5. října 2011

Vítězstvím to nekončí – 05.

kapitola 5. Šalamounův klíč (autor Jutaki)
Beta: Nade

*Hrozně moc se omlouvám za nepřítomnost. Nějak jsem se do toho zamotala a nemohla jsem jsem se dostat přes jednu pasáž... :-)
*Mockrát Vám děkuji za komentáře. Opravdu mě potěšili!


              Harry nechal po obsluze přinést nějaké kuřecí maso pro Sophose a pro sebe si objednal polévku. Neměl moc hlad a pomyšlení na to, jak Sophos jí domácí skřítky ho docela znechutila. Avšak při pohledu na jeho tělo nemohl pochopit, jak je mohl sníst. Had měl šířku jeho zápěstí, proto mu to nedalo a on se na tuto drobnost musel pozeptat.
              „Jak sssi je vlassstně mohl sssníssst? Myssslím ty ssskřítky. Vždyť ssse do tebe nevejdou. To sssi sssnad můžeš sssvou oběť nějak magicky zmenšit, nebo tak?“, zeptal se zvědavě.
              „Nesssnědl, jen jsem je kousssl. Pochop, že to pro mě byla po dlouhé době dobrá příležitossst k útěku“, odpověděl Sophos se smíchem.
              „Hm…“, zamručel neurčitě Harry. A šel otevřít dveře, na které právě někdo zaklepal.
              „Už nesssou jídlo? To je docela překvapující vzhledem k tomu, jaká je tohle díra.“ Jak Harry mohl zjistit, Sophos si dozajista užíval fakt, že jen on ho slyší a proto si nenechal ujít možnost pronést nějakou ironickou poznámkou. Vesele se tak mohl bavit jeho ztuhlostí, která měla zabránit jakékoliv reakci na jeho řeči.
              Nechal obsluhu, aby donesla tác s jídlem a odnesla s sebou zbytky snídaně. Avšak z nějakého důvodu se ten člověk choval jinak; zdržoval a zvědavě si prohlížel pokoj. Schválně dělal, že si ničeho nevšímá. Po tom včerejším útoku si nemohl být ničím jistý a tak vyčkával. Bylo totiž docela možné, že Malfoy na něj někoho nasadil, aby ho prozkoumal.
              Nakonec cizinec objevil to, co tak urputně hledal. Zvědavě se zadíval na hada. Avšak při zjištění, že mu opětuje pohled, se překvapeně zajíkl a vyběhl z pokoje. Harry nemusel hádat, aby pochopil, že se tu už roznesla fáma o něm a Sophosovi. Jen měl obavu, aby to později nevyvolalo nedorozumění. Také si lehce oddechl. Nevypadalo to, že by v tom bylo něco víc, než jen pouhá zvědavost.
              Při pohledu na Sophose ho zarazilo, jak bezstarostný je. Nezajímají ho žádní zvědaví čumilové, ale přesto… určitě se najde někdo, kdo bude chtít Sophose získat. Měl z toho určité obavy, přeci jen sám říkal, že se snažil tehdy utéct. Vždycky proto existovala možnost, že se objeví někdo, kdo mu Sophose přebere. Vždyť mu ani nepatří…
              „Proč na mě tak koukáš. Jako kdybych ssse právě chyssstal někam odejít. Máš tu teplé jídlo, jez“, zasyčel had mezi hltavými sousty.
              „Čteš mi sssnad myšlenky?“, zasmál se hořce mladík. Upřeně se zadíval na svého společníka a nervózně si začal kousat spodní ret. „Co kdyby ti někdo nabídl něco lepšího. Něco co ti já dát nemohu. Odešel bysss?“ vyslovil svou obavu Harry a pozorně sledoval jakoukoli Sophosovu reakci.
              „Něco víc? Tysss mi sssice nic nesssliboval, ale v podssstatě jsi mi dal nejvíc ze všech. Co je víc než sssvoboda mládě? Můžu ssse sssvobodně rozhodovat. Myssslíš, že někdy někoho zajímalo, na co mám chuť? Že ssse mi nelíbí být zavřený v tom odporném teráriu? Ty jsssi jiný, nejenže mi rozumíš, ale také mi nasssloucháš. … A teď ssse konečně posssaď a jez!“, zasyčel nakonec frustrovaně. Harry ho poslechl a s mnohem lepší náladou spořádal svou porci. Nebyla to sice delikatesa, jakou podávají na Malfoy Manor, ale nemohl si stěžovat. Obyčejná jídla mu tak strašně připomínala dobu, kdy mu vařila Ronova mamka, že mu ta vzpomínka vždy vlila do krve další odhodlání k záchraně svých starých přátel. Ale také nesměl znehodnocovat přátele, které získá v této době. Třeba jeho věrný společník Sophos, kterého měl stále radši. Kouzelnický svět byl tak úžasný – díky všem těm úžasným tvorům, které se tu nacházeli - avšak měl i své stinné stránky. Nemyslel zrovna černokněžníky, ale především všechny ty předsudky. To, jak se každý povyšoval nad kouzlená stvoření. Povzdechl si. A přitom by se od nich mohli tolik naučit.
