28. října 2012

Red Hills - 8.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Vřelé poděkování všem komentovali: Káťa, Charli, Tamias, Lafix, Saskya, Zuzana, Jája, Jutaki Aishine, Bobo, bacil, kali a Rejsek009.
Jsem moc ráda,že se vám příběh líbí. A to ještě netušíte, co všechno přijde. :D Tímto chci speciálně poděkovat anonymce9 a reylan, které příběh znají a udrží se, aby nespoilerovaly.


8. kapitola


Budova u famfrpálového hřiště byla natřená světle hnědou barvou, a těsně před ní někdo prozíravý umístil lavičky a na stěnu přimontoval úchyty na košťata. Draco vstoupil dovnitř a zvědavě se rozhlédl. V první místnosti byly skříně na oblečení a dvě umyvadla. Dál se procházelo do umývárny, kde bylo několik sprch zakrytých smetanovými závěsy. Malfoy spokojeně přikývl. Nikdy neměl rád veřejné lázně, soukromí bylo, alespoň podle jeho názoru, nutností. Vyšel a zamířil k postranní místnosti, která byla pravděpodobně skladištěm na košťata. Nemýlil se, prostorný pokoj zabíraly věšáky na famfrpálové hábity, u protější zdi leželo několik desítek nových košťat. Uprostřed, u velkého stolu, seděl Weasley a dělal něco se starým Nimbusem 2002, několik dalších exemplářů leželo na podlaze vedle něj.

„Chápu, že máme napnutý rozpočet, ale vážně, jak si to představuješ? Polovině hráčů dáš nové nástroje a zbytek vybavíš starými věcmi?“ zeptal se s úšklebkem.

Ron zvedl hlavu a vrhnul na něj nepřátelský pohled, pak se vrátil ke své práci. Několik mávnutí hůlkou a zamotané proutky se narovnaly, mladík je rychlým pohybem omotal speciální provázkem a potom ho pomocí dalšího kouzla upevnil natrvalo.

Draco se na něho díval s překvapením a pobavení přešlo v údiv, když Zrzek po pěti minutách odložil koště vedle nových Nimbusů, umístěných u zdi. Otočil se k blonďákovi a pobaveně se na něho zadíval.

„Nějaké další otázky, Malfoyi?“

„Nejsou nové...“ řekl Draco, přistoupil blíž a jednu z nich uchopil.

„Ne, jsou jenom opravené a po umístění příslušných bezpečnostních kouzel budou pro začátečníky ideální.“

Sklonil se, aby sáhnul po dalším koštěti a se syčením ruku rychle stáhl. Ze stolu vzal hůlku a...

Ostende!“ Dokonce i Malfoy viděl temnou auru, která předmět obklopovala a mírně plápolala. Podíval se na Weasleyho. Ron koště pečlivě pozoroval, pak vstal a natáhl hůlku i volnou ruku nad předmět, začal mumlat jakési formulky takovou rychlostí, že Zmijozel nedokázal držet krok s rozeznáváním. Koště se zatřáslo a aura s tichým syčením kumulovala do koule a pak zmizela.

„Zatracené kletby“, zabručel Ron, popadl předmět a vyšel s ním ven, Draco ho v tichosti následoval. Ron nasedl na koště a vzlétl. Blonďák s úžasem sledoval, jak se vznáší stále výš, udělal několik smyček a pak klidně klesl dolů.

„Co jsi to dělal?“

„Zkontroloval jsem, zda je to bezpečné. Nějaký bastard na něj vrhnul výškovou kletbu. Osoba, která by nasedla a vystoupala výš než dvacet metrů, by byla shozena.“

„Nechápu, proč tak riskuješ“, zavrtěl Draco hlavou nad hloupostí Lasičky.

„Radši já, než nějaké dítě, ne?“ podíval se na něho unaveně Ron.

„Nebylo by bezpečnější je spálit? Alespoň bys měl jistotu, že nikomu neublíží.“

„Jasně“, pousmál se Weasley. „Víš, Malfoyi, některé prokleté předměty mají svou vlastní jedinečnou hodnotu. Každý bystrozor musí znát protikouzla a rozeznat druh prokletí. Po čtyřech letech práce na ministerstvu, jsou pro mě takové věci denním chlebem.“

„Rozumím...“, zamyslel se blonďák a sledoval, jak chlapec opravuje koště. „Kde jsi se naučil opravovat košťata?“

„Po tisícátém čtení "Famfrpál v průběhu věků" to znám nazpaměť“, usmál se pro sebe Ron. „Kromě toho, s bratry jako jsou Fred a George, se musíš rychle naučit spoustu věcí, jinak by ses octnul nahý a oblbnutý dřív, než by ses ohlédl.“

Draco ho ještě chvíli zamyšleně pozoroval při práci, potom mávl rukou na rozloučenou a opustil famfrpálový prostor.

