28. dubna 2013

Red Hills - 34.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Máme tu nový díl a Samuel se nám konečně plně zapojuje do příběhu. Děkuji všem, kteří mě podpořili a zaslouží si za to veřejnou pochvalu. Tak sušenkovou medaili dostane: Charli (2x), Lafix, Achája, Yaw, evica, Zuzana, kali, Jenny, Anonymek, Káťa, bacil, Saskya a [ki:ta].
Taky děkuji za návrhy pro našeho Anonymka. Zjistila jsem, že se všichni pohybujeme ve stejných vodách a velebíme stejné autory. To o jejich kvalitě dost vypovídá. :-D
Krásně se bavte...


34. kapitola

Draco stál na prahu ložnice a už několik minut s pobavením sledoval Potterovo počínání. Nebelvír se na stěnu nad krbem snažil pomocí kouzel připevnit portrét značných rozměrů. Zdálo se, že se svou prací není zcela spokojený, protože co chvíli vypustil zlostné zafunění.

„Je to perfektní, nech to takhle,“ nevydržel nakonec Malfoy, přistoupil k Potterovi a s lehce nakloněnou hlavou kontroloval obraz.

„Myslíš? Není nakřivo?“ Harry přesvědčený nebyl.

„Rozumíš slovu ‚perfektní‘? Už ničím nehýbej, zkazíš to a budeš muset začít znovu.“

„Dobře.“ Černovlasý mladík nakonec použil ještě lepící kouzlo a uspokojený ustoupil několik kroků, aby obdivoval své dílo. „Myslíš, že se sem hodí?“

„Myslím, že nikam se nehodí líp,“ přikývnul zvolna Draco.

„Děkuji ...“ Harry ho instinktivně chytil za ruku. „Ten portrét ... Opravdu pro mě hodně znamená. Sirius byl jediná rodina, kterou jsem poznal. Rodiče si nepamatuju a Dursleyovi ...,“ pokrčil rameny a větu nedokončil.

„Zapomeň na Dursleyovy, to je minulost, a navíc ... Ty máš rodinu. Možná ne takovou, jakou by sis sám vybral, ale ... No prostě, přestaň se litovat! Máme před sebou těžké ráno, snídani se Samuelem v hlavním sále. Doufám, že jsi nezapomněl,“ dodal stroze a spěchal ke dveřím.

„Nezapomněl.“ Překvapený Harry se díval na jeho vzdalující se záda. Měl rodinu ... Draco a Samuel teď byli jeho rodina. Nikdy se na to z tohohle úhlu nedíval. Nechtěné manželství se obvykle neslučuje s teplem domácího krbu. Vnímal Malfoye jako partnera a milence, ve výjimečných případech by ho popsal jako manžela. Do dneška o tom vůbec nepřemýšlel. Spojil je svazek, o který nežádali, ale ... navzdory jejich rozdílnostem jejich manželství fungovalo. Vycházelo jim to tak dobře, že to Harryho občas naplňovalo úžasem. Nikdy si nepomyslel, že by on a Draco mohli mít tolik společného, shodovat se v tolika otázkách, mít rádi stejné věci. Merline, vypadalo to, jako by se všechny ty roky hádali jen kvůli pravidlům a že to dělat museli, protože takové chování se od nich očekávalo. V tuhle chvíli to bylo tak vzdálené a bezvýznamné, že se šťourání v minulosti zdálo nechutné a malicherné.

„Jo, máš pravdu a jsem rád, že je to právě ... Sam,“ mávl rukou v rozpacích. „No, vždyť víš, je součástí rodiny,“ dodal rozpačitě.

„Samozřejmě.“ Draco se zastavil před obrazem a ohlédl se za ním přes rameno. „Pojď už, je po osmé a je lepší tam být brzy.“

.....

Čím blíž byli k hlavnímu sálu, tím více Samuel zpomaloval krok. Nakonec, těsně před malými zadními dveřmi pro učitele, se zastavil a nerozhodně přešlapoval z nohy na nohu.

„Co se děje, šampióne?“ podíval se na něho Harry s úsměvem, když cítil, jak mu drobné prsty křečovitě sevřely dlaň.

„Bude tam hodně lidí,“ sklonil Samuel hlavu a kopal špičkou boty do podlahy.

„Jasně, vždyť je to škola. Říkali jsme ti, že spousta studentů zůstala na svátky, proto jsou i učitelé téměř kompletní.“ Harry si přidřepl vedle něho a palcem hladil hebkou kůži na chlapcově ruce.

„Budou na mě zírat.“ Klučina se ohlédl, jako by přemýšlel, jestli by zvládnul utéct, ale za jeho zády stála tiše Victoria a s něhou na něho hleděla.

„Same, je normální, že si tě budou prohlížet. Vždyť nového obyvatele školy nevídají každý den,“ naklonil se Draco, protože chtěl upravit světlé prameny vlasů, které mu spadly do očí. Pak na okamžik odstoupil, aby se ještě jednou přiblížil a urovnal mu bílý límeček, který vykukoval zpod tmavě modrých dětských šatů. Spokojeně pokýval hlavou. „Vypadáš skvěle.“

„Stejně budou zírat.“ Chlapcovy oči byly rozšířené a bylo zřejmé, že Sam je vystrašený představou vstupu do obrovské místnosti naplněné davem lidí. Jak byl předchozí den opravdu nadšený a nemohl se dočkat, tak v tuhle chvíli ho s největší pravděpodobností dohnala tréma.

