12. února 2012

Vábení moci - 39.

kapitola 39. - Nabídka (autor Nade)
Dnes je kapitola trochu delší. Měla jsem pár nápadů na vylepšení a trochu se mi to zvrtlo. Jenže mi to nějak nešlo rozdělit, takže dvojnásobná nadílka je tu.

Opět děkuji všem komentujícím za podporu a místy i vyznání lásky (budu se červenat), jmenovitě: tess, tři anonymní anonymci, bacil, Yoku, Majduš, hrdě hlásící se anonymek :-), Yoru, Zuzana, evica, Jutaki, terkic, Lucka, Lily, Lafix, Káťa, Lex-san a Sirina. Tohle je pro vás.
Sirino, tobě ještě posílám všechnu sílu vesmíru, aby ti pomohla.



39. kapitola – Nabídka


Luciuse ze spaní probudilo jemné šťouchnutí do ramene. Zamrkal a velmi pozvolna se ze své dřímoty vracel do reality. Silně vedle sebe vnímal přitulené, zhluboka oddechující tělo. Harry. Ohlédl se přes rameno a zaregistroval domácího skřítka v hlubokém předklonu se županem v natažené ruce.

„Promiňte, pane,“ šeptal skřítek poníženě. „Mladý pán vám volá krbem, pane.“

Lucius se s povzdechem jemně vymanil z objetí tak, aby mladíka nevzbudil a sáhl po svém županu. Ještě za chůze se ovinul příjemnou látkou a uvázal si pásek. Ani nepřemýšlel nad tím, že je bos a rovnou zamířil do místnosti, na kterou ukazoval skřítek. Z krbu se na něho ze zelených plamenů šklebil jeho drahý syn.

„Ty už jsi na lůžku, otče?“ podivil se, když ho viděl v županu, velmi nalehko. „Nebo máš návštěvu?“ rozverně se pousmál. „Nerad bych rušil.“

„Taky tě zdravím, synu,“ odbyl jeho všetečnou otázku. „Určitě mi nevoláš v tuto dobu, abys měl nemístné poznámky.“

Na to se Draco vědoucně ušklíbnul. Nebylo třeba nic víc dodávat, měl jistou představu, co jeho otec ještě před nedlouhým časem provozoval.

„Mám pro tebe ty informace, které jsi požadoval. Jenom se mi nezdálo ti to posílat z Paříže sovou. Tak jsem radši volil tuto cestu.“ Hlava na malou chvilku zmizela a z krbu se vykutálel srolovaný pergamen, který si Lucius mžikem přivolal do ruky. Rychle ho rozložil, aby nahlédnul dovnitř.

„Hmm,“ bručel si pro sebe, zatímco přejížděl dokument očima.

„Některé údaje nejsou potvrzené, je u nich křížek,“ informoval ho Draco, jehož hlava se opět objevila v krbu. „Ale těm ostatním bych taky moc nevěřil. Nechci být paranoidní, ale cítím, že není všechno, jak má být.“

„Vyskytly se komplikace?“ Lucius zaměřil oči na hlavu svého syna.

„Naopak. Všichni, na které jsi mne odkázal, byli nesmírně ochotní. Na můj vkus až příliš,“ dodal.

„Co z toho vyvozuješ?“ Lucius důvěřoval úsudku svého syna. Měl bystré myšlení a rozhodně Malfoyovský pud sebezáchovy.

„Začíná tady být trochu horká půda. Podle mne to chce Morcerf v Británii rychle ukončit a vrátit se do Francie. V podsvětí to doslova vře.“

„Rozumím. Pokud nemáš nic neodkladného, vrať se domů.“

„Jak myslíš. Ještě si něco vyřídím a k ránu bych mohl být na Manoru.“ Pak se zlomyslně pousmál. „To budu mít šanci ještě poznat tvého hosta.“

„To není nutné. Předpokládám, že po letech strávených v Bradavicích se znáte,“ vrátil mu lehce zlomyslný úsměv.

Ten Dracův na chvíli zamrznul. „Chceš mi říct, že to ON je právě tady?“

Lucius nehnul brvou a jenom si založil ruce na prsou. Jeho naprosto nepohnutý výraz dal Dracovi jasnou odpověď. „Promiň, ale trochu jsi mě překvapil,“ pokrčil rameny, což v krbu moc nevyniklo.

„Doufám, že s tím nebudeš mít nějaký problém.“ Luciusovo prohlášení však neznamenalo obavu o blaho mladšího Malfoye, ale jasné prohlášení ‚Je to moje věc, synu, a ty se s tím smiř.‘

„Dokážu se s tím vyrovnat, pokud mě nebudeš nutit, abych s vámi absolvoval společné pikniky a jiné romantické nesmysly,“ pronesl mladík z krbu s lehkou arogancí.

Lucius ho stihnul pohledem, který naznačoval Dracovo pochybné duševní zdraví. Mladík se tomu pobaveně ušklíbnul. „Dobře, budu svatý Malfoy. Žádné vražedné útoky, slibuji.“

„ŽÁDNÉ útoky,“ ujistil ho Lucius.

„Ale bude mi to chybět,“ prohlásil mladík rozverně. „Taky jsem s ním chtěl kamarádit,“ prohlásil s hranou nevinností a Lucius po něm šlehl pohledem.

„Ne takhle, pro Merlina!“ ujistil ho rychle syn a podařilo se mu úspěšně potlačit smích nad otcovou reakcí.

„Však víš, první den ve škole… Ale nějak to nevyšlo.“ Přitiskl si prst na ústa a zamyšleně pohlédl bokem, jako by vážně přemýšlel nad tím, jak je to možné.

„Nezoufej, synu,“ ušklíbnul se muž pobaveně, „budeš mít spoustu možností tuto situaci napravit.“

„Nemůžu se dočkat“, prohlásil s ironickým úsměvem Draco. „Ostatně mám pocit, že ty jsi u něho tenkrát taky příliš nepochodil.“

„Nepříjemná minulost, která by měla být zapomenuta,“ zavrčel Lucius. „Situace se však naštěstí obrátila a je dobrým zvykem Malfoyů, vytěžit co se dá,“ deklamoval vážně Malfoy starší.

