Překlad: Nade
Sakryš, poslední dobou mi to nějak trvá, ale jak to tak bývá, mám i jiné starosti a radosti, než překládání. Ale snažím se zvládnout všechno a další kapitola je tu. :-D
Sung, Jenny, Káťo, Zuzano, Bobo, Lily, kali, arkamo a Erumoice - moc, moc děkuji za vaše ohlasy. Jste moje radost. ;-)
Kapitola 21: Zasahování
Severus si sotva uvědomoval, jak ten týden uběhl. Nevšiml si, jak na něm James drží oko,
spolu s Lily, ačkoli ani jeden si nebyl vědom bdělého dohledu toho druhého,
takže jim ta ironie unikala. Severus
dokonce sotva reagoval, když mu Lucius dodal nové balení ingrediencí a oznámil
mu, aby lektvar připravil na první den Velikonočních prázdnin.
Jediné, co si uvědomoval, bylo Nottovo občasné pošilhávání, někdy
znechucené pohledy, spolu s jeho posměšky ve společnosti starších chlapců, když
byl Severus na doslech. Tváře mu hořely,
když jednou zachytil Nottovu poznámku: „Mastné vlasy, mastné rty, jako by se o
můj obličej otíral slintající pes.“ Nevšiml
si, že více než děláním si legrace z nějakého nýmanda z pátého
ročníku, byl Nott ve skutečnosti mnohem víc zaujatý konáním Luciuse Malfoye.
Takže nebylo příliš překvapující, když Severus ve své tajné provizorní
lektvarové laboratoři otevřel sáček s ingrediencemi a jedna z položek
ho inspirovala, aby udělal něco úplně jiného. Bylo
příhodné, že Křiklan měl své zásoby na špatně chráněném a snadno přístupném
místě, kde se nacházelo vše, co bylo potřeba.
XXX
Velikonoce byly hned za dveřmi a Lucius Malfoy nebyl šťastný. Snad tisíckrát ten plán s Harrym prodiskutovali,
a zatímco se shodli na postupu, který bude vypadat co nejvěrohodněji, chyběla stále
jedna zásadní věc: ten zatracený lektvar.
Začal sledovat Snapa a rychle došel k závěru, že chlapce něco
rozptyluje: Nott. Chlapec Nottů byl osobou, se kterou Lucius neměl žádné styky,
a ani mu to moc nevadilo. Pokud šlo o
postavení jejich rodin, byli na tom téměř stejně, ale protože Nottovi byli
neustále na hraně, nemohl s ním Lucius bezpečně komunikovat. Zmínil se o tom Harrymu jedné noci
poté, co se proplížil do profesorových pokojů a zapojil se do dalšího kola
mozku-tavícího sexu.
„Co když Nott Snapovi něco udělal? Urazil ho, nebo si ho možná
nějak dobíral,“ řekl Harry. Lucius nad tím uvažoval a rozhodl se příští večer nenápadně
ulovit nějaké klepy ve společenské místnosti. V
tuto chvíli byl šťastný, že je s Harrym.
Právě opouštěli profesorovy pokoje a Lucius se zrovna odpojil
od svého milence, aby mohl proklouznout za tapisérii, když je lupnutí oba otočilo
zpátky. Na chodbě se objevil skřítek,
což bylo neobvyklé.
„Pane Malfoyi, ředitel si s vámi přeje mluvit, jakmile vám to bude
vyhovovat.“ Zmizel pryč, aniž by čekal
na odpověď. Harry se tázavě
podíval na Luciuse, který kupodivu vypadal víc zaujatý než překvapený. Když zachytil Harryho pohled, rychle vyrovnal
své rysy.
„Myslím, že bude lepší nenechávat ho čekat. Dobrý den, pane
profesore.“ Harry s nechápavým
výrazem na tváři sledoval, jak jeho student odchází. Protože v té chvíli nemohl
dostat žádnou odpověď, šel si po své práci. Tak
to bylo až do večera, kdy Lucius přišel pro rychlou návštěvu a on se ho na
setkání s Brumbálem zeptal. Lucius
mu nedbale odvětil, že se jednalo o plány na uspořádání tradiční maturitní
oslavy, a Brumbál se chtěl jen krátce setkat s Primusem a Primuskou, aby jim
oznámil, že už by s tím brzy měli začít.
