7. srpna 2014

7. Neočekávané věci

Autor: malika-azrael
Překlad: Nade

Tak tu máme další kapitolku. Postupně zjišťuji, že dva překlady současně jsou pro mě moc velký krajíc. Ale nebojte se, nepřeruším to. Když jsem se dala na vojnu, budu bojovat. :) ...ale už to fakt nikdy neudělám.

Za komentáře k předchozí kapitolce děkuji Catherine, Jutaki AiShine, Piper, Jenny, Jáje, Bobo a Zuzaně. :)

***

Kapitola 7

V Doupěti vypukl chaos. Zavolali Bystrozory a Červíčkovi bylo podáno Veritasérum, aby přiznal každý trestný čin, kterého se v minulosti dopustil. Bohužel pro Harryho a bystrozory, Červíček o pobytu Smrtijedů nic nevěděl, což nebylo tak překvapující, vzhledem k jeho nízkému postavení ve Voldemortově kruhu. Ale Harrymu to zas až tak nevadilo. Dokud ta slizká krysa bude sedět v Azkabanu, nebude si nestěžovat. Člověk, který zradil jeho rodiče, konečně dostal spravedlivý trest. To mu stačilo. Alespoň pro tuto chvíli.

Harry dovolil, aby mu malý úsměv uspokojení zkřivil koutky úst. Bude za to muset Luciusovi Malfoyovi poděkovat. Když s ním tehdy mluvil, myslel to spíš jen jako žert. Nenapadlo ho, že Lucius vezme jeho slova vážně. Ale kdo je, aby si stěžoval?

Samozřejmě, že Ron, Hermiona, Remus a ostatní, spekulovali o té záhadné osobě, která Červíčka poslala, ale Harry na to jen řekl, že o tom absolutně nemá páru.

„Harry,“ řekl najednou Ron, „přišel jsem na to! Ten dárek přišel od profesora Brumbála!“

Jeho prohlášení se setkalo s dvojicí nevěřícných pohledů.

„Proč si to myslíš?“ zeptal se Harry.

„Ano, Rone,“ dodala Hermiona. „Proč nám svou skvělou myšlenku nevysvětlíš?“

„No, jsou Vánoce a profesor Brumbál věděl, že budeš mít radost, když se nám podaří chytit Červíčka,“ vysvětlil Ron svou teorii.

Hermiona si odfrkla. „To ale není možné. Pokud by profesor Brumbál byl ten, kdo chytil Červíčka, znamenalo by to, že musí znát místo pobytu Smrtijedů.“

„A jo.“ Ron pod tíhou logiky viditelně splaskl.

„A to nemluvím o tom,“ pokračovala Hermiona, „že Červíček byl zcela jasně myšlen jako vánoční dárek pro Harryho,“ řekla a přitom na Harryho zírala.

Harry měl podezření, že Hermiona už identitu odesílatele tuší. A nemýlil se. Jakmile Ron odešel z místnosti, Hermiona se k němu otočila.

„Takže, Harry…“ řekla nakonec.

„Co jako?“ zeptal se a předstírat nevinnost.

„Ty samozřejmě odesílatele znáš,“ pobídla ho.

„A kdo by to jako měl být?“ zeptal se.

„To je jasné. Je to Lucius Malfoy,“ prohlásila. „Člověk, který ti ho poslal, samozřejmě musí vědět, kde se Smrtijedi skrývají. Takže buď je to špion, což je nemožné, protože Snape tě nenávidí…“

Tady Harry málem vyprskl smíchy. Snape že by mu poslal vánoční dárek? To spíš v srpnu napadne sníh.

„…nebo že je to Smrtijed. A jediný, se kterým jsi byl v posledních měsících ve styku, je Lucius Malfoy,“ uzavřela Hermiona. „A to nemluvím o tom, že se na tebe stále dívá, kdykoliv se domnívá, že to nikdo nevidí.“

„Vážně?“ zeptal se Harry, tahle zpráva ho potěšila. Samozřejmě věděl, že se na něj Lucius dívá, ale ne na této úrovni.

