3. března 2013

Red Hills - 26.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade
Děkuji všem, kteří mě minule podpořili svým komentářem: Lafix, Jutaki AiShine, Achája, Bobo, bacil, Noire, Charli, Zuzana, Saskya, kali, Jenny&Jenny ;-), Káťa, mariaa a jeden anonymek.
Omlouvám se za "drobné" zpoždění. Mea Culpa.
Hezky se bavte. :-D


26. kapitola

Podzemní místnost byla osvětlena magickými pochodněmi. Tři muži u stolu si s bezvýraznými tvářemi prohlíželi pečetní prsten, který ležel uprostřed stolu.  

„Jste si jisti, že v něm není žádná magie?“ Šedovlasý kouzelník se pozorně zadíval na Pastorka, který seděl vedle něho.

„Samozřejmě. Když jsme našli Malfoye, měl ho na prstu. Každý ví, že rodové prsteny nemohou být odstraněny bez souhlasu vlastníka, a protože Lucius byl v kómatu, pochopitelně jsme žádný souhlas nezískali. Nicméně, prsten byl prozkoumán z každého možného úhlu a nebyla v něm nalezena žádná magie, kromě obvyklého magického podpisu majitele. Takže mu byl ponechán, protože nepředstavoval žádnou hrozbu.“

„Rozumím“, přikývnul zamyšleně starší kouzelník. „Wolfie“, obrátil se na druhého muže. Jeho skutečné jméno nikdy nebylo vysloveno, vzhledem k postavení, které zastával. „Byl jsi při tom, když pan Malfoy uprchl. Jsi si jistý, že měl u sebe prsten?“

„Rozhodně.“ Mladý muž pohladil masku, která ležela na stole před ním. „Stál jsem vedle něho a zřetelně jsem ho viděl. Otáčel jím na prstu, jako by mu existence té cetky působila potěšení. Nevěnoval jsem tomu pozornost, protože ve spisu bylo jasně zdůrazněno, že neobsahuje žádnou magii.“

„Takže jakým zázrakem se stalo, že jste ho pak po prohledání izolace našli ukrytý v matraci?“ Nedotknutelný byl starý muž, ale jeho oči byly stále jasné a pronikavě hleděly na Stína.

„Je jen jedno vysvětlení, pečetní prsteny byly dva. Někdo musel podezřelému doručit druhý.“

„Ano ...“ Stařec zamyšleně hladil krátký, šedý plnovous. „Zaráží mě, proč si bystrozorové, kteří ho střežili, ničeho nevšimli. Každý příchozí byl přece zkontrolován. Kromě toho, ochrany by měly na přenášedlo reagovat.“

„To je pravda“, opřel se Pastorek na židli a zkřížil ruce na prsou. Jeho tmavý obličej byl zamyšlený. „Ale všichni víme, že se tu bavíme o Malfoyových. Je to mocná rodina, jedna z nejsilnějších, pokud jde o magii. Samotné panství je obklopené tak složitými ochrannými kouzly, že ani nám se je nikdy nepodařilo zlomit. Pouze díky pomoci Draca Malfoye jsme ho mohli po bitvě o Bradavice prohledat. Většina zabezpečení je založena na obětní magii, kterou vytvořili již Luciusovi předchůdci. Pouze někdo pokrevně spřízněný s rodinou se může bez obtíží dostat dovnitř. A když říkám pokrevně, myslím čistou, neposkvrněnou krev. Tu mají v tuto chvíli pouze Draco a Narcissa, která byla jako manželka automaticky zahrnuta do ochranné magie.“

„Jak to souvisí s pečetním prstenem?“ Nedotknutelný obrátil pohled zpět na okázalou cetku, která ležela na stole.

