Lucius a Narcissa na nástupišti nebyli. Draco ho informoval, že jsou zaneprázdněni vítáním svých hostů. Když se ho tehdy Izar zeptal, kolik hostů tam bude, Draco se tiše usmál a …

  „Jen pár,“ zopakoval to Izar suše, když byl svědkem, jak po přední části panství přeběhla skupina dětí a zmizela vzadu.

  „Jen pár,“ potvrdil samolibě Draco.

  Znenadání Izara uchopil za zápěstí a rozběhl se s ním směrem k tepané železné bráně. Izar ztuhl, když se blížili k bráně a nadále běželi stále plnou rychlostí. Ale pak si uvědomil, že na ní musí být kouzlo, které umožní projít pouze vybrané skupině lidí. Jak se dalo předpokládat, když překročili bariéru brány, železo jako by bylo pouhý dým.

  Draco se s úsměvem na tváři otočil, ale podrážděně se zamračil, když zahlédl Izarův méně než nadšený výraz. „Víš, to není žádná legrace, když toho o magii tolik víš. Kdo by si pomyslel, že u mudlů vychovaný sirotek toho bude vědět tolik...“ Draco měl stále dlaň sevřenou kolem Izarova zápěstí a táhl mladšího chlapce dopředu.

  Jak se blížili, Izar si prohlížel dominující panství. Byl to hezky postavený zámek, v jehož architektuře se částečně projevoval gotický vliv.

  Když Izar vystoupal po perfektně strukturovaných schodech a vstoupil do zámku, mohl jen mrkat. Byl ohromený, kolik bohatství a umění bylo do Malfoy Manor zapracováno. Hlavní vstup byl plný hedvábných tapiserií a mohutnými portréty. Všude kam se podíval, bylo něco k prohlížení a zkoumání. Jeho přirozená zvědavost  měla problémy zaznamenat všechny objekty a textury roztroušené kolem.

  Podlahy byly z tmavého dřeva, lesklé a bez škrábanců. Podlahy byly vystlané perskými a jinými drahými koberci a několik kamenných pilířů odpovídalo gotickému stylu celého panství. Zlaté leštěné svícny byly vytažené vysoko u stropu, z jejich svící odkapával mizející roztavený vosk. Rámy portrétů byly zlaté a bezchybně se leskly a třpytily. Byly tam i olejové lampy, a ani jejich jednoduchá konstrukce nepůsobila na zámku prostě.

  Dokonce i stěny měly ve svém tmavém dřevě ozdobné řezby. Vzbuzovalo to úctu.

  Když vstoupili hlouběji do usedlosti, Izar si všiml mnoha hořících mramorových krbů. Jejich obruby byly rozsáhlé a široké, už jen jejich samotná velikost působila vedle Izarovy malé postavy hrozivě. „Teď jsi překvapený,“ poznamenal Draco samolibě. „Je to docela působivé, že jo?“

  Zlacená zrcadla a zdobený nábytek místnost doplňovaly. „Je to krásné,“ souhlasil Izar.

  „Děkuji vám, pane Blacku,“ ozval se za nimi mužský hlas. Izar se otočil a uviděl, jak k nim z hlubin panství ladně kráčí Lucius Malfoy. Izar se ještě ani nedostal přes přední pokoje a už byl panstvím ohromený. Chodbou k nim z dálky tlumeně pronikaly hlasy kouzelníků a čarodějek.

  Vzhled Luciusových šatů mohl soupeřit s nádherou domu. Vypadal, jako by vystoupil z jednoho z obrazů. Ledově blonďaté vlasy mu padaly přes ramena a jeho stejně chladné oči sklouzly po celé Izarově postavě.

  „Nicméně,“ protáhl muž mile. „Jsem si zcela jistý, že panství Blacků by při srovnání s Malfoy Manor obstálo.“ Když se Dracův otec přiblížil, chlapec pustil Izarovo zápěstí. Lucius to gesto zachytil a zvedl své delikátní obočí.

  Izar se lehce uklonil v pase. „Pane Malfoyi, děkuji, že jste mě na prázdniny pozval do svého domova.“

  „Nemusíš být tak formální, můj chlapče,“ zavrněl Lucius. Na přivítanou směrem k Izarovi napřáhl pravou ruku, zatímco v druhé svíral svou vycházkovou hůl. „Je mi potěšením, že jsi ho přijal. Tvůj otec také...,“ dodal ještě muž, evidentně jen ze zdvořilosti.

  Izar se mu podíval na ruce a všiml si na jeho prstu rodinného prstenu. Pomyslel si, že je až zábavné, jak jsou Malfoyovi bohatí. Peníze a zlato z nich téměř odkapávalo. A své bohatství se nestyděli vystavit na odiv.