„Jasně, že budou zírat,“ zamrkal vesele Harry a obrátil na sebe Samuelovu pozornost. „Jsi Dracův bratr. Budou přemýšlet nad tím, jestli si je oblíbíš, jestli se s nimi budeš chtít kamarádit. Chápej, ředitel školy, to je velký šéf a jeho bratr taky není jen tak obyčejný student.“

„Ne? Proč?“

„No, jsi mladší než oni, ještě se nemusíš učit, máš vlastní pokoj a nemusíš bydlet s ostatními na koleji. Uvidíš, že budou na všechno velmi zvědaví,“ poplácal ho přátelsky po rameni. „Určitě si brzo najdeš kamarády.“

„A co když mě nebudou mít rádi?“ Chlapec stále nevypadal přesvědčeně.

„Miláčku, tebe nelze nemilovat,“ ozval se zezadu tichý povzdech chůvy.

„Victoria má pravdu, budou tě mít rádi a uvidíš, že se brzy se všemi seznámíš. Studenti mají ještě šest dní volna. Protože nemají žádné vyučování, využívají ten čas na zábavu a určitě ještě dnes se k nějaké skupině připojíš.“ Draco objal dítě kolem ramen, aby ho uklidnil. „Je brzo, uvnitř zřejmě ještě nikdo není, budeme první, co ty na to? Budeš si moct všechno prohlédnout.“

„Dobře,“ polkl hlasitě Sam. Lehce se třásl, protože začínal propadat panice. „Pojďme pryč,“ zasténal plačtivě. Bylo jasné, že slova jeho bratra ho vůbec neuklidnila.

Harry vstal a úzkostlivě pohlédl na svého manžela. Chápal chlapcovu úzkost, protože on také cítil velký uzel v žaludku. Nemohl si vzpomenout, kdy byl naposledy tak nervózní. Něco podobného možná cítil, ​​když poprvé překročil práh Bradavic a strach z Moudrého klobouku způsobil, že mohl sotva dýchat. Malfoyův obličej vypadal klidně, ale bledá tvář prozrazovala úzkost. Potter viděl, jak zavírá oči a zhluboka se nadechuje, aby se pokusil uklidnit. Tolik let tajil chlapcovu existenci, aby ho teď z čista jasna hodil do hluboké vody a odkryl tak všechny karty. Určitě to pro něho nebylo snadné.

„Projdeme tím společně.“ Nebelvír vydržel Dracův nervózní pohled, když na něho konečně vzhlédl. „Jsme rodina.“ Viděl, jak se Malfoyovy zorničky rozšířily v očekávání jeho dalších slov. Harry se znovu sklonil k dítěti. „Poslouchej, jestli tam opravdu nechceš jít, můžeme se vrátit zpátky do pokoje. Snídaně se studenty nám neuteče. Co si o tom myslíš, Draco?“

„Souhlasím, nemusíme na to tlačit. Same, pokud nechceš, rozhodně tě nebudeme nutit,“ poplácal Malfoy chlapce po rameni.

„Opravdu? Nebudeš se zlobit?“ díval se Samuel s nadějí na svého bratra.

„Samozřejmě, že ne. Je to tvoje rozhodnutí.“

„Děkuji.“ Chlapec se konečně zmohl na plachý úsměv.

„Co kdybychom někoho pozvali?“ pohlédl Harry na manžela.

„Máš nějaký návrh?“ Na Dracovu tvář se vrátil ten typický malfoyovsko-cynický úšklebek a při pohledu na to se někde uvnitř Harryho cosi uvolnilo.

„Přemýšlel jsem o Hermioně, tvém kmotrovi a Ronovi,“ přiznal nejistě.

„Ano, myslím, že je to dobrý nápad.“ Zmijozel byl k Potterově překvapení vstřícně naložený. Možná, že vyhlídka rána, stráveného v komornějším uskupení, uklidnila i jeho.

„A ty, Same, co myslíš? Můžu pozvat strýčka Severuse a mé dva přátele?“ podíval se tázavě na chlapce.

„Tak jo, aspoň nás bude víc.“ Dítě zřejmě opět získalo elán, jakoby došlo k odložení nějaké exekuce. „Kdo to bude?“

„Vzpomínáš si na toho kouzelníka, který tě přivedl na hrad?“ Samuel přikývl. „Je to můj nejlepší přítel. Vsadím se, že se nemůže dočkat, až tě zase uvidí. Druhá osoba je moje kamarádka Hermiona. Chodili jsme spolu do školy. Určitě bude velmi potěšená, že tě pozná.“

„Bezva, taky ji chci poznat.“ Chlapec vypadal nadšeně. Do dosud bledých tváří se pomalu začínala vracet barva.

„Skvělé. V tom případě se vy dva vraťte a já přijdu ... za půl hodiny?“ pohlédl na Draca.

„Ideální.“ Zmijozel se viditelně uvolnil. „Budeme čekat.“

....

