27. ledna 2013

Red Hills - 22.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Dnešní kapitolu věnuji všem, kteří minule komentovali. Dnes nebudu jmenovat, vy víte, koho se to týká. :D Jsem děsivě utahaná. Kapitola je trochu delší a překládala se opravdu těžko. **ach, tyhle scény** Ale doufám, že to stálo za to. Užijte si Dracovy pádné argumenty. XD



22. kapitola

Obraz se za ním bezhlesně zasunul a Draco v tu chvíli litoval, že to nejsou dveře, kterými by mohl třísknout, aby vyjádřil všechen svůj hněv a cosi, co mu vířilo v žaludku a svíralo jeho útroby neviditelnou pěstí. Rozepnul si plášť a odhodil ho přes celou místnost. Absolutně se nezajímal, že se jemný a drahý materiál válí hned vedle krbu a všudypřítomný šedý popel na něm určitě zanechá špinavé stopy.

Rychle přešel k baru a nalil si sklenku koňaku, vypil ji dvěma velkými doušky, aby ji pak znovu naplnil. Opřel se lokty o stůl a svůj vzteklý pohled zabodl do láhve, která se ničím neprovinila.

Zatracený Potter si přivedl milence! Nemohl vydržet pár týdnů bez nastavování zadku a obtahování?!

Celou svou zkurvenou dospělost to byl on sám, kdo si vybíral partnery. On dobýval a on sám pak byl odměnou, kterou milostivě obdarovával druhé. Teď byl v tomhle potrefeném svazku a snažil se, kurva, opravdu se snažil! Ani jednou se to nepokusil vyřešit jednoduše tím, že by si někoho našel. Rozhodl se, že když už se Vyvolený stal jeho manželem, náleží mu respekt. Jistě! S ohledem na to, že byli donuceni ke společné existenci, by bylo pod jeho důstojnost spustit se někde bokem! Malfoy nikdy nikomu neumožní získat třeba jen stín podezření, že není úplně šťastný a v naplněném manželství. Potenciální partner by si mohl myslet, že Draco nedostává to nejlepší a proto vyhledává dobrodružství. Nikdo neměl právo si něco takového myslet! Malfoyové jsou vždy dokonalí, jejich rodiny jsou dokonalé, jejich vztahy jsou dokonalé, jejich partneři jsou dokonalí, sakra! A protože je všechno tak bezvadné, nemají důvod hledat nové zážitky.

Samozřejmě, že ostudné výjimky se stávaly. Znechuceně se ušklíbnul. Nicméně, výjimka není pravidlo. Nikdy nebude jako jeho otec, i kdyby měl po zbytek svého života strkat ptáka do zadku Vyvoleného.

„Pottere ...“, zasyčel a obrátil ledový pohled k obrazu.

Jsou manželé! Nikdo nemá právo mu nasazovat parohy, znevažovat ho, a už vůbec ne zatracený Chlapec, který přežil, aby dával! Svázali se přísahou, magickou smlouvou a ...

Draco několikrát zamrkal a jako probuzený z transu odstoupil od pultu, udělal několik nervózních kroků směrem k pohovce, kde se zarazil a zaťal prsty do měkkého čalounění. Chladný úsměv rozjasnil jeho tvář. Hněv nikdy není dobrý rádce a tentokrát dokonce způsobil, že na chvíli přestal logicky myslet. Potter ho nemohl zradit ... Dokonce ani kdyby chtěl. Přesto se však nechal objímat pod rouškou noci. Idiot, co od toho očekával? Zachtělo se mu náklonností? Zpovědi? Politování? Vyplakával se snad svému bývalému na rameno? Co když ... Co když v jeho tupé hlavě zasvitla myšlenka, že by mohl nějak obejít rituál, který je spojil?

„Překvapení, Pottere. Není úniku, není cesty zpět.“ Osvobodil čalounění od svého drtivého stisku a zamířil k východu z místnosti. Někdo přece musel Nebelvíra poučit, že všechny cesty vedou k Dracovi.

..........

Harry se pomalu vracel do svých pokojů. Blížila se desátá hodina večer a chodby byly téměř prázdné. Poslední opozdilci rychlými kroky směřovali do svých ložnic. Popohnal pár otálejících a kývl na dozorujícího kentaura Ceroo, jehož kopyta dutě klapala po kamenné podlaze, a také na Parvati, která ho provázela. Když ho dívka spatřila, usmála se a vesele zamávala rukou.

