Překlad: Nade
Moc děkuji za komentáře Jenny, Arianně, Zuzaně a Anny. :-D
Tuhle kapitolku vám věnuji, protože jste mě podržely nad vodou, a tak doufám, že vás potěší.
***
Kapitola čtrnáctá
Regulus si pohladil krátkou bradku, zatímco
jeho druhá ruka přejela po jeho čerstvě ostříhaných vlasech. Severus a Izar by to
zcela určitě schválili.
Jeho nové šaty byly tuhé a omezující, ale byly
vyvedeny v královsky modré barvě, která vyjadřovala vstřícný politický
postoj k vládnoucímu režimu, a také k smíru. Na hrudi měl vyšitý rodinný
erb Blacků, dostatečně velký, aby si ho všiml každý, kdo na něho spočine pohledem.
Mnozí zaměstnanci ministerstva se zastavili a zírali, protože v těchto
moderních dobách o rodině Blackových moc často neslýchali. Regulus byl tady,
aby to změnil. Blackové měli nejdelší linii čistokrevných a politických vůdců v
historii kouzelnického světa.
Bylo na čase, aby znovu zaujal své postavení na
vrcholu.
Před Regulem byla jen jediná překážka, přes
kterou se musel dostat, aby si vymohl svůj cíl na ministerstvu.
„Přišel jsem navštívit náměstka Toma Riddla,“
protáhl bezstarostně Regulus směrem k ženě na recepci. Pohlédla na něho přes
své silné rámečky brýlí a její temně hnědé oči na něm pobaveně spočinuly.
„Pan Riddle je dnes velmi zaneprázdněn. Obávám
se, že si budete muset sjednat schůzku a vrátit se později,“ pronesla směrem k
Regulovi a svými prsty, s nehty dlouhými jako drápy, popadla itinerář. „Příští
měsíc by tu byl možný termín…“
„Obávám se, že to nepůjde,“ zašeptal temně Regulus
a zaujal dominantní postoj. Tyčil se nad její sedící postavou, aby si zajistil
veškerou její pozornost. Upřel na ni pohled a s intenzitou jí hleděl do očí. Žena
na židli ztuhla a prsty na zápisníku se jí mírně třásly. Když na hábitu postřehla
rodinný erb Blacků, nervózně si olízla rty. „Nějaká krátká chvilka se dnes určitě najde... teď...,“ naléhal tiše.
„Pusť ho, Roberto,“ zazněl zlověstný hlas z
konce chodby.
Když Regulus vzhlédl, setkal se
s pohledem kouzlem maskovaného Temného pána. Politik se opíral o zárubeň
dveří a jeho výraz byl méně než potěšený. Regulus si uvědomil, že jakmile spatřil
muže stojícího naproti němu, začalo mu bušit srdce. Předtím si říkal, že setkání
na ministerstvu by nemělo být tak těžké, jako sejít se s Temným pánem v jeho
pravé podobě, stranou veřejnosti. Ale
když čelil naprosto stejnému strachu, jako by všechno šlo podle jiného scénáře,
celé se to zdálo jako úplná hloupost.
Už zapomněl, jak snadno dokázal Temný pán v
každém člověku probudit strach. Zapomněl na to čisté, silné charisma, které muž
měl.
Než se Regulus vydal strnule chodbou, vrhnul
ještě poslední pohled na Robertu. Před Riddlovou kanceláří byly po obou
stranách vyrovnané stoly, u kterých seděli zaneprázdnění kouzelníci a čarodějky.
Stěží mu věnovali pohled. Koneckonců, Regulus Black zmizel před patnácti lety. Nemohli
ho znát.
Riddle ustoupil o krok zpátky a otevřel Regulovi
dveře. Ten vešel dovnitř kanceláře s vědomím, že jakmile se zavřou dveře, jeho
osud bude zpečetěn.
Temný pán zavřel dveře, prošel kolem Regula a
postavil se za svůj stůl. Když byl rozhněvaný, ticho nikdy nevěstilo nic
dobrého. Zejména, když měl skloněnou hlavou a rukama se opíral o desku stolu.
Regulus poklekl na jedno koleno. Sevřel levou
ruku v pěst, zvedl paži a zápěstí si položil přímo mezi oči. „Odpusť mi, můj
pane. Zradil jsem tě a poškodil… všemi možnými způsoby. Dávám ti svou svobodu,
dávám ti svou vůli a duši, výměnou za vaše odpuštění.“
Pozice, kterou na podlaze zaujal, se
praktikovala za starých časů; za časů, kdy čistokrevní byli respektovaní… časy,
kdy platily společenské rituály. Jeho pozice měla ukázat zranitelnost a respekt
vůči výše postavenému kouzelníkovi. A věděl, že Voldemort to gesto pozná, a to
navzdory skutečnosti, že nebyl královské krve.
Nezvedl oči z podlahy, aby se ujistil o reakci
Temného pána.
„Uškodil jsi mi značně,“ zasyčel Voldemort, jeho tón byl sešněrovaný vztekem. „A z jakého
důvodu? Všechno pro tu tvou mudlovskou holku?“
Regulus zavřel oči, aby se zklidnil. Temný
pán se nezdál překvapený, že je Regulus naživu. To tedy znamenalo, že věděl, že je naživu. Severus měl pravdu.
