10. března 2013

Red Hills - 27.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Děkuji všem, kteří mě podporují svými milými komentáři. Tentokrát jsou to: Charli, Saskya, Bobo, Káťa, Achája, Anna, Lafix, bacil, kali, mariaa, Jenny a Zuzana. Krásně se všichni bavte. :-)


27. kapitola


Harry seděl za stolem a koutkem oka pozoroval studenty, kteří si sami procvičovali kouzlo Protego. Třetí ročníky už měly částečné znalosti a tak na ně nemusel při používání běžných štítů bedlivě dohlížet. Z pochopitelných důvodů mezi nimi nebyly děti, které by už dříve nechodily na nějaké vyučování. Tito studenti představovali svéráznou směs chovanců škol a soukromých učitelů. Rodiče se je rozhodli přihlásit na Emeraldfog z rozličných důvodů. Někteří to prostě měli blíž, a jiní - jak prohlásil Ron - následovali Harryho jméno. Právě třeťáci byli svým způsobem unikátní. Nezahrnoval je školní fond, protože rodiny mohly platit za jejich vzdělání. Nejdřív měla škola přijímat pouze prvňáky a druhý ročník vytvořit z dětí s nadprůměrnými dovednostmi, které se už od svých rodičů leccos naučily. To Malfoy navrhnul vytvoření této třídy a přesvědčil o tom i radu, která takové finanční podpoře samozřejmě rychle zatleskala.

Malfoy ...

Harry vstal a přešel k jedné ze studentek.

„Slečno Bianchi, Protego není kouzlo, které vrháte tak, že namíříte hůlku na protivníka.“ Vzal ji za zápěstí a vedl ho, aby ve vzduchu naznačil správný pohyb. „Je to ochranné kouzlo, má vytvořit štít a zablokovat úder. Musí vás zachránit před kletbou. Když už chcete na někoho mířit, přinejmenším vrhněte kouzlo na spojence.“

Černovlasá čarodějka se začervenala, mírně přikývla a nespouštěla přitom oči ze svého profesora.

„Existuje možnost doučování? Obrana proti černé magii se občas zdá opravdu složitá“, zamrkala několikrát a plaše se usmála. „Jste v téhle oblasti odborník, pane profesore ...“, smolně černé řasy se opět koketně zatřepotaly.

„Myslím, že stejně dobré bude procvičování s přáteli“, odstoupil otráveně.

Zanedlouho tu bude pololetí a někteří studenti ještě stále brali jako věc osobní cti vlichotit se učitelům. Ron se tomu smál, považoval takové dovádění za neškodné, i když to nepochybně povznášelo jeho ego. Malfoy to kvitoval pokrčením ramen se slovy, že pro něho to není nic nového, takže vlastně není o čem mluvit. Harry tyhle věci neměl rád. Na začátku ho chichotání dívek a provázející pohledy některých chlapců, přiváděly do velkých rozpaků, později ho začaly rozčilovat. Doufal, že nakonec přestanou zbytečně marnit jeho čas, a že on sám se naučí rozlišovat, kdy má student opravdu potíže s pojetím podstaty kouzla, a kdy ho prostě jen provokuje, aby mu věnoval osobní pozornost. Zřejmě měl stále potíže teenagery prokouknout, jelikož nabyl neodbytného dojmu, že byl opět zmanipulován. A to zejména proto, že slečna Bianchi, hned po jeho návratu ke stolu, bez problému odrazila kouzlo protivníka.

Vzdychl, promnul si spánky a s úlevou přivítal konec poslední hodiny tohoto dne. Rychle se rozloučil se studenty, popřál jim hezký den a přemístil se do svých pokojů. Možnost přemisťovat s tímto způsobem byla dostupná pouze učitelům. Hermiona takhle přizpůsobila magické bariéry hned po začátku školního roku, a to z důvodu, že tak budou moci rychleji reagovat v krizových situacích. Harry přijal její opatření s nadšením – přemístění bylo uzpůsobeno tak, že do soukromých prostor se mohli přemístit pouze jejich majitelé. Dával přednost tomu, aby ho v jeho vlastní ložnici nikdo nepřekvapil. Jiná věc byla, že Malfoy, jako jeho manžel, se do jeho pokojů mohl dostat bez jakýchkoliv překážek, ale naštěstí vždy používal průchod přes obraz.

Shodil učitelské oblečení a ze skříně vytáhl dlouhý plášť v malachitové barvě, s grafitovým lemováním a lehce lesklými sponami, které pasovaly ke zbytku. Typické kouzelnické oblečení bylo mírně projmuté v pase a měkce splývalo ke kotníkům. Díky rozparkům po stranách se vrstvy tkaniny překrývaly, chránily tělo před studeným vzduchem a nebránily pohybu v případě nutnosti boje. Stejným způsobem byly šité uniformy bystrozorů a Harry opravdu oceňoval jejich výhody. Hodil letaxový prášek do krbu a brzy se ocitl v Příčné.

..........

Den před Vánocemi tu panoval nepopsatelný ruch. Teplou, vlněnou čepici si narazil víc, aby pod ní ukryl slavnou jizvu, a tlačíc se davem zamířil do obchodu s magickými hračkami. Okamžitě ho obklopilo tlachání a překřikování prodejců. Rozhlížel se kolem sebe, procházel podél regálů a hledal ten správný dárek.