Pomalu přecházel přes zahradu a přemýšlel, čeho byl právě svědkem. Měl by poopravit některé ze svých názorů. Weasley nebyl ta hloupá lasička, kterou si pamatoval ze školy. Je to dospělý muž, plně znalý své práce. Projevil určitý druh odpovědnosti a rozhodnosti. Malfoy se přichytil při tom, jak uvažuje o tom, že Lasička bude lepší učitel a trenér než Madam Hoochová, a jistě s ním budou studenti v bezpečnější.

Prohrábl si rukou vlasy a ničil jejich perfektní úhlednost. Slunce se pomalu sklánělo k západu a červení poznamenalo okolní pohoří. Z dálky k němu doléhal šum moře. Ve vzduchu se vznášela charakteristická vůně písku prohřátého sluncem, mořských řas a soli. Vtáhl ji hluboko do sebe a těšil se z klidu, který panoval kolem. Brzy hrad oblehne roj dětí a to ticho skončí. Proti své vůli se lehce usmál, jako by se nemohl dočkat. On, Draco Malfoy, je profesor... Nikdy před tím se nad tím nezamýšlel, ale teď ho náhle zavalila touha přenést své znalosti na další generace. Vyrůstal v čistokrevné rodině plné zásad a respektu k tradicím, plné kouzel známým pouze nemnohým, a pravidel, která tak velmi zakořenila v jeho mysli. Cítil, že to všechno ze sebe musí dostat, vrátit, ujistit se, že to nebude promarněné.

Usedl na jeden z padlých kmenů, které malebně porostl svlačec, vystavil tvář slunci a přimhouřenýma očima sledoval věže hradu, které se teď leskly měděnou barvou. Překvapilo ho, že pocítil příslušnost k tomuto místu, jako by na něho čekalo. Jako kdyby právě tady bylo jeho místo.

Kousl se jemně do rtu... Kdo by pomyslel, že mu tohle nabídne zrovna Potter.

..........

Hermiona roztržitě odhrnula pramen vlasů a unaveně si povzdechla. Další osoba právě opustila kancelář, ve které se odehrávaly pohovory s kandidáty na post učitele Přeměňování. Frustrovaně zavrtěla hlavou a prsty si promnula spánky. To opravdu nikdo nerozuměl základním požadavkům? Na začátku první z příchozích, na otázku o organické proměně, zmínil kov a sklo, ale vždyť každý prvňák ví, že se jedná o rostlinu, zvíře nebo člověka. Druhý neměl žádnou představu o vícenásobné přeměně. Další, když slyšel otázku "Co je periodická tabulka Symbolů Kouzel Přeměňování", začal ječet a vyhrožovat svou hůlku. To už ji vytočilo a poprvé ztratila trpělivost, obdařila delikventa zlověstným vzhledem a bez okolků ho vyhodila z místnosti.

Dveře se tiše otevřely a opět zavřely. S potlačovaným podrážděním pozvedla hlavu a hlasem zbaveným emocí se dotazovala.

„Jméno, příjmení a dosažený stupeň MLOKů z přeměňování?“

„Vynikající, slečno Grangerová.“

Trhla hlavou a rozpačitě vstala ze židle, aby se vteřinu na to proklínala za zvyk, který jí zůstal ze školních časů.

„Mohu vám nějak pomoci, profesore?“, zamumlala a klesla zpět na sedadlo.

„Ale jistě“, založil si ruce na prsou a díval se na ni s přimhouřenýma očima. „Mohla byste konečně umlčet ty lidi, co pokřikují na chodbě. Opravdu, podmínky, ve kterých musím pracovat, jsou naprosto skandální.“

„Našel jste učitele Dějin čar a kouzel?“ podívala se na něj s nadějí.

„Já vždy najdu to, co chci“, odfrkl a obrátil se ke dveřím.

„Kdo je to?“ zeptala se zvědavě.