„Odpusť mi, můj pane. Ale má zrada byla spáchána pro to, co ta mudlovská
šmejdka nosila v té době pod srdcem. Spáchal jsem akt zrady pro syna, o kterém
mě přesvědčila, že ho čeká.“
Temný pán se zasmál. Nebylo to nijak příjemné
a Regulovi z toho přeběhl mráz po zádech. „Buď jsi tak chytrý, nebo spíš
hloupý, že mě konfrontuješ tady, Blacku. Ty víš, že nemůžu udělat to, co si plným
právem zasloužím.“
Kletba Cruciatus. Pokud bude mít Regulus štěstí. Byla spousta mnohem drsnějších a bolestivějších
kleteb, které měl Temný pán v rukávu. A to, samo o sobě, byl ten důvod, proč
Regulus kontaktoval Temného pána na ministerstvu.
„Mohl bych tě odsud odvést,“ pokračoval
Voldemort. Regulus zůstal shrbený ve své pozici, ale poslouchal, jak se Temný
pán pohnul kolem stolu, aby se k němu přiblížil. „Pouze tak bych si mohl
vychutnat tvůj křik za zločin, který jsi spáchal. Jsi dost mazaný, Regule, že
ses mi tak odvážně postavil. Víš, že tvůj syn pro mě hodně znamená, že?“
Regulus riskoval rychlý pohled nahoru a polkl,
když se setkal s vášnivou rudou. Muž musel být rozhněvaný, když dovolil, aby
kouzlo kolem jeho očí zakolísalo. „Ano, můj pane,“ přiznal Regulus. Severus mu
kdysi řekl, že Temný pán ví všechno a vycítí každou lež. Regulus se nehodlal
propadnout ještě hlouběji, než už byl.
„A předpokládal jsi, že tě nezabiju, abych
zůstat v Izarově přízni, je to tak?“
Regulus se snažil dýchat, přestože měl
sevřené hrdlo. „Předpokládal jsem špatně, můj pane?“ Bylo neuvěřitelně hloupé, říct něco takového. Bylo to příliš vychytralé,
příliš drzé ve chvíli, jako byla tato.
Studené
prsty uchopily jeho bradu, čímž narušily jeho pozici. „Teď vidím, odkud Izar získal
svůj mrštný jazyk, ale tobě nedovolím
to, co jemu.“ Voldemort s úšklebkem zesílil sevření. „Máme toho hodně k
prodiskutování, Blacku. Naštěstí pro tebe se účastním oběda s tvým synem. Nemám
čas.“ Muž se napřímil a odhodil Regulovu tvář stranou, jako by to byl odpad. „Promluvíme
si příště a ty přijmeš svůj trest… i kdyby to byla smrt. Izar tomu bude zcela určitě
přítomen. Věřím, že potřebuje vysvětlení tvých provinění, stejně jako já.“
Bylo to pochopitelné a nemohl proti tomu nic
namítat. Jeho syn však potřeboval vědět, co se stalo všechny ty noci předtím.
Zůstal na zemi, měl dostatek pokory, aby tak zůstal, dokud mu Temný pán nedovolí
vstát.
„Mimochodem,“ chladný tón v mužově hlase Regula
vyděsil. „Co si myslíš o tomhle?“
Regulus vzhlédl a udiveně se díval na prsten
v sametovém pouzdře. Očima střelil na Temného pána, zmatený vlastnickým
zábleskem v jeho očích. „Nechápu, pro koho to je?“ Jeho pohled padl na ruku Temného
pána rukou a zjistil, že muž má prstě podobný. Jenže prsten Temného pána byl
mnohem jednodušší - stříbrný kroužek s keltskými runami.
Ten v krabičce však byl smolně černý. Uvnitř
toho černého titanového kovu byly také vyryty jakési keltské runy.
Regulův žaludek se sevřel chladem. Poznal ten
prsten, viděl ho v mnoha čistokrevných rodinách.
„Ne!“ vykřikl Regulus oslepený vztekem, jakmile
si uvědomil, co ten magický prsten znamená a jaký je jeho účel. „Izara
z toho vynechejte! Je to mezi vámi a mnou, ne jím. Je mu patnáct.“
Voldemort se zasmál, okázale hlasitě zaklapl
pouzdro a umístil si ho do kapsy. Zdálo se, že Regulova reakce ho více než uspokojila.
„Čím víc si budeš otvírat ústa, Blacku, tím déle budeš pod Cruciem.“ Karmínové oči se škodolibě zúžily. „Izar s tím má co
do činění. Chci, abys byl potrestán. A podle informací, které jsem shromáždil,“
Voldemort naklonil hlavu na stranu, s posměšným úšklebkem na tváři, „uděláš
cokoliv, abys Izara udržel mimo
problémy. Myslím, že utrpení tvého syna bude pro tebe vhodný trest. Pokaždé,
když ho uvidíš, vzpomeneš si na svou zradu.“
Regulus se omráčeně posadil.
Po hlavě ho poplácala ruka. „Budu s tebou v kontaktu,
kvůli dalšímu setkání,“ Voldemort si zapnul svrchní plášť, sám se sebou spokojený.
„Až budeš schopen odejít, můžeš se ukázat venku.“
S tím muž odešel ze své kanceláře, pouzdro
s prstenem v ruce.
Regulus si položil obličej do dlaní, jeho výraz
se zhroutil.
{ Death of Today }
„Vypadáš moc
hezky,“ utvrzovala ho opětovně
Daphne, když stoupal do třetího patra. Její ruce neustále šátraly po jeho
hábitu, upravovaly a uhlazovaly látku. Předstírala, že hledá smítka. Zastavila
ho v jeho cestě, sebrala z jeho hábitu vlas a odstranila ho z tkaniny.
Izar si povzdechl.
