16. června 2013

Red Hills - 42.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Děkuji všem za přetrvávající podporu! Opravdu, moc to pro mě znamená. :-D
Takže těmto zlatíčkům věnuji následující kapitolku a snad mě nezabijí za to, že je to zase cliffhanger jako prase. >> Saskya, Lafix, Charli, Bobo, Jenny, Zuzana, Jutaki AiShine, Achája, Nixal, kali, Lily, Anna, bacil a Káťa >> Je to vaše.


42. kapitola

Odvaha je ovládnout svůj strach, nikoliv nepřítomnost strachu.

Když Draco procházel zdánlivě prázdnými chodbami Rowle Manoru, opakoval si tuhle myšlenku jako mantru. Kdysi krásný, živý dům nyní připomínal krajinu po bitvě. Zašklebil se, když si uvědomil, že tenhle umělecký skvost, jakým panství bývalo, nezničila válka, ale nedbalost Bystrozorů. Kdyby prokázali alespoň trochu úcty, když už ne majitelům, tak alespoň hodnotě, kterou některé položky představovaly, nemusel by se otřást teď, kdy jeho nohy šlapaly po zbytcích rozbitých antických váz. Když prohledávali sídlo za účelem nalezení temných magických artefaktů, na nějakou jemnost zřejmě ani nepomysleli.

Draco minul další pokoje, které děsily tapetami rozedranými jako v záchvatu zlosti a plesnivými koberci s ohryzanými okraji, nepochybně od potkanů. Část křišťálových lustrů úplně zmizela, pravděpodobně padly za oběť lupičům, ty zbývající smutně visely a pocinkávaly zbytky skleněných rampouchů, které rozhoupával noční vítr přicházející skrze rozbitá okna. Z toho zvuku mu naskakovala husí kůže. Opatrně přešel kolem jednoho z polorozpadlých krbů a překročil na kamenné podlaze roztříštěné figurky. Smutné. Dokázal pochopit, že někdo rozvalil kámen, aby našel úkryty, kterých bylo v kouzelnických domech plno, ale nemohl pochopit, proč se s takovou zuřivostí vyřádili na křehkých ozdůbkách. Jako kdyby dílo zkázy někoho naplňovalo spokojeností. Pod nohou mu něco zachrastilo. Přesunul ji stranou a spatřil popraskanou tvář panenky z francouzského porcelánu, kdysi zřejmě jemnou a krásnou. Majitelka panství měla s největší pravděpodobností slabost pro tento druh drobnůstek. Možná je sbírala léta a netušila, že její milovaní drobečkové budou rozbiti a pokryjí zaprášenou podlahu. Draco nebyl sentimentální a takovým věcem zřídkakdy přisuzoval význam, ale úpadek tohoto krásného panství ho určitým způsobem rozčiloval. Všude, kam se obrátil, viděl trosky, které překrývaly mramorové podlahy. Byl vyděšený pomyšlením, že někde tady je místnost, ve které je ukrytý Samuel. Je nespravedlivé, že malé dítě bylo nuceno pohlížet na depresivní obraz zkázy. Jako by samotný akt únosu nebyl dostatečně strašný.

Otevřel další dveře a s hůlkou připravenou k útoku uskočil, když se mu pod nohama mihnul temný stín. Pokáral sám sebe za ledové jehly strachu, které cítil po celém těle. Byla to jen stará, zdivočelá kočka. Tiše zaklel a vydal se dál. V tuhle chvíli Harrymu záviděl, že tu ruinu může procházet s Weasleym po boku. Blesklo mu hlavou, jestli byl Potter jedním z Bystrozorů přidělených k prohledávání Rowle Manoru. Ventiloval by i on svůj vztek a frustraci na všem, co by bylo v dosahu jeho rukou? Otřásl se při pomyšlení, že by takhle mohl vypadal Malfoy Manor a dílo zkázy by mohl vykonat Harry Potter. Ne, nevěřil, že by toho byl jeho manžel schopný. Draco věděl, jak moc je Harry sentimentální. V jeho pokoji byly vystavené obrázky přátel, stále si schovával zbytky svého starého koštěte a jednou se mu dokonce zdálo, že se v jedné ze zásuvek zablýsklo rozbité zrcátko, pečlivě zabalené do kusu látky. Takže, pokud tohle tady někdo zavinil, byli to neotesaní, bezohlední Bystrozorové, ne Harry.

