Vábení moci - 11.

kapitola 11. Mathias (autor Nade)

Slavím rekord! Právě jsem překonala svou poslední (a jedinou) kapitolovku, která měla "pouhých" 10 kapitol. Ta dnešní je i trochu delší. Maličko mi to ujelo. :D

A samožřejmě vřelé díky všem komentujícím: Katie11, Jutaki, terkic, Salazaret, Nemesis a tess.

DÍKY!!

Harry chvíli překvapením ztratil řeč. Zcela podvědomě si uvědomil, jak se těsně za ním zabouchly dveře do obchodu. Nechápal, že skoro zapomněl na ty modrozelené oči, příjemný obličej s hřejivým úsměvem a na dotek nesmírně jemné světlehnědé vlasy na ramena. Vnímal toho pohledného muže před sebou a opět chápal, proč právě on byl ta poslední kapka v poháru, který přetekl v rozhodnutí konečně se odhodlat opustit Ginny.

„Děje se něco?“ zeptal se rozpačitě Mathias, pod Harryho upřeným pohledem.

„Ne, ne. Jenom … Nečekal jsem, že tě tady potkám,“ usmál se. Jemně se vzepřel rukama proti hrudi svého protějšku a vymanil se z jeho náručí tím, že ustoupil o krok dozadu.

Mathias mu nijak nebránil.

Harry měl nutkavý pocit, že by měl něco říct. „Nakupuješ?“ zeptal se, aby řeč nestála, ale hned vědět, že to nebylo ono.

„Mám tady něco zamluveného,“ přiznal Mathias a bylo na něm vidět, že se snaží potlačit mírné zklamání.

„No jistě!“ ťuknul se Harry do čela. „Ten hmoždíř je určitě pro tebe, že jo?“ V duchu by si nejraději nakopal zadek. Merline, co to tady blábolím!?

Mladý muž jen kývnul. „Můžeme se někdy vidět? Byl bych moc rád,“ dodal, když zaregistroval Harryho mírné zaváhání. Harryho mile překvapilo, jak byl odhodlaný, ale byly tu nějaké důvody, proč se rozešli.

„Pořád jsem bystrozor,“ upozornil Harry na zjevné.

„Já vím. Trochu jsem se tehdy unáhlil, promiň.“

„Chápu, ale nevím, jestli to má ještě smysl,“ váhal Harry. Sám se už vnitřně smířil s tím, že jejich vztah skončil.

„Dej mi ještě šanci,“ žadonil Mathias. „Mohli bychom se sejít? Dneska? Zvu tě na večeři.“

„Fajn,“ povolil Harry. „Sejdeme se v šest U Černého barona, souhlasíš?“ Koneckonců, proč to nezkusit. Bývalo jim spolu fajn.

„Samozřejmě!“ souhlasil nadšeně Mathias. „Budu se těšit,“ natáhl ruku, aby se dotkl Harryho ramene. Dotyk to byl váhavý, ale jednoznačný, a Harrymu se zastesklo po chvilkách něžností. 

„Tak zatím ahoj! Budu se těšit,“ zahlaholil nadšeně Mathias a otevřel dveře krámku, aby jimi mohl vstoupit dovnitř.

„Tak jsme domluveni,“ hlesl Harry a ještě chvíli zíral na dveře, které se za tím pohledným mladým mužem zavřely. Je možné, že by měl přece jenom trochu toho štěstí v lásce?

„To byl tvůj přítel?“ zastihla ho otázka do zad. Otočil se a tam stál Sanders opřený o výkladní skříň. V ruce si pohazoval plátěný pytlík, zřejmě s přísadami do lektvarů, které před chvílí šel koupit.

„Čekáš tu dlouho?“

„Ani ne,“ přiznal, „ale rozhodně tu člověk nezažije nudu.“

„Hlavně, že se všichni dobře baví,“ zabručel trochu Harry. „Sehnal jsi všechno, co jsi potřeboval?“ Odpovědí mu bylo prosté kývnutí. „Tak to už se můžeme vrátit na ministerstvo.“

…………………

V kanceláři zastihli Seana a Jasona, jak přehazují spisy na stole. „Já se na to papírování vážně vykašlu!“ vrčel Jason.

„Co to tady vyvádíte?“ ptal se Harry, když společně se Sandersem vstoupili do toho chaosu.

„Sean někam zašantročil jeden pergamen. Asi ho zabiju,“ brblal Jason.

