11. srpna 2013

Red Hills - 50. (Epilog)

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

A je tu poslední kapitola povídky, kterou jste si, jak doufám, oblíbili stejně jako já. Děkuji všem, kteří tu zanechali byť jediný komentář, ale největší díky věnuji těm, kteří mě podporovali soustavně a vytrvale. Miluji vás, jste skvělí.


50. kapitola – Epilog


„Jak paranoidní.“

Snape se těsněji ovinul tlustým vlněným kabátem a opatrně našlapoval v úzkém žlabu, který vedl k Havraní pevnosti. Už hodinu putoval po té zrádné kamenité cestě, kde to na každém kroku hrozilo pádem a okamžitou smrtí na dně propasti, jejíž okraje zahalovala šedá, vlhká mlha. Už rok se jednou týdně přemisťoval na malou skalní plošinu a pořád si na to nemohl zvyknout. Všude, kam se podíval, ho obklopovaly strmé a nepřístupné horské hřebeny s ostrými, zubatými okraji. Z absence jakékoli vegetace mu naskakovala husí kůže a zvuky vybuchujících gejzírů, od kterých ho dělily vysoké skály, mu náladu opravdu příliš nezlepšovaly. Nedokázal za hlavu hodit myšlenku, že šlape po sopce. Skutečnost, že byla už dávno nečinná, ho vůbec neuklidňovala.

Stezka se prudce stočila doleva a končila mezi dvěma skalními útvary. Snape se zastavil, s hlubokým odevzdaným povzdechem vložil hůlku do úzkého, pravděpodobně přírodního otvoru a hned nato ruku okamžitě stáhnul, když mu po prstech přejelo něco chladného.

„Sakra!“ Nedokázal potlačit tichý výkřik.

Toto místo rozhodně vyzařovalo zvláštní, nepřístupnou auru. Opravdu byl připravený uvěřit, že zde žijí elfové, faunové a jiné magické bytosti. Všichni společně, bez válek a svárů. Člověk by se do těchto končit neměl pouštět.

Když jeho hůlka zmizela, zřejmě zadržena neznámým cosi, které sídlilo v mezeře, objevila se před Snapovýma očima železná, takových pět metrů vysoká brána, která se s příšerným skřípotem začala otevírat. Snape stál bez hnutí, dokud se kovové monstrum nerozevřelo natolik, aby mohl projít dovnitř a poté výslednou mezerou proklouzl.

„Pokaždé, když se tu objevíš, vypadáš, jako bys chtěl někoho zabít.“ Muž, který stál na druhé straně, se ležérně opíral o vysokou zeď, podél které se táhla úzká cesta vedoucí na nádvoří. „Nevím, jestli na tebe mám takový vliv já nebo tohle místo.“

„Nech si to, Luciusi. Moc dobře víš, že tu cestu do pevnosti nesnáším.“ Snape se otočil a z otvoru na této straně vytáhl svou hůlku. Vždycky ho fascinovalo, jakým způsobem to cosi, ať to bylo cokoliv, dokázalo vycítit jeho záměry. Nitrozpyt? Ne, byl mistr nitroobrany a okamžitě by vycítil vetřelce, který by se snažil hrabat v jeho mysli. Byl si dobře vědom, že kdyby mu hlavou jen zasvitla myšlenka na zabití, ublížení nebo uvolnění některého z obyvatel pevnosti, brána by se nikdy neobjevila a on by mohl trčet mezi skalami až do... Každopádně, určitě dlouho.

„Občas si myslím, že je to horší než Azkaban.“ Lucius se otřásl a pohnul se směrem k nádvoří.

Na rozdíl od holých, přírodních skal, které se nacházely venku, tady to vypadalo úplně jinak. Kulatá dvorana, v jejímž středu byla fontána obehnaná asi půldruhého metru vysokou zídkou, obloženou dlažebními kostkami. Z dvorany vedly tři východy. Jedna vedla směrem do zahrady, kterou Snape nenáviděl, protože tu byly místo zeleně pouze kamenné sochy. Druhý směřoval k hlavnímu vchodu do Havraní pevnosti. Třetím se mohl vrátit k bráně, která vedla ven. Ačkoli se to nezdálo, bylo tohle místo opravdu rozlehlé. Nádvoří samotné muselo mít minimálně padesát stop v průměru a prozkoumáním kamenné zahrady byste strávili spoustu hodin. Všechno kolem bylo stvořeno mimořádně talentovaným kouzelníkem, který musel být mistrem ve svém oboru. Když si Snape prohlížel složité arkády, vysoké arkýře oken a hlavní dveře, zdobené nezvykle důmyslným způsobem, došel k závěru, že některé části vznikly pod dláty horských trpaslíků, mistrů ve své sochařské profesi. Všechno kolem bylo krásné, bohaté a... šedé. Šedé nádvoří, šedá zahrada, šedé panství. Žádné stromy, květiny, tráva. Ano, Snape tohle místo nenáviděl!

