6. ledna 2013

Red Hills - 19.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

A tohle jsou všichni, kteří si zaslouží být pochváleni před nastoupenou jednotkou a rozvinutou zástavou: Charli, Lafix, Hilda (speciálně děkuji za pomoc), mariaa, tamias, Saskya, Zuzana, Jutaki AiShine, bacil, Bobo, kali, Rejsek009, Hajmi a jeden anonymek. :-D  Jste nejlepší!

A teď si všichni užijte další kapitolku.



19. kapitola

Harry si přes hlavu pomalu přetáhl černý rolák. Říjen byl stále teplý, ale noci už byly chladnější. Nechtěl mrznout při potulkách s Ronem po ulicích městečka. Malou chvíli přemýšlel, o čem s ním chtěl Malfoy tak naléhavě mluvit, ale pak tu myšlenku zahnal. Nic nebylo tak důležité, aby to nemohlo počkat do večera. Tohle odpoledne si plánoval už dlouho a hodlal se dobře bavit. Jen aby Ron zase nezačal jedovatě rýt do jejich nepravděpodobného spojení. Byla to nešťastná náhoda, nic víc. A vůbec, co by ho mohlo s Malfoyem pojit? Snad jen vzájemná rivalita a … Ne, sex už byl jen vedlejší efekt jejich společné magie a neměl s tím nic společného.

Vyšel z ložnice a široce se usmál na přítele.

„Jsi připravený na odpoledne u sklenice trpasličího piva?“ zeptal se hlasitě.

„Jasně!“ vyskočil Ron, když uslyšel jeho hlas a vesele se zazubil. „Ani si nepamatuju, kdy jsme si naposledy společně vyšli. Nikdy jsem si nepomyslel, že učitelování může být tak náročné. Navíc ještě Mal ...“

„Ne!“ zvedl Harry ruku a přerušil ho v půli věty. „Dnes o Malfoyovi mluvit nebudeme. Pamatuj, jenom samé veselé věci.“

„Máš pravdu. Já, ty a velké pěnivé pinty“, při tom pomyšlení se Weasley blaženě usmál.

Vyšli z pokoje a rychle seběhli po schodech dolů. Po chodbách se rojily děti. Několik dívek ze třetí, současné nejstarší třídy, se při pohledu na ně hlasitě chichotaly.

„Ty válíš, chlape, dokonce i mezi omladinou“, řekl Ron s náznakem žárlivosti v hlase.

„Jak víš, že jim nejde o tebe?“ přeměřil si Harry přítele pohledem.

V tmavě zeleném tričku a černých mudlovských džínách vypadal zrzek opravdu dobře. Vysoký, atletický, už dávno nebyl hubený a neohrabaný teenager. Roky bystrozorského výcviku odvedly svou práci a Ron stále víc připomínal Charlieho, chyběla mu jenom bunda z dračí kůže. Jedním slovem, děvčatům se mohl líbit, i když Potterův typ nebyl. A to je obrovská klika, pomyslel si pobaveně Harry.

„Profesore Pottere, vy někam jdete?“ Jedna z odvážnějších dívek vystoupila ze skupiny a odvážila se zeptat.

Černovlasý muž se na ni podíval a lehce se usmál. Byla z koleje vody, o čemž svědčil i erb, který zdobil její hábit.

„Ano, chystám se navštívit vesnici Senqua. Zdá se, že je tam existuje několik obchodů, které stojí za zmínku.“

„Bezva, a studenti tam taky budou moci někdy zajít?“ zeptala se zvědavě. Její kamarádky se přisunuly blíž a pozorně naslouchaly jejich rozhovor.

„Popřemýšlíme o tom“, kývnul zamyšleně hlavou. Vlastně, druhé a třetí ročníky by mohly každý druhý víkend trávit mimo školu. Nebyl to tak špatný nápad a děti by měly další rozptýlení.

„Super!“ Dívka lehce poskočila nadšením. „A profesor Weasley jde s vámi?“

„Pět bodů pro kolej Aqua za postřeh“, mrknul Ron vesele na studentku, která hned silně zčervenala.

Harry vyprsknul smíchy, poplácal svého přítele po zádech a postrčil ho dopředu.

„Pamatuj, že jsou nezletilé“, zašeptal mu do ucha.

„Ale, no tak ...“, podíval se na něho zrzek a předstíral, že je šokovaný. „A vůbec, připomeň mi, jestli byli třináctiletí za našich časů taky tak vyzrálí?“

„Za našich časů si třináctiletí hráli s obracečem času, vysvobozovali nebezpečné vězně a utíkali před vlkodlaky.“

„Takže byli. Sakra, cítím se starý“, nahrbil se Ron, udělal několik chatrných kroků a opřel se o zeď.

„Velmi vtipné. Nechceš nějaký lektvar na posílení, staroušku?“ odfrknul Harry při pohledu na šaškujícího kolegu.

„Ani za nic. Nikdo netuší, jaký plevel do těch svých pomyjí Snape přidává“, při té myšlence se Weasley otřásl.

„No jo, když už mluvíme o plevelu, potkal jsem dnes Nevilla a vypadal trochu osaměle. Co říkáš tomu, že bychom ho vzali sebou?“ zastavil se Harry a prosebně kouknul na Rona.

„To je jasné, ani se nemusíš ptát.“ Mladík evidentně neměl nic proti.

„Skvělé, dám mu vědět přes krb ve sborovně. Už by měl být doma.“ Potter odbočil směrem ke zmíněné místnosti a za chvíli už mluvil s Longbottomem.

„Bude tu za patnácti minut.“ Spokojeně se usadil u stolu.

„To vypadá na úspěšnou výpravu“, posadil se Weasley vedle něho a podepřel si hlavu rukama. „Už se mi po těch našich večerech začínalo stýskat.“

„Jo, mně taky.“ Harry se natáhl pro džbán stojící na stole a nalil si do sklenice jablečnou šťávu. Dveře za nimi svým tichým zavrzáním oznámily, že někdo vešel dovnitř.

„Nev ... Snape“, úsměv Vyvoleného se při pohledu na Mistra lektvarů změnil na úšklebek.

„Pottere! Co tu, sakra, ještě děláš?!“ Severus se zastavil uprostřed místnosti a hleděl na něho se směsicí překvapení a hněvu.