Po téměř čtyřech měsících výuky se ukázalo, že škola se opravdu nijak neliší od toho, co znali jako děti. Překvapilo je, že mládež, přestože pochází z extrémně různých prostředí, spolu nějak vychází. Zdálo se, že rozdíly se po několika týdnech stírají. Jedenáctiletí, bohatí stejně jako chudí, jsou stejně ochotní k žertíkům a mají velmi dobře vyvinutou schopnost vytvářet situace, příznivé pro porušování pravidel. Samozřejmě byly také výjimky. Některé děti držely spolu a vytvořily svou vlastní skupinu, do které nepustily nikoho, kdo nebyl z jejich prostředí. Ale dokud byly jejich výstřelky omezeny pouze na slovní napadání protivníka, učitelé zřídka zasahovali ostřeji než slovním pokáráním a strháváním bodů. Personál byl natolik mladý, že si dobře vzpomínal na vlastní konflikty, ale tím snadněji dokázali předvídat, čeho jsou schopni i ti nejproblémovější studenti.

Harry se zastavil těsně před odbočkou, kde narazil na tři třeťáky z koleje Vody.

„Brown, Roberts a Peterson. Proč nejsem překvapený, že vás vidím mimo kolej?“ otázal se a založil si ruce na prsou, s postojem rozzlobeného učitele.

„Ještě není deset hodin, pane profesore“, pohlédl na něho Roberts vyplašeným pohledem.

„Za pět minut začíná večerka“, prohlásil a sjel je zkoumavým pohledem. „Browne, mohu vědět, co tak tajnůstkářsky ukrýváte za zády?“ natáhl ruku a napnul se v očekávání.

„Nic“, začervenal se teenager a o krok ustoupil.

„Já čekám.“

„O ... Opravdu, pane profesore, nic zajímavého tam nemám“, zavrtěl chlapec hlavou.

„Dovolte, abych to posoudil sám.“ Harry udělal krok vpřed, jemně položil ruku na rameno studenta a jedním pohybem ho otočil o osmdesát stupňů, přičemž mu vzal z ruky hůlku. Zamračil se a pozorně si ji prohlédl. „Pokud se nepletu, vaše hůlka je z tisu. Dobře si vzpomínám, jak jste s ní nedávno podpálil závěsy, když jste se snažil seslat kouzlo. Tohle je modřín, takže ... Otázka zní: komu jste ji sebrali?!“

„ Nikomu“, tmavovlasý chlapec sklouznul pohledem na své boty.

„Pane Petersone, nenuťte mě, abych zjišťoval pravdu pomocí jiných prostředků“, nasadil Potter přísný obličej a ledový pohled zaměřil na druhého studenta.

„Sharon Lindové“, Roberts uhnul pohledem na zeď a lehce zčervenal.

„Můžu vědět proč?“

„To byl takový vtípek ...“

„Vtípek? Hůlka je nejosobnější věc kouzelníka!“ Harry byl každým okamžikem naštvanější víc a víc. „Nikdo, absolutně nikdo, nemá právo ji sebrat jejímu majiteli! Laskavě mi prozraďte, jak si myslíte, že si bez ní slečna Lindová zítra ve vyučování poradí?“

„Stejně ji nepotřebuje“, pokrčil Brown rameny. „Nic s ní neumí, je skoro moták.“

„Vy nejste příslušný hodnotit pokroky ostatních ve výuce. Pokud si vzpomínám, celá vaše trojice neuměla na poslední lekci seslat kouzlo Ascendio a nikdo vás kvůli tomu neurážel“, vrhnul na ně zamračený pohled. „Hůlku osobně vrátím majitelce. Všichni tři máte týden školní trest. Kolej Vody ztrácí dvacet bodů za křivdu způsobenou na spolužačce a ...“ usmál se ironicky, „dalších deset za to, že jste mimo svou kolej pět minut po povoleném čase.“

V tiché chodbě se rozeznělo trojité nesouhlasné zasténání.

„Ale vy jste nás zdržel, to je nespravedlivé!“

„Stejné nespravedlivé, jako útok na spolužačku z jiné koleje. Ať už vás tu nevidím, padejte do svých pokojů!“ Potter ukázal rukou k východu z chodby a sledoval, jak se kluci pomalu vlečou směrem ke své koleji.

Brown zastavil, otočil se a s obavami na něj podíval. „Pane profesore…“

„Ano?“

„V kolik hodin se máme hlásit na trest?“

„Profesor Snape vás bude informovat na zítřejší hodině lektvarů.“ Sborový povzdech byl jedinou odpovědí. Harry se pro sebe usmál. Mistr Lektvarů stále zbudil hrůzu v řadách studentů. Je to k nevíře, ale občas se to ukázalo být velmi užitečné.

Potter toužebně pohlédl ke schodům vedoucích k jeho komnat, potom zahnul doprava a zamířil směrem ke koleji Ohně. Zastavil se těsně před obrazem pastýřky.

„Je profesorka Grangerová doma?“

„Ano, mám se jí zeptat?“ Dívka se při pohledu na mladého muže půvabně začervenala.

„Ano“, řekl a uhnul očima před zasněným pohledem strážkyně pokojů jeho kamarádky. Uctívání ze strany postav na obrazech byla poslední věc, kterou v tu chvíli potřeboval.