„Slečna Calioppe Slypová, učila dějiny jako soukromý učitel v rodovém sídle Zabiniů“, odpověděl milostivě a položil ruku na kliku.

„Dokáže si osoba, která se zabývala jedním dítětem, poradit s tlupou omladiny?“

„Poradila si s mladším bratrancem pana Blaise, pro mne je to odpovídající doporučení“, zabručel. „Teď jdu pomoct panu Malfoyovi při výběru učitele Péče o kouzelné tvory. Navrhuji, abyste umlčela tu lůzu, která se tlačí před vašimi dveřmi. Někteří z nás pracují, slečno Grangerová.“

Dveře se tiše zavřely a Hermiona na ně chvíli mlčky zírala, pak zasténala a praštila hlavou o stůl. To bylo nad její síly.

..........

Harry ubral výšku letu a pak přistál před tribunami. Sesedl z koštěte a souhlasně přikývl.

„Skvělé, Rone! Odvedl si kus dobré práce“, usmál se a odfouknul si pramínek vlasů, který mu padal do očí.

„Říkej mi Mistře a na ulici se mi klaněj“, nadmul se přítel, pak mávl rukou a dodal „Tvoje ochranná kouzla taky fungují skvěle. Vyzkoušel jsem pár košťat a vážně jsem se cítil, jako bych seděl na pohodlné posteli, ze které není šance spadnout, leda by mě někdo skopnul.“

„Dokonce ani tehdy by se ti nic nestalo“, posadil se Harry na lavičku, vsunul si koště mezi kolena a jeho násadu si opřel o rameno. „Bezpečností kouzlo funguje bezchybně, sníží rychlost pádu tak, že bezpečně přistaneš na vlastních nohou.“

„Já vím“, zahihňal se Ron. „Použil sem ho na sebe, když jsem zkoušel jeden prokletý exemplář. Nejspíš mě teď Malfoy má za hrdinu, který nasedá na nejisté nářadí.“

„Spíše za blázna, ale je dobré vědět, že se pod tou čupřinou skrývá i něco jiného, než mrkvová kaše.“

Přerušil je chladný hlas, který způsobil, že Weasley sebou lehce trhnul a otočil se za ním.

„Malfoyi.“

„Weasley.“

„Je hezké, že si alespoň pamatujete svá jména.“ Harry natáhl nohy před sebe a opřel si bradu o naplocho tvarovanou rukojeť. „Co tady děláš, Fretko?“

„Hledal jsem tě, musíme si promluvit“, podíval se významně na Rona.

„Já jdu, Harry. Musím dokončit práci, setkáme se na večeři“, mávnul rukou Ron, obdařil blonďáka nepřátelským pohledem a zamířil k budově.

„Opravdu ho musíš pořád provokovat? Máš z toho nějaké sadistické potěšení?“, zahleděl se Harry zvědavě na Draca.

„Jen jsem konstatoval fakt“, pokrčil Draco rameny a sedl si na lavičku naproti němu.

„Onemocněl bys, pokud bys někoho neprudil? Ron opravdu dělá svou práci dobře.“ Prsty přejížděl po rukojeti, pod bříšky cítil drážky a ornamenty zlatých písmen.

„Možná skutečně není úplný idiot“, souhlasil nečekaně Draco. „Nakonec, Bystrozorské oddělení je jediná část Ministerstva, které jakž takž funguje a nikdo nechce lynčovat jeho šéfa.“

„Prostě přiznej, že si myslíš, že každý, kdo nemá u Gringottových trezor nacpaný až ke stropu, je pro tebe člověkem nižší kategorie“, odfrkl si Harry, podvědomě přesunul prsty na  elegantně zakřivené proutky a po chvíli se vrátil na vrchol rukojeti.

„To není pravda, ty máš nacpaný trezor“, protáhl Draco.

„Malfoyi... Nemluv tak se mnou, když držím koště, protože dostávám chuť změnit jeho účel“, Potterův pohled ztvrdnul, ale jeho ruka stále hladila dřevo.

Malfoyovy oči putovaly tím směrem a jeho oči se mírně rozšířily. Zatracený Chlapec-který-se-narodil-jen-aby-mu-otravoval-život! Na okamžik ho napadlo, jestli Potter ví, že je gay a dělá to schválně, ale zamítl tu myšlenku stejně tak rychle, jak se objevila. Pohyby mladíka byly příliš nevědomé a jeho pohled vyjadřoval spíše zlost, než provokaci. V duchu se vysmál vlastním myšlenkám. Aby ho vzrušoval Vyvolený, to bylo to poslední, co by se mu mohlo stát a raději se ani nepomyslel, že by k tomu někdy mohlo dojít.