„Nerozumím“, ozval se zmateně Harry. „Vyučování už jsem ukončil. Co dělám potom, je moje soukromá věc.“

„Kde je Draco?“ zavrčel Snape.

„Zřejmě ve svém pokoji, naposledy jsem ho viděl na chodbě.“

„A nic ti neřekl?“ díval se na něho zkoumavě Mistr lektvarů.

„Nic zvláštního“, Harry se pod tím ostražitým pohledem cítil trochu znepokojený. „Chtěl o něčem mluvit, ale už byl jsem domluvený s Ronem a ...“

Ve mžiku pochopil, proč byl Severus Snape jedním z nejlepších špionů a přežil tolik let. Harry byl ve zlomku vteřiny vytažen ze židle a hozen na nejbližší zeď, mužova ruka mu sevřela krk.

„Ty zasraný idiote!“ Snapeova tvář se zkřivila vztekem. „Ty do sebe zahleděný Výkvěte lidstva! Víš, jak bylo důležité to, co ti chtěl říct? Uvědomuješ si, co jsi svou arogancí způsobil?“

„Pusť mě“, zachraptěl Harry a snažil se dosáhnout na svou hůlku, ale muž mu rychle zkroutil ruku.

„Ani to nezkoušejte, pane Weasley“, zasyčel, když viděl Rona, jak vyskočil a odhodlaným výrazem zamířil k němu. „Jeden pohyb a Potter bude mít několik týdnů pochroumané rameno.“

„O co ti jde? Zbláznil jsi se?“ Harry toho měl dost. Už podruhé v tomto měsíci ho někdo přimáčkl ke zdi a držel pod krkem. Do prdele, neodešel z řad bystrozorů, aby byl napadán ve vlastní škole!

Snape se na něho znovu podíval, pak přimhouřil oči a snažil se ovládnout. Pomalu uvolnil stisk a propustil mladíka ze sevření. Harry uskočil, masíroval si krk a zuřivě na něho zíral.

„Úplně ti hráblo? Teď budeš chodit a napadat nevinné lidi?“ zařval naštvaně.

„Nevinné“, odfrknul Snape. „Ty a nevinnost, Pottere?“ povzdechl si a rezignovaně klesl na židli. „Stejně už je příliš pozdě.“

„Příliš pozdě na co?“ Zlatému chlapci se zlou předtuchou sevřely vnitřnosti.

„Před třemi dny se Lucius Malfoy probral z kómatu.“ Když viděl, jak Nebelvírova tvář náhle pobledla, pokusil se o škodolibý úsměv, ale na tváři se mu objevil pouze nepatrný úšklebek. „Ministerstvo se rozhodlo jednat okamžitě a po ujištění čaromediků, že je jeho stav stabilní, nařídilo soud. Právě v tuhle chvíli Draco svědčí před jedním z bystrozorů.“

„Merline ...“, Harryho tvář byla křídově bílá. „Veritasérum.“

„Bravo. Je vidět, že bystrozorský výcvik ve tvé prázdné hlavě přece jenom něco zanechal. Víš, kolik úsilí mě stálo přesvědčit Draca, aby s tím šel za tebou? Já bohužel nemám odpovídající známosti, abych se výslechu mohl zúčastnit. Troufám si říct, že jsem ho poprvé viděl opravdu vyděšeného.“

„Bude svědčit proti vlastnímu otci?“ Ron vypadal šokovaně.

„Copak má na výběr, pane Weasley?“ zeptal se sarkasticky Snape. „Oba dva jste, k mému neustávajícímu úžasu, dosáhli svého cíle a pracovali jste jako bystrozoři. Takže si určitě dokonale uvědomujete, jak takový výslech vypadá. Pokud Draco narazí na někoho nekompetentního nebo někoho, kdo je zaujatý proti jménu Malfoy ...“

„Musím tam jít“, otočil se Harry k Ronovi. „Omlouvám se, kámo, ale ...“

„Tak už padej a nekecej“, strkal ho Ron směrem ke krbu. „Je to moje vina, že tam nejsi.“

„Díky.“ Harry popadl hrst prášku v misce stojící na římse a hodil ho do ohně. „Ministerstvo kouzel!“

..........

Harry vypadl z krbu na ministerstvu a běžel k výtahu, který ho měl svézt dolů do sklepení, kde se nacházela Soudní síň a výslechové místnosti. Právě teď proklínal celý svět za to, že všechno tady kolem je pokryto antipřemisťovacím kouzlem.

„Ke komu jdete?“ Nějaký úředník ho zastavil těsně před výtahem a podezřívavě si ho prohlížel. Mezi kouzelníky, oblečenými v tradičních šatech, přitahoval jeho mudlovský vzhled všeobecný zájem a všichni úkradkem hleděli jeho směrem.

„Jdu na třetí dolní patro, do výslechové místnosti“, odsekl.

„Propustku, prosím.“

„Cože?“, Harry se skoro zalknul. Čas běží a tenhle ouřada po něm chce nějaké nesmysly!

„Propustku“, zopakoval tvrdohlavě muž.

„Nemám“, jenom silou se udržel, aby nekřičel.

„Tak to nemůžete dovnitř“, řekl s uspokojením úředník.

„Jak to, že nemůžu dovnitř?“ rozlehl se Potterův křik po celém sále. „Zbláznil jste se? Okamžitě mě nechte projít!“

„Prosím, žádné výtržnosti“, vytáhl úředník hůlku a poklepal s ní na leták, který visel u výtahu. „Třetí dolní patro, pouze s povolením.“

„Do prdele, já vím! Čtyři roky jsem tu pracoval jako bystrozor!“ Harry málem přišel do varu, když pohlédl na magické hodiny, které visely nade dveřmi. Výslech probíhal minimálně už patnáct minut.

„Nebudete tu na mě vyskakovat s tím, kdo jste byl“, urazil se muž. „Nemáte propustku, nemůžete pokračovat.“

„Kurva fix!“ Harry se rozhlédl, hledal někoho známého, ale naneštěstí nikdo takový poblíž nebyl. Nervózně zvedl ruku, aby si prohrábnul vlasy, ale jeho prsty narazily na čelenku. No jasně, nasadil si ji jako vždycky, když vyrážel někam na veřejnost. Jedním pohybem si ji strhnul z hlavy a znovu se obrátil na úředníka. „Buď mě okamžitě pustíte do toho zatraceného výtahu, nebo si osobně promluvím s ministrem o potížích, které mě tu potkaly“, zavrčel chladně.

