1. prosince 2013

Mulligan - 16.

Autor: Elpin
Překlad: Nade

Tak vážení, tohle je přelomová kapitola, po které se všechno pohne dál docela mílovými kroky. Doufám, že se těšíte jako já. :-D
Opět posílám poděkování všem, kteří mě poctili svým komentářem - Bobo, Sung, Saskyi, Káťe, Lily, Jenny, Zuzaně, bacílkovi, kali a arkamě. Jste skvělí! Samozřejmě speciální dík patří Jutaki AiShine za konzultace se zákeřnými místy v překladu.

Užijte si to...


Kapitola 16: Dračí neštovice

Když se Abraxas a Igor omluvili ze snídaně, nepromluvili, dokud nebyli bezpečně v pracovně, pod mnoha ochranami proti odposlechu. Usadili se na svých obvyklých místech naproti sobě a Abraxas přivolal dvě sklenky s lahví ohnivé whisky.

„Tak co?“ zvedl Igor obočí. „Kde je ta skříňka?“ Abraxas kývl hlavou směrem ke stolu a Igor se zamračil na černou truhličku, která si tam trůnila. „Co se stalo?“

„Našel jsem ji tam dnes ráno,“ řekl Abraxas s vážnou tváří. Igor vytřeštil oči překvapením.

„To snad ne,“ namítl. Když na to ten druhý nic neříkal, jeho rozrušení stouplo. „Jak se tam, ve jménu Salazara, dostala?“

„Já nevím,“ řekl napjatě Abraxas. „Ale předpokládám, že ji tam někdo ...“

„Použil jsi detekční kouzlo, kdo se toho dotkl?“ dožadoval se Igor. Abraxas vypadal, jako by snědl něco kyselého.

„Jen Valen,“ ucedil. Igor hluboko v krku nevěřícně zavrčel, zvedl se a začal před krbem přecházet sem a tam.

„To není možné,“ zamumlal a zavrtěl hlavou. „Žádný kouzelník by to nepřežil ... ne sám ... Měl hůlku? Ale ne, to by sotva pomohlo, když byl pod kouzlem. Tohle je ... nevídané.“ Zastavil se a pohlédl na Abraxase. „Všechno musíme ihned oznámit Temnému Pánovi.“

„S tím souhlasím.“

„Musíme jít hned.“

„Ale co ta schůzka s Bodem?“ zeptal se Abraxas. Igor si tiše zaklel pod vousy.

„Sejdu se s ním a ty …“

„Ne,“ přerušil ho Abraxas a vstal. „Se mnou vychází líp a my potřebujeme to zařízení, spíše dřív než později. Ty půjdeš informovat Temného Pána. Stěží budeš potrestán za něco takového.“ Igor se o tom nezdál být příliš přesvědčený, ale oba byli na nálady svého Pána zvyklí. Kromě toho oba věděli, že Abraxas má pravdu.

„Co s Valenem?“ zeptal se Igor.

„Měli bychom počkat na rozkazy Temného Pána,“ připustil Abraxas. Igorovy oči se zúžily, ale neřekl, já ti to říkal. „Ale můžeme mu navrhnout, aby Luciuse pověřil úkolem.“

„To jsem navrhoval už od začátku, pokud si dobře vzpomínám,“ řekl Igor, protože v tuhle chvíli už tomu nedokázal odolat. Abraxas kývnul hlavou, pouze tím potvrdil pravdivost slov druhého muže

„Pan profesor si svého studenta zjevně oblíbil. Lucius může Valena snadno vylákat, řekněme na Velikonoce, a přivést ho před Temného Pána. Předlož mu to jako návrh a nech ho rozhodnout.“ Igor přikývl a dvojice si potřásla rukama. Potom, co obdržel Siréninu skříňku jako důkaz, odešel Igor krbem. Abraxas se posadil a zíral do plamenů. Takhle nehybně zůstal po dobu asi třiceti minut, dokud se tiše neotevřely dveře a vstoupila jeho žena. Napjal se, ale nevzhlédl.

„Abraxasi, pročpak jsi ještě neodešel na ministerstvo?“ zeptala se Elladora. Podíval se na ni s něčím neidentifikovatelným v očích, něčím tvrdým a nepoddajným, ale Elladora mu vracela pouze svůj zasněný pohled.