„Určitě tady byl,“ bránil se s naprostým klidem Sean. Málokdy ho něco dostatečně vyvedlo z míry. „Vím, že jsem ho dával tady na stůl. Kdyby se tady v tom někdo…,“ významně koukl na Jasona, „nepřehraboval jako vepř, tak by se hned našel.“

„No jasně! Hoď to na mě!“ nakvasil se vepř.

„U Merlina,“ zastavil Harry další hádku v začátku, „když to tu bylo, tak se to najde.“

Společně se všichni postavili kolem stolu. „Začneme tím, že ten svinčík srovnáme,“ zavelel a všichni čtyři si vzali část písemností a začali rovnat podle případů.

Šlo jim to docela rychle a na stole už byl víceméně přehled, když Harry vzal do ruky jeden ze smotaných pergamenů. Když se chtěl podívat, co v něm je, vypadl další. Začetl se, aby zjistil, kam patří. K jeho překvapení to byl zrovna popis člověka, který byl viděn s Carolusem Cvočkem, těsně před tím, než zmizel. Muž asi ve středních letech, dlouhé blond vlasy, luxusní hábit. V Harrym by se krve nedořezal.

„No to je on!“ vykřikl Jason, který mu jukl přes rameno a vytrhnul mu ho z ruky. „Máš kliku,“ mával tím Seanovi pod nosem.

„No vždyť jsem to říkal, ne?“ Sean jenom pokrčil lhostejně rameny.

„Viděl jsi to, Harry?“ Jason spokojeně urovnával spis. „Kdyby ten chlap měl ještě ozdobnou hůl, tak bych směle tvrdil, že je to Lucius Malfoy. Ten popis na něj úplně sedí, že jo?“

Harry jen kývnul hlavou. Nechtělo se mu připomínat nahlas, že Malfoyova důmyslná vycházková hůl vzala za války za své. Voldemort ji zničil a Malfoy si novou už nepořídil. Dal si předsevzetí, že se na to Malfoye při první příležitosti zeptá.

„Děje se něco, Harry?“ vytrhnul ho ze zamyšlení Sean.

„Cože?“ Harry byl otázkou mírně zaskočen. „Proč se ptáš?“

„No já jen, že ještě chvíli a máme tu zemětřesení. Tvoje magie,“ dodal, když viděl mírně nechápavý výraz svého kolegy, „všichni to cítíme.“

„U Merlina! Omlouvám se!“ vyhrknul a okamžitě stáhnul zpět svou magii, která se chystala vystrkovat růžky, podpořená jeho emocemi. Samozřejmě, že to nebylo jenom Malfoyem, to je jasné! To celý ten případ s rituály a navíc Mathias... Prostě příliš mnoho vjemů, přesvědčoval sám sebe. Ale tohle se mu už dlouho nestalo a byl rád, že ho Sean zarazil hned v počátku.

Rozhlédl se po svých přátelích a shledal dva pobavené pohledy a jeden překvapený. Sanders.

„Mohls rovnou použít tu tvou magii a pořádně to tady všechno přerovnat,“ zasmál se tiše Sean.

Harry se ušklíbl. „To bychom nenašli už nic a ty to víš.“ Ti dva pitomci se chechtali při pohledu na nechápavého Sanderse.

„Harry, když se rozzuří,“ dal se do vysvětlování Jason, zcela ignorujíc Harryho naštvaný pohled, „tak to tady lítá jako při tornádu. Fakt zážitek. Třeba ti to jednou předvede.“ Rychlým manévrem unikl Harryho napřáhnuté ruce.

„Nejsme v cirkuse,“ uzemnil ho a jedním dechem dodal, „a žádné otázky! Nemám náladu vám teď vysvětlovat, co je cirkus!“

„Říkal jsi, že máš nějaké informace k případu, Harry,“ připomněl mu Sanders, který zřejmě poznatek o Harryho lehce přebujelé magii už zpracoval. Oslovením a tykáním si vysloužil mírně rozhořčený pohled od Jasona. Sanders mu to oplatil zlomyslným úsměvem. Harry tuhle jejich výměnu přešel bez komentáře.

„Určitě vás všechny bude zajímat, že jsme zřejmě našli důvod, proč dochází ke ztrátám těch svícnů,“ začal a povyprávěl jim všechno, co zatím zjistil.

„U Merlina, jestli je to tak, čeká nás pěkný malér. Kde jsi na to kápnul?“ ptal se Sean.