„Amen,“ zasmál se blonďatý mladík a se slovy „Uvidíme se později, otče,“ a jeho hlava zmizela z krbu. Zelené plameny pohasly a v domě se opět rozhostilo ticho.

Malfoy starší se vrátil do ložnice. Posadil se bokem na postel a sledoval mladíka spokojeně spícího v jeho posteli. Znamení stále ještě svítilo svou jemnou stříbřitou září na Harryho hrudi a Malfoyovi se ten pohled tak líbil, že to tak nechal. Můj.

ooOoo

Lucius, od hlavy až k patě zahalený do černého pláště, spěchal temnou uličkou, hůlku pevně v dlani. Jako vždy se musel přemístit trochu dál odsud, protože v tom tichu, které tu vládlo, by to znělo jako výstřel. Zbytek cesty byl nucen dojít pěšky. Zprávy, které mu doručil Draco, ho nutily se neprodleně spojit s jeho informátorem a spojkou. Předpokládal, že se stihne vrátit ještě před tím, než se Harry vzbudí. Plánoval bohatou snídani a mimoto byl zvědavý na setkání Harryho a jeho syna po letech.

Tiše klouzal stíny pod zastíracím kouzlem, aby unikl náhodným pohledům, až došel k pevným dubovým dveřím pod polorozpadlými schody. Vyslovil tichou inkantaci a modrý paprsek z hůlky prošel dveřmi dovnitř. Pak čekal na smluvené znamení. Po chvilce klika třikrát matně zajiskřila a zámek dveří povolil. Malfoy proklouznul dovnitř a neslyšně za sebou zavřel. Zastírací kouzlo již nebylo potřeba. Prošel tmavou chodbou a vstoupil do spoře osvětlené místnosti. Okamžitě poznal, že je zle, ale než se stačil přemístit pryč, rozprostřela se kolem bariéra, která mu to znemožnila.

„Vítám tě, mon ami,“ ozval se známý hlas s francouzským akcentem a zahalený Morcerf vystoupil ze stínu.

„Co tu děláš, Gilberte?“ zavrčel podrážděně.

„Mám k dispozici spoustu přřesvědčovacích prrostřředků, abych zjistil, kdo je tvůj hlavní kontakt,“ pokývnul hlavou směrem k muži, který stál v koutě s nepřítomným pohledem a s hůlkou v ruce. Byl však evidentně pod Imperiem, tudíž nepoužitelný. Lucius tiše zuřil. Vydával dost peněz, aby si koupil bezmeznou loajalitu. Za tohle někdo šeredně zaplatí.

„Doufám, že se nezlobíš,“ zatrylkoval muž úlisně.

„Pojďme k věci. Předpokládám, že něco chceš,“ přešel Lucius jeho pokus o konverzaci. Na tlachání neměl náladu. Přemýšlel, jak se nepozorovaně dostat k přenášedlu, které měl v kapse pláště.

Jakoby ten zmetek četl jeho myšlenky, pronesl „Acio přřenášedlo“ a malý stříbrný přívěšek ve tvaru jednorožce se Luciusovi vytrhnul z kapsy. Lucius po Gilbertovi hodil chladným pohledem.

„Omlouvám se, že jsem tě tu trrochu uvěznil, ale potřřebuji s tebou něco vážného projednat,“ a nabídl mu židli k sezení.

„Děkuji, postojím. Takže o co jde?“ Malfoy se rozhodně nehodlal vzdát jediné výhody, která mu zbyla. A to byla jeho hůlka, se kterou se však nejlépe bojuje ve stoje. To, že mu ji Gilbert neodebral hned, jak vstoupil do místnosti, značilo, že chce skutečně vyjednávat. Zatím. To mu dávalo jisté šance. „Pojďme tedy obchodovat,“ navrhnul chladně.

Francouz se zasmál. „Vždycky jsem obdivoval tvou chladnou vypočítavost, Luciusi.“

„Za lichotky si u mne nic nekoupíš,“ odpálil ho. „Zřejmě mám něco, co chceš. Vyslov požadavek a dej mi nabídku, ať můžeme pokročit dál.“

„Parfaite, mon ami,“ spokojeně prohlásil Morcerf. „Ty máš Potterra a já ho chci. Kdybych tušil, že se dá nalákat na sladká slovíčka, zkusil bych to. Ty jsi však nepopirratelně ve výhodě. Jsi skvostný muž,“ zapředl.

„Myslím, že Pottera prostě přitahuje nebezpeční. Krása je v tomto ohledu pouze bonus navíc,“ ušklíbnul se samolibě Lucius.

Mimoto se domníval, že si Harry cení inteligence, o čemž svědčili lidé, kterými se obklopoval. Grangerová by jasným důkazem a Weasley, i přes svůj plebejský původ, byl znám jako skvělý stratég. Navíc tu býval i Brumbál, který kolem svého chlapce rotoval jako kolem zlatého pokladu. Podle Luciusova soudu byl však Morcerf pouze namyšlený hlupák, ale to nehodlal říct nahlas. I hlupáci dokážou být nebezpeční, velmi nebezpeční, a on právě stál na tenkém ledě.

„Co mi hodláš nabídnout, abych se vzdal svého zlatého chlapce?“ Ne, že by byl Lucius nějak zvlášť zvědavý. Tušil totiž, co přijde.

„To, čeho si ceníš nejvíc, bien sûr. Moc a bohatství. Určitě i ty cítíš to vábení moci, kterré nás obklopuje prrávě teď,“ pateticky rozhodil ruce. „Vždycky jsi dokázal uchopit přříležitost, když se ti nabízela. Byl bys dokonalý společník.“

Morcerf sklouzl k podbízivosti, která se Luciusovi hnusila. Copak ten člověk nechápe, že je pod Malfoyovu úroveň? Rozhodně nehodlal opět sloužit nějakému šílenci. Temný pán měl tenkrát aspoň vizi, na kterou dokázal utáhnout téměř všechny čistokrevné. Tenhle nemá nic, jen lačnou chtivost.

