6. srpna 2014

21. Death of Today

Autor: Epic Solemnity
Překlad: Jutaki AiShine
Beta: Nade

Za komentáře k předchozí kapitole srdečně děkujeme Jenny, Bobo, Lily, Katie11, Acháje, Arianně Xenii de Leux-Antilles, Zuzaně a jednomu anonymkovi. :-D

Užijte si další dílek.


***


  Kapitola dvacátá první 


  Bylo to od něho docela hloupé, ale přesto to dělal. 

  Tomovi Riddlovi, ale i myšlenkám na to, že jsou druhové, se vyhýbal jako moru. Vzhledem k tomu, že se mu Izar úspěšně vyhýbal už celý měsíc, tak předpokládal, že je v tom obzvlášť dobrý. Nicméně Riddle shledával jeho chování zábavné a rozhodně se bavil na Izarův účet.

  Pokud byli během jídla ve Velké síni přítomní politici, tak Izar odhodlaně upíral pohled na svůj talíř nebo na toho, s kým zrovna v tu chvíli mluvil. Většinou na Daphne. Ta byla jeho nenadálou ochotou zapojit se s ní do hovoru nadšená a Draco se nad její nevázaností často ušklíbal. Izar jen málokdy seděl u Havraspárského stolu. A když už tam seděl, tak se vyhýbal spolužákům, kteří se mu na začátku roku posmívali, že přeskočil rok. Především Bootovi.

  Předpokládal, že je na něho stále naštvaný… ne že by ho to zajímalo.

  Vyučování probíhalo hladce, a víc než to. Nudil se víc, než bylo zdrávo. Všechny zkoušky složil s těmi nejlepšími výsledky, stejně své jeho eseje a úkoly. Ve svém volném čase studoval magii. Dokonce už vymyslel pár kouzel, ale chtěl počet vlastních kouzel a prokletí ještě zvýšit. Proces tvoření kouzla nebyl tak snadný, jako bylo vymýšlení latinské inkantace. Kdepak, člověk musel magii vytvářet a hýčkat. Byl to dlouhý proces, což Izar shledával jako vhodnou činnost během svých školních dní.

  Právě teď pracoval především na jednom konkrétním kouzle. Trvalo mu tři týdny – dvě hodiny každou noc - než se mu ho podařilo sestavit. Ještě ho musel vyzkoušet proti nepříteli a měl krapet pochybnosti. Tohle bylo zatím jedno z těch nejnebezpečnějších.

  Ale věřil si.

  Každou noc, bezpečně za zataženými závěsy své postele, vytáhl sestru Voldemortovy hůlky a prohlížel si ji. Tady, ve škole, se neodvažoval experimentovat se svým Znamením. Před několika týdny své Znamení zkoumal pomocí své nově nabyté hůlky. Tehdy zjistil, že okolo Znamení jsou bariéry. Bariéry z té nejtemnější magie. Během Vánočních prázdnin bude muset experimentovat se Znamením na místě, které bude doslova obklopené černou magií.

  A jak se zdá, prázdniny bude trávit na Malfoy Manor. Tedy aspoň podle Regula.

  Jeho otec mu napsal a vysvětlil mu, že Lucius s Narcisou budou rádi, když oba stráví prázdniny u nich. Údajně však má na Malfoy Manor trávit pár nocí několik Smrtijedů. Zřejmě to byla nějaká tradice.

  Izara Regulova přítomnost na takové akci udivila. Vždyť ani nebyl oficiální Smrtijed, natož v užším kruhu. Naštěstí, jak Lucius tak i Narcisa, o Izarově původu věděli. Nebude nutné žádné přetvařování, když kolem budou jen Malfoyovi.

  Navzdory tomu, že se bude muset vypořádat se Smrtijedy, byl Izar nedočkavý ohledně manipulace se Znamením. Plně věřil ve svůj úspěch. A také cítil vzrušení, jaké už dlouho nezažil. A dokonce se přistihl, že se těší, až stráví nějaký čas s Regulem.

  „Tohle si na sebe nevezmu,“ zasyčel Izar při pohledu do zrcadla a rychle uhnul pohledem někam jinam. „ Vypadám jako nějaký zatracený strašák.“

  Draco se uchechtl. Dědic Malfoyů ležel na Izarově posteli v Havraspárské věži. Jeho držení těla bylo uvolněné, když právě skrýval svůj smích, s obličejem zabořeným do Izarova polštáře.

  Oba kouzelníci byli oblečeni do elegantních společenských šatů. Vánoční ples měl začít každou minutou a Izar by už měl z věže odejít. Věděl, co na něj čeká, když opustí bezpečí Havraspárské společenské místnosti. Naštvaná Daphne a škola plná hormonálních teenagerů, kterým byl odepřen tanec, protože jejich Bradavický šampión se ještě neukázal. Zdá se, že tři šampióni musí v osm hodin ples zahájit.

  Draco se posadil a konečně si jeho hábit pořádně prohlédl. Sklopil obličej a polkl, což Izar bral je, že je v potížích. „Vypadáš… dobře.“

  Izarovy oči se zúžily do štěrbin a jeho hněv vzrostl. „Ty přece nikdy nesouhlasíš s ničím, co schválila Daphne.“ Hábit mu vybrala Greengrassová. A protože Izar byl blázen, nepodíval se na něj dřív, než ho stačila objednat. Vlastně se dokonce pokoušela mu ho ukázat, ale on jí odmítl, protože se o nějaké pitomé šaty nestaral.

  A díky své chybě teď musí jít na ples v tomhle.

  „Máš pravdu,“ stoupl si Draco a konečky jeho vlasů se mu lehce otřely ramena. „Vypadáš jako zatracený strašák.“

  Izar pevně sevřel rty. Přemýšlel, jaké potíže by mu přineslo, kdyby ty šaty proměnil na černé.

  Malfoy zamrkal a pak se znovu začal smát. Tentokrát byl jeho smích chladný a klidný, Malfoyovský způsob smíchu. „Jen by mě nikdy nenapadlo, že ze všech lidí si zrovna ty budeš stěžovat na své oblečení. Upřímně, Izare, vypadají přesně jako ty moje.“ Draco pokynul směrem k jeho vlastním. „Cítíš se nepříjemně jenom proto, že jsi nikdy nenosil nic, co by nebylo roztrhané nebo děravé.“

  Izar musel připustit, že má pravdu. Nebylo nutné, aby se rozčiloval kvůli oblečení. Jen čarodějky a drobotina čistokrevných, jako je Malfoy, se rozrušovali kvůli něčemu takovému. Očima přelétl po drahé tkanině. Předpokládal, že mu je nepříjemně, protože byly tak drahé a... no... nápadné. To byla jedna z věcí, které si nikdy neužíval. Být nápadný. Šaty byly na míru, na což si Izar taky musel zvyknout.

