23. června 2013

Red Hills - 43.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Díky všem komentujícím zlatíčkům : bacil, Bobo, Zuzana, Káťa, Katie11, pajčas, Lafix, Jenny, Charli, Achája, tamias, Saskya, kali a Lily. Jste moje motivace.
Užijte si kapitolku! :-D


43. kapitola

„Snape, Draco něco schytal!“ Tma se pomalu rozplývala a už bylo možno vidět obrysy vnitřku místnosti a osob, které se v ní nacházely. „Nejdřív měl křeče a vypadalo to, jako by se dusil, a teď se vůbec nahýbá.“ Harryho hlas byl navzdory strachu klidný a věcný. „Zkontroloval jsem puls, je trochu pomalý, ale výrazný.“ Ustoupil a pustil Mistra lektvarů, který poklekl vedle Malfoye ležícího na podlaze.

„Lumos.“ Konec Snapeovy hůlky se rozsvítil vedle obličeje muže na podlaze a ozářil jeho nehybnou tvář. Neobvykle široce otevřené oči vypadaly, jako by ztratil svůj lesk, prázdný šedý pohled upíraly na neurčité místo.

„Co je s ním? Vypadá jak po setkání s Mozkomorem.“ Ron se díval Snapovi přes rameno a znepokojeně si Draca prohlížel.

„Schytal nějakou kletbu, ten idiot mě zaštítil.“ Harry se úzkostlivě podíval na Mistra lektvarů. „Neslyšel jsem zaklínadlo.“

„Ale já ano.“ Snape vstal a obrátil se na Luciuse, který ležel na podlaze a se zděšením ve tváři zíral na Dracův obličej. Sevřel rty a zvedl oči na Weasleyho. „Co je s Narcissou?“

„Šla do pekel. Vždycky jsem věděl, že jste nebezpečný člověk.“

„Nemluvte nesmysly, bylo to jen Relacio*, ne Avada,“ Snapův hlas se lehce zachvěl.

„Nežije?“ Lucius konečně odtrhl oči od svého syna.

„Snape s ní praštil o krb. Má zlomený vaz.“ Ron se nezdál být rozrušený tím, že muže tak brutálním způsobem informoval o smrti jeho manželky. „Tobě by to taky patřilo, ale předáme tě Bystrozorům.“

„Musíme vzít Draca ke svatému Mungovi.“ Harry zvedl svého manžela z podlahy. „Vy vezměte toho ...,“ vrhnul na Luciuse opovržlivý pohled. „Uvolněte Samuela a ...“

„Pottere, nemůžete vzít Draca k Mungovi,“ přerušil ho Severus uprostřed věty. „Přemístěte se s ním do hradu. A bylo by vhodné, aby ho nikdo z personálu neviděl.“

Harry přimhouřil oči překvapením. Na jazyku měl spoustu otázek, ale když viděl Snapovu zatvrzelou tvář, kývnul hlavou.

„Dobře, ale musím jít ven, odtud to nezvládnu,“ otočil se a rychle zmizel za dveřmi.

„Ty půjdeš s námi, uvolníš Samuela.“ Snape uchopil Luciuse pod paží, vytáhl ho nahoru a současně mu do ruky vložil hůl, která ležela na zemi.

...

„Půl roku se skrývat a pak udělat něco tak hloupého, to není tvůj styl, Luciusi.“ Snape pomalu kráčel chodbou, aby se přizpůsobil tempu muže, který šel vedle něho.

„Kdyby to záleželo na mně, věř mi, že bych tu nebyl.“ Malfoy sestupoval po schodech dolů a opatrně našlapoval.

„Jo, protipřemisťovací kouzlo tentokrát fungovalo bezchybně, Azkaban vás uvítá ve svých zdech,“ odfrkl si Ron, který šel za ním a celou dobu mířil hůlkou na Luciusova záda.

„Co to bylo s Narcissou? Ta kletba ...,“ Snape zatnul pěsti a ruce schoval do rukávů hábitu.

„Ženy z rodu Blacků jsou šílené čubky.“ Malfoy konečně překonal poslední schod a vydechl úlevou. „Nenávidím tohle tělo.“

„To je trest za hříchy.“ Weasley ho hůlkou šťouchl do zad. „Pospěš si.“

„Ano, Bellatrix byla šílená a Narcissa vykazovala podobné příznaky.“ Severus otevřel jedny dveře a pustil Luciuse napřed.

„A ty jsi s tím nic neudělal?“ Malfoy se zastavil a vztekle se podíval na svého bývalého přítele. „Přece nezešílela ze dne na den! Když jsi zaznamenal první příznaky ... Tvá nedbalost vedla k tragédii! Draco ...,“ zmlknul a znovu se pohnul dopředu.