Pohledem přejel po postavě muže, sedícího proti němu. Potter byl hezký. To zjištění ho zaskočilo. Nikdy se na Nebelvíra z takového úhlu nedíval. Pohledný, atletický, se štíhlým,  tak akorát svalnatým tělem. Dlouhé, štíhlé nohy, lehce zvýrazněný pas a pěkně vyvinuté paže. Tvář Zlatého chlapce byla mimořádně zajímavá. Malé, ale zřetelně tvarované rty, dolní ret trochu silnější. Rovný nos a oči... oči byly neobyčejné. Velké, obklopené hustou záclonou dlouhých řas, a tak zatraceně zelené. Zářily, ne nějakou obyčejnou zelení trávy, ale byla v nich hloubka, současně smaragdový i tyrkysový odstín. Nepoddajné vlasy měl rozcuchané větrem a sváděly ponořit do nich ruku a přesvědčit se, jestli jsou ve skutečnosti tak měkké, jak se zdají.

Harry se nespokojeně zavrtěl pod jeho pohledem a Draco sebou škubnul, jak se vytrhnul ze svých myšlenek. Merline! Právě vyhodnotil Pottera jako možného kandidáta na milence a dospěl k závěru, že chlapec je zatraceně přitažlivý. Možná je na čase, aby se připojil ke svému otci u svatého Munga?

„Pottere, ty zvrhlíku“, zamumlal a hned si uvědomil, že to není to, co chtěl nezbytně v téhle situaci říct. Ten idiot ho rozhodně rozptyloval.

Černovlasý mladík chvíli přemýšlel, proč padlo takové prohlášení, a pak si vzpomněl na svou poslední větu a jeho ruka ztuhla na rukojeti, pevně sevřela její oblý tvar.

Draco se mírně zachvěl.

„Sklapni, Malfoyi, prostě sklapni“, začervenal se mírně Harry.

„Pottere, kdybys provozoval sex s někým živým, a ne jen se svou rukou, možná bys nebyl tak vystresovaný. Víš, postel není jen ke snění a rozmnožování, a Weasleyovi zdaleka nejsou jedinými odborníky v této oblasti“, řekl posměšně Zmijozel.

„Nemám zájem se o tom bavit s tebou.“ Nebelvír odložil koště, zaklonil se a lokty se opřel o lavici umístěnou na vyšším stupni za ním. „Fakt, že jsi pravděpodobně zasvětil každou studentku ze tvé koleje, neznamená, že to musím dělat i já. Pro mě je sex spojený s citem.“

Draco zvedl obočí, lehce se usmíval, ale z omylu ho nevyvedl. Ostatně, Potter byl poslední, s kým by se chtěl podělit o své sexuální preference.

„Ach, láska... Jak patetické“, zavrtěl hlavou a pečlivě ho pozoroval. „Nikdy jsem na ni nevěřil. Rychlý sex s někým, kdo se ti líbí, bez prohlášení a věčných slibů. Čestné a velmi efektivní. Dva lidé, kteří vědí, co chtějí. Maximální potěšení, minimální pokrytectví. City jsou něco, co si lidé namlouvají, aby měli čisté svědomí, když jdou do postele. Pak, když pomine okouzlení, vzájemně se raní. Proč? Protože všechno začalo lží.“

„Je mi tě líto“, díval se na něho Harry se směsicí smutku a lítosti. „Nikdy jsi nikoho nemiloval, k životu přistupuješ jako chladná, vypočítavá mrcha. Bez urážky“, zvedl ruku. „Nechtěl jsem tím říct, že tě mám za jednoduchého. Prostě se mi to zdá tak cizí. Nechápu, jak můžeš být s někým, ke komu nic necítíš. Žádné teplo, žádná důvěra. Od obyčejné prostituce se to liší jen tím, že neplatíš.“

„Pořád si myslím, že city jsou zbytečná zátěž. Co je špatného na obyčejném sexu?“ Draco se nezdál uražený, ani přesvědčený, což jakýmsi způsobem Zlatého chlapce překvapilo.

„Nic, já to tak prostě nedělám a konec“, pokrčil rameny Potter, vystavil tvář slunci a zavřel oči.