„Rozhodil jsem sítě a začal jsem v Bradavicích. Dost mi pomohl Snape,“ přiznal část pravdy Harry. „Hermiona ještě zjišťuje, jestli tomu jde nějak zabránit. V každém případě, jestli je to opravdu tak, můžeme teď očekávat únosy a vraždy čarodějů. Ten někdo bude chtít ukrást jejich magickou sílu.“ Přízrak blížící se hrozby byl značně reálný a nepříjemný.

„Zatím máme jen zmizelého Cvočka,“ připomněl Sean.

„Ten byl ale moták, ne?“ ozval se Sanders. „To znamená, že z tohohle hlediska je nepoužitelný. Neměl téměř žádnou magii, tak kdo by na něj plýtval energií.“

„Jiné případy zatím hlášeny nejsou, takže zatím to nezačalo. Musíme informovat Bradáče. Nevím, jak vy, ale mě z toho naskakuje husí kůže.“ Jason řekl nahlas, co si všichni mysleli.

„Hned jak budu mít opis toho obřadu, tak mu to předložíme,“ rozhodl Harry. „Nejdřív musíme mít v ruce něco hmatatelného, aby uvěřil.“

„Nejhorší je, že nevíme, kdy a kde udeří. A veřejné prohlášení by vyvolalo strašnou paniku.“

„Máš pravdu, Seane, obětí se může stát naprosto kdokoli,“ polemizoval Harry.

„Anebo mají pro začátek políčeno na jednu konkrétní osobu,“ nadhodil svou myšlenku Sanders.

„Myslíte, že je v ohrožení někdo ze Starostolce nebo snad dokonce ministr?“ děsil se Jason.

„To nevíme, ale bude na rozhodnutí Bradáče, koho bude informovat,“ ukončil úvahy Harry. „Ještě jsem se chtěl zeptat - Potentia Sincerus, říká vám to něco?“ Rozhlédl se po svých kolezích, ale všichni se tvářili rozpačitě.

„Co to jako má být?“ optal se Sanders.

„Mělo by to být nějaké uskupení kouzelníků. Zřejmě neškodné, ale nic o nich nevíme, takže je třeba to prověřit,“ odpověděl Harry. „Chtělo by to rozhodit sítě. Ale opatrně, nechceme nikoho vyplašit. Jistota je jistota.“

Ostatní jen kývli na srozuměnou. Každá skupina, jejíž činnost není jasná, je podezřelá. Zvláště teď, když tápali v pomyslné tmě nevědomosti.

„Tady s tím teď bohužel nehneme, takže se vrhneme na ostatní případy. Dneska chci jít dřív domů.“

Harryho prohlášení hned nastartovalo Jasona. „Copak! Máš něco konkrétního v plánu?“ vtíral se. „Můžu se k tobě přidat?“

„Harry má dneska rande,“ usadil ho Sanders, „dělal byste křena.“ Zřejmě nemohl odolat, aby Jasona trochu nepozlobil. A měl úspěch. Jason na něj vrčel jako vzteklý pes, dokud ho Sean nezpacifikoval. Harry se při té scéně jenom usmíval a všeobecné frivolní vtipkování na jeho adresu radši příliš nekomentoval. Sám netušil, jak to jeho dnešní rande dopadne. Byl z toho trochu nervózní, ale nechtěl to dát najevo.

Pak se však zabral do rutinní práce a všechny starosti na chvíli zapomněl. Práce jim ve čtyřech odsýpala docela dobře a Harryho těšilo, jak Sanders dobře zapadl do jejich skupiny. Když tedy pomineme ten fakt, že s Jasonem do sebe neustále ryli. Chvílemi to bylo až komické a chvílemi to lezlo na nervy. Co naplat.

…………….

Odpoledne se Harry chystal na plánované rande. Chvíli přemýšlel, jestli se nemá hodit nějak výjimečně do gala, ale nakonec usoudil, že radši zůstane sám sebou. Už takhle byl nervózní, tak proč to umocňovat nějakým nepohodlným ohozem, škrtícím u krku nebo jinde.

Když vstupoval do restaurace, už tam na něho Mathias čekal. Seděl u jednoho ze stolků oddělených od okolí zástěnou z rostlin, a když spatřil Harryho, vstal, aby se s ním přivítal. Harry mu podal ruku a bez dalších okolků se usadili.

„Jsem moc rád, že jsi přišel,“ začal Mathias a vykouzlil kolem nich intimní bariéru. Harry musel uznat, že pohled na jeho smívající se tvář, byl velmi příjemný.

„Bál ses, že nedorazím?“ poškádlil ho trochu.

