14. října 2012

Red Hills - 6.

Autor: Akame Sora
Překladatel: Nade

Děkuji všem, kteří četli předchozí dílek a dali to najevo. Jsem moc ráda, že se vám povídka líbí a jsem zvědavá, jestli na konci tohoto dílu budete čučet, stejně jako já. :-D
Zvláštní díky těmto zlatíčkům: Lafix, Saskya, Zuzana, Káťa, Bobo, bacil, Jutaki, Charli, Jája, atet, kali, Achája, Rejsek009. Vaše komentáře jsou tolik potřebná podpora.


6. kapitola


V bytě na Grimmauldově náměstí 12 zavládlo na pár minut ničím nerušené ticho. Dvojice přátel na Harryho zírala překvapeně a nevěřícně.

Když jim oznámil, že mluvil s Malfoyem a on přistoupil na to stát se sponzorem a učitelem, Hermiona poskočila na židli a objala Harryho se zvoláním, že vždy věřila v jeho soudnost a to, že dokázal odsunout stranou svou nechuť pro dobro celého projektu. Nakvašený Ron sklonil hlavu a pod vousy mumlal gratulaci, ale současně působil dojmem těžce chorého při pomyšlení, že by musel vídat Fretku častěji, než by chtěl, nebo přesněji... každý den. Zlomovým okamžikem se stala chvíle, když jim Harry tichým hlasem sdělil Malfoyovy požadavky.

„Snad jsi na to nekývnul?“ prolomil Weasleyho hlas mlčení, které zvonilo v uších.

„Nevidím jiné východisko“, zamumlal Harry ponuře.

„Ale... Ale já jsem myslel, že Mionka...“, nemohl se Ron vyjádřit kvůli šoku, do kterého ho dostalo přítelovo odhalení.

„No, taky jsem si to myslel“, zamumlal chlapec.

„To jste si mysleli špatně“, pohlédla na ně tvrdě Hermiona, která se ze šoku rychle zotavila. „Nikdy jsem netvrdila, že mám ambice být zástupcem ředitele. Ano, někdy v budoucnu bych o tom mohla přemýšlet, ale teď? Promiň Harry, ale Malfoy má pravdu, na tohle je třeba být dostatečně připravený.“

„Ale Mionko…“

„Nemionkuj mi tu, Rone“, odfrkla. „Můžeme ho nemít rádi, ale je to Malfoy. Myslím si, že k řízení byl připraven od chvíle, kdy se naučil chodit a jeho první slovo bylo pravděpodobně "srpec", a to jen proto, že slovo "galleon" bylo příliš dlouhé. Ať už si myslíme o Luciusovi cokoliv, přivedl majetek Malfoyů k rozkvětu, měl hlavu na investice a určitě tyto znalosti přenesl na svého syna. Jen uvažte, že za poslední čtyři roky Dr... Draco...“, zakoktala se u jeho jména a Ron se zkroutil, jakoby spolkl citrón. „Draco spravovat jejich finance a z toho, co psaly noviny, nikdy nezaznamenal ztrátu. Naopak, každým rokem jejich příjmy pravidelně vzrůstají.“

„No ale… Malfoy! Je to jako vpustit lišku do kurníku!“, pohlédl Weasley na Harryho, jako by u něho hledal útěchu. Bohužel, Potter jenom pokrčil rameny a sklonil hlavu.

„Potřebujeme peníze.“

„A co ty? Vždyť víš, jsi bohatý“, zkoušel to ještě zrzek. „Ne, že bych ti to vyčítal, ale majetek Potterů a Blacků...“

„Ano, jsem“, uznal Zlatý chlapec. „A kdybych chtěl, mohl bych si válet šunky po celý svůj život. Ale...“, zvedl ruku, když viděl, jak Ron dychtivě kývá hlavou. „Ale to nestačí. Pokud jde o mě a pět dalších lidí, bylo by to dost na to, abychom se utápěli v bohatství. Ale podporovat několik let celou školu se stovkami studentů a učiteli? Promiň, Rone, ale přesto všechno nejsem Rockefeller.“

„Kdo?“, přesunul chlapec svůj pohled automaticky k Hermioně.

„John Rockefeller byl nejbohatším mužem v historii mudlů“, vysvětlila klidně.

„Kruci, ten to měl dobrý“, povzdechl si zasněně zrzek. „Vůbec nemusel myslet na peníze a zmetky, jako je Malfoy.“

„Ujišťuji tě, Rone, že na svých penězích tvrdě pracoval“, zavrtěla Grangerová hlavou. „Kromě toho byste měli přestat koukat na Draca pod vlivem školních let.“ Tentokrát její hlas nezakolísal, když vyslovila jeho jméno.

„Stále zůstává synem Luciuse.“

„Který díku němu pobývá u Svatého Munga s mozkem vypraným do běla.“

„Bráníš ho!“

„Nebráním! Jen se na to všechno dívám objektivně, nemůžete věčně žít v minulosti.“ Dívka vypadala dost naštvaně.