Muž chvíli zíral na jizvou označené mladíkovo čelo, pak prudce zčervenal, ustoupil stranou a sklonil hůlku.

„P... pane Pottere, upřímně se omlouvám, nepoznal jsem vás“, zamumlal naříkavě. „Prosím, o… o odpuštění, opravdu ...“

Harry na něho vrhnul rozzlobený pohled, který jasně říkal, že kdyby tak nespěchal, měl by muž velké potíže. Prošel kolem něho, úmyslně do něho strčil ramenem a vešel do výtahu.

„Třetí dolní“, zabručel. Výtah se rychle pohnul k místu určení.

Při běhu chodbou cítil ohromné výčitky svědomí. Jak mohl být tak sobecký a nepromluvil si s Dracem? Vypadal přece tak nervózně, a on ho prostě odbyl. A proč? Protože chtěl ukázat, že on, velký pan Potter, nemusí poslouchat Malfoye? Chtěl mu dát lekci? U Merlina, bylo to tak dětinské! Měl by dát přes hubu sám sobě za aroganci.

Otevřel první z mnoha dveří, ale uvnitř byla tma. Běžel dál, aniž by se obtěžoval opětovným zavíráním.

Draco ... Někde tady je Draco a sám odpovídá na otázky týkající se jeho vlastního otce. Jak se musí cítit? Už jednou Luciuse zradil, a teď to musí udělat znovu. Do háje, copak jim nestačilo obecné prohlášení na konci války? Copak neměli dostatek důkazů? Vždyť stačilo jenom sáhnout po příslušné složce! Sám tyhle důkazy často využíval, že se jim do rukou dostali další Smrtijedi. Málokdy byl nucen k přizvání svědků. Objemné svazky, shromážděné po skončení války, mluvily samy za sebe. Voldemortovi služebníci vypovídali pod vlivem Veritaséra, aniž by cokoli vynechali, a obzvlášť hodně měli co říci na své kolegy. Bylo mnohem snadnější svalit vinu na ostatní.

Strčil do dalších dveří a běžel dál, aniž by se zastavil. Sakra, proč ty chodby musí být tak dlouhé? Těsně před vchodem do sálu Starostolce spatřil světlo, které pronikalo škvírou pod jedněmi dveřmi. Prudce vpadl dovnitř a nechal dveře s třesknutím narazit do zdi.

„Pane Pottere!“ Jeden z bystrozorů sedících za stolem automaticky vyskočil ze židle.

„Chci vidět protokol svědectví“, zavrčel, přešel ke stolu a bez ohledu na vyplašené pohledy, sáhl po složce ležící na stole.

„To není dovoleno.“ Starý, vrásčitý bystrozor, jehož tvář přetínala jizva, se obrátil na svého společníka, který stál tiše u zdi. „Pane Goldsteine, řekněte něco, prosím.“

Muž pokrčil rameny a tiše hleděl na obrovské zrcadlo visící na protější stěně.

„Takže je to tajný výslech?“ Harry se otočil k zrcadlu. „Klaním se soudci a zbytku Starostolce, kteří přišli na představení.“

Rty bystrozora zaškubaly v mírném úsměvu.

„Harry, překvapivý jako obvykle“, zvedl hlavu a pobaveně mlaskl. „Promiň, ale už nejsi bystrozor a nemáš právo tady být.“

„Jsem manžel vyslýchaného, jako nejbližší rodina ...“

„Jistě, v záležitostech civilních, rodinných, dědických. Ne v trestních věcech, a zejména pokud se na to vztahuje přísné utajení.“ Starý bystrozor se na něho díval s odporem. „Dokonce nejste ani pod přísahou.“

„Výslech už začal?“ nevěnoval mu Potter pozornost a oči měl stále zaměřené na mladšího představitele ministerstva.

„Právě se chystáme podat Malfoyovi Veritasérum.“

„Takže mě ještě můžete dát pod přísahu.“

„Harry ...“

„Sakra, Anthony, dlužíš mi ...“, cítil sice nad sebou znechucení, ale věděl, že to dělá pro správnou věc. Musel zůstat nablízku.

„Pane Goldsteine! To je nepřípustné!“ Jizva na tváři bystrozora se svraštila a dodala jeho obličeji zlobný výraz.

„Skutečně se kvůli tomu chcete hádat, pane Moreno?“  Harry vydechl úlevou, protože cítil, že vyhrál.

„Úřední postupy...“

„Je to Harry Potter“, usekl ho Anthony. „Navíc je bývalý bystrozor a postupy důkladně zná. Už to neprodlužujme“, přistoupil k černovlasému muži a zkoumavě na něho hleděl. „Jsi připravený složit přísahu mlčení?“

„Ano.“

..........

Draco seděl v malé místnosti a čekal na vyzvání. Nervózně ohýbal prsty a snažil se uklidnit, ale rozrušení nechtělo ustoupit. Do poslední chvíle doufal, že tu s ním bude Severus, ale Snapova žádost byla zamítnuta. Sakra! Cítil na sebe vztek, že rozhovor s Potterem tak dlouho odkládal. Z nevysvětlitelných příčin chtěl, aby tu teď byl někdo, komu věří. Zavřel oči zděšením. Kdy začal důvěřovat Zlatému chlapci? Přemýšlel, jestli to začalo svatbou, nebo jestli to tak bylo vždycky ... Mohli se hádat, mohli se neshodnout v mnoha otázkách, ale podvědomě věděl, že Potter by jeho důvěru nikdy nezklamal. Byl to zatracený Nebelvír, loajální až k bolesti. Mohl ho klidně nenávidět, ale skutečnost, že je jeho manžel, by mu nedovolila se od něho odvrátit.

Ale co když se mýlil? Co když je Potterovi tohle všechno ukradené? Ve vzpomínkách se vrátil k jejich rozhovoru na chodbě. Tiše zaklel. Svatá prostoto, stačilo jedno Weasleyho slovo, aby ho odbyl a otočil se k němu zády. Koho tady chtěl oklamat ...