„Domnívám se, že tak magicky mocný rod neměl příliš problémů, aby vytvořili nezjistitelné přenášedlo. Dokonce se odvážím předpokládat, že byl v majetku rodiny již dlouhou dobu a dědí se z otce na syna. Pokud prsten reaguje pouze na magický podpis Malfoyů, v rukou jiných lidí byl prostě jen obyčejným kusem zlata. Proto bylo možné ho celkem snadno pronést do nemocnice a Lucius ho aktivoval ve chvíli, kdy padly ochrany.“

„Ano, v tuto chvíli je to jediné rozumné vysvětlení“, přikývl  Stín. „Otázkou zůstává, kdo to mohl udělat? Pokud je mi známo, od okamžiku probuzení ho navštívili jen dva lidé. Jeho syn Draco Malfoy, a Severus Snape.“

„Oba byli v Řádu a bojovali proti němu, nemáme žádný důvod je podezřívat. Pan Draco činy svého otce otevřeně odsoudil a díky jeho informacím…“

„To všechno je pravda, Kingsley“, souhlasil Wolfie rychle. „Ale to bylo více než před pěti lety. Od té doby se mnohé změnilo. Byl jeho syn. Zaručíš nám, že tu nezapracovaly výčitky svědomí?“

„Je to manžel Harryho Pottera, válečným hrdina!“

„Jistě, to však nic nemění na faktu, že je to Malfoy.“

„Nemůžeš svalit vinu na toho chlapce jenom proto, že jeho otec byl Smrtijed. Pracoval jsem s ním během války a mohu říci, že jsem ho poznal lépe než ty. Neuvěřím v jeho zradu. Mimo to, Draco byl nedávno vyslýchán pod Veritasérem a nevykazoval žádné příznaky náhlého nárůstu citů vůči obviněnému.“ Černý muž potřásl nervózně hlavou.

„Dobrá“, zvedl Wolfie ruce v souhlasném gestu. „Máš právo na vlastní názor. Ale ještě zůstává Severus Snape. Nepopřeš, že v minulosti byl Luciusův přítel.“

„Samozřejmě, že ne. Také byl mnoho let špehem. Pokud by chtěl jakkoli zachránit Malfoyovu kůži, udělal by to už dřív. Snape je tvrdohlavý a nelítostný, nemění své stanovisko ze dne na den. Je to tvrdý a nepoddajný muž, lidé ho nemusí mít rádi, ale jeho loajalitu nikdo nezpochybní. Každopádně…“, Pastorek se mírně zašklebil, „Mistr lektvarů a výčitky svědomí… Ne, to je příliš neuvěřitelné.“

„Jak si můžeš být tak jistý? Oni byli jediní, kdo ...“

„Znám je oba, zúčastnil jsem se té války, když ty“, ukázal prstem na Stína, „jsi byl ještě v bystrozorské školce!“

„To pouze znamená, že máš zkreslený pohled na věc, jsi neobjektivní a ...“

„Pánové!“ Zvuk z ruky, která udeřila do stolu, účinně zarazil blížící se hádku v zárodku. Oba na Nedotknutelného pohlédli s ohněm v očích. „Tohle není čas na nepřátelství. Stojíme na stejné straně, a rozhazovat obvinění také nic dobrého nepřinese. Musíme mít důkazy. Nezvratné důkazy.“ Zatleskal a do místnosti vešel jeden z bystrozorů. Zastavil se u dveří, sklonil hlavu na pozdrav. Při jeho příchodu se Stín otočil zády a rychle nasadil masku, která ležela na stole.

„Gordone, byl jsi jedním ze strážců pana Malfoye.“

„Ano.“ Muž s jistotou a bez rozpaků hleděl na muže sedící u stolu: Šéfa bystrozorů, Stína a Nedotknutelného.

„Měl jsi také službu ve dnech, kdy se tam objevili pánové Severus Snape a Draco Malfoy.“

„Samozřejmě. Ale nepřišli současně. Jejich návštěvy dělilo několik dnů. Draco Malfoy svého otce navštívil v době, kdy byl muž ještě v kómatu a o jeho návratu ke zdraví nic nenasvědčovalo.“

„A Severus Snape?“ Stařec na něho pozorně hleděl.

„Tři dny po probuzení, pokud si dobře pamatuji“, zamračil se muž, jak lovil v paměti.

„Rozumím.“ Nevyslovitelný se chvilku rozmýšlel a poté opět zabodl pohled do bystrozora. „Gordone, existuje... Hmm ... Je nějaká možnost, že by jeden z nich doručil vězni přenášedlo?“

Bystrozor nevěřícně zamrkal. Chvíli otevíral a zavíral ústa, jako by byl příliš šokován tím, co slyšel. Pak se zhluboka nadechl a zavřel oči, jako by ho náhle něco rozčílilo.