„Aha,“ bylo jediné, co na to Harry řekl. Bylo snad něco divného na tom, jak to Lucius
řekl? Ne, koneckonců, proč jinak by
chtěl Brumbál Luciuse vidět? Harry
tomu už dále nevěnoval ani myšlenku.
Lucius si v duchu povzdychl úlevou, když se Harry dál nevyptával. Vsunul ruku do kapsy a sevřel prsty
kolem předmětu, který dostal.
XXX
„Tys to neslyšel?“ zeptala se jedna dívka ze sedmého ročníku
nevěřícně a poněkud hlasitěji, než bylo dle Luciusova názoru nezbytně nutné. Po jeho rychlém a nepříjemném setkání
s Harrym - nepříjemném pouze pro něj - šel dolů do zmijozelské společenské místnosti,
aby se pokusil zjistit něco o Snapovi. „Snape se pokusil svést Notta, opravdu dost
ubohé, a byl samozřejmě odmítnut. Podle Notta byl naprosto odporný a směšný.
Dokážeš si to představit?“ Tento
druh klepů byl v internátní škole docela velký problém. Nott byl u dam poměrně oblíbený, tak
bylo pochopitelné, že o takové události bude každý vědět. Očividně všichni
kromě Luciuse, který rychle nasadil nečitelnou tvář a dívce oznámil, že ho to stěží
zajímá. Rychle odešel do svého
bytu a ztěžka dosedl na židli.
Odpověď na jeho nesnáze by byla jasná každému, kdo má půlku mozku:
Lucius byl nepozorný. Jako poblázněný, hormony řízený, po sexu a romantice
toužící teenager, byl kompletně zahleděný do sebe a Harryho Pottera. Do Velikonoc zbýval jen týden a Lucius
neměl tušení, ani co se děje v jeho koleji, natož s jedním studentem, kterého
potřeboval, aby mu posloužil. To
by neměl. Jaký by mělo smysl
přesvědčovat Temného Pána o Luciusově loajalitě, kdyby ztratil své postavení ve
Zmijozelu? Jedno bylo jisté: že se
nesmí znovu nechat tak snadno rozptýlit.
XXX
Severusova ruka zvedla vidličku k ústům. Žvýkal a polykal, ale jeho oči neopouštěly
Notta, který seděl na druhém konci stolu. Severus
si jídlo nevychutnával, dokonce ani nevěděl, co jí. Byl zcela zaměřený na to, co dělá Nott,
nebo přesněji řečeno, co pije.
Nott se ušklíbal na lidi kolem sebe, vyprávěl nějakou anekdotu, a
lidé kolem něho se smáli na všech správných místech. Sáhl po sklenici a Severusovy oči se
zúžily.
Na jeho rameno ztěžka dopadla ruka, Severus vyskočil a upustil
vidličku na stůl, čímž se potřísnil sázeným vejcem.
„Pojď se mnou,“ Luciusův hlas zněl vážně. Ruka klesla, Severus otočil hlavu, a
když viděl, že Malfoy bez čekání odchází, spěchal za ním. Vrhnul jeden poslední
pohled na Notta a pak napůl běžel, aby ho dohnal. Lucius nezastavil, ani nezpomalil
tempo, dokud nebyli venku na dvoře. Severus se rozhlédl kolem a kromě nich tam
nikoho neviděl. Právě přemýšlel,
jak daleko se chystají jít, když se Lucius náhle otočil. Severus nedokázal vydržet Primusův
intenzivní pohled. Na malý okamžik mu to připomnělo jeho otce. V náhlém chladném
vánku se zachvěl.
„Jak dlouho ti potrvá, než dokončíš ten lektvar?“ dožadoval se Lucius. Severus otevřel ústa, ale nic nevyšlo. Úplně zapomněl, samozřejmě, a okamžitě
viděl, že Lucius to ví taky. „Co
jsi dělal? Ty se opovažuješ ztrácet čas Temného Pána při práci na své drobné
pomstě?“
„Já… já,“ pokoušel se Severus promluvit a hájit, ale Lucius udělal
krok vpřed a převyšujíc druhého Zmijozela, promluvil přímo nad ním.