  Potřásl si s Luciusem rukou a užasl nad jeho silným stiskem. Izar byl hrdý na to, že jeho podání rukou je pevné, ale rozhodně nebylo až tak pevné. Muž Izarovi věnoval predátorský úsměv a pak svou pozornost obrátil na svého syna. „Draco,“ pozdravil ho chladně. Svého syna přivítal tím, že mu položil ruku na rameno. Izar si uvědomil, jak jsou si ti dva podobní. Oba byli bledí, blond a měli společné rysy. „Doufám, že jsi v pořádku.“

  Izar sledoval jejich formální pozdrav. Přemýšlel, co by si Lucius pomyslel, kdyby věděl, že Regulus na přivítanou dává přednost objetí.

  „A ty jsi měl snad potíže poznat v chlapci Blacka, Luciusi? Můj bože, musels být slepý.“

  Izar se otočil a viděl, že do místnosti vstoupila vysoká, elegantní žena. Držení těla měla podobné jako Daphne; vyrovnané, elegantní a velmi ženské. Izar si také všiml, že má rysy Blacků a z toho usoudil, že je to Narcissa Malfoyová, rozená Black.

  Lucius se nad její poznámkou lehce ušklíbl a sledoval ji, jak si Izara prohlíží. „Odpusť mi, že říkám něco, co jsi pravděpodobně slyšel už dřív, Izare, ale vypadáš pozoruhodně podobně jako Blackové.“ Vzala jeho ruku do dlaní, což mělo uklidňující efekt. Nad jeho hlavou pohlédla Luciusovi do očí. „I když, možná pouze Blackům náleží ten dar, že se dokážou rozlišit v davu. Zdá se, že ostatnímu příbuzenstvu tahle schopnost chybí,“ škádlila svého manžela.

  „No tak, Narcisso, chlapci právě dorazili,“ vytkl jí tiše Lucius. „Určitě nechceš, aby Izar z našeho manželství získal špatný dojem.“

  Draco a Izar se na sebe podívali a blonďatý chlapec obrátil oči v sloup. Narcissa se ​​rozhodla na to nereagovat. Místo toho přistoupila k Dracovi a, i přes neochotu svého syna k tomuto gestu, ho rychle objala.

  Objetí.

  To také musí být rys Blacků.

  „Temný pán je vzadu,“ navázal Lucius a jeho oči se zaměřily konkrétně na Izara. „Jistě si ho přejete pozdravit.“ Izar cítil, jak se mu při pomyšlení na setkání s Temným pánem zauzloval žaludek. Nemohl by se tomu muži prostě navěky vyhýbat? Představa, že mluví s Riddlem, když k němu cítil takovou nedůvěru, byla nepříjemná. I když se dalo předpokládat, že pokud kolem budou lidé, mohl by Izar snadno působit jako další loajální Smrtijed. S takovým množstvím pozorovatelů nedojde k žádné intimitě, k žádném osobnímu jednání.

  Narcissa nesouhlasně sykla. „Nejdřív se potřebují najíst, Luciusi.“

  „Vzadu je jídlo,“ opáčil Lucius a položil ruku na Izarovo rameno. „Temný pán mi nařídil, abych k němu Izara přivedl, až přijede.“

  Zatraceně úžasné. Izar stěží ovládl své obrovské rozrušení z toho, že s mužem bude konfrontován na veřejnosti, obklopen všemi jeho Smrtijedy. Izar si živě pamatoval, jak se mu smáli poté, co ho viděli s Temným pánem. Nepovažovali ho za víc než žert, pouhé pobavení Temného pána. A přestože by tuto situaci dokázal zkušeně zvládnout, kdyby se to stalo znovu, uvědomoval si, že při zvuku výsměšného smíchu cítí podráždění.

  „Dovol, abych mu nejdřív ukázal jeho pokoj, otče,“ zasáhl Draco. „Přivedu ho hned, jak budeme hotovi.“

  Izar se zaujetím sledoval, jak Luciusův rozhodný výraz změkl. „Dobře,“ souhlasil Lucius. Jeho ruka Izara nasměrovala k okrouhlému schodišti a nechala ho jít. „Ať je to rychle. Dnes je netrpělivý.“

  Než Izar stačil zpracovat šok z  Luciusovy slabosti pro Draca, už byl tažen nahoru po schodech. Izar se od Draca odtáhl a přes zábradlí se podíval na blonďatý pár. „Pane a paní Malfoyovi,“ zavolal. Poté, co měl jejich plnou pozornost, pokračoval. „Je tady Regulus?“

  Lucius při zmínce o Regulovi ohrnul ret, ale Narcissa se maličko usmála. „Není, Izare. Ale bude tu, určitě. Dal mi své slovo.“

  Izar ostře přikývl a nechal Draca, aby ho odtáhl. Říkal si, že není zklamaný. Byl to už celý měsíc od chvíle, kdy Regula viděl. Ale muž Izarovi řekl, že musí zařídit pár věcí, než bude moci zase pohodlně žít v kouzelnickém světě. Zřejmě se opět vrátil na panství, aby ho vyčistil a učinil obyvatelné.