První věc, kterou Harry udělal, když zůstal sám, bylo přemístění do sklepení. Pořád Snapa neměl rád, ale věděl, že chlapec mu věřil a považoval ho za strýčka. Uvědomoval si, že pokud chtějí dítě pokojně zapojit do života školy, musí začít s lidmi nejblíže k němu, mezi kterými by se Samuel cítil v pohodě. Věděl, že Ron a Hermiona neudělají nic, co by chlapci ublížilo, tak bylo bezpečné je pozvat. V přítomnosti Draca, Severuse, Victorie a jeho samého, by se měl Sam zklidnit a uvolnit, což první kontakt rozhodně usnadní.

Nervózně pohlédl na obraz, ze kterého ho pozorně sledoval lovec.

„Řekni profesorovi, že ho chce vidět Harry Potter.“ Navzdory nervozitě zněl jeho hlas jasně a zřetelně. Po chvilce se rám posunul a chodbu zaplavilo světlo přicházející z hlubin místnosti.

„Pan Potter. Čemu vděčím za tu čest tak brzy po ránu?“ Snape stál ve dveřích a blokoval je svou vysokou, temnou postavou.

„Jsem rád, že jsem vás zastihnul.“ Severus zvedl obočí. No jo, Harry obvykle neprojevoval nadšení z jeho přítomnosti. „Draco, Samuel a já, Vás zveme na snídani.“

„Jakže?“ Pokud byl muž překvapený, projevoval to velmi zdrženlivě.

„Chlapec měl dnes snídat se všemi dole v sále, ale na poslední chvíli se vylekal. S Dracem jsme došli k závěru, že by pro chlapce bylo lepší, když trochu zvolníme a dáme mu více času, aby se seznámil s novým prostředím. Chceme, aby si pomalu zvykal na prostředí a další lidi. Jídlo v kruhu nejbližších bude příjemný začátek.“

„Chápu. Kdo další se toho bude účastnit?“ Snapeův výraz ve tváři se ani trochu nezměnil.

„Hermiona a Ron,“ přiznal zdráhavě Harry, v obavě z mužovy reakce.

„Musím se přiznat, že je to dost nečekaný návrh.“ K Harryho překvapení působil Snape velmi klidně a přítomnost obou Nebelvírů u jídla nekomentoval ani slůvkem.

„Neplánovali jsme to, ale Draco a Sam by jistě byli rádi, kdyby vás měli po svém boku.“ Harry nehodlal škemrat, přesto doufal, že muž neodmítne.

„Prosím, abyste se mnou pro příště takové věci konzultovali s předstihem. Jsem dost zaneprázdněný,“ povzdechl si tiše Mistr lektvarů a zastrčil si ruce do širokých rukávů svého roucha. „V kolik snídaně začíná?“

„Za dvacet minut v mých pokojích. Doufám, že vám to vyhovuje.“

„Zajisté.“

„Děkuji vám.“ Obraz se za mužem opět zasunul. Harry si úlevně oddechl a přemístil se k Hermioniným pokojům. Vážně byl rád, že muž tak snadno souhlasil, ale ve skutečnosti by překvapený být neměl, když věděl, jak moc Mistrovi lektvarů záleží na Dracově a Samuelově štěstí.

Mladá pastýřka se při pohledu na něj jako obvykle silně začervenala.

„Pane Pottere!“ uklonila se a třásla se jako osika ve větru. Harry nikdy nechápal podivnou reakci tohohle – tak jako tak - mrtvého obrazu. Vrhl rychlý pohled na protější zeď a pomyslel si, že by tam měli dát obraz nějakého rytíře, nebo pážete. Neměl ponětí, jestli se olejové postavy mohou zamilovat, ale pokud je tomu tak, obraz mladého muže by mohl dívku konečně zbavit toho otravného panenského červenání. „Co vás sem přivádí v toto krásné ráno?“

„Jdu za Hermionou,“ řekl rychle. Hloupá otázka. Snad si nemyslela, že sem přišel koukat na její rafinované růžové šatičky a klobouk se stuhou, které se dle jeho mínění absolutně nehodily k ovečkám běhajícím v pozadí. Idealismus malíře ho víc rozesmával než uchvacoval. Nechme idylku idylkou, ale krajky se k ovcím hodily jako pěst na oko. Krásní beránci, kteří poskakovali ve vlastním rytmu mezi skalami a okusovali bujný trávník, vypadali, jako by na ně někdo s manickou posedlostí použil Pulírexo. Jejich rouno se zdálo neuvěřitelně měkké a sterilně bílé. Potter předpokládal, že umělec v životě neviděl ani ovce, ani jejich pastýře. Možná to bylo dobře, protože taková konfrontace s realitou by mohla způsobit, že by jeho světonázor lehl v troskách a ze zoufalství by začal malovat hady žijící v očních důlcích jakýchsi ne zcela proporcionálních lebek.

„Harry!“ Hermionin zvučný hlas ho přivedl zpátky do reality. Mírně uskočil dozadu a s hrůzou si uvědomil, že notnou chvíli na obraz zírá jak náměsíčný a pastýřka už je tak zrudlá, jako by měla každou chvíli dostat mrtvici.

„Eee ... Promiň, zamyslel jsem se,“ zasténal lehce zděšeně, když viděl, jak se růžová dívka nejistě potácí.

„Ptala jsem se, co tě sem přivádí těsně před snídaní,“ povzdechla si tiše Grangerová.

„No ano!“ vzpamatoval se kvapně Potter. „Chtěl bych tě pozvat na jídlo do mých komnat,“ řekl rychle.

„Mám jíst ... s tebou a Dracem?“ dívala se na něj skepticky.