„A ještě nedávno všechno vypadalo tak krásně“, přestal Weasley naléhat a s povzdechem ukryl tvář v dlaních.

„Rone, prostě se ho snaž ignorovat. Uvědom si, že ty pracuješ v terénu a on bude po celou dobu sedět ve škole. Mimo to s ním nemusíš mít žádný kontakt.“

„Ani to neplánuju“, potřásl chlapec červenými vlasy. „Radši ať mi neleze do cesty.“

Harry vydechl úlevou. To nejhorší už měli za sebou. Nejvíc se obával Ronovy reakce, ale ten kluk se nejspíš bál Hermiony víc než Malfoye. Chudák ani netušil, že jí už podlehl. Při pohledu na ty dva Harry přemýšlel, co by se muselo stát, aby se konečně odvážili učinit první z mnoha kroků.

„Díky“, zamumlal. „Asi jsem byl víc vynervovaný rozhovorem s vámi, než s Fretkou“, řekl trochu v rozpacích.

„Pff“, odfrkla si Hermiona pobaveně. „Prošli jsme už mnohým, že jo?“

„No“, přikývl Ron a poprvé ten večer vycenil zuby v úsměvu. „Musíte se na to dívat pozitivně.“

„Pozitivně?“ zahleděl se Harry nejistě na svého přítele.

„Jo... Pomysli, naše trojka a Malfoy, sám a bez tatínka v zádech.“ Ze strany k nim dolehl tichý buchot. To Hermiona tloukla hlavou o stůl v pocitu bezmoci.

..........

Ochrany EmeraldFogu se ani nezachvěly, když se dva muži jednoho krásného rána přemístili těsně před bránu a tiše vstoupili do areálu.

Světlovlasý mladý muž s potěšením vtáhnul čerstvý vzduch, vonící mořským vánkem. Pod jeho nohama se rozprostíral zelený koberec a kamenná cesta vedla směrem k hradu, který se vypínal opodál.

„Krásné, že? Je to opravdu velká škoda, že sem Brumbál nikdy nezval hosty.“

„Chtěl jsi říct, že je neslýchané, aby noha Malfoye nikdy nevstoupila na pozemky jednoho z nejbohatších a nejmocnějších kouzelníků století“, vysmíval se jeho společník.

„Oh, ujišťuji tě, Severusi, že to bude právě napraveno, protože po nejbližší dobu neplánuju tohle místo opustit.“

„Vzrušený?“ Černé oči zvědavě zíraly na mladého muže.

„Pomysli, kolik tajemství musí ukrývat tato pevnost, kolik neobjevených průchodů, možná i pokladů!“ Jemný ruměnec ozdobil bledé tváře. Draco už v myšlenkách procházel jím dosud neprozkoumané chodby a odkrýval jejich tajemství.

„Jaké mladické nadšení“, ušklíbl se mírně Snape, ale nebylo v tom nic zlostného.

„Uvidíš, pocítíš to sám, když poprvé objevíš něco, co bylo dosud skryté“, poplácal ho chlapec familiárně po rameni.

„Ještě jsem nesouhlasil.“ Starší kouzelník bloudil očima po, dle jeho mínění, perfektní zahradě, která však byla vzdálená perfekcionismu, který panoval na pozemcích Malfoy Manor. Tam byla každá cesta přesně vytýčená, každý keř měl svůj protějšek na opačné straně, a každý strom byl vysazen tak, aby nedošlo k narušení symetrie, zatímco tady vládlo cosi ve stylu chaosu. Divoké křoviny zarůstaly okolní terén, mezi nimi kvetly květiny a voňavý svlačec se popínal po tu a tam roztroušených sochách. Na levé straně se tyčily nějaké rozvaliny, porostlé mechem a bylinkami, ideální místo pro zvídavé děti. Na pravé straně dávaly stromy v horkých dnech blažený stín a mezi nimi se vinul úzký potůček, který mizel někde v hlubinách parku. Severus nikdy neměl rád geometricky navržené zahrady, podle něho to nepřispívalo k odpočinku, ale naopak odvádělo mysl směrem k uměleckému dílu. To co viděl, se mu rozhodně líbilo. Na první pohled bylo zřejmé, že vše je zde dobře udržované a pečlivě pěstěné, ale bez zbytečného zásahu do přírody.

„Srovnáváš?“, podíval se na něho Draco se zájmem.

„Je těžké tomu zabránit“, pokrčil rameny, ale své myšlenky nevyjádřil, nechtěl kmotřence urazit.

„Je to bolestné, ale musím přiznat, že ten prvek nesouladu je pro mě přitažlivější, než zahrady mé matky“, zamumlal mladý Malfoy a zastavil se před nádhernou fontánou, která zdobila střed zahrady; se zvědavosti se zadíval směrem k vchodu do labyrintu, který tyčil v dáli.

„To bych si nikdy nepomyslel, vždycky jsem tě považoval za perfekcionistu“, zvedl Snape obočí v překvapeném výrazu.