Nikdy dřív nebyl v kouzelnickém obchodě pro děti a brzy zjistil, že vybrat si bude těžší, než se mu zpočátku zdálo. Z polic k němu doléhalo podezřelé šeptání a chichotání. Ignoroval samoskládací kostky, minul tančící panenky a trochu vylekaným pohledem odskočil od klaunů hrajících na činely. Nikdy je neměl rád. Ty bledé tváře, ukryté za barevnými maskami, měl spojené s něčím krutým a zákeřným. Nepřirozeně zvýrazněné rysy obličeje, přehnané barvy a věčně široký, falešný úsměv. Nikdy by nic takového dítěti nekoupil.

Rychle obešel regál a ocitl se u stánku s malými, létajícími košťátky, které z proutků rozsypávaly třpytivý prach. To je možná dobré pro děvčátka, ale co by s něčím takovým dělal kluk? Malí stratégové ho taky nepřesvědčili. Válka, i když v provedení malých vojáčků, kteří v olověných rukách drželi místo mečů hůlky, byla stále válka. Na konci, přímo u stěny, uviděl velký koš s barevnými míči. Usmál se a přešel k nim, chvíli stál skloněný a hledal ten nejvhodnější.

„Mohu vám s něčím pomoci, pane?“

„Hledám míč pro dítě“, obrátil se na mladou čarodějku v červené sváteční uniformě.

„Chlapec nebo dívka?“ usmála se dívka povzbudivě.

„Chlapec.“ Díval se, jak se prodavačka naklání nad koš a hledá hračku v příslušné barvě. Po chvíli se narovnala a v rukou držela míč ve třech barvách - žluté, černé a červené. Harry se široce usmál. „Ten bude ideální. Má nějaké speciální vlastnosti?“

„To jsou míče s hledáčkem“, vysvětlila věcně čarodějka. „Děti mají tendenci věci ztrácet, nebo je nechávat na těch nejméně vhodných místech. Pak stačí jen použít kouzlo Recupero a hůlka se sama nasměruje ke ztracené hračce.“

„Na jakou vzdálenost kouzlo funguje?“ Harry si v duchu představil rozlehlou zahradu Růžového domu.

„Má opravdu velký dosah. Děti si své hračky často berou sebou, když jdou se svými rodiči na návštěvu a občas na ně zapomenou, pak je to problém.“

„Chápu“, přikývl spokojeně. „Zabalte mi ho, prosím, do červeného papíru se zlatou stuhou.“

O chvíli později k balíčku přidal ještě kouli, v nímž miniaturní kouzelník létal mezi padajícími sněhovými vločkami nad jasně osvětlenými vánočními stromky. Po vyřčení příslušného kouzla koule svítila měkkým světlem a tak byla i pěknou noční lampičkou.

Po odchodu z obchodu použil zmenšovací kouzlo a dárky vsunul do kapsy. U Madame Malkinové koupil šátek, který měnil barvu tak, aby odpovídal aktuálnímu oblečení majitele, a v knihkupectví - knihu s titulem "Mistr úskoku - aneb tisíc a dva způsoby, jak vyhrát ve Famfrpálu“. Spokojený právě prošel kolem výstavy nejnovějších košťat, když jeho pozornost upoutal malý obchod úplně stranou. Pomalu, jako by přemítal o správnosti svého rozhodnutí, se pohnul jeho směrem.

Uvnitř panovalo příjemné pološero. Nebyly tu žádné regály, zato na třech stěnách byly umístěny skleněné vitráže, za kterými visely na speciálních úchytech nejrůznější zbraně, jako z historických filmů. Byly tam palcáty, meče, biče, dýky, oštěpy a řemdihy, a ještě mnoho dalších, stejně smrtících ostří. Pozvolna procházel kolem nich a obdivoval jejich provedení a tvary.

„Mohu vám s něčím pomoci?“ Zpoza velkého pultu vyšel maličký kouzelník, přistoupil k němu a upřel na něho pohled.

„Máte tu rapíry?“ zeptal se opatrně.

„Ach, vznešená zbraň.“ Kouzelník měl silný, hluboký hlas, který se v žádném případě nehodil k jeho trpasličí postavě. „Samozřejmě, máme k dispozici skutečné unikáty“, rychle přikývl dokonale kulatou, holou hlavou, pokynul rukou a vedl Harryho do zadní místnosti. „Chtěl byste jednoduchý, pokrytý ochrannými kouzly, nebo možná s kovanými runami?“

„Ehm ... Vlastně se v tom příliš nevyznám“, řekl váhavě.

„Nevyznáte se“, zalapal trpaslík po dechu a jeho tvář zkřivila znechucená grimasa. „Ignorace, absolutní ignorace. Tak proč jste se sem táhnul? Jen ztrácíte můj čas“, postrkoval mladíka směrem k východu.

„Rád bych někomu dal dárek“, zapřel se Harry nohama. Tak to ne, když už sem přišel, nechtěl odejít s prázdnýma rukama. Už několik dní si lámal hlavu, co Malfoyovi koupit a nic ho nenapadalo. Problém je v tom, že Draco měl úplně všechno a jeho nárokům se dalo opravdu těžko vyhovět.

