Překlad: Jutaki AiShine
Beta: Nade
Za komentáře k předchozí kapitole srdečně děkujeme Jenny, Bobo, Lily, Katie11, Acháje, Arianně Xenii de Leux-Antilles, Zuzaně a jednomu anonymkovi. :-D
Užijte si další dílek.
***
Kapitola dvacátá první
Bylo to od něho
docela hloupé, ale přesto to dělal.
Tomovi Riddlovi,
ale i myšlenkám na to, že jsou druhové, se vyhýbal jako moru. Vzhledem
k tomu, že se mu Izar úspěšně vyhýbal už celý měsíc, tak předpokládal, že
je v tom obzvlášť dobrý. Nicméně
Riddle shledával jeho chování zábavné a rozhodně se bavil na Izarův účet.
Pokud byli během
jídla ve Velké síni přítomní politici, tak Izar odhodlaně upíral pohled na svůj
talíř nebo na toho, s kým zrovna v tu chvíli mluvil. Většinou na
Daphne. Ta byla jeho nenadálou ochotou zapojit se s ní do hovoru nadšená a
Draco se nad její nevázaností často ušklíbal. Izar jen málokdy seděl u
Havraspárského stolu. A když už tam seděl, tak se vyhýbal spolužákům, kteří se
mu na začátku roku posmívali, že přeskočil rok. Především Bootovi.
Předpokládal, že
je na něho stále naštvaný… ne že by ho to zajímalo.
Vyučování
probíhalo hladce, a víc než to. Nudil se víc, než bylo zdrávo. Všechny zkoušky
složil s těmi nejlepšími výsledky, stejně své jeho eseje a úkoly. Ve svém
volném čase studoval magii. Dokonce už vymyslel pár kouzel, ale chtěl počet
vlastních kouzel a prokletí ještě zvýšit. Proces tvoření kouzla nebyl tak
snadný, jako bylo vymýšlení latinské inkantace. Kdepak, člověk musel magii
vytvářet a hýčkat. Byl to dlouhý
proces, což Izar shledával jako vhodnou činnost během svých školních dní.
Právě teď
pracoval především na jednom konkrétním kouzle. Trvalo mu tři týdny – dvě
hodiny každou noc - než se mu ho podařilo sestavit. Ještě ho musel vyzkoušet
proti nepříteli a měl krapet pochybnosti. Tohle bylo zatím jedno z těch
nejnebezpečnějších.
Ale věřil si.
Každou noc,
bezpečně za zataženými závěsy své postele, vytáhl sestru Voldemortovy hůlky a
prohlížel si ji. Tady, ve škole, se neodvažoval experimentovat se svým
Znamením. Před několika týdny své Znamení zkoumal pomocí své nově nabyté hůlky.
Tehdy zjistil, že okolo Znamení jsou bariéry. Bariéry z té nejtemnější
magie. Během Vánočních prázdnin bude muset experimentovat se Znamením na místě,
které bude doslova obklopené černou magií.
A jak se zdá,
prázdniny bude trávit na Malfoy Manor. Tedy aspoň podle Regula.
Jeho otec mu
napsal a vysvětlil mu, že Lucius s Narcisou budou rádi, když oba stráví
prázdniny u nich. Údajně však má na Malfoy Manor trávit pár nocí několik
Smrtijedů. Zřejmě to byla nějaká tradice.
Izara Regulova
přítomnost na takové akci udivila. Vždyť ani nebyl oficiální Smrtijed, natož
v užším kruhu. Naštěstí, jak Lucius tak i Narcisa, o Izarově původu
věděli. Nebude nutné žádné přetvařování, když kolem budou jen Malfoyovi.
Navzdory tomu, že
se bude muset vypořádat se Smrtijedy, byl Izar nedočkavý ohledně manipulace se
Znamením. Plně věřil ve svůj úspěch. A také cítil vzrušení, jaké už dlouho
nezažil. A dokonce se přistihl, že se těší, až stráví nějaký čas
s Regulem.
„Tohle si na sebe
nevezmu,“ zasyčel Izar při pohledu do zrcadla a rychle uhnul pohledem někam
jinam. „ Vypadám jako nějaký zatracený strašák.“
Draco se
uchechtl. Dědic Malfoyů ležel na Izarově posteli v Havraspárské věži. Jeho
držení těla bylo uvolněné, když právě skrýval svůj smích, s obličejem zabořeným
do Izarova polštáře.
Oba kouzelníci
byli oblečeni do elegantních společenských šatů. Vánoční ples měl začít každou minutou a Izar by už měl z věže
odejít. Věděl, co na něj čeká, když opustí bezpečí Havraspárské společenské
místnosti. Naštvaná Daphne a škola plná hormonálních teenagerů, kterým byl
odepřen tanec, protože jejich
Bradavický šampión se ještě neukázal. Zdá se, že tři šampióni musí v osm
hodin ples zahájit.
Draco se posadil
a konečně si jeho hábit pořádně prohlédl. Sklopil obličej a polkl, což Izar
bral je, že je v potížích. „Vypadáš… dobře.“
Izarovy oči se
zúžily do štěrbin a jeho hněv vzrostl. „Ty přece nikdy nesouhlasíš s ničím,
co schválila Daphne.“ Hábit mu vybrala Greengrassová. A protože Izar byl
blázen, nepodíval se na něj dřív, než ho stačila objednat. Vlastně se dokonce
pokoušela mu ho ukázat, ale on jí odmítl, protože se o nějaké pitomé šaty
nestaral.
A díky své chybě
teď musí jít na ples v tomhle.
„Máš pravdu,“
stoupl si Draco a konečky jeho vlasů se mu lehce otřely ramena. „Vypadáš jako
zatracený strašák.“
Izar pevně sevřel
rty. Přemýšlel, jaké potíže by mu přineslo, kdyby ty šaty proměnil
na černé.
Malfoy zamrkal a
pak se znovu začal smát. Tentokrát byl jeho smích chladný a klidný, Malfoyovský
způsob smíchu. „Jen by mě nikdy nenapadlo, že ze všech lidí si zrovna ty budeš
stěžovat na své oblečení. Upřímně, Izare, vypadají přesně jako ty moje.“ Draco
pokynul směrem k jeho vlastním. „Cítíš se nepříjemně jenom proto, že jsi
nikdy nenosil nic, co by nebylo roztrhané nebo děravé.“
Izar musel
připustit, že má pravdu. Nebylo nutné, aby se rozčiloval kvůli oblečení. Jen
čarodějky a drobotina čistokrevných, jako je Malfoy, se rozrušovali kvůli
něčemu takovému. Očima přelétl po drahé tkanině. Předpokládal, že mu je
nepříjemně, protože byly tak drahé a... no... nápadné. To byla jedna z věcí,
které si nikdy neužíval. Být nápadný. Šaty byly na míru, na což si Izar taky musel
zvyknout.
A byly bílé a
zlaté. Dvě barvy, které by ho ani nenapadly, že by nosil. A shodou okolností to
také byly barvy rodiny Greengrassů.