„Jsem estét, osoba citlivá na krásu přírody, která dokonale chápe, že určitá míra nezkrotnosti je někdy nezbytná.“

„Vždycky jsem věděl, že se lišíš od svých rodičů.“ Severus natáhl ruku a nechal vodní kapky dopadnout na hladkou, lehce zažloutlou kůži. Od té doby, co přestal pracovat jako učitel, získala jeho pleť trochu opálení, které mu Draco v hloubi duše upřímně záviděl.

„V jakém smyslu?“

„Na povrchu jsi chladný a nepřístupný, typický vzor dokonalého Malfoye, ale plane v tobě oheň, spontánnost a radost ze života. Něco, co nikdy nebyla silná stránka tvých rodičů.“

„To má být kompliment?“ usmál se mladý muž. „Severusi, já tě nepoznávám.“

„Hloupý spratku. Ber to, jak chceš.“ Muž se otočil a šel směrem k hradu. „Pojďme se podívat, jak to vypadá zevnitř.“

„Věřím, že udělá vhodný dojem. Uvidíš, že se tu brzy aklimatizuješ.“ Draco ho dohonil a společně prošli obrovskými dveřmi, ozdobenými erbem, na kterém kraloval Fénix.

„Jak už jsem řekl, zatím jsem neučinil rozhodnutí. Tvoje argumenty nejsou příliš přesvědčivé.“

„A proto doufám, že se Potter vybičoval k výkonu a pro jednou nás něčím překvapí.“ Malfoy potáhl svého kmotra za rukáv směrem ke schodišti, o kterém si myslel, že s největší pravděpodobností vede do sklepení.

..........

Prostory na lektvary byly vymalovány světle zelenou barvou, ale na obloucích klenby a stropě zůstala zachovaná přirozená barva kamene. Dvě řady dřevěných lavic byly již připraveny a čekaly na studenty. Velký mahagonový stůl a pohodlné křeslo lákaly usednout  a z výšky katedry děsivě shlédnout na nepoddajné děti. Podél stěn byly umístěny skříně, na jejichž policích byly úhledně vyskládané přísady potřebné k výuce. Cínové kotlíky byly ukryty ve spodních skřínkách, u každého ležela naběračka a malý hmoždíř, stejně tak prkénko na krájení a ostrý stříbrný nožík.

V zadní straně třídy byla rozsáhlá pracovní část. Kouzelné pochodně zajišťovaly vynikající osvětlení a zapalovaly se ve chvíli, kdy někdo překročil práh. Stály tu také tři dlouhé stoly. Na jednom ležely různé typy kotlíků; cínové, železné a ze speciální slitiny upravené pro žíravé nebo nebezpečné lektvary. Na druhém stole se, v malých dřevěných miskách, na těsno uzavřených průhlednými víčky, pyšnily voňavé bylinky; ve skleněných nádobách byly naložené méně příjemné přísady. Třetí stůl sloužil pro přípravu a byl prakticky prázdný, s výjimkou několika ostrých nožů, prkýnek a hmoždířů. Vše bylo zařízené s odborností a rozsáhlými znalostmi o vaření lektvarů. Okamžitě bylo zřejmé, že se tím zabýval někdo, kdo nejenže znal tajné umění přípravy lektvarů, ale miloval je a přesně věděl, jak vše rozestavit v takovém úhlu, aby se každá potřebná věc nacházela na dosah ruky. Navíc zde bylo použito nejmodernější vybavení, známé pouze lektvarovým mistrům.

Draco s rukama zkříženýma na hrudi svého kmotra a přítele pečlivě sledoval. Okamžitě zachytil záblesk chtíče v jeho očích, který dokazoval, že takovou pracovnou by nikdy nepohrdnul a nejradši by okamžitě vyzkoušel účinky některých vzácných ingrediencí, které si právě prohlížel s nepředstíranou rozkoší.

„Myslím, že další dveře vedou do soukromého bytu profesora.“ Blonďák otevřel klenutý průchod, za kterými se skutečně nacházely komnaty náležící Mistru lektvarů.

Pokoje byly zařízeny s vkusem a bez zbytečného přepychu. Malá, dobře vybavená kuchyň, kde bylo kdykoliv možno vlastnoručně si uvařit čaj; obývací místnost vybavená krbem, stolem, pohovkou se dvěma křesly a knihovnou poměrně okázalých rozměrů, která okamžitě přitáhla Snapův pohled; a nakonec ložnice s přilehlou koupelnou.

„Hmm...“ Severus se posadil na postel a s potěšením registroval její měkkost a dostatečnou velikost.