  „Tak pojď, dneska jsi neuvěřitelně pomalý,“ zamumlal Draco. „Tvůj pokoj je blízko mého. Pokoj tvého otce je hned vedle. Ostatní hosté vás obtěžovat nebudou. Západní křídlo se obvykle používá pro rodinu.“

  „Jak dlouho tu hosté zůstanou? Celé Vánoční prázdniny?“

  Draco udělal obličej. „Ne,“ odfrkl a zvedl nos nahoru, jako by ho Izarova otázka urazila. „Zámek by se měl vyprázdnit na Štědrý den. Pak tu zůstaneme jenom my.“

  Štědrý den bude za dva dny.

  Dokonce i tady nahoře v patře Izar stále slyšel nekonečné tlachání a falešné hihňání hostů.

  Do té doby se Izar určitě... určitě dokáže ovládnout, aby některé z hostů nezabil.

***




22 komentářů:

  1. Páni, tak brzo! ♥ Holky, jste prostě kouzelné! :D Uvidíme, jak bude Izar s kouzlem pokračovat, ale hádám, že se mu to podaří, když je to takový génius :D Děti jsou vždy nejhorší, dokáží nejvíce ublížit, popřípadě dát danému člověku potřebné opovržení nad jejích pochybnou inteligencí, to se mi na Izarovi líbí, smýšlí jako dospělák :D A se Sevem jsou jako dvojčata! :D Těším se na více rozhovorů s nimi! A konečně jsme se dostali na Malfoy Mayor! Mě ani Luciusova slabost nad Dracem nepřekvapila, je to jeho jediný syn, chová se jako primadona, protože je jedináček a taky už udělal dost blbostí, které by mu otec, který by ho neměl rád, neprominul, takže je to pochopitelné. Hádám, že se tam odehraje více věcí, když tam bude Temný pán, Izar Malfoyovi, Regulus, Snape (jestli přijede) a hádám Smrtijedi? Temný pán beztak nedá Izarovi pokoj :D Opravdu mu nezávidím toto dilema, muset být v místnosti zrovna s někým, s kým nechce být a nemoct odejít, to by naštvalo každého asi, ještě k tomu o Vánocích :D Děkuji moc za tak rychlé přidání kapitolky, už se moc těším na další! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že kouzlo bude podařené. :) A máš pravdu, děti bývají velmi kruté. Na to, že by to měla být nevinná stvoření, je to až děsivé.
      Události během vánočních prázdnin se ti jistě budou líbit.
      Děkujeme za pěkný komentář.
      A s tím přidáváním se to vždycky nepovede, jak bychom chtěly, ach jo. :-D

      Vymazat
  2. Tak to bude zajímavý:-D Konfrontace mezi Izarem a Riddlem bude jistě úžasná, když se mu tak dlouho vyhýbal. Regulus si čím dál tím víc získává moje sympatie, na rozdíl od Lily, kterou tady vážně nemusim...a jestlipak nakonec přeci jenom Snape nedorazí, jejich rozhovor se mi fakt líbil:-) za kapitolu děkuju a těším se na další:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ke konfrontaci samozřejmě dojde, protože na Manoru se mu Izar nebude moci vyhnout. Koneckonců, je to jeho pán. ;-)
      Regulus je miláček a Lily... No, to uvidíš. :-D
      Děkujeme za komentík.

      Vymazat
  3. Taky děkuji za novou kapitolku, hned mi zpestřila ráno v práci.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A my děkujeme za tvou vytrvalost. ;-)

      Vymazat
  4. Toľko krát som si povedala, že pred odoslaním komentára si ho skopírujem aby mi zase nezmizol a zase som sa na to vykašlala. Ale napísalo mi po odoslaní, že Děkujeme za komentář.:-) no ale ten tu nevidím, tak aspoň ešte raz, ďakujem za skvelý preklad a na všetkých sa teším v ďalšej kapitole:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Internet se někdy chová jako černá díra... Nejsi sama, komu se to stalo, a vždycky to naštve.
      Proto děkuji, že jsi sebrala sílu a zkusila to ještě jednou.