„Moc a bohatství. To je dost vágní. Co konkrétního mi nabízíš?“ Lucius zachovával výraz obchodníka a přitom mu v hlavě rotovaly myšlenky. Potřebuje se odsud dostat. Když si pomyslel, že se tu nechal chytit jako hlupák, zatímco v jeho posteli spí nic netušící Harry, vzteky by řval.

„Mám v plánu, až dokončím svou misi, vrrátit se zpět do sladké Frrancie. Mám tam ještě spoustu prráce a tady je poměrrně chladno. Nabízím ti celou Brritánii jako léno. Může být tvá, za podmínky, že mi složíš slib poslušnosti.“ Francouz byl spokojený sám se sebou.

„To zní zajímavě,“ připustil Malfoy. „Ale když ti přepustím Pottera, tak zemře, pokud je mi známo. A mně se jeho přítomnost v mé posteli dost zamlouvá.“

„Skutečně zemřře,“ potvrdil. „Ale jeho magie bude žít dál, ve mně. Nabízím ti partnerství i v tomto ohledu,“ pronesl povzneseně, jistý si svým úspěchem. A teprve teď Lucius užasnul. S takovou nabídkou skutečně nepočítal a navíc nečekal, že ten pitomec nabyl dojmu, že si Pottera drží v posteli, aby se opájel jeho magií. Merline, ty to vidíš!

Morcerf si Malfoyovo překvapené mlčení vysvětlil po svém, přistoupí blíž a sejmul kápi. „Poskytnu ti mnohé potěšení oplátkou za tvou loajalitu,“ zavrněl a oběma rukama uchopil Malfoyovu dlaň.

No tak, jestli si Lucius doteď myslel, že už ho nic nepřekvapí, tak se šeredně mýlil. Morcerf byl zrůda! Opět se mu vybavil Temný pán a on pochopil, že znetvoření pochází z provozování té nejtemnější magie. Vybírala si svou daň. U Merlina!

Prudce ho od sebe odmrštil a vytasil hůlku. „Nepřibližuj se ke mně!“ zasyčel.

„Ale, ale, Luciusi, nebuď tak nedůtklivý. Bude to spojenectví prrospěšné prro nás oba.“ Morcerf ještě nepochopil, že to není žádná upejpavost, která Luciuse nutí takto reagovat. Upíral na něho černé oči, které neměly žádné bělmo, a opět k němu natáhnul ruku, proměněnou v pařát s drápy. Celkově vypadal, jako vysušená mumie. Malfoy opět o krok ustoupil.

„Žádné spojenectví nebude, Gilberte. Zatím si mi nenabídnul nic, co bych už neměl,“ prohlásil chladně, připravený k boji. Morcerf byl zřejmě nabitý magií, ale Lucius z praxe věděl, že to ještě nic neznamená. Pořád měl jenom jedna ústa a jednu hůlku. Pokud bude dost rychlý, má šanci.

„Nebudu s tebou bojovat, Luciusi,“ usmál se zrůdný Francouz a sepnul ruce. „Byl by to nerrovný boj a já chci, abys přřežil.“

Malfoy si dobře všimnul prstenu, kterého se Marcerf dotknul. Byl to určitě signál a tak ho nepřekvapilo, když se k nim přenášedlem dostali další tři muži. Využil svou výhodu a ještě dezorientované muže srazil kouzlem k zemi. Ještě, než vykouzlil ochranný štít, stačil jednoho z nich omráčit.

V hlavě si zrekapitulovat svou situaci. V místnosti s ním bylo pět mužů. Morcerf bojovat nehodlal a tak se dalo předpokládat, že nepoužije ani muže pod Imperiem. Aspoň zatím. Zbývají tři, z nichž jeden už je vyřazený. Takže dva, dobře. Lucius byl zkušený bojovník a dva soupeře by měl hravě zvládnout.

Pustil se do boje a elegantně se vyhýbal vrženým kletbám, zatímco vrhal ty své. Výhodou pro něho bylo zjištění, že muži měli zřejmě zakázáno ho zabít nebo zranit v obličeji. Žádné z kouzel totiž nesměřovalo na Luciusovu hlavu.

Bylo mu jedno, jaké byly Mocerfovy motivy, hodlal té výhody plně využít. Neobešel se však bez zranění. Do levé paže ho zasáhlo řezací kouzlo a ošklivě mu rozřízlo biceps. Okamžitě útok mnohonásobně vrátil a útočník byl těžce zraněn. Pravděpodobně dlouho nevydrží. Tak ještě jeden a pak se uvidí, co bude dál.

Morcerf stál stranou pod ochranným štítem a výtečně se bavil.

„Jsi úžasný, Luciusi,“ zvolal, jako by mu fandil. Evidentně mu nezáleželo na tom, jestli Malfoy ty muže vyřídí. Což ovšem znamenalo, že má ještě něco v záloze. Lucius se připravoval na dlouhý a vyčerpávající boj. Všechno ostatní vypustil z hlavy.

ooOoo

Harry se probudil brzy ráno. Jakby taky ne, vždyť včera usnul poměrně brzy. Ještě ani nerozlepil oči a už natahoval ruku vedle sebe. Ke svému zklamání nic, nebo spíš nikoho, nenahmatal. Postel vedle něho byla studená a prázdná.

Na nepatrný zlomek vteřiny ho zachvátil známý pocit ráno opuštěného milence na jednu noc. Ale ihned ho s úlevou zaplašil, protože on nebyl nikde v hotelu nebo na jiném neutrálním území. Byl přece na Malfoy Manor, s Luciusem, který je jistě někde tady v domě. Snídá, nebo si čte noviny, dost možná obojí, a čeká, až se k němu Harry připojí.