„Samozřejmě, že ne! Každý, kdo vstoupil, byl důkladně prověřený. Dokonce i čaromedici a ošetřovatelky tou procedurou prošli. Mohu vás ujistit, že ani pan Draco Malfoy, ani pan Severus Snape, neměli možnost dovnitř pronést jakékoli přenášedlo.“ Jeho hlas byl ostrý a bylo v něm slyšet hluboké dotčení. „Jsem bystrozor od jednadvaceti let a mohu vás ujistit, že jsem se nikdy neocitl v situaci, kdy by někdo zpochybňoval mé schopnosti.“

„Klid, Gordone“, pohlédl na něho Pastorek uklidňujícím způsobem. „Nikdo nepodává proti tobě – ani ostatním bystrozorů žádné obvinění. Prostě jen musíme vyřešit, jakým způsobem se falešný prsten do rukou pana Malfoye dostal.“

„Rozumím“, oddechl si bystrozor a trochu se uvolnil. Pokud na něho jeho šéf neměl žádné stížnosti, mohl v klidu odpovídat na otázky. „Každý příchozí musel samozřejmě odevzdat hůlku. To se netýkalo zdravotní péče, ale v tom případě při vyšetření vždy asistoval jeden z nás. Jak Snape, tak i syn toho Smrtijeda, byli důkladně prověřeni. V souladu s postupem byli prohledáni a podrobeni prosvětlujícímu kouzlu, které důkladně zjistilo, co má návštěvník u sebe. Ostatně, zabít se dá nejen s hůlkou. Bariéry byly nastaveny tak, aby zabránily kletbám a všem kouzlům, vrženým za účelem poškození zadrženého. Mohu vás ujistit, že nikdo z nich sebou prsten neměl. Mohu také s naprostou jistotou říci, že kromě oděvů u sebe neměli nic. Pravděpodobně znali pravidla a před návštěvou se připravili tím, že si vyprázdnili kapsy.“

„To zřejmě mělo rozptýlit tvé pochybnosti.“ Pastorek vrhl ostrý pohled na Stína, který klidně pokrčil rameny. „Ujišťuji vás, že moji lidé jsou velmi dobře vyškoleni.“

„Mám právo být podezřívavý.“

„Samozřejmě“, souhlasil klidně Pastorek. „Nicméně, to nás opět přivádí k výchozímu bodu. Odkud měl Malfoy prsten, když ho nikdo jiný nenavštívil?“

Muž u dveří rozpačitě přešlápl a tím na sebe upoutal pozornost tří mužů.

„Chceš nám ještě něco říct, ​​Gordone?“ Nedotknutelný povzbudivě pokynul rukou.

„Vlastně to nic není“, řekl váhavě bystrozor.

„Někdy zdánlivě bezvýznamná věc může představovat bod, po němž následuje průlom.“ Kingsley vstal, přešel k podřízenému a položil mu ruku na rameno. „Cokoliv řekneš, může být důležité.“

„Takže ... pár dní před termínem převozu pana Malfoye se objevil pan Dawlish.“

„Dawlish?“ Kingsley se na bystrozora překvapeně podíval. „Proč?“

„Doručil dokumenty týkající se jednání, která se mělo konat“, podíval se nejistě na šéfa bystrozorského úřadu. „Kouzla potvrdila pravost ministerské pečeti, také měl pověřovací doklad. V souladu s předpisy odložil hůlkou, ale zákon zakazuje vrhnout prosvětlující kouzlo na vysoké vládní úředníky. Tak jsme použili pouze standardní kontrolní magii, ale nezjistili jsme žádné magické předměty. Dveře byly stále otevřené a tak jsme mohli vidět, co se děje uvnitř. Nezaznamenali jsme nic podezřelého.“

„Takže pan Dawlish přišel, položil dopis na stůl a vyšel ven?“

„Vlastně, nejdřív ho upustil. Pan Malfoy už není tak fyzicky zdatný jako dřív a nestihnul ho chytit.“

„Takže ho doručil přímo do rukou podezřelého.“ Pastorek si zamyšleně mnul bradu. „Děkuji, Gordone, velmi jsi nám pomohl. Můžeš jít. Nezapomeň však, že jsi v této záležitosti stále pod přísahou mlčení.“

„Samozřejmě“, pokývnul muž svému nadřízenému ​​a pak i dvěma sedícím u stolu, poté opustil místnost. Šéf Bystrozorského úřadu se pomalu otočil ke svým partnerům a ponuře se na ně podíval.