Ironicky se ušklíbl, když mu došlo, jak si svého partnera podvědomě idealizuje. Možná nebyl jedním z těch, kteří v zuřivosti uvolnili svůj hněv na majetek nenáviděného Smrtijeda, ale také byl vinen za rabování, které následovalo později. Koneckonců, on a jeho kolegové opětovně nenastavili bariéry a nechali tak panství dostupné pro každého. Draco necítil smutek kvůli bývalým obyvatelům domu, dostali to, co si zasloužili. Jeho hněv způsobilo nesmyslné ničení. Skutečnost, že někdo nechápal hodnotu unikátních předmětů, nebyla žádnou omluvou. Byl to jen čistý vandalismus.

Pomalu vystoupal po schodech osazených dlažbou, kdysi jistě krásnou, ale nyní poškrábanou a popraskanou. Prsty pevněji sevřel Ruku slávy a druhou ruku zasunul do kapsy, ve které měl schovaný zatemňovací prášek. Divné bylo, že přešel celým přízemím, aniž by ho někdo zastavil. Nyní procházel chodby v patře, tak prázdnými a tichými, jako by kromě něho nebyla v domě živá duše. Znepokojující. Opravdu by dal přednost boji, někomu se postavit, přitlačit ho ke zdi a požadovat odpovědi. Ta zdánlivá prázdnota ho přiváděla k šílenství.

Zastavil se a rozhlédl se kolem, oči se mu podezřívavě zúžily. Něco bylo špatně. Už dávno měl na někoho narazit nebo aspoň slyšet nějaké zvuky svědčící o přítomnosti dalších lidí. V sídle byl přece ještě Harry, Weasley, Snape a dokonce i Bystrozorové, kteří již pravděpodobně vstoupili do akce. Úplně jako by na něho někdo použil tišící kouzlo, aby odvrátil jeho pozornost od... od čeho? Z počátku měl pocit, že ho něco láká, něco, co způsobuje, že... jde jako na provázku! Hlasitě zalapal po dechu, když si uvědomil, že má pravdu. Věděli o něm! Přesně věděli, kdy vstoupil do sídla a určili mu cestu. Zatracená magie krve! Nepatrné a prakticky nezjistitelné kouzlo, které mohl použít pouze jeho otec. Osoba s ním spřízněná! Draco téměř zaskřípal zuby, když si uvědomil, že možná minul místnost, ve které byl Samuel, zatímco pod vlivem kouzla mířil rovnou do lvího chřtánu. Teď dokonale chápal, proč se jeho mysl zaobírala víc stavem usedlosti než bratrem. Odvraceli jeho pozornost od toho, co je důležité!

Finite Incantatem,“ zamumlal tiše s hůlkou namířenou na sebe.

Obrátil se, aby se vrátil do přízemí, ale něco ho stále přitahovalo na konec chodby. Měl dojem, že je tam něco důležitého, snad odpovědi na všechny otázky. Možná Samuel? Zaťal zuby. To zkurvené kouzlo pořád působilo. Měl předpokládat, že obyčejné Finite tady nepomůže. To znamená, že na něho čekali. Napřímil se a pevným krokem vyrazil přímo před sebe, silněji sevřel v prstech hůlku. Byl ostražitý a připravený kdykoli odrazit útok. Když teď věděl, s čím má dočinění, mohl se více soustředit na svůj úkol.

Pozvolna se blížil ke dveřím na protilehlé stěně chodby a současně se rozhlížel kolem. Měl pocit, že slyší tlumený smích, jako by ho někdo z úkrytu sledoval. Sakra! Takhle to rozhodně vypadat nemělo! Narovnal se v ramenou a opatrně strčil do dřevěných, bohatě vyřezávaných dveří, které se k jeho překvapení tiše otevřely. Těžce polkl a vstoupil dovnitř.

Interiér ničím nepřipomínal zničené místnosti, které míjel cestou. Světlé stěny, pokryté drahými tapetami, byly osvětlené magickými pochodněmi, zasazenými v mosazných svícnech. V krbu hořel oheň a uprostřed římsy stála velká váza s kyticí bílých růží. Na kulatém stolku stál šálek kávy, nad kterým se vznášel obláček páry.

„Doufám, že tě cestou nikdo neobtěžoval.“ Z levé strany místnosti k němu dolehl tichý, mírně zastřený, ale Dracovi tak dobře známý hlas. S namířenou hůlkou se bleskově obrátil jeho směrem. „Vida, pěkný reflex. Ačkoli trochu opožděný.“

„Věděl jsem, že jsi to udělal ty!“ Draco přimhouřil oči a zadíval se na postavu usazenou v hlubokém křesle.