Předtím, než mohl
odseknout, dveře do jeho pokoje se náhle otevřely. Oba dva studenti se rychle
otočili, aby se podívali na muže, který si je podezíravě měřil. Sirius. Jeho
strýc přimhouřil oči nad tím, jak blízko byl Draco k Izarovi.
„Co tady vy dva děláte?“
zeptal se nedůvěřivě, jako by očekával, že se budou válet na podlaze,
nazí.
Izar se ušklíbl.
Muž měl své občasné záchvaty šílenství a stupidity. Dokonce i v hodinách si
Izar všiml, jak se Sirius občas zničehonic začal záhadně usmívat a řekl něco
naprosto mimo mísu. Ale Izar si nemohl stěžovat. Všechny ty týdny soukromých
lekcí u jeho strýčka Bystrozora se vyplácely. Docela se v tom oboru začínal
stávat odborníkem, dokonce Siria několikrát porazil.
„Žhavou a
upocenou lásku, profesore,“ protáhl Izar suše, když nedbale vyrazil ke dveřím.
Sirius se
zašklebil a Izar naprosto prošvihl, jak po Dracově krku stoupá zarudnutí.
Starší Black si odkašlal, natáhl se a za rameno Izara vytáhl ven
z místnosti. „No, aspoň si v tom byl rychlý,“ odpověděl lehce, na což
se Izar zamračil. „Minerva už začíná šílet, že tam ještě nemá svého šampióna,
aby mohl začít ples. Jo, a hezké šaty,“ řekl se vší vážností.
Za nimi se Draco
uchechtl. Izar ho ignoroval, protože po odchodu z věže dal přednost zírání na
Daphne.
Čekala před
Havraspárskou společenskou místností. Vypadala podrážděně, ale také…
„Vypadáš nádherně,“
prohlásil upřímně Izar. Nebyl jako ostatní kluci, kteří své partnerce koktali
komplimenty. Možná, že to bylo díky tomu, že byl zřejmě gay. Ale při
pohledu na Daphne přemýšlel, kdo je k čertu Tom Riddle.
Daphne byla
neuvěřitelně malá čarodějka, ještě menší než Izar. Ale její tělo v šatech na
míru rozhodně nevypadalo špatně. Ve skutečnosti jí lichotily. Byly černé,
s několika zlatými ozdobami okolo pasu, a ramínka byla ozdobená malými
zlatými perličkami. Krátké blond vlasy měla stočené do jakéhosi složitého
drdolu se zlatou čelenkou, která lichotila barvě jejích vlasů.
Když ho zahlédla,
usmála se a její podráždění zmizelo. Daphne nenosila příliš mnoho make-upu a i
dnes jen zvýraznila své rysy. Vypadala přirozeně a... úžasně.
„O tobě bych
mohla říct to samé,“ dobírala si ho, než si povzdechla. „Tvoje vlasy. Nemohl
jsi s nimi něco udělat, Izare?“
Co očekávala, že
s nimi udělá? Měl si nasadit nějakou šílenou čelenku jako je ta její?
„Umyl jsem je,“ odpověděl nevrle.
Hodila po něm
pohledem, než ho popadla za paži. Všiml si, že její nehty byly nalakované
toxicky rudou. Vypadaly ostře a cítil, že
byly ostré, když ho donutila sklonit hlavu, aby mu rukou pročísla vlasy.
„Rozmyslela jsem si to. Vždycky vypadáš rozkošně s těmi nedbalými prameny
a vlnami.“
Izar se přinutil,
aby se nečervenal, když kolem něj prošel Sirius a smál se jeho neštěstí.
„Daphne,“ pokáral ji a odstrčil její ruce pryč. Vzal jí za ruku. Zarazil se,
když si všiml jejího prázdného předloktí. „Jak…“
„Make-up,
hlupáčku, všechny holky používají korektor, aby to zakryly.“
Kousek před nimi
si Izar všiml Draca, jak neochotně uchopil ruku Pansy Parkinsonové, na jeho
výrazu se to však neprojevilo. Pansyino předloktí bylo taktéž bez poskvrny.
Izar se zamyslel. Krycí kouzla na Znamení moc dobře nefungovala. Jako by Temný
pán zařídil, aby Znamení to kouzlo vstřebalo. Možná by mohl od Daphne dostat
lahvičku korektoru. Do doby, než se mu podaří se Znamením manipulovat.
Rychle však od
téhle myšlenky upustil, když si představil, jak by jeho spolubydlící na koleji
reagovali, kdyby u něho viděli make-up.
„Doufám, že ses
v předchozích dvou týdnech zúčastnil tanečních lekcí,“ varovala ho temně
Daphne. V jejím hlase zazněl příslib bolesti, pokud by to tak nebylo. „Jestli
ze mě uděláš blázna, Harrisone, tak ti po skončení večera vrazím do zadku svůj
podpatek.“
Izar znechuceně
zaznamenal, že měla na sobě vysoké podpatky. A díky nim byly jejich oči ve
stejné výšce.
„Obávám se, ale neměl
jsem čas chodit na lekce,“ zalhal obratně Izar.
V Havraspáru byly
nabídnuty lekce komukoli, kdo měl zájem. A Izar se, ač nerad, na pár lekcí
přihlásil. Nikdy předtím netančil, ale v průběhu výcviku zjistil, že si toto
umění lehce osvojil. Přisuzoval to genům rodiny Blacků, kteří se tanci věnovali
už tisíciletí; Izar s největší pravděpodobností některé z jejich schopností
zdědil. Kromě toho shledal tanec jako plynulé a elegantní umění, něco
v čem vždycky vynikal.
Nejistě k němu
vzhlédla. „To nemyslíš vážně?“
Než mohl Izar
reagovat, přihnala se k němu šílená McGonagallová a vzala ho za rameno. Na svůj
věk byla překvapivě silná. „Pane Harrisone, jdete pozdě,“ oznámila mu stroze,
jako by to už sám nevěděl.
Chodba před nimi
byla, kromě dalších dvou šampiónů a jejich doprovodu, zcela prázdná. Lukas na
něho vrhl chladný pohled a pak se otočil dopředu, jeho paže byla propletená se
jeho Kruvalským doprovodem. Cyprien mu věnoval malý, pobavený úsměv, než tiše
francouzsky promluvil ke svojí partnerce. Velká síň byla plná studentů od
čtvrtého ročníku výše a čekali, až ples začne.
Izarovi to přišlo
podivně zábavné. Možná, že se měl zdržet ještě o trochu déle…
„Můžete jít,“ pokynula
McGonagallová Lukasovi, aby vešli dovnitř a zbytek ho následoval.
Sál byl vyzdobený
jako v zimní říši divů. Ze stropu padal kouzelný sníh a mizel dřív, než se
dotkl něčí hlavy. Izar byl zvyklý vidět vánoční strom ve Velké síni. Ale každý
rok byl ohromen jeho samotnou velikostí. Vypadalo to, jakoby každá jeho část
byla pokryta třpytivými ozdobami nebo svíčkami. Během studijního volna vždycky pozoroval
skupinu studentů, kteří profesorovi Kratiknotovi pomáhali organizovat výzdobu.