„Dárek.“ Kouzelník ho přestal postrkovat a podezřívavě si ho prohlížel. „K čemu?“

„No ... k Vánocům.“

„Rapír, to nejsou kouzelnické šaty, nelze mávnout hůlkou, aby se přizpůsobily. Ignorace, úplná ignorace, co je tohle za dobu“, mumlal si pod vousy a to jedno slovo opakoval stále dokola. „Bojoval jste s tím někdy?“

„Několikrát, ale nejsem expert“, pokrčil rameny.

„Tak víte o tom něco, nebo nevíte?“ Zdálo se, že prodavač ztrácí trpělivost.

„To, že znám základy, neznamená, že se vyznám v typech téhle zbraně.“

„Bystrozor, co?“ Jeho pohled vyjadřoval pochopení a při pohledu na překvapený výraz klienta potřásl rozhořčeně hlavou. „Přicházejí sem právě takoví. Prošli základním cvičením a vyznačují se mizernými ​​znalostmi. Alespoň máte tolik slušnosti, abyste připustil, že o tom nic nevíte. Dobře, pro koho je ten rapír?“

„Říkal jsem, je to dar“, Harry už pomalu začínal pochybovat o správnosti svého rozhodnutí.

„Ignorante! Ptám se na popis! Vysoký, nízký, svalnatý, hubený?“ Nízký hlas prodavače se odrazil od stěn.

„Eee ... víceméně mého vzrůstu a postavy.“

„Více či méně? Je to důležité.“ Kouzelník kráčel podél polic a prohlížel jednotlivá ostří.

„Možná, že o palec vyšší“, přiznal neochotně.

„Magie?“

„No, kouzelník, samozřejmě“, přikývl dychtivě.

„Kouzelník, samozřejmě“, parodoval ho prodavač. „Jistě, že není mudla! Tady má v sobě magii i ten nejobyčejnější předmět! Ptám se na úroveň síly!“

„Vysoká“, tak tohle mohl klidně potvrdit.

„Tak to nejde“, plešatý muž zavrtěl hlavou. „Čím silnější čaroděj, tím těžší je najít odpovídající zbraň. Musí přijít sám.“

„Jak by mohl přijít sám, když mu to chci dát jako dárek? Sakra, vždyť jsem to říkal“, rozzlobil se nakonec Harry.

„Ignorant! Jak jsem říkal, ignorant!“ Tohle slovo bylo zřejmě trpaslíkovo nejoblíbenější. „Kouzelnická zbraň reaguje v závislosti na úrovni magie. Nemohu vám prodat nic pořádného, pokud ji nebudu znát. Dám vám slabší a k ničemu mu nebude, když si vezmete silnější, nezvládne ji, a to je celá pravda. Možná, že koupíte jen nějaký obyčejný, s běžnými ochrannými kouzly, ale to není žádný dar.“

„Ne, musí být opravdu dobrý, Draco by se nespokojil jen tak s něčím“, zavrtěl Nebelvír odevzdaně hlavou.

„Draco, neobvyklé ...“, podíval se na něho prodavač zkoumavě. „Znám pouze jednoho kouzelníka, kterému bylo dáno tak jedinečné jméno. Jeho otec je opravdu silný mág.“

„Spíše byl“, zašklebil se zdráhavě Harry.

„Je nebo byl, to není důležité. Malfoy je Malfoy“, usmál se, když mu mladík věnoval udivený pohled. „Ano, ano, dobře si pamatuji všechny své zákazníky. To je schopnost, kterou musí disponovat každý vlastník obchodu s osobními magickými předměty. Dobrá“, kolébal se dál do hlubin obchodu. „No tak pojďte, budete tam trčet jako zkamenělý?“ mávnul znovu rukou a Harry ho chtě nechtě následoval. „Tak ... Draco Malfoy, je to přítel nebo příbuzný?“

„Manžel“, v duchu zaklel, když viděl překvapený výraz prodavače.

„Ááá, pan Potter“, úsměv absolutně neseděl k obličeji pod lysinou. „To jste měl to říct hned. Četl jsem o tom, četl“, pokýval hlavou. „Magická přísaha, sdílení moci, to mění podstatu věci. Napasujeme ji na vás a bude to perfektní“, promnul si malé, baculaté ruce s krátkými buřtíkovými prsty. „Takže, chcete něco zvláštního, hmm?“

„No, to myslím ...“

„Velká moc, silná ...“, mumlal si pro sebe. „Bezhůlková magie je vám známa?“ zeptal se nečekaně.

„No, rozhodně.“ Harry se už cítil otázkami unavený.

„Pěkné, působivé“, mnul si kouzelník zamyšleně bradu. „Tady, tohle je ono“, mávl hůlkou a jedna skleněná tabule zmizela. Z kapsy vytáhl bílé rukavice a nasadil si je, pak rychle přistoupil k držákům a sejmul z nich jeden ze zavěšených rapírů. „Vezměte ho a mávněte s ním“, obrátil se a podal mu ostří.

„Nemám rukavice“, podíval se Harry bezradně na své ruce.