Dveře se bezhlesně otevřely a mladý bystrozor, kterého si Draco pamatoval ještě z Bradavic, ho gestem pozval dovnitř.

Ztěžka si povzdechl, vstal a pohnul se směrem k určené místnosti. Sakra, dal by přednost tomu, aby ho vyslýchal někdo, koho nezná. Známí ze školy určitě nebudou objektivní. Jako student šlápl na kuří oko tolika lidem, že si ani nepamatoval jejich tváře. I tomuhle chlápkovi  mohl být proti srsti. Nebyl idiot, byl si plně vědom toho, že v Bradavicích byl hajzl. Při pozorování svých studentů, zejména mladého Vendella, měl pocit, jako kdyby se díval do zrcadla a vůbec se mu to nelíbilo.

Když vstoupil do jasně osvětlené místnosti, zamžoural očima a kousl se do rtu. Za stolem seděl nějaký nepříjemný týpek, který se na něho díval jako na mimořádně odpudivý druh červa.

Kurva, kurva, kurva!

Nechtěl tu být! Nechtěl svědčit proti Luciusovi! Merline, kolikrát vůbec lze zabít svého vlastního otce? Když byli mozkomorové odsunuti z Azkabanu, kouzelnický svět zavrhnul nejvyšší trest smrti, ale Draco si byl vědom toho, že pro Luciuse bude vězení to samé.

„Prosím, posaďte se“, starší muž ukázal na židli uprostřed místnosti. Mladý bystrozor okamžitě přistoupil, aby řemeny přivázal jeho ruce.

„Je to nutné?“ Už mu odebrali hůlku, opravdu musel snášet další ponížení?

„Je mi líto, takové jsou postupy. Veritasérum občas způsobuje nekontrolovatelné výbuchy agrese. Je to pro vaše dobro.“

„Jistě…“, zavrčel chladně. Radši by dal přednost znehybňujícímu kouzlu.

Muž to již nekomentoval, dokončil svou práci a vrátil se ke stolu pro lektvar, který na něm stál.

„Tři kapky.“ Vrátil se a podal mu dávku na jazyk.

Draco neochotně polkl a okamžitě cítil, jak se jeho tělo uvolnilo a mysl se vyostřila. Měl chuť se vysmát všem, kteří při nevědomosti, jak směs pracuje, vyprávěli úžasné příběhy, jak to otupuje mysl a donutí člověk říkat pouze pravdu, jako pod kouzlem Imperio. Hovno! Veritasérum vyvolalo jakousi lavinu vzpomínek. Myšlenky se staly čisté a jasné. Vyslýchaný si dokonale pamatoval, co dělal a říkal hluboko v minulosti, kde již lidskou mysl obvykle zastírala mlha zapomnění. To svinstvo dokonale vykrystalizovalo paměť. Samozřejmě, že se člověk mohl pokusit lhát, ale v tu chvíli na jeho hlavu zaútočí bolest tak intenzivní, že provinilce prostě zradí jeho samotné tělo. Nebyl způsob, jak utajit pravdu a zároveň to neprozradit řečí těla.

„Pane Malfoyi, omlouváme se za mírné zpoždění“, přerušil jeho myšlenky Goldsteinův hlas.

„To je v pořádku, jsem připraven. Ostatně strkání nosu do mých záležitostí je vaše specialita.“ Zvedl bradu a vyzývavě pohlédl na bystrozory, kteří seděli před ním.

„Draco ...“

„Pane Malfoyi, případně pane Pottere.“ Zlomyslně se usmál, když slyšel, jak muži náhle vtáhli vzduch. „Nemusíme se vzájemně seznamovat, tohle není večeře při svíčkách.“

„Pane ... Malfoyi. Jste si vědom, že jakýkoli pokus o lhaní nebo skrývání pravdy, způsobí bolest?“

„Ano, už jsem to jednou prodělal, takže můžete být stručný. Můj čas je drahý.“ Bylo skvělé, že stále dokázal udržet masku chladného parchanta, i když uvnitř byl vyděšený.

„Jméno a příjmení.“

„Draco Malfoy.“

„Lucius Malfoy je váš otec, že? Odpovídejte, prosím, ano nebo ne, pokud otázka nebude vyžadovat podrobnější vysvětlení.“

„Ano.“

„Byl Smrtijed?“

„Ano.“

„Jak dlouho?“

„Od prvního Voldemortova vzestupu.“ S uspokojením konstatoval, že to jméno u ostatních pořád ještě vyvolává škubnutí.

„Spáchal  ve službách Temného pána vraždu?“

„Ano.“

„Kolik?“

„Nevím.“

„Kolik?“ zopakoval otázku bystrozor.

„Nevím, nikdy jsme o tom nemluvili.“ Ucítil přicházející bolest hlavy.

„Tenkrát, když Tom Riddle opět získal tělo, byl Lucius Malfoy člověkem, který mu v tom pomohl?“

„Ne, dostavil se na schůzku, ale Peter Pettigrew byl ten, kdo mu navrátil hmm ... schránku.“

„Schránku?“ Muž, který seděl za stolem, se na něho divně podíval.

„No, těžko se to dá nazvat tělem, že?“ zamumlal sarkasticky.

„Poprvé pan Malfoy senior tvrdil, že byl pod vlivem kouzla Imperius. Je to pravda?“

„Já nevím. Možná.“ Sakra, opravdu to nevěděl, i když o tom spíš pochyboval. Bolest hlavy se stupňovala.

„Nevíte ... No, škoda“, zašklebil se ošklivě bystrozor. „Účastnil se váš otec útoku na Bradavice?“

„Ano.“

„Je pravda, že mu bylo, výměnou za zabití Brumbála, nabídnuto místo ředitele školy?“

„Ano.“

„Mučil a zabíjel Lucius Malfoy mudly?“

„Ano.“

„Podílel se aktivně na útocích na kouzelníky smíšené krve?“

„Ano.“ Merline, ať už to skončí, déle už to nesnese. Mimoděk se rozhlédl po místnosti. Kromě dvou bystrozorů tam nikdo jiný nebyl. V jedné zdi byly dveře, které vedly pravděpodobně na chodbu. Na druhé straně, hned vedle obřího zrcadla, byl průchod někam dál. Draco si uvědomil, že jednání je nahlíženo z druhé strany. Magická zrcadla nebyla nic divného, nejednou už takové viděl.