„Ano, je to spíš jako by tě zkoumal. Jako by se tě pokoušel hodnotit. A Harry,“ dodala pevně, „ty děláš to samé. Taky se na něho pořád díváš.“

No, tohle Harry popřít nemohl.

„A teď ti daruje tohle? Co se to tady děje, Harry?“ zeptala se, zřetelně znepokojená. „Tušila jsem, že máš něco v plánu, když jsi ho navrhl najmout jako našeho profesora Obrany. Chystáš se ho nalákat k nám?“ dožadovala se Hermiona. Její výraz prozrazoval, co si o takovém nápadu myslí.

Harry se usmál. Opravdu měl v plánu Luciuse nalákat, ale ne tak, jak měla na mysli Hermiona.

„Něco takového,“ připustil nakonec.

„Doufám, že víš, co děláš, Harry,“ řekla tiše.

„Neboj se, Hermi,“ ujišťoval ji Harry. „Všechno bude v pořádku.“

Stočila k němu podezíravý pohled, ale nic na to neřekla.

xxxxxxxxxxxxxx

V Denním věštci vyšla zpráva o zatčení Petigrewa a následující den Smrtijedi znovu zaútočili. Většina lidí se domnívala, že Smrtijedi chtěli pomstít smrt svého pána, ale Harry v tom měl jasno. Chtěli ukázat, že z ministerstva a bystrozorů strach nemají. Další útoky proběhly v průběhu několika příštích dnů. Smrtijedi, ve spolupráci s obry, napadli West Country a pak zaútočili na madam Bonesovou a Emmeline Vanceovou. Naštěstí se jim oběma podařilo vyváznout životem.

Několik dní po Novém roce se Harry s Ronem, Hermionou a Ginny, vrátili zpátky do Bradavic. Aby se dostali na nádraží Kings Cross, použili Záchranný autobus.

„Dávej na sebe pozor, Harry,“ nabádala ho paní Weasleyová.

„Nebojte, paní Weasleyová. Znáte mě, chci mít svatej pokoj,“ odvětil, což vyvolalo Ronův smích.

Po plačtivém rozloučení s paní Weasleyovou nastoupili všichni do vlaku, kde narazili na Draca Malfoye a jeho otce. Podle všeho se Lucius rozhodl připojit k nim na jejich cestě Bradavickým Expresem. Harryho oči padly na brož, kterou měl Lucius připnutou. Při pohledu na ni se v duchu pousmál. No, alespoň jeho vánoční dárek neskončil v odpadcích.


xxxxxxxxxxxxxx

„Jsem rád, že jsem tady,“ prohlásil Ron a rozhlížel se kolem sebe.

Právě byli ve Velké síni. Harry to cítil stejně. Bradavice pro něho vždycky znamenaly domov. Nové pololetí začalo poklidně, s úžasným překvapením pro šestý ročník. Oznámením o kurzu přemisťování. Všichni tři se připojili ke skupině studentů, kteří se chtěli na kurz zapsat.

„Takže, přemísťování,“ nanesl Ron, „to by mělo být v pohodě, ne?“

„No, já nevím,“ zapochyboval Harry. Při jeho zkušenostech s různými druhy kouzelnické dopravy, jako jsou přenášedla a latexová síť, pochyboval, že by si přemisťování nějak užíval.

„Doufám, že testem projdu hned na poprvé,“ řekl Ron, teď vypadal ustaraně.

„Projdeš, Rone, když se budeš pořádně učit,“ ujistila ho Hermiona.

„Hermiono!“ protestoval Ron pohoršeným tónem. „Přemisťování je jiné než domácí úkoly do školy!“

„Jo, jasně,“ odvětila sarkasticky.

„Fred a George složili zkoušku na poprvé,“ řekl Ron.

„Ale Charlie selhal, že jo?“ zeptal se Harry.