              Po jídle si sedl ke stolu a otevřel bajky. Byl totiž čas na další várku katastrof. Tak totiž pojmenoval své včerejší vystupování. Samozřejmě mu to došlo až po střetu s těmi zabijáky, ale to teď stranou.
              Chvíli mu trvalo, než si vzpomněl na datum. Hrozně špatně si třeba zvykal na jiný letopočet. Mohl docela předpokládat, že se jednou přeřekne, až se ho zeptají na rok narození. … Zatím tu strávil dvě noci, ale i tak mu to stačilo k tomu, aby zjistil, že ten svitek s pokyny není až tak detailní, jak by potřeboval. Když si to včera v noci uvědomil, docela ho to rozzuřilo. Počítal s tím, že se aspoň na tuhle věc může spolehnout. Ale viděl v tom i své světlé stránky; teď měl totiž spoustu možností jak nenápadně zasáhnout a ochránit tak své přátele. Nebyl tolik omezován, jak na začátku myslel. Což považoval za plus.
  26. 8. 1975 
              Napsal nakonec a nezaujatě sledoval slova, která se objevovala na pergamenu.
              Ahoj Harry,
dnes máš v plánu jen jedinou věc: usmířit si Malfoye. I když věřím, že po té večerní potyčce žádné usmiřování není potřeba. Je to na tobě. Ale kdyby ano, myslím, že nějaké záležitosti okolo OPRAVDU cenné knihy by ho mohli „uklidnit“.
             S pozdravem H. J. P. 
             Jak čekal, obsah vzkazu byl ještě více neurčitý a nicneříkající, ale s tím už si hlavu nelámal. Jediná věc, na kterou se mohl zaměřit, byla ta věc s knihou. Určitě tu knihu nezmiňoval jen tak pro nic za nic.
              Možná bych se mohl zeptat Sophose. Ten v té restauraci určitě zaslechl spousty zajímavých informací, které by se mohly hodit.
              ***
              Severus seděl nad knihou a už několik minut se zamyšleně díval na jedno a to samé slovo. Není se však čemu divit. Ne po tom, co se tu před chvíli odehrálo.
              Pozvedl hlavu a zkoumavě se podíval na Luciuse, který nehnutě svíral poloprázdnou sklenku s whisky a otřeseně se díval do prázdna. Zaregistroval přitom, že občas něco neslyšně zamumlal.
              Nebylo to tak dlouho, co se tu stavil šéf skupinky, kterou na Morse Lucius poslal v záchvatu zuřivosti. Nejdřív se divil, proč přišel s prázdnou. Už předtím měl totiž tu čest se s touto skupinou setkat a věděl, že se ve svém „oboru“ vyznají. Naštěstí, on nikdy nebyl jejich terčem. I přes své obsáhlé vědomosti o černé magii věděl, že by se s nimi nemohl jen tak měřit. Oni totiž využívali každé slabosti protivníka, početné převahy a dokonce se neštítili použít trojici neodpustitelných kouzel.
              Když přišel, mohl si hned všimnout, že něco není v pořádku. Nejenže nepřivedl Morse, ale naopak vypadal dost vyděšeně. Chvíli proto trvalo, než z něj něco dostali. To, co řekl … to…
              Není možné, aby někdo něco takového dokázal. Překonat Imperius… Ne, on ho nepřekonal, Imperius na něj totiž ani nepůsobil. N-E-P-Ů-S-O-B-I-L.
              „Jak…,“ zašeptal. Když si však uvědomil, že si začíná pro sebe mumlat jako právě Lucius, měl chuť se hořce zasmát. Místo toho si povzdechl a rychlým pohybem zaklapl knihu. Při tom zvuku sebou Malfoy trhl a nechápavě se na něj podíval.
              „Co teď plánuješ, Lucie? Tvá nerozvážnost nás OBA vrhla do špatného světla. A nemyslím si, že se to dá vysvětlit jako protihodnota jeho nečekaného odchodu. V tomhle případě už ne“, řekl tiše a sledoval zamračeného blonďáka. Ten se zvedl a začal pochodovat po pokoji.
              „Hm … možná jsem se přeci jen nechal trochu unést…“, řekl nepřítomně a Severus znechuceně pozvedl obočí.
              Trochu!?