„V Azkabanu jsi nebyl, takže nemáš tušení, jaké to tam je,“ pohlédl Mistr lektvarů ironicky na Luciuse a opřel se o nízkou zídku kolem fontány. „Malé cely, ve kterých po pár krocích dojdeš k protější zdi a špinavé WC. Za časů mozkomorů ses mohl spolehnout i na zábavu v podobě vytí šílených vězňů, neschopných jakékoli konverzace. Měl bys být Potterovi vděčný.“

„Mozkomorové odešli už před lety.“

„Přesto však se cely od té doby zázračně nezvětšily. A společníci v neštěstí jsou z překvapující většiny tupí trollové bez mozků.“ Snape nahlédl do hlubiny mnohametrové studny. „A není odtamtud úniku.“

„Cesta zatracenců odsouzených k doživotnímu vězení.“ Malfoy následoval Snapův pohled, ale brzy odvrátil hlavu, protože nedokázal snést pohled na úzký tunel, zakončený zpěněnou vodou. „Ti netvrdší vydrží sto padesát let a pak to vzdají.“

„Tak bys měl být vděčný, že za padesát...“

„Čtyřicet devět.“ Lucius se napřímil a otočil se zády ke studni. „Rok už uplynul. Ale přesto je to věčnost, když uvážíš fakt, že můj zeť je ikona kouzelnického světa.“

„Potter dělal, co mohl, aby tě neposlali do Azkabanu,“ věnoval Snape Malfoyovi káravý pohled. „Sem se dostávají hlavně političtí vězni, aristokraté a společenská smetánka kouzelnického světa. Nemáš právo si stěžovat. Alespoň nejsi obklopený bandou běžných zločinců. Místo cely jsi dostal pokoj, který díky Dracovi vypadá přesně jako tvoje ložnice na Malfoy Manor. Tvůj pobyt zde je jako sjezd...“

„Aristokratických šílenců!“ vyštěkl Lucius a bez skrupulí Snapa přerušil. „Včera jsem večeřel s Khunem. Velmi interesantní člověk. Mudlové věří, že zemřel ve své vile v Rangúnu, zatímco král Zlatého trojúhelníku se přejídá pečenou kachnou na medu někde, kde...,“ muž mávl rukou kolem sebe. „Cítím se sledovaný, Severusi,“ dokončil tiše. „Samozřejmě, že vím, že to mohlo být horší, ale...“ Rukou si odhrnul pramen blond vlasů a napřímil se s úsměvem, který moc neodpovídal jeho dřívějšímu výbuchu. „Pojďme se projít. Vyprávěj mi, jak se má Draco,“ řekl tiše, popadl Snapa za ruku a táhl ho směrem do zahrady.

„Tvůj syn je dnes, jak předpokládám, hostem na svatbě nejlepšího přítele svého manžela.“

„Weasley,“ zasténal Lucius a tvrdě udeřil dokonalou imitací své úžasné hůlky o kamennou podlahu. „Opravdu si vzal tu mudlovskou šmejdku?“

„Bohužel ano,“ potřásl Snape hlavou. „Popravdě, slečna Grangerová je jedna z nejchytřejších čarodějnic, jaké znám, ale stále je nečisté krve.“

„Vidím, že jsi svůj náhled na věc nezměnil,“ střelil po něm Malfoy rychlým pohledem. „Myslel jsem, že jsi zradil Pána, protože jsi byl proti jeho názorům.“

„Nesmysl.“ Snape se zastavil a fascinovaně sledoval jedinou barevnou věc v tomto místě. Polární zář. „Většinu jeho idejí jsem samozřejmě podporoval.“