Teď si ho Draco mohl nestydatě prohlížet. Vlastně... jedním si byl jistý. Pottera by z postele nevyhodil. Po tolika hádkách, nenávisti, věčných bojích, by to s ním mělo otřást, měla by přijít nevolnost a zděšení. K vlastnímu překvapení necítil žádnou z těch věcí. Usmál se sám pro sebe. No, viděl už nejednoho hezkého kluka. To, že se také Vyvolený dal zahrnout do této skupiny, nebylo zas až tak bizarní. Upřímné posouzení jeho předností je jedna věc, ale zatáhnout ho do postele, to je jiná. Nehodlal si to ověřovat v praxi.

„Takže?“ přerušil Potter jeho myšlenky, líně zvedl víčka a díval se mu do očí těmi zatracenými zelenými světly.

Jak Avada – proběhlo mu myslí.

„Co takže?“ zamumlal nepřítomně.

„Proč jsi mě hledal? Říkal jsi, že si musíme promluvit“, připomněl mu Harry. „No, pokud ti nešlo o tu velmi poučnou diskuzi na téma šoustání“, zvedl se mu koutek v sarkastickém úsměvu.

„Jazyk, pane Pottere, žádná kultura. Jsem nucen konstatovat, že dobré vychování vám zcela leží někde“, zvedl oči k nebi v gestu bezmoci. „Ne, že by téma šoustání nebylo zajímavé, ale hledal jsem tě kvůli něčemu úplně jinému.“

Harry vyprsknul smíchy.

„Za tři dny je tisková konference.“

„Sakra“, posadil se Potter a prohrábl si rukou vlasy. „To už?“

„Bohužel už. Musíme sepsat vhodné prohlášené.“

Černovlasý mladík zamrkal a podíval se na něj s hrůzou.

„To jsem si myslel“,  povzdechl si Draco, z kapsy hábitu vytáhl stočený pergamen a hodil ho Harrymu. „Je to prototyp, dej ho zkontrolovat Grangerové, když bude chtít něco připsat, rád bych o tom vědět.“

„Ty už jsi to napsal“. Potter byl zjevně překvapený.

„Nejsem ty, alespoň jedna osoba tady musí myslet zde“, odfrkl mladík. „Je to opravdu ubohé, že tato škola má ředitele, jehož úroveň inteligence se dá srovnávat s tlustočervem.“

„Víš...“, Harry vstal a podíval se na něho shora. „Nedivím se, že tvoje matka nechtěla mít další děti. Být odsouzen k dalšímu kreténovi jako jsi ty... Mizerná vyhlídka.“

„Jdi do prdele, Pottere!“

„A jsme zpátky u toho. Možná bys měl zvážit, jestli je práce učitele opravdu to, co chceš v životě dělat“, zavrtěl hlavou Harry a vyrazil ke škole, rozzuřeného Zmijozela nechal za sebou.

..........

Dny plynuly v bláznivém tempu. Neville, který trávil dny ve skleníku, pozoroval dělníky, kteří se pomalu trousili z areálu hradu. Většina prostor už byla připravena přijmout studenty. Jeho sazenicím se díky speciálním magickým živinám dařilo skvěle a zvolna zazelenily květináče stojící na policích. K jeho překvapení mu Snape poskytl některá velmi vzácná semena, kterým pod starostlivou péčí Longbottoma pomalu rašily první výhonky. Chlapec měl podezření, že Snapovo gesto bylo spíš z potřeby než z velkorysosti, ale to mu nebránilo těšit se z rozrůstající sbírky rostlin.

I když byla škola nová, seznam studentů narůstal každým dnem a už teď bylo jasné, že na začátku září hrad zažije své první obléhání mládeží, ne vždy prahnoucí po kouzelnických znalostech. Vlastně ho ten obrovský zájem neudivil. Jméno "Potter" bylo nejlepší reklamou a rodiče vycházeli z předpokladu, že jejich ratolesti pod péčí nejslavnějšího kouzelníka poslední doby dokončí školu jako mladí géniové, schopni porazit každé zlo.

Co na tom bylo pravdy? Neville se pro sebe usmál. No, on byl nejlepším příkladem toho, že být přítelem Chlapce-který-přežil-podruhé magické schopnosti příliš nezvýší.