  A byly bílé a zlaté. Dvě barvy, které by ho ani nenapadly, že by nosil. A shodou okolností to také byly barvy rodiny Greengrassů.

  Předtím, než mohl odseknout, dveře do jeho pokoje se náhle otevřely. Oba dva studenti se rychle otočili, aby se podívali na muže, který si je podezíravě měřil. Sirius. Jeho strýc přimhouřil oči nad tím, jak blízko byl Draco k Izarovi.

  „Co tady vy dva děláte?“ zeptal se nedůvěřivě, jako by očekával, že se budou válet na podlaze, nazí. 

  Izar se ušklíbl. Muž měl své občasné záchvaty šílenství a stupidity. Dokonce i v hodinách si Izar všiml, jak se Sirius občas zničehonic začal záhadně usmívat a řekl něco naprosto mimo mísu. Ale Izar si nemohl stěžovat. Všechny ty týdny soukromých lekcí u jeho strýčka Bystrozora se vyplácely. Docela se v tom oboru začínal stávat odborníkem, dokonce Siria několikrát porazil.

  „Žhavou a upocenou lásku, profesore,“ protáhl Izar suše, když nedbale vyrazil ke dveřím.

  Sirius se zašklebil a Izar naprosto prošvihl, jak po Dracově krku stoupá zarudnutí. Starší Black si odkašlal, natáhl se a za rameno Izara vytáhl ven z místnosti. „No, aspoň si v tom byl rychlý,“ odpověděl lehce, na což se Izar zamračil. „Minerva už začíná šílet, že tam ještě nemá svého šampióna, aby mohl začít ples. Jo, a hezké šaty,“ řekl se vší vážností.

  Za nimi se Draco uchechtl. Izar ho ignoroval, protože po odchodu z věže dal přednost zírání na Daphne.

  Čekala před Havraspárskou společenskou místností. Vypadala podrážděně, ale také…

  „Vypadáš nádherně,“ prohlásil upřímně Izar. Nebyl jako ostatní kluci, kteří své partnerce koktali komplimenty. Možná, že to bylo díky tomu, že byl zřejmě gay. Ale při pohledu na Daphne přemýšlel, kdo je k čertu Tom Riddle.

  Daphne byla neuvěřitelně malá čarodějka, ještě menší než Izar. Ale její tělo v šatech na míru rozhodně nevypadalo špatně. Ve skutečnosti jí lichotily. Byly černé, s několika zlatými ozdobami okolo pasu, a ramínka byla ozdobená malými zlatými perličkami. Krátké blond vlasy měla stočené do jakéhosi složitého drdolu se zlatou čelenkou, která lichotila barvě jejích vlasů.

  Když ho zahlédla, usmála se a její podráždění zmizelo. Daphne nenosila příliš mnoho make-upu a i dnes jen zvýraznila své rysy. Vypadala přirozeně a... úžasně.

  „O tobě bych mohla říct to samé,“ dobírala si ho, než si povzdechla. „Tvoje vlasy. Nemohl jsi s nimi něco udělat, Izare?“

  Co očekávala, že s nimi udělá? Měl si nasadit nějakou šílenou čelenku jako je ta její? „Umyl jsem je,“ odpověděl nevrle.

  Hodila po něm pohledem, než ho popadla za paži. Všiml si, že její nehty byly nalakované toxicky rudou. Vypadaly ostře a cítil, že byly ostré, když ho donutila sklonit hlavu, aby mu rukou pročísla vlasy. „Rozmyslela jsem si to. Vždycky vypadáš rozkošně s těmi nedbalými prameny a vlnami.“

  Izar se přinutil, aby se nečervenal, když kolem něj prošel Sirius a smál se jeho neštěstí. „Daphne,“ pokáral ji a odstrčil její ruce pryč. Vzal jí za ruku. Zarazil se, když si všiml jejího prázdného předloktí. „Jak…“

  „Make-up, hlupáčku, všechny holky používají korektor, aby to zakryly.“

  Kousek před nimi si Izar všiml Draca, jak neochotně uchopil ruku Pansy Parkinsonové, na jeho výrazu se to však neprojevilo. Pansyino předloktí bylo taktéž bez poskvrny. Izar se zamyslel. Krycí kouzla na Znamení moc dobře nefungovala. Jako by Temný pán zařídil, aby Znamení to kouzlo vstřebalo. Možná by mohl od Daphne dostat lahvičku korektoru. Do doby, než se mu podaří se Znamením manipulovat.

  Rychle však od téhle myšlenky upustil, když si představil, jak by jeho spolubydlící na koleji reagovali, kdyby u něho viděli make-up.

  „Doufám, že ses v předchozích dvou týdnech zúčastnil tanečních lekcí,“ varovala ho temně Daphne. V jejím hlase zazněl příslib bolesti, pokud by to tak nebylo. „Jestli ze mě uděláš blázna, Harrisone, tak ti po skončení večera vrazím do zadku svůj podpatek.“

  Izar znechuceně zaznamenal, že měla na sobě vysoké podpatky. A díky nim byly jejich oči ve stejné výšce.

  „Obávám se, ale neměl jsem čas chodit na lekce,“ zalhal obratně Izar.

  V Havraspáru byly nabídnuty lekce komukoli, kdo měl zájem. A Izar se, ač nerad, na pár lekcí přihlásil. Nikdy předtím netančil, ale v průběhu výcviku zjistil, že si toto umění lehce osvojil. Přisuzoval to genům rodiny Blacků, kteří se tanci věnovali už tisíciletí; Izar s největší pravděpodobností některé z jejich schopností zdědil. Kromě toho shledal tanec jako plynulé a elegantní umění, něco v čem vždycky vynikal.

  Nejistě k němu vzhlédla. „To nemyslíš vážně?“ 

  Než mohl Izar reagovat, přihnala se k němu šílená McGonagallová a vzala ho za rameno. Na svůj věk byla překvapivě silná. „Pane Harrisone, jdete pozdě,“ oznámila mu stroze, jako by to už sám nevěděl.

  Chodba před nimi byla, kromě dalších dvou šampiónů a jejich doprovodu, zcela prázdná. Lukas na něho vrhl chladný pohled a pak se otočil dopředu, jeho paže byla propletená se jeho Kruvalským doprovodem. Cyprien mu věnoval malý, pobavený úsměv, než tiše francouzsky promluvil ke svojí partnerce. Velká síň byla plná studentů od čtvrtého ročníku výše a čekali, až ples začne.

  Izarovi to přišlo podivně zábavné. Možná, že se měl zdržet ještě o trochu déle… 

  „Můžete jít,“ pokynula McGonagallová Lukasovi, aby vešli dovnitř a zbytek ho následoval.