„Jsi jako kvočna,“ prohlásil unaveně Izar a
odsunul její ruce, které se znovu blížily k jeho hábitu. „Všechno bude v
pohodě, Daphne. Mám na sobě neutrální šaty, o etiketě u formálního oběda jsem
si přečetl a bez ohledu na to, co kdo říká, líp jsem se připravit nemohl.“
Mechově zelené oči na něho zablýskly. „Řekl
jsi mi, co říkal Temný pán, Izare. Chce, abys udělat dobrý dojem.“ Její
dokonale namalované rty se roztáhly ve lstivém úsměvu. „Pokud se nepletu, tak
chce, abys byl silou v politickém světě. To jen dokazuje, že má s tebou velké
plány.“
Izar zadržel další povzdech, místo toho
obrátil zrak ke stropu. Začínal věřit, že udělal chybu, když Daphne prozradil,
co Temný pán říkal u Prasečí hlavy. Myslel si, že by mu mohla pomoci, ale byl blázen,
když věřil, že mu bude jen pomáhat. Místo
toho mu starala, hnidopišství na sebemenší chybu, kterou dělal u večeře.
Dokonce zašla tak daleko, aby mu vmetla do tváře, že měla celou dobu pravdu.
„Nikoli,“ protáhl Izar. „To jen dokazuje, že
chce, aby jeho Smrtijedi byli v kouzelnickém světě významní, Daphne. Neznamená
to, že má se mnou nějaké velké plány,“ pronesl tiše Izar a sklopil oči zpět na
její samolibý výraz. „Pokud neutrální kouzelníci zjistí, že nastupujícího Temného
pána následují významní kouzelníci, zcela jistě budou zvažovat, zda se připojí.
To je důvod, proč Temný Pán chce,
abychom všichni uspěli.“
„Ts,“ pokrčila rameny. „Já si prostě myslím,
že vidí toho brilantního politika, kterého v tobě vidím já. Byl bys v tom skvělý.“
Izar se mračil, když odbočil do vedlejší
chodby, aby měli větší soukromí, protože kolem prošlo několik studentů. „Nejsi
padlá na hlavu?“ Zpražila ho pohledem a její spodní ret se jakoby trucovitě
našpulil. „Já nesnáším společnost.“
„Ty, Izare, jsi rád skrytý ve stínu, to ano,
ale kdo říká, že nemůžeš dělat obojí?“ Blonďatá čarodějka si s odfrknutím upravila
své vlastní šaty a lišácky se podívala na Izara. „Líbí se ti šaty, co jsem ti
koupila?“
Izar
si povzdechl a shlédl dolů na černý hábit. Byl jednoduchý, přesto však byl nový. Nikdy předtím nevlastnil nové
šaty. Jeho kapesné nikdy nestačilo na to, aby si mohl dovolit oblečení, které
nebylo z druhé ruky. „Jsou velmi pěkné,“ připustil tiše. Pod ramenem byl Bradavický
erb, který deklaroval jeho loajalitu k Bradavicím, a ne jen k Havraspáru. „Děkuji
ti za ně, jakmile dostanu peníze, vrátím ti to.“
„Nesmysl,“ zasyčela Daphne. „Nebyly nijak
zvlášť drahé,“ odmlčela se, s manipulativním leskem v oku. „Na druhou stranu,
společenský hábit by mohl být trochu nákladnější…“
Šedozelené oči se zúžily do štěrbin. „Kam tím
míříš, Daphne?“
Natáhla se dopředu a pěstěnými červenými
nehty mu přejela podél límce. Zlomyslný úsměv pokazil její úžasné rysy. „Vánoční
ples se blíží, Izare. Napadlo mě, jestli bych tě mohla doprovodit.“ Její výraz
se zrůznil předstíranou bolestí. „Vím, že je zvykem, aby kouzelník žádal
čarodějku, ale copak jsem se někdy chovala jako poslušná holčička?“
„Ty jsi opravdu jediná svého druhu,“
připustil Izar. Ona na něho hleděla s očekáváním. Zhluboka se nadechl nosem
a pak pronesl sladce mdlým hlasem: „Bylo by mi velkou ctí, slečno Greengrassová,
kdybyste mne mohla doprovodit na Vánoční ples.“
Zelené oči se rozjasnily. „Bude mi potěšením,
Izare,“ usmála se predátorsky. „Já vím, že právě šaty ti pomohou…“
Odmlčela se, když na ně padl stín velké
postavy. Izar vzhlédl a spatřil Toma Riddla. Mužovy falešné brýle odrážely
světla pochodní v chodbě a zakrývaly jeho výraz. Při pohledu na muže Izar našpulil
rty, v tuhle chvíli nebyl Temným pánem vůbec nadšený. Daphne naopak zrudla
do světle karmínové a neohrabaně se uklonila.
Temný
pán se hrdelně zasmál. Zda to bylo reakcí Daphne nebo jeho, to Izar nevěděl, a
ani se nestaral.
„Slečno Greengrassová,“ pozdravil hedvábně Riddle,
z čehož ruměnec ve tvářích Daphne ještě zintenzivnil.
Izar
byl znechucený. Ještě nikdy neviděl, aby Daphne vypadala tak… slabá? Blondýnka vypustila
lehký smích, hraničící s chichotáním. Ne. Izar nikdy neviděl, aby se Daphne tak
moc chovala jako zatracená holka.
Jistě, byly chvíle, kdy si Daphne čítala v Týdeníku čarodějek, byla posedlá
nehty a vlasy, a vzhledu si cenila více než magického talentu. Ale Daphne se nikdy
nečervenala a nechichotala jako hloupá nána.