Když Izar
doprovázel Daphne uličkou, studenty po stranách ignoroval. Zdvořilý potlesk se
odrážel od zdí sálu, malý a bezvýznamný způsob, jak oslavit šampióny. Když
nastoupili dopředu, snažil se Izar vyhnout pohledům profesorů a politiků.
Věděl, že dnes se náměstkovi Riddlovi vyhnout nedokáže, ale pekelně se o to
bude snažit.
Daphne
s Izarem se konečně dostali na taneční parket. Všiml si, jak byla
nervózní. Snažila se to skrýt úsměvem, ale Izar viděl napětí v jejích
očích.
Jednu ruku jí
položil na bok a druhou uchopil její ruku. „Jsi nervózní, že ti stoupnu na
nohu, že jo?“ zašeptal vesele. „Předem se omlouvám, ale asi jo.“ Přemýšlel,
jestli litovala svého rozhodnutí jít s ním na ples. Užíval si, když ji
mohl škádlit, především když se to týkalo takových hloupostí.
Přes její hlavu
zahlédl Severuse Snapa. Muž stál strnule mezi svými kolegy, jeho rysy brázdilo
dokonalé zamračení. Izar se zasmál. Vypadal, že by chtěl být kdekoli jinde.
Onyxové oči se
spojily s jeho a to zamračení se do určité míry zjemnilo. Izar si nemohl
pomoct, ale měl profesora lektvarů rád. Spatřoval mezi mini mnoho společných
rysů, především jejich dětství a školní dny. Věděl, že je zběhlý v Černé
magii a že také tvořil vlastní kouzla. Vytváření kouzel nebylo snadné. Často
mělo za následek smrt nebo zranění. Uspěli pouze ti, kteří měli hluboké
znalosti magie a latiny.
Izar si udělal v
duchu poznámku, aby profesorovi vrátil poznámky ohledně Znamení zla.
Z myšlenek
ho vytrhla hudba, která začala hrát. Daphne se mu chvěla v náručí, když je
elegantně vedl tanečním parketem, perfektně synchronizovaný s hudbou. Nad
jejím polekaným pohledem se musel ušklíbnout.
„Ty zmetku,“
zamračila se lehce. „Ty umíš tančit.
Kdo by to byl řekl, že nespolečenský Izar Harrison umí tančit jako ostatní kouzelníci?“
„Samozřejmě,“
protáhl Izar. „Přece sis vážně nemyslela, že bych nás oba zesměšnil?“ ušklíbl
se posměšně. „Jen pomyšlení na zesměšnění dědičky rodiny Greengrassů… to by
bylo prostě hanebné.“
Chvíli mlčela a v
její tvář se odráželo vzrušení nad jeho chováním. „Usmíváš se.“ Její namalované
rty se také roztáhly do úsměvu.
„Opravdu?“
zauvažoval vlídně, než je nasměroval pryč od Lukase a jeho doprovodu. Student
Kruvalu se přes hlavu své partnerky na Izara zamračil. Mělo by ho obtěžovat, že
je na očích tolika lidem, ale zjistil, že je dnes překvapivě klidný. Dokonce i
jeho šaty se staly méně podstatné.
„Lidé by si mohli
začít myslet, jestli sis před tancem něco nevzal. Ty se nikdy neusmíváš.
Z toho co vím, bys mohl být Snapův dávno ztracený syn. Nebo aspoň tohle je
současná fáma.“ Lehce se zasmála, neuvědomovala si, jak blízko byla pravdě. „Vzal sis
něco, Izare? Jak tě znám, propašoval sis na kolej nějaké divoké houby, abys
uklidnil nervy z toho, že budeš středem pozornosti.“
„Kde jsi k tomu
přišla?“
Studenti a
profesoři se k nim pomalu začínali připojovat na tanečním parketu. Brzy tu bylo
příliš mnoho párů, aby se dal praktikovat formální tanec, takže Izar byl nucen
tančit s Daphne pomaleji, s menšími kroky. Viděl, jak je minuli
Brumbál s McGonagallovou. Nemohl si pomoct, aby se s hrůzou nedívat
na hábit ředitele školy. Malí perníkoví mužíci tančili na lemech a zářivý sníh
měnil jeho hábit z modré na bílou.
Muž zachytil jeho
pohled a zamrkal. „Chceš adresu mého krejčího, můj chlapče?“ McGonagallová
protočila oči vzhůru a odtančila se starším mužem dřív, než měl Izar šanci
odpovědět.
Díky Merlinovi.
Daphne ovinula
paže Izarovi kolem krku, čímž ho donutila, aby jí položil ruce kolem pasu. Její
oči byly od Izara odvrácené směrem k její sestře. Izar věděl, že Daphne na svou
sestru trochu žárlila, ale také věděl, že Astorii hluboce milovala. Byl to
zvláštní vztah, ale z nelogického žvatlání kamarádky o něm věděl všechno.
„Nemáš důvod
žárlit,“ utěšoval ji Izar.
Mechově zelené
oči se obrátily k Izarovi. Na jejích tvářích se rozlil ruměnec, protože
byla přistižena. „Nejsem žárlivá,
Izare. Je to má sestra.“ Její oči se vrátily zpět k Astorii. „Myslíš, že
je hezká?“
Izar si v duchu
povzdech a přemýšlel, proč se sakra musí účastnit téhle směšné debaty. Nicméně
předpokládal, že pozvedávání ega patřilo mezi důležitou konverzaci dědičky
Greengrassů. Neochotně se podíval na mladší Greengrassovou. Astorie vypadala
podobně jako Daphne. Nechápal, proč byla dívka v jeho náručí tak nejistá.
„Upřímně?“ zeptal se Izar a otočil se zpět k Daphne. Ostře přikývla. „Jsi
krásnější.“
Podezřívavě se na
něho dívala a pak se lehce usmála. „Děkuji.“
Otočil je, takže
teď byl čelem k davu. Jeho pohled přitáhl Filch, jejich motácký školník.
Držel totiž na hrudi svou kočku, a jednu z tlapek toho ubohého zvířete
držel v napodobenině taneční pózy. Pobrukoval si a pohyboval boky do
rytmu. Izarovy oči pohlédly na muže za Filchem a hned se za to uklouznutí
proklel. Vedle Filche a Snapa stál Riddle a jeho oči se upíraly na Izara.
Izar nedokázal
rozeznat žádné emoce, které z něho vycházely. Vůbec žádné.
„Tohle je Airi
Rouxová, nejnovější žena ministra Rouxe. Zdá se, že se zasnoubili teprve před
pár měsíci. Pracuje ve Francouzské lékárně poblíž ministerstva. Podle toho, co
říká táta, by dokázala Snapa oškubat o peníze.“ Izar odtrhl oči od Riddla a
nasměroval je k ženě, o které Daphne mluvila.