  Sál byl vyzdobený jako v zimní říši divů. Ze stropu padal kouzelný sníh a mizel dřív, než se dotkl něčí hlavy. Izar byl zvyklý vidět vánoční strom ve Velké síni. Ale každý rok byl ohromen jeho samotnou velikostí. Vypadalo to, jakoby každá jeho část byla pokryta třpytivými ozdobami nebo svíčkami. Během studijního volna vždycky pozoroval skupinu studentů, kteří profesorovi Kratiknotovi pomáhali organizovat výzdobu.

  Když Izar doprovázel Daphne uličkou, studenty po stranách ignoroval. Zdvořilý potlesk se odrážel od zdí sálu, malý a bezvýznamný způsob, jak oslavit šampióny. Když nastoupili dopředu, snažil se Izar vyhnout pohledům profesorů a politiků. Věděl, že dnes se náměstkovi Riddlovi vyhnout nedokáže, ale pekelně se o to bude snažit.

  Daphne s Izarem se konečně dostali na taneční parket. Všiml si, jak byla nervózní. Snažila se to skrýt úsměvem, ale Izar viděl napětí v jejích očích.

  Jednu ruku jí položil na bok a druhou uchopil její ruku. „Jsi nervózní, že ti stoupnu na nohu, že jo?“ zašeptal vesele. „Předem se omlouvám, ale asi jo.“ Přemýšlel, jestli litovala svého rozhodnutí jít s ním na ples. Užíval si, když ji mohl škádlit, především když se to týkalo takových hloupostí.

  Přes její hlavu zahlédl Severuse Snapa. Muž stál strnule mezi svými kolegy, jeho rysy brázdilo dokonalé zamračení. Izar se zasmál. Vypadal, že by chtěl být kdekoli jinde.

  Onyxové oči se spojily s jeho a to zamračení se do určité míry zjemnilo. Izar si nemohl pomoct, ale měl profesora lektvarů rád. Spatřoval mezi mini mnoho společných rysů, především jejich dětství a školní dny. Věděl, že je zběhlý v Černé magii a že také tvořil vlastní kouzla. Vytváření kouzel nebylo snadné. Často mělo za následek smrt nebo zranění. Uspěli pouze ti, kteří měli hluboké znalosti magie a latiny.

  Izar si udělal v duchu poznámku, aby profesorovi vrátil poznámky ohledně Znamení zla.

  Z myšlenek ho vytrhla hudba, která začala hrát. Daphne se mu chvěla v náručí, když je elegantně vedl tanečním parketem, perfektně synchronizovaný s hudbou. Nad jejím polekaným pohledem se musel ušklíbnout.

  „Ty zmetku,“ zamračila se lehce. „Ty umíš tančit. Kdo by to byl řekl, že nespolečenský Izar Harrison umí tančit jako ostatní kouzelníci?“

  „Samozřejmě,“ protáhl Izar. „Přece sis vážně nemyslela, že bych nás oba zesměšnil?“ ušklíbl se posměšně. „Jen pomyšlení na zesměšnění dědičky rodiny Greengrassů… to by bylo prostě hanebné.“

  Chvíli mlčela a v její tvář se odráželo vzrušení nad jeho chováním. „Usmíváš se.“ Její namalované rty se také roztáhly do úsměvu.

  „Opravdu?“ zauvažoval vlídně, než je nasměroval pryč od Lukase a jeho doprovodu. Student Kruvalu se přes hlavu své partnerky na Izara zamračil. Mělo by ho obtěžovat, že je na očích tolika lidem, ale zjistil, že je dnes překvapivě klidný. Dokonce i jeho šaty se staly méně podstatné.

  „Lidé by si mohli začít myslet, jestli sis před tancem něco nevzal. Ty se nikdy neusmíváš. Z toho co vím, bys mohl být Snapův dávno ztracený syn. Nebo aspoň tohle je současná fáma.“ Lehce se zasmála, neuvědomovala si, jak blízko byla pravdě. „Vzal sis něco, Izare? Jak tě znám, propašoval sis na kolej nějaké divoké houby, abys uklidnil nervy z toho, že budeš středem pozornosti.“ 

  „Kde jsi k tomu přišla?“

  Studenti a profesoři se k nim pomalu začínali připojovat na tanečním parketu. Brzy tu bylo příliš mnoho párů, aby se dal praktikovat formální tanec, takže Izar byl nucen tančit s Daphne pomaleji, s menšími kroky. Viděl, jak je minuli Brumbál s McGonagallovou. Nemohl si pomoct, aby se s hrůzou nedívat na hábit ředitele školy. Malí perníkoví mužíci tančili na lemech a zářivý sníh měnil jeho hábit z modré na bílou.

  Muž zachytil jeho pohled a zamrkal. „Chceš adresu mého krejčího, můj chlapče?“ McGonagallová protočila oči vzhůru a odtančila se starším mužem dřív, než měl Izar šanci odpovědět.

  Díky Merlinovi.

  Daphne ovinula paže Izarovi kolem krku, čímž ho donutila, aby jí položil ruce kolem pasu. Její oči byly od Izara odvrácené směrem k její sestře. Izar věděl, že Daphne na svou sestru trochu žárlila, ale také věděl, že Astorii hluboce milovala. Byl to zvláštní vztah, ale z nelogického žvatlání kamarádky o něm věděl všechno.

  „Nemáš důvod žárlit,“ utěšoval ji Izar.

  Mechově zelené oči se obrátily k Izarovi. Na jejích tvářích se rozlil ruměnec, protože byla přistižena. „Nejsem žárlivá, Izare. Je to má sestra.“ Její oči se vrátily zpět k Astorii. „Myslíš, že je hezká?“

  Izar si v duchu povzdech a přemýšlel, proč se sakra musí účastnit téhle směšné debaty. Nicméně předpokládal, že pozvedávání ega patřilo mezi důležitou konverzaci dědičky Greengrassů. Neochotně se podíval na mladší Greengrassovou. Astorie vypadala podobně jako Daphne. Nechápal, proč byla dívka v jeho náručí tak nejistá. „Upřímně?“ zeptal se Izar a otočil se zpět k Daphne. Ostře přikývla. „Jsi krásnější.“ 

  Podezřívavě se na něho dívala a pak se lehce usmála. „Děkuji.“

  Otočil je, takže teď byl čelem k davu. Jeho pohled přitáhl Filch, jejich motácký školník. Držel totiž na hrudi svou kočku, a jednu z tlapek toho ubohého zvířete držel v napodobenině taneční pózy. Pobrukoval si a pohyboval boky do rytmu. Izarovy oči pohlédly na muže za Filchem a hned se za to uklouznutí proklel. Vedle Filche a Snapa stál Riddle a jeho oči se upíraly na Izara.

  Izar nedokázal rozeznat žádné emoce, které z něho vycházely. Vůbec žádné.

  „Tohle je Airi Rouxová, nejnovější žena ministra Rouxe. Zdá se, že se zasnoubili teprve před pár měsíci. Pracuje ve Francouzské lékárně poblíž ministerstva. Podle toho, co říká táta, by dokázala Snapa oškubat o peníze.“ Izar odtrhl oči od Riddla a nasměroval je k ženě, o které Daphne mluvila.