„Harry?“ Hermiona se vynořila z otvoru za obrazem, upravovala si rozpuštěné vlasy a diskrétně si zapnula knoflík na širokém límci.

„Tahle hůlka patří jedné z tvých svěřenkyň. Doufám, že ji vrátíš majitelce. Při té příležitosti ...“, odmlčel se a snažil se nahlédnout dovnitř místnosti, ale okamžitě se pohnula tak, aby mu zablokovala výhled. Zvedl koutek úst, ale snažil se úsměv skrýt. Hermiona u sebe zřejmě měla návštěvu a byl ochoten se vsadit, že její čas nezabírá nikdo jiný než Justin. „Při té příležitosti se přesvědč, jestli pánové z koleje Vody neudělali nějaké větší škody. Už ode mě dostali trest, ale radši bych se ujistil, že je všechno v pořádku.“

„Sebrali jí hůlku?“, zírala na něho Grangerová nevěřícně. „To je neslýchané! Vsadím se, že v tom mají prsty Brown a Roberts.“

„S velkou pomocí Petersona“, potvrdil Harry její podezření.

„Hrozní kluci, jsou s nimi samé problémy. Nedávno zakleli dívčí toalety. Několik žaček nepřišlo na hodinu a našla je až Daphne, když při obchůzce uslyšela křik. Chudinky nemohly otevřít dveře. Byly to prvňačky a obyčejné Alohomora nedokázalo kouzlo prolomit.“

„Můžeš si být jistá, že byli dostatečně potrestáni. Týden trestu s Netopýrem jim pomůže jako nic jiného, aby se příště zamysleli nad svými činy.“

„Oh“, usmála se lehce Hermiona. „Poslal jsi je k Snapovi. Ví o tom?“

„Budu ho informovat ráno u snídaně.“

„Určitě bude nadšený“, zavrtěla dívka pobaveně a vzala si hůlku od přítele. „Rovnou ji půjdu předat majitelce.“ Posunula se tak, aby umožnila obrazu zasunout se za ní a zamířila směrem k bočnímu vchodu do koleje. „Znáš jméno té studentky?“

„Lindová.“

„První ročník. Mohla jsem si domyslet, že se zaměří na někoho slabšího, než jsou oni. Vyřídím to hned. Děkuji a dobrou noc, Harry.“

„Dobrou noc.“ Potter zvedl ruku a mávnul jí na rozloučenou.

..........

V pokoji bylo šero, ale muži to nevadilo. S úlevným povzdechem si sundal kabát a přehodil ho přes opěradlo křesla. Vzal ze stolu šálek studeného čaje, napil se a mírně se zašklebil. Stál tam víc než hodinu a teď byl příliš silný. Rozvázal kravatu, vyzul si boty a stáhnul ponožky. Rukou si prohrábl vlasy a pomalu přešel přes obývací pokoj směrem k ložnici. Odhodil košili na postel, rozepnul si kalhoty a pak zmizel za dveřmi koupelny.

„Konečně!“ zafunělo zrcadlo, když ho uvidělo. „Visím tady celý den a nemám se na koho dívat!“

„Nemám chuť se hádat“, obrátil Harry oči v sloup, sundal kalhoty a otočil kohoutkem ve sprše.

„Nikdy nemáš na nic chuť. Nudím se. Od chvíle, kdy jste se ty a Adonis poštěkali, nemám se dokonce ani na koho koukat. Můj smysl pro estetiku není uspokojený.“

„Díky, vždycky jsem věděl, že si mě ceníš“, odfrknul černovlasý mladík, zbavil se boxerek a vstoupil pod teplý proud.

„Oh, oceňuji tě, především tvůj úžasně tvarovaný zadek. Kdybych měl ruce, určitě by mě svrběly touhou poplácat ho. Je to vážně frustrující – dívat se a nemoci se dotknout.“

„Nebudu tvrdit, že bych toho litoval.“ Harry si nalil do dlaně šampon se silnou mátovou vůní a pomalými pohyby si začal umývat hlavu.

„Jistě, že ne“, vyprsklo zrcadlo. „Zkus viset na zdi, kde můžeš jen vzdychat, když tě dvakrát denně míjí objekt tvých snů, a navíc nahý. Vsadím se, že po týdnu bys skončil na uzamčeném oddělení, kde bys rajtoval na koníčka a k radosti personálu nahlas sténal jeho jméno.“

„Jsi úchyl.“ Potter si opláchnul vlasy a natáhl se pro mýdlo. Velkoryse si namydlil ruce a hrudník. „Vlastně bych tě měl zavřít někde ve sklepení, místo abych své přátele vystavoval kontaktu s tebou, protože takhle jim hrozí nevratné poškození mozku.“

„Chtěl bych být úchyl, aspoň bych si užil. Oh, kdybych se tak mohl dotknout, poplácat ... Muž, který by se dostal do mého náručí, by byl uctívaný, velebený, zakusil by prožitky hodné bohů ...“

„Erotoman vypravěč.“

„Ach, sklapni. U tebe se tak akorát podřezat“, zafučelo zrcadlo a zmlklo.