„Určitě máš radost, že byl potrestaný, ale Harry se ho zachrání! Snape mu dá lektvar a ...“

„Mám radost?“ Lucius se na Weasleyho znechuceně podíval. „Je to můj syn!“

„A co z toho? Zradil tě, takže mu určitě přeješ to nejhorší,“ pokrčil Ron rameny.

„Už zmlkněte, pane Weasley,“ věnoval mu Snape kyselý pohled. „Běžte prosím a uvědomte Bystrozory, že k nim míříme. Ať se postarají o tělo Narcissy a těch čtyř, kteří strážili místnost.“

„Ale ...,“ Ron střelil zmateným pohledem po Malfoyovi.

„Myslíte si, že to nezvládnu?“ Snape lehce zvedl obočí.

„Jestli tak jako s jeho ženou, nemám nic proti. Nepouštějte ho z očí. Nevěřím mu, určitě má něco za lubem.“ Weasley se neochotně otočil a odkráčel do hlubin chodeb.

„Nevšiml jsem si tvé hůlky, Luciusi.“ Severus vytáhl tu svou a přejel prsty po hladkém dřevě.

„Řekněme, že cesta k ní se nachází v komnatě, do které míříme. Narcissa nebyla příliš ochotná mi odpustit, Severusi.“ Malfoy se podíval směrem, kde za rohem zmizel Weasley. „Víš, co se stalo s Dracem.“

„Odkud Narcissa znala tu kletbu? Neříkej mi, že jsi byl takový idiot, abys ji něco podobného naučil. Po staletí nebyla užívaná a to je pravděpodobně jediný důvod, proč se na ni nevztahuje doložka neodpustitelných.“ Snape nebezpečně zúžil oči.

„Samozřejmě, že ne!“ podíval se na něho Lucius nevěřícně. „Předpokládám, že je to práce Bellatrix. Třebaže byla stejně šílená jako její sestra, přesto byla mistryní ve vyhledávání těch nejhorších kleteb a ráda se tím chlubila.“

„Víš, co to znamená pro Draca,“ Snape si zamyšleně promnul kořen nosu. „Prakticky na to neexistuje žádná protikletba.“

„Prakticky?“ Lucius zvedl hlavu a upřeně se zadíval na Mistra lektvarů. „Víš, jak to zvrátit?“

„Neumím zázraky.“ Snape couvnul a pohledem uhnul stranou.

„Severusi, kdysi jsi býval můj přítel ... Pokud znáš způsob ... jakýkoli ... bez ohledu na to, jaké drastické kroky bude třeba udělat, tak Draca zachraň!“ Lucius se ztěžka opřel o hůl. „Mám podezření, že ty vědomosti máš a proto jsi nedovolil, aby ho na hradě v tomto stavu někdo viděl.“

„Proč ti na tom záleží?“ podíval se na něho muž zvědavě. „Zradil tě, kvůli němu ...,“ mávnul rukou směrem k Malfoyovi. „Stal jsi se tímhle.“

„Je to můj syn! Bez ohledu na to, co udělal, pořád je to moje krev, můj dědic.“

„Jaká změna. Možná tě měli proklít už dřív, ušetřil bys mu hodně starostí a výčitek svědomí,“ hořkost v Severusově hlase byla téměř hmatatelná.

„Zachráníš ho?“

„Víš, že v ti v Azkabanu podají Veritasérum.“ Snape pozvedl hůlku.

„Udělej, co musíš.“ Lucius se napřímil a podíval se na přítele. „Jsem připraven.“

Snape stiskl rty a chvíli zíral na odhodlanou tvář muže, který stál před ním, poté mávnul hůlkou a zasyčel:

„Obliviate!“

...

Po opuštění sídla se Harry přemístil rovnou do své ložnice. Opatrně položil Draca na postel a odhrnul mu vlasy spadlé přes obličej. Mávl rukou, zaprášené šaty přistály v koši na prádlo a nahradilo je hedvábné grafitové pyžamo. Posadil se na okraj postele a zíral do nehybné tváře svého manžela. To, co ho děsilo, byla její zjevná prázdnota. Draco nevypadal ani vystrašeně, ani že by trpěl. V jeho široce otevřených očích se nedalo najít absolutně nic a na pohled něho byl opravdu strašidelný.