„Ví někdo z vás něco o dopise zaslaném Luciusovi Malfoyovi z Ministerstva?“ Oba zavrtěli zamítavě hlavou.

„Dawlish, co?“ Wolfie si ztěžka povzdechl. „Opravdu, těžko tomu můžu uvěřit.“

„Nedělejme uspěchané závěry, dokud si s ním osobně nepromluvíme“, Nedotknutelný zabubnoval prsty na stole. „Myslím, že se tu sejdeme v šestnáct hodin, spolu s podezřelým, a pak rozhodneme, co je pravda a co pouze naše dohady.“

„Co Luciusova rodina? Neměli bychom jim dát vědět?“

„Ne, tato záležitost je stále přísně tajná. Ať si myslí, že je Lucius v našich rukou.“

„Ale ... Měli bychom varovat aspoň jeho syna. Malfoy se může chtít pomstít za jeho zradu“, Kingsley se nezdál přesvědčený. „Chlapec mohl být v nebezpečí, nezapomínejme také, koho je to manžel.“

„Přesně tak. Pan Draco má lepší ochranu, než bychom mu mohli zajistit my“, usmál se Stín pod nosem. „Kromě toho pochybuji, že by si s ním Lucius snadno poradil. Nezapomeňte, že nyní se Malfoy Junior dělí o magii s nejmocnějším čarodějem naší doby.“ Když viděl, že Pastorek stále vypadá, že má pochybnosti, vstal a přešel k němu. „V okolí školy umístíme monitorující kouzla. Pokud se poblíž objeví Lucius, padne do pasti.“

„Rozhodnuto“, Nedotknutelný vstal ze svého místa. „Tato záležitosti stále zůstává pod přísným utajením a budou se tím zabývat pouze Stíny a my dva.“ Pokud se Kingsley cítil uražený tím, že jeho bystrozoři byli vyloučeni z vyšetřování, nikdo by to na něm nepoznal. „Setkání považuji za skončené. Další proběhne v přítomnosti pana Dawlishe.“

..........

Accio hůlka Petersona.“ Harry obratně chytil přivolaný předmět a položil ho vedle svého talíře. Když viděl chlapcovy rozhněvané oči, ostře se na něj podíval. „Obdržíte ji po večeři. Máchat s ní směrem ke spolužákům během hostiny je nebezpečné.“ Povzdechl si a znovu zaútočil na lahodnou zaječí pečeni.

„Někdo by mohl živit falešné naděje, že jste se konečně stal zodpovědným, pane Pottere“, otřel si Snape ruce do ubrousku a sáhl po sklenici vody.

„Celou dobu se učím, zatímco někteří stojí na místě. Tomu se říká rozvoj.“ Nebelvír ten den rozhodně nebyl v náladě.

„Respekt ke starším vaše vzdělání pravděpodobně nezahrnuje.“

„Prosím, na lekci z dobrých mravů je trochu pozdě, nemyslíte?“ Harry od sebe odsunul talíř, protože ztratil chuť k jídlu.

„Dělá vám to radost?“ Draco nakopnul Pottera pod stolem a poslal mu naštvaný pohled.

„Prostě jen tvého kmotra nechci zklamat. Občas si myslím, že mě provokuje schválně“, pokrčil rameny. „Mám dojem, že to má rád.“

„Ano, jsem přímo nadšený ze styku s lidmi na nižší intelektuální úrovni, mám z toho lepší pocit“, pohlédl na něho ironicky Snape.

„Teď už vím, proč se tak často bavíte s Malfoyem.“ Ron, který konverzaci doteď jenom naslouchal, hodil směrem k Dracovi vyzývavý pohled.