Francouzský
ministr, Serge Roux, tančil s vysokou asijskou ženou. S clonou hustých
černých vlasů na zádech vypadala o mnoho let mladší než on. S podpatky
byla minimálně o stopu vyšší než Serge. Ministr se na svou ženu jemně usmál,
jeho oči byly skryté za tlustými rámečky brýlí.
„Svazek pro
peníze?“ zeptal se Izar.
„Ne,“ zavrtěla
Daphne hlavou. „Překvapivě ne. První manželka ministra Rouxe, matka jeho syna,
se s ním rozvedla jen týden předtím, než požádal o ruku Airi. Povídá se,
že ministr Roux s ní měl poměr ještě v době, kdy byl ženatý. Také je
dcerou ve Francii velmi významného muže. Její matka je Asiatka a její otec
Francouz. Velmi krásný pár a Airi je produkt jejich spojení.“
Izar se zasmál.
„Odkud tohle všechno víš?“
Daphne se tajnůstkářsky
usmála. „Pokud se ve společnosti budeš pohybovat stejně dobře jako já, uslyšíš všechna tajemství.“
„Nebo drby,“
zamumlal tiše Izar.
„A tamto je nádherná Kristine Steinarová,
manželka ministra Steinara.“ Její ruka ho nasměrovala, aby se tak mohl podívat
na Lukasovu matku.
Daphne měla
pravdu, když paní Steinarovou označila jako nádhernou. Byla vysoká,
s blond vlasy, které měly nejrůznější odstíny. Navzdory skutečnosti, že
Lukas zdědil otcovy černé vlasy, svůj vzhled zdědil po matce. Kristine a Bjørn
byli hezký pár, odění v nejjemnější tkanině a ozdobení šperky.
„Nějaké drby o
ní?“ tázal se Izar pobaveně.
Zdálo se, že
Daphne byla Kristine sympatická, protože se na Izara zamračila. „Ne, jen že je
v politice stejně tvrdá, jako její manžel. Je velmi ctižádostivá a užívá
si, když může na svého nepřítele najít každou maličkost a využít ji. Vyšachovala
Bjørnovu nastávající, aby se za něho mohla provdat. Jeho předchozí snoubenka
zemřela na otravu jídlem.“ Daphne se
potěšeně usmála. „Ona je můj idol. Každá žena by měla být tak nebezpečná.“
Izar cítil, jak
se přes to všechno usmívá. Daphne neměla důvod toužit po tom být jako Kristine
Steinarová, protože si byl jistý, že časem se z ní stane celkem schopná
intrikánka.
„Jestli to musíš
vědět,“ pokračovala Daphne, „byl to můj otec, kdo mi o těch cizincích vyprávěl.
Taky projevil zájem se s tebou setkat, Izare.“ Vzhlédla a nadějně se na něho
dívala přes své černé řasy. „Malfoy mi řekl, že jeho otec tě pozval o Vánocích
na Manor. Řekni mi, přijal jsi to?“
„Ano,“ kývl Izar.
„Takže předpokládám, že chceš, abych se setkal s tvým otcem?“
O panu
Greengrassovi nic nevěděl, jen že byl v nejužším kruhu Voldemortových
Smrtijedů. A Daphne ho zbožňovala. Byla doslova ‚tatínkova malá holčička‘. „Samozřejmě,“
usmála se Daphne.
Pomalá píseň
pozvolna skončila a pak začala hrát mnohem živější hudba. Izar zděšeně zbledl.
Daphne si jeho ztuhlosti všimla, povzdychla si a začala ho tahat
z tanečního parketu. „Mám žízeň,“ zamrkala na něj řasami. Izar si všiml,
že se otočila zády k blížícímu se mladíkovi. Ušklíbl se. Přemýšlel, jestli
byla Daphne opravdu žíznivá nebo se jen nechtěla zabývat odvážným Mrzimorem,
který ji přicházel požádat o tanec.
Mladý Nebelvírský
student, který byl přiřazený k obsluze u nápojů, jim podal požadovaný
šálek punče. Daphne si vzala svůj a lačně si upila. Izar se znechuceně díval na
Nebelvírského kluka. Vypadal trochu… mimo.
Pozvedl svůj
šálek a váhavě si k němu přičichl. Přesně jak se domníval, bylo to říznuté
alkoholem. Předtím, než mohl Nebelvírského studenta konfrontovat, odtáhla ho
Daphne za ruku pryč směrem k osamělému stolu. Izar se na toho kluka podíval
přes rameno a přimhouřil oči. Copak profesoři nedali na tekutiny ochrany nebo
kouzlo, aby teenagerům se splašenými hormony zabránili přimíchávat do
punče alkohol?
Když Nebelvírský
chlapec Izarovi opětoval pohled, neprojevoval naprosto žádné emoce.
„Nepij ten punč,“
začal Izar, když se otočil. Daphne se na něho nevinně zadívala. „Zapomeň na
to,“ povzdychl si. Hodlal se ujistit, že se Daphne dostane řádně zpět do své
ložnice, aniž by jí osahávala pubertální děcka. Jeden šálek nikomu
neublíží.
Jakmile se
posadili, vydal se jejich směrem Draco, který kulil očima.
„Merline,“ začal
chlapec a bez pozvání se posadil přímo mezi Daphne a Izara. „Tohle je ten
nejhorší druh tance.“
„Myslím, že je to
o partnerovi, které si s sebou přivedeš,“ zamumlal zlehka Izar. Nad
Dracovou hlavou sledoval, jak se Daphne od Malfoye odvrátila. Její tvář
prozradila to, co nemohla říct nahlas. Izar přemýšlel, proč se tak vehementně
odmítali spolu bavit, ale připadalo mu to zábavné. A Izarovi to také pomáhalo,
pokud potřeboval od některého z nich uniknout. Jediné co musel udělat, bylo
před Dracem nebo Daphne zmínit přítomnost toho druhého.
„Parkinsonová,“ vyplivl
Draco a podíval se přes rameno. „Je skoro stejně hrozná jako Greengrassová…“
Chlapec si přišel
stěžovat na Parkinsonovou. Izar ho přestal poslouchat, což dělával docela
často. Jeho oči přejížděly po potemnělé síni, dokud nezahlédl Cypriena,
šampióna Krásnohůlek, jak se tiše dohaduje s Lukasem Steinarem.
„Jdu si
zatancovat, Izare. Přidáš se?“ zeptala se Daphne, když vstala. Podle jejího
tónu mohl odhadovat, že nebyla daleko od toho, aby proklela Malfoye, který
stále žvanil o Pansy.
Izar roztržitě
zavrtěl hlavou, protože právě sledoval jak Lukas chytit Cypriena za límec a
něco zrzkovi šeptal. Komukoli jinému by to nepřipadalo nijak hrozivé, jenom
normální. Ale Izar se zaujatě naklonil dopředu.
Cyprien si
povzdechl, odstrčil Lukase a vydal se směrem k Izarovi.