„Lektvar dokončíš před Velikonočními svátky, jinak budeš litovat
dne, kdy jsi byl zařazen do Zmijozelu. Zapomeneš, že Nott někdy existoval, a
soustředíš se na úkol, který jsem ti dal, je to jasné?“ Severus dokázal jen přikývnout a zůstal
nehybný, když se Lucius přehnal kolem něj a vrátil se do hradu. Po několika minutách dostal své nervy
pod kontrolu a šel zpátky dovnitř. Ten
den Notta vůbec neviděl, a ani nikdo jiný. Zůstal
ve sklepení, vdechoval výpary a nepřetržitě pracoval, dokud nebyl čas jít spát.
XXX
Další den na to musel jít Severus rozvážněji, jinak by mu hrozilo
zhroucení. Ukázal se na vyučování
a u jídla, ale o přestávkách a ve volném čase kontroloval lektvar, kdykoli k tomu
měl příležitost. Pracoval na něm
až do večerky.
To se stalo rutinou po tři dny, během kterých nebylo Notta nikde
vidět, ale protože Severus dostal striktní pokyn zapomenout na něj, na
chlapcovo místo pobytu se nikoho zeptat neodvážil.
Neměl ani zdání, že dosáhl své pomsty přesně podle plánu:
Nahoře v nemocničním křídle ležel Zmijozel Nott a proklínal den, kdy
se Snape narodil. Hned věděl, co bylo tou ubohou záminkou pro Zmijozela, který ho
proklel, zřejmě jedním ze svých zatracených lektvarů. Pokaždé, když mu přišla na mysl i docela
nekonkrétní sexuální myšlenka, jeho koule vybuchovaly bolestí. Kdo jiný by na něj použil tak výmluvnou
kletbu? Jako teenagerovi to Nottovi netrvalo dlouho, než se pro něho stala bolest
neúnosná a musel jít na ošetřovnu. Za tohle Snape zaplatí, slíbil a jeho
myslí vířily myšlenky na pomstu. A
Malfoy taky, prostě proto, že to tak cítil. Zničí
plány, co spolu mají, a možná shrábne všechny zásluhy pro sebe ... No,
tohle je zajímavá myšlenka ...
XXX
„Máš ten lektvar od Snapa?“
„Ano, konečně, a právě včas. Řekl jsem mu, že to dnes ráno
podstrčím do tvého pití.“
„Jak?“
„Mám své způsoby.“ Lstivý
úšklebek; vláčný polibek.
„Můj Zmijozel.“
„Co se stane pak?“
Harry se odtáhl a podíval se Luciusovi do očí. „Ty víš co.
Smrtijedi tě budou hledat a objeví známky bitvy. Voldemort si bude myslet, že
se mi podařilo utéct. Vrátíš se do školy, a až přijde léto ... rozloučíme se.“ Lucius si povzdechl a vtiskl na rty
Harryho cudný polibek.
„Já vím.“
„Jen ses chtěl ujistit, že to chápu?“ Harry zvedl obočí.
„Něco na ten způsob." Harry
se naklonil k nočnímu stolku a popadl hůlku. Zkontroloval čas.
„Je čas jít, nebo jako říkají mudlové: Je čas na show.“ Lucius mu věnoval zvláštní pohled, ale
rozhodl se nevyptávat. V tichosti
se připravovali a ani jeden z nich si neuvědomil, jak se o sebe neustále
otírají, nebo se dotýkají, což přetrvávalo déle, než bylo nutné. Odešli spolu a Lucius využil všechny
skryté průchody, které znal, aby se dostal až do podzemí, odkud pak znovu
vyjde.
Byla sobota, první den velikonočních prázdnin, a většina studentů
už odjela domů. Učitelé zůstali, ale mnoho z nich využilo možnost si ještě
pospat nebo zůstali ve svých bytech. Proto
tu byl jen jeden dlouhý stůl s lidmi, kteří kolem něj seděli v malých
skupinkách. Lucius přišel až po
Harrym, a jak bylo v plánu, a když procházel kolem, dal se s ním Harry do
hovoru. Profesor začal diskutovat o referátu, který Lucius napsal, a přinutil
tak studenta, aby si v rozhovoru přisedl. Severus Snape je pozoroval
přimhouřenýma očima, zvláště když si všiml, jak se Lucius přes profesora Valena
natáhl pro dýňovou šťávu.