„Popravdě, po tom co jsem se choval tak trochu jako pitomec, bych se tomu ani nedivil,“ přiznal Mathias. „Ale mrzelo by mě to, to mi věř.“

„Zapomeň na to,“ mávnul rukou Harry, „asi jsi měl důvod být naštvaný. Trochu se nám to vymklo, co?“ následoval trochu hořký úsměv.

Mathias pokrčil rameny. „O tom jsem s tebou chtěl mluvit. Je mi líto, co se stalo. Nemohli bychom to zkusit znovu?“ Napjatě čekal na Harryho reakci.

Přerušil je však příchozí číšník a tak si nejdřív objednali. Harry po vyslovení své objednávky čekal, až si objedná i Mathias a přitom využil chvilky, aby se rozhlédl po hostech restaurace. Jaké bylo jeho překvapení, když v jednom z boxů opět spatřil Malfoye. A navíc tam seděl s panem Smithem, otcem Zacharyho.

No to snad už nemůže být náhoda!

Byl tak překvapený, že ani nevnímal, jak na něho někdo mluví, dokud se Mathias nedotkl jeho ruky.

„Harry? Jsi tady?“ usmíval se a sledoval směr jeho pohledu. „No jo, chtěl jsem rezervovat samostatný box, ale už byly zadané.“

Harry jenom pokýval hlavou a byl rád, že nepochopil, kam vlastně kouká. Nechtěl se s ním bavit o práci a už vůbec ne o jistém…

„Tak co myslíš? Mám šanci?“ připomněl tiše svou otázku Mathias.

Harry potřásl hlavou, jak se snažil vrátit do původního rozhovoru. „Od rána nad tím vlastně přemýšlím,“ začal. „To dnešní setkání ve mně vyvolalo spoustu vzpomínek, ale taky otázek, víš? Nejsem si jistý, jestli můžeme navázat tam, kde jsme skončili.“

Ne, ne,“ odporoval rychle Mathias, „zapomeň na to, jak jsme skončili. Bylo to ode mne hloupé, ale cítil jsem se trochu odstrčený. Ty jsi byl dost zaměstnaný a já jsem na tvou práci dost žárlil. Vím, že to zní směšně,“ pokračoval, „ale nemohl jsem si pomoct. Navíc jsi byl najednou ke mně tak odtažitý.“

Mathias se na chvíli odmlčel a pohrával se sklenkou, kterou otáčel mezi prsty. „Víš, tenkrát, jak jsi na dvě noci zmizel, podezříval jsem tě, že jsi byl s někým jiným. Chtěl jsem to přejít, zapomenout na to, ale ty ses najednou začal vyhýbat intimnostem. No prostě sexu. Málem jsem se zbláznil žárlivostí.“ V obličeji se mu vystřídaly různé emoce.

Harry sklopil zrak na vzorek ubrusu. Co na to říct? Zřejmě to byla pravda. Sám si to nedokázal jinak vysvětlit, protože jejich vztah byl do té doby fajn. I sex byl super. A pak najednou, jako když utne. Zase se mu vrátila myšlenka na ten sen, ale to byla další z věcí, kterou Mathiasovi vyprávět nehodlal.

„Už jsem ti několikrát vysvětloval, že si na to nepamatuju, a do dneška se to Merlinžel nezlepšilo. A tamto …,“ vyhnul se slovu sex, „zřejmě toho na mě bylo moc. Vždyť víš, že jsem to právě ukončil s Ginny.“

Mathias si povzdechnul. „Zřejmě jsem měl vynaložit víc trpělivosti. A vidíš, jak jsem selhal. Proto bych to chtěl napravit.“

Harry na to nic neřekl, protože jim právě obsluha přinesla jejich objednávku. Využil chvilky a opět mrknul směrem k Malfoyovi. Nečekal, že by slyšel jejich rozhovor. Tohle si kouzelníci umí ochránit. Spíš se snažil, podle toho jak se tváří a gestikulují, odhadnout něco… Cokoli. Pan Smith se evidentně snažil vlichotit. Pitvořil se a kroutil jako žížala na háčku. Oproti tomu Malfoy měl chladný, neproniknutelný výraz a i gesty velmi šetřil. Harryho to fascinovalo i rozčilovalo.

Na krátkou chvíli Malfoy pohlédl směrem k Harrymu a bylo naprosto jasné, že ho nemohl přehlédnout. Harry čekal nějaký náznak pozdravu, ale k jeho překvapení ho však Malfoy zcela ignoroval. Přemýšlel, co se stalo. Proč tak najednou. Byl rozčarovaný hlavně z toho, že si uvnitř uvědomil, jak mu to vadí. Nikdy by to neřekl nahlas, ale chtěl být středem pozornosti toho muže. Vzhledem k tomu, že právě seděl u stolu s někým, s kým se snažil opětovně navázat vztah, to bylo směšné. Byl na sebe naštvaný, ale potlačil to, protože obsluha se konečně poroučela a oni mohli v klidu jíst. Popřáli si dobrou chuť.