„Chci vědět, kdy jsi to sem dala,“ řekl jí. „A nelži mi.“

„Oh, samozřejmě, že ne, drahoušku,“ odpověděl bezstarostně Elladora. „Ty jsi mě zas tak snadno odhalil. A já si myslela, že to projde.“ V jejím hlase zazněl zřetelný sarkasmus a Abraxasovi začala pulsovat žíla na krku.

„Musel jsem Igorovi lhát! Máš štěstí, že dokážu zmást detekční kouzlo, jinak by si s tebou Temný Pán zatoužil podiskutovat!“  Nezdálo se, že by Elladora na vztek svého manžela jakkoli reagovala. Přistoupila blíž a Abraxas si trochu poposedl v křesle, několikrát polkl, ale její pohled vydržel. „Co přesně jsi myslela, že děláš?“

„Mohla bych ti položit tu samou otázku.“

„Chtěl jsem se postarat o toho profesora!“ Elladora jen pokrčila rameny a odvrátila se. Abraxas prakticky vyskočil z křesla, popadl ji za ruku a strhl zpátky.

„Jak se opovažuješ!“ rozčílila se a její hlas zaduněl místností.

„Pokud ještě někdy ohrozíš mé postavení v jeho kruhu, příště se postarám o tebe, je to jasné?“ Elladora se ušklíbla, se zlým zábleskem v očích.

„Pokud mě nepustíš, zjistíš, že hněv Temného Pána je proti mému úplná legrace.“ Abraxas se zašklebil, ale okamžitě ji pustil. Odfrkl si, přešel rovnou ke krbu, do kterého hodil trochu prášku a zmizel z dohledu. Elladora stála sama v místnosti a levá paže jí pulzovala.

„To nezůstane bez trestu,“ zašeptala.

XXX

Lucius strávil zbytek dne a ten následující tím, že se snažil zjistit, co přesně udělat chce, ve srovnání s vědomím toho, co udělat musí. Čím více o tom přemýšlel, tím více v hloubi duše věděl, že jeho city k profesorovi jsou něco nového, něco, co nikdy předtím necítil. Znovu a znovu viděl sám sebe, jak bez váhání běží zachránit Harryho. Kde byla jeho loajalita k rodině? Odpověď byla jednoduchá: žádná loajalita nebyla. Harry pro něho znamenal víc, ale byly tu i další faktory, které bylo třeba zvážit.

Například skutečnost, že Harry brzy odjede někam daleko a tam bude čekat, až uplyne čas. Lucius se vzdal snahy o pomoc, protože mu to Harry výslovně zakázal. Věděl, že jeho otec odešel na setkání s Bodem, ale už na tom nezáleželo. Věděl, co se od něho očekává, věděl, co chce, a věděl, co má dělat.

Byla to obrovská úleva.

Ačkoli by docela dobře mohl Harryho ztratit navždy - nebo alespoň na velmi dlouhou dobu - Lucius už byl z nejistoty a kalkulování tak unavený, že bylo očišťující konečně se rozhodnout. To ho uklidnilo, jako nikdy dřív. Neuculoval se nebo tak něco, ​​ale bez starostí a bez neustálého přemýšlení se mu ulevilo.

Následujícího večera byl povolán do otcovy pracovny. Abraxas seděl za svým impozantním stolem a demonstroval svou sílu tím, že nevyhlížel Luciusův příchod, ale místo toho předstíral nějaké papírování. Lucius byl při tomto typu jednání naučený, že to nemá komentovat, ale prostě si sednout a čekat. Abraxas po chvíli vzhlédl a upřel pohled na svého dědice. Lucius mu to oplácel uvolněně a bez emocí, s výrazem, který měl ve tváři už od svého rozhodnutí. Je zřejmé, že to Abraxas zaznamenal, protože svraštil obočí.

„Co jsi udělal?“ zeptal se podezřívavě.  