„Jistě, to si dovedu představit.“ Lucius pomalu vstal z křesla, napřímil se a pak přešel pár kroků směrem k synovi. Draco sebou lehce trhnul, když světlo pochodní dopadlo na jeho tvář. „Ubohé, že?“ Starší Malfoy přejel štíhlými prsty po levé straně obličeje, které vypadala jako mrtvá.

„Zasloužíš si mnohem víc...“ Draco silou vůle potlačil podvědomé nutkání, aby couvnul do bezpečí.

„Pět let v kómatu po zradě vlastního syna je pravděpodobně dostatečný trest.“ Pomocí ručně vyřezávané hole, o kterou se těžce opíral, přešel muž kolem Draca a zastavil se u stolku, kde prsty sevřel opěradlo židle.

„Očividně jsi se z toho nepoučil. Nestačí, že se ti podařilo utéct, ještě...“ Draco potřásl hlavou a snažil se uklidnit. „Kde je Samuel? Co jsi mu udělal?“

„Oh, Samuel, to nešťastné dítě. Nikdy se neměl nenarodit, ale Alecto byla umíněná. Nevím, co sis myslel, když jsi ho vzal ze sirotčince.“

„Je to můj bratr, ale to ty... nikdy nepochopíš.“ Draco lehce sklonil hůlku, ale ani na chvíli ze svého otce nespustil oči.

„Je to bastard. Hanba a ostuda naší rodiny.“ Lucius se otočil a ostře pohlédl na svého syna. „Zbytečný sentiment, tohle jsem tě neučil.“

„A já si myslím, že právě tohle. Rodinná čest, pokrevní vazby, Malfoyové vždy drží spolu. Copak v tom všem nejde právě o tohle?“

„Možná,“ přikývl lehce Lucius. „ Zřejmě jsem udělal chybu, když jsem předpokládal, že jsi schopen to pochopit. Zradil jsi mě! Zradil jsi ideály, které jsem ti vštěpoval! A pak jsi zradil svou matkou, když jsi ji veřejně zahanbil.“

„Nebuď pokrytec,“ zamračil se posměšně Draco. „Zrada, zrada, zrada. Oháníš se tím slovem, zatímco ty sám jsi ten ohnivý kruh překročil jako první. Doufám, že to aspoň stálo za to.“

„Byl jsem... no, neuvažoval jsem střízlivě.“ Lucius chtěl pokrčit rameny, ale k jeho zlosti zůstalo levé rameno nehybné.

„Vyspal jsi se s ní po jedné z těch vašich smrtijedských radovánek? To je skutečně trapné. A ty se odvažuješ mluvit o důstojnosti.“

„Nezapomínej se!“ Muž sevřel prsty kolem rukojeti hole. „Také jsi byl jedním z nás,“ dodal tišeji. „Také jsi byl Smrtijed.“

„Nebyl.“

To klidné prohlášení zřejmě staršího Malfoye vyvedlo z rovnováhy, protože lehce zavrávoral, když udělal krok směrem ke svému synovi. Draco v sobě zadusil podvědomou chuť mu pomoci. Navzdory tomu, co říkal, bez ohledu na všechen ten hněv, který v něm vřel, také jím cloumala obrovská lítost. Jeho otec. Ten nádherný, hrdý muž se stal... mrzákem. Někým, kdo se s obtížemi pohybuje a své paralyzované tělo opírá o ...

„Kde je tvá stará hůl?“ Otázka padla dřív, než ji Draco stihl zastavit.

Luciusovou tváří proběhla křeč.

„Bystrozoři.“

„Oh... No, to je logické, tvůj symbol moci v sobě ukrýval příliš mnoho černé magie a... tvou hůlku. Jilm a blána z dračího srdce... Muselo být těžké zvykat si na novou.“

„Vůbec ne.“ Lucius obrátil tvář a ukryl se za oponou světlých vlasů.

„Víš, že se nemůžeš skrývat donekonečna. Nakonec tě chytí. Únos chlapce pracuje ve tvůj neprospěch.“

„O jeden hřích více či méně…“

„Vydej mi ho, k ničemu ho nepotřebuješ.“ Draco zaskřípal zuby, když ve svém hlase zaslechl prosebný tón.