„Jo, ale Charlie má mohutnější tělo, než já,“ odpověděl Ron a zamračil se. „To znamená, že ho Fred a George neprovokovali. No, aspoň ne přímo do obličeje.“

„Kdy bude ten test?“ zeptal se Harry.

„Až nám bude sedmnáct,“ odpověděla Hermiona.

„Dobře,“ řekl Harry, „ale tady se stejně přemisťovat nemůžeme.“

„Koho ​​to zajímá?“ reagoval na to Ron. „Každý tady bude vědět, že se dokážu přemístit, kdy se mi zachce.“

„Propána, Rone!“ hubovala ho Hermionu. „Jsi prefekt!“ připomněla mu.

Ti dva se hádali celou cestu až do Velké síně. Ke své značné nelibosti se Harry musel u snídaně posadit vedle Levandule Brownové, protože tam bylo poslední prázdné místo. Hermiona mu věnovala soucitný pohled.

„Óh. Podívejte se na něj!“ pronesla náhle Levandule, čímž Harryho překvapila.

„Dneska je tak hezký,“ komentovala to Parvati Patilová a dívala se při tom ke stolu zaměstnanců.

„To jo,“ souhlasila nadšeně Lavender, „profesor Malfoy vždycky vypadá skvěle.“

Ron se zakuckal svým pitím. „Cože?!“ zeptal se. „Nezbláznily jste se vy dvě?“ zeptal se jich. „Vždyť je to Smrtijed! Na Ministerstvu nás málem zabil!“ vyštěkl.

Levandule obrátila oči v sloup. „To víme. A taky ho proto nenávidíme. Ale to nic nemění na skutečnosti, že je to fešák. Je to tak, Parvati?“

Parvati přikývla.

Ron na ně chvíli nevěřícně zíral a pak se obrátil na Harryho, jako by se ho ptal na jejich duševní zdraví. Harry jen pokrčil rameny. S tímhle dotazem se obrátil na špatnou osobu. Harry popravdě většině dívek nerozuměl. Stačí se podívat na jeho zkušenosti s Cho. A Cho byla z jeho pohledu ještě v pohodě. Na rozdíl od Levandule a Parvati, které trávily svůj čas klábosením o klucích, kosmetice, a vůbec o všem možném, co je právě zaujalo. Pro něho bylo mnohem snazší pochopit kupříkladu Hermionu nebo Ginny. Ale i Harry musel uznat, že Lucius Malfoy je opravdu pohledný muž. Vysoký, štíhlý, dokonale rostlý a přiměřeně osvalený, a navíc ty jeho stříbřitě blonďaté vlasy.

Ale přestože byl Červíček příjemným překvapením, nestačilo to, aby se muž v jeho očích vykoupil. Harry nezapomněl, co Lucius ve své minulosti udělal, nebo na způsob, jakým Nevillovi na Odboru záhad vyhrožoval smrtí. Před několika měsíci by ho ten muž, kdyby dostal šanci, bez váhání zabil.

Ale teď mu Harry bude muset poděkovat za to, že mu dal Červíčka jako vánoční dárek. Musí přece Luciusovi projevit vděk, že jo? Červíček byl jen začátek. Harry měl v plánu získat od něho všechno, co půjde.

Po snídani šli na hodinu Obrany. Lucius už byl ve třídě, kde na ně čekal.

„Dnes se budeme učit o Mozkomorech,“ prohlásil Lucius. „Je tu někdo, kdo by nám mohl vysvětlit, co je to Mozkomor?“ protáhl blonďák.

Harry zvedl ruku. Všiml si, že Hermiona udělala totéž.

„Pane Pottere.“

„Mozkomorové jsou temná stvoření. Živí se šťastnými myšlenkami, a tak způsobují deprese a zoufalství každému, kdo se ocitne v jejich blízkosti. Také jsou schopni zkonzumovat lidskou duši, jejich oběti pak zůstávají ve vegetativním stavu, a proto jsou také často označování jako duše-sající ďáblové,“ vysvětlil Harry.