„Nic otče,“ odpověděl Lucius naprosto klidně. „Ve skutečnosti jsem celý den nedělal vůbec nic.“

„Hmm,“ zamumlal zamyšleně Abraxas, ale pak to odsunul stranou. „Mám tu několik důležitých úkolů, které ti byly přiděleny ... samotným Temným Pánem, a pokud je zvládneš před koncem školního roku, pak budeš přijat.“ Lucius na to nic neřekl, jen se zhluboka nadechl a přikývl. Abraxas se na svého syna upřeně zadíval, pak pokračoval. Prvním úkolem je dostat pevně pod kontrolu Severuse Snapa a připravit ho na jeho výcvik. Včera jsem měl schůzku s Bodem a je ochoten nám dát, co potřebujeme.“

„Ano, otče, a druhý úkol?“ zeptal se zdvořile Lucius.

„Přivedeš před Temného Pána svého profesora,“ oznámil Abraxas. „Byl nanejvýš ... zaujatý našimi dojmy z Kristiana Valena a projevil přání setkat se s ním osobně.“

„Takže ho mám unést?“ zeptal se Lucius a jeho tvář zůstala zcela prázdná.

„Myslíš si, že bys ho mohl přesvědčit, aby šel dobrovolně?“ Lucius předstíral, že o tom chvíli přemýšlí.

„Pochybuji,“ řekl nakonec. „Kolik mám na to času?“

To záleží na tvém dalším úkolu.“ Lucius se mírně zamračil a zřetelně viděl, jak je Abraxas potěšený, že se mu podařilo svého syna zmást, a dát mu to patřičně najevo. Až dopravíš Valena za ochrany, kde si ho budeme moci vyzvednout, poskytne ti Snape alibi. Také uvaří lektvar, který profesora uspí.“

„Ach tak.“

„Nějaké otázky?“ 

„Ne. Zajistím, aby to tak bylo.“ Lucius během odpovědi vstal ze židle.

„Dobře.“ Abraxas svého syna propustil mávnutím ruky a Lucius bez jediného ohlédnutí odešel. Přestože jeho tvář zůstávala klidná, jeho vnitřnosti už tolik ne. Tímhle se věci trochu ... komplikovaly. Ale věděl, co má dělat.

XXX

Zbytek dovolené strávil Harry prachbídně. Pokoušel se okřiknout pokaždé, když sklouzl do depresivních myšlenek nad Luciusovým osudem, ale přesto to nezabránilo, aby měl zlé sny a probouzel se ospalejší, než když si šel lehnout.

Také se pokusil (a opět selhal) nepřemýšlet nad svými city ke svému studentovi. Pokaždé, když se mu ve snech přehrával útok hlasu Sirény, železný stisk mu sevřel srdce a on se probudil zalitý studeným potem. A když se mu začalo zdát o Luciusovi ve společnosti Voldemorta, byl ještě frustrovanější. Protože s tím však nemohl nic udělat, ponořil se do práce a snažil se zajistit, aby učební plány pro mladší ročníky, které nyní bude vyučovat, byly perfektní.

Ten den, na který byl naplánovaný návrat studentů, nedokázal Harry v klidu sedět, ale ani opustit svůj byt. Přecházel sem a tam, v jednu chvíli si živě představoval ten polibek a v příští viděl Luciuse, mučeného pod Voldemortovou hůlkou. Myslel na Abraxase Malfoye a cloumal s ním vztek. Po večeři, kterou snědl sám ve svém pokoji, odešel do své kanceláře a snažil se ještě víc zabrat do práce. Když někdo zaklepal, byl tak překvapený, že si celý učební plán polil inkoustem. Mávnutím hůlky, a s brbláním, ten nepořádek odstranil.

„Vstupte.“ Vzhlédl, a další slova mu odumřela na rtech. Do dveří vstoupil Lucius a tiše za sebou zavřel. Harryho napadlo, že vypadá ... jinak. Možná to bylo absencí vychytralého pohledu. Luciusova tvář vypadala nepřítomně, ale díky nedostatku citu i otevřeně. A možná v ní byla i trocha smutku. Harry vstal a s ustaraným zamračením si svého studenta prohlížel. Když Lucius přistoupil, Harry obešel stůl směrem k němu.

„Pane profesore,“ pozdravil.

„Stalo se něco?“ zeptal se Harry. Lucius nakrčil obočí.