„Jo, teda nejen to. Bude tam ještě Snape a Ron, pokud ho ještě zastihnu. Víš, že je u stolu vždy první.“

„Stalo se něco?“ V jejích očích zableskla úzkost. „Nějaká nehoda? Stalo se něco na včerejším plese? Promiň, že jsem zmizela tak brzy.“ S hrůzou zjistil, že teď se začíná červenat i Hermiona. To je nějaká epidemie?

„Ne, ne,“ zamával rukama. „Jenom bych ti rád někoho představil.“

„Máte nějaké opožděného hosta? Někoho, kdo nepřišel na ples?“ dotazovala se ostražitě.

„U Merlina, ne! Je to někdo, kdo ... ehm ... Vysvětlím ti to cestou, jo?“

„Harry ... Vážně nevím, jestli je to dobrý nápad. Můžeš mi to vysvětlit teď?“

„Prosím, Mionko, nevyptávej se,“ zasténal zoufale. „Opravdu nemám čas, musím ještě chytit Rona.“

„Chováš se neobvykle tajemně,“ prohlásila trochu rozčileně a otočila se k němu zády.

„Hermiono, prosím!“ vydechl podrážděně. „Pojď se mnou, opravdu mám naspěch!“

„Dobře, dobře. Rone! Harry nás zve k sobě na snídani,“ zavolala do útrob místnosti, ze které se o několik málo vteřin později vynořila Weasleyho rozcuchaná hlava.

„Eee ... Rone?“ zamrkal překvapeně Harry. „Přišel jsi pro Hermionu?“

„No, to je ... ehm ... no ...“ No dobře, ruměnec na pastýřce a Grangerové by se dal považovat za půvabný, ale červený Weasley rozhodně půvabně nevypadal! Zrudnutí, ve společné kombinaci se zrzavým mužem, vypadalo jako zapálený ohňostroj hrozící výbuchem. „To není tak úplně ...“

„Jasně, bezva, jednoduše ses tu zjevil. Poslouchej, kámo, vážně nejsem zvědavý, co v tuhle dobu děláš u Hermiony ...“ Ron hodil podivně splašený pohled směrem k dívce a Harry konečně zmlkl, protože ho napadlo něco zcela absurdního. „Přespal jsi tu?“

„Harry!“ Zrudlá Grangerová ho obdařila rozzlobeným pohledem. „To je opravdu nemístná otázka.“

„Přespal ...“ Harry couvnul o krok zpět, naklonil hlavu a prohlížel si dvojici přátel šokovaným pohledem. „Eee ... no ne ... nemám nic proti ...“ Natáhl ruku a nemotorně poklepal Rona po rameni. „Asi nejsem ani překvapený ... No do prdele!“

„Jazyk, Harry!“ Dívka se pravděpodobně zasekla na jeho jméně.

„Chlape, no víš ...“ Ron vypadal, že se chystá vrhnout na útěk. „Promluvíme si později, jo? Tohle není vhodná chvíle na diskusi.“ Weasley se konečně vzpamatoval. „Kruci, nedívejte se tak!“ zahudral, čímž černovlasého mladíka vytrhl z transu.

„Neječ na mě,“ Harry znovu couvnul, jen tak pro jistotu. „Vždyť víš, člověk každý den nezjistí, že jeho nejlepší přátelé ... Jak se to stalo?“

„Vlastně ...,“ usmál se křivě Ron.

„Harry, měl jsi naspěch.“ Hermiona se konečně přestala červenat a její tvář opětovně získala ten známý, neústupný výraz.

„Co?“ zamrkal několikrát. „Jo tak, snídaně. Tak co, půjdete se mnou?“ Znovu se podíval na Weasleyho s výrazem ‚ještě jsem s tebou neskončil‘.

„Jasně,“ oddychl si úlevně Weasley. „Co je to za událost?“ ptal se, když zamířili ke schodišti.

„Dnes měla být velká snídaně. No, chtěli jsme s Dracem všem představit Sama, ​​ale ten na poslední chvíli dostal strach a my jsme na něho nechtěli tlačit.“

„Ty se mu divíš? Víš, kde bydlel a co se posledně stalo. Takové davy jsou pro něho stěží přátelské prostředí, obzvláště když tam nikoho nezná.“ Ron si za chůze přihlazoval střapaté vlasy.

„To není tak, že bychom ho chtěli nutit násilím. On sám tím byl ještě včera úplně nadšený,“ zamumlal Harry na obranu.

„No jo. Včera a dnes, to je rozdíl,“ pokrčil Weasley rameny. „Ginny byla taky den před odchodem do Bradavic samý úsměv a na nástupišti málem přirostla k mámině sukni. Klepala se, jakoby dostala zimnici.“

„Přesně tak to dnes ráno vypadalo se Samem,“ povzdechl si Harry a odbočil do chodby, která vedla k jeho pokojům. Ale před tím, než došel k obrazu hada, mu malá ženská postava zablokovala cestu.

„Dobrá.“ Hermiona se před ním postavila se založenýma rukama. „Může mi někdo prosím vysvětlit, co se děje? Celou cestu mluvíte o ... O kom vlastně?“ Její hlas zněl trochu nepřátelsky.