„Jsi ten největší idiot, jakého znám. Co tě to napadlo, že jsi mě zaclonil sám sebou?“ zabručel a přitáhl přikrývku přes mužův hrudník. „Nebelvírství není tvoje silná stránka. Hned jak se probudíš z té letargie, budeme si muset vážně promluvit.“ Zmijozel se ani nepohnul, stále zíral na jedno místo v pokoji. Rozrušený Harry mu znovu zkontroloval puls tím, že ho vzal za zápěstí. Kdyby nebylo toho stabilního, monotónní rytmu tepu, mohl by si myslet, že Draco ... Svými prsty silněji sevřel jeho kůži a druhou rukou si prohrábnul už tak rozcuchané vlasy. „Našli jsme Samuela.“ Žádná odpověď. „Zdá se, že je v pořádku, je v uzamčené komnatě a spí. Je to dokonce lepší, než kdyby si byl vědom toho, co se děje. Snape a Ron ho osvobodí. Teď, když mají tvého ... když zajali Luciuse, nebude s tím žádný problém.“ Opatrně se natáhl a uchopil manželovu bradu a obrátil ji tváří k sobě. Prázdné oči bez života byly nasměrované někam na levou stranu. „Probuď se. Nemůžeš takhle ležet. Teď už bude všechno dobré. Nikdo nás už neohrozí a Samuel bude konečně volný, tak jak jsi chtěl. Teď není čas na ...,“ jeho hlas se lehce zlomil, tak se zhluboka nadechl a přejel palcem po Dracově teplé tváři. „Snape tě určitě uzdraví, ostatně, když ne on ... tak kdo?“ Draco se ani nepohnul.

Harry vstal a šel do obývacího pokoje. Zastavil se u baru a položil ruce na pult a sevřel ho prsty. Sakra! Všechno šlo tak dobře. Byla to klasická práce, jakých jako Bystrozor přežil už spousty. Naplánovaná a perfektně provedená. Dokonce i stráže, kteří hlídali vstup do pokoje Luciuse a Narcissy, jim nedělali žádný velký problém. Snad s výjimkou toho, který nožem zranil Rona. Kurva, kdo v tomto světě vrhá nože? Naštěstí zranění nebylo hluboké a rychlé hojící kouzlo ho během několika vteřin zavřelo. Když se před nimi místnost otevřela, byl připravený bojovat. Chtěl se vypořádat s Luciusem a konečně ukončit ten psychický teror, který jim ten muž za poslední měsíce připravil. Sice nezaútočil přímo, ale vědomí, že je někde tam venku, nad nimi viselo jako Damoklův meč. A v tu chvíli Draco hodil prášek. Harry si byl jistý, že právě díky němu náhle zavládla egyptská tma. Ve zmatku, který vznikl, slyšel jen křik Narcissy a najednou byly jeho ruce plné Draca. Okamžitě poznal jeho magii. Vycítil by ji vždy a všude. Byla jako ... návrat domů. Jako dobře známá vůně dětství, i když s ním neměla nic společného. Tak charakteristická, jako vůně pečeného krocana na Vánoce nebo chuť máslového ležáku. Osobitá, bezpečná a spolehlivá. Ani ta největší tma by mu nezabránila ji poznat.

Harry sáhl pro láhvi whisky a chvíli ji obracel v prstech. Chtěl se napít. S tichým povzdechem ji zase postavil na místo a vrátil se do ložnice. Teď nebyl čas na alkohol, musí mít čistou hlavu. Sedl si na postel a bezděčně na Draca zíral. Jeho mysl byla soustředěná a nereagovala na vnější podněty, čas pomalu plynul, ale on uplývajícím minutám nevěnoval žádnou pozornost.

Tiché zvuky kroků v obývacím pokoji přerušily jeho snění a připomněly mu, že krb je stále připojený k Snapovým pokojům. Otočil se a pohlédl na temnou siluetu muže stojícího ve dveřích.

„Co je s ním?“ zeptal se, než se stihl zamyslet.

„Samuel je již na hradě. Probudí se zřejmě až ráno. Dávka lektvaru, která mu byla podána, by na delší dobu zbavila vědomí i dospělého.“ Snape si znechuceně odfrkl nad tupostí toho, kdo za to byl zodpovědný. Harry si povzdechl a cítil se provinile, že na chlapce úplně zapomněl. „Weasley u něho zůstal.“

„Je dobře, že je v pořádku,“ řekl rozpačitě.

„Luciuse si převzali Bystrozorové. S okamžitou platností byl eskortován do Azkabanu.“ Snape se konečně pohnul z místa a pomalu přešel k posteli. „Ráno po výslechu obdržíš zprávu.“

„Děkuji,“ přikývl Harry a znovu obrátil pohled na Draca, který ležel na posteli. „Co je to s ním?“ zopakoval otázku. „Co to bylo za kletbu?“

„Záleží na tom, koho se zeptáš. Staří Egypťané ji nazývali dotek Ra nebo Vyhoření. Tamní kouzelníci dosud věří, že Tutanchamon jí byl potrestán za obnovení Amonova kultu a že jeho náhlá smrt nebyla náhodná. V Japonsku nese jméno Prokletí Shinigami, boha smrti, který odebíral duše živým a uvěznil je ve své ledové zahradě. To jsou, samozřejmě, prastaré pověry, obecně je Shinigami jednoduše spojován se smrtí.“

„A jak se nazývá u nás?“ Harryho hlas byl zastřený a plný napětí.