              „Jestli sis nevšiml, drahý příteli, Mors nevypadá jako někdo, kdo se dá zastrašit. A ani koupit – jak jsi mohl postřehnout, vzhledem k tomu, že se nijak nepozastavil nad tím tvým dárkem. A kdyby ano, máš něco, co by mělo větší hodnotu než ten had?“ Dramaticky se odmlčel, vědom si toho, že sarkasmus z jeho slov doslova odkapával.
              Lucius mlčel. Moc dobře si uvědomoval chybu, kterou udělal. Bylo to na něm vidět. A i kdyby nebylo, Severus se v něm za tu dobu, co se znají, naučil číst.
              Musel však přiznat, že zjistit jeho nálady bylo ze začátku velmi složité. Normálního člověka zrazuje postoj, který zaujme v danou chvíli. Naproti tomu byl – jako každý Malfoy – Lucius už odmalička vychovávám tak, aby jeho postoj nikdy neprozrazoval víc, než nadřazenost vůči ostatním. Byli to právě jeho oči, které prozrazovaly jeho náladu. Mohly se změnit během okamžiku a pro někoho vnímavého to mohlo být až uchvacující podívaná. Avšak bylo jen málo osob, které se nenechaly obalamutit gesty jeho těla. Byl rád, že patřil mezi tuto menšinu, což Lucius několikrát ocenil.
              Jednu věc, ale musel – po tom všem – Morsovi nechat. Nezažil totiž, že by někdo dokázal tohoto stoického aristokrata tak rozhodit a dokonce několikrát v tak krátkém čase. Docela si ho oblíbil i přes nepříjemný fakt, že se několikrát projevil jako Nebelvír. Avšak mohl to s klidem odůvodnit tím, že se zčista jasna objevil v novém prostředí a je trochu … trochu víc zmatený.
              S frustrovaným zamručením si promnul kořen nosu a znovu otevřel knihu v místě, kde skončil. Vzniklá situace mu nenabízela nijak jasné rozhřešení. Avšak místo toho, aby následoval blonďákova příkladu a zcela nemalfoyovsky se procházel po pokoji - jako lev kleci -, hodlal pracovat na svém výzkumu, dokud se neobjeví další neočekávané přerušení v podobě Patera Morse. Poslední dobou na výzkum neměl tolik času, kolik by si přál, ale i přes veškeré to vyrušování si nehodlal stěžovat. Aspoň ho to odtrhlo od neustálého stereotypního života.
              Tohle bude ještě hodně zajímavé…
              ***
              Mors seděl na zemi a opíral se o kraj postele, na které se rozvaloval Sophos, který zaujatě sledoval změny emocí v mladíkově tváři. Přitom si spokojeně hověl na měkkém polštáři a čekal na další bezhlavou akci, kterou měl ten kluk určitě v plánu.
              Nebyla to ani chvíle, kdy za ním přišel s otázkou, jestli neslyšel o nějaké velmi cenné knize, kterou by mohl někdo – jako například Malfoy – ocenit. Kniha to bohužel nebyla, jen některé dochované rukopisy, které byly velmi přísně střeženy v národním muzeu v Londýně. Byly to přepisy z knihy „Klíč Šalamounův“. Pravda ale byla, že i kdyby se nějaký kouzelník dostal dovnitř i přes veškeré protipřemisťovací bariéry – místo totiž bylo i pod ochranou ministerstva kouzel – čekala ho spousta pastí a detekčních kouzel, která měla okamžitě ohlásit nezvaného návštěvníka… Nemluvě o tom, že nikdo přesně neví, kde přesně ty rukopisy leží.
              „Kde je teď originál?“, zeptal se zamyšleně Mors a podíval se zkoumavě na hada. Ten se nad jeho otázkou zamyslel a pak v klidu odpověděl.
              „To ssse ani nezeptáš, co je ta kniha zač?“, zasyčel pobaveně Sophos. Mors byl pro něj opravdu záhadou. Normální člověk by se okamžitě zajímal, co v té knize je a především, jak je cenná. Ale Morse podobná otázka ani nenapadla.
              „To sssnad zjissstím, až jí zíssskám, ne?“, zeptal se s nevinným úsměvem a poškrábal se na hlavě. Při tomto gestu se Sophos sám sebe musel zeptat: Kam se poděl ten sebevědomý mladý muž, který včera večer odolal kouzlu Imperius?
              Hlupák. Je příliš čessstný, než aby v tomhle sssvětě přežil.