„Ale prosím tě, nedělej takové obličeje, přece vidím, že jsi spokojený.“ Draco se posadil vedle něho a chytil ho za ruku. „Přistup na to.“

„Opravdu, můj drahý...“, podíval se černovlasý kouzelník s klidem na svého kmotřence a  vymanil svou ruku z jeho sevření. „Všechno je to moc pěkné, a dokonce bych se mohl pokusit o pogratulování tomu, kdo si s tím dal tu práci, ale... Potter jako ředitel? To si nemyslím.“

„Pomysli na všechny ty studenty, na jejich vyděšené tváře a oči rozšířené napětím“, pokoušel Draco. „Zase by sis to mohl užívat, učit! Já přece vím, že i přes prohlašování, že nenávidíš děti, rád předáváš znalosti o tajemném umění lektvarů.“ Když viděl záblesk v Severusových očích, pokračoval s ještě větší horlivostí. „Kromě toho, budu tady já. Jsem jeho zástupce, člen rady! Pomysli, čeho bychom spolu mohli dosáhnout! Necháš mě tu samotného? Někdo mi musí pomoct bojovat za skutečné tradice, vychovat z těch hlupáků schopné kouzelníky. Nemůžu to udělat sám“, sklonil hlavu a zavřel oči v předstíraném smutku.

„Nenapálíš mě, poradíš si dokonale“, vyprsknul muž krátkým smíchem a zvedl se z postele. „Jsi vynikající herec, ale tohle představení si nech pro naivního Pottera a jeho družinu.“

„Jsi jedním z investorů“, chytil se Draco poslední možnosti. „Máš hlasovací právo.“

„Ano, protože jsi mě přesvědčil, abych investovat, a Vyvolený se pro jednou prokázal inteligencí a mou nabídku neodmítl. Ačkoli... Dovolím si domněnku, že k tomu neobyčejně přispěla jistá slečna Grangerová.“

„Ta šm…“.

„Draco!“ pohlédl na něho Severus káravě. „Nezapomeň, že budete muset spolupracovat. Ne proto jsi se odvrátil od Temného pána a svého otec, abys nyní kopíroval jejich stereotypy“, povzdechl si a znechuceně zavrtěl hlavou. „Vidím, že nejsem ani tak potřebný dětem, jak se mě snažíš přesvědčit, ale spíš tobě, aby ses znovu nezapletl do něčeho kompromitujícího. Pamatuj, že jsi tady zástupcem ředitele, který je mimochodem zabedněnec a...“

„Vždycky jsem si cenil vašeho názoru na mně“, přerušil jeho proslov chladný hlas, který způsobil, že se Mistr lektvarů otočil a jeho oděv prudce zavlál.

„Pottere!“

„K vašim službám“, uklonil se teatrálně Zlatý chlapec. „Vidím, Malfoyi, že provázíš rodinu po svém novém pracovišti. Opravdu, z takové sentimentality jsem tě nepodezříval.“

„Spíše provázel on mě po mém novém pracovišti, jak jste správně podotkl, pane Pottere“, pronesl Severus a s pobaveným výrazem sledoval reakci Vyvoleného, při té příležitosti stihnul zachytit i radost v Dracově tváři.

Harry zbledl a mírně našpulil rty. Vzpomínky na něho zaútočily plnou silou. Nenáviděný profesor by měl učit v jeho škole? Tyranizovat další generaci studentů? Jeho marné očekávání! Už otevřel pusu, aby tomu rozhodnutí kategoricky zabránil, když si náhle vzpomněl na rozhovor, který měl minulý večer s Hermionou. Dívka byla znepokojena nedostatkem patřičně kvalifikovaných lektvarových mistrů, a ať je to jak chce, Snape byl jeden ze čtyř nejlepších v tomto oboru, ne-li nejlepší. Jeho inovativní elixír proti dračím popáleninám opěvovaly všechny noviny a Charlie Weasley dokonce jednou řekl, že díky tomu se stal výzkumu draků  nesrovnatelně bezpečnější a méně bolestivý. S hrdostí jim ukazoval předloktí, na kterém byly až dosud hluboké jizvy. S pomocí lektvaru se jich zbavil, jeho ruka získala zpět plnou funkčnost a kůže měla přirozenou barvu. Zaměstnání někoho tak slavného, jako je Severus Snape, jistě pomůže pozvednout pověst školy.

„Kdy si mě plánoval informovat?“, zavrčel podrážděně.

„Vlastně, před tvým vpádem za účelem otravovat nám život, jsme chtěli jít do tvé kanceláře“, pohlédl na něho Draco zlomyslně.

„Skvělé, že už si tu návštěvu můžeš odpustit.“ Potter se otočil a pohnul se směrem k východu. „Můžete si vybalit, Severusi. Doufám, že pokoje splňují tvé požadavky“, oslovil Mistra lektvarů záměrně jeho křestním jméno. Možná, že souhlasil s jeho zaměstnáním v téhle škole, ale ať ví, že to tady řídí on.

„Samozřejmě... Pottere“, odfrkl Snape. „Nezklamu.“

„Malfoyi, pojď se mnou, ukážu ti tvůj byt.“ Harry nečekal na blonďáka a přistoupil k bočním dveřím do chodby aniž by kontroloval, zda ho muž následuje.

..........