„Rone!“ zamračila se na něj Hermiona, a Harry se na svého přítele podrážděně podíval. „Měli byste přestat, máme studentům dávat dobrý příklad.“

„Vždyť nás neslyší“, zrzek teď sám vypadal jako pokárané dítě.

„Weasley, pokud bys dostával srpec za každou blbost, která ti vyjde z úst, byl bys teď bohatý člověk.“ Draco si nemohl odpustit narážku a jako obvykle vrátil odpálený míček.

„Harry, zastav to, jsme profesoři.“ Grangerová, s úsměvem přilepeným na tvář, mu věnovala pohled, který by mohl krájet led na kostky.

Potter si promýšlel svou odpověď, když k němu dolehl Nevillův hlas.

„Pozítří je předvečer Vánoc“, věnoval jim mladík zvláštní pohled. „Někdy mám díky vám pocit, že ještě stále chodím do Bradavic. Možná bychom se místo hádání měli pobavit o plese. Parvati, mohla bys mi podat sůl?“ obrátil se na ni s úsměvem.

„Prosím“, sáhla po slánce a přesunula ji blíž k Longbottomovi. „Vlastně jsem se měla zeptat, jestli zvete někoho zvenku“, pousmála se jemně.

„Ano, jistého vysokého, tmavovlasého pána. Je opravdu bohatý, má smysl pro humor ...“

„Pottere!“ Tentokrát ho udeřil Dracův loket do žeber. S vyčítavým pohledem tiše zasténal.

„Má sedmdesátdva let a je jedním z investorů“, dokončil klidně. „Draco, budu si myslet, že žárlíš.“

„No jistě, nemyslím na nic jiného, než jak odhánět nápadníky zpod tvých oken“, obrátil blonďák oči v sloup a Parvati se tiše zahihňala.

„Merline ...“, tiché zasténání, které Snapovi uniklo, mělo za následek, že se všichni podívali směrem na Mistra lektvarů. Potter se proti své vůli začal smát. Severus vypadal, jako kdyby přemýšlel, co tady vlastně dělá a za jaké hříchy musel být ve společnosti tak málo duchaplných kolegů.

„Určitě nás poctíte svou přítomností“, kývnul Harry směrem k profesorovi.

„Po ničem netoužím víc.“ Snapův pohled mohl zabíjet.

„Skvělé.“ Justin, který seděl vedle Hermiony, byl buď úplně slepý, nebo – což bylo pravděpodobnější - zcela ignoroval Severusův sarkasmus. „Harry, ty vlastně, jako ředitel, budeš muset ples zahájit. Bylo by hezké, kdyby tvůj druhý tanec patřil kmotrovi tvého manžela, aby se zdůraznily rodinné vazby.“

Harry cítil, jak mu vidlička prokluzuje ze ztuhlé ruky. S výrazem nejhlubší hrůzy pohlédl na svého přítele. Zešílel?! Zoufale jsem se rozhlédl dokola, jak hledal pomoc a narazil na Dracovy rozesmáté oči.

„Hráblo ti?“ vykřikl a několik nejblíže sedících studentů na něj upřelo zvědavý pohled. „Úplně jsi přišel o rozum.. nebudu.. nebudu tancovat ... s ním!“

„Ale, pane Pottere, nesluší se odmítat nejbližší rodinu. Vlastně ... můj taneční pořádek dosud není plný ...“, Snape významně poklesl hlasem. Harry cítil, jak se Malfoy vedle něho začíná třást.

„Ale ... ale ... vy netančíte…“

„Samozřejmě, že tančí, Severus je aristokrat.“ Dracův hlas byl podivně tlumený, jako by jen s obtížemi artikuloval. Bylo to divné, Zmijozel nikdy neměl problémy se vyjádřit.

„Já ...“ Harry cítil, jak mu po krku stéká pramínek potu. „Žertujete, že jo?“

„Neumíš tančit, Harry?“ Malfoy intenzivně zíral na ubrousek, který mu ležel na klíně.

„Samozřejmě, že umím! O to nejde! Nebudu ... ne ... Nebudu tančit se Snapem!“ Zvuk padající vidličky obrátil jeho zrak směrem k Ronovi přesně v okamžiku, kdy se přítel ponořil pod ubrus.