„Podporoval, a přesto jsi ho zradil?“

„Většinu, Luciusi, ne všechny. Kromě toho, jeho metody byly... poněkud brutální, nemyslíš?“ podíval se tázavě na svého společníka. „Promiň, ale vrhání Cruciatu a Avady napravo nalevo o jeho vůdcovské strategii zrovna nejlépe nevypovídá. Zastrašování a vyvražďování kouzelnických rodin mu následovníky příliš nepřitáhlo.“

„Ano, já vím.“ Lucius smetl nějakou nitku z manžety svého drahého oblečení, které v této šedivé zemi působilo, jako kdyby nebyl zdejší vězeň, ale že pouze na okamžik opustil jakýsi snobský večírek. „Nemusíš mi připomínat volbu, kterou jsem udělal. Ale stále tvrdím, že je škoda, když se naše krev ředí lidmi, jako jsou Weasleyovi. Kdysi jsme byli mocní, nemuseli jsme se skrývat.“

„Před mnoha staletími, tak dávnými, že je to téměř zapomenuté.“

„Ano! Ale není to mýtus!“ pohlédl Lucius s hněvem na Severuse. „Pak jsme se začali mísit a výsledkem je, že se někteří z nás odhalili. A k čemu to vedlo? Inkvizice, pronásledování, poráželi nás jako ovce. Teď máme nezakreslitelná hrabství, jsme rozptýleni po celém světě a pořád se chováme jako hlupáci. Naše magie je s každým pokolením slabší... Obávám se, že jednou zanikne úplně.“

„Nikdo ještě nevyhrál s pocity. Jak se zdá.“ Snape se podíval na Luciusovu zarputilou tvář a zvedl obočí. „Ale odbočili jsme od tématu. Tvůj syn na svatbě Grangerové s Weasleym.“

„Ty vždycky víš, jak mi zvednout náladu,“ protáhl sarkasticky Lucius.

„Zdá se, že Draco se v jejich společnosti cítí dobře,“ předstíral Snape, že Malfoyovu narážku neslyšel. „Nikdy bych nevěřil, že se to stane.“

„Ano, taky mě to překvapuje. Ale je ženatý s Potterem, takže je jaksi nucen s nimi přebývat.“ Utichl a nějakou chvíli se procházeli v tichosti.

„Něco tě trápí?“ zeptal se Snape, když viděl, že se Lucius mračí, jako by přemýšlel nad něčím nepříjemným.

„Dělá mi starosti, že Draco nepřemýšlí nad budoucností rodiny. Měli by se snažit mít dítě.“ Netrpělivě mlaskl, když viděl znechucený výraz na Severusově tváři. „Ale, prosím tě. Omezení rituálu dobře znám. Ty víš, že existuje celá řada způsobů, jak mohou mít dva kouzelníci potomky, a to bez mimomanželského styku.“

„S Dracem jsme o tom mluvili. On a ani Potter o to neprojevují zájem. Zdá se, že Samuel velmi dobře zapadá do jejich...,“ odfrkl si Snape pobaveně, „... otcovských instinktů.“

„Plýtvají potenciálem! Potter a Malfoy! Uvědomuješ si, jaká moc by se spojila v jejich potomkovi?“

„Myslím, že právě tomu se chtějí vyhnout. Příliš velká moc v jediném člověku nikdy nepřinesla nic dobrého.“

„Vidím, že je podporuješ.“ V Luciusově hlase zaznělo zklamání.

„Učím se z chyb,“ položil Snape ruku na Luciusovo rameno. „Nepřesvědčíš je. Vím, že jsi o tom s Dracem mluvil během jeho měsíčních návštěv. Moje rada zní: nepokoušej se s ním manipulovat. Je to dospělý muž a pokud ho nechceš znovu ztratit, přestaň se vměšovat. On je z kontaktu s tebou velmi šťastný, ale stejně tak i opatrný.“

„Všiml jsem si.“ Malfoy nevypadal nadšeně, ale neochotně přikývl. „Ale to neznamená, že se mi to líbí.“

„Nevím, proč nemůžeš přijmout, že v budoucnosti bude Samuel hlavou rodu Malfoyů. Je to velmi chytrý a ...“

„Severusi!“ Lucius setřásl mužovu dlaň a znovu ho uchopil za paži. „O tom nebudeme diskutovat. Můj názor znáš.“

„Tvoji tvrdohlavost nechápu.“

„Je to bastard!“

„Bastard, který vykazuje skutečně velký potenciál. Věděl jsi, že dokáže komunikovat s fénixy?“

„Jako Brumbál?“ Lucius proti své vůli zvědavě vzhlédl.