„On je chyba.“ Lucius opět pohlédl na svého syna. „Proč ti na něm tak záleží?“

„Je to můj bratr. Miluji ho.“

„Ach, láska. Destruktivní cit. Lidé pro ni umírali. Láska je slabost.“ Lucius si povzdechl a pevněji se opřel o hůl. „Jsi příliš emocionální, synu. Předpokládám, že to je Potterovým vlivem.“

„Nemíchej do toho Harryho,“ vrhnul na něho Draco vzteklý pohled. „On s tím nemá nic společného. Samuel se v mém životě objevit dlouho před ním!“

„Vida, vida. Harry...,“ protáhl Lucius. „Kam se poděly ty dobré časy, kdy Harry byl jen Potter, nepřítel číslo jedna?“

„Zemřely společně se Smrtijedy.“

Muž ustoupil, jako by ho Draco udeřil a sevřel rty do tenké linky.

„Já jsem naživu. Ty rovněž.“

„Už jsem ti říkal, že jsem nikdy nebyl jedním z vás.“

„To znamení říká něco jiného.“ Lucius se opřel o židli, zdravou rukou vytáhl rukáv šatů a odhalil tetování.

„Nesrovnávej je. Ty jsi přijal Znamení jako symbol své oddanosti velikášskému psychopatovi. Já ten svůj, abych ho zničil.“ Draco se ironicky zachvěly kouty úst, když v očích svého otce postřehl šok, který nedokázal včas skrýt. „Ano, od samého začátku jsem byl špion. Jak vidíš, ve svém oboru jsem velmi dobrý. Můžeš si pogratulovat, vždy jsi mě učil, abych byl nejlepší.“

„Učil jsem tě i jiné věci, tvá paměť je značně selektivní.“

„Spíš propracovaná. Přijímá to, co je důležité a odmítá blouznění šílence. To stačí, jenom marníš můj čas,“ Dracova hůlka se opět zvedla. „Vydej mého bratra.“

„Vyhrožuješ mi?“ Lucius vyprsknul krátkým smíchem a v jeho očích se objevilo něco divného. „Schovej si hrozby pro ty, kteří mohou...“

„Nežvaň a vrať...“ Křik přehlušil poslední slova jeho otce a zároveň způsobil, že Draco nezaslechl ruch ze své pravé strany.

„Expelliarmus!“

Jeho hlohová hůlka mu vklouzla z prstů a odletěla směrem k vetřelci. Draco ztuhl s rukou nataženou před sebou.

„Co je to za výrazy! Společnost spodiny ti evidentně škodí,“ mlaskla nespokojeně Narcissa.

„Ty...“

„Matko! Nejsem jedním z tvých pochybných přátel,“ prohlásila chladně žena. „Nepřivítáš mě?“

„Tohle není společenské setkání.“

„Zklamal jsi mě. Tolik let jsme byli spolu, jako rodina.“ Narcisa mávla rukou. V okamžiku se objevil silně vystrašený skřítek a na stůl položil podnos s čajem a sušenkami. „Darjeeling, spařený tři minuty, jak to máš rád.“

„Ne, děkuji.“

„Trvám na tom.“ Hlas jeho matky ocelově zazvonil.

„Copak to nechápeš? Nechci ani tvůj čaj, ani tvoje cukroví! Přišel jsem pro svého bratra.“ Draco se stěží ovládal. Měl chuť křičet a někomu ji ubalit. Byla to fraška, zdání dobrých mravů, za kterými se skrývalo zlo.

„Ale, Draco,“ podívala se na něho Narcissa překvapeně. „Ty nemáš bratra.“

„Samuel...“

„Nevyslovuj to jméno přede mnou!“

„Co jste se Samem udělali?“ Draco si přejel prsty po čele. Merline, doufal, že Harry a Snape měli více štěstí než on a chlapce našli. „Je to jen dítě.“

„Ty to nechápeš, Draco. Zlo se skrývá v různých formách. Někdy má podobu zdánlivě nevinného stvoření, aby nás pokoušelo a lákalo. Zlo musí být zničeno, než nad námi získá svou moc.“ Narcisa volným krokem přistoupila ke stolu a nalila si horký čaj do malého šálku. „Nicméně, Lucius také nechápe obludnost tohoto ohrožení. Způsobil mi velké zklamání.“

„Narcisso...“

„Ano? Oh, omlouvám se, chceš také čaj?“ Žena nalila další porci nápoje.

„O čem to ona mluví?“ Draco bezmocně pohlédl na svého otce.

„Ne ona! Matka!“ Narcissin hlas se zvýšil o oktávu, aby v další chvíli opět klesl. „ Sušenku, miláčku?“

„Otče?“ Cítil se, jako by ho někdo vecpal přímo doprostřed jakéhosi nepodařeného divadelního představení s nadměrně přehrávajícími herci.