„Pane náměstku Riddle, je mi ctí, že vás opět
potkávám,“ udělala jedno ze svých čistokrevných gest hlavou a náležitě muže pozdravila.
Izar, nejasně sklíčený, se odvrátil.
Ignoroval Daphne, která ze strany upřela pohled na jeho hlavu. Bylo mu jedno,
jestli se chová dětinsky nebo nezrale. Nemohl se na Temného pána podívat poté, co si uvědomil, že
záměrně, bez předchozího upozornění, vložil jeho jméno do Poháru, a bez povolení.
Navzdory svému hněvu však Izar věděl, že ho kvůli něčemu takovému nemůže
nenávidět. Temný pán nežádá své stoupence o svolení. Ani se svými služebníky nesdílí
své plány. Zejména ne s patnáctiletým kouzelníkem.
Izar si prostě myslel, že má k Temnému
pánovi blíž.
„Obávám se, že musím naše milé setkání přerušit,
slečno Greengrassová. Izar a já jsme očekáváni v salonku.“ Izarovi po
rameni sklouzla chladná ruka, a pak ho těsně ovinula kolem krku. Z toho
kontaktu mezi nimi přeskočila jiskra magie a Izar byl vlečen dál chodbou, pryč od
Daphne.
Izar byl nucen plápolat vedle Voldemorta a tu
ruku na krku vnímal víc, než bylo zdrávo. „Nemůžu si pomoct, ale mám dojem, jako
by ses na mě zlobil, Izare,“ řekl zadumaně Voldemort. „Ale to rozhodně není ten
případ, že?“
„Samozřejmě, že ne,“ pronesl suše Izar. „Jak
by se na Vaše Veličenstvo mohl někdo zlobit?“
Voldemort se neusmál. Pulsující magie by měla
být pro Izara první nápověda o jeho náladě, a ruka na krku ta druhá. Byl
naštvaný. A díky tomu jeho Znamení lehce pálilo.
Voldemort zcela znenadání odtáhl Izara do nepoužívané
boční chodby. Na důkaz nedostatku zdejšího provozu, zanechávaly jejich nohy v
husté vrstvě prachu otisky, které ukazovaly jejich cestu ztemnělou chodbou.
Voldemort pustil Izarův krk, aby ho místo
toho hrubě přitlačil proti kamenné zdi.
Izar tiše vydechl. Nikdy by si nepomyslel, že
na něho Temný pán použije fyzickou dominanci. Zátylkem se udeřil o kamennou zeď,
což mu na malou chvíli způsobilo závrať. Takže když hleděl do Voldemortova
obličeje, který se před ním objevil, musel zamrkat, aby si pročistil zrak. Ten
muž byl bledý nejen vzteky, ale také trochou vzrušení.
„Máme jen pár minut předtím, než začne oběd.
A v té době uzavřeme velmi… citlivou dohodu. Chci, abys mě velmi pozorně poslouchal.“
Voldemortovy dlouhé prsty se sevřely kolem Izarova límce a přidržely ho u zdi,
když se Havraspár pokusil napřímit. „Dnes mě na ministerstvu, v mé kanceláři, navštívil
jistý muž. Máš představu, kdo mě to mohl tak ochotně vyhledat?“
„Nedovedu si představit, kdo by něco takového
dobrovolně udělal, ne,“ promluvil Izar kousavě, přesto opatrný kvůli tomu, jak s
ním Temný pán právě zacházel. Byli na veřejném místě, v Bradavicích. Určitě mu neudělá nic příliš sadistického. Riddle však
mluvil tiše, což znamenalo, že není příliš potěšený. A Izar si za boha nemohl
vzpomenout, že by udělal něco, co by muže rozzlobilo.
„Zvláštní,“ Voldemort naklonil hlavu na
stranu. „Bylo to Regulus Black.“
Izar si uvědomil, že nedýchá. Polil ho
studený pot, ale ze všech sil se snažil zůstat netečný. Byl přesvědčený, že Regulus
se vrátil do Ruska. Ale když Voldemort shlédl shora na Izara, jeho okouzlené
oči se pomalu zbarvily do karmínu, což byl prostý důkaz toho, že nelže. Izar
hledal nějaké stopy po blafování, jestli to není past, aby ho donutil přiznat,
že Regulus je naživu.
Nic takového nenašel. Ten muž to myslel vážně.
Voldemort pustil jeho límec a sebejistě o
krok ustoupil. „Škemral, abych mu odpustil. Měl bys vědět, Izare, že zradu neodpouštím,
a nijak zvlášť rád neodpouští těm, kteří mi lžou.“
Teď mluvil o Izarovi. Nějakým způsobem,
přestože původně mluvili o Regulovi, obrátil Voldemort vinu na Izara. „Věděl jste,
že jsem tehdy lhal,“ zabručel Izar. „Celou dobu jste věděl, že Regulus žije.
Když jsem vám ten den u Prasečí hlavy lhal o setkání s Regulem, myslel jsem si,
že jednoduchá, malá lež bude jen jako
zrnko soli. Nejen proto, že se zdálo, že o tom víte, ale také jsem si myslel,
že se Regulus vrátil do úkrytu. Netušil jsem, že vás bude konfrontovat.“
„Na tom nezáleží,“
zasyčel Voldemort, jeho tvář se kroutila vztekem. „Od toho dne, kdy jsi přijal Znamení,
od tebe očekávám úplnou a naprostou loajalitu. Vložil jsem do tebe svou důvěru…“
„Vy nevěříte nikomu. Nedělejte ze mě blázna,“
zašeptal temně Izar. „Kdybyste mi věřil, v první řadě byste mi řekl, proč
jste dal moje jméno do Poháru místo Draca. To by znamenalo, že mi řeknete o prvním
úkolu, stejně jako svým šampiónům řekli ostatní ministři.“
Temný pán se zlomyslně usmál. „Nedostali jsme
se trochu mimo původní téma, Izare? Řekni, jak dlouho se tím užíráš?“ Na Izarovu
odpověď však nečekal. „Ty jsi můj. Jsem tvůj Pán. Pokud chci dát tvé jméno do Poháru,
mám plné právo to udělat. Nejsem povinen ti sdělovat své důvody,“ vyklenul
obočí. „Pokud jde o první úkol, jsem si víc než jistý, že ho dokážeš zvládnout sám
bez toho, aby ti byl předložen na stříbrném podnose. Chci, aby ses mi předvedl.