„Přesně tak. Fawkes už rok žije na hradě.“

„Rozumím. Ale to nic nemění na skutečnosti, že chlapec je z nemanželského lože a jako takový pro mě nemá žádný význam. Taky si myslím, že naše nelibost je vzájemná,“ pokrčil Malfoy lehce rameny. „S city, kterými ho můj syn zahrnuje, samozřejmě nic neudělám. Draco byl vždycky impulzivní.“

„Ty se nikdy nezměníš, že?“ díval se na něho pobaveně Snape.

„Samozřejmě, že ne. Nudil by ses, kdybych se najednou stal poslušný a smířlivý.“ Lucius se víc opřel o hůl. „Severusi, byl jsi také pozvaný na tu dnešní slávu?“

„Ovšem. K mému velkému překvapení přišli budoucí manželé Weasleyovi osobně a předali mi pozvánku.“

„Máš v úmyslu se tam objevit?“ Lucius otočil hlavu směrem k Snapeovi. Dlouhé blond vlasy zakrývaly tu polovinu obličeje, ze kterého ještě stále neustoupilo částečné ochrnutí způsobené kletbami.

„Bylo by neslušné ignorovat jejich svatební den. Pracuji s nimi. Ale...,“ snížil lehce hlas, když viděl Luciusova ústa, sevřená zklamáním. „... až pozdě večer. Dal jsem jim na srozuměnou, že mám dnes moc práce.“

„Opravdu?“ Stisk na Severusově paži se téměř nepostřehnutelně uvolnil. „V tom případě nemůžeme ztrácet čas. Doufám, že s potěšením povečeříš v mém pokoji. Věřím, že společnost místní smetánky, jakkoli velmi zajímavé, tě nepřitahuje více, než obvykle.“

„Je děsivé, jak dobře mě znáš, Luciusi. Vždy jsem si velmi cenil ústraní tvých pokojů.“ Snape zastavil u dveří vedoucích do domu a pustil Luciuse napřed.

„Zřejmě se v nich cítíš, jako bys byl zpátky na Malfoy Manor.“

„Pouze zdánlivě, můj drahý. Atmosféra...,“ Mistr lektvarů jemně položil ruku těsně nad pasem muže a srovnal s ním krok, když pomalu a mírně kulhavě přecházel v tuto chvíli prázdným koridorem. „... je zcela odlišná než předtím. Zcela odlišná.“

QQQ

Draco stál u baru, loktem se opíral o pult a pomalu upíjel whisky. Přimhouřenýma očima pozoroval hosty, kteří se za oknem bavili. Slunce zašlo už asi před hodinou a teď prostranství osvětlovaly lampióny, umístěné na strategických místech. Ani moc temno, ani příliš jasno, právě tak, aby vytvářely útulnou, trochu intimní atmosféru. Usrkl si větší lok a spokojeně kývl nad kvalitou vína.

„V oceánu osamění plynou dny...“ Mužský hlas mu zabzučel do ucha poslední populární šlágr kapely Březnová koťata. „Silné proudy ke svobodě, tvé sny...“

„Michaeli, udělej dobrý skutek a přestaň ubližovat hudbě,“ otřásl se teatrálně Draco a otočil se směrem k vetřelci. „Neviděl jsem tě... dva roky? A byl to vážně skvělý čas.“

„Taky jsem rád, že tě vidím, Draco,“ usmál se ironicky muž a otočil hlavu směrem k barmanovi. „Dvakrát skotskou. Vidím, že manželství ti svědčí,“ obrátil svou pozornost zpět na Malfoye a s uznáním si prohlédl jeho postavu.

„Už jednou jsem ti říkal, že láska v kombinaci s podnikáním mívá skvělé výsledky.“ Draco si od něho vzal alkohol, přičemž odložil prázdnou sklenici, která okamžitě z pultu zmizela.

„To zrovna,“ odfrkl posměšně Michael. „Jako kdyby vřelé city byly pro Malfoye vhodné.“

„Vážně, Miku, to není moje starost, abych tě přesvědčoval. Upřímně řečeno, visí mi, co si myslíš,“ pokrčil Draco rameny. „Ačkoli pro mě zůstává záhadou, čím jsi Fabiena tak zaujal, že ti ještě pořád zahřívá postel.“

„Můj osobní šarm je neodolatelný. Harry o tom něco ví,“ podíval se na něho muž vyzývavě.