Pomyslel si, že ho mohl klidně vzbudit. Takové probuzení by bylo určitě příjemné. Harry se při tom pomyšlení protáhl jako mlsný kocour. Ještě chvíli se spokojeně vrtěl v lůžku, než uznal za potřebné navštívit koupelnu. Posadil se a s překvapením zjistil, že jeho oblečení leželo čisté a úhledně složené na stolku stojícím v nohách postele. V duchu se zasmál. Byli to jistě domácí skřítci a Harryho pobavilo pomyšlení, kde asi našli ty části svršků, které z nich obou včera Harry odstranil kouzlem. No, možná se jich na to jednou zeptá.

Nenamáhal se oblékáním a zcela nahý se vypravil do luxusní koupelny, aby vykonal potřebu a spáchal na sobě nějakou tu hygienu. Vzrušovalo ho pomyšlení, že by ho Lucius načapal, jak se tady promenáduje nahý.

Ten se však neobjevil a tak Harrymu nezbylo, než se vydat ho hledat. Měl jakous takous představu, jak se dostane do jídelny a v nejhorším si může zavolat nějakého skřítka. Navlékl na sebe kalhoty, natáhl si ponožky a nazul boty. Nasoukal ruce do rukávů košile, ale nechal ji rozepnutou volně vlát kolem boků. Moc dobře si v koupelně všimnul, že Lucius nechal jeho znamení zřetelné. Nejdřív ho chtěl automaticky zrušit, ale pak ho napadlo, že by si mohl ještě chvíli hrát. Byl zvědavý na Luciusovu reakci, až ho uvidí takto. Nezbedně se pro sebe usmíval.

Vydal se směrem, kde tušil jídelnu a po cestě nahlížel do otevřených prostor, jestli tam není Malfoy někde zašitý. Krotil svou přirozenou zvědavost a zavřených dveří si nevšímal. Nechtěl, aby si Lucius myslel, že tady slídí. Na bližší seznámení s domem je čas, až ho hostitel sám provede. Tedy, pokud ho provede.

Rychle zaplašil nepříjemný pocit nejistoty, který se mu chystal usídlit kolem žaludku. Nebylo obvyklé, aby se Lucius Malfoy, dokonalý gentleman a vzor etikety, dopustil takového poklesku a bez zjevného důvodu zanechal doma opuštěnou návštěvu. Ne ne, někde tady určitě bude. V podivných myšlenkách došel až do jídelny, která ho uvítala prázdnotou. Ani náznak, že by tu jeho hostitel byl. Všechno bylo uklizené a opuštěné. Opět ho podivně zamrazilo a nejednou měl pocit, že na něho celý Malfoy Manor padá. Něco je kurva špatně!

Na chodbě uslyšel zahučení letaxu a v naději, že je to Lucius, se obrátil ke vstupu do jídelny. K tomu vstupu, kterým právě do jídelny přicházel Draco Malfoy a oprašoval své svršky od zbytků popela a letaxového prášku.

Draco Malfoy? No, to je trapas, pomyslel si Harry. Chvíli na sebe zírali.

Draco musel nechtě uznat, že na Potterovi, který tu stojí na boso, pouze v kalhotách a rozepnuté košili, s jednou rukou v kapse a druhou ve vlasech, něco je. Něco velmi rozčilujícího, ale přesto sexy. Člověka to nutilo se k němu vrhnout a zmačkat v náručí… Nebo uklidit do skříně, aby nedělal ostudu. Draco se v duchu zasmál a usoudil, že otec má vskutku odvahu.

„Ahoj… Draco,“ řekl Harry s rozpačitým úsměvem, přičemž si jednou rukou cuchal vlasy, i když si Draco původně myslel, že to víc není možné.

„Zdravím, Pottere,“ vypustil a sjel očima na jeho nízko posazené kalhoty. „Vsadím se, že pod těmi kalhotami nic nemáš.“ Nemohl prostě odolat, aby si trochu nezaryl.

„Snad nenarážíš na mé mužství,“ zakřenil se jeho bývalý spolužák.

„Jak infantilní,“ pronesl povýšeně Draco.

„Asi tak, jako všímat si mého spodního prádla,“ vrátil mu Harry s poťouchlým úsměvem. Draco musel připustit, že rozčílit Pottera už nebude tak snadné jako dřív a radši toto téma opustil.

„Kde je otec?“ zeptal se prostě a rozhlédl se kolem.

„To bych taky rád věděl,“ trhnul Harry rameny, divný pocit se vrátil.

„On tu není?“ podivil se mladý Malfoy.

„Třeba jo, ale ještě jsem ho nenašel,“ zabručel Harry a snažil se vylovit z paměti jméno jednoho ze skřítků. „Noddy!“ zavolal, když si vzpomněl. Skřítek tu byl v mžiku a uklonil se oběma.

„Dobré ráno, pane. Vítejte doma, mladý pane,“ pronesl jedním dechem a tím je sfouknul oba. „Máte nějaké přání, pane a pane?“

„Kde je otec?“ vyštěknul Draco.

„Pán Malfoy v noci někam narychlo odešel a říkal, že se během chvíle vrátí,“ řekl skřítek a rozpačitě si u toho kroutil ucho.

„Kdy přesně odešel?“ zeptal se Harry.

„Velmi krátce po tom, co mluvil s mladým pánem.“ Skřítek se znovu uklonil.

„To bylo tak o půl dvanácté,“ doplnil informaci Draco a starostí se mu stáhlo obočí.

„No tak to už rozhodně není chvíle,“ vydechl Harry. „Ty víš, kam mohl jít?“

„Nepanikař. Prostě se jen někde zdržel,“ vyslovil Draco nahlas to, v co sám pevně doufal, ačkoli to bylo nepravděpodobné.

Harry se nervózně rozešel po místnosti. „Nemůžu si pomoct, ale mám z toho blbý pocit. Je to tvůj otec, určitě ti něco řekl… nebo naznačil!“ začal lehce zvyšovat hlas.

„Říká ten, který si nedokáže udržet milence v posteli,“ vyprsknul naštvaně blonďatý mladík a pohybem ruky propustil skřítka, který zděšeně pokukoval z jednoho na druhého.

„Radši mě neser,“ utnul Harry jeho pokus o invektivu. „O něčem jste přece mluvili!“ Zmizení Noddyho ani nezaregistroval.

