5. srpna 2012

Vítězstvím to nekončí - 06.

kapitola 6. Hedvika (autor Jutaki)
Beta: Nade

Poděkování pro ty co komentovali: Káťa; Lady Corten; Nade; Yoru; cim; tess; Mája; bacil; Basi; kelina; Kitti; Hajmi; Anonymka9; Lex-san; Pajčas. Dále děkuji za 11 anonymních komentářů. :-)



  Harry kličkoval mezi lidmi v jedné z postranních uliček Obrtlé. Jeho oči, skryté ve stínu hluboké kapuce, neustále kontrolovaly okolí, jestli ho náhodou někdo nesleduje. Avšak všichni tady už byli zvyklí, že je lepší si ostatních okolo sebe nevšímat. Díky tomu mohl v klidu procházet, aniž by mu jeho instinkt ohlašoval nějaké nebezpečí.
  Už to je asi půl hodiny od chvíle, kdy mu Sophos dal jednu důležitou informaci. Řekl totiž jméno člověka, který má kontakt na někoho, kdo měl kdysi přístup k Šalamounovu klíči. Teď už jen musel toho člověka donutit mluvit. I když to bude nejspíš problém, vzhledem k tomu, že si dobrovolně nechal vymazat vzpomínky. To bylo aspoň oficiální tvrzení. Ale on měl tušení, že pokud za ním půjde, nebude to zbytečně. Navíc se proslýchá, že se to kouzlo pokazilo, což znamená, že nějaká možnost ještě existuje.
  Konečně se dostal na místo. Stál před ztrouchnivělými dveřmi, kterými táhlo mezerou pod dveřmi. Vyslal jednoduché detekční kouzlo, které mělo zjistit, jestli je majitel domu přítomen.
  Byl.
  Neobtěžoval se zaklepat, protože by mu pravděpodobně stejně nikdo neotevřel. V Obrtlé bylo známo, že neznámá návštěva nevěstí nic dobrého. S tichým Alohomora odemkl dveře, vstoupil a znovu za sebou dveře zamkl. Nechtěl být přeci rušen, že?
  Rozhlédl se po místnosti, ve které se nacházel a znechuceně ohrnul ret. Snad jen díky osvěžujícím kouzlům nepadl puchem hned, jak vešel. Místnost totiž byla plná odpadků. Bylo mu divné, proč někdo ty odpadky nenechal prostě zmizet. Nemusel se tak odtěžovat s obnovováním osvěžujícího kouzla.
  Avšak když přešel do dalšího pokoje, tak mu vše došlo. Ten člověk, prostě odmítal cokoliv vyhodit. Právě se totiž nacházel v obývacím pokoji, ve kterém byly na sobě nahromaděné knihy, oblečení a spoustu dalších věcí.
  A uprostřed toho všeho seděl starý holohlavý muž, s šedivými fousy sahajícími až na zem. Neustále se pohupoval dopředu a dozadu, pobrukoval si nějakou písničku a díval se na něj velkýma neposkvrněnýma očima. Moc dobře znal tenhle pohled, takhle se na něj díval Lockhart, když ho zasáhlo paměťové kouzlo. Tenhle muž byl na tom stejně, jako on tehdy – ne-li hůř. Teď už pochopil, co mysleli tím pokaženým kouzlem.
  Pocit zklamání ho málem srazil na kolena. Jak si mohl myslet, že se něco dozví? Absurdní. Ještě, že sebou nevzal Sophose. Nejspíš by nevydržel jeho zklamaný pohled. Jeho myšlenky byly čím dál ponurejší, když v tom ho vyrušil chraplavý, přesto veselý hlas.
  „Přinesl jsi mi bonbóny?“ Harry se na něj zaraženě podíval a naprázdno pootevřel pusu.
  „Tys mi přinesl bonbóny, že? Mary tě poslala, abys mi přinesl bonbóny!“ optal se znovu a Harry tentokrát jen zakroutil hlavou. V tu chvíli se stařík nešťastně zatvářil, až to vypadalo, že se rozbrečí.
  „A-ale mám č-čokoládu. Chceš čokoládu?“ řekl a podal mu jednu čokoládovou žabku, kterou měl schovanou v kapse. Stařík si ji vděčně vzal a se šťastným bezzubým úsměvem ji začal žužlat.
  Harry se bezradně rozhlédl kolem. Jak se zdálo, nejspíš k němu chodila nějaká Mary, takže by měl být v pořádku, kdyby ho tu nechal. Stejnak by nevěděl, co s ním a navíc tu vypadal šťastný.
  „Máš tu hodně věcí…“ zeptal se, ani nevěděl proč.
  „To je moje!“ prohlásil a ukázal prstem na sebe. „Ale Mary to chce vyhodit! Nesmím jí to dovolit! Nesmím hmm…“ jeho slova byla umlčena žabkou, kterou si nacpal do pusy. Harry nad tím jen pokýval hlavou a přešel ke stolku, kde byly navršeny několik desítek let staré letáky. Namátkově si je prohlížel, jestli by třeba nenarazil na jeden, který by se trochu lišil…
  Pak náhodou prsty zavadil o papír, který byl mnohem hrubší než ostatní. Byl hodně ohořelý a nečitelný. Nijak ho to však neznepokojilo, nejspíš si jen někdo chtěl zapálit oheň v krbu a tenhle papír použil na podpálení dřeva. Stařík ho pak nejspíš našel v krbu a schoval si ho - tak jako vše ostatní. Avšak když koutkem oka zavadil o krb, měl chuť si nafackovat! Vždyť papír na podpálení používají mudlové a ne kouzelníci! Kouzelníkům stačilo jen obyčejné máchnutí hůlkou, aby se oheň rozhořel.
  Harry si začal papír lépe prohlížet, ale díky poškození nemohl nic vyčíst. Proto vytáhl hůlku – pro jistotu bezovou – a pokusil se jednoduchým kouzlem papír obnovit…
  Většina papíru byla bohužel zničena a podle stylu písma odhadoval, že ten papír byl vytržen z úvodní stránky knihy. Po přečtení krátkého textu, který se nejlépe dochoval, se mu dech zadrhl v krku a do paměti se mu zarývalo narychlo zaškrtané jméno:
  Eliphas Lévi - Dogme et Rituel de la Haute Magie.
  Nevěděl, jestli mu to nějak pomůže, ale nehodlal nic přenechat náhodě. Proto, když měl jistotu, že se stařík nedívá, papír spálil a popel nechal zmizet. Neobtěžoval se prohledáváním ostatních věcí. Bylo jich tu tolik, že by mu to zabralo minimálně měsíc se tím prohrabat. Musel se spokojit s tímhle, i když věděl, že existují kouzla z černé magie - pro něj však neznámá - která dokážou velmi rychle a účinně najít důležité informace. Nenápadně hůlkou smazal svou magickou stopu a pach.
  Rychle se rozloučil a odešel.

