Vábení moci - 30.

kapitola 30. - Rozchod (autor Nade)

Děkuji všem, kteří čekají na pokračování a stále sem k nám chodí. Chtěla jsem si jenom trochu odfrknout... a netušila jsem, jak těžké bude opět naskočit. Znovu se ponořit do příběhu a navázat, vzpomenout si, co jsem plánovala. Hloupé, že?  Proto děkuji všem, kteří mě dokopali k nějaké akci svými netrpělivými komentíky, např. tess, terkic, Zuzana, Kitti, Lucka, clowersk, Lily a mnoho dalších. Díky všem!

30. kapitola – Rozchod

Probouzel pomalu a v hlavě si ještě nechal doznívat sen, který se mu zdál. Mazlil se s ním. Nechtěl ještě opustit sladkou říši snů, ale vědomí se nezadržitelně dralo ven do nového dne. Harry se spokojeně protáhnul jako kočka.

„Ještě chvilku, mami“, mrmlal si sám pro sebe a zavrtal se hlouběji do podušek.

Ano, dnes v noci měl ten sen kompletní podobu a jeho tajemný milenec konečně dostal tvář. Tvář Luciuse Malfoye. Ne, že by to bylo překvapení, protože podezření měl už nějakou chvíli, ale teprve včerejší události vrátily jeho podvědomí do správných kolejí. Vrácená vzpomínka… a konečně všechno zapadlo. Harry se cítil tak úplný, jak už dlouho ne. Nechal ještě chvíli zavřené oči a ten pocit si užíval. Všechny ty možné problémy, které plynou z rituálu MEUS bude řešit až později. Moci tak nechat zmizet všechno špatné.

Jenže realita se tlačila do popředí a i když se Harry cítil dobře a odpočatě, nedokázal potlačit nutkavý pocit, že musí vyřešit jednu důležitou záležitost. Záležitost s Mathiasem, dlužil mu to. Zasedl s pergamenem a brkem ke stolu v kuchyni a s trochu těžkým srdcem se dal do psaní. Nikdy nepsal dopis tohoto druhu a doufal, opravdu doufal, že Mathiase příliš nezraní. Přesto bylo nutné svému, teď už bývalému příteli, oznámit, že v jeho životě už je jiný muž.

Muž, který se rozhodně nikdy s nikým nedělí. Netušil, kam až jeho vztah s Malfoyem dospěje, ale jedno bylo nad slunce jasné. V nejbližším čase nebude mít čas, a vlastně ani chuť, na pletky s kýmkoli jiným. Měl jistotu, že Malfoy si ho bude nekompromisně nárokovat a nebude brát žádné ohledy. Na nikoho. Alespoň do té chvíle, než ho hrátky s Harrym omrzí, a jemu nezbude než doufat, že neskončí se zlomeným srdcem.

Zahnal trudné myšlenky a přivolal sovu, aby mohl odeslat dopis, který ukončí jednu etapu jeho života. Etapu objevování a sebepoznání. Děkuji, Mathiasi. Sbohem. 

Hleděl za odlétající sovou a v tu chvíli pomyslel na Luciuse. Trochu zlomyslně se zašklebil. Jestlipak včera večer čekal, že ho Harry zavolá? Nu, pak tedy čekal marně. Harry se nerad choval tak, jak se od něj očekávalo. Toho si v minulosti zažil až dost. Svou povinnost, danou tou pitomou věštbou, už splnil a teď byl jeho život jenom jeho. A Lucius mu do jeho života opět zasáhl. Chtěl ho ovládnout, a ať už jeho důvody byly jakékoli, Harry do toho měl také co mluvit. Nelhal si do kapsy. Ten muž ho přitahoval, jako můru přitahuje světlo, jako jeho magnetický protipól. Ale to neznamenalo, že za ním poběží jako cvičený cirkusový pudlík. To teda ne! Panu úžasnému-sexy-Malfoyovi trocha nejistoty jenom prospěje.

Hm… možná.

Jak včera říkal Mie, měl v plánu navštívit svého kmotřence Teddyho. Ale nejdřív musí na ministerstvo,  oznámit Bradáčovi nově nabyté informace o muži zvaném Gilbert Morcerf. Byla to další kostička do skládanky a jeho šéf měl plné právo vědět, co mu Malfoy prozradil. Harrymu bylo jasné, že Lucius mu tyto informace poskytl s vědomím, že je předá na patřičná místa. Jinak by samozřejmě nepustil ani chlup, jak je jeho zvykem. 

