8. dubna 2012

Nová věštba - 08.

kapitola 8. "Můj dědeček" (autor Jutaki)


Děkuji za komentáře: Nade, terkic, bibi, Rochelle, tess, Ni-chan, Lucka, Hajmi, Deety, anonymka9, Yoku, serafiiin, lucik, fin, bacil, Kitsune-chan a 6 (či 7) záhadným Anonymům.


Děkuji Nade, že mi povídku obetovala.


Omlouvám se za nečinnost, ale před pár měsíci jsme se s Nade dohodly, že začnu přidávat povídky až ona dokončí tu svou. To aby se tu na blogu něco dělo... Ale jak se zdá její povídka nemá konce... No kde jsou ty časy, kdy říkala, že povídka bude mít maximálně 12 kapitol?! :-) Avšak, když jsou zítra ty Velikonoce a já měla tuhle kapitolu dopředu nadepsanou, tam jí sem dávám.
No, ale protože jsem sem naposledy přidávala před rokem (to to letí co?), tak vám vřele doporučuji si přečíst předešlou kapitolu! xD


PS.: Název povídky je myšlen ironicky.
PPS.: V textu jsou oranžově zvýrazněná slova s "odkazem". Význam těch slov najdete na konci článku. Jsou tam pro přehlednost a doplnění některých informací. Nemusíte si jich jinak všímat. Pokud však budou někomu vadit, tak ať to napíše do komentáře a já je tam příště nedám. :-)