„Doručil jsem mu nějaké informace z Francie,“ přiznal chladně Draco.

„Jaké?“ zeptal se Harry a setkal se pouze s uštěpačným pohledem. Zatracení Malfoyové! Bezradně rozhodil ruce. „U Merlina! Aspoň naznač něco, čeho bychom se mohli chytit!“

„Jenom samé vazby na Francii. Ale tam není, to by netvrdil, že bude rychle zpátky.“ Draca už také přemohla nervozita. Nebyl hloupý a navíc… Potterovy instinkty byly legendární. Něco není v pořádku.

„A máš povědomí o jeho kontaktech tady v Británii?“ Bystrozor se prostě nezapřel.

„Musím tě zklamat, ale dlouho jsem byl v zahraničí. Nemám ponětí, kam by se mohl vydat uprostřed noci. Určitě ne na oficiální návštěvu známých.“

„No…,“ Harry zaváhal, „neznáš nějaký jiný způsob, jak najít otce?“ ptal se opatrně a snažil se ignorovat propalující pohled. „No však víš, nějaké kouzlo, artefakt, rituál… Klidně i…“ nedořekl, protože ho přerušil vzteklý sykot.

„Myslíš černou magii? Ty seš debil, Pottere! I kdybych takovou možnost měl, určitě bych ji nepoužil před tebou!“

„To ty seš debil! Opravdu si myslíš, že bych využil tuhle příležitost, abych tě nachytal na černých praktikách?!“

Stáli tam proti sobě a z očí jim metaly blesky. První ustoupil Draco.

„Ok, omlouvat se ti nebudu, ale ty jsi zřejmě pořád ten Nebelvírský hrdina, zachránce světa,“ vypustil otráveně a mírně ustoupil.

Harry taky upustil páru a uvolněně si strčil obě ruce do kapes. „V klidu, Malfoyi. Beru to jako omluvu.“

Draco se nadechnul, aby ho setřel, ale zahlédnul na poodhalené hrudi něco, co ho zarazilo. Rychlým pohybem, který Harryho překvapil, se natáhnul a rozhrnul mu košili.

„No to si děláš prdel!“

„Myslíš?“ odvětil ironicky Harry, ustoupil z jeho dosahu a tichým Finite zrušil viditelnost znamení.  Úplně na něj zapomněl.

Draco ho tiše pozoroval a zjevně nad něčím usilovně přemýšlel. „Vidím, že otec se opravdu rozhodl chránit tvůj zadek."

„Myslím, že nejen to," odpověděl mu Harry s křivým úsměvem.

„Nevěřím, že jsi souhlasil s něčím takovým,“ ignoroval narážku. „Když pomyslím, že jsme se před chvílí málem chytli kvůli černé magii.,“ pronesl blonďatý mladík zamyšleně.

„Nějak se mě zapomněl zeptat,“ zabručel Harry, zatímco si již zapnutou košili zastrkával do kalhot.

„Oblafnul tě!“ zasmál se Draco v náhlém pochopení. „Což ale není zas tak překvapující.“ K Harryho nelibosti ve smíchu pokračoval.

„Zábavné,“ pitvořil se. „Už jsem ti někdy řekl, jak mě sereš?“

„Měl jsem tu čest se seznámit s tvým slovníkem,“ odtušil Draco s kamennou tváří, smích už dostal pod kontrolu. „Mimochodem, ten pocit je zcela vzájemný.“

„Jsem rád, že si rozumíme,“ ušklíbnul se kysele Harry.

„Jistě. Otec bude nadšen,“ oplatil mu stejnou mincí.

„Pokud se domů dostane ve zdraví,“ vrátil se k obavám černovlasý mladík a nervózně si prohrábnul vlasy.

„Jste přece spojeni,“ mávnul Draco rukou směrem k místu, kde se skrývalo znamení. „Nemůžeš…“

„Nemůžu,“ zarazil Harry jeho otázku v zárodku. „MEUS je zcela jednostranný. On mě cítí, ale já jeho ne. Chápeš?“ Samotného ho to pěkně štvalo a jeho magie se začala citelně hlásit o slovo.

Draco si dlaněmi přejel přes obličej. „OK, nevztekej se. Nechci, aby nám spadl dům na hlavu,“ zchladil ho. „Musíme něco vymyslet. Radši mi popiš, jak to funguje.“

Harry kývnul a než začal mluvit, zavřel oči a několikrát se zhluboka nadechl, aby dostal vše pod kontrolu. „Když jsem ve vážném nebezpečí, Lucius, teda tvůj otec, vycítí kdy a kde, a dokáže se tam neslyšně přemístit,“ popsal Harry zjednodušeně působení rituálu. „Já ale nic takového necítím,“ dodal trochu frustrovaně.

Draco si povýšeně odfrknul. „Samozřejmě. Nemůžeš mít Malfoye pod kontrolou.“

„Ale pořád se o to můžu pokoušet, ne?“ popíchnul ho Harry vztekle.

„Směšné,“ odmávnul ho blonďák. „Spíš musíme popřemýšlet, jak využijeme to, co máme k dispozici. Co když tě teď budu ohrožovat?“ navrhnul a vytasil svou hůlku.

Harry si povzdechnul. „Obávám se, že kouzlo neskočí na fingované napadení.“

„Můžu tě proklít doopravdy, Pottere. Nemám s tím problém,“ vyštěkl Malfoy a namířil. S jeho protivníkem to ani nehnulo.

„Nebudeš to myslet vážně a oba to víme.“ Harry se zahleděl do očí svého bývalého spolužáka. Oběma se vybavila vzpomínka na Dracův nevydařený pokus o zabití Brumbála. Možná někdy dřív se opravdu nenáviděli, ale to už dávno vyšumělo a zůstala jen oboustranně podporovaná rivalita. Dost málo na to, chtít někoho zabít nebo vážně zranit.