O podivné roli, kterou hrál Malfoy coby ochránce Harryho, už Bradáč věděl. Nešlo to před ním utajit, protože Bradáč si udržoval poměrně dobrý přehled o tom, co se kolem děje. To byl jeden z důvodů, proč byl tak dobrým šéfem. Nicméně se, k Harryho radosti, rozhodl tuto informaci příliš nerozšiřovat, i s ohledem na Seanovu reputaci.

Po procedurách ranní hygieny a rychlé pozdní snídani, se Harry vydal na cestu. Po cestě na ministerstvo se ještě stavil u Sv. Munga, pozdravit se s Percym a pravděpodobně i s jeho ženou.

„Harry!“ Penelopa ho přivítala pevným objetím. Nedokázala ani vyjádřit svou vděčnost nad tím, že Harry zachránil jejího manžela, což Harrymu připadalo skoro komické. Teda to, že právě Peny ztratila řeč. Její výraz však mluvil za vše. Harry ji chlácholivě poplácal po zádech, než ji od sebe odtrhnul.

„To je v poho, vždyť jsme přece rodina, ne?“ zašklebil se vesele a obrátil se na pacienta v posteli. „Jak je, marode?“

Ani Percy nebyl příliš výřečný. Cítil se trochu trapně, že se zamotal do téhle záležitosti.

„Ahoj, Harry. Jestli jsi přišel služebně, tak už tu byli od vás a vyslechli mě,“ začal nervózně. Harry mávnul rukou.

„Kašli na to. Jsem tu soukromě. Byl jsem u toho, vzpomínáš? A zbytek si přečtu v zápisu. Jen jsem se přišel mrknout, jak se ti daří.“

Percy se usmál. „Teď už jsem v pořádku. Na mou duši, že už nikdy…“

Harry mu připlácnul ruku na pusu. „Nikdy neříkej nikdy,“ začal se smát a Percy se k němu přidal, i když trochu rozpačitě. Ale při pohledu na svou mračící se ženu radši zmlknul.

„A navíc jsem ti přišel poděkovat, že jsi mi zachránil kůži,“ dodal Harry a s potěšením sledoval Percyho překvapení.

„Já tobě? Kdy?“ vyhrknul překvapeně.

„No přece ta kletba, kvůli které jsi tady. Ta patřila mně.“

„Ale… než jsem odpadnul, viděl jsem tě vstoupit a …,“ nechápal Percy.

„Jo. Taky jsem mě viděl vstoupit. Věř mi, že jsem zíral víc než ostatní,“ zasmál se.

„To teda znamená, že ten pikolík z lázní…,“ vypadalo to, že Percymu svitlo.

„Trefa!“ zajásal Harry jako při nějaké soutěži. „Jo, to jsem byl já.“

„U Merlina,“ vydechl Percy. „Tak já jsem zachránil Harryho Pottera. Harryho Pottera!“ Blaženě sebou plácnul do peřin. „No…, jsem frajer Weasley.“

Harry s Penelopou se smáli.

„No jen se pochval, protože to za tebe nikdo jiný neudělá,“ rýpla si Peny.

„Jistě, chápu,“ vychladl trochu Percy. „Ale stejně…,“ zatnul triumfálně pěst, „můžu si myslet, že v té chvíli jsem byl hrdina. Jako Ron.“

„To si piš,“ poplácal přítele po ruce, vytušil starou Percyho bolest. To, že zbytek jeho rodiny nastavoval své životy, zatímco on podporoval Popletala.

„Já se v tu chvíli naopak lekl, že někdo v mé kůži si tam hraje na šéfa záporáků,“ plácl Harry s úsměvem, aby odlehčil situaci. Pravdou však bylo, že ho ta myšlenka tenkrát na malý zlomek sekundy skutečně napadla.

„To ale není žádná legrace,“ podotkl Percy vážně. „Nikde se o tom radši nezmiňuj. Jsou tací, kteří by rychle a rádi uvěřili tomu, že se chystáš být novým pánem světa.“

„Jo, veřejné mínění je prodejná děvka,“ povzdechl si Harry, „mám s tím své zkušenosti“.