„Jé ... promiň.“ Jakoby si  Potter právě teď uvědomil její přítomnost. „Hele, omlouvám se, že jsem ti to neřekl dřív, ale Draco ...“

„Harry složil přísahu mlčení,“ napověděl mu ochotně Ron.

„Ano, něco takového. Víš ...,“ zadrhnul se. „Samuel ... Kruci ...“ Podrbal se na hlavě. „Den před svatbou jsem se dozvěděl, že ...,“ rozhlédl se kolem sebe a s rezignací vrhnul kouzlo soukromí. „Omlouvám se. Takže ... den před svatbou mě Draco seznámil se svým bratrem.“

„S kým?“ vyvalila oči Hermiona.

„No, s bratrem. Mladším. Samovi je osm let a je nemanželské dítě Luciuse. Draco se dozvěděl o jeho existenci před čtyřmi lety a rozhodl se ho najít. Chlapec žil v sirotčinci. Otec se k němu neznal a jeho matka byla mrtvá. Ne, že by v tom byl nějaký rozdíl, protože o něho ve skutečnosti nikdy neprojevila zájem, rozhodně ne tímto způsobem.“

„To je hrozné,“ pobledla Grangerová.

„Hrozné,“ připustil Harry. „Draco ho vzal sebou a celou dobu ho skrýval před svou matkou. Chápej, Narcissa by pravděpodobně nebyla nadšená, kdyby věděla o nevěře svého manžela.“

„To je jasné. Hrozí chlapci nějaké nebezpečí?“ Harry vydechl úlevou. Kamarádka se zřejmě docela dobře vyznala v zákonitostech, jimiž se řídil svět kouzelníků a rychle si spojila fakta. Ale co jiného by od ní mohl očekávat?

„Ano. V předvečer Vánoc přišel útok. Samuela se nám podařilo zachránit na poslední chvíli,“ přiznal. „Ron ho vzal do hradu a my jsme to vyřídili s útočníky.“

„Oh, takže Ron věděl ...“

„Nevěděl jsem to.“ Weasley se opřel o zeď vedle portrétu. „Šli jsme na snídani, když se objevil Patron. Harry a Draco vypadali, jako by uviděli ducha a málem se přerazili, jak se hnali do krbu, a já ... No, běžel jsem za nima.“

„Rozumím.“ Vypadalo to, že se jí ulevilo. „Takže tohle je to velké tajemství a důvod, proč jste se ty a Draco najednou spřátelili.“

„Je mi to líto, Mionko, chtěl jsem ti to říct,“ díval se na ni Ron bezmocně. „Ale nezáleželo to na mně.“

„Chlapec musí být vyděšený.“ Dívka ho zřejmě neposlouchala.

„To je. Draco ho vychovával v tajnosti a Sam měl jen malý kontakt s okolím. O jeho existenci vědělo jen pár sousedů, ale žádný z nich neznal jeho skutečné jméno.“ Harry si rukou nervózně prohrábl vlasy.

„Chápu.“ Malou chvíli zírala na kamaráda, který stál před ní a o něčem přemýšlela, pak se náhle jemně usmála. „No, tak na co čekáme? Chci se s ním setkat.“

„Víš ... Vážně tě miluju.“ Harry cítil, jak se mu stáhlo hrdlo a spontánně svou kamarádku objal. „Nevím, co bych bez vás dělal.“

„No co, skončil bys ve Zmijozelu a vzal si Malfoye ve věku šestnácti let. Do téhle chvíle byste si možná udělali i vlastní děti. Koneckonců, jestli někdo může dokázat nemožné, tak Harry Potter,“ obrátil Ron oči v sloup. „Nebo by Kámen mudrců padl do rukou muže se dvěma tvářemi, protože by nikdo nevyřešit hádanku s lektvary a chyběl by tam šachový mistr ...“

„Rone!“ Hermiona se nakonec rozesmála nahlas. „Pojďme už na tu snídani, určitě na nás všichni čekají.“

.....

Když Harry vstoupil do obývacího pokoje, tak první věc, která mu padla do očí, byl velký stůl ve tvaru elipsy, pokrytý bílým ubrusem. Draco seděl na pohovce, která byla přesunutá ke krbu, a vedle něho si Samuel prohlížel svou novou knihu o magických zvířatech.

„Vypadá to, že jste si opravdu pospíšil, pane Pottere.“ Snape stál u okna a bavil se s Victorií.

„Jistě.“ Harry se nehodlal hádat, ne dnes. „Samueli,“ obrátil se k chlapci. „Rád bych ti představil své přátele. Jak už jsme ti říkal, chodili jsme společně do Bradavic, a teď tady jsou profesory.“ Chlapec opatrně odložil čtení a pomalu přešel k němu. „Tohle je Hermiona a učí tady Numerologii.“

„Zdravím, Same. Jsem opravdu ráda, že jsem tě poznávám,“ napřáhla dívka ruku a jemně stiskla dlaň dítěte.

„Dobrý den.“ Chlapec jí opatrně opětoval stisk.

„Rona si určitě pamatuješ. Učí létání na koštěti a je famfrpálový trenér,“ ukázal Harry na muže stojícího vedle.

„Rád tě zase vidím,“ usmál se vesele Weasley a mával při tom rukou.

„Opravdu trénuješ famfrpál?“ Oči dítěte se rozzářily zvědavostí.

„Jasně. Jestli chceš, můžu učit i tebe, je to skvělý sport.“ Ronův úsměv se ještě rozšířil.