„Jo, asi je to na hovno,“ rezignoval blonďák a sklonil hůlku.  Na chvíli zavládlo rozpačité ticho a Harryho svrběla na jazyku poznámka ohledně použitého výrazu. Nakonec se ale v zájmu věci ovládnul. Však ona se najde příležitost.

„Ale přece musí existovat ještě nějaký jiný způsob,“ snažil se Draco chytit stébla. „Když uvážíme, jakým způsobem ten rituál probíhá a za jakým účelem…“

„Co se snažíš naznačit, Malfoyi?“ ošil se Harry.

„Nic. Jenom přemýšlím nahlas. Zkus to, je to osvěžující,“ rýpnul si.

Harry si v duchu postěžoval. Nechal si mě tady s tím tvým výlupkem a někam si zmizíš? Luciusi…

„No jo, ty vole!“ Náhlý nápad ho donutil praštit Draca do ramene, který v tu chvíli nevěděl, jestli má být překvapený nebo naštvaný. „Něco zkusím…“ Začal si opět rozepínat košili a zcela ignoroval nechápavý pohled, kterým ho blonďák obdařil.

 „O co se pokoušíš?“ zeptal se nejistě.

„Měl jsi pravdu. MEUS je především rituál pro milence. Použiju milenecké volání,“ vysvětlil rychle Harry.

„A to znamená…,“ naléhal Draco netrpělivě.

„Je to druhý způsob, jakým se za mnou Lucius může přenést kdykoli kamkoli. Je jenom na něm, jestli odpoví.“

„Pokud to dobře chápu, tak mu v návratu nic nezabrání?“ ujišťoval se.

„Ne. Žádná magie ho ani v jednom případě nemůže zastavit. Ale nemusí odpovědět, pokud je nějak zaneprázdněn …“ Harry na chvíli zaváhal.

„…nebo mrtev,“ dodali oba.

Hleděli na sebe. V tuto chvíli byli spojeni jedinou obavou o muže, který v životě obou sehrával důležitou roli.

Harry přitisknul svou dlaň na místo, kde ještě před chvíli zářilo znamení a intenzivně myslel na Luciuse. Přijď za mnou, volal ho v duchu.

„Takže teď budeme čekat,“ hlesnul Draco, opřel se v křesle a zavřel unaveně oči.

ooOoo

Lucius byl vyčerpaný a na několika místech krvácel. Už odrazil všechny tři muže a teď se potýkal s dalšími, kteří dorazili po dalším signálu. Dokonce byl nucen zabít i svého informátora, protože Morcerf mu dal příkaz zaútočit. V duchu si slíbil, že pokud se z toho dostane, jeho rodinu finančně zabezpečí. Byl to dobrý a loajální muž. Pro Malfoye to nebude žádný problém a ten jejich se částečně vyřeší.

Na zemi teď leželi zranění mezi mrtvými těly a boj pokračoval, protože Lucius se rozhodl bít až do posledních sil. Do ruky, ve které svíral hůlku, ho právě zasáhla kostidrtící kletba a tak měl co dělat, aby ji udržel v prstech.

„Tak dost!“ zahřměl Francouz. „Petrificus collectio!“ zastavil kouzlem všechny přítomné účastníky boje, včetně Malfoye. Lucius byl zrovna v postavení, kdy na Morcerfa dobře viděl, takže mu neuniklo podivné zachvění, které majiteli znetvořeného těla zřejmě uniklo. Jakoby se měl zhroutit dovnitř. Neměl však čas dál nad tím přemýšlet protože, Gilbert, nebo to, co z něho zbylo, k němu přistoupil a svým odporným pařátem přejel po jeho tváři. Kdyby Lucius nebyl pod Petrificem, zachvěl by se hnusem.

„Nevzpírej se tomu, Luciusi,“ zapředl potěšeně a probíral se fascinovaně jeho vlasy. „Stejně bude po mém. Po dobrém, nebo po zlém. Uvědom si, že jsi zcela v mé moci a navíc…,“ významně se odmlčel, „mám přenášedlo na tvé sídlo, zapomněls?“ Začal si pohazovat se stříbrnou věcičkou.

„Dostanu tebe i Pottera. Nemysli si, moc dobře vím, že je právě teď u tebe doma,“ zasmál se vítězoslavně.

Lucius se v duchu usmál. To bys musel být Malfoy, abys tu věc mohl použít, ty černokněžnický šmejde. Draco a Harry jsou v bezpečí. Pokud se tedy nezabijí mezi sebou. Nehodlal se smířit s tím, že svůj boj prohrál. Předpokládal, že ho Morcerf bude chtít dostat z Británie pryč. To nebude tak snadné, takže tu pořád byla šance na záchranu. To, že po něm ten zmetek svým nechutným způsobem toužil, mu dávalo naději. Aspoň do té doby, než ho to přestane bavit. Zatímco se nořil do svých chmurných myšlenek a musel snášet nenechavé ruce toho bastarda na svém těle, ucítil něco, co bylo jako volání andělů z nebes.

MEUS. Harry mě volá!

Na světě neexistovalo nic, co by mu mohlo zabránit odpovědět na výzvu jeho milence. Jedině smrt. Podíval se pevně do očí Morcerfa a snažil se do svého pohledu vložit všech svůj vzdor. Ještě s uspokojením zaregistroval překvapení v jeho zrůdně černých očích, když se mu drahocenný úlovek rozplýval přímo pod rukama.

Petrificus byl zlomen a Lucius zmizel.

ooOoo

Harry ani nestačil pomyslet, jestli má následovat Dracova příkladu. Zůstal stát na místě, protože ucítil známé zavlnění magie. Srdce mu poskočilo nadějí. Fungovalo to!, pomyslel si ve chvíli, kdy se před ním Dracův otec objevil, hůlku stále ještě připravenou k útoku.

Trochu v něm hrklo, když viděl, v jakém je stavu. Okamžitě se vrhnul vpřed, aby ho podepřel a pomohl mu na pohovku, ale Lucius se hrdě vzpřímil a posunkem ho zastavil. Natáhnul méně zraněnou ruku, aby se přivítal se svým synem. „Vítám tě doma, Draco, omlouvám se za svou nepřítomnost. Neodkladné záležitosti,“ řekl mladíkovi lakonicky a ten mu opatrně opětoval stisk ruky.