„To, že se kolem tebe točí Malfoy, taky moc nepřispívá,“ dodala Penelopa. „Víš, jak to myslím“.

„Vím to,“ zabručel Harry. „Počítám, že dnes tě pustí domů, ne?“

Weasleyovi bez mrknutí oka přistoupili na Harryho snahu změnit téma a informovali ho o Percyho zdravotním stavu. Skutečně už jen čekali na svolení hlavního léčitele, aby mohli odejít. Harry se s nimi poté srdečně rozloučil a odebral se rovnou na ministerstvo za Bradáčem.

ooOoo

Právě hovořil se svým šéfem, rozebírali spolu všechny dostupné údaje k případu, když na dveře někdo důrazně zaklepal. Po Bradáčově výzvě vstoupil Sanders a výraz jeho obličeje nevěstil nic dobrého.

„Promiňte,“ Sanders se odmlčel a významně pohlédl na Harryho. Ten ztuhnul v neblahé předtuše. Něco je špatně.

„Nějaký zvrat v případu?“ ponoukl ho Bradáč k řeči.

„Nejsem si úplně jistý, pane. Ale tady Harry by měl určitě vědět, že jeho přítel byl otráven,“ vypadlo ze Sanderse.

Harry měl pocit, že se zastavil svět, přestal se otáčet. Přítel? Otráven? Naprosto oněměl a zíral na svého kolegu. Kdo, sakra? Je…? Řekni něco, mluv! 

„Buďte konkrétní, Sandersi!“ prásknul Bradáčův hlas jako bič.

„Právě před chvílí jsme byli informováni ze Svatého Munga, že pan Mathias Rockwell k nim byl právě dopraven s těžkou otravou. Existuje důvodné podezření, že se jedná o pokus o vraždu a byli jsme vyzváni, abychom to vyšetřili.“ Sanders upřesnil své hlášení k Bradáčově spokojenosti.

„Mathias? U Munga? Před chvílí jsem tam byl!“ Harry měl pocit, že blábolí nesmysly, ale nemohl si pomoct. Svět se opět roztáčel, ale velmi, velmi pomalu. Kdo by trávil Mattyho a proč? Bleskem se otočil na Bradáče a už otvíral pusu, když byl zastaven rezolutním zamítnutím.

„Ani na to nemyslete, Pottere!“ zchladil ho šéf, jakoby viděl do jeho hlavy. „Případu se ujme tady Sanders a vy, protože jste osobně zainteresovaný, budete figurovat jenom jako svědek. Jasné?“ Otázka na konci byla pouze řečnická, protože proti tomu se nedalo argumentovat. Harry jenom rezignovaně přikývnul.

„Ehm, pane,“ ozval se Sanders, „mohu si Harryho na chvíli půjčit? Potřeboval bych se ho vyptat na pár věcí.“

Bradáč pokynul rukou. „Můžete jít, Pottere. Dnes jsme už skončili. Až s Vámi Sanders skončí, nezapomeňte, že máte dnes volno.“ Harry na sobě cítil jeho starostlivý pohled.

„Jistě, pane.“ Lehkým úklonem hlavy se rozloučil a vydal se za svým kolegou, který už kráčel k jejich společné kanceláři.

Když za nimi zapadly dveře, Harry sebou praštil do svého pracovního křesla.

„Nejdřív mi, prosím tě, řekni něco bližšího o Mathiasovi. Jak je na tom?“ Harry nutně potřeboval nějaké informace, jinak hrozilo, že se prostě sebere a půjde si je zjistit sám.

„Dostane se z toho. Od Munga nám dají vědět, až bude schopen vypovídat. Zatím mají spoustu práce s tím, aby mu vyčistili organismus od toho svinstva. Ale jsou si celkem jistí, že bude v pořádku, takže se můžeš uklidnit.“

„Už se ví něco bližšího, jak se mu to stalo?“

„Pokud vím, tak o pomoc požádali jeho kolegové z práce. Prý zničehonic zkolaboval a oni okamžitě poznali známky otravy. Má štěstí, že jsou to všichni lektvaroví odborníci. Než přišli od Munga, už mu poskytli první pomoc.“

„Bezoár,“ zamumlal si pro sebe Harry, „jednou jsem ho použil na Rona.“

„Vyznáš se,“ uznal kolega bystrozor. „Ale abychom někam došli, chci ti položit pár otázek. Pokud vím, tak máš s Rockwellem vztah, je to tak?“

„Ne tak docela. Měl jsem s ním vztah,“ upřesnil Harry.