  Francouzský ministr, Serge Roux, tančil s vysokou asijskou ženou. S clonou hustých černých vlasů na zádech vypadala o mnoho let mladší než on. S podpatky byla minimálně o stopu vyšší než Serge. Ministr se na svou ženu jemně usmál, jeho oči byly skryté za tlustými rámečky brýlí.

  „Svazek pro peníze?“ zeptal se Izar.

  „Ne,“ zavrtěla Daphne hlavou. „Překvapivě ne. První manželka ministra Rouxe, matka jeho syna, se s ním rozvedla jen týden předtím, než požádal o ruku Airi. Povídá se, že ministr Roux s ní měl poměr ještě v době, kdy byl ženatý. Také je dcerou ve Francii velmi významného muže. Její matka je Asiatka a její otec Francouz. Velmi krásný pár a Airi je produkt jejich spojení.“

  Izar se zasmál. „Odkud tohle všechno víš?“ 

  Daphne se tajnůstkářsky usmála. „Pokud se ve společnosti budeš pohybovat stejně dobře jako já, uslyšíš všechna tajemství.“

  „Nebo drby,“ zamumlal tiše Izar.

  „A tamto je nádherná Kristine Steinarová, manželka ministra Steinara.“ Její ruka ho nasměrovala, aby se tak mohl podívat na Lukasovu matku.

  Daphne měla pravdu, když paní Steinarovou označila jako nádhernou. Byla vysoká, s blond vlasy, které měly nejrůznější odstíny. Navzdory skutečnosti, že Lukas zdědil otcovy černé vlasy, svůj vzhled zdědil po matce. Kristine a Bjørn byli hezký pár, odění v nejjemnější tkanině a ozdobení šperky.

  „Nějaké drby o ní?“ tázal se Izar pobaveně.

  Zdálo se, že Daphne byla Kristine sympatická, protože se na Izara zamračila. „Ne, jen že je v politice stejně tvrdá, jako její manžel. Je velmi ctižádostivá a užívá si, když může na svého nepřítele najít každou maličkost a využít ji. Vyšachovala Bjørnovu nastávající, aby se za něho mohla provdat. Jeho předchozí snoubenka zemřela na otravu jídlem.“ Daphne se potěšeně usmála. „Ona je můj idol. Každá žena by měla být tak nebezpečná.“

  Izar cítil, jak se přes to všechno usmívá. Daphne neměla důvod toužit po tom být jako Kristine Steinarová, protože si byl jistý, že časem se z ní stane celkem schopná intrikánka. 

  „Jestli to musíš vědět,“ pokračovala Daphne, „byl to můj otec, kdo mi o těch cizincích vyprávěl. Taky projevil zájem se s tebou setkat, Izare.“ Vzhlédla a nadějně se na něho dívala přes své černé řasy. „Malfoy mi řekl, že jeho otec tě pozval o Vánocích na Manor. Řekni mi, přijal jsi to?“

  „Ano,“ kývl Izar. „Takže předpokládám, že chceš, abych se setkal s tvým otcem?“

  O panu Greengrassovi nic nevěděl, jen že byl v nejužším kruhu Voldemortových Smrtijedů. A Daphne ho zbožňovala. Byla doslova ‚tatínkova malá holčička‘. „Samozřejmě,“ usmála se Daphne.

  Pomalá píseň pozvolna skončila a pak začala hrát mnohem živější hudba. Izar zděšeně zbledl. Daphne si jeho ztuhlosti všimla, povzdychla si a začala ho tahat z tanečního parketu. „Mám žízeň,“ zamrkala na něj řasami. Izar si všiml, že se otočila zády k blížícímu se mladíkovi. Ušklíbl se. Přemýšlel, jestli byla Daphne opravdu žíznivá nebo se jen nechtěla zabývat odvážným Mrzimorem, který ji přicházel požádat o tanec.

  Mladý Nebelvírský student, který byl přiřazený k obsluze u nápojů, jim podal požadovaný šálek punče. Daphne si vzala svůj a lačně si upila. Izar se znechuceně díval na Nebelvírského kluka. Vypadal trochu… mimo.

  Pozvedl svůj šálek a váhavě si k němu přičichl. Přesně jak se domníval, bylo to říznuté alkoholem. Předtím, než mohl Nebelvírského studenta konfrontovat, odtáhla ho Daphne za ruku pryč směrem k osamělému stolu. Izar se na toho kluka podíval přes rameno a přimhouřil oči. Copak profesoři nedali na tekutiny ochrany nebo kouzlo, aby teenagerům se splašenými hormony zabránili přimíchávat do punče alkohol?

  Když Nebelvírský chlapec Izarovi opětoval pohled, neprojevoval naprosto žádné emoce. 

  „Nepij ten punč,“ začal Izar, když se otočil. Daphne se na něho nevinně zadívala. „Zapomeň na to,“ povzdychl si. Hodlal se ujistit, že se Daphne dostane řádně zpět do své ložnice, aniž by jí osahávala pubertální děcka. Jeden šálek nikomu neublíží. 

  Jakmile se posadili, vydal se jejich směrem Draco, který kulil očima. 

  „Merline,“ začal chlapec a bez pozvání se posadil přímo mezi Daphne a Izara. „Tohle je ten nejhorší druh tance.“

  „Myslím, že je to o partnerovi, které si s sebou přivedeš,“ zamumlal zlehka Izar. Nad Dracovou hlavou sledoval, jak se Daphne od Malfoye odvrátila. Její tvář prozradila to, co nemohla říct nahlas. Izar přemýšlel, proč se tak vehementně odmítali spolu bavit, ale připadalo mu to zábavné. A Izarovi to také pomáhalo, pokud potřeboval od některého z nich uniknout. Jediné co musel udělat, bylo před Dracem nebo Daphne zmínit přítomnost toho druhého.

  „Parkinsonová,“ vyplivl Draco a podíval se přes rameno. „Je skoro stejně hrozná jako Greengrassová…“

  Chlapec si přišel stěžovat na Parkinsonovou. Izar ho přestal poslouchat, což dělával docela často. Jeho oči přejížděly po potemnělé síni, dokud nezahlédl Cypriena, šampióna Krásnohůlek, jak se tiše dohaduje s Lukasem Steinarem.

  „Jdu si zatancovat, Izare. Přidáš se?“ zeptala se Daphne, když vstala. Podle jejího tónu mohl odhadovat, že nebyla daleko od toho, aby proklela Malfoye, který stále žvanil o Pansy.

  Izar roztržitě zavrtěl hlavou, protože právě sledoval jak Lukas chytit Cypriena za límec a něco zrzkovi šeptal. Komukoli jinému by to nepřipadalo nijak hrozivé, jenom normální. Ale Izar se zaujatě naklonil dopředu.