              „Vez, že bude lepší, když to nebudeš podceňovat. Ta kniha není jen tak obyčejná a nejsi jediný, kdo jí chce. Je docela možné, že po tobě někdo půjde“, zasyčel znepokojeně a varovně hleděl na Morse. Ten kluk si totiž vůbec neuvědomoval případné nebezpečí. Byl příliš lehkovážný.
              „Nehodlám ssse pouštět do nějaké sssebevražedné akce. Vím sssice, že ssse občasss chovám jako … no … jako Nebelvír, ale tohle není poprvé co… Nejsssem tak hloupý. jak sssi všichni myssslí. Jinak bych byl totiž už dávno mrtvý. A nechovám ssse ani jako bych nevěděl, že to bude sssnadné, víš? Mě došlo, že to není obyčejná kniha už jen z toho, že by mohla zajímat Malfoye a přitom jí ještě nevlassstní“, řekl rozhořčeně a trucovitě si překřížil ruce na hrudníku. Což Sophose pobavilo.
              „Kniha je ssskrytá na neznámém místě, jediné vodítko, které k ní mám, je jméno Abognazar. Jenže nejsssem sssi jissstý, že jsssou mé informace pravdivé. Jen ti tlumočím to, co jsssem zassslechl. Pravda je taková, že nejvíce informací má nejssspíš Malfoy sssám“, řekl a nenuceně se začal plazit k Morsovi. Tiše se k němu přikladl zezadu a když promluvil, ucítil, jak sebou překvapeně trhl.
              „Měl bych tě ale upozornit na jednu věc. Podle pověsssti tu knihu někdo kdysssi proklel, aby jí nikdo nemohl zneužít. Nevím, co je na tom pravdy, ale je lepší vědět víc než míň.“ Mohl cítit napětí, které mladíka na chvíli ochromilo, ale ten se po chvíli oklepal a vyskočil na nohy.
              „Něco mě napadlo!“, prohlásil zničehonic Mors už normálním lidským hlasem a hůlkou pro jistotu zkontroloval bezpečnostní kouzla na dveřích. Ta naštěstí byla neporušená. Otočil se na Sophose a široce se na něj usmál. Z nějakého důvodu měl Sophos v tu chvíli pocit, že se mu další události nebudou líbit, ale nic neřekl.
              „Nemohl jsem si včera nevšimnout, jak mluvil Malfoy se Snapem o Voldemortovi. Podle toho soudím, že věci nebyly takové, jak jsem si doteď myslel. Pokud se nemýlím, jejich ochota sloužit Voldemortovi je stejná, jako jejich sympatie k Brumbálovi, což mě staví do pozoruhodné pozice.“ dramaticky se odmlčel a ušklíbl se. Sophos ho se zaujetím pozoroval. Věci totiž podle jeho názoru dostávali čím dál lepší spád.
              „Co kdybych se s nimi spojil, myslím, že by to bylo výhodné pro obě strany a Malfoye určitě zaujme možnost získání té knihy. Proto možná zapomene na včerejšek. Myslím, že by to mohlo fungovat!“, dořekl vzrušeně a nadšeně se podíval na Sophose. Toho potěšil fakt, že tentokrát se ho aspoň ptá na názor, než aby se zvedl a šel do toho po hlavě.
              „Ve tvém plánu je ssspousssta děr. Popravdě to, co říkáš sssotva dává sssmysssl, i když by to mohlo fungovat. Ale řekni mi, kde bereš tu jissstotu, že ty tu knihu najdeš, když to nedokázal ani Luciusss Malfoy?“ Sophos postřehl, jak se Mors významně podíval na tenkou knížku na stole, než odpověděl.
              „Já to prostě vím Sophosi, věř mi“, řekl pevně a had z nějakého důvodu ovládl pocit, že on to opravdu dokáže.
              ***
              Na Malfoy Manor, v jedné z několika přepychových pracoven, začaly hodiny na stěně odbíjet tři hodiny odpolední. Jejich majitel, který se zrovna probíral obchodními listy, se nevzrušeně na hodiny podíval a pokračoval v práci. Avšak několik málo minut potom se před ním objevil vyděšený domácí skřítek.
              „P-pane, máte n-návštěvu, pane“, prohlásil přiškrceným hlasem, ale i tak to bylo dost hlasité na to, aby to plavovlasý muž slyšel.
             „Kdo je to Dobby?“, zeptal se a jeho hlas neprozrazoval žádné emoce. I přesto se však Dobby přikrčil, než odpověděl.
              „Pán Pater Mors, p-pane.“ Po jeho slovech bylo slyšet, jak brko vyklouzlo mužovi z prstů a skoro neslyšně dopadlo na zem. Chvíli pak bylo ticho.
              „Uveď hosta do knihovny a nabídni mu něco k pití. Řekni mu, že za ním hled přijdu“, řekl a chvíli po tom, co skřítek zmizel, zavolal krbem Severuse. 