***

  Přibližně tři hodiny po jeho odchodu se ve dveřích objevil temný stín se stejným cílem, ale odlišnými záměry. Nebohého staříka usmrtil hned po tom, co zjistil, že mu není ničím užitečný. Jeho tělo nechal ležet mezi odpadky se ztuhlým výrazem, který bude navždy obsahovat uličnický úsměv, když se příchozí osoby zeptal na oblíbenou cukrovinku. A o několik dalších hodin později, v záchvatu zuřivosti, nechal celý dům spálit na popel i s ubohou Mary, která v tu chvíli přišla, aby se postarala o svého otce a dala mu jeho oblíbené karamelky.

***

  Když ho skřítek zavedl do knihovny na Malfoy Manor, Harry mu s úsměvem automaticky poděkoval, čímž ho dost vykolejil. Dobby se zaraženě uklonil a zmizel zapomínaje rozkaz pána, aby hosta obsloužil. Sophos se při tom syčivě zasmál, ale naštěstí to nijak nekomentoval.
  Následující konfrontace ho docela děsila. Absolutně nevěděl, co říct a nechtěl se znemožnit před Sophosem, kdyby se ho zeptal. Měl nepříjemné tušení, že si ten had na něj udělal svůj vlastní – pro něj nejspíš nijak lichotivý – názor.
  Příchod Lucia a Severuse byl podle něj trochu napjatý. Dokonce ani hábit budoucího profesora nevlál tak, jako obvykle. Když si vyměnili krátké zdvořilostní fráze a uvelebili se v křeslech, nastalo v pokoji nepříjemné napětí, které Harry neměl jak opodstatnit. Nakonec si to odůvodnil tak, že jsou nervózní z přítomnosti Sophose. Když už chtěl začít téma, kvůli kterému přišel, ponoukl mu Lucius sklenku whisky se slovy, že bude nejlepší, když zapomenou na včerejšek. Samozřejmě, že to neřekl takhle zpříma, ale znáte Malfoye… Harry chtěl původně pálenku odmítnout, ale nechtěl Lucia naštvat zrovna po jeho návrhu na usmíření. Docela si oddychl a s poděkováním se napil.
  Díky síle alkoholu se spíše zaměřil na snahu tu tekutinu nevyprsknout, než aby si všímal těch dvou, kteří si vzájemně vyměnili významné pohledy.