„Ano a ne,“ povzdechl si unaveně. Harry si najednou uvědomil, že vypadá starší, a z nějakého důvodu ho to rozesmutnilo.

„Přišel jsem, abych ...“ Lucius se znovu odmlčel, jako by si nebyl jistý, jak pokračovat, což bylo u Zmijozela neobvyklé. Harry pocítil záchvěv strachu.

„Nemůžu s tebou mluvit o budoucnosti,“ vyhrkl. Luciusovy oči se překvapeně setkaly s těmi jeho. „I když chci,“ přiznal Harry a odvrátil se. Zhluboka se nadechl. „Musíme ... věci přijmout takové, jaké jsou.“

„To je v pořádku, pane profesore,“ řekl tiše Lucius. „Nechci znát budoucnost.“ Harry zamrkal.

„Nechceš?“ Lucius zavrtěl hlavou, v koutku úst mu pohrával malý úsměv.

„Uvědomil jsem si to během vaší návštěvy," vysvětlil. „Přišel jsem vám říct ...“ Zavřel oči. „Budu následovat otcovy rozkazy ...“ Harry přikývl, i když Lucius ho vidět nemohl. Chvíli společně jen tiše stáli, vzdálení na délku paže. Harry to prázdné místo vnímal velmi intenzivně. Lucius byl pro něho nedostupný.

„Chápu,“ řekl Harry. Teď naopak kývl Lucius, oči však měl stále zavřené.

„Já ...“ Harry se znovu silně zamračil a přemýšlel, co se asi stalo a jak by mu mohl pomoci, ačkoli věděl, že nemůže, ne doopravdy. Zvažoval, co na to říct.

„Můžeš mi říct cokoli, Luciusi. Řekl jsem, že tě soudit nebudu, pamatuješ?“ Lucius se tiše zasmál.

„Jak můžeš nesoudit?“ zašeptal. Odkašlal si. „Můžeme si jít někam sednout?“

„Ano, samozřejmě,“ řekl Harry a ukázal ke dveřím vedoucím do jeho pokoje. Lucius ho následoval a brzy seděli před krbem. Lucius se upřeně díval na své ruce a Harry zoufale toužil vědět, co mu chtěl mladík říct. Ale nepobízel ho, prostě čekal, až bude Lucius připravený.

„Chci, abys věděl pár věcí,“ řekl náhle blonďák, a přestože jeho hlas zněl velmi měkce, Harryho to vylekalo. „Protože si myslím, že bys mohl být jediný člověk na tomto světě, který má alespoň minimální představu o tom, kdo skutečně jsem.“

„Tohle neříkej, Luciusi,“ protestoval Harry.

„Nevím, co bude,“ pokračoval Lucius, jako by Harryho neslyšel. „Ale měl bych ti to říct teď, pro případ, že se po tvém odchodu už neuvidíme. Pořád si představuji, jak se mé budoucí já setká s tvým minulým já.“ Lucius se zasmál, ale byl to smutný zvuk. „Budu tě znát? Ty určitě nebudeš chtít znát mě. Celá tahle situace mi připadá dost ironická.“ Harry několikrát naprázdno polkl. Znovu mu zatoužit říct o budoucnosti, pálilo to uvnitř jako oheň, ale neudělal to. „Mám tajemství. Když jsme se utkali v souboji, ptal ses mě, proč se držím zpátky. Pravdou je, že jsem se držel zpátky, protože jsem nechtěl, abys věděl, jak jsem dobrý.“

„Proč by měl být nějaký problém, že to vím?“ zeptal se Harry zmateně.

„Protože jsem nechtěl, aby ses dovtípil, že mám lepší výcvik, než je běžné. Mnohem lepší výcvik,“ řekl Lucius hrobovým hlasem. Odmlčel se.

„Tomu nerozumím.“

„Všechno to souvisí s ředitelem Karkarovem ... a proč byl na panství pan Bode.“ To Harryho pouze ještě víc zmátlo. „To je také úkol, který mi byl přidělen. Mám zajistit, aby Severus Snape dostal stejný výcvik.“

„Luciusi, řekni mi na rovinu, co tím myslíš,“ v Harryho hlase zazněl náznak varování. Při zmínce o Snapovi se Harry náhle cítil ochranitelsky. Snape byl dobře vyškolený už od něho, profesora Valena, a další výcvik od Igora Karkarova chlapec nepotřeboval.