Malfoyovy pokoje byly umístěny ve čtvrtém patře, kde se také nacházela kancelář ředitele a Harryho soukromé prostory. Přímo ze schodiště vedla dlouhá chodba, kde Harry přešel k jednomu z obrazů, na kterém byl namalovaný irský drak impozantních rozměrů. Jeho šupiny byly bílé a na svých okrajích přecházely do jemně modré barvy. Stvoření sklonilo hlavu a pozorně se zahledělo na oba muže.

„Řediteli...“, rozlehl se prostorem velmi chraplavý hlas.

„Lorcane, to je pan Malfoy, můj zástupce“, ukázal rukou na mladého muže, stojícího vedle. „Od teď budeš střežit vchod do jeho komnat. Věřím, že mu budeš oddaný a nepropustíš nikoho, kdo nebude znát správné heslo.“

„Ani tebe?“ vysmíval se Draco.

„Ano, ani mě“, přikývnul hlavou Harry. „Teď nás vpusť, abych mohl ukázat interiér novému vlastníkovi.“

Drak se zkoumavě zadíval na Draca a pak roztáhnul svá křídla, zřejmě spokojen s tím, co viděl. Po chvíli se obraz odsunul a odhalil vysoký, klenutý vchod.

Místnosti byly čtyři. V jednom se, stejně jako ve sklepení, nacházela nevelká kuchyň, druhý sloužil jako obývací pokoj, jenom vybavený byl s mnohem větší okázalostí. Stěny byly vymalovány v krémové barvě a bohatě vyšívané tapisérie zdobily levou stranu místnosti. Pohovka a dvě křesla v odstínu mléčné čokolády, obklopující malý konferenční stolek, zabíraly střed místnosti. Vysoká okna dovnitř propouštěla působivé množství světla a směrovala k moři, což okamžitě vyvolalo Dracův rychle potlačený úsměv. Boční dveře vedly do kanceláře, která byla zařízena velmi minimalisticky, ale zároveň prezentovala velmi elegantní styl. Na desce velkého, ručně vyřezávaného cedrového stolu, stála malá olejová lampa a těžítko na papír. Černé kožené křeslo se zdálo velmi pohodlné. Na pravé straně byla vysoká knihovna, naplněná až po okraj knihami, ačkoli horní dvě police byly prázdné k dispozici majitele. Ve velkém květináči u okna stála palma impozantní velikosti.

Draco přejel prstem přes stůl, přesunul těžítko na levou stranu a rozhlédl se dokola.

„Vyhovuje?“

„Není to zrovna vrchol mých snů, ale ujde to“, kývnul muž milostivě hlavou, protože nechtěl dát najevo, jaký dojem na něho udělaly dosud prohlížené místnosti. „Co ještě zbývá?“

„Ložnice.“ Harry se vrátil do obývacího pokoje a zatlačil na dveře skryté za něco, co vypadalo jako bar.

Výzdoba pokoje způsobila, že blonďák musel odvrátit hlavu, protože tentokrát nedokázal  svůj úsměv skrýt. V prostředku kralovala velká postel, obklopená čtyřmi sloupky, které podpíraly baldachýn v barvě ledové modři. Přehoz byl vyroben z ručně vyšívaného, lesklého materiálu a dominovala na něm bílá, protkávaná jemnými světle modrými nitkami. Vedle postele byl malý noční stolek, na kterém ležela nějaká kniha a stála tu další olejová lampa. Protější zeď zabíral ohromný šatník a jeho přední stranu zdobilo zrcadlo. Každý kus nábytku pokrývaly složité řezby a ornamenty. Okno obklopovaly závěsy ve stejné barvě jako baldachýn, na podlaze ležely dvě kožešiny sněžných vlků. Gobelín, zavěšený stranou, vyobrazoval rozbouřené moře a za ním byly skryté dveře do koupelny.

„Kdy přijdou tvoje věci?“ přerušil Harry mlčení, které v místnosti zavládlo. „Do začátku školního roku ještě zbývají celkem tři týdny, takže spěchat nemusíš.“

„Oh, dokonale chápu, že bys dal přednost tomu, abych se tu objevil co nejpozději. Ale rád bych sledoval průběh prací a nábor zaměstnanců. A především, jako hlavní sponzor, bych rád věděl, za co utrácíš moje peníze.“

Harry zaťal pěsti a vztekle se na něho díval.

„Myslím, že co se profesorů týče, už jsi rozhodl sám.“

„Můžeš být ignorant, Potty, ale nenašel bys více kvalifikované profesora, než je Severus, a dokonce i ty si to musíš uvědomovat. Přemluvit ho mě stálo mnoho úsilí, takže bys to mohl laskavě ocenit.“

„Ocenil bych, kdybys to nejdřív konzultoval se mnou“, zasyčel Harry.

„Nějak jsi se se mnou neradil, když jsi najal trenéra famfrpálu a profesorku Numerologie“, odsekl Draco.

„To bylo předtím, než jsme podepsali smlouvu!“

„Která mi zaručuje právo hlasovat o všech aspektech školy.“

„Právo hlasovat, ne rozhodovat sám za sebe“, Harry oči se přimhouřily hněvem.