4. kapitola<<<>>>6. kapitola

35 komentářů:

  1. Konečně se tu objevila další kapitola této povídky. Už se těším na pokračování, protože povídka dostala skvělý spád...

    OdpovědětVymazat
  2. Harry má prostě neskonalý dar na průšvihy, jestli ho jeden nenajde, najde si on sám jeden. Krásný díl, moc se těším na pokračování. Doufám, že nás tentokráte nenecháš tak dlouho čekat. :)
    Lady Corten

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem zvědavá, co tak zajímavého sepsal Šalamaoun, aby z toho Malfoy padl na zadek. Sophos je frajer, baví mě, jak pozoruje Harryho jednání a pro sebe komentuje.
    Už se těším,co bude dál.

    OdpovědětVymazat
  4. je to len lepšie a lepšie...som strašne zvedavá ako to bude pokračovať...už aby tu bolo pokráčko :)

    OdpovědětVymazat
  5. Super kapitola, honam další ;) :D Jsem strašně zvědavá! cim

    OdpovědětVymazat
  6. já sem tak ráda, že to tu zase ožilo. už sem si začínala dělat starosti. a samozřejmě vítám i novou kapitolu téhle povídky. zamilovala sem si jí. harry jako peter mě neuvěřitelně baví. a sophos je prostě geniální - a to ve všech ohledech. už se strašně těšim na další kapitolu. doufám, že se tu objeví brzy. za tuhle kapitolku ještě jednou velký dík :D
    tess

    OdpovědětVymazat
  7. Moc hezky nám to pokračuje, ale trochu mě mate, jak je Harry chvílemi hloupoučký. Čekala bych, že po tom, co prožil už bude mít víc rozumu. Ještěže má Sophose, ten je k nezaplacení...

    Mája

    OdpovědětVymazat
  8. Jupííí pokračování. Teda to jsem zvědavá co to je za knihu a hlavně na reakci Malfoye ohledně další návštěvy. Uf to bude něco :-)
    Mám malinkou prosbu - nešlo by text co je na pergamenu psát trošičku větší. Moc děkuji a velmi se těším na pokračování

    OdpovědětVymazat
  9. no konečněěěěěěěěěěěěěěě

    OdpovědětVymazat
  10. hURÁÁÁ jsem nadšená,že jsi na nás nezapoměla.Miluji tvoje příběhy.