„Izare,“
pozdravil Cyprien lehce, když přišel. Krásnohůlský šampión si sedl vedle něho,
pak se naklonil a zašeptal mu do ucha. „Nepij ten punč,“ jeho hlas se trochu
zatřásl, jako by si nebyl jistý, jestli mu to může říct.
Izar se podíval
na stůl, sáhl po poháru, jen aby zjistil, že je pryč. Zamračil se, pak rychle
uchopil Daphnein prázdný pohár a přičichl si k němu. Necítil z něho
alkohol, kterého si předtím všiml. Nebyl cítit, tak jako jeho pohár.
„Kde je můj
pohár?“ zeptal se směrem k Dracovi.
Malfoyovy chladné
šedé oči se podezřívavě zaměřily na Cypriena, než se obrátily na Izara.
„Greengrassová si ho vzala s sebou,“ nic dalšího neřekl. Byl dost chytrý
na to, aby si uvědomil, že se před ním něco odehrává.
Izar se otočil
zpátky k Cyprienovi. „Proč?“ podíval se zpátky na místo, kde byl Lukas, a
zjistil, že Kruvalský kluk příhodně zmizel. Šedozelené oči se otočily zpět
k Cyprienovi. Studoval jeho netečný výraz. „Někdo do něj přimíchal alkohol?“
Cyprien se lehce
ušklíbl a pronesl se silným francouzským přízvukem: „Říká se, že ve tvém poháru
byla Vesania…“
Izar ztuhl.
Vesania bylo velmi silné listí, které se
rozkládá v tekutinách. Potom se v žaludku usadí jako černá břečka, která se
rychle šíří do celého těla. Černý toxický sliz pak pronikne až do mozku, který zcela
zničí. A docela příhodné bylo, že byl cítit podobně jako slabý alkohol.
Izar vytřeštil
oči. „Daphne,“ zvolal a vstal od stolu tak prudce, že jeho židle spadla na zem.
Ten zvuk pár studentů překvapil, zatímco Izar spěchal směrem k tanečnímu
parketu. Za sebou slyšel Draca, jak volá na profesora, který se právě chystal
opustit síň.
„Profesore Snape!
Izar…“
Srdce měl až v
krku, když odstrkával dvojice, které mu prostě stály v cestě. Křičeli, když třeba spadli na zem, ale Izar si toho
sotva všímal, jak se snažil protlačit hustým davem tančících studentů. Všichni
se smáli, pohybovali a vzbuzovali v Izarovi pocit, že se pohybuje pomalu, jako
by byl v nějaké noční můře. Tlačil se davem, strkal a snažil se zadržet
výkřik vzteku.
Místo toho
nakonec namířil do vzduchu svou hůlku, která začala vydávat ohlušující třeskot.
Studenti začali
křičet a zakrývat si uši. Hudba přestala hrát a těla se přestala hýbat.
Izar se prodral
dopředu a konečně zahlédl Daphne. Nepřítomně se na něho usmála ze skupiny
Zmijozelských dívek a pak jí pohár vypadl z prstů. Slepě se natáhla po
své sestře a ztěžka se zhroutila na zem.
Přišel pozdě.
Přišel kurva pozdě.
Izar se hnal
kupředu, svou hůlkou máchl k rozlitému nápoji a neverbálně ho spálil
v ohni. Davem se začaly ozývat výkřiky, jak nad tím jezírkem ohně, tak i
nad náhlým kolapsem Daphne. Astoria Greengrassová klečela vedle své sestry a
v šoku si rukama zakrývala ústa.
„Co se stalo?“
Izar ignoroval
její zoufalý dotaz a namířil hůlku na Daphne. „Eructo.“
Vrhl se na zem se
stejnou chvíli, kdy se kouzlo aktivovalo. Ruce se mu třásly, když hlavu Daphne opatrně
manévroval na stranu a ona začala nuceně zvracet. Z jejího žaludku vyšla černá
břečka. Izar si byl vědom učitelů, kteří nad ním stáli a hodnotili situaci, ale
příliš se soustředil na třesoucí se Daphne, než aby jim věnoval pozornost.
Izar znovu,
tentokrát neverbálně, použil kouzlo Eructo. Ještě jednou tak její
žaludek donutil zvracet. Černé břečky bylo tentokrát méně, ale stále byla přítomna.
Snape poklekl vedle
Izara, vytáhl hůlku a kroužil s ní kolem Daphneiny hlavy. Přestože stále
pokračoval s pohyby hůlkou, jeho onyxové oči Izara ocenily. „Z vaší strany to
byl velmi rychlý úsudek, pane Harrisone, dobrá práce.“ Izar byl příliš omámený z dívčina
náhlého záchvatu, než aby nějak souvisle reagoval. Prostě se spokojil s ostrým
přikývnutím. „Okamžitě musí na ošetřovnu. Může toho v sobě mít víc.“ Tentokrát
Snape mluvil s Brumbálem.
Jakmile muž
dokončil své kouzlo kolem hlavy Daphne, levitoval její tělo.
Izara popadly
silné ruce a vytáhly ho z podlahy. „Jsi v pořádku, Izare?“ Byl to Sirius, pevně
ho svíral.
Izar strýce
ignoroval, protože jeho chladné šedozelené oči sledovaly, jak se Snape a
Brumbálem ženou sálem na ošetřovnu, s Daphne v závěsu. Pak se začal rozhlížet
po sále a hledal jeho.
Lukas se vykrádal
ze sálu, a když zachytil Izarův pohled, zmizel za rohem.
Izarův šok byl
nahrazen vztekem, takže se vytrhl ze Siriova sevření a rozběhl se za Kruvalským
chlapcem. Zjistil, že běžet za Steinarem je snadnější a rychlejší, než když
hledal Daphne. Možná to bylo proto, že vztek všechno urychloval, až příliš
urychloval, aby to bylo pochopitelné. A strach a zoufalství naopak způsobují,
že všechno postupuje bolestně pomalu.
Studenti, kteří
po incidentu zůstali v sále, docela hlasitě diskutovali a pokřikovali mezi
sebou. Nestaral se, co si ostatní myslí. Právě teď toužil po pomstě.
Dále v chodbě
se Lukasovy mrazivě modré oči rozšířily, když zahlédl, že ho Izar pronásleduje.
„Du er gal!“ vykřikl chlapec v norštině, než se rozběhl za roh. Vytáhl
hůlku a jeho hezké rysy prostoupilo odhodlání. A přesto se nezastavil, aby se
bránil. Utíkal. Byl vinen.
„Ještě jsi neviděl
šílence, Steinare,“ zasyčel Izar a běžel bludištěm temných chodeb, aby získal vhodnou
pozici, aby mohl proklít Lukasovu běžící postavu.
Nechtěl to udělat
na dálku.