„Chci,“ přikývl dychtivě Samuel. „Harry mi dal knihu "Famfrpál v průběhu věků", měl ji kdysi ve škole,“ pochlubil se rychle.

„Uuuu, velmi dobrá kniha,“ zamrkal Ron vesele na Pottera. „Vidím, že nám roste nový šampion. Na jaké pozici bys chtěl hrát?“

„Chytač.“

„No jo, rodinná tradice, čemu se divím ...“ Weasley se zasmál, plácl Harryho do zad a protočil oči.

„Sklapni už.“

„Jsem rád, že jste přijali naše pozvání.“ Hermiona zvedla překvapeně hlavu, když slyšela slova Malfoye, který se hned po jejich vstupu také zvedl z pohovky a šel je přivítat. „Samuel se cítí trochu nesvůj, protože na hradě nikoho nezná. Chtěli jsme mu to co nejvíc usnadnit.“

„Je hezké, že jste vzali v úvahu jeho pocity.“ Dívka si mimoděk upravila límeček na šatech.

„Je to můj bratr,“ podíval se na ni Draco udiveně.

„Oh, ano ... Samozřejmě,“ sklopila rozpačitě pohled. „Dospělí pocity dětí prostě často ignorují.“ Natož, aby Malfoye kdykoli považovala za někoho, kdo bere nějaké ohledy.

„Někteří lidé se učí ze svých chyb,“ usmál se tajemně Draco. „Zvu vás ke stolu, určitě jste už všichni hladoví.“

Snídaně nečekaně proběhla bez větších problémů. Snape se s Hermionou pustil do diskuse na téma změn výukových metod od nového roku. Dívka chtěla rozběhnout lekce kaligrafie v kombinaci s výukou gramatiky a pravopisu. Snape na tu myšlenku reagoval opravdu příznivě s tvrzením, že znalosti dětí jsou v této oblasti skutečně politováníhodně nízké. Draco navrhnul studium matematiky. On sám brával o prázdninách, ale i po škole, soukromé hodiny, protože řízení financí od něho tyto znalosti vyžadovalo. Uvažovali také nad nepovinnými lekcemi mudlovské historie a zeměpisu. Měli šest měsíců na prosazení svých plánů u sponzorů, protože to bylo spojené se zaměstnáním nových učitelů, což mělo za následek další výdaje. Byli to dost inovativní nápady, protože magické školy se těchto typicky mudlovských oblastí spíš stranily. Děti byly doučovány doma, ale z pochopitelných důvodů se to netýkalo mládeže z chudších rodin nebo dětských domovů.

Samuel se zdál být okouzlený Ronem. Muž měl velký smysl pro humor a proto byl schopen s dítětem rychle navázat kontakt, ale co bylo nejdůležitější, učil něco, co chlapce opravdu fascinovalo. Sam jedl toast, aniž by z něho spustil oči a s velkou zvědavostí naslouchal příběhům a anekdotám z famfrpálových tréninků a utkání. Weasley právě vyprávěl historku, jak úžasný Harry málem spolkl zlatonku, když všechny překvapil Samův hlasitý smích. Až dosud se dítě zdálo být spíše tiché a klidné. Draco si nemohl pomoci, ale široce se usmál. Chlapec se zřejmě zase pomalu vracel k životu a zrzek se ukázal jako dokonalý lék. Bylo to sice divné, ale dalo se to překvapivě snadno přijmout.

Hermiona s vysoce zvednutým obočím pozorovala, jak Malfoy diskrétně podal svému bratrovi ubrousek, který si ten pak rozložil na klíně a přisunul si talířek s míchanými vejci. Sledovala, jak pozorně naslouchal rozhovoru Sama s Weasleym a čas od času se usmál, když chlapec položil několik konkrétních otázek, nebo inteligentně komentovat Nebelvírovo vyprávění. Bylo zřejmé, že k chlapci cítí opravdu upřímnou náklonnost a vazbu. Polohlasem napravoval jeho chyby, ale ani jednou to neznělo vyčítavě, nebo s nechutí, jako by chápal, že dítě nemusí znát všechny podrobnosti etikety u stolu. Po snídani mu připomněl, aby si otřel ústa a když viděl chlapcovu netrpělivost, dovolil mu ukázat panu Ronovi nové koště a famfrpálovou sadu na údržbu od Harryho.

Bylo to pro ni udivující a nemohla se zbavit pocitu, že do této chvíle naprosto neznala muže, který s ní tolik let chodil do stejné školy. Její oči padly na přítele, který to všechno pozoroval s blaženým výrazem ve tváři a úsměvem v koutcích úst. Harry se zdál být dokonale šťastný, nezasahoval do rozhovoru a pouze sledoval Malfoyovo počínání a spokojenou dětskou tvář. Čas od času se ozval, aby prohodil něco do Ronova vyprávění a klidně snášel jeho škádlení, jen když to udělalo radost Samuelovi. Na chvíli ztuhla, kdy Sam nechtěně vybryndal pití na svou bílou, dokonale vyžehlenou košili. Chlapec se lehce zamračil a s rozpaky se podíval na svého bratra.