„Ale nedávno jste měli rande, ne?“ divil se Sanders.

„Vždyť to víš, byl jsi vlastně u toho, když jsme se domlouvali. Byl to takový pokus náš vztah obnovit, ale nakonec z toho nic nebylo.“ Harry si položil hlavu do dlaní.

„Dobře. A nevíš o někom, kdo by měl zájem tvého přítele odstranit?“ Harry jen pomalu vrtěl hlavou, snažil se soustředit.

„Myslíš, kromě mě?“ Vzhlédl a na kolegův kyselý obličej jen dodal „Jsem přece logicky hlavní podezřelý, ne?“

„Pitomče“, broukl téměř něžně Sanders, „zkus to znova.“

„Ne, nikdo mě nenapadá. Mathias byl nekonfliktní typ, lidi kolem něho ho měli rádi.“

„Co konkurence? V práci, nebo v lásce. Mezi námi, není možné si nevšimnout, že se kolem tebe točí zájemci. Nebyla v tom žárlivost?“ nasadil zadumaný výraz, přivřel oči.

„Myslíš někdo, jako Jason? Děláš si legraci?“ rádoby žertem prohlásil Harry. Nic k smíchu na tom však nebylo.

„Nemyslím zrovna jeho, i když bych ho mohl podusit. Jako fór to není špatné,“ ušklíbl se trochu zlomyslně Sanders. „Na mysli mám však někoho jiného. Co takhle Lucius Malfoy?“ vypálil svůj trumf.

Lucius? Je pravda, že Mathias mu ležel v žaludku, ale těžko se jím cítil ohrožený natolik, aby ho chtěl odstranit. Nepotřebuje to. Má mou plnou pozornost a je si toho sakra vědom.

„To si nemyslím,“ řekl Harry, „nemá důvod.“

„Ten člověk je schopný všeho, to ví každý. A podezřele se kolem tebe motá. Co když se chtěl zbavit možného soka?“ Sanders přecházel po pracovně a přemýšlel nahlas.

To Harry si své myšlenky nechával pro sebe. Je pravda, že jsem se s Mathiasem oficiálně rozešel až dnes. To Lucius neví. Ale moc dobře ví, jak bych na to pohlížel.

A pak ho napadlo… „Nemohl to být pokus o sebevraždu?“ zeptal se s úzkostí. Nevěřil, že by Mathias byl jejich rozchodem až tak zlomený. Neklapalo to už nějakou chvíli. Spíš si myslel, že se mu i ulevilo. Ale člověk nikdy neví.

Sanders se zastavil. „Ne, nemyslím. Všechno nasvědčuje na pokus o vraždu, jedovatý pokus. Ale víc se samozřejmě dovíme, až ho vyslechneme.“

„Kdy ho můžu vidět?“ hlas se mu chvěl vypětím. Bylo to jako zlý sen. A to ten den začal tak hezky.

„Samozřejmě ještě dnes,“ uklidňoval ho kolega, „ale až po mně. Nejdřív si ho vyslechnu a pak si můžete popovídat.“

Ještě chvíli debatovali a Sanders z Harryho tahal informace. Nakonec přišla zpráva od Munga a oni se vydali na cestu.

„Ještě si proklepnu jeho kolegy, rodinu, ale tu myšlenku se žárlivostí bych neopomínal,“ podotknul významně Sanders, než se krbem odletaxoval do kouzelnického špitálu.

Harry to nekomentoval. Těžko mohl svému kolegovi vysvětlovat, že pokud v tom má prsty Lucius Malfoy, nikdy nikdo mu to nedokáže. A navíc tomu nevěřil. Ne, že by Lucius nebyl schopen něčeho takového, jako je vražda, nenechte se vysmát, ale Mathias pro něho byl… nikdo.

S povzdechem se vydal do nemocnice u Svatého Munga, aby si promluvil se svým bývalým milencem. Upřímně, ještě ráno si myslel, že se podobnému rozhovoru dokáže vyhnout. Realita však opět dokázala udělat Harrymu čáru přes rozpočet. Hlavně, když bude v pořádku. Všechno ostatní je teď podružné.

ooOoo

Harry seděl na chodbě před pokojem, kde Sanders zpovídal Mathiase, který už byl podle všeho na nejlepší cestě k uzdravení. Byl rád, že se vyhnul setkání s odcházejícími Weaselyovými. Teď rozhodně neměl náladu na přátelské rozhovory a už vůbec nechtěl nikomu vysvětlovat, co tady dělá. 