„Co jsem komu udělal ...“ Harry si nalil další dávku mýdla na ruku a rozetřel ho po břiše. Zaklonil hlavu a na chvíli si dovolil oddechnout a zapomenout na problémy. Pohybem ruky kolem sebe umístil kouzlo soukromí, protože nechtěl, aby zrcadlo, až ho přejde truc, narušilo jeho klid.

Sprcha byla chráněna zvláštním kouzlem, které skleněné tabuli neumožňovalo okukovat koupající. Ze stěny vystupovala nízká police, na které stál šampon a další toaletní kosmetika v samodoplňujících nerozbitných lahvičkách.

Ruce muže pozvolna sklouzly dolů, prsty se dotkly slabin a hladily je jemnými pohyby. Namydlené dlaně se pomalu dotýkaly tvrdnoucího údu, lehce ho masírovaly a přiváděly do stavu stále většího vzrušení. Jedna ruka se přesunula po hrudi, zastavila se v blízkosti bradavek a jednu lehce stiskla. Z Harryho hrdla uniklo zasténání, které ale nikdo nekomentoval. Kouzlo fungovalo bezchybně. Zavzdychal hlasitěji, když prsty sklouznul na naběhlá varlata.

Leknutím poskočil, když ucítil silné kousnutí na obnaženém krku, a byl by uklouzl na mokré podlaze, kdyby ho něčí silné ruce neuchránily od bolestivé pádu.

„Mohl jsi požádat, sexuální frustrace přináší nepokojnou mysl.“ Zašeptání u jeho ucha způsobilo, že zamrznul v pohybu, s jednou rukou stále na svých varlatech a druhou křečovitě sevřel trubici sprchy.

„Malfoyi.“ Chtěl zařvat, ale jeho hlas přešel do tichého zasténání, když ho blonďákovy prsty štíply do bradavky.

„Čekal jsi někoho jiného?“ Teplý dech ovanul jeho šíji a on naklonil hlavu doleva, aby mu dal větší prostor k prozkoumání. Měl citlivý krk a nikdy neodolal, když ho někdo laskal.

„Jak bych mohl“, zalapal po dechu, když ucítil další olíznutí.

„No právě, nemůžeš“, zasmál se Draco zlomyslně a přesunul rty na jeho rameno.

Ach ano, Nebelvírovy slabosti už znal. Věděl, co mu přináší největší potěšení a mohl toho využít. Přejel nehty po jeho páteři a zastavil se těsně nad hýžděmi. Nabral si do dlaní mýdlo a krouživými pohyby hladil tvarované polokoule. Miloval se jich dotýkat, byly pevné, ale současně měkké a nádherně hladké. Světlejší než zbytek Potterova těla, ale tmavší než jeho vlastní aristokraticky bledé ruce.

Nechal, aby voda spláchla pěnivou substanci a odhalila olivovou pleť. Povzdechl si, když cítil, že pomalu prohrává sám se sebou, a klesl na kolena. Chvíli obdivovat výhled, který měl právě přímo před očima, stále hnětl pružné půlky a kousek po kousku je rozevíral, díky čemuž se Potterův vstup objevil ideálně přímo před jeho obličejem. Pomalu přejel prstem přes střed a nehtem zachytil o prstenec pevně sevřených svalů, čímž vyvolal tiché zasténání jejich majitele. Dal si mentální facku, v duchu si vynadal za svou vlastní slabost, a přisunul se blíž, aby jazykem jemně potrápil to, co ho tolik pokoušelo.

„Malfoyi!“ Harry sebou trhnul dopředu a ze rtů mu uniklo, ani ne tak zasténání v protestu, jako spíš povzbudivé vyjeknutí.

„Nehýbej se“, popadl blonďák silněji milencovy boky a jazykem kreslil kroužky kolem jeho vstupu. Cítil opojnou vůni máty a santalového dřeva. Voda stále stékala po Nebelvírově těle, tak si ho mírně přitáhl, aby nezaplavovala jeho vlastní ústa. Dlaněmi hladil hýždě, zatímco pomalu vsouval jazyk do stále uvolněnějšího vstupu. Potter, rukama opřený o hladké kachličky, už teď sténal nahlas. Draco zavrčel uspokojením, když muž silněji vyšpulil svůj zadek a vystavil tak svůj, od slin a vody mokrý otvor. Merline, chtěl ho přefiknout teď hned a nehrát si na jemnou předehru. Ale to by zničilo jeho plány. Musel ho přivést až na vrchol, na hranici šílenství. Chtěl, aby ho Vyvolený prosil …