  Cyprien si povzdechl, odstrčil Lukase a vydal se směrem k Izarovi.

  „Izare,“ pozdravil Cyprien lehce, když přišel. Krásnohůlský šampión si sedl vedle něho, pak se naklonil a zašeptal mu do ucha. „Nepij ten punč,“ jeho hlas se trochu zatřásl, jako by si nebyl jistý, jestli mu to může říct.

  Izar se podíval na stůl, sáhl po poháru, jen aby zjistil, že je pryč. Zamračil se, pak rychle uchopil Daphnein prázdný pohár a přičichl si k němu. Necítil z něho alkohol, kterého si předtím všiml. Nebyl cítit, tak jako jeho pohár.

  „Kde je můj pohár?“ zeptal se směrem k Dracovi.

  Malfoyovy chladné šedé oči se podezřívavě zaměřily na Cypriena, než se obrátily na Izara. „Greengrassová si ho vzala s sebou,“ nic dalšího neřekl. Byl dost chytrý na to, aby si uvědomil, že se před ním něco odehrává.

  Izar se otočil zpátky k Cyprienovi. „Proč?“ podíval se zpátky na místo, kde byl Lukas, a zjistil, že Kruvalský kluk příhodně zmizel. Šedozelené oči se otočily zpět k Cyprienovi. Studoval jeho netečný výraz. „Někdo do něj přimíchal alkohol?“

  Cyprien se lehce ušklíbl a pronesl se silným francouzským přízvukem: „Říká se, že ve tvém poháru byla Vesania…“

  Izar ztuhl.

  Vesania bylo velmi silné listí, které se rozkládá v tekutinách. Potom se v žaludku usadí jako černá břečka, která se rychle šíří do celého těla. Černý toxický sliz pak pronikne až do mozku, který zcela zničí. A docela příhodné bylo, že byl cítit podobně jako slabý alkohol.

  Izar vytřeštil oči. „Daphne,“ zvolal a vstal od stolu tak prudce, že jeho židle spadla na zem. Ten zvuk pár studentů překvapil, zatímco Izar spěchal směrem k tanečnímu parketu. Za sebou slyšel Draca, jak volá na profesora, který se právě chystal opustit síň.

  „Profesore Snape! Izar…“

  Srdce měl až v krku, když odstrkával dvojice, které mu prostě stály v cestě. Křičeli, když třeba spadli na zem, ale Izar si toho sotva všímal, jak se snažil protlačit hustým davem tančících studentů. Všichni se smáli, pohybovali a vzbuzovali v Izarovi pocit, že se pohybuje pomalu, jako by byl v nějaké noční můře. Tlačil se davem, strkal a snažil se zadržet výkřik vzteku.

  Místo toho nakonec namířil do vzduchu svou hůlku, která začala vydávat ohlušující třeskot.

  Studenti začali křičet a zakrývat si uši. Hudba přestala hrát a těla se přestala hýbat.

  Izar se prodral dopředu a konečně zahlédl Daphne. Nepřítomně se na něho usmála ze skupiny Zmijozelských dívek a pak jí pohár vypadl z  prstů. Slepě se natáhla po své sestře a ztěžka se zhroutila na zem.

  Přišel pozdě.

  Přišel kurva pozdě. 

  Izar se hnal kupředu, svou hůlkou máchl k rozlitému nápoji a neverbálně ho spálil v ohni. Davem se začaly ozývat výkřiky, jak nad tím jezírkem ohně, tak i nad náhlým kolapsem Daphne. Astoria Greengrassová klečela vedle své sestry a v šoku si rukama zakrývala ústa.

  „Co se stalo?“

  Izar ignoroval její zoufalý dotaz a namířil hůlku na Daphne. „Eructo.“

  Vrhl se na zem se stejnou chvíli, kdy se kouzlo aktivovalo. Ruce se mu třásly, když hlavu Daphne opatrně manévroval na stranu a ona začala nuceně zvracet. Z jejího žaludku vyšla černá břečka. Izar si byl vědom učitelů, kteří nad ním stáli a hodnotili situaci, ale příliš se soustředil na třesoucí se Daphne, než aby jim věnoval pozornost.

  Izar znovu, tentokrát neverbálně, použil kouzlo Eructo. Ještě jednou tak její žaludek donutil zvracet. Černé břečky bylo tentokrát méně, ale stále byla přítomna.

  Snape poklekl vedle Izara, vytáhl hůlku a kroužil s ní kolem Daphneiny hlavy. Přestože stále pokračoval s pohyby hůlkou, jeho onyxové oči Izara ocenily. „Z vaší strany to byl velmi rychlý úsudek, pane Harrisone, dobrá práce.“ Izar byl příliš omámený z dívčina náhlého záchvatu, než aby nějak souvisle reagoval. Prostě se spokojil s ostrým přikývnutím. „Okamžitě musí na ošetřovnu. Může toho v sobě mít víc.“ Tentokrát Snape mluvil s Brumbálem.

  Jakmile muž dokončil své kouzlo kolem hlavy Daphne, levitoval její tělo.

  Izara popadly silné ruce a vytáhly ho z podlahy. „Jsi v pořádku, Izare?“ Byl to Sirius, pevně ho svíral.

  Izar strýce ignoroval, protože jeho chladné šedozelené oči sledovaly, jak se Snape a Brumbálem ženou sálem na ošetřovnu, s Daphne v závěsu. Pak se začal rozhlížet po sále a hledal jeho.

  Lukas se vykrádal ze sálu, a když zachytil Izarův pohled, zmizel za rohem.

  Izarův šok byl nahrazen vztekem, takže se vytrhl ze Siriova sevření a rozběhl se za Kruvalským chlapcem. Zjistil, že běžet za Steinarem je snadnější a rychlejší, než když hledal Daphne. Možná to bylo proto, že vztek všechno urychloval, až příliš urychloval, aby to bylo pochopitelné. A strach a zoufalství naopak způsobují, že všechno postupuje bolestně pomalu.

  Studenti, kteří po incidentu zůstali v sále, docela hlasitě diskutovali a pokřikovali mezi sebou. Nestaral se, co si ostatní myslí. Právě teď toužil po pomstě.

  Dále v chodbě se Lukasovy mrazivě modré oči rozšířily, když zahlédl, že ho Izar pronásleduje. „Du er gal!“ vykřikl chlapec v norštině, než se rozběhl za roh. Vytáhl hůlku a jeho hezké rysy prostoupilo odhodlání. A přesto se nezastavil, aby se bránil. Utíkal. Byl vinen.

  „Ještě jsi neviděl šílence, Steinare,“ zasyčel Izar a běžel bludištěm temných chodeb, aby získal vhodnou pozici, aby mohl proklít Lukasovu běžící postavu.

  Nechtěl to udělat na dálku.