„Nosíte na levé paži Znamení zla?“

„Ano.“

„Byl jste Smrtijed a sloužil jste Temnému pánovi?“ Bolest hlavy zaútočila plnou silou. Nevěděl, co na to odpovědět. Ať už to skončí !

..........

Harry seděl ve vedlejší místnosti a nervózně sledoval slyšení. Hned vedle něho zaujalo svá místa několik nejvýše postavených úředníků a dva soudci Starostolce. Šest bystrozorů obsadilo zadní sedadla. Zatím se nic neobvyklého nedělo. Nic, kromě toho, že Malfoy svědčil v případu Luciuse ... Harry zaťal ruce do područek křesla. Opravdu s Dracem soucítil, musí to pro něho být zatraceně těžké.

„Byl jste Smrtijed a sloužil jste Temnému pánovi?“ Draco se schoulil v křesle a trhl rukama, jako by se z něho snažil dostat pryč. Zaklonil hlavu dozadu a zasténal, bolestně zkřivil tvář. Potter zlostně pohlédl na muže, který otázku položil. Obličej Estebana Morena zvlnil temný spokojený úsměv. Oh ... Takže o tohle jde! Harry vyskočil ze sedadla.

„Stop!“ Přeběhl vzteklým zrakem po vedle sedících představitelích ministerstva, kteří při tom pohledu mírně zbledli. „Co je to za otázku? Nikdy nebyl Smrtijed dobrovolně, nesloužil Voldemortovi!“ Skoro ho potěšilo, když se nejblíže sedící muž otřásl, když to jméno uslyšel. „Ať ty dvě otázky, sakra, rozdělí!“

„Pane Pottere, uklidněte se, prosím.“

„Ne! Ty otázky jsou ve vzájemném rozporu, nemůže odpovědět!“ Sálem proletělo něco jako vítr a způsobilo mírný pohyb hábitů.

„Zasáhněte, prosím.“ Jeden ze soudců kývnul na bystrozora sedícího stranou, ten se okamžitě zvedl a prošel dveřmi do výslechové místnosti.

Harry viděl, jak muž přistoupil ke stolu a naklonil se k sedícímu bystrozorovi, který se podrážděně zamračil. Otočil hlavu a všiml si, jak Anthony kapesníkem otřel krev z Dracova nosu. Kurva!

„Byl jste Smrtijed?“ obměnil Moreno neochotně otázku.

„Ano.“

„Sloužil jste Temnému pánovi?“

„Ne.“ Harry viděl, jak Draco s úlevou zalapal po vzduchu a téměř na sobě cítil jeho pohled, když upřel oči na zrcadlo. Nevěděl, jestli si jenom nenamlouvá, že se Malfoyovi v očích na chvíli mihla vděčnost k osobě, která donutila bystrozora otázky oddělit. Svou pozornost teď soustředil zpátky na Estebana. Nikdy toho muže neměl rád. Byl zákeřný a s oblibou trápil vyslýchané, aby se mohl opájet vlastní nadvládou.

„Proč nosíte Znamení zla?“ Moreno se na Draca díval s tak otevřeným opovržením, až byl Harry v pokušení setřít mu ho z tváře.

„Na příkaz ředitele Brumbála“, Zmijozelova odpověď byla klidná, ale Potter viděl, jak se jeho prsty křečovitě zaťaly do opěradel křesla.

„Věděl Lucius Malfoy, že jste byl špeh?“

„Ne.“

„Ty otázky jsou absurdní“, zavrčel Harry vyčítavě.

„Pane Pottere, uklidněte se, prosím.“ Jeden z bystrozorů vstal a položil mu ruku na rameno. Harry vzhlédl a poznal jednoho ze svých bývalých kolegů. Vydechl ve snaze uklidnit se a podíval se zpět do zrcadla.

„Představoval váš otec hrozbu pro kouzelníky a mudly?“

„Do prdele, když zabíjel a sloužil Voldemortovi, tak je asi logické, že představoval hrozbu.“ Potter odstrčil ruku bývalého kolegy a vyskočil ze židle.

„Pottere, nedělej problémy, jinak tě budeme muset vyprovodit.“

„Ano, představoval hrozbu“, Dracův hlas se mírně třásl a Harry, který právě něco mumlal k bývalému kolegovi, zatnul zuby.

„Je pravda, že byl Lucius Malfoy pravou rukou Temného Pána?“

„Ano.“ A právě se to stalo. Jeho manžel právě odsoudil svého otce na doživotí v Azkabanu. Stvrdil to, co udělal už v minulosti, zradil svou vlastní krev. Harry na chvíli zavřel oči, chraptivě se nadechl a pak se znovu zaměřil na Dracův křídově bílý obličej. Merline, nedokázal si ani představit, jak musí mladík v téhle chvíli trpět ...

„Skrýváte něco, pane Malfoyi?“

Draco se v křesle zkroutil prudkou bolestí a pronikavě zasténal. Jestli něco skrývá? Ano, do zkurvené mizérie, skrývá celou hromadu zasraných věcí, které se nikdo nesměl dovědět! Potter toužil kopnout do stolku, který stál vedle. Otočil se směrem k sedícím.

„Luciuse jste dostali na stříbrném podnose. Ukončete tuto frašku“, zašeptal a ukázal k zrcadlu.

„Pane Pottere, chápeme, že je to váš manžel, ale ...“

„Na to seru, copak vám nedochází, že svědčí proti nejbližší rodině? Nebo snad máte v úmyslu ho zlomit? Konečně pokořit? Vždyť on tu právě zažívá muka! Copak to nechápete?“ Harry cítil, že se začíná třást rozrušením. Nekontrolovatelná magie se šířila po místnosti, tentokrát ve formě drobných elektrických výbojů.

„Dost, musíš opustit tuto místnost.“ Bystrozor se přiblížil, aby ho znovu chytil za paži, ale divoká magie vycházející ze Zlatého chlapce ho odhodila ke zdi.

„Prosím, odpovězte na otázku.“ V místnosti vedle stále pokračoval výslech.