Strčil prst do úst, chvíli ho sál a pak ho pomalu zasunul mezi již uvolněné svaly. Kousal kůži pravé hýždě a naslouchal hlasu svého milence, vrnícího potěšením. Ach ano, svíral se kolem něho opravdu povzbudivě. Cítil, jak jeho vlastní penis cuká a roní lesklé kapky. Opravdu příliš dlouho si to potěšení odpíral. Bříškem prstu pohladil hedvábný vnitřek a vzdychal při tom stejně nahlas jako černovlasý mladík. Chvíli se bavil tím, že klouzal prstem dovnitř a ven, přidal druhý a silněji zatlačil na nejvnímavější a nejvíce citlivé místo. Harry zasténal něco nesrozumitelného, ​​trhnul boky vpřed a pak zatlačil zpět a sám se silněji nabodl na prsty, které mu působily rozkoš.

Draco mu tu zábavu dovolil, ale nestačilo mu to. Ignoroval protesty Nebelvíra, vyklouzl rukou z jeho hýždí a otočil ho k sobě. Zvedl hlavu a zadíval se do Harryho tváře, zrůzněné potěšením. Mladíkův pohled byl teď trochu zamlžený a on sám vypadal, jako by celé jeho tělo křičelo o tvrdé a hluboké opíchání. Jo, přesně o tohle mu šlo.

Chvíli se měřili pohledem, po čemž blonďák, bez přerušení očního kontaktu, přiblížil hlavu do mladíkova rozkroku a jemně skousnul jedno z jeho varlat. Harry zalapal po dechu a zavřel oči, ale Malfoy stále sledoval hru emocí na jeho tváři.

Pomalým lízáním hladil napnutou kůži, sál a vtahoval do úst tělo, prahnoucí po laskání. Rukama přejížděl po mužově břiše, přesunul je směrem nahoru a jemně štípal citlivé bradavky.

Pomalu se v něžnostech sám ztrácel. Jazykem přejížděl po délce napnutého penisu, dotykem si značil každou viditelnou žilku, až se dostal na samotný vrcholek. Bylo to opravdu úžasné, jak chuť, tak i vůně milence, ho dokázaly omámit. Jako odměnu za hlasitější sténání ho celého ponořil do tepla svých úst, jeho hlava se rytmicky pohybovala dopředu a zpět. Sakra, takhle to měl rád. Miloval, když mohl kouřit a současně pozorovat výraz Potterova obličeje. V jeho tváři se dalo číst jako v otevřené knize. Byl teď tak otevřený, obnažený víc než kdy jindy, byl v úplně jiném světě a naprosto ztratil kontakt s realitou. Existovalo jen tady a teď. Harry patřil jenom jemu.

Zhluboka sál, rty pevně sevřené kolem milencova penisu. Ruku vložil mezi jeho stehna, aby je roztáhnul. Prstem pronikl do mokré štěrbiny, okamžitě přitlačil na citlivý nervový pletenec a současně silněji přitisknul jazyk k mužství.

Harry se otřásl a chraplavě zasténal, ale současně se snažil uniknout jeho doteku a odtlačit Dracovu hlavu od svého rozkroku. Cítil, že už dlouho nevydrží. Všechno to bylo příliš intenzivní, příliš ... dobré. Jeho stehna začala škubat v prvním záchvatu blížící se rozkoše. Chtěl vycouvat, odstrčit mladíka od sebe, ale ten jen pevněji přitiskl ústa k jeho rozkroku a rychleji pohyboval prsty. Harry něco hrdelně zakřičel, zvrátil hlavu a tvrdě narazil do zdi. Místo bolesti cítil, jak se mu zatmívá před očima a někde na hranici mezi stehny a podbřiškem se hromadilo chvění, která stoupalo ke svobodě. Opřel si ruce o Zmijozelova ramena a pevně zaťal prsty. Později tam asi budou modřiny, ale teď se tím netrápil. Otřásl jím obrovský, ohromující orgasmus. S přiškrceným výkřikem se udělal přímo do Malfoyových úst, který jen silně držel jeho boky a ani na moment ho nepustil z pusy. Bylo to ... Merline, bylo to lepší než chuť máslového ležáku, který pamatoval z dětství. To převyšovalo úplně vše a dal by za to všechno. Pomalu uvolnil sevření na Dracově kůži, opřel se o zeď a ztěžka dýchal.

„Řekni, jak moc je ti dobře“, tichý hlas ho vytrhnul ze světa snů a donutil ho otevřít oči, kde přímo před sebou spatřil Dracovu tvář. Mužova ruka obepínala jeho měknoucí úd a azurový pohled se na něho upíral s nebývalou intenzitou. „Řekni, Pottere ...“

„Malfoyi ...“

„Řekni, jak moc miluješ, když jsem se tě dotýkám, jak můj jazyk klouže po tvém penisu, když se ponoří do tepla mých úst.“

„Malfoyi ...“

„Řekni jak toužíš, abych do tebe vniknul a bral si tě tvrdě až do konce, tak abys to cítil každým nervem, každou částečkou svého těla.“

„Draco ...“

„Ach ano, ano, Harry, a teď to udělej pro mě.“

Potter se cítil úplně omámený milencovými slovy, jako v transu naklonil tvář, aby dosáhl políbení, ale Draco se odtáhl a díval se na něj s očekáváním.