„Jak vidíš, Draco, opravdu jsem se snažil, ale tvůj manžel odmítl. Odpusť mi proto, že se uchýlím do svých pokojů, abych v tichosti rozjímal nad svým zklamáním.“ Snape se zvedl z křesla a nakonec pohlédl na Pottera. „Quibus deerat inimicus, per amicos oppressi“, * zamumlal a odešel.

„Co?“ zamrkal Harry rychle a přenesl pohled na svého manžela.

„Pro Merlina, prober se, Pottere, a sundej ze mě ten pohled plný touhy po rozumu.“ Draco konečně zvedl hlavu a podíval se na černovlasého mladíka. „Vážně jsi uvěřil, že by s tebou Severus chtěl tancovat? Netušil jsem, že ve tvém věku Justinovi ještě naletíš.“

„Takže ... on nemluvil vážně?“ Nebelvír cítil, jak ho hrůza opouští, a na její místo nastupuje vztek na Finch-Fletchleyho a všechny přítomné u stolu. Zdálo se, že se skvěle pobavili na jeho účet.

„Opravdu, jakkoliv by to byl nezapomenutelný pohled, mnohem víc mi záleží na živém Severusovi, než na jeho mrtvém těle“, protočil Draco oči a snažil se potlačit smích. „Weasley, pokud jsi již přestal předstírat, že jsi žába, můžeš vylézt zpod stolu. Tvůj řehot otřásá nádobím.“

„Velmi vtipné, opravdu véélmi vtipné.“ Harry nevěděl, jestli se má cítit uražený nebo jestli se má přidat k pobavené společnosti. Dilema vyřešil až na hranici možností zrudlý obličej Rona, který nakonec našel vidličku a vynořil se z hlubin bílého ubrusu.

Harry vybuchl smíchy.

..........

„Weasley, pozval jsi Grangerovou na ples?“ Draco spolu s Harrym a Ronem, kráčeli opuštěnou chodbou a mířili do svých pokojů.

„A proč bych to měl dělat?“ podíval se Ron podezřívavě, protože v tom prohlášení hledal skrytou provokaci.

„Možná proto, že by to bylo milé?“ V Malfoyových očích bylo něco mezi zvědavostí a shovívavostí.

„Vždyť tam stejně bude“, střelil Ron nejistým pohledem na Harryho a hledal u něho záchranu, ale tmavovlasý muž jen pokrčil rameny.

„Což neznamená, že bys to nemohl udělat“, zvedl Draco obočí a pozoroval ruměnec, jak se pomalu šíří po tváři Nebelvíra. „Někdy si říkám, jestli jste vy, Nebelvíři, tupí od narození, nebo jestli vás tomu umění učí.“

„Hej, neurážejte mě“, podíval se na něj rozhořčeně. „Mionka je moje kamarádka. Určitě jsi to vymyslel. Vydusili jste Harryho, a teď se chceš vysmívat mě!“

„Nevzrušuj se, Weasley“, opřel se o zábradlí na schodech a zkřížil ruce na prsou. „Doufám, že nebudete mít nic proti tomu, abych pozvat svého přítele? Učil se v Krásnohůlkách a získal nejvyšší skóre OVCE. Jsem si jistý, že rychle najdou společnou řeč.“

„Tohle je školní ples, neměl bys tam zvát tvé kamarádíčky“, ohradil se Ron ostražitě.

„Fabien se o naši školu zajímá. Poslal mi v té věci dopis, v němž vyjádřil svou touhu k investicím. Přece si nemyslíš, že bych si to nechal ujít?“

„Harry?“ Nebelvír se tázavě podíval na svého přítele.

„Ehm... Víš, Rone, čím víc sponzorů, tím líp pro nás“, podrbal se Potter na krku.

„No, ale on chce, aby Hermiona ... Vždyť toho Fa-nevímjak vůbec nezná!“

„Ples je ideální příležitost, aby ho poznala.“ Draco se na něj podíval s politováním. „Kromě toho si myslím, že pro něho bude ideální partnerka“, odvrátil se a, bez slova rozloučení s Nebelvírem, pomalu stoupal po schodech.