Chci vidět, jestli jsi takový kouzelník, jaký věřím, že skutečně jsi.“
Izar zůstal opřený o zeď, a to navzdory
skutečnosti, že Voldemort jeho límec už pustil. Jeho podezření se ukázalo jako
správné. To Voldemort hodil jeho jméno do Poháru. A současně vzal také na
vědomí skutečnost, že bez ohledu na to, jak zvýhodněný byl, vždycky bude pod
Voldemortem. Muž měl plné právo vložit jeho jméno do Poháru, aniž by ho
informoval. Byla to prostě otázka vlastnictví.
„Už teď mohu říct, že nejsem tou osobou,
kterou věříte, že jsem,“ promluvil Izar pomalu, jako by se snažil vykouzlit ta správná
slova. „Nejsem ten kouzelník, který si přejete, abych byl. Jsem Izar Harrison, chlapec
vychovaný u mudlů. Nikdy nebudu Izar
Black, čistokrevný obratný politik.“
Voldemort přimhouřil oči a naklonil se blíž.
Jeho nos byl pár centimetrů od Izarovy tváře a rty se jemně otřely o jeho ucho.
„Budeš čímkoli, čím věřím, že můžeš být.“ Izar zuřil. „Ale to není důvod, proč
jsem tě vzal stranou.“ Temný pán se napřímil a uchopil Izarovu bradu. Byl nucen
pohlédnout muži do očí. „Jak jsem již dříve řekl, já neodpouštím lhaní a zradu.
Tvůj otec bude mrtev dřív, než zítra vyjde slunce.“
Izar svraštil obočí, slzy zlosti ho štípaly v
očích. Ve Voldemortově výrazu viděl jen absolutní upřímnost. Ten člověk Regula opravdu
zabije. „Je tu však něco, co bys mohl udělat, abys mou ruku zastavil,“ pokračoval
klidně muž.
„Cože?“ zapochyboval Izar; žaludek se mu
sevřel strachem.
Voldemort se zcela odtáhl, přičemž vyndal
malou krabičku. Izarovi to připadalo, jako malá šperkovnice. Jeho předpoklady
byly správné, neboť vzápětí si prohlížel prsten usazený uvnitř. Vypadalo to na černý
titan, moc pěkný prsten.
„Jediné co musíš udělat, je navléct si to na
prst. Připouštím, že stále budu muset tvého otce potrestat, ale budeš mít mé
slovo, že přežije.“
Šedozelené oči vrhly na Temného pána omráčený
pohled. „C-co prosím?“ Koktal, něco takového se mu nestalo… snad celou věčnost.
Ne od doby, kdy byl jako dítě ohrožován svým mudlovským mučitelem, Louisem. Posbíral
svou důstojnost a přimhouřil na muže oči. „Tohle všechno jste plánoval ještě
před tím, než přišel Regulus, že jo?“
Neměl tušení, co je ten prsten zač. Byl
magický, to bylo jisté, protože Izar cítil známky magie, která z prstenu
vycházela. V kouzelnickém světě bylo víc magických prstenů, pocházely z čistokrevných
rodin. Bylo jich příliš mnoho, než aby si je Izar zapamatoval, a on o tohle
téma skutečně nikdy neměl zájem. Koneckonců, nikdy by ho nenapadlo, že by mohl
být podroben jedním z nich.
„Možná,“ připustil Voldemort. „Rozhodnutí je
na tobě. Buď si nasadíš ten prsten, a dopřeješ svému otci šanci na slávu, nebo
odmítneš a odsoudíš svého otce k smrti. Volba je to jednoduchá, opravdu.“
„Co to dělá?“ požadoval rychle Izar, přičemž bleskově
zaznamenal prsten na ruce Riddla. Muž měl na svém prostředním prstu repliku toho
samého prstenu, akorát že ten jeho byl stříbrný.
„V tomto bodě budeš muset riskovat. Neřeknu
ti, co to dělá. Poté, co si prsten nasadíš na prst, máš plné právo si to
zjistit. Informace najdeš v učebnici. Ale rozhodnout se musíš teď.“ Voldemort pozvedl obočí, jeho
slonovinově bledá ruka stále držela krabičku před Izarem. Dokonce i Izar viděl,
že Voldemortovy oči byly absolutně nemilosrdné.
Vzhledem k tomu, že Voldemort vlastnil
podobný prsten, bude samozřejmě spojen s mužem samotným. Mělo to co dělat s
loajalitou, možná s pravdomluvností. Taky to mohl být trest, který by Izarovi
působil bolest, a to jak emocionální, tak fyzickou. Ale o tom pochyboval. Soudě
z Voldemortova výrazu, měl s tím prstenem plány ještě předtím, než se do
toho přimotal Regulus. Ale teď, s Regulovou přítomností, měl Voldemort
konečně něco, čím mohl Izara vydírat.