„Taky tě rád vidím, otče,“ odpověděl. „My jsme se tady zatím ohromně bavili,“ dodal a šlehl pohledem po Harrym, který jejich počínání mlčky sledoval.

Ten se malinko pousmál. „A teď po mém, jo?“ Přistoupil k Luciusovi, jemně ho objal kolem pasu a líbnul na tvář. „Jsem strašně rád, že jsi tady. Kde ses poflakoval?“

Draco vytřeštil oči na tu plebejskou familiárnost a Lucius zabublal potlačovaným smíchem. „Na tohle jsem trochu indisponován, radši si sednu,“ vydechl a usedl na pohovku.

Nutno uznat, že se dokázal skvěle ovládat i za těchto okolností a nedat najevo svou bolest.  Harry si přisedl k němu a rychle pohledem překontroloval zranění na jeho těle. Všechna viditelná začal bez řečí ošetřovat svou magií a byl rád, že se nevzpírá.

Lucius k němu zvedl oči. „Děkuji,“ pronesl tiše.

„Rádo se stalo,“ odvětil stejně tiše Harry, víc nebylo třeba, protože oba věděli své. MEUS právě zachránil Luciusovi krk.

Draco v tu chvíli již organizoval domácí skřítky, aby přinesli potřebné léčivé lektvary na zranění, která naopak vidět nebyla. Současně přikázal připravit koupel v otcově ložnici.

„Jistě vám nebude vadit, když se teď vzdálím. Potter se už o zbytek určitě postará,“ hodil škleb po Harrym. „Byl jsem celou noc na nohou a musím se dát do pořádku.“ Nečekal na souhlas a vydal se ze dveří. „O snídani se postarám,“ houknul ještě přes rameno a zmizel na chodbě.

„Doufám, že nebude vařit,“ vyjevil se Harry. „Cítil bych se v ohrožení.“

Lucius se usmál. „Můj syn dokáže být velmi taktní,“ připustil se stopou hrdosti. „A ne, určitě nebude vařit.“

„To se mi fakt ulevilo,“ odtušil Harry, pomlčel o vlastním názoru na Dracovu taktnost a dokončil léčení. Chtěl muži pomoct na nohy, ale ten to posunkem ruky odmítnul a vstal sám. Nechtěl vypadat jako nemohoucí chudáček. Jeden za skřítků mu podal dvě lahvičky a Lucius je vypil. Lektvary byly skutečně odporné a on v ten okamžik zalitoval, že nezůstal ještě chvíli sedět.

„Koupel je připravena, pane,“ hlásil skřítek Noddy. Lucius se beze slova vydal na cestu a Harry ho následoval. U dveří koupelny se zastavil. „Můžu tu být s tebou?“ zeptal se tiše a Lucius přikývnul.

Rychle mu pomohl ze zničeného oblečení, čemuž se Lucius nebránil, protože čerstvě vyléčená zranění ještě stále bolela. Nakonec se usadil ve vaně a blahosklonně svolil, aby mu Harry dál věnoval svou péči. Ten ho spíš podezříval, že si to užívá. Omýval jeho tělo s jemností a něhou, která mnohé napovídala a Lucius ho sledoval přivřenýma očima a spokojeným úsměvem na rtech.

„Promiň, jsem jenom unavený starý muž,“ zavtipkoval nečekaně na svou adresu.

„To určitě,“ odfrknul Harry pochybovačně. Neuniklo mu však, že se Luciusovi únavou zavírají oči.

„Pojďme ještě do postele,“ navrhnul, „snídaně počká.“

„Na takové pozvání bych si mohl zvyknout,“ prohlásil potěšeně a Harry se tomu rozverně zasmál.

Společně se pak vydali do ložnice a uvelebili se na lůžku v pevném objetí, Lucius během chvilky usnul. Ještě, než zcela odplynul do říše Morfeovy, zamumlal Harrymu do ucha. „Už jsem ti někdy řekl, jak jsi krásný?“

Harry se jenom překvapeně zazubil. A tohle k čertu přišlo odkud?

Na vysvětlení si však bude muset počkat. Zůstal tam s ním a podivoval se sám nad sebou, jak ho těší ležet vedle tohoto muže. Za chvíli usnul taky a spokojený úsměv mu pohrával na tváři. Celý svět počká. A to, že Luciusovi chtěl vlastně děsně vynadat, bylo zapomenuto.

Draco snídal sám. Nevadilo mu to. Rozhodně měl o čem přemýšlet.

**************************

Pozn. autorky:
Parfaite, mon ami – dokonalé, můj příteli
bien sûr – samozřejmě



24 komentářů:

  1. opět úžasná kapitolka. tak ti nevim jestli mám harryho litovat a držet mu palce. přece jenom ted na něj budou, m ísto jenoho, malfoyové dva. líbila se mi interackce mezi dracem a harrym. rozhodně se mám na co těšim. nemůžu se dočkat na další kapitolu a na to jak harry, lucius a draco budou trávit čas společně :D
    tess

    OdpovědětVymazat
  2. AKCEEEEE!!!! Ale bylo tam málo krve... xD
    Francouzi mi nikdy nebyli sympatičtí, ale tenhle se fakt překonal! >(
    Těším se na pokračování

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jutaki! Ty krvelačná příšerko! :D

      Vymazat
  3. tak ještě, že si to nikde neutnula asi by mi už úplně přeskočilo zvědavostí, kdyby jo:D už takhle mě to dost napíná, se divim, že ze mě ještě není vytáhlý obr:) kapitola úžasná prostě parfait:) a jsem ráda, že to Harrymu pálilo a zachránil nám toho úžasnýho blonďáka a doslova ho vytrhl ze spárů odporného Francouze:)
    terkic