    OdpovědětVymazat
  11. Mám dojem, že Harry přišel na to na co ostatní, až teď.. Vždyť Lucius jej chce využít od první chvíle, co jej viděl, tak mi přijde zábavné, že Harry chce spojenectví též a přitom nemá zdání o tom, že by na to myslel Malfoy už o hodně dřív.. :D:D Super povídka, doufám, že bude nějaký pokračování v dohledné době, ale nespěchám na to :D Povídky, stejně jako víno, musí zrát

    OdpovědětVymazat
  12. Super, jsem strašně zvědavá jnak to bude pokračovat! Jen tak dál

    OdpovědětVymazat
  13. Naprosto dokonalý! Jen pokračuj, jsem zvědavá co Harry řeknje....

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj, díky za další kapitolu. Je skvělá. Mám ráda Sophose... jeho moudrost a nadhled. V něčem mi připomíná Severuse. Hřeje mne, když čtu, že oceňuje, jak se k němu Harry chová. Budu se těšit na další pokračování a stejně tak doufám, že se tu brzo objeví další díl Vábení moci. Holky, mám na vás závislost... Kitti

    OdpovědětVymazat
  15. Jsem nadšená novou kapitolou. Sophos je fantastický. Úplně jsem se zamilovala. Ta moudrost a jeho komentáře... neskutečné. Nemohu se dočkat další kapitoly. Jsem zvědavá, jestli se také nějak víc projeví Severus. Ten zvyk pozorovat, má stejný, jako Sophos.

    OdpovědětVymazat
  16. Nádhera ale nová věštba je lepší ale jestli nemáš múzu tak to mě mrzí ale mohla bys někdy navštěvovat diskuze a odpovídat děkuji ;-)

    OdpovědětVymazat
  17. Jsem ráda ,že pokračuješ píšeš opravdu skvěle

    OdpovědětVymazat
  18. Dokonalý! Doufám ,že pracuješ na další kapitole, jsem na tom závislá! P.S: Jsem tvoje nová fanynka

    OdpovědětVymazat
  19. Vánoce se blíží, nezasloužili bychom si další kapitolu? ;) cim

    OdpovědětVymazat
  20. Ahojte, chtěla bych se zeptat, na kdy vidíte další kapitolu :-) děkuju

    OdpovědětVymazat
  21. Je mi líto jestli Vás zklamu, ale do budoucna plánuji přidat nový díl Nové věštby.
    Na pokračování téhle povídky budete muset chvilku počkat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. a ako dlho to asi bude?.. poviedka je velmi podarena len aby neskoncila ako WIP to by bola velka skoda..

      Vymazat
  22. Tak teď nezbývá nic jiného než čekat. Ale vyplatí se to. Je to dech beroucí příběh :)

    OdpovědětVymazat
  23. Čekám,čekám.Alespoň kousek kapitolky,nebude???????

    OdpovědětVymazat
  24. čekám čekám a čekám hodně dlouho :-(

    OdpovědětVymazat
  25. Kdo si počká ten se dočká... ono to chvilku trvá než se člověk dostane do starých kolejí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. takze sa dockame?

      Vymazat
    2. Ano... budu se snažit, co nejdřív.

      Vymazat
    3. skvele, sa velmi tesim :-D

      Vymazat
  26. kedy? zacinam si zufat..

    OdpovědětVymazat
  27. Povídka se mi hodně líbí, ale mrzímě, že nepřibývá tak, jak si moje srdce přeje :)
    Pajčas

    OdpovědětVymazat
  28. Prosím,prosím ...... můžu se přípomenout že tu nedočkavě čekám na další kousek příběhu. :-DD

    OdpovědětVymazat
  29. pěkná povídka doufám že budeš pokračovat a líbí se mi i povídka nová věštba

    OdpovědětVymazat
  30. Ano, nebýt Sophose měl by Mors o mnoho více problémů. Ten had je skvělou postavou příběhu. Nabízí se mi myšlenka, zda nebude Lucius soupeřit o Morsovu přízeň se Severusem. A ovšem uvidíme dále co je ta tajemná kniha zač. Tak jak se k němu po jeho návratu na Malfoy Manor zachová...

    OdpovědětVymazat
  31. Já doufám že se opravdu dočkáme, ale i kdyby ne, neva. Vím jak je těžké dostat se zpět do starých kolejí. Mě se tu stejně líbí.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)