Pokud ten prsten navlékne na svůj prst, bude
po celý zbytek svého života nucen říkat svému Pánovi pravdu? Možnosti prstenu
byly nekonečné.
Nemohl popřít, že byl z Regula stále víc
na rozpacích. Bylo těžké určit, co k tomu muži cítí. Nelibost, protože si
myslel, že si může klidně přitančit až k Voldemortovi a přitom očekávat, že
Izar a Snape se z toho bezpečně dostanou? Nebo respekt, že se muž
regulérně postavil tváří v tvář svým démonům, jen aby mohl zůstat tady v
Británii?
Kvůli
němu…
„Oběd brzy začne, Izare. Pospěš si.“ Muž začínal
být netrpělivý.
Izar zavřel oči a zhluboka dýchal nosem, aby
se uklidnil. Nenáviděl fakt, že nezná vlastnosti prstenu. Osud mu byl
lhostejný, měl na výběr. Ale nebylo to moc fér. Ale na druhou stranu, život není fér. Měl si na to zvyknout,
už dávno.
„Který prst?“ vyšlo z něho tiše a
chraplavě.
„Tvá levá ruka, prostřední prst.“ Voldemort vyjmul
prsten z krabičky, připravený nasadit ho Izarovi.
„Když si navléknu na prst tenhle prsten,
ušetříte Regula a profesora Snapa, je to tak?“
Voldemort popadl Izara za zápěstí a přitáhl si
mladíka blíž. Izar zavrávoral, natáhl se a přidržel se Voldemortovy paže. „To
od vás bylo dost Zmijozelské, pane Harrisone, jsem ohromený. Nicméně to uznávám
a zaručuji, že životy jich obou budou ušetřeny.“ Na další průtahy už nečekal.
Prsten se ocitl na Izarově prstu a zpečetil tak
osud nejen jeho, ale i jeho otce.
Izar zíral na onyxový prsten a sledoval, jak se
smršťuje, dokud těsně nepřiléhal. Cítil, jak magie vzrůstá a expanduje, zřejmě
se natahovala mezi ním a Temným pánem. Měl by se cítit lépe, když věděl, že s prstenem
může experimentovat. Ale Izar věděl, že magické prsteny jsou jedním z nejzávaznějších
rituálů v magickém světě.
„Nekoukej tak nešťastně, jsou horší věci,“
zamumlal tiše Voldemort, protáhl se kolem Izara a pomalu se vydal chodbou. „Až zjistíš
vlastnosti prstenu, byl bych rád, kdyby ses na mne obrátil. Budeme muset pár
věcí probrat.“
Izar mlčel a následoval Voldemorta.
Cítil se omezovaný a připoutaný.
Zamračil se na záda Temného pána.
Právě teď, více než kdy jindy, cítil odhodlání
přijít na kloub Temnému znamení. S přenášedlem už skončil, takže měl víc
času se zabývat jádrem hůlky. Voldemort nemusí vědět, že Izar přenášedlo dokončil.
Akorát by mu přidal další práci, jen aby Izara zaměstnal.
{ Death of Today }
Oběd proběhl v klidu. Izar byl během setkání
poněkud utlumený. Odpovídajícím způsobem snědl své jídlo, používal zásady etikety
a zdvořile konverzoval. Jinak prostě mlčel, díval se dolů na svůj talíř a
snažil se předstírat, že je někde úplně jinde.
Zdálo se, že Tom Riddle naopak Izarovo mlčení
vynahrazoval. Když si vyměňoval obchodní poznámky s Bjørnem Steinarem, norským
ministrem, byl až neuvěřitelně zdvořilý. Každá jejich urážka byla notná dávka
zlomyslnosti ukrytá pod vrstvami cukrkandlu. I přes svou náladu musel Izar obdivovat
bezchybné konverzační schopnosti Temného pána. Ten muž byl nebezpečný protivník.
Když skončil oběd, jediné co Izar toužil udělat,
bylo běžet o závod do knihovny a prozkoumat prsten. Ale první úkol byl příhodně
naplánovaný hned po jejich setkání.
V tuhle chvíli se Izar nacházel ve stanu
s ostatními šampióny. Jeho štíhlá postava byla oblečená do modro-bronzového
hábitu, se znaky Bradavic a Havraspáru. Ostatní šampióni měli na úkol své
vlastní šaty.
Cyprien Beaumont a Lukas Steinar přecházeli
sem a tam, prsty pro jistotu přejížděli po svých hůlkách.
Izar si hověl na židli a šelmovsky se usmíval,
když Lukase soustředěně pozoroval. Upravil si kožené rukavice a přemýšlel, proč
porotci dali po páru každému z nich. „Žádné inteligentní komentáře, Lukasi? Ale,
ale… musíš být docela vystrašený,“ zamumlal vesele Izar.
Cyprien, zrzavý Krásnohůlský šampión, se před
tím, než pokračoval ve svém přecházení, na Izara usmál. Lukas se naopak zarazil
a jeho modré oči zamrkaly.
Než chlapec stačil odpovědět, do stanu vstoupili
porotci. Jejich oči zhodnotily tři šampióny, aby se ujistili, že jsou oblečeni
a připraveni. V jejich čele stál Brumbál, jeho dlouhé vousy se pohupovaly dopředu
a dozadu. Za šesti porotci byl slyšet zvuk jásotu. Zdá se, že všichni fanoušci
byli v hledišti na famfrpálovém hřišti a čekali na úkol.
Izar pomalu vstal. Jeho oči se krátce zastavily
na Riddlovi. Politik na něho hleděl se stoickým klidem, jeho tvář byla bez
výrazu.