„Velmi dobře řečeno, pane Pottere,“ řekl Lucius. „Jedním ze způsobů, jak se ochránit před Mozkomory, je použít Patronovo zaklínadlo a zahnat je. Vyčarovaný Patron chrání čarodějku nebo kouzelníka, který ho povolal, poslouchá jeho příkazy, a zmizí krátce poté, kdy ho již není potřeba. Po provedení kouzla se objeví stříbřitý, nehmotný a částečně průhledný Patron. Nesprávně provedený Patron se může pohybovat v rozmezí od krátkodobých beztvarých záblesků stříbřité mlhy až po nezřetelné tvary, které se dají snadno zničit, nebo se samy rychle rozplynou. Plnohodnotný Patron na sebe bere pevnou podobu zvířete, které je často pro danou čarodějku nebo kouzelníka nějak specifické,“ objasnil.

Na Harryho udělal Luciusův výklad dojem. Blonďák opravdu věděl, o čem mluví.

„Provedení kouzla vyžaduje použití hůlky, koncentrovat se na nějakou silnou šťastnou vzpomínku, a vyslovit formuli Expecto Patronum,“ pokračoval Lucius. „Měl bych vás však varovat. Patronovo kouzlo je pokročilá magie a je obtížně zvládnutelné, a to zejména v emocionálně náročných podmínkách. Někteří z vás,“ ušklíbl se, „ho nedokážou vykouzlit vůbec.“

Po tomto prohlášení Harry potlačil úsměv. Lucius totiž nevěděl, že on už členy Brumbálovy armády vykouzlit Patrona naučil.

„Co takhle malá demonstrace, pane Pottere?“

Harry v tom poznal výzvu. „Samozřejmě, pane profesore,“ odpověděl. Koutkem oka viděl, jak se Ron usmál.

Expecto Patronum,“ pronesl Harry a všichni sledovali, jak z jeho hůlky vyskočil stříbrný jelen. Rozběhl se po třídě a pak se vrátil k Harrymu.

„Pět bodů pro Nebelvír,“ protáhl Lucius. „A teď chci, abyste to kouzlo vyzkoušeli všichni.“

Na konci hodiny to byli pouze Nebelvíři, komu se kouzlo podařilo. Bylo to pochopitelné, protože minulý rok byli všichni v Brumbálově armádě. Když Zmijozelové opouštěli třídu, každý z nich Harryho vraždil očima, zejména Draco Malfoy. Od jejich posledního střetu si k nim však Malfoy už nic nedovolil. Prostě na ně jenom zíral, ale zdržel se jakéhokoli komentáře. Harry měl tušení, že Lucius dal řeč se svým synem.

Schválně zůstal pozadu, protože chtěl s mužem mluvit.

„O co jde, pane Pottere?“ otázal se Lucius.

„Náročná dovolená, profesore?“ zeptal se Harry.

„To není vaše starost,“ odsekl Lucius a upíral na něho svůj pohled.

„Pravděpodobně ne,“ uznal Harry. „V každém případě jsem chtěl jen říct, že děkuji za váš vánoční dárek.“

„Nic jsem vám nedal,“ odpověděl chladně Lucius.

„Když to říkáte,“ řekl Harry a pokrčil rameny. „Každopádně jsem o něčem uvažoval, pane profesore. Dal jste nám za úkol vykouzlit Patrona, ale dosud jste nám sám žádného nepředvedl. Takže mě napadlo…“ odmlčel se a věnoval Luciusovi spekulativní pohled. „Je možné, že ho vykouzlit nedokážete?“

„A jak jste došel k tomuto závěru?“ zeptal se Lucius, jeho oči zazářily chladným vztekem.

„Díky tomu faktu, že jste Smrtijed,“ odpověděl Harry bez obalu.