„Přesně tak! Otče!“ Matka se šťastně usmála. „Vidíš, opět jsme celek. Krásná a bezchybná rodina. Jen ještě musíte smýt hříchy, kát se. Čistota odlišuje aristokracii od chátry.“

„Kát se?“ Draco cítil, jak mu cosi ledového přeběhlo podél páteře.

„Samozřejmě, pokání očišťuje,“ přikývla vážně Narcisa. „Bohužel, Lucius o tom není přesvědčený,“ dodala smutně.

„Narcisso, vysvětloval jsem ti...“

„Ticho.“ Když žena opětovně pohlédla na svého manžela, její oči ztvrdly a Draco si náhle uvědomil, že něco není v pořádku. Matka mu rozkazuje! A to bylo naprosto děsivé. „Zhřešil jsi, můj drahý. Dovolil jsi tělu, aby převzalo moc nad tvou myslí. Zneuctil jsi náš vztah, jeho posvátnost, vážnost. Tím jsi přivedl na svět zlo, kterému v žilách koluje tvoje krev. Měl bys mít sílu, abys ten hřích zničil, spálil na popel. Zajistit, aby přestal existovat.“ Pomalu přistoupila k muži a v parodii citlivosti ho jemně pohladila po tváři. „A pak ti odpustím.“

„Je to jen kluk. On tě neohrožuje.“ Lucius zavřel oči v grimase, kterou Draco pokládal za rezignaci. „Nech ho jít, pošli ho někam daleko, kde o něm nikdo nebude vědět.“

„Pamatuj na svou hůlku.“ Jemný dotek se ve zlomku vteřina proměnil v ostrý úder a šokovaný Draco pozoroval, jak na tváři otce vykvétají rudé otisky prstů.

Salazare... cítil k otci neuvěřitelný zármutek. Zármutek hraničící téměř s nenávistí. Vždyť v jeho očích byl Lucius vždy vzorem aristokrata, vůdce. Člověka, který se nikdy nevzdával. Před nikým nesklonil svůj krk, kromě šílence, který vypadal, jako by ho strávilo malomocenství. Pýcha a moc, to bylo to, co bylo vždy spojováno s Malfoyem seniorem. Proč tedy ustupoval šíleným... Ztuhl, když ho ta myšlenka udeřila silou rozmáchnuté palice. Narcissa byla šílená! Samozřejmě věděl, že poté, co jeho otec upadl do komatu a Temný pán padl, odmítala matka vzít na vědomí, že realita kolem ní se změnila. Vinila ho ze všeho a mnohokrát mu tu zradu vyčítala. Nikdy se nesmířila s faktem, že v tomto novém světě ztratilo její jméno svou hodnotu. Zdá se, že výskyt nemanželského dítěte naplnil kalich hořkosti a žena nakonec propadla šílenství. Žádné jiné vysvětlení nebylo.

„Slíbila jsi to.“ Otcův tichý hlas Draca donutil, aby se znovu zaměřil na scénu, která se odehrávala před jeho očima.

„Samozřejmě, můj drahý.“ Narcissa opět natáhla ruku k manželově tváři a Draco ztuhl. Tentokrát však trestající ruka jemně odhrnula mužovy dlouhé blond vlasy a pramen, který mu spadl do tváře, zastrčila za ucho. „Tvá nová hůlka je u mě v bezpečí. Vždyť to víš. Dostaneš ji, až splníš svou povinnost. Pak bude tvé pokání u konce. Pomohla jsem ti, viď? Vyrvala jsem tě z nehodných rukou a nedovolila, aby ti ublížili. Jen dvě osoby nás dělí od štěstí. Proč to nedokážeš pochopit? Je to tak jednoduché. Já, ty a Draco, znovu zaujmeme ve společnosti místo, které nám náleží. Budou nás ctít, obávat se nás a prokazovat respekt. Pouze dvě malé překážky...“

„Nedonutíš mě, abych zabil vlastního syna!“ Lucius konečně získal zpět část své rozhodnosti a odtáhl se od své manželky.