„Nevzrušuj se tak, Pottere, tvůj mozek se přehřeje a mohl bys dosáhnout nemožného, nebo-li stát se ještě větším idiotem, než jsi.“ Malfoy vyšel z ložnice a zamířil k východu z bytu. „Jdu prozkoumat zbytek školy. Půjdeš se mnou, nebo to mám udělat na vlastní pěst?“

„Jdu, asi bych měl vědět, čeho se dotýkají tvé aristokratické ruce.“ Černovlasý mladík prošel kolem něj a vyšel na chodbu.

„Ujišťuji tě, Potty, že na můj dotek si ještě nikdy nikdo nestěžoval“, odsekl Draco s vyzývavým pohledem. Když si Harry uvědomil význam jeho slov, prudce vtáhnul vzduch a instinktivně se podíval na Zmijozelovy štíhlé ruce. Jejich kůže byla světlá a zdála se být jemná a měkká. Dlouhé štíhlé prsty byly zakončeny  jemně modelovanými nehty. Pravou ruku zdobil rodový prsten Malfoyů a kromě toho, k Potterově překvapení, Draco nenosil žádné další prsteny, ve kterých si kouzelníci tak libovali. Ano, to byla ideální část těla ideálního aristokrata. Představivost Zlatého chlapce vyvolala obraz těch rukou, jak se sunou po olivové kůži a ostře s ní kontrastují. Jaký to mohl být pocit? Jemné laskání, nebo možná dotek vyvolávající rozechvělé potěšení?

„Vynadíval si se, Pottere?“ přivedl ho zpět do reality pobavený hlas Fretky.

„Jako kdybych neměl nic jiného na práci“, odfrkl a v duchu vzdal díky za svou tmavší pleť, která účinně skryla ruměnec.

Malfoyovo vysoce pozvednuté obočí bylo výmluvnější než tucet slov.

Harry odstoupil stranou, aby Zmijozelovi umožnil dohodnout s drakem nové heslo, otočil se a předstíral zájem o čaloun visící na stěně.

„Ne že bych byl zvědavý, ale bylo by vhodné vědět, kde jsou tvoje pokoje.“ Dracův hlas způsobil, že na něho pohlédl koutkem oka.

„Na co ti to bude?“

„Pottere“, zalapal muž po dechu. „Udivuješ mě. Jsi ředitel tohoto místa, v případě problému by měl personál vědět, kde tě hledat.“

Harry ustoupil stranou a pohybem ruky ukázal na obraz, který se nacházel přesně proti pokojům Zmijozela. K překvapení Malfoye se na něm vinul čínský had v tmavě hnědé barvě se zlatavými znaky.

„Překvapující“, zamumlal.

„Ne tak moc“, usmál se Potter a Draco si uvědomil, že to byl první úsměv, který na tom člověku viděl od dob školy. Zvláštním způsobem to změkčilo Nebelvírovy rysy a dávalo jim mladistvější vzhled.

„Nerozumím.“

„Jsem Hadí jazyk, nikdo nezvaný nevstoupí, ani kdyby nějakým zázrakem heslo znal.“ Potterův úsměv se ještě rozšířil.

„Jsi paranoidní“, pokroutil hlavou Zmijozel, současně však cítil jakýsi druh obdivu a závisti.

„Stále ve střehu“, pokrčil Harry rameny. „Takže jak, Fretko, připraven na obhlédnutí majetku?“

„Veď mě“, zavrčel Draco a předstíral, že neslyší nenáviděnou přezdívku.

..........

Večer přišel dříve, než Draco očekával. Prohlídka hradu mu zabrala mnoho hodin. Stále zřetelněji viděl potenciál této nemovitosti, její velikost a nádhera ho fascinovaly. K jeho překvapení pokračovaly práce celkem hladce. Velký sál, kde by studenti měli jíst, mu nějak připomněl Bradavice. Stejně, jako v jeho bývalé škole, zde byly čtyři řady dlouhých stolů a na vyvýšeném místě ve tvaru půlkruhu se nacházel stůl pro zaměstnance. Strop, stejně jako dvě stěny, byly prosklené, ale nebyly magicky upravené. Draco chvíli pozoroval červený západ slunce, který změnil okolní pohoří v planoucí pochodně. Pozdě večer, kdy se jako jediný rozhodl tam navečeřet, se zaujetím pozoroval hvězdy a bezmračné nebe. Došel k závěru, že přirozený vzhled se mu líbí víc, než nad hlavami visící svíčky. Místnost byla osvětlena magickými lampami, chytře skrytými pod stropem, které vrhaly jemné, nijak do očí bijící světlo.

Těsně před dvacátou hodinou mu jeden ze skřítků nahlásil, že zavazadla dorazila a již se nalézají v jeho pokojích. Přikývl a pomalu stoupal po pohyblivých schodech, které naštěstí neměly tendenci k zavlečení poutníků do těch nejméně očekávaných míst.