„Do šťávy jsem ti přilil lahvičku vody. Snape si toho všiml,“
zašeptal Lucius, když bylo dokonáno. Harry
zdánlivě nereagovat a předstíral, že jí a pije jako obvykle. Sice byl nervózní, ale byl přesvědčený,
že všechno půjde podle plánu. Pak Lucius
odešel, přičemž oznámil - dost hlasitě, aby to ostatní slyšeli - že jde do
zmijozelské společenské místnosti. Snape,
po Malfoyově ostrém pohledu, odešel v ten samý čas. Harry se ještě dobrých deset minut zdržel,
a pak řediteli oznámil, že se jde projít.
Dole ve sklepení se Lucius otočil a čekal, až ho Snape dožene. Pobídl chlapce k jeho pokojům Primuse
a prakticky Snapa dovnitř natlačil.
„Počkej tady a pamatuj: celý den jsem byl s tebou.“ Snape sotva stihl přikývnout, než se
mu dveře zavřely před nosem. Lucius
vyšel nahoru a číhal ve vstupní hale. Sledoval,
jak Harry vychází ven z hradu. Pak se
ujistil, že nikdo nebude svědkem jeho odchodu, a spěchal za ním.
Nevšiml si dalšího Zmijozela, který se stejně opatrně rozhlédl,
než tiše vyběhl z hradu.
XXX
Harry vyklouzl ven a užíval si pěkného počasí, ale přesto se cítil
nesvůj. Z nějakého důvodu mu jeho
instinkty napovídaly, že se něco podělá ...
Setřásl iracionální strach a kráčel přes pozemky přímo k lesu. Obešel stromy a hledal místo, které Lucius
uvedl v jejich plánech. Když
zahlédl pahýl, odbočil a snažil se, aby to vypadalo, že se jen náhodně prochází.
Zamířil do lesa, ale ne daleko, jen tak, aby nebyl v dohledu z hradu. Pomalu kráčel po cestě, kterou pravděpodobně
používal Hagrid. Harry si
připomněl, že ještě před odjezdem se musí za poloobrem párkrát zastavit. Mýtina už byla na dohled před ním a
Harry se zamračil, když nikde neviděl Luciuse, který měl na něho čekat.
„Jsem tady,“ ozval se hlas a Harryho oči se zaměřily do křoví. Z něho elegantně vystoupil Lucius
a Harry se usmál. Tak vzdálený,
tak dobrý. Teď bylo třeba zkonstruovat ten falešný souboj ...
Najednou se Luciusovy oči rozšířily, v podrostu za Harrym to zašustilo
a najednou cítil, jak se pod ním podlamují kolena. Jak padal dopředu, jediné co mu
problesklo hlavou, bylo, že se měl řídit svými instinkty.
XXX
Lucius zvedl hůlku v okamžiku, kdy si všiml Notta plížit se
za Harrym. Profesor padl na
kolena a pak dopředu, ale Lucius jeho pád nemohl zmírnit. Nott, s hůlkou v
pohotovosti, věnoval Luciusovi nevinný výraz.
„Jen jsem pomáhal společné věci; připadalo mi, že ten lektvar příliš
dobře nefunguje.“
„Jak víš o tom lektvaru?“ dožadoval se Lucius. Věděl, že by mohl mladšího Zmijozela
dostat, ale nejdřív potřeboval vědět, co všechno ví.
„Jaká arogance," řekl Nott a v předstíraném zklamání zavrtěl
hlavou. „Proč bys měl být jediný
informovaný?“ Nott vystoupil na
mýtinu a Lucius si hned všiml jeho podivné chůze. To by mohla být jeho nevýhoda.
„Protože já pracuji pro Temného pána a ty…,“ Lucius se dramaticky
odmlčel, „jsi nikdo. Teď mi řekni, jak jsi zjistil…“ V Luciusově hlavě jakoby
zazářilo Lumos. „Byl to Snape, že?