„Ano, musí o tom něco vědět, když tě nechal už před lety,“ usmál se Malfoy uštěpačně. „Slyšel jsem, že ses přestěhoval do Francie. Fabien a jeho peníze, to je dost lákavé duo.“

„Soudíš mě podle sebe?“

„Nemusím, já jsem bohatý na rozdíl od někoho.“ Draco zakroužil sklenicí, čímž se jantarová tekutina zatřpytila ve světle lampiónů.

„To nic nemění na faktu, že jsi pořád nesnesitelný kretén,“ přimhouřil Michael oči a snažil se skrýt svůj vztek.

„Harry si myslí něco jiného.“

„Harry nemá na výběr,“ odtušil Mike a odhrnul si z obličeje pramen po ramena dlouhých vlasů.

„Nemyslím, že bych byl v pokušení vytrhávat tě z tvého malého utopického světa a ukazovat ti realitu mimo něj,“ odfrkl Draco a pak se široce usmál při pohledu na muže, který právě vstoupil do místnosti.

„Draco, můj drahý, kdybych neměl svého Mika, začal bych s tebou vážně soupeřit o tohle horké zboží.“ Fabien, oblečený v grafitových šatech, ozdobených třpytivou výšivkou na širokém límci, kráčel vedle pobaveného Harryho. Ten při pohledu na Draca opustil místo po boku svého společníka a přešel ke svému manželovi.

„Vůbec se nezměnil,“ prohlásil, když se zastavil u Malfoye a vzal mu z ruky skotskou. „Studené.“ Přejel si jazykem po rtech a sugestivně se podíval na Draca. „To mi chybělo. Na nádvoří je strašné parno.“

„Můžeš si požádat o vlastní,“ napomenul ho Draco, ale neudělal žádný pokus mu sklenici vzít.

„Tvoje chutná líp,“ mrknul na něho Harry a obrátil se k Michaelovi, přičemž položil ruku na manželovo rameno. „O čem je řeč?“

„O investicích,“ ušklíbl se zlomyslně Draco.

„Nuda. Mám dost takových rozhovorů s investory,“ potřásl hlavou Harry a pohybem ruky odhodil neposlušné vlasy, které mu padaly do čela. „Naštěstí to Draco bere na sebe. Já se v tom ještě pořád ztrácím,“ řekl bez náznaku rozpaků.

„No jasně, nepochybuji, že se v tom vyzná.“ Michael naklonil hlavu na stranu a pozorně si je prohlížel.

„Draco se vyzná ve spoustě věcí. Jeho nápady mě stále dokážou překvapit,“ podíval se Harry významně na Draca a vrátil mu sklenici.

„Ale ne se vším souhlasíš,“ zvedl Draco posměšně obočí.

„Některé z nich jsou... příliš riskantní.“ Koutky Harryho úst lehce zacukaly.

„Pff.“ V Malfoyvě hlase zazněla mírná nelibost. „Prostě se vzpíráš dobrodužství.“

„To není dobrodružství, to je vniknutí.“

„Ehm...“ přerušilo jejich diskuzi hlasité odkašlání a oni oba pohlédli na tiše se smějícího Fabiena. „Jste tak rozkošní. Když jste spolu, úplně zapomínáte na ostatní.“

„Promiň, Fabiene. Draco dokáže být tak poutavý,“ řekl rozpačitě Harry.

„Draco je jediný svého druhu. Jeho prostě musíš poznat.“

„A akceptovat.“

„Já tu stále stojím.“ Lehké zachvění hlasu prozradilo Malfoyovo pobavení.

„Zřejmě zapomněli. Neodpustitelné,“ mlask Michael s předstíraným nesouhlasem.

„Rozhodně je lepší být předmětem pomluv, než jimi být zcela opomíjený,“ kontroval ironicky Draco. Z nádvoří zazněla další melodie, když se kapela po krátké přestávce vrátila na svá místa u nástrojů.

„Omluvte mě, ale tuhle písničku miluju.“ Fabien ovinul prsty kolem milencovy ruky a táhl ho sebou. „Teď unesu moje Sluníčko k tanci.“

„Neváhej,“ mávl Harry rukou směrem ke dveřím.

„Rozhodně! Sluníčko musí zužitkovat svou nahromaděnou energii,“ vrhl Draco škodolibý pohled na rozhořčeného Michaela, který však přesto poslušně vyšel za Fabienem.