„Udělej to, Harry.“

A Harry to udělal. Pomalu klesl na kolena, aniž by odtrhnul pohled od těch nestydatě modrých očí a ponořil se do chuti a vůně Malfoye. Zůstal hluchý k vlastním touhám a také k tomu, jak si ještě před několika hodinami přísahal, že po tom, co se mezi nimi minule stalo, by měl být chladný, rezervovaný, a neodpustit mu tak snadno. Jenomže právě teď jediné místo, kde chtěl být, bylo právě tady, na kolenou, před hrdě stojícím Zmijozelem, s jeho údem v ústech. Libovat si v tom, jak nádherně se cuká a napíná mezi jeho zuby. Pít slané kapky a opájet se jeho hladkostí a dokonalostí.

Draco hleděl na Nebelvíra zpod přivřených víček a nemohl se zbavit myšlenky, že to je přesně TO. Přesně tady má Potter být,  na kolenou, před ním a nikým jiným. Vyvolený, Zlatý chlapec, ikona kouzelnického světa, aby potěšil jeho - Malfoye. Tak dokonalý, tak otevřený a tak lahodně nestoudný. Nebyl schopen pochopit, proč si to tak dlouho odpíral. Vztah bez sexu je jako víno bez hroznů, nechutnal, postrádal intenzitu, aroma, chuť.

Vklouzl prsty do Potterových tmavých, mokrých vlasů a sevřel je až na hranici bolesti, aby mu vnutil pro sebe ideální rytmus. Měl chuť zaklonil hlavu a poddat se tomu intenzivnímu prožitku, ale nemohl odtrhnout oči od nefritového pohledu, kterým ho obdařil Vyvolený. Jeho mužství mizející v Harryho ústech, výraz tváře Zlatého chlapce, nyní už muže, to všechno mu přinášelo nádhernou bezmoc, touhu vzdát se, odsunout od sebe všechny myšlenky a plány. Chtěl cítit, stát se samotným prožitkem, koncentrovat se na to chvění, proudění, které se každým olíznutím hromadilo v podbřišku.

Potter odklonil hlavu a vypustil z úst kluzký a mokrý Malfoyův penis. Teď intenzivně laskal jeho varlata a jeho ruka se pohybovala po nerovnostech mužství. Cítil jak vibruje pod jeho prsty, napíná se a stává se stále těžší a tvrdší. Postrádal to, chybělo mu to jako ďas a měl někde, že s ním Draco naposledy zacházel tak účelově a vlastně ho využil. Dnes mu to vynahradil dvojnásobně, když mu umožnil ho hýčkat a jeho samotného laskal až na hranice šílenství. Cítil, jak mu Malfoyovy prsty svírají vlasy, ale bolest, kterou cítil, jen znásobila prožitek. Merline! Chtěl ho tak moc, že to až zavánělo posedlostí.

Draco lehce zatahal za mokré prameny a Harry poslušně vstal. Ano, přesně tak. Byl v jeho rukou jako dokonale vyladěné housle. Každé rozezenění struny vyvolalo požadovanou reakci. Mohl na něm hrát dle libosti a on by se poddal jeho melodii. Byl dokonalý dirigent, vedl ho a nedovolil, aby se do jejich společné hudby vloudil jakýkoli nesoulad. Byl mistr a Potter - nedílná součást jeho vlastní symfonie.

„Chci tě“, zavrněl mu přímo do úst. „Tady a teď.“

Přitáhl si ho blíž, ponořil se do měkkosti rtů, které se poslušně pootevřely pod tlakem jeho jazyka. Vyvolený polibek vrátil, přilnul k němu a otíral se o jeho povzbuzené tělo. Okusoval jeho rty, sál jeho jazyk a laskal hladké patro. Jednou jemně, skoro něžně, podruhé tvrdě a brutálně, téměř zneužíval jemná ústa.

Voda stékala po jejich rozpálených tělech a zanechávala lesklé cestičky na kůži. Draco objal černovlasého mladíka kolem krku a přitáhl si ho blíž a silněji se přisál k jeho poddajným rtům. Ano, Potter byl v jeho rukou jako hlína, poddajný a … – Udeřil zády o mokré dlaždice, jak ho na ně Harry přitlačil a přitiskl celým tělem. - … unikající sochaři mezi prsty, nepředvídatelný. Blonďák mimoděk obtočil jednu nohu kolem jeho boků, aby zvýšil intenzitu pocitů. Ano, přesně tak, ještě nikdy to nebylo tak dobré, ještě nikdy se necítil tak odtržený od všeho, kromě touhy spojit s tím jedním a jediným mužem. Harryho penis se začal pomalu probouzet, cítil jak mu tlačí na jeho podbřišek. Hlasitě zasténal, když se jejich penisy o sebe otřely v neuspěchaném pohlazení.