Teď znám pravdu: Ty jsi sváděl jeho.“
„Ano,“ řekl Nott, jeho obličej se přitom znechuceně stáhnul. „A zasloužím si nějakou odměnu, že
jsem tím musel projít, nemluvě o tom, co mi ta malá hrouda tuku udělala!“
„Nemám chuť poslouchat tvé kňučení, Notte. Doporučuji ti, abys na
to zapomněl a nechal mě pokračovat v mém úkolu.“
„Ani náhodou, chci být součástí,“ prohlásil Nott. Vrhl rychlý pohled dolů na Harryho, který
byl stále v bezvědomí. „Proč přesně
ho Temná Pán chce?“
„Jsi vážně hloupý,“ konstatoval Lucius, „pokud si myslíš, že ti
cokoli řeknu. Mdloby na tebe!“ Notta to překvapilo, ale dost rychle se
vrhnul stranou a vystřelil kletbu, kterou Lucius snadno zablokoval. Se svými prvotřídními schopnostmi Lucius
brzy ukořistil chlapcovu hůlku a omráčil ho. Nott
ležel nedaleko od Harryho, a když Lucius prošel kolem, kopnul do něj. Pak se obrátil k Harrymu a
namířil hůlku. Zrovna se ho chystal
oživit, když uslyšel zašustění látky.
Otočil se s omračujícím kouzlem na rtech, které však zastavil při
pohledu na Jamese Pottera: s namířenou hůlkou, celé jeho tělo se třáslo a
v očích měl odhodlaný, přestože vystrašený pohled.
„Ustup!“ vykřikl James. „Jdi od něj pryč.“ S myšlenkou na
naprostou ztřeštěnost Nebelvírů zvedl Lucius ruce a snažil se vymyslet nejlepší
možný způsob, jak z toho ven.
„Uklidněte se, pane Pottere. Jen jsem se ho snažil oživit.“
„Chtěl jsi ho unést. Říkal jsi, že pracuješ pro Temného Pána!“
„Nebuď směšný, chlapče,“ uklidňoval ho Lucius. „Skloň svou hůlku.“ V Jamesových očích cosi problesklo a Lucius
poznal, že se právě rozhodl vrhnout kouzlo. Dříve,
než Jamesovi přešla přes rty první slabika, padl před Luciusem omráčený. Lucius se díval na tři těla ležící
kolem něj. „Sakra,“ zamumlal. Nějak moc
rychle to šlo celé do kopru.
Jen na to pomyslel a najednou kolem sebe slyšel zvuky přemístění. Objevili se tři muži v černých pláštích
a maskách.
„Kurva,“ zaklel tiše Lucius. Příliš
se tu zdrželi.
XXX
James Snapa už nějakou dobu sledoval, a myslel si, že už skoro
přišel na chlapcovu denní rutinu. Aby
byl upřímný, někoho špehovat bylo
poněkud zmijozelské, ale James usoudil, že na všech těch spiknutích a
intrikách by se měl podílet alespoň jeden Nebelvír. Proto zůstával na stráži, nejen pro
případ, že by se Nott rozhodl zkusit něco dalšího, ale také se snažil
dozvědět víc o tom spiknutí za účelem unést jistého profesora.
Sirius a Remus měli trošku podezření, ale naštěstí byli příliš
zaujati sami sebou a jejich poměrně novým vztahem, než aby obtěžovali někoho
jiného. Petr se v poslední době příliš
stáhl do sebe, a tak mu James řekl, aby se kolem něho moc nemotal.
Velikonoce se blížily a James byl svědkem toho, jak byl Snape pokárán
za to, že se nesoustředí na lektvar pro Malfoye. Tu noc James napsal svým rodičům dopis,
aby jim oznámil, že musí zůstat v Bradavicích a během prázdnin studovat. Kupodivu nechtěl jít za ředitelem nebo
profesorem Valenem, aby jim řekl o Malfoyově plánu, protože to by znamenalo
dostat do problémů Snapa. Obvykle by s tím neměl problém, ale po té scéně
s Nottem…
James se první den Velikonoc omluvil ze snídaně a odešel hned po
Snapovi. Špehování lidí bylo o tolik
jednodušší, když jste se mohli tak snadno stát neviditelným. Viděl Malfoye zamknout Snapa v pokoji
Primuse, a protože bylo nesmyslné špehovat zamčenými dveřmi, následoval Malfoye
znovu nahoru. Zmijozel spěchal
ven, a James už se chystal vrátit nahoru do věže, když uviděl, že ten zatracený
Nott dělá přesně totéž. Něco se rozhodně
děje, právě dnes.