Promnul si dlaní čelo tak, aby si neumazal pokožku. Když mu Harry nabídl práci učitele bylinkářství, opravdu se zaradoval. Od ukončení školy pracoval pro firmu, která se zabývala magickými službami v bylinkářství, pěstováním méně obvyklých rostlin na přání zákazníka. Povahou introvertní a mlčenlivý tam nenavázal žádné větší přátelství a o přestávkách měl při pohledu na ostatní zaměstnance pocit, jako kdyby ho něco míjelo a on jen stál stranou a přihlížel.

Práce v nové škole způsobila, že se konečně cítil potřebný. Měl děti rád a snadno s nimi navazoval kontakt, a navíc teď mohl pobývat v kruhu přátel a lidí, které znal a věděl, co od nich očekávat. Dokonce i profesor Snape, který ho vždy děsil, se jako kolega stal méně strašným.

Postavil květináček na polici a rychlým kouzlem si očistil ruce. Blížil se čas na večeři a pomalu dostával hlad. Otevřel dveře skleníku a vyšel ven na čerstvý večerní vzduch.

„Neville!“ Obrátil se, když za sebou uslyšel hlas Parvati Patilové. „Počkej na mě.“ Dívka se zřejmě vracela z pláže. Bílou košili měla nedbale zastrčenou do kalhot, jejichž nohavice vyrolované ke kolenům naznačovaly, že strávila večer brouzdáním ve vodě.

„Jsi si jistá, že bys měla učit věštění? V tomhle oblečení strašidelnou čarodějnici vůbec nepřipomínáš“, usmál se a zastavil, aby na dívku počkal.

„Neurážej profesorku Trelawneyovou, byla skvělá učitelka“, vyprskla a zastavila, aby si otřepala nohy z písku a nasadila sandály. Do té chvíle je držela v ruce a celou cestu přešla naboso. „Byla poněkud výstřední, ale...“

„Cokoliv“, kývnul mladík.

„Počkej, až mě uvidíš na začátku školního roku“, pohrozila mu prstem.

„Chceš říct, že budeš nosit obrovské brýle, rozcucháš vlasy a navlíkneš si cikánskou sukni a milión náramků?“

„Možná ne až tak, ale plánuju udělat dojem“, zachichotala se. „Jdeš na večeři?“

„Ano, budu jíst ve velkém sále“, vyrazil do hradu a trochu zpomalil krok, aby mu dívka stačila.

„Budu ti dělat společnost.“ Vyšla na schody, které vedly k hlavnímu vchodu. „Co si myslíš o výběru Snapa na profesora lektvarů?“ zeptala se náhle.

„Mě naštěstí už učit nebude, takže si myslím, že je to dobrá volba“, řekl po krátkém přemýšlení. „Harry ví, co dělá.“

„Harry nebo Malfoy?“ zamumlala. „Jestli mám být upřímná, nemůžu uvěřit, že je zástupcem ředitele. Byla jsem si jistá, že to místo bylo zadané pro Hermionu.“

„Taky jsem byl překvapený“, přiznal. „Ale Malfoy přinesl obrovské finanční prostředky, které z něho automaticky dělají hlavního investora.“

„Ano...“, vešla do obrovské jídelny a posadila se k učitelskému stolu. „ Ale pořád je to divné. Tolik let byli zatvrzelí nepřátelé a teď ho tady Harry nechá dělat šedou eminenci. Věděl jsi, že najal Daphne Greengrassovou na Péči o kouzelné tvory?“

„Lepší ona než Pansy“, pokrčil rameny a naložil si na talíř pořádnou porci salátu z čerstvé zeleniny s kousky smaženého kuřete.

„Dobrý postřeh, ale z toho, co jsem slyšela...“, důvěrně se k němu naklonila. „Její rodiče jsou velmi bohatí a chtěli dohodnout její sňatek s Malfoyem. Zajímalo by mě, jestli ji mladý pán Draco nezařídil tuhle práci, aby měl někoho na zahřívání postele.“

„Parvati!“ S těžkostí polknul sousto, které mu uvízlo v hrdle.“ Vážně si nemyslím, že je to naše starost.“

„Tohle je škola, Neville“, odfrkla, naštvaná jeho nedostatkem nadšení pro drby. „Nová škola! Sebemenší skandál nás může poškodit. Věř mi, že rodiče jsou schopni odvézt děti z jakéhokoli důvodu. Jistě, v současné době jsou uchváceni, že je bude učit sám velký Vyvolený, ale... Na rozdíl od Harryho, tahle škola nemá žádnou pověst, a než ji získá, uplyne spousta času. Žádné románky nebo tajná dostaveníčka opravdu nepotřebujeme.“