  Když rychle probíhal chodbami Bradavic, daleko od Velké síně, najednou se vymrštil pár rukou, uchopil ho kolem pasu, lehce ho zvedl ze země. Izar bojoval, jeho mysl naplnila žízeň po pomstě. Teď se nemohl zastavit. I přes štíhlost rukou však bylo nemožné překonat jejich sílu. „Nedělej nic, čeho bys později litoval. Přestaň se chovat jako blázen.“

  Byl to Riddle.

  Když se otočil, ještě stále měl rudo před očima a tak namířil špičku své hůlky na Riddlův krk.

  Čirá hrozba, která muži při dotyku Izarovy hůlky na krku začala vyzařovat z očí, Havraspára donutila vrátit se do reality. Jeho žaludek se stáhl strachem. „Dítě…“ zavrněl nebezpečně Riddle. „Zkus to, pokud si to přeješ. Možná jsi můj oblíbenec, ale ne až takový.“ 

  Izar ochabl, jeho tělo bezvládně viselo v Riddlově sevření. Pomalu odtáhl svou hůlku a namířil s ní na zem, pryč od Temného pána. „Omlouvám se,“ řekl strnule Izar. Hlavou mu problesklo, jestli nějaký Smrtijed přežil, aby mohl vyprávět příběh o tom, jak namířil hůlkou přímo na krk Temného pána. Pravděpodobně ne.

  Mladší kouzelník byl postaven zpátky na zem, ale ruce na jeho ramenou se ujistily, že se v blízké době nikam nevydá. Hned jak se vzpamatoval, vrátila se také jeho ostrá mysl. Bylo od něj docela nezodpovědné, aby lítal po chodbách s hlavou plnou myšlenek na pomstu. Bylo to moc troufalé a příliš na očích. A taky tu byl ten hlásek uvnitř jeho hlavy, který poukazoval na to, že Lukas by mohl být nevinný. Neznal ještě všechna fakta.

  Trpělivost. To byla ctnost.

  „Nejsi příliš známý tím, že se necháš takhle unést danou situací,“ přemýšlel vedle něj Riddle. Jeho prsty se zaryly do Izarova ramene, když pomalu šli zpátky k hlavní části hradu. Lukas za nimi už zmizel. Buď se řítil do hlubin Bradavic, nebo se snažil dostat zpět do hlavní části. „Ve skutečnosti jsem si všiml, že dokážeš udržet chladnou mysl i v situacích, ve kterých by většina kouzelníků ztratila hlavu. Tak mi, prosím, vysvětli, v čem je tahle situace tak jiná?“

  Zastavil se, což donutilo Temného pána také zastavit. „Ten šálek byl určený mě. Daphne… mohla zemřít. To je to, co to dělá jiné.“ Izar nerozuměl, o co Riddlovi šlo. Jak je možné, že si neuvědomoval, co bylo na téhle situaci tak důležité?

  „Řekni mi,“ Riddle se naklonil blíž, s očima plnýma výsměchu. „Miluješ ji?“ 

  Izar se odtáhl, měl vztek na sebe i na Riddla. Tahle situace mu necitlivě připomněla, že Temný pán se nestaral o své následovníky a ani o Daphne. Jeho následovníci byli jen pěšáci a loutky. Předměty pro pouhé pobavení. Izar to věděl. Proč by měl předpokládat, že by se po Daphneině incidentu něco změnilo? To, že Izar si Daphne cenil víc, než ostatních lidí neznamenalo, že je to stejné i u Temného pána.

  Byl hloupý.

  Sklonil hlavu a snažil se nad sebou znovu převzít kontrolu. Dnes by se od Riddla žádného soucitu nedočkal. Ne že by Izar chtěl nebo potřeboval soucit, ale aspoň pochopení pro jeho záchvat pomstychtivosti by byl žádoucí.

  „Ne,“ Izar pozvedl svou bradu a zíral do očí Temného pána. „Nemiluji ji,“ řekl pravdivě a chladně.

  Ale po dnešních událostech si uvědomil, že mu na ní záleželo, aspoň trochu. Byla sice pravda, že mu někdy vymluvila díru do hlavy. Otravovala ho svým nedostatkem zájmu pro čtení a učení. A její ženské praktiky ho vždycky odpuzovaly. Nicméně také byla zábavná a nebyla sebestředná jako většina přítomných. Rozuměla povinnosti a rodině. A také byla nevinná oběť tohoto útoku.

  Riddle se pousmál a napřímil se. V jeho očích se objevil zvláštní záblesk a ten Izarovi připomněl fakt, že Riddle věděl o všem, co se týkalo turnaje.

  „Víte, kdo to udělal?“ zeptal se tiše Izar a jeho hlas se jen slabě rozléhal v temné, prázdné chodbě.

  Vysoký muž naklonil hlavu na stranu. „Mám podezření,“ promluvil temně a znovu vykročil. 

  „Kdo?“ zeptal se klidně Izar, místo toho, aby Temného pána proklel. Už jen z toho, jak se nesl, Izar cítil, že Voldemort naprosto přesně věděl, kdo za tím byl. Jen si to nechával pro sebe, vyčkával, jak se to bude vyvíjet, aby pak zaútočil svým vlastním způsobem.

  „Ten samý člověk, který tě otrávil během prvního úkolu.“

  „Pokud se nemýlím,“ protáhl Izar a přimhouřil oči, „tohle nebyla odpověď na mé ‚kdo‘, ale jen vaše další záhadné mlžení.“ 

  Když dorazili k hlavnímu vchodu, Izar rychle splynul s mořem studentů. Nechal Riddla za sebou a nestaral se, jestli to bylo neuctivé. Byl na něj naštvaný. Voldemort věděl, co se dělo za scénou a nechtěl to Izarovi říct. Pokud potřeboval nějaké ujištění, jestli to mezi nimi bude stejné, poté co zjistil, že je jeho druh, stačilo se jen podívat na tuhle situaci.

  Způsob, jakým s ním Voldemort zacházel, se nezměnil. 

  Bylo to jak požehnání, tak i prokletí. 

  Izar procházel davem studentů směrem k chodbě, která vedla do Nemocničního křídla. Jak mohl Voldemort vědět, kdo je za těmi útoky a neříct mu to? Ledaže…

  Zaváhal v chůzi, ale pokračoval dál. Co když měli Brumbál se Steinarem předtím pravdu? Co když za těmi útoky byl Voldemort, aby zajistil, že Norové ani Francouzi turnaj nevyhrají? Znělo to malicherně a pěkně nereálně, ale Voldemort byl dost zlomyslný, aby to podstoupil. Ale proč by riskoval a nechal Izara tím vším projít, když byl jeho druh? To vůbec nedávalo smysl.

  Cítil, jak se mu nad možným vysvětlením nepříjemně stáhl žaludek. Co když to všechno až doteď byla lež? Existovala možnost, že Voldemort už na ministerském letním plese věděl, že Izar je Regulův bastard. A tehdy to všechno začalo. Voldemort Izara krmil lží o tom, že je jeho druh, jen aby získal jeho důvěru. Mezitím Riddle plánoval zničit Regula tím, že Izara zabije v turnaji. Zatímco bude obviňovat Nory a případně Francouze, aby Británii zajistil ‚vítězství‘.