Když byl pod pláštěm, tím nejdůležitějším bylo zůstat potichu,
protože zvuky neskrýval, ale celkem snadno se mu podařilo sledovat Notta až dolů
do lesa a cestou dál. A pak se
ocitl přímo uprostřed scény, kde všechny plány vyšly jasně najevo...
„Uklidněte se,
pane Pottere. Jen jsem se ho snažil oživit.“
„Chtěl jsi ho unést. Říkal jsi, že pracuješ pro Temného pána!“
„Nebuď směšný,
chlapče,“ uklidňoval ho Lucius. „Skloň svou hůlku.“
Jamesovi bylo jasné, že proti sedmákovi má stěží šanci, natož proti
samotnému Primusovi, ale nebyl Nebelvírem pro nic za nic.
Lucius vrhnul neverbální paralyzující kouzlo a James, šokovaný neuvěřitelnou
rychlostí svého soupeře, dokázal reagovat jen rozšířením očí.
Jeho poslední vědomá myšlenka byla, že se nikdy neměl zaplétat do
Zmijozelských machinací ... a že teď bude uvězněný společně s profesorem Valenem.
ooOoo
Pokračování >>> Kapitola 22
Heej, to jsme si nezasloužili... takový konec....:-( Je hezké, že James to nikomu neřekl, ale možná by to pomohlo... Jsem moc zvědavá, jak z toho Lucius vybruslí. Díky za kapitolu a za odpověď. Budu se těšit zase za týden (i když nevím jestli to vydržím)...:-D
OdpovědětVymazatNo já vím, tyhle konce... :-D Co se dá dělat. James překvapivě pracoval sólo. Dospělým to neřekl, aspoň že do toho nezatáhl ostatní kluky. Uvidíme, jak si s tím Lucius poradí. Plán by byl... ;-)
VymazatDíky za komentář.
Tedy, je to strašně napínavé!
OdpovědětVymazatSung
A bude hůř, to mi věř. Díky za komentík.
VymazatAchjo... Po Red hills jsem se snažila tutéž chybu neudělat znovu ale... Jdu na originál... :D (To nechápej tak, že by jsi překládala špatně, ale už prostě nevydržím čekat tejden, je to skvělý :D)
OdpovědětVymazatZlobit se na tebe samozřejmě nemůžu. Aspoň z toho mám dobrý pocit, že jsem ti tu povídku svým překladem nepokazila, ale spíš naopak. :-D
VymazatDěkuji za komentář.
Není nic lepšího, než těšit se na novou kapitolu, obzvlášť teď, během zkouškového období:-) teda...mám pocit, že kdyby se tam do toho nezamotal James, tk by to nemuselo skončit takhle...ale nebyl by to Nebelvír, a navíc měl dobrý úmysl...jsem zvědavá, jak se teď z toho Lucius s Harrym a Jamesem dostanou:-) děkuju za kapitolu a těším se na příští týden:-)
OdpovědětVymazatJenny
Je pravda, že James to všechno ještě víc zkomplikoval. Ale nikdo prostě nevěděl, že Harry je s Luciusem domluvený. Kdyby se do toho nenacpal Nott, nebyl by tam ani James a všechno by klaplo. Pokud by se teda nevyhnojilo něco jiného. :-D
VymazatDíky za tvůj komentář a držím palce při zkouškách.
Taký koniec:( som neskutočne zvedavá ako to Lucius dorieši. Krysa Nott im hnusne tie plány prekazil a ešte sa tam do toho natrepal aj James:/ Mám o Luciusa strach.
OdpovědětVymazatLucius si teď vyzkouší (jak říkají mudlové) tanec mezi vejci. Všichni víme, že Voldymu stačí hodně málo a ...
VymazatDěkuji za komentář.