„Navštěvoval jsem Kruval,“ prohlásil Lucius s výdechem. Harry na něho nevěřícně zíral, i když Lucius se díval jinam. „Celý rok.“

„Cože? To nedává žádný smysl!“ Lucius konečně na Harryho pohlédl a zjistil, že profesor na něho upřeně hledí.

„Je to tak. Karkarov sehnal Obraceč času, pravděpodobně od svého vlastního ministerstva, ale tím si nejsem jistý. O letních prázdninách jsem si musel každý den zopakovat pětkrát, protože jsem se mohl v čase vrátit jen o jeden den, jak bylo tehdy běžné. Dostával jsem soukromé lekce od mnoha různých učitelů a duelantů, včetně Karkarova. Prvního září jsem pak nastoupil do Bradavického Expresu, pouze o rok starší. To je důvod, proč si můj otec a Karkarov pana Bodeho tak předcházejí. Chtějí přístup k dalším Obracečům času, kterými se lze vrátit o delší dobu. Chtějí …“

„Zadrž,“ přerušil ho Harry. „To je šílené. Chceš mi říct, že je ti ...“

„Osmnáct, a mám intenzivní roční výcvik v černé magii a duelech,“ dokončil Lucius. Zatímco Harry tuto informaci zpracovával, nastalo dlouhé napjaté ticho. Usoudil, že teď dávalo smysl, proč měl Lucius takové znalosti v černé magii a o Harryho výuku nikdy neprojevil skutečný zájem. Vždycky sedával vzadu a Harryho pozoroval. A Bode, no jasně. Bože, zalapal Harry po dechu, pokud se Karkarovi skutečně podařilo vytvořit jakýsi vzdělávací program ... Pomyslel na všechny ty Zmijozely, kteří budou nuceni se celý rok učit všechny ty temné věci, aniž by o tom kdokoli věděl. Severus Snape ... Harry si ho ze své doby pamatoval jako obávaného duelanta, a když se chlapec už teď začínal zlepšovat, nebylo pochyb, že rok v Kruvalu jistě napomůže, aby se v tom stal Mistrem. Harry se otřásl, když mu na mysl přišly techniky, které Karkarov při výcviku užívá … techniky, které Lucius musel vydržet. Svým děsivým způsobem to všechno dávalo smysl.

Náhle vstal a pár kroků od Luciuse poodešel, protože potřeboval odstup, který se mu ještě před chvílí protivil. Pomalu rázoval sem a tam, a snažil si všechno nějak srovnat v hlavě. Nakonec se zastavil a zadíval se na svého studenta, který pořád seděl na gauči. Mladík mu pohled vracel.

„Ty ... chystáš se je nechat, aby to samé udělali Snapovi?“ zeptal se Harry.

„Neříkal jsi, že musíme věci přijmout takové, jaké jsou?“

„Nepoužívej má vlastní slova proti mně,“ řekl Harry ostřeji, než měl v úmyslu. Nechtěl se hádat. Chtěl ...

„Je toho víc,“ prohlásil Lucius. „Také jsem dostal za úkol přivést tě před Temného Pána ...“ Harry si ostře nevěřícně odfrkl. Celá tahle situace mu připadala neuvěřitelná. Unaveně si prohrábl vlasy, znovu se posadil vedle Luciuse a zíral do uhlíků v krbu.

„A když to neuděláš?“

„Pak nedostanu Znamení, ale není pochyb, že místo toho dostanu něco jiného, ​​něco bolestivějšího ... Snad bych se v očích Temného pána mohl vykoupit, pokud mé selhání nebude z nedostatku snahy. Pokud ho přesvědčím o své upřímnosti, tak mě nakonec možná nechá být. Potřebuje následovníky z řad mladé generace.“

„Proč?“

„No, předpokládám, že jeho motto zní: Děti jsou budoucnost.“

„Ne.“ Harry se otočil čelem k Luciusovi a zněl podrážděně. „Proč?“ Lucius polkl a odvrátil se.