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to, že měl tentokrát Lucius víc štěstí než rozumu je jasné. Díky bohu za MEUS. Už jsem se opravdu začala bát co mu ten Morcerfa provede. Hnusák jeden.
    Jinak krásná kapča a moc se těším na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Úžasný, úžasný, úžasný... Skvěle napsaný...:)) Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu! :D
    M*

    OdpovědětVymazat
  6. Nádherný dílek, ten francouz je ale debil, doufám, že ho co nejdřív porazí :) a těším se na další dílek
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  7. Veľmi pekné :-) Dracova návšteva :D

    OdpovědětVymazat
  8. Mno, tak to bylo teda opravdu těsné, wauuu, skvěle napsané, vypointované dialogy, paráda. Díky moc. A s hrůzou sem zjistila, ze jsem minule asi nenechala komentář, tak se kaju. ´číhám tu pravidelně a poctivě. Kitti

    OdpovědětVymazat
  9. To bolo nádherné.
    Harry a Draco boli úplne skvelí :D a Draco to prijal veľmi dobre.
    To kúzlo je zázračné. Je fajn, že ho použili.
    Od kedy sa Lucius vrátil tak som sa celý čas až do konca kým zaspal mala na tvári blažený úsmev. Keď Lucius zaspal Harryho myšlienky boli nádherné. Ďakujem
    ____________
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  10. Opravdu úžasná kapitolka, opět. Jak jinak, že :) Jsem zvědavá co si na ně ten hajzlík ještě vymyslí. Doufám, že ho společně odešlou na onen svět. Díky a těším se na další. Lucka

    OdpovědětVymazat
  11. Bezva, že to Harrymu došlo.. konečně taky Harry zachránil Luciuse.. hurá.. to alespoň trochu vyrovnává partii, že..:) Líbila se mi ta mezihra Draca a Harryho.. dle svých povah by asi nikdy nemohli být věrnými přáteli, ale myslím, že svým způsobem by kamarády být mohli.. kdyby oba ignorovali ty debilní stránky toho druhého, že..:)
    Moc se těším na pokráčko.. a ta příšera co ze sebe udělal ten francouz to je teda fuj.. bléé a nabízet Luciusovi postel když je v takovém stavu.. fuuuuj

    Lily

    OdpovědětVymazat
  12. Wuhůůů jak já tuhle povídku miluji :))))*** :D jen doufám, že Draco se s Harrym alespoň trochu zkamarádí ;) a Lucius bude k němu hodný :) už se těším na další kapču ;)

    OdpovědětVymazat
  13. drsnýýýý:-D fakt bombastický :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Hmm, pěkné... Draco se zklidnil a MEUS zachránil Luciusovi krk... To se nám to krásně vyvíjí,jo a bude Draco více figurovat v téhle povídce? Díky a těším se...

    OdpovědětVymazat
  15. Teda, kapitolku jsem začala číst včera v práci před zavíračkou a natáhla jsem si díky ní pracovní dobu o deset minut, protože jsem se od tho nedokázala odtrhnout....pořád jsem se tak nějak děsila toho, co ten blbej francouz udělá a taky toho, na kolik si Lucík Harryho váží :-)
    Jsem ráda, že to dopadlo tak dobře. Jinak ti moc děkuju za podporu :-)

    OdpovědětVymazat
  16. tak to bylo naprosto užasný :D tahle kapitola byla fantastická a nemůžu se dočkat pokračování :-) fakt paráda jak se ti dva dohadovali

    OdpovědětVymazat
  17. Parada, skvostny dilek, bala jsem se, ze se Lucius z toho nedostane, ale skoncilo to hezky :) Chudak pritahovat takovou obludu!
    Rekla bych, ze spoluprace mezi Dracem a Harrym bude jeste vtipna, uz se na to tesim.
    hrde hlasici se annonimek, jo a diky za perfektni pokracko :)

    OdpovědětVymazat
  18. :) Oooo nádhera, já je oba prostě miluju a ten Draco tam k tomu :D Jejich poštuchování... No nádhera nemůžu se dočkat dalšího dílu :)

    Clowers

    OdpovědětVymazat
  19. Nade..díky moc za kapitolu, byla perfektní..
    Nejvíc se mi líbilo jak jsi popsala Harryho, když hledal Luciuse: "Draco musel nechtíc uznat, že na Potterovi, který tu stojí na boso, pouze v kalhotách a rozepnuté košili, s jedno rukou v kapse a druhou ve vlasech, něco je. Něco velmi rozčilujícího, ale přesto sexy."
    Jinak ten francouz je nechutnej..představovala jsem si ho podle mluvy jako přeslazenýho panáka a ten pařát mě dostal.. (:
    Těším se na pokračování
    evica

    OdpovědětVymazat
  20. PS: Francouz se už asi dlouho nedíval do zrcadla..

    OdpovědětVymazat
  21. Akční kapitola, jsem ráda, že někdo napíše kapitolu plnou děje a akce aniž by tam museli být potoky krve. Děkuji. No, Drako opět doma z Francie a oba se s Potterem chovají jak puberťáci, proč, když jsou dospělí? Mumiový záporák, další originalita povídky, moc se nezapojoval do boje, to je divné, mohl přece pomámat svým, uvidíme, co se z něj ještě vyklube.Připadal mi jako kukla, co čeká na vylíhnutí. Uvidíme dále. Ale nejvíce mě zahřálo, jak Lucius řekl Harrymu, že je krásný, protože nejen pro Malfoye krása JE důležitá, stejně jako láska a sexualita. Nádherné

    Arianna

    OdpovědětVymazat
  22. Jsem ráda, že Gilbert nakonec ostrouhal a Lucius mu zmizel přímo před nosem a to doslova:-D to pro něj musel být šok:-) a taky jsem ráda, že se vrátil domů i Draco...je to další postava, kterou mám v povídkách moc ráda a jeho provokace s Harrym jsou prostě super:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  23. Asi viem, odkiaľ vietor fúka :D Harry je na rozdiel od opisu novej podoby Morcíka hviezda! Brďo, ani som nepomyslela na to, že by sa vplyvom rituálov mohol zmeniť. Luciusova záchrana bola skvelá! Blahoželám, úžasné!!!

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)