„Nejsem Smrtijed. Voldemort na mě využil kletbu Imperius, takže jsem musel plnit jeho rozkazy. Byl jsem zbaven všech obvinění.“

„Není pochyb, díky vašemu velkorysému daru našemu drahému ministrovi kouzel,“ řekl posměšně Harry.

„Já…“

Ale než měl Lucius možnost k tomu cokoli říct, Harry ho přerušil. „Prosím, ušetřete mě všech těch obvyklých lží, které kolem sebe tryská váš rozeklaný jazyk, pane profesore.“

Luciusovy oči se nejprve v šoku rozšířily, než se jeho výraz vrátil do neutrální polohy. Harry by vsadil celý svůj majetek, že nikdy nikdo se neodvážil s Luciusem Malfoyem mluvit s takovou neúctou, snad s výjimkou Voldemorta, ale ten se nepočítal.

„Skutečnost, že kletbu Imperius používáte na svou obhajobu je ten nejlepší vtip, co jsem kdy slyšel,“ pokračoval Harry. „Stoupenci Toma se skládali z různých druhů lidí. Slabí lidé, kteří hledali ochranu. Psychopati, které přitahují krutosti, jako je vaše drahá švagrová. A ambiciózní lidé, kteří hledají sílu. Vy evidentně spadáte do té poslední kategorie. Nemluvě o tom, že nenávidíte mudly a sám sebe považujete za lepšího, než jsou oni. Jako byste někdy potřeboval kletbu Imperius, abyste se k Tomovi přidal.“

Harry by pokračoval, ale zvuk zvonku ho upozornil, že musí spěchat na další hodinu. „No, tak já už musím jít, pane profesore. Uvidíme se později.“

Už se chystal otevřít dveře, když na něho Lucius zavolal. Otočil se ve chvíli, kdy muž zvedl hůlku.

Expecto Patronum,“ pronesl Lucius. Ze špičky jeho hůlky vyklouzl stříbrný sokol, přeletěl přes celou místnost a pak přistál na Luciusově natažené levé ruce.

„Velmi pěkné, pane profesore,“ okomentoval to Harry.

„Co se mě týče, nikdy nepodléhejte domněnkám. Mohl byste být překvapený,“ ušklíbl se vědoucně Lucius. „Já vím, co ode mě chcete, pane Pottere.“

„Opravdu?“ zeptal se Harry. „Tak potom to bude všechno mnohem zajímavější.“

Lucius se náhle usmál. A byl to skutečný úsměv, Harry u něho něco takového viděl vůbec poprvé. Od chvíle, kdy se před několika lety setkali, si byl Harry jistý, že Lucius má ve tváři trvale jízlivý výraz. Nesnášel fakt, že to musí přiznat, ale úsměv způsobil, že Lucius vypadal mladší, než byl jeho skutečný věk, bylo to prostě tak. Vypadal mnohem mladší a atraktivnější než předtím.

„Uvidíme, kdo z toho nakonec vyjde jako vítěz,“ řekl Lucius.

„Rozhodně, Luciusi,“ odpověděl Harry a otočil se k odchodu.

Lucius se opřel ve svém křesle a přemýšlel o rozhovoru, který právě vedl s Potterem. Ale také přemýšlel o všem, co se stalo od jejich setkání na Odboru záhad až do jejich výměny vánočních dárků. Věci se děly příliš rychle a vymykaly se kontrole. Před několika měsíci by toho spratka bez váhání zabil. Ale teď… teď si tím nebyl jistý, už ne. Kdyby mu někdo před rokem řekl, že bude učit v Bradavicích a dávat Potterovi vánoční dárky, ucrucioval by toho dotyčného k smrti. A tohle všechno se dělo kvůli jednomu spratkovi, který odmítal zemřít.

Lucius se ušklíbl. „Předčasně vyspělé dítě,“ řekl pobaveně, „hodně předčasně.“

***



20 komentářů:

  1. Křením se jak idiot, díky za kapitolku
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že tě to pobavilo.
      Díky za komentář.