Když rychle
probíhal chodbami Bradavic, daleko od Velké síně, najednou se vymrštil pár
rukou, uchopil ho kolem pasu, lehce ho zvedl ze země. Izar bojoval, jeho mysl
naplnila žízeň po pomstě. Teď se nemohl zastavit. I přes štíhlost rukou však bylo
nemožné překonat jejich sílu. „Nedělej nic, čeho bys později litoval. Přestaň
se chovat jako blázen.“
Byl to Riddle.
Když se otočil, ještě
stále měl rudo před očima a tak namířil špičku své hůlky na Riddlův krk.
Čirá hrozba,
která muži při dotyku Izarovy hůlky na krku začala vyzařovat z očí, Havraspára
donutila vrátit se do reality. Jeho žaludek se stáhl strachem. „Dítě…“ zavrněl
nebezpečně Riddle. „Zkus to, pokud si to přeješ. Možná jsi můj oblíbenec, ale ne až takový.“
Izar ochabl, jeho
tělo bezvládně viselo v Riddlově sevření. Pomalu odtáhl svou hůlku a
namířil s ní na zem, pryč od Temného pána. „Omlouvám se,“ řekl strnule
Izar. Hlavou mu problesklo, jestli nějaký Smrtijed přežil, aby mohl vyprávět
příběh o tom, jak namířil hůlkou přímo na krk Temného pána. Pravděpodobně ne.
Mladší kouzelník
byl postaven zpátky na zem, ale ruce na jeho ramenou se ujistily, že se v blízké
době nikam nevydá. Hned jak se vzpamatoval, vrátila se také jeho ostrá mysl.
Bylo od něj docela nezodpovědné, aby lítal po chodbách s hlavou plnou
myšlenek na pomstu. Bylo to moc troufalé a příliš na očích. A taky tu byl ten hlásek
uvnitř jeho hlavy, který poukazoval na to, že Lukas by mohl být nevinný. Neznal
ještě všechna fakta.
Trpělivost. To
byla ctnost.
„Nejsi příliš
známý tím, že se necháš takhle unést danou situací,“ přemýšlel vedle něj
Riddle. Jeho prsty se zaryly do Izarova ramene, když pomalu šli zpátky
k hlavní části hradu. Lukas za nimi už zmizel. Buď se řítil do hlubin
Bradavic, nebo se snažil dostat zpět do hlavní části. „Ve skutečnosti jsem si
všiml, že dokážeš udržet chladnou mysl i v situacích, ve kterých by
většina kouzelníků ztratila hlavu. Tak mi, prosím, vysvětli, v čem je
tahle situace tak jiná?“
Zastavil se, což
donutilo Temného pána také zastavit. „Ten šálek byl určený mě. Daphne… mohla
zemřít. To je to, co to dělá jiné.“ Izar nerozuměl, o co Riddlovi šlo. Jak je
možné, že si neuvědomoval, co bylo na téhle situaci tak důležité?
„Řekni mi,“
Riddle se naklonil blíž, s očima plnýma výsměchu. „Miluješ ji?“
Izar se odtáhl,
měl vztek na sebe i na Riddla. Tahle situace mu necitlivě připomněla, že Temný pán
se nestaral o své následovníky a ani
o Daphne. Jeho následovníci byli jen pěšáci a loutky. Předměty pro pouhé
pobavení. Izar to věděl. Proč by měl
předpokládat, že by se po Daphneině incidentu něco změnilo? To, že Izar si
Daphne cenil víc, než ostatních lidí neznamenalo, že je to stejné i u Temného
pána.
Byl hloupý.
Sklonil hlavu a
snažil se nad sebou znovu převzít kontrolu. Dnes by se od Riddla žádného
soucitu nedočkal. Ne že by Izar chtěl nebo potřeboval soucit, ale aspoň
pochopení pro jeho záchvat pomstychtivosti by byl žádoucí.
„Ne,“ Izar
pozvedl svou bradu a zíral do očí Temného pána. „Nemiluji ji,“ řekl pravdivě a
chladně.
Ale po dnešních
událostech si uvědomil, že mu na ní záleželo, aspoň trochu. Byla sice pravda,
že mu někdy vymluvila díru do hlavy. Otravovala ho svým nedostatkem zájmu pro
čtení a učení. A její ženské praktiky ho vždycky odpuzovaly. Nicméně také byla zábavná
a nebyla sebestředná jako většina přítomných. Rozuměla povinnosti a rodině. A
také byla nevinná oběť tohoto útoku.
Riddle se pousmál
a napřímil se. V jeho očích se objevil zvláštní záblesk a ten Izarovi
připomněl fakt, že Riddle věděl o všem, co se týkalo turnaje.
„Víte, kdo to
udělal?“ zeptal se tiše Izar a jeho hlas se jen slabě rozléhal v temné, prázdné
chodbě.
Vysoký muž
naklonil hlavu na stranu. „Mám podezření,“ promluvil temně a znovu vykročil.
„Kdo?“ zeptal se
klidně Izar, místo toho, aby Temného pána proklel. Už jen z toho, jak se nesl,
Izar cítil, že Voldemort naprosto
přesně věděl, kdo za tím byl. Jen si to nechával pro sebe, vyčkával, jak se to
bude vyvíjet, aby pak zaútočil svým vlastním způsobem.
„Ten samý člověk,
který tě otrávil během prvního úkolu.“
„Pokud se
nemýlím,“ protáhl Izar a přimhouřil oči, „tohle nebyla odpověď na mé ‚kdo‘, ale
jen vaše další záhadné mlžení.“
Když dorazili
k hlavnímu vchodu, Izar rychle splynul s mořem studentů. Nechal
Riddla za sebou a nestaral se, jestli to bylo neuctivé. Byl na něj naštvaný.
Voldemort věděl, co se dělo za scénou a nechtěl to Izarovi říct. Pokud
potřeboval nějaké ujištění, jestli to mezi nimi bude stejné, poté co zjistil,
že je jeho druh, stačilo se jen podívat na tuhle situaci.
Způsob, jakým s
ním Voldemort zacházel, se nezměnil.
Bylo to jak
požehnání, tak i prokletí.
Izar procházel
davem studentů směrem k chodbě, která vedla do Nemocničního křídla. Jak mohl
Voldemort vědět, kdo je za těmi útoky a neříct mu to? Ledaže…
Zaváhal v chůzi,
ale pokračoval dál. Co když měli Brumbál se Steinarem předtím pravdu? Co když
za těmi útoky byl Voldemort, aby zajistil, že Norové ani Francouzi turnaj
nevyhrají? Znělo to malicherně a pěkně nereálně, ale Voldemort byl dost
zlomyslný, aby to podstoupil. Ale proč by riskoval a nechal Izara tím vším
projít, když byl jeho druh? To vůbec
nedávalo smysl.
Cítil, jak se mu nad
možným vysvětlením nepříjemně stáhl žaludek. Co když to všechno až doteď byla
lež? Existovala možnost, že Voldemort už na ministerském letním plese věděl, že
Izar je Regulův bastard. A tehdy to všechno začalo. Voldemort Izara krmil lží o
tom, že je jeho druh, jen aby získal jeho důvěru. Mezitím Riddle plánoval
zničit Regula tím, že Izara zabije v turnaji. Zatímco bude obviňovat Nory
a případně Francouze, aby Británii zajistil ‚vítězství‘.