***

  Severus Snape s kamennou tváří sledoval, jak se Lucius v duchu radoval nad tím, jak snadno se mu podařilo vnutit Morsovi sklenku pálenky s jeho lektvarem. On se však neradoval. Věděl sice, že pravděpodobnost odhalení tohoto druhu lektvaru v pití – obzvlášť ve whisky – je skoro nulová a žádná nadlidská kouzelnická síla výsledek neovlivní, přesto se mu nelíbil způsob, jakým ho Lucius využil. Dokonce mu řekl, že jestli mu ten lektvar nedá k dispozici, tak může počítat s tím, že dokonce jeho školní docházky mu bude Malfoy Manor uzavřen. Normálně by mu to nijak nevadilo, ale v jeho nastávající situaci to znamená, že další prázdniny bude muset strávit doma s jeho matkou a především s tím mudlou. Tohle byla od Malfoye rána pod pás.
  Nezúčastněně pozoroval, jak se Mors dusí pálenkou a koutkem oka ostražitě pozoroval jeho hada. Měl totiž celý den k přemýšlení a ta záležitost s Imperiem mu nedávala spát. Nakonec došel k uspokojivému vysvětlení. Účinnost toho kouzla mohl totiž klidně ovlivnit ten had. Přeci jen, jeho možnosti nikdy nebyly dopodrobna prozkoumány. Když mu to došlo, měl chuť se zasmát, jak pateticky se choval. Vždyť díky jedné události začal Morse považovat za bůhví koho. Tenhle jeho infantilní výpadek připisoval tomu, že ho Mors absolutně ohromil hadí řečí.
  Nenápadně se podíval na hodiny a zkřivil koutek rtu. Sice se mu příčil způsob, jak z něj Lucius lektvar vymámil, ale byl především lektvarista a docela se těšil, až bude pozorovat jeho účinky. Tento lektvar byl zakázaný, omámil totiž jeho poživatele, který pak byl nucen být ke všemu svolný. A nejlepší na tom bylo, že si oběť nic neuvědomovala, a to ani vedlejší účinky. Není to tak, že by se mu objevil ekzém nebo tak něco, ale Mors – kdykoli si bude chtít vzpomenout na tento den – nebude jeho mysl schopná se soustředit a okamžitě se jeho myšlenky zaměří na něco jiného. Tímto způsobem jsou ochráněni před odhalením.
  Bohužel, lektvar měl i slabinu. Působil až po pěti minutách. Takže než začne působit, existuje možnost, že lektvar bude zničen organismem postiženého. Ale tato možnost se stane jedině v případě, že si oběť uvědomí, že nějaký lektvar pozřel. A pravděpodobnost, že se tak stane v tomto případě je tak…
  „Co v tom bylo?!“ ozval se zničehonic Mors. V tu chvíli měl Severus pocit, že ztratil pevnou půdu pod nohama. Dokonce ho napadlo, jaké by měl štěstí, pokud by byl tou pitomou sněžnou sovou, kterou před chvílí zahlédl z okna.
  „Co prosím?“ Luciova diplomacie byla k ničemu, protože Mors zrudl vzteky.
  „Ptám se, JAKÝ lektvar jste mi dali do pití?“ Morsova příčetnost visela na vlásku. A jediná věc, která ho - zdá se – držela zpátky, bylo syčení toho proklatého hada. Hlavou mu probleskla myšlenka, že mu to prozradil had, ale pak ten nápad zamítl. Syčení bylo příliš nápadné, takže by si ho musel všimnout, jenže předtím se žádné neozvalo…