„Ano, ano!“ vykřikl Draco, přemožený bolestí. Krev z jeho nosu zabarvila hábit.

„Souvisí to s vaším otcem?“

„Dost!“ Harry přešel rychlým krokem ke dveřím. „Už odpověděl na všechny vaše zatracené otázky! Vezmu to odtud!“

„Může skrývat něco důležitého“, odporoval jeden z úředníků a kmital pohledem z Vyvoleného na vedle sedící členy Starostolce. „Sám řekl, že ...“

„Slyšeli jste vše, co se týkalo Luciuse. Není žádná šance, aby unikl Azkabanu a ujišťuji vás, že v něm stráví zbytek svého mizerného života!“

„Ale ta otázka přímo souvisí s jeho otcem!“

„A kdyby se vás po podání Veritaséra někdo zeptal, jestli skrýváte něco o své rodině? Jste si jistý, že byste opravdu nechtěl nic udržet v tajnosti?“ Harry se snažil zastavit svou magii, ale ta se pomalu začínala vymykat kontrole. V zrcadle se objevila trhlina. Zpoza dveří doléhalo Zmijozelovo tlumené sténání.

„To je dost irelevantní, že? Já nejsem vyslýchaný.“ Úředník vstal a instinktivně odstoupil. „Ovládejte se, prosím!“ Tři bystrozorové se přiblížili k Harrymu a pouze díky štítovému kouzlu nebyli odhozeni jako jejich předchůdce.

„Ty otázky jsou zkreslené, máte již všechno, co ...“, Dracův hlasitý výkřik donutil Vyvoleného rozrazit dveře. Ignoroval bystrozory, kteří ho následovali a vstoupil do výslechové místnosti. „Konec! Už odpověděl na všechny otázky!“ zařval, rozběhl se k Dracovi skroucenému bolestí a třesoucími prsty začaly rozepínat kožené pásy, které držely jeho ruce.

„To, to je ... neuvěřitelné. Kdo si myslíte, že jste, abyste takovým způsobem narušoval průběh vyšetřování?“ vyskočil Esteban ze židle. „Takové věci na ministerstvu! Nepřijatelné!“

„Nepřijatelné je týrání někoho, kdo se nemůže bránit!“ podíval se na něho Potter s nenávistí. „Zřejmě jsi zapomněl, že tento muž vypovídá jako svědek, ne jako obžalovaný! Ale to je pro tebe nepodstatné, že? Stačí, že se jmenuje Malfoy a ty si myslíš, že máš právo ho ponížit!“

„Mějte úctu…“

„Úctu si musíš zasloužit.“ Harry Draca opatrně zvedl a popadl ochromeného mladíka v pase. „Považuji výslech za ukončený.“

„Harry ...“ Anthony se bezmocně podíval ke dveřím, ze kterých se právě vynořil jeden ze soudců. Muži na sebe chvíli hleděli, potom starý muž souhlasně pokýval hlavou. „Můžeš ho dovést“, oddechl si Goldstein.

„Děkuji.“ Potter si přehodil Dracovu ruku kolem ramen a opatrně ho vedl ke dveřím. Na prahu se zastavil a zabodl nenávistný pohled do Estebana. „Ptal jsi se, kdo jsem, jaké mám právo... Odpovím ti. Jsem Harry Potter, bývalý bystrozor a manžel Draca Malfoye. Někteří říkají, že jsem Vyvolený, ale to je velká nadsázka, protože se necením tak vysoko. Ale rozhodně jsem ten, kdo nakopal zadek Voldemortovi. A toho lze vážně těžko považovat za obyčejného člověka, když při zvuku jeho jména vyskakuješ jako splašený zajíc. Ale nedokázal bych to bez pomoci mnoha lidí, včetně zde přítomného Malfoye. Vděčím mu za tolik, že to ani nedokážeš pochopit. Pochybuji, že ty bys byl někdy takové oběti schopen, Moreno.“

„No, Veritasérum právě přestalo účinkovat, takže ...“, odkašlal si Anthonya a snažil se skrýt smích při pohledu na Estebanovu tvář, zrudlou bezmocným vztekem. Nikdy ho neměl rád. „Napíšu zprávu, udělám kopie a doručím, komu je třeba. Děkuji, Vaše Ctihodnosti“, pokynul hlavou muži ze Starostolce, který nadále stál ve dveřích, a společně s Harrym a Malfoyem opustil místnost.

..........

Z Dracových očí se stále dalo vyčíst překvapení, jako by nemohl uvěřit, že se Vyvolený nakonec objevil. Když ho předtím zanechal na chodbě, poprvé po dlouhé době se cítil neuvěřitelně opuštěný. Nenáviděl svou vlastní bezmocnost. Od chvíle, kdy sova přinesla dopis s pozvánkou k výslechu, ho strach neopustil ani na okamžik. Merline, nikdy ho nic nebolelo tak, jako zrada vlastního otce. Nenáviděl ho, pohrdal jím, ale tohle ... Bylo to, jako by ho podruhé vlastnoručně zabil. Bolest ho trhala zevnitř. Pouze Malfoyovská hrdost mu to pomohla snášet, jinak by už dávno začal řvát a mlátit hlavou do zdí ministerstva. Byl si velmi dobře vědom, co se skrývá za zrcadlem. Senzace lační starci, velcí soudci, úředníci a bystrozorové, kteří chtěli na vlastní oči vidět pád Luciuse Malfoye, o to víc velkolepý, že se tak stalo prostřednictvím jeho vlastního syna. Otcovrah, to je to, čím byl.

„Na, lektvar proti bolesti.“ Harry se posadil na postel a podal Dracovi lahvičku extraktu. Díval se, jak ji mladík vzal z jeho ruky a bez námitek ji vypil. Jeho tvář, stažená bolestí, se uvolnila a hlava padla na polštář. Ze zmučeného krku se vydral úlevný povzdech.
„Omlouvám se.“

Draco otevřel oči a pozorně na něho pohlédl.

„Za co?“

„Že jsem si tě neposlechl, předtím na chodbě. Zachoval jsem se jako zkurvený sobec.“

„Máš naprostou pravdu.“

„Muselo to pro tebe být těžké.“ Harry polkl, cítil, jak se mu v hrdle něco sevřelo. Vstal a šel do koupelny, odkud se za chvilku vrátil s mokrým ručníkem a pak se opět posadil na postel. Opatrně otřel Dracovu tvář a z jeho horního rtu odstranil zaschlou krev.