***



  Stáli naproti sobě – a napětí mezi nimi stále vzrůstalo - až si začal myslet, že je jen otázkou času, než se začne dusit tím nesnesitelným ovzduším. Nehodlal však nijak ustoupit a podle elfovy reakce to bylo právě to, co ho velmi iritovalo. Nepodvolil se a postavením svého těla naznačoval, že to ani nemá v plánu.
  Když už bylo napětí doslova hmatatelné, zničehonic se vše obrátilo na ruby. Osoba, která by svým nepřátelstvím k němu mohla v klidu konkurovat Vodemortovi, se rychlostí blesku dostala za něj a jen koutkem oka stihl zpozorovat, že právě velmi přátelsky objímá jeho otce Valcara.
  „Jsem tak rád, že máme konečně po tolika letech možnost si spolu promluvit, synku,“ řekl energicky, připomínajíc Brumbála a jeho všudypřítomné citrónové bonbóny. V okamžiku Valcara pustil ze svého sevření a přesunul se k Vivienne. Ta ho nejspíš již očekávala, a proto – aby tím snad zamezila bližšímu kontaktu, kdo ví – natáhla ruku před sebe v dost jasném gestu. Avšak to zůstalo nepovšimnuto a tak i ona skončila ve velmi vroucném obětí. Nakonec se jeho pozornost přesunula k němu.
  Při pohledu do té nadšené tváře, měl chuť mu do ní plivnout, avšak nějakým záhadným způsobem se mu podařilo ovládnout své pudy – i když se musel opravdu přemáhat – a nasadil zdvořilý úsměv.
  I on nakonec skončil v náručí oné osoby, která byla shodou okolností samotným členem Compos mentis[D1] , a současně otcem Valcara. Ten charismatický elf, který všechny ohromil svým proslovem. A ten, který ho právě jednou rukou přívětivě poplácával po zádech a druhou mu drtil žebra.
  Z úst mu vyšel tichý bolestivý sykot. Po chvíli – kdy si byl jistý, že má rozdrcené minimálně jedno žebro – ho pustil a s dojatým úsměvem se na všechny usmál.
  „Je to tak… nádherné, po dlouhé době je tu konečně někdo, kdo dá vše do pořádku,“ řekl mile, ale v tu chvíli byl Harry ke všem slovům hluchý, protože dostal pěstí do žaludku. Moc dobře věděl, kdo za tím stoji a ta osoba se mu příčila nejen lží, ale i těmi skrytými útoky na jeho osobu. Sotva to mohl považovat za žaludeční potíže, když mu vnitřnosti drtilo neverbální kouzlo.
  Zdá se, že tu nejsem tak vítaný, jak se na první pohled zdálo. Nejspíš má pocit, že mu lezu do zelí. Hořce by se zasmál, kdyby mu právě někdo nedělal uzle na střevech.
  „A ty,“ pohledl mu do očí, a když se jejich pohledy střetly, bolest zesílila. „Jakožto náš Mesiáš a nositel mé krve,“ přibyla i bolest hlavy, „mě můžeš od nynějška oslovovat dědo. Abychom se tak mohli sblížit a tím sjednotit naše ideály,“ s jeho dramaticky zvyšujícím se hlasem bolest také stupňovala, až ho plíce přestaly poslouchat a začínal vidět mžiky před očima. Ještě chvíli byl držen na pokraji kolapsu, než všechna bolest naráz ustala.
  Jeho životní funkce byli zas v normálu, ale něco bylo špatně. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval na tolik, aby mohl vnímat okolí. V tu chvíli si mohl všimnout, že neleží na podlaze - jak očekával - ale stál pevnýma nohama na zemi a dokonce jeho dech byl pravidelný - nijak ovlivněný dobou, kdy mu byl odepřen vzduch.
  Jediným důkazem předešlé události byla strnulost jeho těla. Došlo mu, že mezitím, co mu způsoboval bolest, ho paralyzoval, aby na něm nikdo nic nepoznal. Ani teď nemohl pohnout jakoukoli částí těla, ale nepanikařil – to mohl potom – využil této chvíle, aby se z toho vzpamatoval.
  Měl pocit, jakoby ho někdo spolkl, přežvýkal a zase vyplivl. A přestože jeho mysl byla stále ještě zamlžená a nemohl se na nic z okolí soustředit, mohl zaslechnout naštvaný hlas svého otce a uklidňující hlas svého nového dědy.
  „Co to mělo znamenat? Zbláznil ses? Dovolit, aby na něj použili Magické omámení v takové míře! Mohl jsi mu roztrhat mysl! Uvědomuješ si…“
  „Můj synu, pochopil jsi to špatně. Já to musel udělat. Musel jsem vědět, jestli je možné, aby ho někdo mohl ovládnout. Ale teď není čeho se bát. Jeho magie se teď bude bránit sama. Dokonce ani ho teď nebudu moct nijak ovládat.“
  Harry pochopil, že tahle slova nejspíš jeho otce uchlácholí. Měl chuť křičet, rozbíjet věci a někoho umlátit, jenže byl stále ovládán a tak jen čekal, protože nic jiného mu zatím nezbývalo. Avšak jeho vztek stoupal. Rozhořel se uvnitř něj a stravoval jeho tělo. Po celém těle cítil jeho šlahouny, jak se mu dostávají do každé buňky jeho těla. V jednu chvíli dost dobře rozeznal bod zlomu, kdy díky jeho vzteku přestane mít svou magii pod kontrolou a začne ničit vše okolo sebe. Avšak kouzlo, které ho paralyzovalo, začalo jeho magii potlačovat. Připadal si, že ho někdo umísil do mezery mezi dvě stěny, které se ho začaly stlačovat. Bolest to byla nepředstavitelná, dokonce ji mohl porovnávat s Cruciatem. Jeho magie se proměnila v čistý vztek a nenávist a jedinou myšlenkou, která v jeho mysli přehlušila návaly bolesti, bylo: Zabít!
  A pak, když už hrozilo, že ho ten tlak připraví o rozum nebo snad i zabije … kouzlo zmizelo spolu se vztekem, který ho tak bolestivě a vytrvale stravoval. Jelikož jeho dosavadní hněv potlačil všechny jeho ostatní emoce, po zmizení jeho neovladatelné zuřivosti ho nyní zahltily. Pod tou tíhou emocí a neskonalé úlevy se mu podlomily nohy. Naštěstí ho před pádem zachránila ruka jeho matky. Její neočekávaný zásah mu překvapením vyrazil dech, naštěstí se díky tomuto rozptýlení zklidnil.
  „Jsi v pořádku?“ zeptala se šeptem. Namáhavě pokýval hlavou a s vypětím sil se postavil do vzpřímené pozice.
  „Přepadá mě únava.“ Únava … to bylo jen jedno z tisících slov, kterými mohl teď popsat svůj psychický stav. „To je nejspíš tím, že už jsem se dlouho nenapil krve,“ zalhal … i když vlastně nelhal. Protože měl sucho v puse a při zmínce o krvi dostal strašný hlad. Vivienne se při tom na něj starostlivě podívala. Bylo to opravdu zvláštní, když si o vás dělal někdo starosti a přitom jste ho sotva znali.
  „Tak, pánové, doufám, že neruším, ale neměli bychom zasednout k večeři? Umírám hlady,“ řekla vampýrka autoritativně a posadila se ke stolu, ignorujíc tak jednu prázdnou židli navíc.