***

  Harry byl rozzuřený a nešťastný. Všechno vypadalo v pořádku, jenže když se napil té whisky, rozhodl se taktně postavit k oknu, aby jeho prskání nebylo tak nápadné. A hle! Zahlédl Hedviku. V tu chvíli mu došlo, co se děje. Hedvika ho přece opustila, takže to, co viděl, musel být nějaký přelud. No a pak si vzpomněl na hodiny lektvarů s Křiklanem. Ten jim jednou prozradil, že na otrávení člověka či kouzelníka se používaly velmi silné pálenky. V dnešní době je jen velmi málo druhů takového alkoholu, jako tomu bylo kdysi. Až na whisky, ta má totiž v kouzelné Británii – tak jako v mudlovské – tisíciletou tradici. 
  Zatímco se Harry rozčiloval, v jeho organismu se spustil proces samočištění, přesně jak se Severus Snape obával.
  Harry se rozhodl vzít situaci do svých rukou. Teď, když byl vzteky pomalu smyslu zbavený, ho nervozita opustila, bohužel pro ty dva, jeho ochota přátelské spolupráce se změnila: Bude po mém!
  S vráskou hlubokého rozhořčení mezi obočím se podíval z jednoho na druhého.
  „Zdá se, že jakoukoli ochotu spolupráce z vaší strany by bylo nemožné očekávat. Proto budu muset přistoupit na jiné způsoby…“ pohled na výrazy těch dvou zázračně léčil jeho raněnou pýchu, avšak ne dostatečně. „Očekávám proto, že mi bude vyhověno ohledně každé mé záležitosti. Pokud odmítnete, budete čelit následkům.“ Nutno podotknout, tahle věta měla na ně lepší efekt, než kdyby jim vyhrožoval smrtí – nebo jinými tresty, kterými byl pověstný Voldemort.
  Tlačil ho však čas, musel se odebrat do hostince, kvůli jejich neochotě mu říct, co za lektvar to pozřel. Mohl jen doufat, že to bylo něco, s čím si bezoár poradí.
  „Pro začátek mi zjistěte vše o muži jménem Eliphas Lévi,“ začalo mu být nevolno. „Zítra v podvečer ke mně pošlete skřítka se vším, co jste zjistili.“ Bez jediného dalšího slova odešel a zanechal tam dva mladé otřesené čaroděje.