„Prokletí Mozkomora.“

„Nikdy jsem o tom neslyšel. Proč se o tom neučí na bystrozorském výcviku?“

„Protože to téměř nikdo nezná.“ Snape se naklonil a položil ruku Dracovi na čelo. „Brzy mu stoupne horečka. Tělo začne pociťovat ztrátu a bude ...“

„Co?“ Harry na něho hleděl a usilovně se snažil nedat najevo strach.

„Slábnout.“ Mistr lektvarů se napřímil a opatrně se podíval na Pottera. „Nikdo nemůže přežít bez duše, proto se Polibek mozkomora nazývá také smrt za živa.“

„O čem to mluvíš? Draco nedostal polibek! V místnosti mozkomorové nebyli, cítil bych je!“ Harry vyskočil z postele, když ledový strach sevřel jeho tělo.

„Poslouchal jsi vůbec, co jsem říkal? To prokletí není nic jiného než vysání duše, její odtržení od těla. Je to čistá nekromancie! Nebýt skutečnosti, že si  na existenci tohoto prokletí skoro nikdo nepamatuje, měl bys čtvrtou neodpustitelnou, Pottere!“

„Ne, to není nemožné,“ zavrtěl Harry hlavou a nebral na vědomí to, co slyšel. „Musí být nějaký lék, něco, co ho uzdraví!“

„Není lék! Neexistuje žádný lektvar! Duše je nedílnou součástí našeho lidství, bez ní nelze existovat! Neuvařím žádné antidotum. Není to nemoc, žádná obvyklá slabost! Je to jako mudlovský ekvivalent kómatu, ze kterého nikdo nemá šanci se probudit!“ Snapeův hlas byl ostrý a nepříjemně drnčel v Potterových uších.

„Mudlové se z kómatu budí! Jsou uměle udržováni při životě! Totéž můžeme udělat s Dracem, dokud nenajdeme řešení! Nedovolím ti ho odsoudit, nemůžeme to vzdát!“ Harry přešel k Severusovi, chytil ho za ruku a bolestivě ji sevřel prsty. „Je to tvůj kmotřenec, sakra! Udělej něco!“

„Neumím zázraky!“ řekl Snape podruhé ten den. „Nemám dar vytvořit něco z ničeho!“

„A co ty tvoje kecy na hodinách lektvarů? Zdá se, že jsou dobré na všechno, uvaření slávy, polapení smyslů, zastavení smrti!“

„Jsou to pouhá slova, Pottere. Uvažuj normálně, tyhle nesmysly předkládám dětem, abych probudil jejich zájem!“ Vytrhnul ruku z jeho sevření, se zavířením pláště rázně přistoupil k oknu a zadíval se na výhled, který se před ním rozprostíral.

„Musí něco existovat. Vždyť přece stále žije, dýchá ... a dokud to tak je, nesmíme přestat hledat.“ Harry zoufale zíral na jeho záda. „Ty ... ty to třeba vzdej, ale já ... já mu nedovolím zemřít bez boje!“

„A k čemu bude ten tvůj boj?“ Mistr lektvarů sevřel prsty rám okna. „Pouze ho odsoudíš k dlouhodobému utrpení. Člověk nemůže žít bez duše, je jako prázdná skořápka.“ Harry sebou škubl a mimoděk se schoulil, když si vyslechl ta krutá slova.

„Jsi zasraný, chladný bastard,“ zasyčel.

„Jsem racionální. Nežiju v iluzích.“

„Je to tvůj kmotřenec, sakra! Věřil ti jako nikomu jinému! Svěřil by ti svůj život a ty ho tak jednoduše opustíš ... On by tě takhle nenechal. Nepochyboval by hned od samotného začátku. Draco tě miloval! A ty, ty, kurva, nezasloužíš si jeho lásku. Nic si nezasloužíš. Vypadni odsud.“

„Pottere ...“

„Vypadni!“

„Poslouchej!“ Snape k němu přistoupil a jeho bledá tvář byla maska zoufalství a bolesti, ale Harry na to ve svém hněvu a utrpení nebral ohled. „Myslíš, že kdyby byla nějaká šance ... kdybych si byl jistý ... Nemůžu risk...“

„Řekl jsem, vypadni!“ Harry se zaťatými pěstmi přistoupil k muži, už ho vůbec neposlouchal.

„Byl pro mě jako syn ...“

„Vodprejskni, Snape!“ Harryho křik roztrhl ticho a Severus zaťal zuby. Otočil se a vyšel z ložnice.

...