„Idiote.“ Nezdálo se, že by se ten kouzelník nějak staral o jeho slavné jméno. „Tato zbraň obsahuje opravdu silnou magii. Mohl bych si ublížit, kdybych ji vzal holýma rukama. Vypadám snad jako hrdina? Tohle jsou speciální rukavice, které mě před takovou nehodou ochrání. Vy můžete, vám se nic nestane.“

Harry váhavě vzal rapír a potěžkal ho v ruce. Cítil, jak magie pomalu putuje podél jeho ruky a jako kokon obklopuje celou paži. Nebyl to nepříjemný pocit, naopak, měl pocit, jako kdyby ho něco zahalilo a současně chránilo. Rozmáchl se, ostří se svistem proťalo vzduch a zanechalo za sebou téměř neviditelnou, světelnou stopu. Nebelvír se na okamžik cítil jako ten den, kdy si kupoval svou první hůlku.

„Prvotřídní.“ Trpaslík si skoro radostně poskočil na místě. „Věděl jsem, že jednoho dne ten zázrak najde svého majitele.“

„To ho doteď nikdo nechtěl koupit?“, pohlédl Harry překvapeně na prodavače.

Zbraň byla opravdu nádherná. Jemný, proplétaný koš, pokovovaný bílým zlatem, měl perfektně symetrické oblouky, které chránily ruku před zraněním a současně bránily vyražení rapíru z ruky. Jilec byl potažený jemnou kůží, takže prsty neklouzaly, což zajišťovalo majiteli jistotu pohybu. Délka čepele přesahovala metr.

„Ale chtěli, velmi chtěli. Malér je v tom, že to ne majitel si vybírá magický rapír, ale naopak rapír si volí majitele, nebo spíš jeho magii.“

„Jako hůlka?“ zeptal se Harry překvapeně.

„Přesně tak! A tento je výjimečný. Vidíte ty jemné řezy na koši?“ Potter zvedl ruku a pozorně si prohlédl znamení vyrytá na rámu. „To je magie run. Mocná Druidská práce. Sama o sobě je jako neverbální Protego. Pletený ornament koše není jen na ozdobu. Mezi jeho kovovými úponky lze uvěznit jiné ostří a snadno ho zlomit. Čepel je dlouhá, vyrobená z magické slitiny a zvládne mnoho kouzel. Může soupeře zmrazit, ochromit a dokonce i spálit, to záleží na záměru majitele. Navíc je tento rapír, na rozdíl od ostatních, lehký a jak jste si jistě všiml, snadno se s ním manipuluje. Je to zbraň skutečného mistra.“

„Mistra ...“, pousmál se Harry. „Takže bude perfektní.“

„O tom nepochybuji, Malfoyové se v boji gentlemanů specializují už po celá staletí“, přistoupil a vzal čepel z mladíkových rukou. Harry se chvíli cítil, jako kdyby ztratil něco důležitého, co bylo prodloužením jeho ruky. Tenhle rapír se opravdu zcela lišil od těch, se kterými se učil bojovat, když absolvoval bystrozorský výcvik. „Tak jak, mám ho zabalit?“

„Ano, prosím“, oklepal se a schoval si ruce do kapes kabátu, jako by najednou nevěděl, co si s nimi počít. O chvíli později byl dárek zabalený a ležel na pultu před Potterem. Cena, kterou za něj musel zaplatit, se zdála horentní. Vzhledem k tomu, že většinu svých peněz vložil do školy, takový výdaj vážně narušil jeho rozpočet. Hlavou mu prolétla myšlenka, že za ty prachy by nejspíš koupil nejnovější koště. Kupodivu, nelitoval.

„Vracíte se rovnou domů?“ zeptal se zaujatě trpaslík.

„Ano, rozhodně se už nikam nechystám.“ Byla to pravda. Všechno, co potřeboval, už měl. O dárky pro děti ze školy se postarají skřítkové, protože Hermiona a Parvati už udělaly seznam potřebných nákupů, a Ronovi slíbil večerní výpravu do Medového království.

„Dobře, můžete použít můj krb. Na tuhle věcičku zmenšovací kouzlo nefunguje.“ Skutečně, balíček byl dlouhý a bylo by poměrně obtížné se sním prodírat davem, posedlým předvánoční horečkou.

Harry děkovně přikývl a opět se vydal za trpaslíkem do zadní místnosti. Vsypal hrst prášku a vstoupil do zelených plamenů. Po přistání ve vlastním obývacím pokoji vrhnul na krb deaktivující kouzlo. Od tohoto okamžiku neměl žádný nepovolaný kouzelník možnost využít krb z obchodu, aby do Emeraldfogu vstoupil bez pozvání.

..........

Probudilo ho šumění moře. Navzdory otevřenému oknu bylo v místnosti teplo. Někdo pravděpodobně použil ohřívací kouzlo. Vzduchem se vznášela jemná vůně soli. Harry se protáhl a pomalu otevřel oči, ale hned zamžoural před vše pohlcujícím světlem.

Přes jemně padající sníh proráželo slabé slunce, jeho světlo se od té bělosti odráželo, rozsvěcovalo ji, a vydávalo tak neskutečný jas.

Převalil se na břicho, chvíli v té pozici setrval, pak vystrčil jednu nohu z vyhřáté postele a poškrábal se na lýtku. Povzdechl si a trošku odhrnul pokrývku, přetočil se zpátky na bok a pak na záda.