***

  Sophos pohodlně polehával na polštáři v Děravém kotli a vyhříval se na sluníčku, které proudilo otevřeným oknem. Chvíle by byla dokonalá, kdyby ji nenarušovaly zvuky z koupelny. Mors tam právě objímal záchodovou mísou.
  Dnešní den byl velmi překvapivý. Sice ta stopa, kterou mu dal, nevedla nijak daleko než k dalšímu neznámému člověku, pořád to však byl lepší výkon, než který předvedl kdokoli jiný. No a pak tu byla ta příhoda u Malfoye.
  Popravdě, ani on netušil, že se Malfoy pokusí o něco takového, i když je pravda, že o něm ví jen to málo, co zaslechl. Bohužel mu Mors ještě neměl příležitost prozradit, jak poznal, že mu podstrčili nějaký lektvar. Jediné, co si jako poslední pamatoval – předtím než Mors vybuchl – bylo, že zíral z okna. Podle něj se začal chovat divně ve chvíli, kdy kolem zase proletěla ta sova. Občas jí zahlédl, jak kolem něj krouží. Jak se zdá, asi ho neopustila nadobro. Bude se muset vyrovnat s konkurencí. Přeci jen je nemyslitelné, aby byl v pořadí až za nějakou otravnou bílou koulí.
  „Už nikdy!“ zvolal Mors od dveří do koupelny a s ručníkem kolem holých ramen se usadil na okenní parapet. „Už nikdy nikdo mě tam nedostane! Ze všech mých návštěv na Manoru se vyklube příšerná katastrofa. A to jsem tam byl teprve třikrát.“
  Třikrát? Vždyť tam byl teprve podruhé…
  Sophos totiž netušil, že Harry nevědomky započítal tu návštěvu, která se stala, když ho s Hermionou unesli.
  Ze zamyšlení ho vytrhl až Mors.
  „Nad čím přemýšlíš? Myslíš, že jsem to podělal?“ pozoroval ho s mírnou obavou. Sophos se na něj jen nevěřícně podíval. Konečně ukázal, že se dokáže zachovat přiměřeně k dané situaci a pak to všechno celé zpochybní.
  „Ne, tentokrát ne. Myssslím, že to, co jssi udělal, bylo přiměřené, ale příště by sssesss ssse mnou mohl poradit.“ Raději to, než aby se dostal do nějakého průšvihu. Měl podezření, že Morsova logická část uvažování má speciální vypínač, který má zkrat vždy, když ho potřebuje aktivovat.
  Mors se usmál a uvolněně se podíval z okna. Chvíli na to mohl Sophos slyšet sovu, jak letí směrem k nim. Už měl podezření, že je to ta pitomá bílá koule, ale nakonec se ukázalo, že je to obyčejná, nijak výrazná sova. Podle mladíkova výrazu pochopil, že on ví, od koho je. Ale dřív, než se mohl zeptat, začal Mors mluvit sám.
  „Zdá se, že mi už přišel dopis z Bradavic.“ Tahle skutečnost ho nějak potěšila a tak začal nadšeně trhat dopisní obálku. „Přijali mě, jak jinak.“ Prohlásil s širokým úsměvem.
  „Byl jsssi nějaký sssebejissstý. Jak jsssi věděl, že tě přijmou?“
  Mors neodpověděl, ponořil se do čtení listu tak zapáleně, že si Sophos odfrkl. Nechtěl mu to říct. Naštěstí nebyl typ, co se domáhá odpovědi, však on se to dozví … jednou.
  „Mám přijít dnes mezi čtvrtou a šestou hodinou, abych se seznámil s ředitelem, který mě nechá přiřadit do příslušné koleje. Taky mu mám oznámit, jaké chci studovat předměty a podle toho obdržím seznam učebnic a tak.“ Mors si zamyšleně promnul bradu a několikrát očima přejel po listu, než ho odložil na stůl. „Pokud prý nebudu mít čas, mám poslat sovu s jiným termínem. Taky je v dopisu obal od bonbónu, který mám použít jako přenášedlo“, dořekl a podíval se na hada.
  „To ode mě čekáš sssvolení nebo co?“ popíchl ho a se syčivým smíchem pozoroval, jak mladík zrudl. Pak se nad ním smiloval.
  „Měl bys tam jít dnes. Zítra přeci nebudeš mít čas. Neřekl sis, kdy přesně má přijít Malfoyův skřítek, takže tu budeš muset být a nevíš, jak dlouho se zdržíš v Bradavicích.“
  „Takže je rozhodnuto, jde se tam hned. Jenom se připravím…“ a odběhl zpátky do koupelny. Když se pak vrátil, měl obyčejné hnědé kalhoty a košili, na které si vzal jednoduchý černý hábit. Pak automaticky natáhl ruku směrem k Sophosovi, aby po ní mohl vyšplhat.
  „Jdi beze mě. Nechceš přeci staříka vyděsit.“ Mors se na něj jen překvapeně podíval, ale pak stáhl ruku a přikývl.
  „Jo, asi to tak bude lepší“, zasmál se nepřítomně a použil přenášedlo. Sophos ale poznal, že Mors ho s sebou nakonec nevzal ze svých vlastních důvodů. Sice ho jeho oddanost k němu těšila a lichotila mu – ačkoli byl doteď samotář – ale na druhou stranu byl rád, že Mors uvažuje někdy i sám za sebe. On neměl potřebu ho hlídat jako ta otravná koule.
  Podíval se z okna a povzdechl si. Zdá se, že zbytek dne tu bude trčet a nic nedělat. Mohl aspoň předtím Morsovi říct, aby mu objednal něco k jídlu…
  Ani tu myšlenku nedokončil a ozvalo se zaklepání. Pak bez čekání na odpověď se dveře otevřely a dovnitř vešel mladík s tácem jídla. Nervózně se podíval na hada a spustil.
  „Pan Pater Mors na pokoj objednal jídlo pro hada Sophose“, podíval se na hada a znechuceně se zašklebil nad tím, jestli má tohle vážně zapotřebí. Pak pokrčil rameny a pokračoval. „Je to pečené kuře a šunka.“ Opatrně položil tác na zem a rychle uskočil, i když had nehnul ani brvou. Ještě jednou se zašklebil a odešel.
  Sophos byl opravdu rád, že Morse potkal…

13 komentářů:

  1. No super. Pánové, Lucius a Severus, opět pohořeli. :D
    Harry má opravdu z pr*ele TAKOVOU kliku, že to snad ani Sophos nechápe. :-) Jsem zvědavá, jestli teď budou kmitat podle přání páně Morse, nebo se ho pokusí znova nějak obalamutit.
    Taky mě zajímá, jak "Morse" přijme Brumbál.
    Díky za kapču a těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Harry má občas víc štěstí než rozumu. Pánové opět pohořely. Hihi. Skvostný díl. Moc se těším na pokračování a doufám, že nás dlouho nebudeš napínat. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Já prostě miluju Sophose! Prý oravná bílá koule... :D Chudinka Hedvika, doufám že si na ní Sophos neplánuje smlsnout. No ale to peří.. fuj.
    Lucius musí být v šoku. Nic mu nevychází jak by chtěl. Kdyby věděl jaký je Harry ve skutečnosti trouba, asi by ho rovnou zaavadil. :-)
    Honem honem další díl. Prosííííí. :-))

    OdpovědětVymazat
  4. aj ja chcem Sophose!!! to je tak super had, sakra...škoda, že ho nevzal, Albus ako dostane infarkt, to by sa mi páčilo :D som zlá :D super diel, Severus a Malfoy to nebudú mať také lahké :D buhaha

    OdpovědětVymazat
  5. Sofos se ti opravdu povedl. Malfoy a jeho intriky opět neuspěly :-D A lektvar, který funguje jen když si otrávený neuvědomí, že byl otráven je také zajímavý nápad. Tato povídka se mi moc líbí a tak doufám, že už jsi překonala autorskou krizi a půjde ti psaní lépe.

    Mája

    OdpovědětVymazat
  6. Super kapitola, uz se tesim jak bude probíhat rozhovor s Brumbálem :) Harry predbehl Vodemorta v hledani, haha dobre mu tak, doufam, ze ho opet predbehne :) Zradny Lucius, to jsem vubec necekala, alespon, ze si to Harry s tim lektvarem uvedomil!
    Dekuji moc za pokracovani a uz ted se tesim na pristi nedeli! :)
    Vas verny anonymek

    OdpovědětVymazat
  7. Neky
    Skvěla kapitola.O Sevrusovi jsem měl lepší mínění,vypadal docela v pohodě.Líbilo se mi jak z něj měli nahnáno.Sophos je skvělej takovou trpělivost mu závidim.Jsem zvědavej jak bude reagovat domácí skřítek na Harryho až mu přinese zprávu.Těšim se na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  8. Téda, nová kapitola a jaká skvělá :D Potter, který odhalí v nápoji lektvar, je něco tak neobvyklého, že se tomu ani nedá uvěřit :D už se těším na další kapitolu ;) cim

    OdpovědětVymazat
  9. Jééé pokračování. No super. Musela jsem si zopáknout předchozí děj,ale stojí to za to. Krásná kapča a jsem zvědavá jak dopadne setkání v Bradavicích.
    Těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Přiznávám se ,že v tomhle díle mě strašně pobavila Hedvika a Sophos!Harry má doopravdy štěstí.A můj Lucius intrikář a Severus mistr lektvaru, který je do toho vždycky zatažen byly odhaleni. Moc se těším na Brumbála a Moudrý klobouk.

    OdpovědětVymazat
  11. Hmm, takže jestli jsem to správnš pochopila, Harry o Hedvice (je to ona?) neví. A ten lektvar, který nefunguje když o něm víš, je opravdu neobvyklý a velmi dobrý nápad...

    OdpovědětVymazat
  12. Od Luciuse je to krajně neopatrné, když chce ovlinit Morsovu mysl ihned poté, co ho dal přizabít a on to zjistil. To se mu nepodobá. To, že vydíral Severuse kvůli lektvaru, ano. Jsem zvědavá, zda budou skákat, jak bude Mors pískat, když protentokrát znemožnili spolupráci.
    Elphias Lévi mi připomíná jméno Elfias Dóže, a to, že jméno publikace na ohořelém papírku bylo francouzky, by mohlo indikovat budoucí zájem Luciuse v této zemi a možnost nějakého jeho kontaktu tam, když vazby na ni jsou pro Malfoye typické.
    Je vysoce pravděpodobné, že Hedvika brzy zmizí z povídky jako vydatný zdroj kalorií pro Sophose. Ten se mi zdá jako poměrně malý, představovala jsem si ho jako hada mnohem větších rozměrů, klidně by mohl baštit domácí skřítky. Inu, otravná, opeřená koule :-D
    Povídka se pěkně rozjíždí, je velmi pěkná, a v tomto díle byla i zajímavá akce.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)