Polibek se stal hlubší a víc chaotický. Harry chtěl ovládat, ale Malfoy mu nemínil ustupovat. Jazyky se proplétaly v závratném tanci, stejně jako jejich penisy, vybuzené až na hranici možností, klouzající po kůži a ronící těžké kapky. Draco už nevěděl, kdo vede, kde je nahoře a kde dole. Jediné, čím si byl jistý, bylo to, že pokud hned něco neudělá, tak v náručí Nebelvíra exploduje. Z posledních sil ho odstrčil a vyměnil jejich pozice, takže se Potter přitiskl ke zdi a opřel si tvář o zamlžené dlaždice.

„Řekni, že chceš, abych si tě teď vzal.“ Draco vklouzl prsty do vlhkého nitra a současně olizoval napjatou kůži na krku. Potter reagoval zasténáním a víc vystrčil hýždě. „Řekni to a já udělám všechno, co chceš.“ Pohnul rukou a pevně přitiskl citlivou prostatu. Harry něco nesrozumitelně zasyčel, ​​divoce se vzepřel a vášnivě vrtěl boky, jakkoli blíž, jakkoli víc cítit tu úžasnou ruku, která mu způsobila tolik potěšením. „Řekni to, řekni: Malfoyi, prosím tě, chci, abys mě ošukal, chci to víc než cokoliv na světě.“

„Udělej to konečně“, Nebelvír už téměř křičel.

„Řekni to! Popros a dám ti, po čem jen zatoužíš.“

„Přestaň, Malfoyi, a konečně to udělej!“ zavrčel Harry, víc roztáhnul stehna a doslova se sám  vyplnil jeho prsty.

Draco vyjmul ruku, čímž vyvolal výkřik protestu a celým tělem se přitiskl k jeho zádům. Omotal ho pažemi, hladil břicho, dráždil tvrdé bradavky, hladil napnutý úd. Jeho mužství se sugestivně třelo o zadek a zanechávalo na něm mokrou, kluzkou cestičku. Potter začal nadávat, svíjel se pod ním a trhal sebou v šíleném neuspokojení. Malfoy zaskřípal zuby, cítil, že už dlouho nevydrží. To horké, toužící tělo přímo vedle něho, tak hladové po rozkoši, tak otevřené, tak ... jeho.

„Řekni to ... Harry ...“

„Vem si mě konečně ... Draco ...“

To jméno, jeho vlastní jméno v ústech Nebelvíra způsobilo, že zapomněl na požadované prosby, zapomněl, čeho chtěl opravdu dosáhnout a k čemu směřoval. Jedním pohybem vklouzl do dychtivého nitra milence a z jejich úst se vydral výkřik jak rozkoše, tak i bolesti. Na chvíli ztuhnul a snažil se do plic nabrat vzduch, který jak se zdálo mu tím jedním tahem docela unikl. Pak se pomalu pohnul a cítil jak ho to teplé, příjemné nitro přijímá a obklopuje jako kokon. Je to tak dobré, tak intenzivní, tak hluboké. Pronikl hlouběji a pak couvnul, aby se znovu ponořil a ze svého hrdla vypustil zasténání. Rukama bloudil po Potterově těle, hladil jeho napnutá záda, masíroval citlivý krk a svými vlastními ústy si značil lesklou stezku podél páteře.

„Řekni mi, Harry, byli ti s kýmkoli tak dobře?“ zašeptal a skousnul lalůček jeho ucha. „Dokázal někdo, aby ses cítil tak nádherně, jako by ses vznášel v oblacích a držel přitom v ruce tu nejcennější zlatonku?“

„Draco ...“ zasténal Potter, otočil hlavu a zvrátil ji dozadu, aby si žíznivými ústy vyžádal polibek. „Nepřestávej, šukej mě.“

Ach ano, znesvěcení Nebelvírské nevinnosti, bylo to téměř jako potvrzení a Malfoy cítil, že nechce nic jiného. Potter byl jeho a jen jeho. Nic to nemohlo popřít, nic to nemohlo změnit ...

Nikdo po něm nemohl toužit víc ...

„Dokážu, že si mě budeš navždy pamatovat a kdokoli byl v minulosti hostem ve tvé posteli, zůstane až tím druhým.“ Ta slova mu téměř působila bolest, ale cítil, že to musí říct, že to musí sebou samým vypálit do Potterovy kůže a mysli.