Longbottom si tiše povzdechl a odstrčila talíř nedojedené večeře. Po odhalení Parvati ztratil chuť k jídlu. Pokud je pravda to, co řekla, bude si muset s Harrym promluvit. Dívka má pravdu. Podezření z promiskuity by jim opravdu nešlo na ruku. Prudérní rodiče by své děti okamžitě odvezli, zvláště ti z čistokrevných rodin, ve kterých byly morální zásady dětem vštěpovány téměř od narození.

„Doufám, že se mýlíš“, povzdechl si.

..........

Draco se probudil brzy ráno a spokojeně se protáhnul na své obrovské posteli. Musel přiznat, že od chvíle, kdy Potter odstranil ghúla z prostor nad jeho ložnicí, spal opravdu dobře. Podíval se z okna. Štěbetání ptáků ve spojení s čerstvým mořským vzduchem způsobilo, že se cítil velmi svěží a odpočatý.

Odhodil přikrývku a vstoupil do obývacího pokoje.

„Pane Malfoyi...“ Drak na obraze k němu obrátil své svislé zorničky. „Pan Potter na vás před časem volal.“

„Volal?“ podíval se na něj zvědavě.

„No... Když budu citovat, to znělo takhle: "Ty zatracená Zmijozelká Fretko! Pohni tím svým zadkem a okamžitě se přesuň sem! "  Pobavený drak zamával křídly.

„Myslím, že v tom případě může drahý ředitel počkat“, pokrčil Draco rameny a sáhnul po novinách, které už skřítci stihli dodat a položit na stůl.

„Hlas pana Pottera byl docela zoufalý“, zavrněl drak a ovinul přední nohy svým dlouhým ocasem. „Navrhoval bych zkontrolovat, co se děje, s ohledem na to, že za tři hodiny bude tisková konference.“

Draco si povzdechl a odložil "Věštce" na stůl. V koupelně už na něho pravděpodobně čekala napuštěná vana. Od chvíle, kdy se tu zabydlel, naučil skřítky, že mu vždy o víkendech mají místo sprchy připravit dlouhou, horkou koupel.

Se znechucením pohlédl ke své ložnici, pak si upil trochu čaje a šel ke dveřím. Ať už od něho chtěl Zlatý chlapec cokoli, chystal se to vyřídit rychle, aby se mohl konečně ponořit do relaxační lázně, vonící cedrem a jasmínem. Vyšel na chodbu, postavil se před obraz hada a řekl se záští v hlase:

„Vzkaž svému pánovi, že pokud mi chce cokoli říct, ať to udělá rychle. Hlavně ať je to něco důležitého, protože jsem byl nucen vyjít ze svých komnat nedostatečně oblečený a těsně před koupelí.“

-Pán tu není- objevily se v dolní části obrazu lesklá zlatá písmena.

„A kde je?“ opřel si Draco ruce v bok a lehce se otřásl. Promenádování po zámeckých chodbách v dolní části od pyžama rozhodně nebyl jeho styl.

-V místnosti vedle- četl.

Draco se rozhlédl. V hale byly dvoje dveře. Jedny vedly do Potterových pokojů a druhé do jeho vlastní ložnice. Pokud Nebelvír nebyl u sebe, musel by být u něho, ale to nepřicházelo v úvahu, protože svůj pokoj opustil před minutou.

- Za gobelínem s Krakenem- zazářil znovu nápis.

Odvrátil se a přešel několik kroků doleva, kde na něho z čalounění zíralo monstrum, které vypadalo jako přerostlá chobotnice. Malfoy ho odhodlaně odsunul a zatlačil na dveře, které se za ním nacházely.

Místnost, v níž se ocitl, měla tvar kruhu. Nacházel se tu pouze malý psací stůl, stará dřevěná židle a úzká knihovna, naplněná až po okraj knihami. Okno naproti bylo úzké a špinavé. Nicméně, to nebylo to, co přitáhlo pozornost blonďáka. To, co ho přimělo široce rozevřít oči a vypustit ze sebe něco na způsob vzdechu, byl Harry stojící v županu na okraji parapetu a vyklánějící se ven.