Duše je podstatou lidství. Tělo zbavené této nedílné součásti nemůže fungovat a člověk se po jejím oddělení nevyhnutelně blíží k smrti. V křesťanském náboženství má lidská duše na výběr ze tří cest: Nebe, peklo nebo očistec. V hinduismu se skrze reinkarnaci duše znovuzrodí, v závislosti na tom, jaký život vedl její majitel. Nicméně, bez ohledu na přesvědčení, panuje shoda, že je neoddělitelná od života a smrti člověka. Podle mnoha filozofů se lidská duše během spánku odděluje od těla a pluje v nebytí nebo putuje nekonečným prostorem vesmíru. V devadesáti procentech případů probíhá návrat do těla bez povšimnutí dané osoby. Ale pokud dojde k narušení rytmu, nastává pocit oddělení nebo pádu z výšky. K tomu dochází zejména v důsledku náhlého probuzení. Duše najde svou cestu zpět pomocí vlákna, které ji poutá k tělu majitele. Pokud je nit přerušena, nemůže se duše opět spojit s tělem, protože chybějící pouto ...

„Harry?“ Tichý hlas ho donutil vzhlédnout od objemného svazku. Jeho oči, zarudlé nedostatkem spánku, nepřítomně pohlédly na Hermionu. „Měl bys něco sníst, už tři dny jsi nevyšel z pokoje.“

„Nemám hlad,“ zavrtěl hlavou a odsunul knihu, přičemž si útržkem papíru označil místo, kde skončil. Zase nic nenašel. Promnul si oči a ze samodoplňující konvice si nalil další šálek kávy, černé jako dehet.

„Takhle nemůžeš fungovat.“ Hermiona se rozhlédla kolem a pohledem přelétla knihy poházené všude kolem. Knihy se ve štosech tyčily na stole, podlaze a dokonce obsadily celou horní plochu baru. „Vyřídíš se a to nikomu nepomůže.“

„Budu v pořádku,“ zavrčel a sáhl po další, ještě větší než předchozí grymoár.

„V žádném případě.“ Grangerová přikročila blíž a k jeho zjevné nelibosti, mu vytáhla z rukou těžkou knihu. „Teď se zvedneš, něco sníš a pak si dáš sprchu, protože začínáš smrdět. Teď budu číst já a když něco najdu, hned tě zavolám.“

„Na to nemám čas.“ Harry si promnul krk ztuhlý několikahodinovým skláněním nad knihami.

„Myslíš si, že když nakonec padneš tváří mezi stránky, tak mu tím pomůžeš?“ Mírně ho postrčila směrem ke stolku, na kterém stál talíř s kouřící polévkou a sendviče.

„Nic tam není,“ přeletěl bezmocným pohledem po knížkách. „Nic ... prostě nic. Přečetl jsem snad stovky pojednání o oddělení duše a všichni říkají totéž. Není návratu ... Chápeš to? Ona je tam někde venku, pluje a nemůže najít cestu, protože v něm už není nic ... Jeho duše je jako pes, který větří a hledá známý pach, jenže Draco je tak zatraceně bez pachu!“

„Velmi ilustrativní. Teď běž a udělej, co jsem řekla.“

„Kdyby se něco změnilo ...“

„Budu tady,“ vyprovodila ho starostlivým pohledem.

Když přede dvěma dny obdržela sovu od Rona, netušila, že je to až tak zlé. Vysvětlila rodičům, že se musí vrátit a objevila se tu tak rychle, jak jen to šlo. Pohled na Draca ji vyděsil. Za války viděla lidi, kteří dostali Polibek mozkomora. Prázdné nádoby, bez emocí, bez vzpomínek, živé mrtvoly. Byla to noční můra, která se obávala ze všeho nejvíc. Raději by zemřela, než existovat tímto způsobem, a teď to potkalo Malfoye, navíc rukou jeho vlastní matky. Harry nevypadal o mnoho lépe. Zdálo se, že jediná věc, která ho zajímá, jsou ty zatracené knihy, jako by v nich byly odpovědí na všechny otázky. A ona o tom poprvé v životě pochybovala. Tyto staré svazky z něho vysávaly život, způsobily, že se uzavřel před lidmi kolem sebe, stále jen hledal a věřil, že se v některé z nich najde odpověď. Nikdy si nepomyslela, že by je mohla nenávidět, ale teď se dívala na staré zažloutlé listy s odporem, jako by ji pomalu okrádaly o jejího nejlepšího kamaráda. Rezignovaně se posadila a otevřela knihu, kterou tu Harry nechal.

Když se Harry vysprchoval a snědl jídlo, které mu kamarádka připravila, skutečně pocítil příval nových sil. S vděčností se podíval na Hermionu, skloněnou nad pergamenem.

„Jak je Samuelovi?“

„Pořád se na tebe a Draca ptá,“ zvedla hlavu od knihy a vřele se na něho podívala. „Joe u něho celou dobu sedí, zřejmě v jeho pokoji i spí. Victoria říkala něco o druhé posteli, kterou byla nucena z něčeho přeměnit.“

„Měl bych se na něho podívat.“ Harry si otřel ústa ubrouskem a odstrčil prázdný talíř. Teprve po snězení polévky si uvědomil, že byl opravdu hladový.