Izar věděl, že je
to přehnané. Ale byl to plán, který by Riddle mohl vytvořit. Pohrávalo si to
s emocemi a důvěrou všech, a bylo to pozoruhodně dobře propracované, do
posledního detailu.
Izar tomu nemohl
a nechtěl uvěřit. Věděl, že to nebyl Temný Pán, kdo byl za těmi útoky.
Ale i tak mu to
zanechalo pachuť v puse. A v žaludku.
„Pane Harrisone,“
zavolal Brumbál chodbou. Obklopovalo ho několik studentů; Lukas Steinar,
Cyprien Beaumont a ten mladý Nebelvír, který podával punč.
„Tohle je pan
Colin Creevey, je pátým rokem v Nebelvíru,“ začal Brumbál a položil ruku na
třesoucího se chlapce.
Skupina stála
před zavřenými dveřmi do Nemocničního křídla. Izar se vyhnul Riddlovi, který
přišel zpoza něj. Ignoroval zvědavý pohled, který mu muž věnoval, a místo toho
zkoumal Creeveyho. Lehce si na Colina vzpomněl z vyučování, když byl ještě
v nižším ročníku. Ten kluk byl mudlovský šmejd, stejně otravný jako
samotná Grangerová.
Jeho bystré oči
si všimly chlapcova bledého obličeje a třesoucího se těla. Samotné emoce
v jeho očích byly na míle daleko od toho netečného pohledu, který viděl na
plese. „Kletba Imperius,“ zašeptal. „Byl pod kouzlem Imperius, mám pravdu, pane
řediteli?“ Postavil se v blízkosti skupiny, s pohledem upřeným na
zavřené dveře do Nemocničního křídla.
„Ano,“ odpověděl
vážně Brumbál. Skrz brýle se podíval na Riddla a pak pokračoval ve sledování
ministra Steinara, který vykročil vpřed. „Zdá se, že někdo uložil na pana
Creeveyho kouzlo Imperius. Tady pan Steinar,“ Brumbál kývl k tichému
Kruvalskému klukovi. Lukas nespouštěl oči z Izara. „Tvrdí, že viděl pana
Creeveyho, jak drtí lístky Vesania do
vašeho šálku a podává vám ho.“
Izar si tiše povzdechl,
zadíval se do dlouhé, temné chodby a pak věnoval Lukasovi chladný pohled. „Proč
jsi mi to potom neřekl osobně?“ zeptal se ostře.
Než Brumbál
stačil reagovat, ozval se Lukas. „Já se o tebe opravdu nestarám. Předpokládám, že nakonec vyhrála moje morálka. Řekl jsem
Beaumontovi, ať ti to řekne. Koneckonců, věřil bys mu víc, než mě. Tvrdil, že
se nechce zapojit do nějakého žertu. Ale nakonec ti to řekl. O několik sekund
pozdě.“ Tady se mrazivé oči obrátily k provinilému Cyprienovi.
Zrzek se zamračil
a otočil se k Izarovi. „Nemám důvod, proč bych měl Steinarovi věřit. Kdybych
věděl, že ve tvém pití byla opravdu Vesania,
tak bych neváhal.“
Izar ostře
přikývl. Krátce pouvažoval, jestli mluvili pravdu. „Máte tušení, kdo za tím
je?“ zeptal se Izar otupěle. „Nebo…“ začal Izar zlostně při pohledu na ministra
Steinara. „Nebo si se zase nějak domýšlíte, že jsem to byl já, kdo proklel
Creeveyho a znovu otrávil sám sebe? Předpokládám, že v Lukasově držení
najdete další knihu, která bude mít zakroužkovaný vhodný článek. A navíc
najdete v mé tašce listy Vesanie.“
Steinar ohrnul
ret. „To je velmi pravděpodobné.“
Brumbál zvedl
ruku, jeho magie zmohutněla. „To stačí.“ Ostré modré oči už nezářily a
perníkoví mužíci na jeho hábitu se utekli skrýt do svého domečku. „Nemám
v nejmenším úmyslu vás z toho vinit, pane Harrisone. Nevěřím, že
stojíte za těmito útoky.“ Brumbál udělal krok blíž k Izarovi. Jeho oči téměř jiskřily.
„Počet útoků se zvýšil. Dostaly do nebezpečí ostatní studenty, v mé
vlastní škole. Už nedovolím, aby kterýkoliv z mých studentů utrpěl újmu.“
Brumbál se podíval na ministra Steinara a Riddla. „To je slib.“
Izar se posadil
na jednu z židlí před ošetřovnou.
„Všichni jste
propuštěni, jděte,“ odehnal je Brumbál mávnutím ruky. „Pane Creevey, měl byste
podstoupit prohlídku u madame Pomfreyové. Možná by vám noc na ošetřovně prospěla.“
Šampióni brzo odešli
a politici je neochotně následovali. Riddle byl poslední, kdo odešel. Izar ho
naprosto ignoroval a místo toho zíral na zavřené dveře Nemocničního křídla. I
když se na Temného pána nedíval, byl si vědom všeho, co udělal. Než Riddle
odešel, zasmál se. Izarovi z toho brněla kůže příslibem, že tohle není
konec.
Brumbál se
překvapivě posadil vedle něho a poplácal ho po koleni.
Izar se otočil a
prohlížel si ho. „Myslím, že slečna Greengrassová se zotaví, pane
Harrisone.“
Sledoval, jak
perníkoví mužíci začali vykukovat z jejich domečku, než znovu začali
pomalu tančit. „Já vím,“ pokusil se Izar o úsměv. „Někdy dokáže být opravdu
tvrdohlavá.“
Oba dva upadli do
mlčení. Brumbál se stále díval do tmavé chodby, jakoby tušil, kdo se nachází nedaleko.
Izara by nepřekvapilo, kdyby byl Riddle poblíž. Ten byl přehnaně ochranářský
pokaždé, když byl Brumbál poblíž. „Je něco, co byste mi chtěl říct, pane
Harrisone?“ zeptal se Brumbál zlehka. Tón, který na Izara použil, zněl jako
smutný dědeček.
Šedozelené oči se
obrátily, studovaly příjemný výraz na staré tváři. Tak tohle byl ten způsob,
jak manipuloval s jeho matkou? Chtěla se Brumbálovi svěřit se svými tajnostmi?
Doufala, že jí pomůže a povede ji? Izar krátce uvažoval, kdo byl krutější
manipulátor.
Byl to Voldemort?
Temný pán, který byl ve svých manipulacích zlověstný a záludný? Kdykoli Temný
pán s někým manipuloval, jeho oběť si to uvědomila, když s ní byl
hotov. A když oběť konečně došla k tomuto poznání, skončila v naprosté
devastaci a žalu.