„Ani za cenu opětovného získání moci, jakou dává magie?“ Narcisa zvedla Dracovu hůlku, kterou otáčela mezi dvěma štíhlými prsty. „A nenazývej ho tak! Je to bastard, chyba!“

„Nutíš ho, aby...“ Draco se zachvěl hrůzou. „Úplně jsi se zbláznila! Jak mu můžeš přikazovat, aby zabil své vlastní dítě?“

„Ticho!“ Narcissa na něho namířila jeho hůlku. Chvíli se na ni dívala, pak s tichým povzdechem přešla ke krbu a položila ji na krbovou římsu, daleko mimo jeho dosah. „Nechci ti ublížit, Draco.“ Z kapsy elegantního hábitu vytáhla svou vlastní hůlku a konečky prstů pohladila hladké, leštěné dřevo. „Ty také musíš urovnat svůj život. Dopustil jsi se trojité zrady. Poprvé, když jsi se obrátil proti vlastní rodině. Podruhé, když jsi se oženil s... Potterem.“ Jméno Zlatého chlapce jí přešlo přes rty jen s obtížemi. „Potřetí, když jsi světu odhalil existenci toho dítěte.“

„Ne...“

„Mlč, když s tebou mluvím!“

Draco přímo cítil, jak vzduch v místnosti zhoustnul a prozíravě zmlknul. Hlavou mu probíhaly desítky myšlenek. Mohl by zkusit použít neverbální magii, vždyť po sňatku tuhle schopnost získal prostřednictvím vazby s Harrym. Až doposud ji však používal pouze z čisté lenosti, když se mu nechtělo natahovat po talíři s ovocem nebo... když chtěl svého manžela rychle zbavit přebytečného oblečení. Druhou možnost okamžitě zavrhl. Ani kdyby tu měl zemřít, nezbaví svou matku oblečení. Už jen z toho pomyšlení mu bylo na omdlení. Navíc by Narcissa mohla na takové ponížení reagovat velmi nepředvídatelně a pohled na nahou matku nebyl tím, co by Draco chtěl nutně vidět v okamžiku své smrti. Mohl by se také pokusit zvednout tác, na kterém ležely sušenky a pokusit se jím ženu zasáhnout. Existovalo však riziko, že se netrefí a jeho odvážný manévr pak skončí stejným způsobem, čili rychlou Avadou z ruky vlastní matky. Proto moudře mlčel a stále víc  se modlil, aby Harry, Snape nebo kdokoli jiný zasáhl jakýmkoli, ale hlavně účinným způsobem.

„To bude tvá oběť. Zadostiučinění za chyby. Draco...“ Pomalu se pohnula směrem ke svému synovi, ale neochotně se zastavila, když on udělal krok zpět. „Nemusíš se mě bát. Jsem tvoje matka. Víš, že jsem pro tebe vždycky chtěla jen to nejlepší.“

„Jako tehdy, když jsi poslala Imperio na ministerského úředníka?“ zeptal se posměšně Draco.

„Víš dobře, že jsem to udělala pro tebe, pro nás! Ty jsi Malfoy, sílu máš v krvi, nebyl jsi v ohrožení,“ povzdechla si netrpělivě Narcissa. „Mělo to zničit Pottera, zabít nebo, pokud by se to nepodařilo, alespoň zbavit magie.“ Odmlčela se, když uslyšela Luciusův tichý smích. „Bavíš se?“

„Ovšem,“ usmál se Malfoy, ale zvedla se pouze zdravá strana jeho tváře. Jako neobratně vyrobená maska mima, proběhlo Dracovi myslí. „Vycházela jsi z předpokladu, že náš potomek je magicky silnější než Potter, který…,“ vrhnul rychlý pohled na svého syna. „To je směšné. Zlatý chlapec byl označený jako rovný Temnému pánovi. To pro tebe nic neznamená?“

„Je to... Draco… Malfoyové...“ Narcissa trochu pobledla, ale brzy opět získala své sebevědomí. „Jsme čistokrevná rodina. Naše krev nikdy nebyla zředěná, naše magie sahá svými kořeny až k rodu Morgany! Potter... Potter je kříženec, polokrevný podvrženec! Musela jsem něco udělat!“

„A udělala. Spojila jsi nás navždy.“ V Draco hlase se dala postřehnou čirá spokojenost.

„To se dá napravit,“ mávla Narcissa přezíravě hůlkou, až z ní vytryskly jiskry. Lucius tomu znepokojeně přihlížel. „Právě tohle bude tvé pokání. Zabiješ podvržence. Svět bez něho bude lepší.“

„Možná tvůj.“ Dracovy oči zaplály nenávistí. „Nikdy! Slyšíš? Nikdy mě nedonutíš, abych Harrymu ublížil!“

„Změnil jsi se.“ Žena odhodila přes rameno své dlouhé, světlé vlasy. „On tě změnil. Pokud bys šel rovnou do Kruvalu, stále bys držel se svou rodinou. Vzdělávání v Bradavicích ti v hlavě něco převrátilo. Ale mě, samozřejmě, nikdo neposlouchal,“ obrátila na svého manžela obviňující pohled.