Byl Štědrý den. To znamenalo, že nikdo nepracoval a všichni se připravovali na svátky.

Šťastně se zazubil, zvedl ruce před sebe a prsty mával ve vzduchu.

„Harry, někteří se tu snaží spát“, dolehl k němu zpod pokrývky Malfoyův tlumený hlas.

„Dnes jsou Vánoce“, zamumlal a usmál se při pohledu na to, jak se blonďák místo odpovědi zavrtal hlouběji do peřin. „Jsou tu svátky!“

„Vánoční ráno bude zítra. Spím.“

„Zajímalo by mě, jestli jsou už ozdobené stromky. Skřítkové říkali, že se o všechno postarají. Hermiona byla sice trochu pobouřená, ale nakonec to vzdala. Asi ji vyděsila výška těch stromů.“

Malfoy hlava se konečně vynořila z hlubin postele a mladík vrhnul ospalý pohled na Pottera.

„Máš v úmyslu být následující tři dny tak rozjařený?“ Když vidět, jak Harry vesele přikyvuje, zasténal a položil se na záda. Přehodil si ruku přes hlavu a zaclonil si oči. „Vy, Nebelvíři, jste jako vánoční ponožky. Kdyby vás pověsili na krb, pravděpodobně byste se stále šťastně pohupovali a čekali na dárky. Tradičně veselí a červení.“

„Zmijozelové nemají rádi Vánoce?“ Harry znovu změnil polohu, obrátil se na bok a opřel si hlavu o ruku.

„Samozřejmě, že mají“, nadzvedl Draco loket a odhalil jedno oko. „V aristokratických domech se tento den pořádají lovy na zajíce. Nesmí se používat kouzla, povoleny jsou pouze luky a kuše. Hlava rodiny pak předává kořist skřítkům, kteří z ní udělají paštiku podávanou na druhý svátek Vánoční. Samozřejmě to má svou symboliku. Muži tímto způsobem ukazují, že dbají o svou rodinu, a skřítkové ... skřítkové, samozřejmě, poslušně plní rozkazy.“

„A co dělají ženy?“ Harry mu naslouchal se zavřenýma očima.

„Dekorují dům“, pousmál se Malfoy. „To je snad jediný den, kdy moje matka dělala něco jiného, ​​než aranžování květin, i když ... asi se to příliš neliší.“

„Zdobí Vánoční stromeček“, zamumlal Harry zasněně.

„Ne, to je práce skřítků. Ženy rozvěšují cesmínu, která odhání nežádoucí duchy a chrání před jedy. Stoly zdobí břečťanem a rozmarýnem, to má něco společného s city. V nakonec samozřejmě jmelí. V tomto případě ženy ztrácejí veškerou svou umírněnost a zavěšují ho všude, kde je napadne. V dávných dobách, když pod ním stanuli dva nepřátelé, museli svůj boj podložit až do příštího dne. To alespoň dávalo nějaký smysl, ale teď ... škoda slov.“

„Nemáš rád líbání, Draco?“ naklonil se nad ním Potter s lehce provokativním úsměvem.

„Prokleju tě, jestli se přiblížíš ještě o centimetr.“ Malfoyova ruka se, neznámo jak, ocitla na mladíkově hrudníku a tlačila ho mírně dozadu.

„Jo, dobře, jdu si vyčistit zuby“, obrátil tmavovlasý mladík oči v sloup a posadil se na posteli.

„Já první.“ Draco konečně odhodil přikrývky a spustil nohy z postele.

„Na to zapomeň, trvá ti to hodinu“, rýpnul si Potter.

„Tak jdi do svojí koupelny“, pokrčil Draco rameny a vstal.

„Vlastně ...“, zalezl Harry zpátky pod přikrývku, „tu hodinku si můžu ještě pospat.“

„Pottere ...“

..........

Harry ležel v posteli a díval se na světlý baldachýn, který zdobil Malfoyovu ložnici. Jeho život se od posledních svátků úplně změnil. Před rokem touhle dobou si s Ronem balili věci, aby strávili Vánoce u Weasleyů, a teď ... Teď měl svou vlastní rodinu. Znělo to poněkud absurdně, ale přesto to byla pravda.

Na začátku se mu manželství s Dracem jevilo jako nepomíjející noční můra. Všechno viděl v černých barvách a zdálo se, že všechno směřuje ke katastrofě. Byl vystrašený, nedůvěřivý, proklínal svůj život a proradnou zákeřnost osudu.

Netušil, kdy se to začalo měnit a nechtěný svazek začal nabírat zdání normálnosti. Nedokázal si ten jeden, speciální moment, vybavit. Zdálo se, že to nastupovalo v etapách. Nejdřív poznal Samuela a pak uviděl Malfoye jako opatrovníka, tak zcela odlišného od toho, koho znal každý den a dlouhou dobu si tyto dvě tváře Zmijozela nedokázal spojit. Pak proběhl výslech na ministerstvu, kdy poprvé pocítil s blonďákem jakousi solidaritu a věděl, že ať se stane cokoli, musí ho chránit. A nakonec ... nakonec přišel ten rozhovor o minulosti, o Luciusovi a o válce.