„Měl bys,“ potvrdila tiše a napjatě ho sledovala.

„Je skutečně pozoruhodné, že si nic nepamatuje.“ Vstal a pomalu kráčel k obrazu.

„Je to tak lepší, Harry. To dítě si už dost vytrpělo a teď se trápí bratrovou nemocí.“

„Prospat vlastní únos ...“ Harry s úžasem zavrtěl hlavou.

„Ron mu chtěl vyprávět, jak velké dobrodružství prožil, doufám, že tebe podobné nesmysly nenapadnou,“ řekla káravě.

„Ani o tom nežertuj,“ zarazil se a vyděšeně se na ni díval. „Víš, jak by se cítili? Mohl ho zabít jeho vlastní otec. Jistě, vím, že nechtěl,“ mávl rukou, když viděl, že se mu kamarádka chystá odporovat. „Ale kdo ví, k čemu by ho nakonec ta šílená ženská donutila.“

„Zpráva ministerstva byla překvapivá, že jo? Chtěl Draca zachránit,“ zavrtěla zamyšleně hlavou. „Po tom všem, co mu udělal.“

„Nic mu neudělal,“ zavrčel zlostně. „Nic, co by si nezasloužil.“

„Já vím. Jen je prostě milé vědět, že i přes to všechno Lucius svého syna stále miluje a vrhnul se mu na pomoc.“ Její jemný hlas uklidnil bouři, která v něm začala narůstat.

„To je pravda, měl v sově víc lidských citů, než ta saň. Draco bude šťastný, až se to dozví. Myslím, že k němu stále chová vřelé city.“

„Určitě ho to potěší,“ zamrkala rychle a znovu zabodla pohled do knihy. „Jdi za Samem, já zůstanu tady.“

„Ale jestli ...“

„Zavolám tě.“

...

„Harry!“ Samuel při pohledu na muže, který vstoupil do místnosti, vyskočil z podlahy a vrhnul se k němu. „Jak se cítí Draco?“

„Pořád spí.“ Potter pozdravil Joea kývnutím, posadil se na pohovku a Sama posadil vedle sebe.

„Chtěl bych, aby se už probudil,“ zamračil se chlapec a s nadějí se podíval na Harryho. V jejich pokoji byl zatím jenom dvakrát a jediné, co viděl, bylo nehybné tělo bratra. Zavřeli Dracovi oči hned potom, co se objevila Hermiona a udělala jim přednášku o důsledcích suchého zánětu spojivek. Harry mu je zavřel sám a přitom se chvěl, protože cítil velký žal. Podobnost byla až příliš zřejmá.

„Draco je velmi nemocný.“ Pozorně se podíval na Joea, který mlčky zavrtěl hlavou. Ulevilo se mu, že Samuel o únosu ještě nic neví. Bude lepší, když to tak zůstane.

„Co je to za nemoc? Neměl by být u svatého Munga? Tam mají spoustu léků,“ věnovalo mu dítě vážný pohled.

„Bohužel, oni mi pomoci nemohou. Str ... Strýček Severus se o něho stará, dává mu lektvary a víš přece, že on se v tom vyzná nejlíp.“ Byla to pravda. Navzdory skutečnosti, že Harry vyhodil Snapa z pokoje, ten se o několik hodin později vrátil s malým, měkkým sametem vykládaným kufříkem, plným lahviček s různými lektvary. Ačkoli na něho byl Harry stále naštvaný, nemohl mu zabránit, aby se k Dracovi přibližoval. Pokud ho chtěli udržet naživu, než nenajdou řešení, byla pomoc Mistra lektvarů nezbytná.

„Harry ...“

„Ano?“ Podíval se na Samuela a instinktivně ho pohladil po světlých, téměř platinových vlasech. Tolik mu připomínal Draca, když byl ještě dítě.

„Je ... Je možné, že se Draco neprobudí?“ Velké šedomodré oči na něho hleděly s očekáváním. Polkl knedlík, který mu narostl v krku a nejistě pokýval hlavou.

„Bohužel, taková možnost tu je, ale děláme všechno, abychom tomu zabránili.“

„Nechci, aby umřel.“ Oči dítěte se zalily slzami.

„To nechce nikdo z nás. Proto se ho ze všech sil snažím uzdravit.“ Všechno, co dosud Samuelovi říkali, byly jen polopravdy. Osmiletému dítěti by těžko vysvětlovali složitý proces oddělení duše od těla a jeho důsledky. Těžká nemoc byla mnohem lepší výmluva a může mít bohužel i stejný výsledek.

„Proč onemocněl právě teď?“

„Nikdo ti to řekl?“ Merline, byl chlapcův pěstoun a posledních pár dní ho tak strašně zanedbával.

„Ne, strýček mi řekl jenom, že je nemocný,“ zavrtěl Samuel hlavou.