„Ano! Ach, ano, Draco!“ zasténal Potter, přitiskl se hýžděmi silněji do Zmijozelova rozkroku a Malfoy netušil, jestli Zlatý chlapec potvrzuje jeho slova, nebo dává průchod potěšení, které mu trhalo tělo.

Popadl ho za ruku, položil ji na jeho vlastní penis a pevně sevřel prsty. Opřel si ruce o Potterovy boky a prudce přirážel do náruživého vnitřku. Viděl pohyb mužovy paže, jak laskal svůj penis a následoval ho. Bylo to nad jeho síly. Zaťal zuby do Harryho ramene a snažil se potlačit výkřik, ale když orgasmus otřásl jeho bedry, zaklonil hlavu, pronikavě zasténal a uvolnil nahromaděnou slast, která horkým proudem vytryskla do těsného nitra milence. Ještě několikrát se pohnul, když viděl, jak Potterova ruka zrychluje a svaly se stahují kolem jeho pulzujícího údu. Z posledních sil se natáhnul a přikryl Harryho dlaň svou vlastní. Současně cítil, jak horké sperma zaplavilo jeho prsty a zanechalo na zdi bílé stopy, které rychle mizely v proudech vody.

Pomalu se vysunul z teplých útrob a když cítil, jak silně se mu třesou kolena, posadil se na podlaze kabiny. Voda se rozstřikovala na jeho stehnech a omývala unavené tělo. Vzhlédl a uviděl svého manžela, jak na něho zírá. S námahou poplácal kluzké dlaždice vedle sebe a Potter se s tichým povzdechem vzepřel o jeho rameno, posadil se vedle a opřel hlavu o zeď.

„Ty nejsi normální, Malfoyi.“

„Opravdu nelze přeceňovat nebelvírskou vděčnost“, odfrkl pobaveně.

„Víc než měsíc jsi nepřišel a dnes ...“

„Očekávání zvyšuje intenzitu prožitku.“

„Seru na očekávání.“

„Hmm ...“, usmál se spokojeně Draco. „Beru na vědomí.“

„To doufám.“ Nefritové oči se něho upíraly s vášní.

Jeho tělem se rozlil příjemný pocit uspokojení. Opravdu to udělal. Slova a ujišťování už byly nepotřebné. Potter mu patří a nikdo a nic to nemůže změnit. Malfoy vždy dostane, co chce ... zejména, pokud to chce víc než cokoli jiného.

ooOoo

14 komentářů:

  1. Fíííí, to bylo pořádně žhavý:-D Ale chlapci by si kromě toho měli občas i povídat, neuškodilo by jim to;-)
    Achája

    OdpovědětVymazat
  2. Ufff... ja som si to perfektne užívala :D Oni sú tak... je neviem ako t vyjadriť. Ďakujem za dokonalý preklad.
    Sex majú tí dvaja perfektný len škoda, že sa k sebe aj cez deň nedokážu správať krajšie. Dúfam, že sa to začne meniť. Ale asi sa budú musieť hlavne porozprávať.
    _________________
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  3. :-) intenzívne :D krása, len aby to začalo fungovať aj mimo postel, alebo sprchu :D

    OdpovědětVymazat
  4. wau, tak tohle bylo fakt úžasné, moc se těším na další dílek :)
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  5. Páni, tož to byla zase jednou kapitola....Já jsem tedy natěšená na další díl...Díky a budu se těšit...

    OdpovědětVymazat
  6. Hmm slaďunká kapitola, děkuji za ni a těším se na další :)...

    mariaa

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem se na tuto kapitolku tak těšila, v polštině jsem všemu nerozuměla, takže až dnes jsem si to mohla vychutnat. Ten jejich sex je tak žhavý a pokaždé je popsaný jinak, Draco je opravdu snaživý milenec.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  8. Ty mně chceš zabít. První Draco žárlí. Já se děsím co provede a on takhle hezky přepadne Harryho ve sprše. Jupííí
    Krásná kapča a moc se těším na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  9. A to mám jít po tomhle jako spát?:D Nemožná věc:D Dokonalá kapitolka, nedivím se tvému problému v její přeložení, já bych to asi nevydýchala:D

    OdpovědětVymazat
  10. Uf,horká to kapitola.
    Draco zřejmně dostal svoje,ale jak dlouho jim to tak bude vyhovovat,no Harry se dal dost snadno :)
    Děkuji za kapitolu :D

    OdpovědětVymazat
  11. Moc dobré, přímo skvělé, ale vážně by už měli promluvit. Díky za kapitolu

    OdpovědětVymazat
  12. :D Teď ani jeden neví, co čekat od toho druhého, zajímavej problém :D

    OdpovědětVymazat
  13. Aj som sa toho ich stretnutia obávala, či sa zas nebudú hádať, ale Draco má proste... :D talent na privlastňovanie - alebo skôr vytyčovanie svojho územia. Bolo to krásne :)

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)