  Izar věděl, že je to přehnané. Ale byl to plán, který by Riddle mohl vytvořit. Pohrávalo si to s emocemi a důvěrou všech, a bylo to pozoruhodně dobře propracované, do posledního detailu.

  Izar tomu nemohl a nechtěl uvěřit. Věděl, že to nebyl Temný Pán, kdo byl za těmi útoky.

  Ale i tak mu to zanechalo pachuť v puse. A v žaludku.

  „Pane Harrisone,“ zavolal Brumbál chodbou. Obklopovalo ho několik studentů; Lukas Steinar, Cyprien Beaumont a ten mladý Nebelvír, který podával punč.

  „Tohle je pan Colin Creevey, je pátým rokem v Nebelvíru,“ začal Brumbál a položil ruku na třesoucího se chlapce.

  Skupina stála před zavřenými dveřmi do Nemocničního křídla. Izar se vyhnul Riddlovi, který přišel zpoza něj. Ignoroval zvědavý pohled, který mu muž věnoval, a místo toho zkoumal Creeveyho. Lehce si na Colina vzpomněl z vyučování, když byl ještě v nižším ročníku. Ten kluk byl mudlovský šmejd, stejně otravný jako samotná Grangerová.

  Jeho bystré oči si všimly chlapcova bledého obličeje a třesoucího se těla. Samotné emoce v jeho očích byly na míle daleko od toho netečného pohledu, který viděl na plese. „Kletba Imperius,“ zašeptal. „Byl pod kouzlem Imperius, mám pravdu, pane řediteli?“ Postavil se v blízkosti skupiny, s pohledem upřeným na zavřené dveře do Nemocničního křídla.

  „Ano,“ odpověděl vážně Brumbál. Skrz brýle se podíval na Riddla a pak pokračoval ve sledování ministra Steinara, který vykročil vpřed. „Zdá se, že někdo uložil na pana Creeveyho kouzlo Imperius. Tady pan Steinar,“ Brumbál kývl k tichému Kruvalskému klukovi. Lukas nespouštěl oči z Izara. „Tvrdí, že viděl pana Creeveyho, jak drtí lístky Vesania do vašeho šálku a podává vám ho.“

  Izar si tiše povzdechl, zadíval se do dlouhé, temné chodby a pak věnoval Lukasovi chladný pohled. „Proč jsi mi to potom neřekl osobně?“ zeptal se ostře.

  Než Brumbál stačil reagovat, ozval se Lukas. „Já se o tebe opravdu nestarám. Předpokládám, že nakonec vyhrála moje morálka. Řekl jsem Beaumontovi, ať ti to řekne. Koneckonců, věřil bys mu víc, než mě. Tvrdil, že se nechce zapojit do nějakého žertu. Ale nakonec ti to řekl. O několik sekund pozdě.“ Tady se mrazivé oči obrátily k provinilému Cyprienovi.

  Zrzek se zamračil a otočil se k Izarovi. „Nemám důvod, proč bych měl Steinarovi věřit. Kdybych věděl, že ve tvém pití byla opravdu Vesania, tak bych neváhal.“

  Izar ostře přikývl. Krátce pouvažoval, jestli mluvili pravdu. „Máte tušení, kdo za tím je?“ zeptal se Izar otupěle. „Nebo…“ začal Izar zlostně při pohledu na ministra Steinara. „Nebo si se zase nějak domýšlíte, že jsem to byl já, kdo proklel Creeveyho a znovu otrávil sám sebe? Předpokládám, že v Lukasově držení najdete další knihu, která bude mít zakroužkovaný vhodný článek. A navíc najdete v mé tašce listy Vesanie.“

  Steinar ohrnul ret. „To je velmi pravděpodobné.“

  Brumbál zvedl ruku, jeho magie zmohutněla. „To stačí.“ Ostré modré oči už nezářily a perníkoví mužíci na jeho hábitu se utekli skrýt do svého domečku. „Nemám v nejmenším úmyslu vás z toho vinit, pane Harrisone. Nevěřím, že stojíte za těmito útoky.“ Brumbál udělal krok blíž k Izarovi. Jeho oči téměř jiskřily. „Počet útoků se zvýšil. Dostaly do nebezpečí ostatní studenty, v mé vlastní škole. Už nedovolím, aby kterýkoliv z mých studentů utrpěl újmu.“ Brumbál se podíval na ministra Steinara a Riddla. „To je slib.“

  Izar se posadil na jednu z židlí před ošetřovnou.

  „Všichni jste propuštěni, jděte,“ odehnal je Brumbál mávnutím ruky. „Pane Creevey, měl byste podstoupit prohlídku u madame Pomfreyové. Možná by vám noc na ošetřovně prospěla.“

  Šampióni brzo odešli a politici je neochotně následovali. Riddle byl poslední, kdo odešel. Izar ho naprosto ignoroval a místo toho zíral na zavřené dveře Nemocničního křídla. I když se na Temného pána nedíval, byl si vědom všeho, co udělal. Než Riddle odešel, zasmál se. Izarovi z toho brněla kůže příslibem, že tohle není konec.

  Brumbál se překvapivě posadil vedle něho a poplácal ho po koleni. 

  Izar se otočil a prohlížel si ho. „Myslím, že slečna Greengrassová se zotaví, pane Harrisone.“ 

  Sledoval, jak perníkoví mužíci začali vykukovat z jejich domečku, než znovu začali pomalu tančit. „Já vím,“ pokusil se Izar o úsměv. „Někdy dokáže být opravdu tvrdohlavá.“

  Oba dva upadli do mlčení. Brumbál se stále díval do tmavé chodby, jakoby tušil, kdo se nachází nedaleko. Izara by nepřekvapilo, kdyby byl Riddle poblíž. Ten byl přehnaně ochranářský pokaždé, když byl Brumbál poblíž. „Je něco, co byste mi chtěl říct, pane Harrisone?“ zeptal se Brumbál zlehka. Tón, který na Izara použil, zněl jako smutný dědeček.

  Šedozelené oči se obrátily, studovaly příjemný výraz na staré tváři. Tak tohle byl ten způsob, jak manipuloval s jeho matkou? Chtěla se Brumbálovi svěřit se svými tajnostmi? Doufala, že jí pomůže a povede ji? Izar krátce uvažoval, kdo byl krutější manipulátor.

  Byl to Voldemort? Temný pán, který byl ve svých manipulacích zlověstný a záludný? Kdykoli Temný pán s někým manipuloval, jeho oběť si to uvědomila, když s ní byl hotov. A když oběť konečně došla k tomuto poznání, skončila v naprosté devastaci a žalu.