„Víš, Same, Draco musel jít mimo zdi hradu a byl napaden. Onemocněl, protože na něho vrhli velmi nebezpečnou kletbu,“ přiznal opatrně. Koutkem oka zahlédl, jak Joe souhlasně přikyvuje.

„Také jsem šel ven,“ řekl Samuel se svěšenou hlavou. „Tehdy, když se mi zatočila hlava a já jsem omdlel.“ To byla verze, kterou chlapci řekl Ron, aby ho ušetřil podrobností o únosu. „Míč se odkutálel za bránu a ...“

„Já vím, Same, ale pro tebe to naštěstí dopadlo dobře,“ usmál se nuceně. „Už to víckrát nedělej. Dobrá zpráva je, že už se nemusíš skrývat. Až se Draco uzdraví, půjdeme všichni na výlet. Existuje mnoho míst, které bys určitě chtěl vidět.“

„A co když ... co když se neuzdraví? Co se stane pak?“ Slzy stekly po drobné tvářičce dítěte. „Já nechci, aby umřel.“

„Musíme věřit, že se to nestane.“ Objal chlapce kolem ramen a položil si bradu na jeho hlavu. „Určitě se nám to podaří, a pokud ne, ... Pak ... máš mě a já budu vždycky s tebou.“ Pevně sevřel víčka, když tiché vzlyky otřásaly Samuelovým tělem. Chvílemi měl taky chuť brečet. Pláč zřejmě očišťuje, ale právě teď si to nemohli dovolit.

....

Magická pochodeň osvětlovala ložnici mihotavým světlem. Harry ležel na posteli stočený do klubíčka a hlavu měl položenou na Dracově stehně. Vedle něho ležel otevřený svazek, který ještě před chvíli četl. Pomalu přejížděl rukou po chladné noze nehybného muže a podvědomě z toho doteku čerpal útěchu.

„Musíš se probudit. Prostě musíš. Bez tebe to nezvládnu,“ zamumlal tiše. „Samuel je vystrašený a moc se mu po tobě stýská. Je to ještě dítě, potřebuje tě. Já tě taky potřebuju. Ani nevím, co bych udělal, kdybys teď vstal. Jestli bych tě popadl a nedovolil odejít, nebo ti jednu ubalil za ten odvážný akt hrdinství, který přinesl takové žalostné následky. Měl jsem tady ležet já, mě byla určená ta... Ty jsi chodící paradox, Draco. Vždycky si se vysmíval mojí Nebelvírské odvaze a obětavosti, a sám uděláš přesně to samé. Je z tebe zatracený hrdina. Merline, cítím se jako idiot, ležím tady a mluvím sám se sebou, ani nevím, jestli mě slyšíš ...“

„Pane Pottere, pokud jste už ukončil tuto nesmyslnou show, při které jste se rozlítostnil sám nad sebou, chtěl bych Dracovi podat lektvary.“ Snape stál nad ním a lehce se ušklíbl. „Jistá útěcha pro mně je, že jste sám pochopil pitomost tohoto ubohého monologu.“

„Někdy se mi zdá, že ti někdo nacpal do krku kámen a jeho váha ti rozdrtila srdce.“ Harry vstal a nechal Mistra lektvarů, aby aplikoval živiny pomocí mudlovské stříkačky. Když to viděl poprvé, bylo to obrovské překvapení.

„Také lze trpět v tichosti, není třeba to oznamovat celému světu.“ Snape přiložil na Dracovu ruku kousek gázy a otřel pár kapek krve, které po vpichu vytekly.

„Nikoho by zřejmě ani nenapadlo, že bys mohl trpět,“ povzdechl si Harry a posadil se do křesla, které už několik sní stálo u lůžka.

„Nemám potřebu předvádět své rány. Ne všechny jizvy jsou důvodem k hrdosti,“ pokrčil Snape rameny a zabalil si náčiní zpět do kufříku.

„Když ztratíš někoho, koho miluješ, cítíš bolest. To není důvod se stydět.“ Harry naklonil hlavu na stranu a opřel ji o opěrku. „Dusit pocity v sobě dlouhodobě nepomáhá.“

„Nevidím, že byste se topil v slzách,“ zabručel nevrle Mistr lektvarů.

„Živí se neoplakávají,“ odsekl mu ostře Harry.

„S tím je těžké nesouhlasit.“

„Jsem rád, že si rozumíme.“ Harry zavřel oči a považoval rozhovor za skončený.

Snape ho chvíli pozoroval přimhouřenýma očima a pak pomalu vykročil ke dveřím. Za dveřmi se zastavil a opřel se o zeď. Předstírat před Potterem, že je stále silný a cynický, ho stálo hodně úsilí, a pohled na Draca ležícího bez života mu v tom rozhodně nepomáhal. Na jeho bledé tváři se objevila nerozhodnost. Chvíli bojoval sám se sebou a pak se vrátil zpátky do ložnice.