  „Oh jistě, jistě. Omluvte mě. Jsem takový nezdvořák, posaďte se prosím,“ řekl děda a kapesníkem si utřel potem orosené čelo.
  Až když se všichni usadili, všiml si, že jedno místo je volné a však, než se mohl na to někoho zeptat, vešla dovnitř další osoba.
  To, že to byl upír, bylo jasné na první pohled a mohl také s určitostí říct, že byl také členem Compos mentis[D1] . Avšak jeho krásu – v podstatě tu byli všichni krásní –  kazil výraz naprostého pobouření. A jak si mohl Harry ke své radosti všimnout, byla mířena na jeho dědu.
  „Erunno[D2] ,“ začal hlubokým hlasem s velmi výrazným r, při kterém sebou děda polekaně trhl. Avšak jeho postoj stále vyzařoval absolutní kontrolou nad nastalou situací. Harry měl dokonce pocit – který však se zhnusením okamžitě potlačil – že na chvíli svého dědu opravdu obdivoval za jeho dokonalou přetvářku. „Zdá se, že mě strážci zapomněli informovat, kde se má rodinná večeře pořádat.“
  „Och!“ vykřikl otec Valcara a rozhořčeně se postavil. Avšak Meldona neobelhal. Moc dobře si všiml jeho výrazu, když upír vešel do dveří. „Nechápu, jak se to mohlo stát, ale je dobře, že jsi, Mano[D3] , dorazil včas,“ řekl a aby potvrdil svá slova, došel k upírovi a položil mu přátelsky ruku na rameno. Ten však jeho ruku prudce setřásl a posadil se na místo.
  Harry se nad jeho chladným jednáním k dědovi nijak nepozastavil, protože moc dobře věděl, že se dědovi nedá věřit a tak ho nijak nepřekvapilo, když se objevil někdo, kdo k němu choval stejné vroucné sympatie. Ale jak se zdálo, ostatní to viděli jinak.
  „Otče,“ vykřikla Vivienne – Harrymu při tom oslovení zaskočila slina. „Erunno to neudělal schválně, bylo to nedorozumění!“ Valcar je přitom zamračeně pozoroval a i on měl nejspíš chuť něco říct, ale radši mlčel. Užuž se Vivienne nadechovala, že mu ještě něco řekne, když ji přerušil Erunno.
  „Vivienne, drahoušku! To je v pořádku…“
  Harry jejich slovní potyčku poslouchal jen napůl. Spíše měl hrozný problém se nesmát. I když Mana litoval. Harry by se klidně vsadil, že za to může právě děda. Ale jak se zdálo, jeho noví rodiče jsou jiného názoru. Zdá se, že dědovu komedii sežrali i s navijákem.
  Večeře proběhla následovně: Mano a Harry/Meldon byli představeni. Avšak vypadalo to, že Mano je považován za černou ovci rodiny. Také zjistil, jaké pochoutky mohou kuchaři předkládat vampýrům. Dost ho zarazilo, když se dozvěděl, že ten úžasný masový koláč, se spoustou vynikajícího sirupu vevnitř, bylo ve skutečnosti zapékané jehněčí srdíčko v těstíčku. Díky Merlinovi, že se to dozvěděl až po jídle. Později ho musela Vivienne uklidňovat, že přijde doba, kdy dokáže rozeznávat jídla. Bohužel si během večeře všiml, že jejich nevraživost ohledně Mana se přenesla i na něj. Zjistil, že ho nahlodávají pochybnosti a počáteční souznění, které cítil, nahradila obezřetnost. Přeci jen, děda byl velmi dobrý herec a musel být důvod, proč Mano zná jeho pravou povahu. Podobnými pochybnostmi se zabýval po zbytek jídla a jeho představivosti napomáhal i fakt, že ho Mano soustředěně pozoroval.
  Po večeři Harryho poslali do pokoje s tím, že musí něco naléhavého probrat. Samozřejmě, že si všiml výmluvných pohledů, které vrhali na Mana. Ten však nedal na sobě nic znát a stále ho znervózňoval svým pohledem. Možná právě proto se radši bez řečí zvedl a s popřáním dobré noci odešel.
  Než došel zpátky do pokoje, minimálně třikrát zabloudil. Děkoval Merlinovi, že fresky byly velmi ochotné, když nepočítal toho namyšleného elfa, který ho poslal na opačnou stranu. Jak se zdá, stále se nemohl vyrovnat s tím, že po jeho smrti byl uzavřen mír. Vešel do svého pokoje a zamkl za sebou. Měl toho spoustu k zamyšlení, a proto nechtěl být nikým rušen. Snad si budou myslet, že spí.
  Unaveně se rozhlédl po pokoji a koutkem oka zaregistroval dveře na balkón. Vydal se k němu a po cestě popadl menší křeslo s lákavým příslibem několika hodin na čerstvém vzduchu. Nijak šetrně procpal křeslo přes úzké dveře a postavil ho u stěny, hned vedle kamenné sochy připomínající gotického chrliče. Čtyřnohé děsivé zvíře s blánovitými křídly, vystouplými žebry a páteří, a s hlavou schovanou pod křídlem. Socha působila dojmem, že spí - a že se každou chvíli probudí.
  Harry se nad tím ponuře zachechtal a svalil se do křesla. Úlevně vyhekl, když se jeho tělo zabořilo do měkkého čalounění.
  Jako první významná událost tohoto večera mu přišel na mysl Mano. I když tu byla samozřejmě vážnější témata k zamyšlení. Aniž by si uvědomil proč, začal mluvit na hlas.
  „On ví, že Děda je hrozný manipulátor. … Jenže všichni ho považují za zlého. Jenže on za to nemůže … ale to neznamená, že je hodný … Neustále se na mě divně díval, jakoby mi měla každou chvíli vyrůst další hlava … Jak to ví, že děda je lhář? Možná to poznal … ne, blbost … to by na to přišel i otec a matka … řekl mu to? Proč? Možná protože je také z toho jejich kroužku,“ zachechtání. “Compos mentis tomu říkají, že? Ale proč by mu to říkal? Ztratil by tím výhodu … Jenže, jak jinak by to věděl…“ unaveně si promnul oči a bez zájmu se zahleděl před sebe. Chyběla mu spousta informací, aby tomuhle přišel na kloub.
  Povzdechl si.
  Raději se přesunul k jinému problému … Erunno alias děda. Byl opravdu nebezpečný - a jak se zdálo, moc v lásce ho neměl.
  „Ale Voldemort byl také oblíbený … možná chce také ovládnout svět. Ale on přeci stojí v čele Compos mentis spolu s Manem … třeba se ho chce zbavit … no jistě, aby vlád sám … mě také nesnáší, protože mám vliv … ničí konkurenci!“ při těch slovech se nevědomky dotkl zad sochy. Pozorně se na ni podíval, protože měl pocit, že ucítil pohyb, ale socha byla stejně nehybná jako předtím. Pořád seděla ve stejné poloze a upřeně se na něj dívala…
  Harry s vyjeknutím neohrabaně vyskočil na nohy a ustoupil několik kroků dozadu. V ten okamžik se socha začala pomalu protahovat a při tom ho upřeně pozorovala…