      Vymazat
  2. :D tí dvaja sú teda :D :D
    veľmi pekné :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pěkně to mezi nimi jiskří, že jo? :D :D
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  3. Toto začíná být opravdu zajímavé, nemůžu se přestat usmívat - já pár Lucius/Harry moc ráda. :) Také děkuji za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám taky moc ráda Luciuse. Je to přesně ten typ nádherného a zkaženého chlapa, kterému bych se v reálném životě obloukem vyhnula.
      Ale sny nic nestojí... :-D
      Děkuji za komentík.

      Vymazat
  4. Nemůžu než souhlasit, Lucius rozhodně je pěšák:-) jejich rozhovor byl vážně pěkný, slabé náznaky...a slovo "ucrucioval" mě fakt rozesmálo:-D rozhodně se těším na další kapitolu, za tuhle děkuju.

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale už toho mám dost, ten pitomej tablet si píše, co chce...místo "pěšák" čtete "fešák" ;-) J.

      Vymazat
    2. Být studentkou v Bradavicích, slintám jako bernardýn. :-D
      Díky za tvůj dvojitý komentík, tvůj tablet mě má asi rád. :DDD

      Vymazat
  5. fantázia! Harry sa choval tak snapeovsky že to bolo DOKONALÉ mám úsmev od ucha k uchu. Bolo to brilantné a skvostné, súboj železných vôlí. Famózne

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je milé, že tenhle Harry má dostatek sebevědomí a sebejistoty, aby mohl důstojně čelit někomu takovému, jako je Lucius.
      Uvidíme, kdo v tom souboji vyhraje.
      Děkuji za koment.

      Vymazat
  6. V podstatě všechny komentátorky mi vzaly slova z úst! :D Celou dobu jsem se uculovala, protože zmijozelský Harry je prostě nejlepší! :D A Lucík ♥ Ty jejich rozhovory a oni dva spolu :D už se nemůžu dočkat dalších dílů! :D Děkuju moc za překlad! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se mi taky někdy stává. Jsem plná dojmů z povídky a pak nakouknu do komentářů a zjistím, že vlastně už nemám co dodat. :-DD
      Já už se moc těším, až se ti dva k sobě dostanou "trochu" blíž.
      Díky za tvůj komentík.

      Vymazat
  7. Díky, že nejsi jako já, že i když se ti to kupí, nestíháš a třeba ani nemáš chuť, přesto vytrváváš (a já můžu syslit). :D
    Jája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu, moc si toho cením. I když se mi občas taky moc nedaří. Překlad ale dokončím, i kdyby když...
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  8. Čakala som trochu vrelejšie poďakovanie :D ale takto je to viac Luciusovské. U Luciusa som čakala patronusa páva :)
    Dievčatám sa nečudujem, že básnia o svojom krásnom profesorovi, som zvedavá ako sa budú tváriť, keď sa dozvedia po kom ten fešáčik striebornovlasatý pokukuje.Ďakujem za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucius hraje přesně v tom duchu - já vím, že ty víš, ale... ;-)
      Páv se nabízí, ale úplně Luciuse nevystihuje. Páv je pták pouze na ozdobu, jenže Lucius je skutečný dravec.
      A děvčata budou mít dvojnásobnou smůlu, až zjistí, jak se věci mají.
      :-DDD Bradavice se změní v slzavé údolí.
      Děkuji za tvůj komentík.

      Vymazat
  9. :D To se mi moc líbí :D Jsem fakt zvědavá jak to s těma dvěma dopadne :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsme rády, že se ti povídka líbí. Každý nový čtenář je vřele vítán. :-)
      Děkujeme za komentář.

      Vymazat
  10. Překontrolovat eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde miliony klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

    Kolektivní rozum - Obchodníci, kteří využívají eToro's CopyTrader™, mají o 60% větší pravděpodobnost ziskovosti

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)