  Nebo je to Brumbál, starý muž, jehož manipulace byly tiché a nepozorované? Jeho hlas, kterým vás ukolébal do pocitu pohodlí a bezpečí, byl protkán manipulacemi. On lovil své oběti tím, že byl přátelský. A pokud by jeho oběť uvěřila, že byla oklamána, Brumbál by se zatvářil zraněně a podal by velmi dobrou výmluvu. Koneckonců, jak by někdo tak hodný, mohl být tak krutý? Bylo to pro vyšší dobro. Vyšší dobro Světla.

  „Ne, nic,“ Izar zavrtěl hlavou. „Kdyby ano, tak bych vám to řekl, pane řediteli.“

  Když se muž usmál, jeho brýle se zaleskly v ohni pochodně. Než mohl odpovědět, dveře se otevřely.

  Izar vstal a díval se, jak Snape vychází z ošetřovny. Pohledem přeskočil z Brumbála na Izara a jeho rty se sevřely. „Jak jí je?“ zeptal se Izar na Daphne.

  „Je stabilizovaná,“ odpověděl chladně Snape. „Je v kómatu, které jí pomůže se vyléčit. Její mozek se snaží vzpamatovat ze šoku a doteku Vesanie. Její otec se sestrou jsou s ní uvnitř.“ Snape se odmlčel, jeho oči přejely po Izarovi od hlavy až k patě. „Jak jsem jim řekl, byl jste dost rychlý a inteligentní, abyste vypudil jed z jejího žaludku dřív, než se mohl dostat do krevního oběhu. Dobrá práce, pane Harrisone.“

  Izar sklopil pohled, ulevilo se mu. „Děkuji, pane profesore.“

  „Děkuji ti, Severusi,“ přikývl vděčně Brumbál. „Prokázal jsi škole velkou službu.“

  Snape neodpověděl. Jen krátce přikývl a vydal se směrem dolů do sklepení. „Užijte si zbytek večera, pane Harrisone.“ Stará vrásčitá ruka ho poplácala po zádech předtím, než ředitel vstoupil do Nemocničního křídla. Nepochybně uklidnit pana Greengrasse, že bylo o vše ‚postaráno‘.

  S poslední pohledem na zavřené dveře Izar pomalu zamířil k Havraspárské společné místnosti. Cítil se lépe. Pořád tu byla možnost, že se Daphne neprobudí normální, to ano, ale Snape Izara ujistil, že většina jedu se dostala ze žaludku dřív, než se stačil rozšířit. 

  Těsně před schodištěm náhle zhasly pochodně a zanechaly ho ve tmě. Izar se rychle otočil, protože měl pocit, že poblíž zahlédl postavu. Vzduch byl cítit Riddlovou magií a jemu ztuhla ramena, protože na sobě cítil pohled intenzivních očí.

  „Uvidíme se během prázdnin, pane Blacku,“ zašeptal mu do ucha a jeho rty se mu otřely o citlivou kůži na krku.

  Izar se k němu otočil s úmyslem zjistit jeho motivy. 


  Ale nikdo tam nebyl.

***



12 komentářů:

  1. Tady je vidět, že i tak obyčejná věc (jako je ples) se může změnit v boj o život...a vůbec se Izarovi nedivím, že je naštvaný, když Riddle zcela jistě ví, co se děje...moc se těším na to, co se bude dít na Malfoy Manor a taky na druhý úkol turnaje:-) za kapitolu děkuju a moc se těším na další:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, myslím, že by se k pozvánkám na ples mělo začít povinně přidávat: 'Pozor, nebezpečná zóna!' :-D
      Riddle má své plány a ty očividně zahrnují i Izarovu nevědomost. Ne že by se to, ale Izarovi líbilo. :-)

      Vymazat
  2. To bol hnusný útok na chudáka Izara a odniesla si to chuderka Dafne. Mám pocit, že Voldemortovi to trochu urobilo radosť, žeby žiarlil? To rozlúčenie bralo dych aj keď bolo také kratučké:)
    ďakujem za skvelú kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ano, ale kdyby Izar nebyl tak poctivý školák a neodmítal příslib alkoholu, tak by byl na jejím místě on a kdo ví, jestli by se k němu někdo dostal v čas.
      Oh ano, někdy málo více. :-D

      Vymazat
  3. Ještě že je Izar tak pohotový a vyzná se. Těším se na prázdniny, to napětí je kouzelné:-)
    Achája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Daphne měla štěstí, že znal ten jed a jeho účinky. Taky měla štěstí, že to viděl Steiner a řekl, co to bylo za jed (i když ne přímo). :-)

      Vymazat
  4. No uzasna kapitolka. Takhle i ta predtim!Povidka se mi libi cim dal tim vic!:-D doufam ze pokracovani bude uz v nedeli jinak to nevydrzim:-D dekuji za skvele kapitolky jste skvele!!:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsme rádi, že se ti povídka líbí. Co vím, Nade už má většinu přeloženou, tak doufejme, že tu bude dnes. :-)

      Vymazat
  5. Není Ridle na zabití ? Už se těším na Vánoc e, Izar, Malfoyovi, Blackovi, Ridle a další Smrtijedi, to bude zábava
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vánoce na Malfoy manor budou opravdu pestré. :-) Žádná nuda. :-P

      Vymazat
  6. Arianna Xenia de Leux-Antilles9. srpna 2014 v 15:20

    Tak další překlenovací kapitola. Izar vytváří své vlastní nové útočné kouzlo, chci vědět, co dělá. Pěkný, dlouhý popis plesu a opětovný pokus otrávit Izara jedem. To ukazuje na někoho, kdo se v jedech velmi dobře vyzná - že by nějaký lektvarista? A to, že Voldemort jeho jméno zná a přesto ho kryje, nejedná, je také podezřelé. Daphné krásně intrikaří, moc se mi líbí její informace o Rouxových a Steinarových. Nejspíše budou důležité, když se jim věnuje v ději tolik prostoru. Nyní mne napadlo, že Airi Rouxouvá pracuje v lékárně a tudíž má přístup k jedům a asi i potřebné znalosti. Navíc, jak říká Daphné : Podle toho, co říká táta, by dokázala Snapa oškubat o peníze. Znamená to tedy, že by byla schopná minimálně obstarat použité jedy. Brumbál je opět prezentován jako lstivý manipulátor a já CHCI vědět, kde šije róby s malými perníkovými mužíčky !!!
    Přeji mé oblíbené Daphné brzké a úplné uzdravení a těším se na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To kouzlo nám Izar brzo ukáže. :-) Ale ne hned. :-P No, myslím, že dává smysl, že travičem je někdo, kdo se vyzná. Jsem zvědavá na tvou reakci, až se zjistí, kdo za tím stojí.

      Oh to ne, nenechej se zlákat na stranu Světla pod příslibem jména toho, kdo šije jeho róby. :-D

      Vymazat

Děkujeme za komentář. :-)