      Vymazat
  5. Arianna Xenia de Leux-Antilles13. srpna 2014 11:38

    Daphné se nám probrala a už shání od Izara drby, vlastně společenské informace, o článku v kouzelnickém Blesku a o jeho rodině. Poté si Izar zajistil ve sklepení pomoc od Severuse při jeho výzkumu znamení zla, i když ho trošku vydíral a lákal na Mafoy Manor. Na MM se také bude odehrávat to nejzajímavější, myslím si, že Temný pán tu bude před svými nejdůležitějšími smrtijedy jednoznačně veřejně favorizovat Izara a donutí je tak akceptovat jeho novou pozici v jeho hierarchii.
    Děkuji za pěknou kapitolu a těším se, že v příští bude zase více děje, který přinese něco zásadního a zajímavého.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Daphné se své pověsti prostě nikdy nezpronevěří, přesto ji má Izar rád. Je to skvělá kamarádka.
      Všichni Smrtijedi vědí, že Izar má jakési výsadní postavení, jenže nechápou proč. Izar to nebude mít tak jednoduché, protože je příliš hrdý na to, aby se nechal ochraňovat. Na druhou stranu by v očích Voldyho asi klesl, kdyby se spoléhal jen na jeho ochranu.
      Těším se, co řekneš na následující kapitolu. :-D
      Díky za tvůj komentář.

      Vymazat
  6. Tohle je naprosto uzasna povidka! Doufam, ze budete prekladat i druhou cast. Presouvam ji na 1 misto me oblibenosti! Fakt jste zlaty, ze to prekladate :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě, že povídku přeložíme celou. To by ani jinak nešlo. :-D
      Jsme rády, že se ti povídka tak líbí, vážně.
      Díky za komentář.

      Vymazat
  7. Skvělé, Boží, prostě Úžasné, nevím co více říci.

    Věřte, že, ač se příliš neozívám, čtu všechny vaše povídky i překlady a máte mou plnou podporu. V tomto světě se pohybuji poměrně dlouho a vaše stránky mají skutečně úroveň.

    Váš Rejsek009

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvého uznání si opravdu moc ceníme. Bylo naším záměrem poskytnout ostatním to nejlepší, co dokážeme. A dělá nám to radost.
      Těší nás, že na naše stránky stále chodíš, milý Rejsku009. :-D
      Děkujeme za krásný komentář.

      Vymazat
  8. Úžasné... :D
    jen tak dál, moc setěším na další díl

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme za pochvalu. Moc nás to těší. :D

      Vymazat
  9. Nádherná povídka, moc se mi líbí. Těším se na další díl :) Skvěle píšeš, tvoje povídky se štou skoro samy :D
    Myslíš, že bys mi mohla poslat na email oznámení, že je nová kapitola? Byla bych ti fakt vděčná, ale jestli ne tak nevadí :)
    46lillienisa@email.cz (můj více osobní než na googlu)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsme potěšené, že se ti povídka líbí.
      Jenom aby nedošlo k nedorozumění, většinu povídek jsme nenapsaly, pouze přeložily. Ale pokud se ti dobře čtou, odvedly jsme dobrou práci.
      Děkujeme za komentář. ;-)

      Vymazat
  10. úžasná povídka už se nemůžu dočkat dalšího pokračování :-)
    Nelien

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Povídka je to opravdu skvělá. Taky jsme se klepaly, aby nám její překlad někdo nevyfoukl. :-D
      Díky za komentík.

      Vymazat
  11. Páni, tak tuhle povídku hltám na úkor všech ostatních činností a povinností, jejda. Nemůžu si pomoct, ale když sem se dočetla až sem, mám pocit, že se dalšího dílu prostě nedožiju. V některých chvílích sem se vyděsila tím, že se usmívám, aniž bych o tom věděla, v jiných částech sem si vzpomněla, že bych se mohla i nadechnout, tahle povídka mě zničí :D A hlavně, to napětí, které v ní je, a ty záhady, já byla snad ještě zvědavější než Izer. Hlavně na ten prsten, to sem si říkala, že si ho najdu a normálně mu řeknu, ať nezdržuje a zjistí, o co jde. Pak vzrostla má naděje, když to vypadalo, že Regulus a Sirius by mu to mohli vysvětlit, a on udělá co? No on si klidně odejde! Moje nervy, vážně! Díky za tuhle povídku, je ohromná :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ty jsi právě zažila to "blízké setkání třetího druhu", které všichni milujeme. Možnost přečíst si více kapitol najednou. Nevýhodou je, že pak má člověk šílený absťák... :-DDD
      Na téhle povídce je skvělé, že je nepředvídatelná. Samozřejmě všichni víme, že se tu vyvíjí jistý vztah, ale okolnosti bývají nečekané.
      A Izar? No ten občas překvapí i sám sebe. :-D
      Děkujeme za pěkný komentář a přejeme pevné nervy. :)

      Vymazat

Děkujeme za komentář. :-)