 [D1] „Vládnoucí myslí“ Rada 6 členů, kteří vládnou vampýrům a nočním elfům. Viz. předešlý díl. 

 [D2] Erunno =„Boží dar“ otec Valcara.

 [D3] Mano =„Dobrý“ otec Vivienne.


7. kapitola<<<>>>9. kapitola

32 komentářů:

  1. Boží už se těším na další kapitolku ... předpokládám že se na to pravidlo vykašleš a budeš to tu dávat hned jak tu kapitolku dopíšeš ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za další kapču, doufám, že budeš pokračovat.

    OdpovědětVymazat
  3. No tak to bylo super. Je fakt, že jsemn si musela zopáknout předchozí kapču,ale zase tak moc jsem toho nezapoměla. Superrr. No na pokračování jsem děsně zvědavá. Copak bude s tou sochou???

    OdpovědětVymazat
  4. Super pokračování, ten "děda" je fakt divný :) Nicméně děkuji za kapitolku a doufám, že na další pokračování nebudeme muset čekat další rok :D Lucka

    OdpovědětVymazat
  5. Už jsem si říkala, že žádné pokračování nebude a ejhle. Kapitolka dobrá, ale ta přestávka mezi nima, doufám že nebudu muset čekat do dalších velikonoc. :)
    pajčas

    OdpovědětVymazat
  6. Sizzza
    Jo, jo, jóóóó.....konečně...strašně moc jsem doufala žes nesekla psaním a je to tu:o)))) Nová kapčááááá!! Trálalálala....mě trefí...