„Všiml sis, že obsluha vždycky přijde v tu nejnevhodnější dobu?“ navázal opět Mathias mezi sousty na jejich rozhovor. Začínal být nervózní z toho, že Harry je neustále trochu mimo.

„Ano, zřejmě za to berou zvláštní příplatky,“ usmál se Harry a opět sklouzl pohledem směrem k jistému blonďatému muži. Harry, ovládej se!

Byl tady s mužem, se kterým se pokoušel obnovit vztah. Měl by se soustředit na něj.

„Na tvoji původní otázku…“ Na chvíli se odmlčel a trochu ho pobavil výraz jeho přítele, o kterého se právě zřejmě pokoušela mrtvice. Tak do toho! „Souhlasím s tebou. Měli bychom to zkusit.“

Výraz úlevy a nadšení, kterým ho Mathias obdaroval, byl tak výmluvný. Odložil příbor, natáhl ruku přes stůl a vřele sevřel Harryho dlaň. Jeden pohled z očí do očí, úsměv, víc si na veřejnosti nedovolili.

„Moc jsem v to doufal,“ přiznal Mathias a pustil Harryho ruku, aby mohl zalovit v kapse. Vyndal malou lahvičku, kterou položil na stůl. „Mám pro tebe malý dárek,“ zašeptal a spiklenecky mrknul.

Harry instinktivně vztáhl ruku, že lahvičku uchopí, ale v poslední chvíli se zarazil. Jeho magie najednou reagovala negativně. Jakoby mu v tom chtěla zabránit. Co se to děje? Překvapeně ucuknul.

Mathias se lehce zasmál. „Bystrozorský instinkt? Neboj se, nechci tě otrávit. Je to jenom slabý lektvar vášně. Myslel jsem, že by nám to mohl trochu vylepšit,“ přiznal.

„Vím, že jsi skvělý lektvarista,“ usmál se Harry. „Jenom je o trochu rychlé.“ Musel se dostat z téhle situace, dokud nezjistí, co jeho magii vadí. „Ale určitě ho brzo využijeme,“ dodal smířlivě. Nechtěl Mathiase nějak urazit.

Ten se však jen trochu provinile usmál, hodil lahvičku zpět do kapsy. „Jsem hloupý, že? Ale máš ji u mne schovanou. Stačí říct.“ Svádivý úsměv ukončil tuhle trochu trapnou scénku a Harry viděl, že je vše v pořádku.

Co Harry neviděl, byl mrazivý pohled šedomodrých očí. Pokud si myslel, že je ignorován, byl na omylu. Kdyby pohled mohl zabíjet, válel by se tu Mathias v tratolišti krve.

Ale nic takového se nestalo a oni se spolu bavili o všem možném i nemožném, vzpomínali na minulost, opatrně se zmínili o týdnech odloučení a lehce plánovali budoucnost. Vychutnávali si skvělé jídlo a pití. Všechno bude skvělé.

Přesto všechno se Harry občas neubránil tomu, aby svůj pohled neobrátil tam. Stále mu v hlavě ležely otázky ohledně účasti jistého pána na současných podivných událostech. A některé náhody jsou dost podezřelé, že?

Podvědomě neustále monitoroval přítomnost velectěného pana Malfoye a když se ten zvedl k odchodu, jako když do Harryho střelí.

„Omluv mě na chvíli,“ houkl směrem k překvapenému Mathiasovi a doslova vyskočil od stolu. Nedokázal to ovládnout.

Tak to ne, pane Malfoyi! Mám na vás spoustu otázek! Harry vyběhl na ulici v těsném závěsu za svým cílem a rozhlédl se. Byla už tma a osvětlení nade dveřmi restaurace vrhalo kruh světla, za kterým se rozkládala černočerná tma. Bylo ticho a nikoho neviděl. To už se přemístil?

Pocit zklamání byl dost otravný. Nespokojeně se ještě jednou rozhlédl a chystal se vrátit zpět ke stolu, kde na něho čekal Mathias.

„Hledáte snad mne, pane Pottere?“ ozvalo se z tmavého prostoru vpravo. Hlas, který Harrymu zastavil srdce. Skoro.

12. kapitola