Kdyby mu předtím někdo řekl, že stráví život po boku Draca, pravděpodobně by si o něm myslel, že zešílel. Samozřejmě byl tento vztah značně odlišný od toho, o čem snil jako puberťák. Když teda pomine skutečnost, že si nakonec uvědomil, že nejspíš nikdy nebude typ muže, co se vrací po práci domů a líbá svou ženu na uvítanou. Ale někde tam, na obzoru, se tyčil malý domek, dva do sebe zamilovaní muži, společné večeře, dlouhé rozhovory, péče, vřelost a vzájemné láskyplné pohledy nad připálenými tousty.

Odfrkl si a zavrtěl hlavou.

Tohle byl Malfoy, nebylo tu žádné místo pro něžné pohledy, šeptaná vyznání a snídaně do postele. Nikdy nebude držení se za ruce, objímání na pohovce a úsměvy nad příliš připečenou snídaní.

Ale přesto to bylo dobré, možná ne tak dokonalé, jak si představoval, ale dobré.

Bývaly doby, kdy si myslel, že se ke vztahu nehodí. Měl noční můry, po kterých býval nevrlý. Dosud na svých bedrech nosil své kameny vzpomínek na náhrobky padlých, a sám sobě stále pokládal otázku, zda nemohl udělat něco víc.

Když se na to díval z tohoto úhlu, nesl Draco stejnou zátěž, a jeho minulost může s jeho vlastní soutěžit o pohár nejvíce podělaného života.

Během těchto čtyři měsíců si Harry uvědomil, že jeho rozpoložení se nějakým způsobem stalo závislé na Zmijozelovi. Nejzřetelnějším ukazatelem byly jejich společné noci a třebaže to tak nevypadalo, nešlo vždycky jen o sex. Občas uvažoval na tím, jestli ho magické vazby nechrání dokonce i v době spánku. Oba dva na toto téma mlčeli, ale když ráno vstávali, oblékali se a hádali o koupelnu, Harry viděl ve Zmijozelově tváři stejnou úlevu, jakou sám  uvnitř cítil. Další noc bez nočních můr. Společné spaní jim zaručovalo klidný spánek a to stačilo, aby mezi nimi zavládla nepsaná dohoda na téma sdílení postele. Nebylo důležité v čí ložnici, důležité bylo, že byli spolu.

Podíval se směrem ke koupelně. Měl Draca rád. To byla další věc, která přišla zničehonic. Mohli se hádat, provokovat, vést ostré diskuse, ale pokud chtěl být Harry upřímný sám k sobě, musel uznat, že bez ohledu na to, co se mezi nimi dřív stalo, mohl Zmijozela nazývat svým přítelem. Záleželo mu na něm, a to bylo taky dobré. Další nemožné, které se stalo možným. Co bude dál?

„Pottere!“

Zamrkal, jak byl prudce vytržený z vlastních myšlenek. Draco stál ve dveřích do koupelny, oblečený v černých kalhotách a bílé rozepnuté košili. Jeho vlasy byly čerstvě umyté a v měkkých pramenech rámovaly útlý obličej. Sakra! Lidé by neměli vypadat takhle. Měl by být vyhlášen zákon na příliš provokativní kouzelníky, díky kterým se váš mozek změní na kaši a tělo radostně pulsuje v rytmu vezmi-si-mě-teď-hned-a-ukaž-jaké-jsi-zvíře, nebo snad něco romantičtějšího? Nepodstatné. V každém případě by ten zákaz měl být napsán červeným inkoustem na lesklý bílý papír, tak hladkým jako pokožka ...

„Propána, kdy jsi vyšel?“, posadil se a automaticky si upravil přikrývku.

„Jsi si jistý, že oprava tvého zraku nebyla nějaká fušeřina?“ zvedl Malfoy obočí a ironicky se usmál. To by taky mělo být zakázané! „Zíral jsi na ty dveře a ani sis nevšiml, že v nich stojím.“

„Přemýšlel jsem.“

„Kouzlo Vánoc je mocné“, odtáhl se Draco konečně od rámu dveří a pomalu přistoupil k posteli. „Vstávej“, poškrábal se na hladké bradě. Určitě se před chvílí oholil. Pomalu sunul ruku po holé hrudi. Harryho oči se zaujetím sledovaly trasu, kterou se bledá ruka vydala. „Je nehumánní, abys stále polehával v posteli, když jsi mě probudil a donutil vstát.“

„Vůbec jsem ti neříkal, že máš vstávat.“ Nepřipadá v úvahu, aby teď vstal z postele, ne v tomhle stavu. Nikdo a nic ho k tomu nepřinutí!

Teda, pokud někdo není paličák a nestrhne z něho deku ...

„Vidím, že jsi velmi intenzivně ... přemýšlel“, zvedlo se Malfoyovo obočí ještě výš a úsměv se stal trochu zlomyslný. Je možné, aby byl takový úsměv sexy? Absolutně ne! To je proti přírodním zákonům! Problém je, že tyhle zákony se zřejmě netýkaly blonďáka, který stál nad ním. K Potterově zděšení představoval Zmijozel výjimku z pravidla. „Ale, Harry. Domnívám se, že právě tohle se zahrnuje do případů, o kterých se obvykle říká, že nesnesou odkladu.“ Nebelvír se zachvěl, když se nad ním Draco naklonil a teplou dlaň ovinul kolem jeho bolestně napjatého údu.