    OdpovědětVymazat
  7. Jóóó!! :D Konečně!! :D Doufala jsem, že to bude mít pokračování :D Moc se m to lbí! Jen tak dál!!! :D

    OdpovědětVymazat
  8. Ahojky,

    tak teraz som si prečítala naraz všetky kapitoly, pretože doteraz ma to nelákalo, keďže sa zdalo, že kapitola tak skoro nebude. Ale teraz som neuveriteľne rada, že tá kapitola pribudla, pretože tá poviedka je skvelá. Veľmi sa mi páči Harryho nová identita. Zo začiatku som si myslela, že to bude klasická odbúchaná poviedka s jedným hlavným dejom, ale teraz viem, že to tak nebude :)

    Nápad spraviť z Harryho kríženca vampýrky a nočného elfa je skvelý, ja osobne som takú poviedku v češtine ani v slovenčine ešte nečítala, preto som rada, že som sa do toho pustila. Pekné, že Harry má svoju novú rodinu, ktorá ho zjavne miluje :) ... avšak žiadna rodina nie je dokonalá a tento náš "drahý" Erunno - no, sama neviem, aký mám naňho názor. Prečo robí to, čo robí? žeby naozaj mier medzi vampýrmi a elfami nebol tým, čo chce? Mám inak hneď niekoľko teórií, ale nechám si ich pre seba, aby som videla, či bude niečo z toho správne :) A Mano (to meno mi hrozne pripomína jednu komickú postavu z jednej starej telenovely :D) ... od toho tiež netuším, čo čakať. Je "dobrý, alebo zlý"? Páni, toľko otázok... dúfam, že odpovedí sa dočkáme už čoskoro :)

    Som zvedavá aj naďalšie dianie, hlavne na Luciusa a celkovo na Malfoyovcov... a úplne najviac na Rokfort, waa, dúfam, že tam Harryho/Meldona naozaj pošleš... a dúfam, že pôjde do Slizolinu :D ... páni, toľko sa toho s tou poviedkou dá vymyslieť :) ... pevne verím a modlím sa, aby sme na ďalšiu kapitolu nemuseli čakať tak dlho, ako čakali všetci ostatní na túto (keďže ja som to všetko čítala až teraz) :)

    Ďakujem za krásnu poviedku a hlavne túto kapitolu...

    S pozdravom, Weronika :)

    OdpovědětVymazat
  9. Super konečně další díl. Kapitola byla skvělá doufám že co nevydet sem hodiš další pokračování.
    :-)

    OdpovědětVymazat
  10. No, tahle povídka vypadá zajímavě... doufám, že prodlevy v přidávání kapitol nebudou dlouhé - třeba tak jednou za měsíc? :)
    larkinh

    OdpovědětVymazat
  11. Už jsem myslela že jsi na nás zapoměla.Krásná kapitola.

    OdpovědětVymazat
  12. .....................
    já jsem nejvíce zvědavý na Draca.
    .....................
    a také doufám že nebudeme muset na
    pokračování čekat celičký rok.

    OdpovědětVymazat
  13. Zajimavé, těším se na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  14. Koukám, že rodinné poměry jsou zrovna takové, jaké lze u aristokracie předpokládat. Pro moc by se zřejmě nejradši povraždili. :-) Ten závěr mě úplně zvedl ze židle. Pro Merlina! Co se bude dít teď?

    OdpovědětVymazat
  15. Juppiiiiiii, vubec jsem nemohla uverit, ze vidim to co vidim :-D nova kapitola k vestbe :) Moc za ni dekuji, jen ten konec, opet jsem cela nedockava co se stane priste a umiram zvedavosti na dalsi kapitolu :)
    Chapu duvody nepridavani po vysvetleni ... ale prala bych si, aby jste pridavali obe :-D me oblibene autorky s uzasnyma povidkama :-D (vubec nemam postrani umysly) :)
    Jsem nesmirne zvedava jakpak se budou dale vyvijet rodinne vztahy :)
    Mocc dekuji za novou kapitolu a doufam, ze na dalsi nebudeme muset cekat tak dlouho :)
    X