„Trochu logiky, Narcisso. Draco nemůže zabít svého manžela, protože mu to jeho magie nedovolí. Rituál, kterým jsou spojeni, mimochodem díky tobě, je účinně chrání před nimi samými. Ani Malfoy není všemocný. Takový obrat proti součinnosti by vedl k jeho smrti.“

„Bráníš ho? Po tom, co ti udělal? Poté, co přihlížel, jak tě naši nepřátelé nahnali jako zvíře rovnou do pasti, která tě na pět let zbavila...“

„Narcisso, teď na takové debaty není čas.“ Lucius odvrátil hlavu a obdivoval magický obraz, který představoval východ slunce nad Malfoy Manor. „Svítá,“ řekl tiše.

„Pět let existence na úrovni zkamenělé loutky ti narušilo mozek, Luciusi. Nemůžu uvěřit, že nechceš zadostiučinění. Navrácení cti!“

„Jsi šílená! Nic mi čest nevrátí, neočistí naše jméno. Zapomeň na salony, pozvánky, plesy a rauty. To už se nevrátí! Myslíš si, že zabití Pottera něco změní? Potopíš sama sebe i Draca!“

„Nejsem šílená! Dobře vím, čím se magie řídí,“ zasmála se tiše Narcissa. „Vlastně...,“ pohlédla na Draca se šibalským úsměvem, který ho vyděsil víc než její předchozí vztek. „Máš pravdu, náš syn nebude ten, kdo provede exekuci. On toho podvržence pouze přesvědčí, aby přišel ve správný čas na správné místo. O zbytek se postará naše služebnictvo.“

„Nikdy! Zapomínáš, že mě nemůžeš k ničemu přinutit.“ Draco zatínal pěsti. Merline, jak v tuhle chvíli toužil mít svou hůlku!

„Opravdu?“ Naklonila mírně hlavu a pobaveně na něho pohlédla. „A ty zapomínáš, že mám v rukou něco, na čem ti velmi záleží.“

„Samuel...“ Dracova tvář zamrzla v grimase hrůzy. „Je to ještě dítě...“

„A na tobě záleží, zda zemře v bolestech, nebo zhasne ve spánku, očištěný jednoduchou Avadou. Crucio je trochu složitější kletba.“ Položila prst na rty, jako by nad něčím uvažovala. „I když na druhou stranu se domnívám, že v Imperiu je více jemnosti a poskytuje větší možnosti. Sebepoškozování... inspirující, ne?“

„Nenávidím tě...“ Zlomila ho. Cítil se, jako by z něho vyprchal všechen vzduch. Nebyla to volba, bylo to znásilnění jeho svobodné vůle. Co má udělal? Obětovat život Harryho nebo Samuela? Ať už si vyberete jakkoli, výčitky svědomí ho nakonec zabijí. Bude umírat dlouho a pomalu. „Harry... Harry Sama najde a tvé plány ...“

„Mé plány se naplní. Možná, že ho najde, ale nikdy ho nedostane do svých rukou,“ pokrčila elegantně rameny. „Bastarda chrání magie krve a ani všemocný Potter ji neprolomí. Jak vidíš, všechno jsem promyslela.“

„A myslíš, že po tomto budeme jedna velká šťastná rodina?“ Draco se díval na ženu, která stála před ním a kterou kdysi považoval za ztělesnění krásy, taktu a dobrého vkusu. Cítil, jak z něho opadává všechen strach a nahrazuje ho čistá nenávist a odhodlání. Pomalu se pohnul směrem k matce, která při pohledu na výraz jeho tváře mírně couvla.