Bystrozor tam byl společně s léčitelem, který dohlížel na zdravotní stav pacienta. Lépe řečeno dohlížel na bystrozora, aby pacienta příliš nerozrušil. Harry věděl, že Sanders potřebuje na svou práci čas, ale... Byl netrpělivý.

Po notné chvíli čekání konečně vyšli ven. Harry vyskočil ze své židle s výrazem očekávání.

„Další výslech?“ brblal léčitel. „Pacient je unavený.“ Zamračil se přitom na Sanderse jako čert, evidentně nespokojený s otravováním jeho pacienta.

„Nejsem tu služebně,“ hájil se rychle Harry. „Je to přítel.“

„Dobře, můžete k němu,“ svolil trochu neochotně. „Ale možná právě usnul, tak ho zbytečně nerozrušujte.“ Léčitel sjel Harryho pohledem, jakoby mu právě něco došlo.

„Bude v pořádku?“ zeptal se ještě, než vstoupil do pokoje.

„Samozřejmě,“ prohlásil hrdě léčitel. „Má tu nejlepší péči a navíc jsme to podchytili včas.“

„Děkuji.“ Harry byl vděčný za projevenou starost o Mathiase, i když mu bylo jasné, že hlasní zásluhu na záchraně života měla spíš zkušenost jeho kolegů lektvaristů. Nahlas to však neřekl. Některé věci je lepší nevyslovovat.

Vstoupil do pokoje, zavřel za sebou tiše dveře a chvíli zůstal stát. Ode dveří sledoval postavu ležící na nemocničním lůžku.

Mathias měl zavřené oči, barva jeho obličeje byla lehce nazelenalá. Úplně mu přeběhl mráz po zádech z pomyšlení, co by se mohlo stát. Ať už byl motiv pachatele jakýkoli, jedno bylo jisté. Harry v tom hrál určitě svou roli a kdyby se mu něco stalo, nikdy by si to neodpustil.

Přistoupil pomalu k posteli, přitáhl si blíž židli a posadil se. Mathias skutečně vypadal, že podřimuje a tak ho nechal. Rozhodl se chvíli počkat a tak se rozhlížel po pokoji. Prostředí nebylo nijak útulné, ale Harrymu připadalo podivně známé. Jakby ne, když za svou bystrozorskou kariéru tady sám několikrát skončil. Patřilo to k jejich práci. Nebezpečí.

Právě soustředěně zkoumal roztodivnou mapu prasklin na zdi, když zaregistroval pohyb na lůžku.

„Harry,“ vydechl probírající se muž, oči upřené na jeho obličej.

Natáhl se, uchopil Mathiase za ruku a stiskl.

„Slyšel jsem, že si na sobě zkusil nějaký experiment. Musím říct, že vypadáš moc dobře.“ Odpovědí mu byl nechápavý pohled.

„Máš takovou zdravou lesní barvu,“ rýpnul si. Trocha černého humoru nikdy neuškodí.

Mathias se unaveně usmál. „Tak tomu věřím. Akorát, že ten experiment prováděl někdo jiný, já byl jenom pokusný králík.“ Trochu se zvedl a opatrně poposedl dozadu, aby se mohl v sedě opřít. Harry mu pomohl a podložil mu záda polštářem

„Řekneš mi, jak se to stalo?“ zeptal se opatrně Harry, když se přítel pohodlně uvelebil.

„Byl jsem v práci, dostal jsem tvůj dopis...“ Mathias se na chvíli odmlčel. „Nemá to souvislost,“ dodal, když viděl, jak se Harry zatvářil zděšeně. „Jenom jsem si ho šel přečíst do ústraní. Šel jsem do naší kuchyňky a uvařil jsem si kafe. Hned, jak jsem si loknul, okamžitě jsem poznal, že je zle. Volal jsem kolegu od vedle... Nacpal mi do pusy bezoár, ale jed byl příliš silný a účinky tím jenom zpomalil. Naštěstí tam máme specialisty na jedy, takže mi podali protilátku. Pak už si nic nepamatuji, probral jsem se až tady.“

„Nemohla to být náhoda? Jakože to mělo patřit původně někomu jinému?“ zeptal se Harry, ale s určitostí věděl, že nebyla.