„Pojďte ke mně,“ svolal Brumbál tři šampióny.
Izar se vydal napříč stanem a ignoroval Lukase,
když do něho chlapec tvrdě strčil ramenem. Brumbál obtočil prsty kolem Izarova
bicepsu a přitáhl ho k sobě. Všichni čtyři stáli v sevřeném kruhu, v těsné
blízkosti je obkroužilo zbývajících pět porotců.
„Každý z vás si vylosuje pergamen.“ Brumbál pustil
Izarovu paži, aby mohl vytáhnout tři malé svitky pergamenu. Každý svitek byl
kolem svého středu ovázaný zlatou stuhou. „V horní části pergamenu najdete
číslo. Vaše číslo představuje pořadí, ve kterém vy tři budete soutěžit.“ Muž se
odmlčel. „V prvním úkolu vstoupí každý z vás do Zakázaného lesa. Budete mít
pouze svou hůlku a svůj svitek pergamenu.“
Izar vzal nabízený svitek a pomalu ho
rozvinul, dokud v horní části neuviděl číslo tři. Sevřel rty a očima
přelétl seznam objektů na pergamenu.
„Na pergamenu najdete seznam položek. Vaším
úkolem je najít si cestu přes les, s cílem nalézt a sesbírat všechny uvedené
položky. Body budou odměnou za každou položku, kterou seberete, ale také za množství
času, který vám zabere, než závod dokážete dokončit. Čím kratší doba, tím více
bodů.“ Brumbál se přes své brýle díval na tři kouzelníky. „Zakázaný les je extrémně
nebezpečný. Za každou získanou položku budete odměněni body. I když zjistíte,
že nejste schopni pokračovat, stále je zde šance, že může uspět nad svými
soupeři.“
Izar zíral na seznam a cítil, jak se mu trochu
uklidnily nervy. Všechny položky znal. Je pravda, že do lesa nikdy dřív
nevstoupil, ale měl všeobecnou představu, kde většina z rostlin a bylin s oblibou
roste.
„Také máte povoleno vzít si brašnu a nádobky,“
přistoupil k nim ministr Steinar. Každému ze šampiónů podal vak s několika
skleněnými lahvičkami uvnitř. „Není to jen závod, chlapci,“ vyštěkl muž a
pokračoval. „V lese budete konfrontováni se šelmami a podobnými hrůzami.“ Jeho
oči padly na Izara a po jeho tváři se rozšířil posměšný úsměv.
Izar přimhouřil oči, zvedl pergamen a ještě
jednou si ho prošel.
„Do lesa budete vcházet pět minut po sobě. Každému
z vás bude čas měřen samostatně.“ Brumbál zavedl skupinu s jeho rukou. „Kdo je
první?“
Cyprien se narovnal a odhalil svůj pergamen s
číslem jedna v horní části.
„Zajisté, pan Beaumonte, prosím, následujte
mě ven ze stanu.“ Brumbál pak zrzka odvedl. Madam Maxime a ministr Serge Roux
následovali Krásnohůlského šampióna ven.
Když se objevil Cyprien, vypukl nad hřištěm
hlasitý křik studentů a fanoušků.
Jejich jásot strašidelně rezonoval stanem a
zanechal Izara mírně nervózního.
***
<<<Kapitola 13.<<<>>>Kapitola 15.>>>
Chudák Izar, Ridle je takový správný hajzl, týrá tady otce i syna a zneužívá, že jim na sobě záleží. Aspoň, že ochránil i Severuse.
OdpovědětVymazatBobo
Riddle je prostě záporák se vším všudy. I když v téhle povídce mám tohohle zlouna docela ráda... i když jsou mu veškeré morální zásady cizí. :-D Není to prostě ten slizký hadí ksicht.
VymazatU Izara je obdivuhodné, že si v té tlačenici vzpomněl i na svého profesora.
Díky za komentář. :-)
Ach, tak jsem zjistila až teď že jsem zapomněla okomentovat předcházející kapitolku.. jsem to ale sklerotik..:) To je tak, když člověk čte před odchodem do práce..:)
OdpovědětVymazatJinak tedy kapitola se mi velmi líbila.. Tak prsten, hm?? Není to náhodou nějaký zásnubní prsten, předáváný v čistokrevných rodinách,hm (skvělý způsob jak někoho vlastnit)? Kvůli čemu jinému by Reg tak vypěnil, že? Myslím, že to docela nedomyslel.. jak to, že ho nenapadlo, že bude skvělým prostředkem k vydírání Izara.. šmarjá a to si říká zmijozel..??
No takže koukám, že turnaj se nám změnil.. asi se to dalo čekat..:) Zapovězený les, to jsem zvědavá co tam přidali za potvory..:) A jak si Izar poradí, na to se opravdu těším.
Líbilo se mi, že Izar neřekl, že svůj úkol už dokončil.. že chtěl mít více času na vlastní pátrání.. fakt pěkný manévr..:)
Lily
Jujky, to se stává, když člověk spěchá. To znám. Hlavně, že jsi na nás nezanevřela. :-)
VymazatPrsten určitě znamená nějaký druh vazby. Každý prsten ale může fungovat trochu jinak... Regulus samozřejmě vyletěl, protože doufal, že se to Izara příliš nedotkne. Je jasné, že spoléhal na jeho oblíbenost u Voldemorta, ale asi ho zaskočilo, že je oblíbený až tak moc, že s ním chce mít Temný pán "nějakou" osobní vazbu. Nemohl tušit, že Voldy jen čeká na záminku, jak Izara dotlačit, kam chce. :-D
Izar taky není žádný "chlupáček" a už přišel na starou známou pravdu, že pracovní normu si sám zvyšuje jenom idiot. :-D
Děkujeme za tvůj komentář.