„Přestaň ...“, zasténal, ale současně mírně zvedl boky a oddálil stehna.

„No, já nevím“, sevřel Zmijozel pevněji prsty, zatímco jeho palec hladil hlavičku. „Popros.“ Přenesl pohled z manželovy tváře a zastavil se na cukajícím, vlhkostí se lesknoucím penisu.

„Prosím ...“

„O co ve skutečnosti prosíš, Harry?“ Dlaň zrychlila, s ideální citlivostí klouzala nahoru a dolů. Mám přestat, nebo snad pokračovat? Upřesni to“, sklonil se a přejížděl jazykem podél štěrbiny na vrcholku údu.

„Sakra!“ Potterova ruka zamířila do jeho vlasů a jemně je sevřela. Malfoyova ústa byla horká a vlhká. Jeho hladké rty se sevřely kolem milencova mužství a silně, téměř bolestivě, ho sály. Harry věděl, že to dlouho nevydrží. Ranní erekce měly tu zvláštnost, že začaly neznámo jak a stejně rychle skončily. Dracovy prsty si pohrávaly s jeho napjatými koulemi. Zvrátil hlavu a táhle zasténal. Vnímal, jak se jeho boky začínají nekontrolovatelně škubat. Chtěl to zastavit, oddálit chvíli, kdy se udělá mezi ty dychtivé rty, ale v tu chvíli se Malfoyův palec přitiskl k bodu těsně za varlaty a Harry cítil, že je ztracen. Sakra, bylo to ostudně rychlé.

Když otevřel oči, tak první, co uviděl, byla manželova tvář skloněná nad ním. Vítězoslavně se usmíval a v koutku jeho úst se bělala kapka spermatu. Vysunul jazyk a olízl ji, což u mladíka ležícího na polštáři vyvolalo tiché zalapání po dechu. Harry se nadzvedl a snažil se dosáhnout na zrudlé rty, ale zadržela ho Dracova dlaň, položená na jeho hrudi.

„Stále nemáš vyčištěné zuby“, odstoupil a vrátil se do koupelny, odkud po chvíli uslyšel šum vody a třesknutí dvířek skříňky, ve která měl kartáčky. Harry zasténal a peprně zaklel.

..........

„Cítím svátky“, nadechl se Potter zhluboka a rozjařeným pohledem se rozhlédl po chodbě, ozdobené břečťanem a cesmínou. Zeleň se mísila s červenými bobulemi a krásně doplňovala světlé stěny. Zlaté stuhy všechno propojovaly v celek jako třpytivé girlandy.

„Samozřejmě, že cítíš. Skřítci si vzali jako věc cti rozestavět stromky téměř ve všech třídách a místnostech“, zavrtěl Draco shovívavě hlavou.

„Tím to není, to ta atmosféra“, zatočil Potter rukou kolem dokola. „Všichni jsou tak usměvaví a plní nadšení.“

„Merline, tvoje oči se třpytí! Harry, jestli začneš rozdávat citrónové bonbóny, prokleju tě, přísahám.“

„Nikdy jsem je neměl rád“, pousmál se Harry. „Ale cenil jsem si toho, že je vždy nabízel. Bylo v tom něco hřejivého a ...“

„Vzrušující. To však nemění nic na  faktu, že mohl rozdávat něco více elegantního.“ Malfoy přejel rukou po zábradlí, jako by kontroloval prach a zřejmě to skutečně dělal, protože krátce nato zvedl ruku a zkontrolovat její stav, pravděpodobně uspokojený. „Taková čokoláda s pomerančem, nebo lanýže.“

„Lanýže?“

„V pistácií, nebo s ořechy“, Malfoyův pohled se stal lehce zasněný.

„Mohli byste být zticha? Někteří tady jsou hladoví“, zastavil je Ronův hlas a tak počkali, až se k nim připojí.

„Weasley, ty máš pořád hlad“, podíval se Draco na zrzka s posměchem.

„Dobrá výživa je základ, kromě toho hodně trénuju.“ Mladík měl zřejmě příliš dobrou náladu, než aby se nechal vyprovokovat.

„Ano, skutečně, létání na koštěti je tak vyčerpávající“, povzdechl si Zmijozel teatrálně.

„Kdyby zkusil několik hodin denně držet násadu mezi nohama, určitě bys sténal a kňučel, až by tě odnášeli z hřiště.“

„Ujišťuji tě, že držení násady zvládám perfektně. Dalo by se říct, že jsem se vypracoval k dokonalosti.“ Dracova ruka odhrnula vlasy, které mu spadly do očí a zpod řas pohlédl na bleskem rudnoucího Weasleyho.

„Vážně, Malfoyi, tohle jsem vědět nechtěl a klidně bych se bez těchto informací obešel.“ Ron si přejel rukou přes obličej, jako by z něj chtěl něco setřít. „Harry, fakt nevím, jak to snášíš. Já bych asi začal řvát, kdybych ho měl dennodenně vedle sebe.“

„Někdy mám opravdu chuť řvát“, vrhnul Potter kousavý pohlede směrem k Zmijozelovi. Sakra, tyhle kecy si mohl nechat.