    OdpovědětVymazat
  16. fin
    super! :-) znamená to, že kapitoly budou opět přibývat častěji než po roce?? ;-) už se těším

    OdpovědětVymazat
  17. Jutaki no tak kdy bude další kapitolka jsem na tom závislá máš to perfektně zpracované .... předpokládám že jen on mohl oživit sochy a že jsou to jen jeho strážci ;-) to by bylo perfektní a přes ně by věděl vše :-D .... mám bujnou fantazii co?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ano, ale naprosto tě podporuju v její rozvoji!
      Další kapitola by tu měla být ještě před začátkem prázdnin, ale jistá si nejsem. Uvidíme, jak na tom budu... škola mě teď ničí, samá písemka a čeká mě ještě sportovní kurz... a havně musím sepsat čtenářský deník a opravit si známku z Aj.

      Vymazat
    2. tak to ti nezávidím ... jsem ve 3. ročníku OA (obchodní akademie) a profesoři si myslí že ještě si skoro každou hodinu napíšeme písemky ... ale doufám že o prázdninách tady budou kapitolky častěji ... přes školu to chápu je toho dost ;-)

      Vymazat
  18. Jutaki jak jseš daleko s tou povídkou ... já čekám a čekám a nemůžu se dočkat :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzhledem k tomu, že Nade dopsala svou povídku, převzala jsem po ní nedělní povídkovou štafetu. Tento pátek vyjte kapitola povídky Vítězstvím to nekončí, kterou už mám napsanou. :-) Takže až další pátek možná přidám Novou věštbu. Teoreticky bych ty povídky měla střídal, ale záleží na náladě.

      Vymazat
  19. Jutaki dlouho jsi tady nic nedala ... doufám že jsi nepřestala psát ... já vím že jsem asi vlezlá ale já neustále čekám a čtu tuhle povídku velmi často ... doufám že máš napsanou další kapitolku a že jsi ji tu "zapoměla" dát ;-) :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel, další kapitola zatím není, právě teď dopisuji poslední díl Závislostí. Trochu se to protáhle, kvůli konci pololetí ve škole.

      Vymazat
    2. Každej rok tu vidím stenej dotaz a mám chuť se k nim přidat... jestli se bude někdy ještě pokračovat v této povídce. Jsem si ji s chut rozklikla, že si ji přečtu jistě celou kdy je stará 3 roky. Prosím kdyby to bylo možné se vrátit a pokračovat, bylo by to skvělé. jinak díky za povídku
      Vai

      Vymazat
  20. ahoj jutaki ... doufám že jsi na tuhle povídku nezapoměla a že ji pomaličku ale jistě doděláváš ... ptz já na ni neustále čekám ;) doufám že jsi na ni nezanevřela ;)

    OdpovědětVymazat
  21. Další střípek mozaiki této povídky spatřil světlo světa. Opravdu pěkný, díky za něj. Chce to nějaké rozumné pravidelné přidávání a stokapitolovou ságu, ať máme co číst.

    OdpovědětVymazat
  22. Tak teď jsem zvědavá, co bude s tou sochou...a taky doufám, že Meldon nějak oplati "dědovi" jeho chování...těším se na další kapitolu, snad už bude brzy:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  23. je to skvělá povidka jsem opravdu zvedavá na pokráčko prosim prosim co nejdříve

    OdpovědětVymazat
  24. Přečetla jsem si zatím všechny kapitoly , které jsi napsala, a jsou boží. Ten nápad se změnou identity Harryho by mě vubec nenapadl. Těším se na další setkání s jeho dědečkama :D. A také doufám v návštevu Bradavic ;) Teším se na další pokračování. :)
    Rinaika

    OdpovědětVymazat
  25. Ahoj, moc se mi tvá povídka líbí a těším se na pokračování. Jsem zvědavá jaké to bude až Meldon (nejspíš by bylo lepší tohle jméno používat už všude v povídce) půjde do školy nebo jak to bude. Prosím pokračuj se povídkou je fakt moc hezká. Jestli máš s povídkou jiné plány, tak mi to napiš prosím buď tady nebo na email: 46lillienisa@email.cz
    Moc se mi líbí nový Harry :)

    OdpovědětVymazat
  26. Karin Chudák Harry aby se z toho zbláznil.

    OdpovědětVymazat
  27. Úžasná poviedka veľmi sa teším na pokračovanie ak teda bude ��

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)