„Jo, dobře, dobrou noc, Rone“, pohlédl Harry soucitně na svého přítele a rychle dohnal manžela.

„Opravdu si myslíš, že by se Hermiona tomu Francouzovi mohla líbit?“ zeptal se, když stáli před obrazem, na kterém se had právě budil ze spánku.

Draco na něho zamyšleně hleděl. Chvíli mlčel a pak zavrtěl hlavou, jako by odháněl nežádoucí myšlenky.

„Z intelektuálního hlediska? Absolutně.“

„Ale tak normálně, jako žena. Vždyť je hezká, neříkej, že sis toho nevšiml.“

„Samozřejmě, že všiml.“ Draco prošel již otevřeným průchodem do pokojů. „Jsem estét.“

„No tak o co jde?“ nevzdával se Harry. „To proto, že Hermiona pochází z mudlovské rodiny? Ten chlápek má nějaké předsudky?“ Opřel si ruce v bok, jako by se chystal k boji.

„Harry ...“, zastavil se Malfoy a zatvářil se pobaveně. „I kdyby byla čarodějnice té nejčistší krve, tak by z toho nic nebylo, protože víš ... Fabien je gay.“

ooOoo

Pozn. k překladu: * A ty, jenž neměli žádné nepřátele, utlačovali přátelé.

13 komentářů:

  1. :D :D :D Malfoy se nám začíná vměšovat do života...

    OdpovědětVymazat
  2. :-D to s tancom nemalo chybu :D tak Mionka :D po tom mi stále chodia na rozum "miňonky" :D
    pekné :D

    OdpovědětVymazat
  3. Dneska to bylo takové krátké, ale hlavně, že jsme se dočkali. Páni profesoři se pořád chovají jako puberťáci - všichni včetně Severuse.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  4. moc pěkné a ta scéna u stolu...chudák Harry...:-D

    OdpovědětVymazat
  5. Úžasné, úžasné jako vždy:-) Doufám, že bystrozoři máknou a že ples se povede a Ron nebude tak zabedněný:-D
    Achája

    OdpovědětVymazat
  6. Moc pekne. Uz se tesim na ples:-D:-D Skoda ze to Rona uz netrkne:-D
    Anna

    OdpovědětVymazat
  7. :D jo, Harry je občas trochu natvrdlí:D, moc hezká kapitolka a těším se mooooc na další :)
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  8. No tak teď opravdu mírně zuřím.Proč tito tři: Šéf bystrozorů, Stín a Nedotknutelný nechtějí varovat Draca,Harryho a Severuse. Sakra začínám mí o ně strach a co teprve o Sam. No aspoň už podezření z pomoci Luciusovi padlo na toho pravého.
    Ha a Draco jako intrikán toho aby Ron pozval Hermi na ples. Jupíí to jsem se nesmála. A Severus tančící s Harrym hmmmm to by byl velmi zajímavý zážitek. No nechám si zajít chuť.
    Takže se mooc těším na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  9. No výborně,ti chytráci na ministerstvu se neobtěžují informovat náš pár,že jim Lucius pláchl z jejich och tak zručných rukou,děs.Scénka u stolu byla výborná,stejně jako Dracova jemná manipulace s Ronem :)
    Děkuji za kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Ach jo, ta povídka je prostě skvělá :) - těším se na další díííl :D! Děkuji za překlad.

    mariaa

    OdpovědětVymazat
  11. Chudák Harry, takhle ho vydusit :-D ae ta scéna neměla chybu:-D

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  12. Slávni bystrozori ma poriadne naštvali, že Draca neupozornili na Luciusov útek. Mám o chudáka strach. Aj keď verím, že ho Harry zachráni alebo možno dokonca aj ochráni?
    Na ples sa teším, Harry naozaj vie tancovať? Ale na ples sa môžu dostať ľudia z vonku, asi to bude aj Luciusov plán... Už aby tu bolo pokračovanie. Ďakujem za túto kapitolu.
    _________
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  13. Veľmi milá kapitolka, záver zaujímavý. Čo tým návrhom Draco sledoval? Nebodaj sa hrá na dohadzovačka? Mäkne nám, či čo? :D Krása!

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)