„Nemáš hůlku,“ připomněla mu tiše a zvedla hůlku na úroveň jeho prsou. „Nebuď idiot, Draco.“

„A co uděláš? Zabiješ mě?“ zavrčel nepříjemně. „Tak prosím, posluž si. Pro mě to nic neznamená. Myslíš si, že by život s vědomím, že jsem přispěl ke smrti dvou lidí, na kterých mi nejvíc záleží, byl lepší? Vždycky jsi byla nadutá a zahleděná do sebe. Vůbec jsi se nezměnila, kromě toho, že teď jsi ještě úplně šílená!“

„Nepřibližuj se!“

„Draco, ustup!“

Výkřiky Narcissy a Luciuse se  spojily v jedno společně s třeskem otvíraných dveří. Koutkem oka Draco zaznamenal, že v nich stáli Harry a Snape. Ne! Nemohl připustit, aby se kterémukoli z nich něco stalo. Nemohl... Bleskovým pohybem ruky sáhnul do kapsy a vrhl před sebe Peruánský instantní zatemňovací prášek. Místnost pohltila neproniknutelná tma. Ke svému překvapení zjistil, že v druhé ruce stále svírá Ruku slávy. Svět se náhle zpomalil. Obrázky před ním se pohybovaly rozmazaně. Neměl hůlku, takže opravdu nemohl nic moc dělat. Uviděl, jak Narcissa naslepo zamířila na Harryho a instinktivně se k němu vrhl. Poslední co slyšel, byl Luciusův výkřik a zvuk padajícího těla. Nevěděl komu patřilo.

ooOoo


Red Hills - 43.


16 komentářů:

  1. Tak takové rozuzlení jsem opravdu nečekala. Narcisa se zbláznila,ale že Lucius bude nakonec ten kdo je v tom dalo by se říct nevině mně dostalo. Uf tak a teď umřu zvědavostí co se tam stalo.
    Krásná kapča a moc se těším na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Šílená Narcissa, zřejmě se tento gen v rodině Blacků dědil. Celou povídku jsem měla husí kůži. Nechápu, proč Draco nevyužil svou sílu, když hůlku měla jenom jeho pošahaná matka a ta určitě není nějak zdatná čarodějka.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  3. Omg, takýto koniec:D
    Chudera Narcissa totálna šibnutá koza je z nej. A Lucius ma prekvapil, že odmietol zabiť Samuela:)
    Ďakujem za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  4. Páni, Lucius v rámci možností hodný a Narcissa šílená. No to jsem tedy oprvdu nečekala. Jo a pošli autorovi povídky jeden pořádný kámen za ten cliffhanger... Ale tvůj překlad je perfektní... :-D A mám pocit, že padající tělo patřilo Luciusovi... pletu se hodně?

    OdpovědětVymazat
  5. tak tomuto se říka hodně špatný nápad na ukončení kapitoly. co jsme udělali,že nás takto trestáš?Chceš abych do příštího týdne zešílela jako Narcisa? Jinak nádherná kapitola moc se mi líbí Dracův postoj k této věci. Těším se na další :)

    OdpovědětVymazat
  6. to v 19 :23 je můj komentík Katie11

    OdpovědětVymazat
  7. to je napinave to je napinave. Díky za překlad. :D pajčas

    OdpovědětVymazat
  8. uh....sakra v tom nejnapínavějším to utnout...to se dělá?! okamžitě další dílek
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  9. Ne, ne, ne...proč nám to děláš?! Teď mám čekat celý dlouhý týden?!:-( ale kapitola super, ostatně jako vždycky...a Lucius, že by v tom byl celkem nevinně? třeba se přeci jen z toho kómatu poučil...no a šílená Narcisa...moc se mi líbilo, že Draco ani nepomyslel na to, že by Harryho zabil, prostě doufal, že bude mít u sebe oba, jak Sama tk i manžela :-)snad se našim hrdinům nic nestane a dostanou Sama pryč:-) díky za dnešní kapitolu

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  10. Háháháhá, já vím jak to dopadne, dopadné, dopadnééééé!
    :D

    OdpovědětVymazat
  11. Tak to je mazec, teď budu jak na trní.
    Achája

    OdpovědětVymazat
  12. Wau Narcisa je blázen, to jsem nečekala i když možná jsem to mohla čekat. Tším se na pokračování i když se bojím čí tělo to padlo na zem.

    OdpovědětVymazat
  13. Narcissa sa vyfarbila, Lucius prekvapil. :) dúfam, že sa všetci odtiaľ dostanú zdraví :D

    OdpovědětVymazat
  14. Takže pověstné šílenství Blacků dohnalo nakonec i Narcissu,jak šokující.Ten konec je vážně o nervy.
    Děkuji za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  15. Hééééééj, co si myslíš že děláš?? sotva jsem se stačila nadechnout, co se kruci stalo??!!!

    Lily

    OdpovědětVymazat
  16. A jeeeeeeejeeee, už máme obete! Sakriš! Idem hneď ďalej! Je tu fasa!

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)