Mathias zavrtěl hlavou. „Mám tam své vlastní kafe, i cukr a mléko.“ Víc dodávat nemusel.

„V tuhle chvíli jsem nesmírně rád, že pracujeme i pro Munga. Máme k dispozici spoustu léčivých lektvarů. Vážně klika,“ zasmál se tiše.

„Jsem taky moc rád,“ vydechl Harry. „Věř mi.“

„Já ti věřím, Harry.“ Pak nastala chvíle rozpačitého ticha.

„Přečetl sis ho?“ zeptal se Harry tiše a přerušil tak trapnou chvilku. Mathias kývnul. Oba věděli, na co se ptá.

„Takže už víš, že to mezi námi...“, nedořekl, protože se mu krku udělal knedlík, který mu bránil pokračovat.

„Je mi to moc líto. Celé jsem to podělal,“ obviňoval se Mathias.

„Není to ani tak tvoje vina. Svůj velký díl nesu já.“ Harry se zhluboka nadechl. „A taky do našeho vztahu zasáhl někdo jiný. I když... to je vlastně taky moje vina.“

„Lucius Malfoy?“ Ta otázka Harryho trochu překvapila.

„Co o tom víš?“, snažil se neznít rozrušeně.

„Tvůj kolega tady o něm neustále mlel. Nebylo těžké si dosadit jedna a jedna.“ Mathias se odmlčel.

„Nevím, co bych k tomu dodal,“ řekl Harry, protože nevěděl, co by k tomu dodal.

„Je to tvé rozhodnutí, Harry. Já pro tebe nejsem rovnocenný partner,“ rychle mávnul rukou, aby zastavil Harryho protesty, „oba to víme.“ A tak Harry radši mlčel.

„Vím, že toho muže asi dobře znáš, ale... Prostě buď opatrný, ano?“ Mathias rozpačitě odvrátil tvář.

Harry se v duchu usmál. Kdo opravdu zná Lucia Malfoye? Možná Draco. Možná.

„Nebudu tě už unavovat. Odpočívej, hezky se uzdrav a... I když už nejsme partneři, nebo milenci… jak to říct... pořád budeš jeden z mých přátel. Kdybys byl v problémech, klidně se na mě můžeš obrátit. Kdykoli, rozumíš?“ naléhavost v jeho hlase byla zřetelná.

„Díky,“ povzdechl si mladík a upřeně sledoval své ruce v klíně. „Sbohem, Harry.“

„Sbohem, Mathiasi.“ Harry se zvedl ze židle, přátelsky položil dlaň na jeho rameno a pak se obrátil k odchodu.

„Harry,“ zastavil Mathias Harryho v pohybu, „měl bys vědět, že se tu motali novináři. Ze mě nic nedostali. To víš, mít smrt na jazyku má i své výhody,“ hořce se usmál. „Ale za ty okolo ručit nemůžu.“ Jeho smutný pohled se upřel do Harryho obličeje, jen na malou chvíli, než uhnul jinam.

Harry pokrčil rameny. „Nic si z toho nedělej, jsem zvyklý. Měj se.“

Poté už definitivně odešel. Něco končilo a nebylo to příjemné, ale lítost necítil.

ooOoo

Druhý den ráno vyšel v Denním věštci článek s titulkem:

MILENEC HARRYHO POTTERA V OHROŽENÍ ŽIVOTA!

JE OBĚTÍ ŽÁRLIVOSTI?

Podstatou článku bylo, že jistý Mathias Rockwell byl obětí zákeřné otravy, které málem podlehl. Pravděpodobně je mu ukládáno o život, protože udržuje intimní vztah s hrdinou a zachráncem kouzelnického světa.

Pak následovala obvyklá snůška nesmyslů a vykonstruovaných teorií. Bylo zmíněno několik dalších jmen, Malfoye nevyjímaje. Informace byly tradičně polovičaté, vytržené z kontextu a zavádějící, ale splnily svůj účel.

Senzace byla na světě.

ooOoo

Lucius Malfoy zuřil. Zuřil, jako už dlouho ne. 

ooOoo

31. kapitola