„Na tom vůbec nezáleží. Rozhodl jsem se na základě informací, které mám k dispozici …“

„Obviňuješ mě? Myslel jsem, že nechceš znát budoucnost.“

„Nechci.“

„Jsi dobrý člověk, Luciusi,“ řekl Harry naléhavě. Netušil, proč to vlastně dělá. Ve skutečnosti věděl, že by neměl, ale nedokázal s tím přestat. U Harryho slov se Lucius zhluboka nadechl a zavřel oči, jako by cítil bolest.

„Nemohu se distancovat od jména Malfoy. Potřebuji ho. Takže musím hrát jejich hru.“

„Ale ty víš, že to, co Voldemort dělá, je špatné.“

„Vím?“ Lucius otevřel oči a zamračil se na Harryho. „Pokud mohu říct, tak chce, aby náš svět znovu získal svou velikost. Jistě, jeho metody jsou ... nekonvenční …“

„Dost. Nechme téhle diskuze. Tohle nejde. Měli bychom věci přijmout takové, jaké jsou.“ Harry přikývl, jako by přesvědčoval sám sebe. Lucius nemůže znát Voldemortovy metody, jak by mohl? Ale mohl by ... až jednou přijme Znamení ... Harryho vinit z toho, že ho nevaroval?

„Harry.“

Zelené oči se setkaly s šedými. Zdálo se, že zvuky kolem nich zanikly. Žhavé uhlíky přestaly praskat. Vítr nevydal ani hlásku.

„Ano?“

„Co teď budeme dělat?“

„... Myslím, že už by sis měl jít lehnout.“

„Ano ... Dobrou noc, pane profesore.“

„Dobrou noc, pane Malfoyi.“

XXX

„Jsi dobrý člověk, Luciusi.“

Jak ho ta slova pronásledovala! Tato slova mu zpíval hlas Sirény. Slova, ze kterých byl Lucius tak nadšený, když je slyšel, a teď, když vyšly přímo z Harryho úst, propalovaly si cestu do jeho srdce jako kyselina. Doufal ... Ale ne, to by Harry nechtěl, že? Odolával Luciusovi na každém kroku a zakázal mu s ním flirtovat. Ale část Luciuse stále doufala, že by si pár posledních měsíců mohli užít společně. Byla by to pro ně oba krásná vzpomínka. Nikdy by to nepřiznal, dokonce ani sám sobě, ale tohle byl také jeden z důvodů, proč Harrymu o tom vzdělávacím programu řekl. Kdyby Harry věděl, že je mu už osmnáct, možná by jejich věkový rozdíl nebyl takový problém. Ale samozřejmě se mýlil, protože to nebylo o věku. Byl student. A Harry byl ušlechtilý Nebelvír. Tolik k tomu řečeno, avšak ve skutečnosti to Luciusovo snění nezastavilo.

XXX

První týdny v novém pololetí uplynuly mnohem rychleji, než by Lucius považoval za možné. Se Snapem pokročil poměrně snadno, protože Nott mladšího Zmijozela zpracovával celý uplynulý rok. Lucius Snapovi slíbil, že se stane velkým kouzelníkem, s nejvyšším postavením mezi stoupenci Temného Pána, ovšem pokud se chlapec sám přihlásí. Snape se zdráhal, což by udělal každý správný Zmijozel, než by se komukoli zavázal oddaností. Ale nakonec, to bylo nevyhnutelné. Lucius si nepřipustil nic víc, než uspokojení nad dobře odvedenou prací.

Nařídil Snapovi, aby uvařil lektvar. Musel být bez chuti, aby ho bylo možné propašovat do sklenice čaje nebo šťávy. Bylo třeba, aby člověk nepadl jako mrtvý v okamžiku, kdy to vypije, ale odplul do říše snů asi tak o hodinu později. Snape prohlásil, že mu to bude nějakou dobu trvat, ale bez pochyby to uvařit dokáže.

Mezitím Lucius plánoval "pokus" o únos svého profesora. Muselo to vypadat, že se snažil, jak nejlépe dokázal, dokonce nad rámec očekávání, ale profesor nakonec unikl. Seznámí Harryho se svým plánem a doufejme, že profesor bude ochoten Luciusovi zachránit život, protože právě ten byl v sázce.