„Asi se musím převléct ... Omlouvám se, nebylo to schválně.“

„Samozřejmě, že nebylo,“ souhlasil Draco, vstal a vzal dítě za ruku. „Máš pravdu, košili musíme vyměnit. Nehodí se chodit s fleky.“ Zvedl ruku, aby zastavil chůvu, která vstávala ze židle. „Zůstaň tady. Půjdu s ním a za chvíli se vrátíme, k převlékání nepotřebujeme pomoc. Je to tak, Same?“ Chlapec důrazně kývl, až mu světlé vlasy spadly přes oči.

„Zvládnu to sám, už nejsem dítě.“

„Vidíš, Samuel je skutečně samostatný. Osmiletý kluk by si měl umět vybrat něco ze skříně. Jdeme.“

„To je neuvěřitelné,“ vzdychla, když se za bratry zasunul obraz. „Nikdy bych si nepomyslela, že Draco ... Jako bych poznala úplně nového člověka.“

„Vaše překvapení nechápu.“ Snape si otřel ústa ubrouskem a lehce se opřel na židli. Pozůstatky snídaně zmizely ze stolu a jejich místo zaujal kávový servis, porcelánová konvice s kávou a tác plný drobných sušenek. „To jste o mém kmotřenci neměla moc dobré mínění,“ zamumlal překvapivě jemně a nalil aromatický nápoj do jednoho z malých šálků.

„Tak to není,“ začervenala se. „Já jen ... Draco se mi vždy jevil jako velmi nepřístupný člověk. Byl vychován v aristokratické rodině s jistými pravidly. Myslela jsem, že když bude mít někdy vlastní děti, bude je chtít učit totéž. Tyto rodiny mají své vlastní tradice a jisté ... požadavky.“

„Jak říkáte. Draco byl vychován v souladu s pravidly a zákony, kterými se řídí rod Malfoyů, ale to neznamená ...,“ snížil výrazně hlas, „že se mu to líbilo. Člověk se učí z chyb a on se učil z chyb svých rodičů. Předpokládám, že Samuelův příběh jste už slyšela.“

„Jen to, že ho Draco našel v sirotčinci. O jeho existenci jsem se dověděla jen minutu před příchodem sem.“ Poděkovala za kávu a dolila si do ní kapku mléka.

„Chápu.“ Letmo se podíval na Harryho a Rona, kteří pozorně naslouchali rozhovoru. Victoria seděla tiše na stranou a pomocí hůlky řídila magické pletací jehlice. Na kolenou jí ležel košík plný barevných klubíček vlny.

„Draco mě požádal, abych to nikomu neříkal,“ pokrčil Ron rameny.

„Samuel je jeho bratr.“ Harry v prstech lámal sušenku. „Nepříslušelo mi informovat okolí o chlapcově existenci. Tomu dítěti hrozí nebezpečí, takže to bylo riskantní, a navíc ... zavázal jsem se k mlčení.“

„A teď už je to bezpečné?“ zeptala se úzkostlivě.

„Ne,“ zamračil se Snape. „Poslední útok pouze potvrdil, že Samuelova existence někomu výrazně vadí.“

„Nechtěla bych dělat ukvapené závěry, ale ... Mluvil už někdo na to téma s otcem chlapce a s Narcissou?“

„Ne, k útoku došlo na Štědrý den. Uvědomte si, svátky, ples ... To Dracovi ztížilo podniknout jakékoli kroky. Nicméně, podezřelé jste vytipovala správně. My se také obracíme tímto směrem.“ Snape upil doušek kávy a založil si ruce na prsou.

„Jak jsem pochopil, tak Dracova matka by nebyla příliš potěšená, pokud by se zpráva o existenci chlapce dostal do médií. Proč tedy ...,“ odkašlala si a pozorně pohlédla na Mistra lektvarů. Až do teď byl překvapivě sdílný, ale obávala se, aby příliš nepřetáhli strunu. Ten muž se velmi snadno rozčílil. „Nebojíte se ho přivést do veřejného života?“

„Máme strach, ale musíme to udělat. Současná bezpečnostní opatření bohužel selhala. Doteď chlapec přebýval v domě chráněném velmi silnými magickými štíty,“ odpověděl Harry místo Snapa. „Draco opravdu udělal všechno, aby ho ukryl a zajistil mu v rámci možností normální život. Ale Samuel byl velmi izolovaný, s okolím měl jen zanedbatelný kontakt. Jasně, že se znal s několika dětmi ze sousedství, ale nikdy nechodil na veřejná místa, nemluvě o výpravě na zmrzlinu, nebo na dětské hřiště. Učila ho pouze Victoria a bratr. Musíš pochopit, že to, jakým je teď, je obrovská zásluha Draca. Ten kluk si hodně prožil. Vychovávali ho prarodiče, kteří ho sotva tolerovali a po matčině smrti ho dali do sirotčince. Nedůvěřivý a vystrašený čtyřletý capart se díky Victorii a bratrovi stal otevřeným a upřímným dítětem, a to i při všech těch omezeních, která na něho byla uvalena kvůli jeho bezpečnosti.“

„Lépe bych to neřekl.“ Poprvé v životě se Snape na Pottera podíval příznivě. „Dracovi na Samuelovi hodně záleží. Ale i přes přísnou ochranu byl chlapec napaden. Jaký má smysl ho nadále schovávat? Není tedy lepší, aby žil na místě, které chrání mocné kouzlo, a s lidmi, kteří mu dají lásku? Také bude mít možnost navázat přátelské vztahy a zapojit se do kolektivu. To je pro dítě důležité.“ Snape odložil šálek a prstem přejel po štíhlém tvarovaném oušku. „Tisk se o něm určitě brzy dozví, ale i to má jisté výhody. Pokud bude chlapec středem pozornosti, bude těžší ho bez povšimnutí zranit, a nemluvím tu jen o fyzickém zranění, ale i o duševním ...,“ ušklíbl se. „Neskrývám, že vše závisí na správné prezentaci a uvedení.“

„Myslíte, že ho někdo může napadat kvůli jeho původu?“ pohlédl na něho Ron zachmuřeně.