Málem jsem na tom konci ani nedýchala. Takhle to Nott a James pokazit jsem fakt nečekala. TO jsem zvědavá jak se Lucius a Harry z téhle mizerné situace dostanou.
OdpovědětVymazatKrásná kapča a moc se těším na pokračování :-D
V tom případě si připrav resuscitační jednotku, protože příští kapitolu se nenadechneš celou. :-D
VymazatLucius má své plány, takže uvidíme, co se bude dít dál.
Děkuji za komentík.
Fakt celou resuscitační jednotku? Tu nemám, škoda. Tak to si do příště raději koupím velké balení čokolády abych to aspoň díky cukru v krvi přežila. Dík za varování :-D
VymazatTeda, opravdu pěkný konec.. a vypadá to, že Harry má fakt smůlu, společně s Jamesem. Doufejme, že až před Voldíka se nedostanou, nějak nevěřím v to, že by si Harry tolik zlepšil nitrobranu..:)
OdpovědětVymazatLily
Věř mi, bez Voldíka by to nebylo ono. ;-) James je prostě celý svůj syn, nebo Harry celý táta? Jak si to urovnat?
VymazatDěkuji za komentář.
Potom, že je Harry Potter takový zbrklý a nejdříve jedná a potom myslí, on to má chudák v genech. Severusova msta byla velice dobrá, škoda, že si ji neměl ani čas vychutnat. A začíná nám drama.
OdpovědětVymazatBobo
Mě teda taky zamrzelo, že si Severus nemohl svou pomstu náležitě vychutnat. Když už si s tím dal tu práci, že?
VymazatDěj se nám stáje víc zahušťuje, ty to víš. :-D Ale už se blížíme do finále.
Díky za komentář.
Presne ako píše Bobo :) ten chudák Harry za ten svoj genetický základ ozaj nemôže :DD
OdpovědětVymazatNo ale teraz čo??? Som zvedavá, ako to chudák Lucius zachráni pred smrťožrútmi a aké to bude mať následky. Mohli by si tam toho kreténa Notta nechať, pekne ho potrápiť a ostatní nech zdrhnú. :) Ak sa dostanú až pred Voldemorta, tak ten smrad Nott si je schopný hádam ešte pripísať zásluhy. Teším sa ďalej, už nám to ide do finále, pomaly, ale isto. Dík Nade
I v běžném životě mě namíchne, když se s něčím pinožím, a pak si přijuchá nějaká pijavice a vesele se sveze. A když si ještě připíše zásluhy, vzteky se neznám. :-D Bohužel však nejsem konfliktní typ, takže se to snažím řešit diplomaticky. Ale co bych občas dala ze nějakou tu Avadičku. :-D
VymazatDěkuji za komentář.
Merline tohle byla jedna katastrofa za druhou.Chudák Harry,ani v minulosti se Voldymu zřejmně nevyhne,pokud je z toho Lucius nějak zázračně nedostane.
OdpovědětVymazatPitomej Nott,Severusova pomsta byla velmi dobře vybraná,pro hormonama nabitýho puberťáka,ale stejně to nebylo dost!!
Děkuji za kapitolu,nemůžu se dočkat pokráčka
Pomsta to byla dokonalá. Jen je škoda, že se Severusovi nepodařilo Notta vyřadit z provozu na mnohem delší dobu, než tři dny. Takové měsíční kóma by bylo moc fajn. ;-) Pak by všechno dopadlo úplně jinak. Jenže to tak není a teď je to všechno na tom, co vlastně udělá Lucius.
VymazatDěkuji za komentář.
No tak toto sa dalo čakať. Pomsta bola fakt úžasne premyslená, klobúk dole - vybuchujúce gule :D Pobavila som sa. A ten záver! Merlinove gate! Všetko sa to skomplikovalo viac ako by som si dokázala predstaviť :D Super! :D
OdpovědětVymazatNo toto! Copak takhle může skončit takový dobrý příběh, skoro špionážní? Aspoň teď víme, jak se dělají filmy o J. Bondovi. XD Ale snad se jim podaří projít časovou smyčkou, nebo to nějak vyřešit. dík za překlad aspoň do tohoto dramatického momentu. Potom už se snad začne vše doopravdy uklidňovat a řadit správně.
OdpovědětVymazat