Všechno se to mělo odehrát na Velikonoce, což Luciusovi poskytlo záminku zůstávat v Bradavicích, a zařídit to tak, že se až do léta nemusí postavit tváří v tvář svému otci. Proto bylo ironií, nebo to snad byl osud, že právě toho dne, kdy se Lucius chystal Harrymu předložit svůj plán, mu byl domácím skřítkem doručen dopis.

Byl od jeho matky. Skřítek nečekal na odpověď a opět zmizel hned poté, co mu oznámil, že se večer vrátí, aby vyzvedl odpověď. Lucius si dopis několikrát apaticky přečetl, než zprávu vstřebal. Když mu to došlo, jeho srdce se téměř zastavilo. Ale ne ze smutku. Nebo radosti. Šokem, jistě, ale jeho nejsilnějším pocitem byla především ... naděje.


Můj nejdražší Luciusi.

Píšu ti, abych ti sdělila tu nejžalostnější novinu. Tvůj otec je mrtev. Onemocněl Dračími neštovicemi, ale nepřál si, aby o tom kdokoli věděl. Nakazil se den poté, co jsi odešel, a přestože s tím bojovat, nakonec se ukázalo, že je to nad jeho síly. Pohřeb se bude konat během Velikonoc, takže se budeš moci zúčastnit.

Matka


Lucius nenapsal okamžitou odpověď, ale rovnou vyšel ze svého pokoje, nahoru ze sklepení a přímo k soukromému bytu profesora Valena. Několikrát, docela hlasitě zaklepal. Když Harry konečně trhnutím otevřel dveře, vypadal, jako by se právě probudil, na sobě měl jen rozevřený župan a boxerky. Při pohledu na Luciuse vytřeštil oči a ustoupil stranou, zřejmě pochopil, že něco není v pořádku. Lucius vešel dovnitř, obrátil se k Harrymu a ve chvíli, kdy se dveře zavřely, prohlásil:

„Myslím, že matka zabila mého otce.“


ooOoo


Pokračování  >>> Mulligan 17



Pozn. překladatelky: Zase cliff, co? No, co se dá dělat. Ale o to víc se budete těšit na pokračování... ;-)
P.S.: Dejte mi vědět, jestli vám vyhovují ta větší písmena. Vaše Nade



21 komentářů:

  1. Větší písmena jsou skvělá:)
    Tak musím říct, že Luciusova matka mne překvapila, nečekala jsem od ní vůbec nic, ale tohle je skvělé.. jen to vypadalo, jako by taky někomu "sloužila". Ale možná jsem to špatně přečetla.
    Vážně skvělý dílek, to jsem tedy zvědavá, v čem všem to pomůže..:))

    Lily

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zřejmě máš cit pro věc, a také mě těší, že můj překlad není příliš "plochý", abych tak řekla. Uvidíme, co se z paní Malfoyové ještě vyklube.
      Díky za tvůj komentík.

      Vymazat
  2. Tk to trochu mění situaci, ne? Jsem zvědavá, jak se tímto změní plány...Chudák Snape a vlastně i Lucius, ale snad to s nima a i s Harrym dopadne dobře...Překlad jako vždy skvělý, a velká písmena skutečně pomohla:-) Díky za odpověď ke komentáři (nerada Ti přidělávám práci s lovením mých spamových komentářů) těším se na příští kapitolu:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Situaci to skutečně změní, což poznáš už následující kapitole. Ale do jaké míry, to je velké tajemství... :-D
      Lovení tvých komentářů je vlastně taková třešinka na dortu. :-D
      Děkuji za jakýkoliv tvůj kometář. ;-)

      Vymazat
  3. Jo rozhodně používej větší písmena...Páni, tak tahle kapča byla dechberoucí. Mám pocit, že se začíná schylovat k něčemu velkému, protože oba naši hrdinové došli k určitému rozhodnutí... Ale nakonec nám s tím zamíchala naprosto "přirozená" smrt Luciusova otce Abraxase... Děkuji za odpověď k minulému komentáři a budu se moc těšit zase za týden...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě, že zemřel "přirozeně". Nic jiného by Elladora ani nepřipustila. :-D A rozhodnutí našich hrdinů tím dostane ten dlouho očekávaný impuls.
      Děkuji za tvůj komentář.