„Tak jako před hodinou, když ...“, naklonil se Draco k Harrymu a sugestivně poklesl hlasem.

„Slyšel jsem!“ Weasley zastrčil ruce do kapes. „Moje snídaně ... Mám pocit, že nic nesním. Malfoyi, vždycky jsem věděl, že jsi špatný člověk. Sakra, začínám litovat, že existuje něco takového jako představivost.“

„Rone ... Opravdu bych dal přednost tomu, aby sis nic nepředstavoval“, zasténal Harry a vrazil loktem do Drakova boku, když otevřel ústa. „Sklapni, cokoli chceš říct, sklapni.“

„Harry, snad nechceš, abych ...“, Malfoy se zastavil v půlce věty, když se najednou v chodbě vedoucí do místnosti učitelů objevilo jasné světlo. Všichni tři zastavili a překvapeně zírali na podivný jev. V Ronově ruce se automaticky objevila hůlka a Harry rychle následoval jeho příkladu. Světlo na několik vteřin formovalo, a pak se směrem k nim pohnul rys, zářící vnitřním světlem.

„Patron?“ pohlédl na ně Weasley, jasně hledal vysvětlení.

„Kvůli čemu by někdo přivolával Patrona?“ napjal se Harry a podvědomě čekal na první náraz chladu. „A čí to sakra je?“

„Victorie ...“, Dracova tvář byla křídově bílá a Harry měl pocit, jako kdyby ho někdo silně udeřil do břicha a vyrazil poslední výdech z jeho hrudi. „Něco se stalo ...“, zašeptal a hned spěchal do nejbližší třídy, ve které byl krb.

ooOoo


14 komentářů:

  1. A proč si sakra myslíš, že to do středy vydržíme? Zrovna v tak napínavý okamžik....Kapitolka celkově o ničem, ale mě tyhle okecávací kaitoly nevadí...Naopak bylo to moc pěkné...

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherné ráno:-) a také tu konečně máme vánoční svátky...
    Ach jo, středa je tak daleko...snad se nestalo nic zlého...mám dojem, že se Lucius nebo Narcisa pustili do akce, ale snad se Samuelovi nic nestane...
    Děkuji za kapitolku, skvělá jako vždy a těším se na další:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  3. Tak začátek super. Harry a vánoce :-) Jo Dracovo škádlení Rona mně dostalo :-)
    Hej ten konec je vražedný. Úplně tuhnu hrůzou co se stalo. Hádám, že Lucius nebo Narcisa začali dělat problémy. Ach jo teď jenom vydržet do středy :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Jupííííííí, už se nemůžu dočkat středy :), jsem hrozně zvědavá, doufám, že se Samovi nic nestalo :)
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  5. Ano, děkujeme, ale až ve středu? NO pořád lepší než další neděli, že ?
    Dneska klidné Vánoce a příště velké napětí. Já si myslím, že Harry má určitě v kapse nějaké bombóny, jen možná nejsou citrónové.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  6. Teda...
    Tak krásna kapitola a tak hnusne skončila. Ako toto mám vydržať? Čo sa stalo Samuelovi?
    ďakujem za krásnu kapitolu ale vážne musí byť takto useknutá???
    _________
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  7. :-) jééé, Vianoce :)
    a zas im niekto do toho pchá prsty :( nekazte im to! :D css

    OdpovědětVymazat
  8. Neeeeeeeeeeeeee Co to jako je? :D Takhle to seknout? Měla jsem dojem že to bylo v módě před 3 lety nejmíň :D

    OdpovědětVymazat
  9. Že do sebe chlapci pořád ryjou ikdyž se majé rádi:-D Doufám, že Samuel je v pohodě.
    Achája

    OdpovědětVymazat
  10. A nešlo by to dřív? :D To se nedělá takhle useknou konec takové parádní kapitoly :) že se nestydíš :D:D Uplně cítím tu Vánoční atmosféru a díky ní se mi velice moc tato kapitolka líbila. Usmívám se jak měsíček nad hnojem :D:D Jen doufám že je Sam v pořádku....
    Anna

    OdpovědětVymazat
  11. A je to tady! Mr. or Mrs. Malfoy?
    Pajčas

    OdpovědětVymazat
  12. Sakra a tak v pohodě to začalo a teď sem tak napnutá je to Narcissa,Lucius nebo něco úplně jiného...
    Sem moc ráda,že přidáš už ve středu si poklad :)

    OdpovědětVymazat
  13. No pěkné, rodinné problémy se vynořují na Vánoce, jak jinak, že..:)
    Jinak kapča byla super.. líbilo se mi co vybral Harry za dárek pro Draca, akorát to vypadá, že ten si ho moc neužije, škoda.. těšila jsem se na jeho reakci. A ten dárek pro mrňouse, ten balón.. přišlo mi, že to jeho vyhledávací kouzlo se bude v budoucnu hodit.. Uvidíme.. a je super, že další kapitola bude už ve středu, opravdu moooc super

    Lily

    OdpovědětVymazat
  14. No a oheň je na streche. Safra, to som zvedavá, či to zasiahla Narcissa, či Lucius. Tipujem Cissu. A nepáči sa mi to. Sakra s tou blbou Ginnou! Kiež by vedela držať jazyk za zubami, tupaňa malá ryšavá! :/

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)