„Pottere... Pokud se chystáš spáchat sebevraždu, může to počkat až do večera. Za necelé tři hodiny máme tiskovou konferenci. Opravdu bych jen obtížně vysvětloval existenci krvavé kaše přímo před vstupem do Emeraldfogu“, protáhl a účinně potlačil třesoucí se hlas.

Potter chvíli nehybně stál, pak se prudce otočil. Draco se zachvěl, když Zlatý chlapec zavrávoral a v poslední chvíli se chytit rámu, při tom před sebe napřáhnul ruku v dramatickém gestu.

„Nenech je, aby se zavřely!“

Jeho oči se rozšířily pochopením, když se prudce otočil ke dveřím, které se právě v tom okamžiku s tichým, škodolibým klapnutím zavřely, přímo před jeho nosem.

„Kurva!“ dolehlo k němu zezadu.


ooOoo


Red Hills - 9.

14 komentářů:

  1. :-) :D veľmi peknéé :D nemalo to chybu, teším sa na pokračovanie :)

    OdpovědětVymazat
  2. Draco nemá chybu. Děkuji za další část a budu se těšit na Vánoční nadílku. Od Jutaki jsem ještě nic nečetla - bojím se, že povídky nedopíše - pardon Jutaki.
    Jája

    OdpovědětVymazat
  3. Tak a od příští kapitolky to začíná nabírat grády, už jsem čekala včera na novou kapitolku, tak jsem si krátila chvíli čtením Vábení noci - (haha, chvíli, zase jsem u PC dřepěla celý den až do noci)Harry a Draco - ty jejich rozhovory nemají chybu.

    Bobo

    OdpovědětVymazat
  4. Krásná kapča. Pobavil mně rozhovor Draca a Harryho o sexu. No ti dva jsou opravdu něco :-)
    A ten konec s těmi dveřmi. Hej to nebylo hezké. Teď jsem děsně zvědavá co ti dva v jedné místnosti. Fíha to bude hooodně zajímavé. Takže se moc těším na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Páni, to byl moc zajímavý díl...A ten konec. To jsem zvědavá jak to dopadne. Harry a Draco zavření v jedné místnosti... buď se navzájem zabijí a nebo zamilují.

    OdpovědětVymazat
  6. wau, to byl teda díl, moc se těším na další :) a honem prosím :D
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to som zvedavá ako dlho tam budú a ako sa pohádajú :) No a ešte aj na to, ako sa dostanú von.
    Ďakujem za preklad kapitoly a teda tie plány na Vianoce ma potešili.
    ___________
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  8. No zajímavý rozhovor to chlapci vedli,ale co ten konec!!Moc se těším co dál se bude dít :)

    OdpovědětVymazat
  9. Diskuse o šoustání mě vážně pobavila, ale takhle blbě to useknout =S . Nemůžu se dočkat další kapitoly =D

    OdpovědětVymazat
  10. Oh vtipné.. takže jsou tam zavření oba.. super.. zajímalo by mne co budou dělat a kdo je vysvobodí..

    Jinak se mi povídka zatím moc líbí.. a Parvati jako nová "Trelawneyová" mne pobavila.. a o té pověsti má samozřejmě pravdu

    Lily

    OdpovědětVymazat
  11. Musím se přiznat, že jsem trochu zmatená... Proč je to tam zavřelo? A ta věc "Potter chvíli nehybně stál, pak..." proč tam stál?

    Povídka se mi jinak líbí! :-D Těším se na pokračování a doufám, že z téhle situace nevznikne nějaký velký průšvih. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co se týká toho zavření, nějaké vysvětlení se "snad" naskytne v budoucnu. Nechci předbíhat.
      A proč chvíli nehybně stál? Pravděpodobně byl překvapený... Za prvé - volal odtamtud na Draca zřejmě už před nějakou dobou a asi už nepočítal, že se tam objeví... A za druhé - Draco tam stál polonahý, jen v kalhotech od pyžama. Není divu, že se mu na chvíli zkratoval mozek. :D :D :D

      Vymazat
  12. Tak přidávám koment až teď moc se mi kapitola líbila. Jsem zvědavá na pokračování. Kapitolka byla jeden z nejhezčách dárků co jsem dostala.

    OdpovědětVymazat
  13. Ajeeeeeeje, zavretý v jednej miestnosti? To sa mi veľmi páči :D A áno, nezávidím im riešenia všetkých detailov okolo zariaďovania a pohovorov atd. Brutal!

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)