Nestaral se o vybalování, pouze z jednoho elegantního kufru vytáhnul plášť v perlovošedé barvě, hodil ho na sebe a zamířil ke krbu. Zelené plameny vyšlehly vysoko, když do nich hodil hrst prášku.

„Růžový dům“, řekl zřetelně, než zmizel.

..........

Malý dům, stojící na okraji jedné z magických oblastí, se nijak zvlášť nelišil kromě toho, že byl obklopen bujným živým plotem z růží, který za horkých nocí vydával opojnou vůni. Ta způsobovala, že každý kolemjdoucí se na okamžik zastavil a vychutnával si vůni květů.

Z krbu v jednom z pokojů vyšel mladý muž a rozhlédl se kolem.

„Victorie?“

Z bočních dveří se vynořila sošná žena v šatech broskvové barvy.

„Pan Draco“, usmála se široce. „Už jsme ztratili naději, že se objevíte.“

„Přece jsem to slíbil.“ Rozepnul svůj plášť a přehodil ho přes opěradlo křesla. „Jak se daří Samuelovi?“

„O mnoho lépe, lektvary pomohly.“ Ustoupila stranou a vpustila muže, který se vydal úzkou chodbou do jedné z ložnic umístěné v zadní části domu.

V malé dětské postýlce ležel chlapec, který vypadal asi na šest let. Jeho tvář se při pohledu na příchozího rozzářila.

„Přišel jsi!“ vykřiknul, vyskočil z postele a vrhnul se směrem k dospělému.

„Opatrně, Same, pamatuj, že jsme museli nechat znovu narůst kosti ve tvé noze, neměl bys ji přetěžovat.“ Malfoy si klekl a pečlivě si dítě prohlédl.

„Už mě nic nebolí a stejně mi Viki nedovolí vstát“, zatvářil se plačtivě.

„A má pravdu.“ Draco vstal, posadil se na postel a poplácal ji rukou. „Lehni si zpátky.“ Usmál se, když se dítě poslušně přikrylo peřinou.

„Nudím se, tři dny jsem nikam nešel“, stěžoval si.

„A nepůjdeš další tři dny“, podíval se na něho Malfoy přísně. „Snad tě to naučí, abys nikdy neutíkal chůvě do lesa, a to zejména po setmění.“

„Já jsem neutíkal“, pobouřil se Samuel. „Šel jsem za smíchem.“

„Same, právě takhle erklingové* lákají děti“, povzdechl si Zmijozel. „I když se podobají skřítkům, jsou velmi nebezpeční. Obecně platí, že se živí malými tvory, ale jejich oblíbené jídlo jsou děti. Je to opravdu zázrak, že to skončilo jen zlomeninou, než něčím vážnějším. Kdyby nebylo toho, že jsi spadl do studny...“, Draco se odmlčel a otřásl se při pomyšlení na důsledky, které by mohly nastat setkáním dítěte s těmi krvelačnými tvory.

„Já vím...“, sklonil chlapec hlavu. „Víckrát to neudělám.“

„V to doufám“, usmál se Draco a vytáhl z kapsy malou knížku. „Přinesl jsem ti něco na čtení.“

„Super!“ Sam poskočil na lůžku, jak se snažil dosáhnout na dárek.

„Ne "super", ale "děkuji", opravil ho muž automaticky. „Co je to za divný slang, aristokraté se takhle nevyjadřují.“

„Nejsem aristokrat“, dítě konečně popadlo knihu a vítězoslavně se zahuhňalo. „Tajemství trollí hory! Supeeer!“

„Samueli!“

„No dobře, extra.“

„Ne, ne extra, jen úžasné, zajímavé nebo hodné k přečtení příběhu. Kde bereš takový slovník?“

„Všichni tak mluví“, pokrčil mrňous rameny, při prohlížení obrázků.

„Všichni, to je obyčejná spodina, nezapomínej, kdo jsi.“

„Když jsem aristokrat, proč nemůžu bydlet s tebou?“ podíval se na něho chlapec zkoumavě. „Ostatní děti žijí se svými rodiči.“

„Same, vysvětlil jsem ti, že v současné době to není možné.“ Malfoy uhnul pohledem a vstal z postele. „Musím už jít, budu se snažit tě navštívit ještě koncem tohoto týdne.“

„A přineseš mi něco?“ Velké, modré oči pohlédly na muže.

„Přinesu“, naklonil se Draco a prohrábl rukou měkké, platinové prameny vlasů. „Slibuji.“

„Na shledanou, tati.“

„Na shledanou… Synku.“


***

Erkling* - tvor žijící v lese (hlavně v Německu). Vypadá trochu jako domácí skřítek, ale je mnohem větší. Na rozdíl od většiny krvelačných lesních potvor je schopen mluvit lidskou řečí a lákat tak děti, které mu opravdu chutnají. Harry, Ron a Hermiona na něho údajně narazili ve skleníku v Bradavicích (4. díl). Pokud někdo ví, jestli se mu v češtině říká jinak – bonzněte mi to. Já nemám sílu to zkoumat. :D


Red Hills - 7.