„Byl jsem na to připravený.“ Zmijozel zůstal ležet a sledoval ho zpod mírně přivřených víček.

„Nikdo není připravený na něco takového“, zavrtěl Potter znechuceně hlavou.

„Jsi naštvaný, že se Lucius probudil“, blonďák spíš konstatoval, než se ptal.

Harry chvíli mlčel, jako by přemýšlel, co na to říct, a pak na něho upřel pozorný pohled.

„Jsem“, přiznal. „Jsem naštvaný, že kvůli němu jsi tím vším musel znovu projít. Je zatraceně nespravedlivé, když děti musí nést následky činů svých rodičů. Jsem naštvaný na sebe, že jsem tě nevyslechl a tvou prosbu o rozhovor použil k výsměchu a zesměšňování. Jsem znechucený, že s tebou zase někdo jednal jako s věrným odrazem tvého otce. A je moje vina, že jsi tím musel projít sám.“

„Je toho mnoho.“ Draco se posadil a v jeho tváři bylo něco zvláštního, ​co Harry nedokázal rozluštit. „Svět není rozdělený na černou a bílou, Pottere. Musíš se naučit, že existuje také šedá. Neměl by ses obviňovat za to, že jsem tam seděl sám. Celou dobu jsi byl na druhé straně zrcadla.“

„Nevěděl jsi to.“

„Ne“, připustil. „Ale intervenoval jsi na mou obranu. Svět musí být pěkně v prdeli, když Potter brání Malfoye“, usmál se cynicky.

„No ...“, pokrčil Harry rameny a pak na Draca pohlédl s nevinným výrazem ve tváři. „Nakonec… život s tebou není osud horší než smrt.“

„Mám to brát jako kompliment?“ Malfoyovo obočí se pozvedlo způsobem, který Harry považoval za velmi sexy.

„Dělej, jak myslíš.“ Harry vstal a přešel k oknu. Otevřel ho, opřel se o parapet a zapálil si cigaretu.

„Ty kouříš?“ zíral na něho Zmijozel s úžasem.

„Jenom, když jsem naštvaný.“

„Dnešní den je plný překvapení. Právě padla poslední bašta morálky“, protočil Draco oči a padl zpátky na polštář. Chvíli zíral na baldachýn natažený nad postelí a probíral své myšlenky. „Jak jsi to věděl?“ Harry na něho obrátil překvapený pohled. „Myslel jsem, že se s Weasleym bavíte ve vesnici a klopíte jednu pintu piva za druhou.“

„Jo, tohle. Tvůj kmotr mě informoval a užil přitom velmi přesvědčivé, ne-li přímo bolestivé metody“, mírně se zašklebil.

„Proklel tě?“ otevřel Zmijozel oči v úžasu. „Je úžasný, že?“

„Přidusil, Malfoyi, přidusil, takže se příliš nevzrušuj. Mimochodem, na kouzelníky s čistou krví, máte neobvyklé metody přesvědčování. Během tohoto měsíce je to už podruhé, co se mě někdo pokusil zbavit dechu.“

„Takže ... Byl jsi donucen jít na ministerstvo.“ Draco sklonil hlavu, pozoroval své stále se třesoucí ruce a ztěžka si je opřel o kolena. Záblesk, který se v jeho očích před chvilkou objevil, zhasl, jako sfouknutá svíčka.

„Ne, prostě na mě ječel, přičemž mi objasnil, že se tvůj otec probudil a že v souvislosti s tím dnes podáváš svědectví.“ Potter si sedl na okenní parapet a pažemi si obejmul pokrčená kolena

„A ty jsi tam hned letěl jako namydlený blesk? Proč?“ podíval se na něho s údivem Draco.

„Pokládáš divné otázky, Malfoyi. To je přece normální“, zavrtěl Harry hlavou. „Jsi můj manžel. Byl jsem bystrozor a znám to jako své boty. Vím, jak výslechy občas vypadají.“

„Tak jsi se rozhodl zasáhnout a vyvolat zmatek v pravém Nebelvírském stylu?“ Malfoyův koutek úst se lehce zacukal.

„Oh, víš, jaké jsou noviny. Pak by nějaký příliš horlivý pisálek zveřejnil, že jsem tě zanechal samotného, což je přímý ekvivalent toho, že se naše manželství rozpadá, pokud už neleží zcela v troskách“, zašklebil se Zlatý chlapec, jako by ten hrozný článek už četl.

„Ano ... zvlášť, když všechno, co má co do činění s Luciusovým případem, je jednou z daleka nejlépe střežených záležitostí na ministerstvu.“

„Asi neznáš reportéry, jsou všude“, ztišil Harry hlas, jako kdyby se někdo takový právě krčil pod lavicí a dychtivě zaznamenával každé jeho slovo.

„Hmm ...“ Malfoy vstal z postele a zamířil do koupelny. Těsně před dveřmi zaváhal a na chvíli se zastavil. „Chtěl bych využít sprchu.“

„Jasně, neváhej.“ Harry také vstal, vyhodil nedopalek a přešel k baru. „Dáš si něco k pití?“

„Veritasérum přece ...“

„Už přestalo působit, bez obav“, a aniž by čekal na souhlas, nalil Harry do dvou sklenic Ohnivou whisky.

„Za chvíli jsem zpátky.“

Harry se za ním ohlédl a poprvé ten večer vydechl úlevou. Stihl to včas, dřív než byl Draco donucen odhalit celý svůj život. Nejradši by zabil ty, kteří pracovali u výslechů. Sevřel ruku kolem sklenice. Bylo velmi pravděpodobné, že by Draco nakonec, s úmyslem udržet některá tajemství, skončil u Svatého Munga s nezvratným poškozením mozku. Ano, elixír pravdy je ošemetné svinstvo. Už jen to pomyšlení ho zamrazilo. Rychlým pohybem zvedl sklenici, napil se alkoholu a uvítal ten pocit, kdy mu palčivá tekutina pomalu stékala jícnem dolů. Už je po všem, může si odpočinout. Draco byl sice stále trochu omráčený, ale to přejde během několika hodin.