Tak vypadá to, že Izarovi začínají poněkud krušné chvilky...nejenom se začátkem úkolů, ale i s Riddlem:-) ae musím říct, že v této povídce mám Voldemorta obzvlášť ráda a jsem moc zvědavá, copak má v plánu...a ten prsten? Taky bych řekla, že to bude něco jako zásnubní, ptz je zřejmé, že má Voldemort o Izara zájem, taky je dost majetnický...ae kdoví, třeba je v tom i něco jiného:-) a jsem zvědavá, jak se Izar popere s prvním úkolem:-) těším se na další.
OdpovědětVymazatJenny
Pravda, pravda. Nejen že začíná turnaj, ale také Riddle nám zatlačil na pilu. Holt využil příležitosti, která se mu tak příhodně naskytla. Brzy zjistíme, jakým způsobem ten prsten funguje... a že je Voldy majetnický? To já prostě miluju! :-DDD
VymazatMě tady Voldemort taky moc baví. ;-)
Úkol zatím vypadá celkem jednoduše, ale je jasné, že v tom bude nějaký háček.
Děkuji za tvůj spamík. :)
Možná mě tenhle blog nemá rád, když mě věcně hází do spamu:-D ae nevadí, tohle mě nezastaví a já budu dál zahlcovat svými spamíky další kapitoly;-)
VymazatPrekvapilo ma, že Regulus neutiekol, ale že sa postavil rovno pred Voldemorta. Z toho prsteňa mám strach. Reg ho pozná, a tiež nebol nadšený :(
OdpovědětVymazatVerím, že Izar zistí čo robí veľmi skoro. A dúfam, že sa mu nejako podarí tú situáciu zvládnuť.
Veľmi pekne ďakujem za preklad a netrpezlivo čakám na pokračovanie.
Myslím, že Regulus taky přesně neví, o co jde, ale rozhodně mu okamžitě došlo, že v tomhle případě jde právě o Izara. Pravda, nadšením nejásal. :-)
VymazatIzar jenom potřebuje chvilku času a zjistí si , co potřebuje. Teď ten čas však nemá, když ho čeká první úkol. Takže potom...
Díky za tvůj komentář.
Takhle to utnout:-) jsem velmi zvedava jaky bude dalsi ukol, byla jsem hodne prekvapena ze je jiny jak v originale. Tom se mi tady moc libi, takhle ma vypadat spravny temny pan :-D :-D Jsem moc zvedava co bude prsten delat:-) Moc dekuji za kapitolku
OdpovědětVymazatAnna
Useknuté kapitoly, jó, to já znám. Autoři si prostě rádi udržují své čtenáře ve střehu. :-D Ale pravda je, že s takovým useknutím se tu ještě párkrát setkáme. Doufám, že úkoly se budou líbit, jisté "rozdíly" tam skutečně jsou.
VymazatTom se mi taky líbí. V téhle povídce se mi líbí, že nikdo není ani černý, ani bílý. Každý má své chvilky. :-D
Děkujeme za komentík.
Celá tato kapitola se točí okolo Voldemortova prstenu. Regulovi muselo být jasné, že bude přísně potrestaný, možná že trest i nepřežije a že k tomu možná bude zneužit i Izar, když ví, jak je nakládáno se zrádci. Ten prsten určitě nedělá nic dobrého, možná zotročuje, avšak Regulus, či Severus, by mohli mít povědomí jak jeho účinek zneutralizovat. Možná, že snad Brumbál by mohl pomoci...
OdpovědětVymazatA že tím, že přijal prsten Izar zachránil Severusovi a Regulovi život naprosto neznamená, že po trestu nebudou mít nějaké následky, třeba i psychické.
První úkol turnaje vyžaduje sběr ingrediencí v lese, ale díky useknutému konci nevíme, jaké má přidělené Izar. Tak tedy v další části.
Děkuji za kapitolu. Arianna
Nemyslím si, že by byl Regulus tak pošetilý, aby si myslel, že z toho vyvázne bez úhony. Jeho hlavním cílem je přežít a moci být se svým synem. Veřejně a oficiálně. Riziko, že se mu to nepovede, zřejmě akceptuje. Blackovské šílenství, buď a nebo... ;-)
VymazatTo že by mohl stihnout trest i Izara si byl zřejmě vědom, ale co je pár cruciátů proti trvalému závazku. S tím Regulus evidentně nepočítal. Zřejmě ho nenapadlo, a koho taky jo, že Voldemortovi nestačí Temné znamení.
Izar tím svého otce zachránil a šikovně do toho zahrnul i Severuse. To mu budiž ke cti. Musel se rozhodnout hned, přestože nevěděl, jaké podstupuje riziko. Je jasné, že bude zkoušet všechno možné... A Voldemort samozřejmě ví, že to bude zkoušet. Řekla bych, že to toho prevíta dokonce baví. :-D
Už teď ti můžu říct, že seznam ingrediencí mají všichni stejný. Jaký, to se dozvíš hned na začátku další kapitoly.
Díky za tvůj komentář.
Momentálně bych Voldymu jednu flákla, je to neskutečný hajzl a manipulátor, chudák Izar :( Obdivuju Rega, že se mu tak postavil, ale taky má teď Voldy páku na to, aby Izara vydíral, takže...co bylo lepší?! Už se těším na turnaj, konečně jsme se dočkali! :)
OdpovědětVymazat