„Co tady ještě děláš?“ pohlédl na něho zvědavě Harry.

„Jak dlouho to takhle chceš táhnout?“ zeptal se tiše.

„Tak dlouho, jak bude potřeba. Na rozdíl od tebe, já se nevzdám.“

„Musíš vědět, že jeho tělo vydrží ještě týden, maximálně dva. Pak se začne samo ničit,“ hleděl zamyšleně na muže sedícího v křesle.

„Tak mám před sebou dva týdny boje. Nepřesvědčíš mě, abych ustoupil.“ V Potterových očích se objevila hořkost. „Udělám cokoliv, aby se vrátil.“

„Proč?“

„Nechápu ... Je to můj manžel, to je snad přirozené,“ zavrtěl Harry hlavou, jako kdyby Snapova otázka překračovala jeho chápání.

„Mohl bys být volný. Zařídit si svůj život jak bys chtěl a s kým bys chtěl. K tomu manželství jste byli přinuceni. Proč se mu tak tvrdohlavě snažíš pomoct? Co když je to tvá šance na lepší život?“

„Bez něho?“ Harryho pohled putoval k ležícímu Dracovi a na chvíli se v nich objevila velká touha a smutek. „Dal mi něco tak obrovského, že ani nemůžu najít slova, abych to pojmenoval. Rozhýbal ve mně něco, o čem jsem ani netušil, že to existuje. Můžeš to považovat za hloupé, ale když se dívám, jak tady tak leží, vím, že musím udělat všechno, abych mu pomohl.“

„Protože se cítíš odpovědný za jeho stav?“ Snape se neklidně pohnul.

„Ne, o to nejde.“

„Tak o co?“

„Bez něho to všechno ztrácí smysl, Snape,“ pohlédl na něho Harry klidně. „Prostě ztrácí smysl.“


ooOoo


Poznámka: Relacio - kouzlo sloužící k odhození protivníka



13 komentářů:

  1. No teda...už by taky mohli být konečně štastní...mají Sama zpátky a teď tohle:-( snad se z toho Draco dostane, přeci to spojení magie mezi nima není pro nic za nic...díky za kapitolu a netrpělivě budu čekat na další:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  2. Doufám, že najdou způsob, jak Draca vrátit zpět. Netrpělivě čekám na další kapču :)
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  3. Tady se někdo díval na K project :DD
    btw. úžasná kapitola až jsem musela brečet ;( Samo o sobě to bere dech ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Chudák Draco a ještě na tom hůř je Potter, sledovat milovanou osobu a nemoci jí pomoc, to musí být děs. Ale ještě tady máme netopýra a ten určitě něco ví nebo vymyslí i když zřejmě přes donucovací prostředky.
    Já věděla, že Lucius není tak hrozný, přece má srdce.
    Třepu se na další kapču.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  5. Hej tak tohle Narcisa fakt přehnala. Ještě, že si Sam z toho nic nepamatuje.
    Hm zaujala mně jedna věta v knize co četl Harry. Budu věřit, že to vlákno Harry najde a Draco se uzdraví.
    No nic jdu netrpělivě čekat na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  6. on sa s toho dostane, musí! žiadne také...
    ach, chlapci, vy máte ale šťastie.
    dúfam, že to čoskoro vyriešia! :( :)

    OdpovědětVymazat
  7. Ou, to snad ne. Vždy doufám v dobré konce, ale teď je to takové...nejisté. Snad na něco přijdou.
    Achája

    OdpovědětVymazat
  8. Ale ne,ta hloupá Narcissa.Aspoň Sam si nic nepamatuje.Teď jen najít pomoc pro Draca.
    Děkuji za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  9. Jediné dobré na tom je, že si Sam nič nepamätá. Inak je to príšerne smutné:( A vlastne ešte je dobré aj to zistenie, že Lucius má Draca naozaj rád. Myslela som si, že Severus vie ako by sa dala Dracova duša vrátiť. Prečo to tají? Som veľmi zvedavá na pokračovanie. Ďakujem za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  10. No to snad ne,meli najit Sama a vse melo byt v poradku! Ale Harry urcite nejak zjisti jak zachranit Draca!! Jen by me zajimalo co Severus taji....Alespon ze je Sam v poradku! Diky moc za preklad!!
    Anna

    OdpovědětVymazat
  11. A, tak to je průser. Chudák Draco. Podle mě však má Snape něco v rukávu. Prostě se nemůžu zbavit toho pocitu (možná se mýlím).

    To nikoho nenapadlo nějak využít Kamen vzkříšení?

    Těším se na pokračování. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. A je to v háji. Som zvedavá, jak to dopadne, ale toto sa mi rozhodne nepáči. Nechcem, abz Draco zomrel! :/

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)