Otevřel oči a znovu je rychle zavřel. Sakra, ta whisky musí být strašně silná. Zvedl jedno víčko a zkonstatoval, že vidina, kterou před chvílí spatřil, nezmizela, ale stala se ještě výraznější.

„Doufám, že nemáš nic proti.“ Před ním stál Malfoy v jeho soukromém černém županu a vypadal ... Sakra, ten župan na něm vypadal úplně jinak, než jak ho na sobě dennodenně vídal v zrcadle.

„Ne, jasně, žádný problém, společný majetek a ...“

„Co to plácáš, Pottere?“ zavrtěl Draco pobaveně hlavou a sáhl po sklenici.

„Vlastně jsem dospěl k závěru, že sprcha není tak špatný nápad.“ Nebelvír do sebe obrátil whisky a zamířil do koupelny.

„Pottere.“

„Ano?“ zastavil se s rukou na klice.

„Kdybych nebyl tvůj manžel ...“

„Tak bych tam byl taky“, poškrábal se bezradně na krku, když viděl nedůvěřivý pohled blonďáka. „Nedívej se na mě tak, jsem Nebelvír“, zamumlal, jako by to všechno vysvětlovalo a vešel do koupelny.

Zpoza dveří k němu dolehl Malfoyův tichý smích. Kupodivu to mělo za následek, že se Harry konečně úplně uvolnil a zatřásl hlavou se spokojeným výrazem ve tváři.

ooOoo




Pozn. překladatelky: Na žádost Jutaki připomínám názvy kolejí, jejich vlastnosti - a jejich přirovnání (to vymyslel Draco) :D

Země/Terra   - klidný, stálý, ovládá se, nesobecký, vřelý, přátelský - Mrzimor
Oheň/Ignis     - živelný, impulsivní, žhavý, vášnivý, vzteklý, vůdčí typ - Nebelvír
Voda/Aqua     - trpělivý, vytrvalý, chladný, nebezpečný, lstivý - Zmijozel
Vzduch/Aeris - energický, nepředvídatelný, dynamický, metodický, netrpělivý - Havraspár
(u té poslední koleje si ani Draco není úplně jistý, ale na Havraspár by jinak nic nezbylo :D )


Red Hills - 20.

20 komentářů:

  1. Severusovi třikrát hurááááá!

    Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, že za mnohou nešťastnou reakcí (harryho odmítnutí Draca v minulém díle) je pouhá neznalost a nevědomost. Což bohužel platí i v reálu. (takže se pomalu učím, když mě někdo zklame, dát mu šanci to vysvětlit, než ho zavrhnu - časem budu dokonalá, jako Severus.)

    OdpovědětVymazat
  2. Blbci u výslechu. Jen mě udivuje, že nikdo kromě Harryho nezasáhl. Jako by tam nebyl nikdo s mozkem, tedy až na Harryho. Zatracené ministerstvo.

    Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  3. wau, ti u výslechu byli ale pořádní pitomci. Mozek u toho měl zřejmě jen Harry. Moc se těším na další dílek :)
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  4. No jo, no. Byrokrati, politici a jiní nekompetentní idioti. Známe to, ne? :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Konečně Potter využil svoji slávu k něčemu dobrému. Je hezké vidět, že i na ministerstvu se z něj klepou a mají k němu respekt. Tahle kapča byla super.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  6. Tohle je úžasná, vyzrálá povídka. Zajímalo by mě, kolik let bylo autorce, když ji psala. Děkuji, že jsi ji pro nás objevila a samozřejmě i za další kapitolu.
    Jája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Autorka o sobě v tomto smyslu prozradila:
      Není vhodné ptát se žen na věk, takže o sobě řeknu pouze, že teenager jsme byla... kdysi ;)

      Vymazat
  7. Páni, to byl děsivý výslech a navíc s uspokojením zjišťuji, že Harry se naučil využívat svého jména......Díky za překlad a těším se příště...

    OdpovědětVymazat
  8. no, lepšie neskoro, ako nikdy, nie? :D
    na ministerstve sú ale blbečkovia :-/ :D
    pekná kapitola :)

    OdpovědětVymazat
  9. Nooooooo... Harry se učí od Draca Zmijozelství :D

    OdpovědětVymazat
  10. Moc díky za další kapitolu :)... a už se těším na další :D.

    mariaa

    OdpovědětVymazat
  11. Škoda, že sa Harry nespamätal sám, ale mu musel pomôcť Severus, ale potom sa zachoval ukážkovo:) Takmer ako milujúci manžel. Bolo to desivé a Draca mi bolo ľúto, ale všetko dobre skončilo :) Ďakujem za kapitolu
    _______
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  12. Dokonalé. Jo, přesně si takové jednání dokážu představit.
    Lidé, kteří mají moc nad někým jiným jsou někdy opravdu svině. Ještě, že tam Harry šel. Díky za novou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  13. Tají ledy, to je skvělé. Ten výslech byl hodně drsný, nejhorší je, že lidé jako Moreno skutečně existují. Moc děkuji za překlad a těším se na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  14. Skvělá kapitola... Ten výslech byl fakt brutální, ještě že se tam objevil Harry, aby zakročil... A přijde mi, že si ti dva, Draco a Harry, konečně začínají být trochu bližší, což není úplně od věci, když jsou manželé... xD
    Děkuju za kapitolu a těším se na další :)

    OdpovědětVymazat
  15. Tedy to bylo naprosto vyčerpávající a úžasné:-)
    Achája

    OdpovědětVymazat
  16. Vážně Severusovo stále stejné odsuzování Harryho je děsné,zvlášť poté co předvedl na ministerstvu bylo naprosto úžasné.Pěkně jim řekl,že nejen jemu vděčí za život bez Voldyho.
    Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  17. Vazne moc povedena povidka. Harry bojujici za Draca,no uzasne. Harry zacina byt silnejsi,tesim se kam az to povede:-) jsi skvela ze to prekladas!! Dekuji!!
    Anna

    OdpovědětVymazat
  18. Merlin zaplať za inteligentného a rázneho Severusa! Keby nie jeho, Draco by bol v kopru! Alebo skôr u Munga. Sakra, to bolo o vlások. A dúfam, že toho tupca Morena stihne nejaký nepríjemný osud! :/

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)