17 komentářů:

  1. Páni, kde Draco sehnal syna? Hmm, a ještě ho učí aristokratickým způsobům...:-D Jinak je to moc pěkný překlad. Děkuji moc a budu se těšit na příští díl...

    OdpovědětVymazat
  2. Wau, Draco má syna?? To mě dost překvapilo, když v předešlích kapitolách naznačoval, že je homosexuál. Moc hezká kapitola. Těším se na další :)
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  3. Nedalo mï to a už se prokousávám originálem, i když nerozumím všemu, ale nechtělo se mi čekat. Co kapitolka, tak je lepší a lepší. Ale tvůj překlad si vždy vychutnám. Díky

    Bobo

    OdpovědětVymazat
  4. Samuel je zlatý, hmm, čo Draco ešte tají :-D
    pekné :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak toto bolo geniálne, od začiatku až po koniec. Veľmi sa mi páčili obrazy ktoré strážia vchody do komnát. A kto stráži Severusove komnaty?
    Draco má syna? Dúfam, že si ho vezme k sebe. A kto je jeho matka? Malý Sam je očarujúci ako jeho ocino. Predstava Dracových rúk... ach jaj...

    Technická: "vysvětlil jsem ti, že v současné době to není nemožné." asi by malo byť:"...to není možné." nie?
    ________________
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za upozornění. To je důsledek rozhodování mezi *je to nemožné* a *to není možné*.
      Ups... Malá nepozornost a je tu nesmysl. :D

      Vymazat
  6. Teda, neříkám, že mě ten konec nepřekvapil, ale tak nějak se mi moc nelíbí :D a z Harryho cítím tu jeho Zmijozelskou stránku, to se mi líbí. Jen mě trochu štve, že jsou pořád na sebe protivný, i když se asi není čemu divit, vzhledem k jejich minulosti ^^ ostatně si myslím, že Harry by nemusel být vůbec špatný ředitel, těším se na dalšídíl, doufám, že tu bude brzy, originálu nerozumim :3
    Yoku

    OdpovědětVymazat
  7. Draco má dítě?? No, alespoň budou v budoucnu s Harrym úplná rodinka - a ne, že to tak nedopadne. Teď zase týden čekat :(.
    Těším se a děkuji.
    Jája

    OdpovědětVymazat
  8. Strašně se těším až tu školu otevřou. Myslím, že Dracova syna neočekával nikdo, užírá mě zvědavost jak se to bude vyvíjet dál =)

    OdpovědětVymazat
  9. Tak tomu se říká překvapit v každém okamziku. První to, že tam bude pracovat Severus a pak Dracův syn. No tak tohle bude ještě hodně zajímavá povídka.
    Moc se těším na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  10. No sakryš,Draco má syna a tak hezky rozvernýho,doufám,že ho Draco nezkazí svýma manýrama :).A kdopak je druhý rodič??Tedy takový zvrat sem nečekala,těším se na pokráčko:)

    OdpovědětVymazat
  11. Zatracenej Malfoy...
    Co on bude vlastně učit? Fakt mě nic nenapadá...
    A Snape... no jsem zvědavá, jak ho Ron přijme. Popravdě, být na Harryho místě, tyhle dva by mi to celý zhnusili. Bez urážky. Alena druhou stranu, z pohledu čtenáře, nemůžu se dočkat pokračování. :-D

    OdpovědětVymazat
  12. Erkling je podle knihy Fantastická zvířata a kde ke najít od Mloka Scamendera v českém překladu Lesní mužíček, ale Erkling zní podle mě mnohem lip ;). Jinak parádní povídka, moc děkuji, žes ji přeložila, miluju Drarry, kde je Draco ze začátku parchant vůči Harrymu a Harry nechává vyjít na povrch svojí zmijozelskou stránku, doufám, že se v tom ještě trochu procvičí :P :D

    OdpovědětVymazat
  13. Hm, tak teraz som pekne krásne mimo. Draco má syna? To ho kedy stihol splodiť? Keď má blondiak 22 a malý 6, tak to mi tu dačo nehrá... :/ A áno, Erkling je malý škamroš, pekná kapitolka :)

    OdpovědětVymazat
  14. Tak Narcisa je babičkou a ani o tom neví, to by asi svého syna nenutila k výletu do sladké Francie s mladou Parkinsonovou. Eh, ale to je Sam asi plodem Dracova experimentálního období, než si uvědomil, že ženy pro něj nejsou to pravé ořechové, vanilkové, nebo čokoládové. Hihi, on Harry asi bude pro Draca zrát jako víno a časem bude platit Snapeovo oblíbené: za vším hledej Pottera ( omlouvám se za chabý přepis z francouzského *foneticky:* 'šer še la fam,' :-) pokud bude Harry submisivní. To dosud není jasné.

    OdpovědětVymazat
  15. Karin Draco má syna jsem zvědavá jak to spolu budou vycházet.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)