„Pan Weasley, vy byste měl nejlépe vědět, jak jsou děti kruté,“ odfrkl si Snape. „Řekněte, jak často jste slýchal urážky na sebe a vaši rodinu?“

„Příliš často ... Zvláště od ...“

„To už je minulost, Rone,“ střelil po něm Harry varovným pohledem.

„Já vím, ale to neznamená, že jsem na to zapomněl,“ pokrčil Ron rameny. „Máš pravdu, nemluvme o tom. Lidé se mění.“

„To je pravda,“ přikývla zamyšleně Hermiona. „Přemýšleli jste o tom, proč přišel útok právě teď? Po tolika letech?“

„To je to, co chci dnes zjistit.“ Trhla sebou, když za sebou uslyšela Malfoyův hlas. Stál ve dveřích směrem do chodby a držel za ruku svého mladšího bratra, nyní oblečeného ve světle modrých šatech, které dokonale zdůrazňovaly barvu jeho očí. Nebylo to poprvé toho rána, kdy ji napadlo, že jsou si nezvykle podobní. Samuel se svými blond vlasy, mírně špičatou bradou a malým elegantním nosem, byl miniaturní kopií Draca. I kdyby muž chtěl, pokrevní vztah s ním by popřít nemohl. Povzdychla si a odvrátila pohled na Rona. Dnešní noc a den byly pěknou řádkou překvapení. Doufala, že nezpůsobí žádné potíže, když se na hradě objeví ještě jeden Malfoy. Po jejím těle přeběhlo mrazení a mimoděk se otřásla. Její babička říkávala, že v tu chvíli přechází smrt po něčím hrobě. Zahnala tu myšlenku pryč. Byla racionálně myslící člověk a nikdy nevěřila na pověry, zejména ne na ty, které předpovídaly katastrofy.

ooOoo


Pozn. překladatelky:
V originále autorka napsala, že Hermiona učí Nauku o mudlech, ale protože v předchozích kapitolách (konkr. kap. 15) napsala, že Hermiona učí Numerologii a Nauku o mudlech má Justin, dovolila jsem si to změnit. Snad neskončím v pekle… :-D


Red Hills - 35.

13 komentářů:

  1. :-) no, vyriešili to šikovne a aspoň sa aj Hermiona zoznámila so Samuelom :)
    dúfam, že sa tak skoro nič zlé nestane :-/ ten chlapec si užil dosť :)
    pekná kapitola :)

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkná kapitolka, Samuel je k zulíbání, takový nejmenší a nejmladší Benjamínek hradu.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  3. :) moc krásná kapitolka, Sam je sladký :), už se těším na další kapitolku :)
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  4. Moc se mi líbilo, jak Draco řekl Harrymu, že má taky rodinu:-)...a pak to, jak u Hermiony narazil na Rona:-D ae konečně je tajemství částečně venku...Sam si zaslouží být spokojený:-) jsem zvědavá, kdy se na scéně zase objeví Lucius nebo Narcisa...zatím je to takové ticho před bouří... těším se na další kapitolku:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  5. Příjemná snídaně. Ve středu bude bonus? Jupííí:-))
    Achája

    OdpovědětVymazat
  6. Oh, díky za malinká zpříjemnění dne. gesi

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za ďalšiu krásnu kapitolu. Veľmi ma prekvapilo, že sa raňajky vo veľkom nekonali, nečakala som to. Myslela som si, že Sama budú presviedčať aby sa nebál. Takto to je oveľa krajšie. Veľmi ma potešilo aj to, že Hermiona už konečne pozná to ich tajomstvo, z ktorého bola tak vynechaná. Ďakujem za preklad:)
    __________________
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  8. Nakonec se velké představení nekonalo,ale tahle menší sešlost nebyla vůbec špatná,pěkně krok za krokem.
    Děkuji za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  9. No jo no, není nad pěknou snídani s rodinou a přáteli.... a Hermiona je velmi chápavá. No a abych zapomněla, vypadá to, že Harry už taky není takový blbec jako předtím, když mu došlo, co se asi dělo u Hermiony... :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Krásná kapča. To jak nakonec vyřešili tu společnou snídani byl hezké. Sam se aspoň nebude příště tak moc bát. Fíha tak Hermiona s Ronem. Úplně jsem si představila Harryho když mu to došlo hááá.
    Moc se těším na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  11. No, raňajky prebehli podľa mňa celkom dobre, malý sa aspoň uvoľnil. Takže bravó, ideme ďalej :) A konečne je už zasvätená i Hermy!

    OdpovědětVymazat
  12. Začínám se bát. Hermionina babička mohla být kouzelnice a mohla mít pravdu.

    OdpovědětVymazat
  13. Karin Draco se hodně změnil z Harrym jim to začína klapat.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)