Nebo je to
Brumbál, starý muž, jehož manipulace byly tiché a nepozorované? Jeho hlas,
kterým vás ukolébal do pocitu pohodlí a bezpečí, byl protkán manipulacemi. On
lovil své oběti tím, že byl přátelský. A pokud by jeho oběť uvěřila, že byla
oklamána, Brumbál by se zatvářil zraněně a podal by velmi dobrou výmluvu.
Koneckonců, jak by někdo tak hodný, mohl být tak krutý? Bylo to pro vyšší
dobro. Vyšší dobro Světla.
„Ne, nic,“ Izar
zavrtěl hlavou. „Kdyby ano, tak bych vám to řekl, pane řediteli.“
Když se muž
usmál, jeho brýle se zaleskly v ohni pochodně. Než mohl odpovědět, dveře se
otevřely.
Izar vstal a
díval se, jak Snape vychází z ošetřovny. Pohledem přeskočil
z Brumbála na Izara a jeho rty se sevřely. „Jak jí je?“ zeptal se Izar na
Daphne.
„Je
stabilizovaná,“ odpověděl chladně Snape. „Je v kómatu, které jí pomůže se
vyléčit. Její mozek se snaží vzpamatovat ze šoku a doteku Vesanie. Její otec se sestrou jsou
s ní uvnitř.“ Snape se odmlčel, jeho oči přejely po Izarovi od hlavy až
k patě. „Jak jsem jim řekl, byl jste dost rychlý a inteligentní, abyste
vypudil jed z jejího žaludku dřív, než se mohl dostat do krevního oběhu.
Dobrá práce, pane Harrisone.“
Izar sklopil
pohled, ulevilo se mu. „Děkuji, pane profesore.“
„Děkuji ti,
Severusi,“ přikývl vděčně Brumbál. „Prokázal jsi škole velkou službu.“
Snape
neodpověděl. Jen krátce přikývl a vydal se směrem dolů do sklepení. „Užijte si
zbytek večera, pane Harrisone.“ Stará vrásčitá ruka ho poplácala po zádech
předtím, než ředitel vstoupil do Nemocničního křídla. Nepochybně uklidnit pana
Greengrasse, že bylo o vše ‚postaráno‘.
S poslední
pohledem na zavřené dveře Izar pomalu zamířil k Havraspárské společné
místnosti. Cítil se lépe. Pořád tu byla možnost, že se Daphne neprobudí
normální, to ano, ale Snape Izara ujistil, že většina jedu se dostala
ze žaludku dřív, než se stačil rozšířit.
Těsně před
schodištěm náhle zhasly pochodně a zanechaly ho ve tmě. Izar se rychle otočil,
protože měl pocit, že poblíž zahlédl postavu. Vzduch byl cítit Riddlovou magií
a jemu ztuhla ramena, protože na sobě cítil pohled intenzivních očí.
„Uvidíme se během
prázdnin, pane Blacku,“ zašeptal mu do ucha a jeho rty se mu otřely o citlivou
kůži na krku.
Izar se
k němu otočil s úmyslem zjistit jeho motivy.
Ale nikdo tam
nebyl.
***
<<<Kapitola 20.<<<>>>Kapitola 22.>>>
Tady je vidět, že i tak obyčejná věc (jako je ples) se může změnit v boj o život...a vůbec se Izarovi nedivím, že je naštvaný, když Riddle zcela jistě ví, co se děje...moc se těším na to, co se bude dít na Malfoy Manor a taky na druhý úkol turnaje:-) za kapitolu děkuju a moc se těším na další:-)
OdpovědětVymazatJenny
Souhlasím, myslím, že by se k pozvánkám na ples mělo začít povinně přidávat: 'Pozor, nebezpečná zóna!' :-D
VymazatRiddle má své plány a ty očividně zahrnují i Izarovu nevědomost. Ne že by se to, ale Izarovi líbilo. :-)
To bol hnusný útok na chudáka Izara a odniesla si to chuderka Dafne. Mám pocit, že Voldemortovi to trochu urobilo radosť, žeby žiarlil? To rozlúčenie bralo dych aj keď bolo také kratučké:)
OdpovědětVymazatďakujem za skvelú kapitolu:)
To ano, ale kdyby Izar nebyl tak poctivý školák a neodmítal příslib alkoholu, tak by byl na jejím místě on a kdo ví, jestli by se k němu někdo dostal v čas.
VymazatOh ano, někdy málo více. :-D
Ještě že je Izar tak pohotový a vyzná se. Těším se na prázdniny, to napětí je kouzelné:-)
OdpovědětVymazatAchája
Daphne měla štěstí, že znal ten jed a jeho účinky. Taky měla štěstí, že to viděl Steiner a řekl, co to bylo za jed (i když ne přímo). :-)
VymazatNo uzasna kapitolka. Takhle i ta predtim!Povidka se mi libi cim dal tim vic!:-D doufam ze pokracovani bude uz v nedeli jinak to nevydrzim:-D dekuji za skvele kapitolky jste skvele!!:-D
OdpovědětVymazatJsme rádi, že se ti povídka líbí. Co vím, Nade už má většinu přeloženou, tak doufejme, že tu bude dnes. :-)
VymazatNení Ridle na zabití ? Už se těším na Vánoc e, Izar, Malfoyovi, Blackovi, Ridle a další Smrtijedi, to bude zábava
OdpovědětVymazatBobo
Vánoce na Malfoy manor budou opravdu pestré. :-) Žádná nuda. :-P
VymazatTak další překlenovací kapitola. Izar vytváří své vlastní nové útočné kouzlo, chci vědět, co dělá. Pěkný, dlouhý popis plesu a opětovný pokus otrávit Izara jedem. To ukazuje na někoho, kdo se v jedech velmi dobře vyzná - že by nějaký lektvarista? A to, že Voldemort jeho jméno zná a přesto ho kryje, nejedná, je také podezřelé. Daphné krásně intrikaří, moc se mi líbí její informace o Rouxových a Steinarových. Nejspíše budou důležité, když se jim věnuje v ději tolik prostoru. Nyní mne napadlo, že Airi Rouxouvá pracuje v lékárně a tudíž má přístup k jedům a asi i potřebné znalosti. Navíc, jak říká Daphné : Podle toho, co říká táta, by dokázala Snapa oškubat o peníze. Znamená to tedy, že by byla schopná minimálně obstarat použité jedy. Brumbál je opět prezentován jako lstivý manipulátor a já CHCI vědět, kde šije róby s malými perníkovými mužíčky !!!
OdpovědětVymazatPřeji mé oblíbené Daphné brzké a úplné uzdravení a těším se na další kapitolu.
To kouzlo nám Izar brzo ukáže. :-) Ale ne hned. :-P No, myslím, že dává smysl, že travičem je někdo, kdo se vyzná. Jsem zvědavá na tvou reakci, až se zjistí, kdo za tím stojí.
VymazatOh to ne, nenechej se zlákat na stranu Světla pod příslibem jména toho, kdo šije jeho róby. :-D