      Vymazat
  4. Je to moc napínavé, těším se na pokračování.

    Sung

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad jsem svou absencí to napětí nepokazila. ;-)
      Děkuji za kometík.

      Vymazat
  5. Tak Lucius je o rok starší :-D No tohle jsem jako tajný výcvik opravdu nečekala.
    Luciusovo rozhodnutí snad dopadne dobře. Ale ten konec mně dostal. Jsem opravdu nečekala, že jeho matka je takhle akční :-D
    Kráná kapča a moc se těším na pokračování :-)
    PS: písmo je super :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že Lucius se teď mezi spolužáky musí cítit trochu jako cizinec. Ten rok pro něho musí znamenat docela velký skok ve vyspělosti. A mamina se nezdá, co? Docela radikální řešení. :-D
      Děkuji za tvůj komentář.

      Vymazat
  6. Och, takže Luciusova matka je taká vrahyňa? Tak to je vážne poriadna pomsta, neblafovala... Som zvedavá prečo sa Lucius pripojí (ak sa pripojí) k Voldemortovi keď ho už otec nútiť nebude, Teším sa na pokračovanie:)
    Veľké písmená mám rada, pretože som slepá ako patron, takže za mňa rozhodne veľké písmo:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem byla překvapená, proč to řešila tak drasticky, ale co my víme. Třeba už ji prudil dost dlouho a tohle byla poslední kapka. Jedno to však naznačuje, paní Malfoyová není žádný mírumilovný beránek.
      Ještě nás čeká pár překvapení.
      Děkuji ti za tvůj komentář.

      Vymazat
  7. Wow,Elladora se stím tedy nepáře,ale líto mi to rozhodně není.Vzhledem k budoucnosti,ale stále něco přiměje Luciuse přijmout znamení,takže nám zbývá matinka a ta mě děsí snad víc než Abraxas.
    Nemůžu se dočkat pokráčka,děkuji :)
    Já bych také radši větší písmo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tiché, nenápadné nebezpečí ze zálohy, maskované milou tváří. Uvidíme, co je naše Lady vlastně zač.
      Děkuji za komentář a omlouvám se za prodlevu.

      Vymazat
  8. Jo to se mi moc libi :-D Vedela jsem ze Elladora neco chysta a velice se ji to povedlo. Takhle to ma byt :-D Proste skvela kapitolka a dekuji ti za ni!!Uz se tesim na dalsi!
    Anna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, jo. Tím je Abraxas i s Karkarovem trochu ze hry. Uvidíme, jak to kola osudu semelou.
      Díky za komentík.

      Vymazat
  9. takže mne celý dojem z kapitoly "zabila" posledná veta a Elladorin dopis Luciusovi! takto nejako som si to myslela, že Elladora s Abraxasom nejako zatočí... Myslím v dobrom, nie, že by sa v kapitole nič nedialo :) Ešte sa mi páči, ako sa Harry nepriamo strachuje o Snapa. Strašne sa teším ďalej. Dík Nade

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. a ešte som zabudla :) pre nás slepých sú väčšie písmená super. Hlavne ak čítam na tablete :)

      Vymazat
    2. Poslední věta naprosto změnila celý běh příběhu, takže je pochopitelné, že člověku na konci kapitoly vyjedou oči z důlku. :-D
      A Snape? Je pravda, že jím Harry není zrovna nadšený, ale rozhodně si ho váží a nemá důvod ho nenávidět, jako třeba Petigrewa. A pak, Harry je Nebelvír a Severus je teď jeho žákem, kterému se opravdu dost věnuje. Možná dokonce víc než většině.
      Děkuji ti za tvůj dvojitý komentář. :-)

      Vymazat
  10. Odvážne vyhlásenie i Harryho úbor :D No, takto ma vlastne nikdy nenapadlo, že Abraxas zišiel zo sveta len tak, ale rukou manželky. Veľmi pôsobivé!
    Inak - báječná kapča! :)

    OdpovědětVymazat
  11. Nade, jsi zlato, povídka je perfektní a moc se mi líbí. Čtu to za noci, když je doma klid, ale někdy se mi všechno úplně rozmlží,takže jo, velká písmenka jsou úplně cool. Díky

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)