„Měli byste spolu konečně vycházet. Měl jsem pocit, že za chvíli dojde na hůlky,“ podotkl Harry trochu vyčítavě.

„Já jsem si nezačal. Promiň, že z tvého milence nejsem nadšený.“

„Bývalého milence. Taky ti neustále nepřipomínám tvoje minulé vztahy.“ Harry se opřel o pult a očima pohladil světlou pleť svého manžela. Bylo úžasné, jak ho pohled na toho muže pořád vzrušoval.

„Mé bývalé vztahy se nám pořád nepletou pod nohama.“ Draco odložil prázdnou sklenici na pult a spokojeně se usmál, když viděl Potterův žhavý pohled.

„Vidíš ho poprvé od zahajovacího plesu školy. Jen má o mě starost.“

„Ať se stará o Fabiena. Ten blázen je do něho zamilovaný až po uši. Ačkoliv nemám ponětí, co na něm vidí.“

„Michael ho taky miluje. Nemůže od něho odtrhnout oči. Je to můj kamarád a to nezměníš,“ povzdechl si Harry a přitáhl si Draca blíž. „Pořád jsi na mě naštvaný?“ zamumlal a jazykem se dotkl koutku jeho úst. Malfoy na to reagoval tichým zasténáním.

„Já se nezlobím, jenom jsem trochu zklamaný, to je všechno. Myslel jsem, že můj nápad se ti bude líbit. Vždycky jsi měl riziko rád,“ zabrblal trochu rozmrzele.

„To není riziko, to je hloupost. Ta ložnice byla připravená speciálně pro svatební noc. Draco, vážně, copak bys chtěl, aby se někdo jiný miloval v naší posteli?“

„My jsme začali na podlaze,“ pokrčil Draco rameny, ale jeho oči tou vzpomínkou zajiskřily. „Mohli by prokázat stejnou tvůrčí invenci.“

„Ne, nemohli. Kromě toho... opravdu bys mě chtěl šukat uprostřed všech těch růží a volánků? Na posteli tak měkké, že se zadek propadne tak hluboko, až...“

„Dobře! Vyhrál jsi, nebudeme to dělat v jejich ložnici,“ protočil Draco oči a obrátil se k odchodu. „Růže a volánky. Vůbec nemají vkus.“

„Hermiona je žena,“ usmíval se Harry, zastavil se ve dveřích a opřel se o futra.

„Chudák Ron.“ Draco se nepatrně zašklebil. „Nevěřil bych, že s ním někdy budu soucítit. Myslíš, že bych si měl zatančit s nevěstou?“

„Já bych tě neodmítl.“ Harry se podíval na Hermionu, která seděla opodál u stolku pokrytého sněhobílým ubrusem a právě rozmlouvala s rodiči.

„Budu si to pamatovat,“ věnoval mu Malfoy rošťácký pohled a pak odkráčel směrem k nevěstě. Při pohledu na něho dívka ladně vstala a se zřejmým potěšením se nechala vést směrem k tanečním párům.

Velké pódium bylo osvětlené lampióny, jejichž struktura a barva připomínala leštěný nefrit. Dvanáct pilířů podpíralo klenbu ve tvaru číše, bohatě zdobenou kazetami, na kterých byly viditelné zelené a stříbrné květinové motivy. Zdálo se, že réva splývá z kopule přímo na sloupy, kolem kterých ovíjela své křehké výhonky. Jejich listy dostávaly tím tmavší odstín smaragdové zelené, čím níž u země se nacházely. Mezi nimi se objevovaly stříbřitě třpytivé květy povijnice. Celek působil neobyčejně jemně a uprostřed noční temnoty zářil jako brána do pohádkové zahrady. Při pohledu na svou kamarádku, rotující v Dracově náručí, si Harry potěšeně povzdychl. Oba se do té scenérie perfektně hodili.

„Nemůžu uvěřit, že je moje.“ Ronův hlas Harryho donutil k širokému úsměvu a hlavu otočil k příteli.

„Vždycky byla, jenom sis toho všimnul trochu pozdě. Vypadá krásně,“ povzdechl si a znovu se podíval na parket.

„Mluvíš o mé ženě nebo o Dracovi?“ Ron si opřel loket o Harryho rameno, sundal si kravatu a rozepnul knoflík na bílé košili. „Sakra, ještě chvíli a asi bych se udusil. Je strašné horko, ani magické ochlazení nepomáhá.“

„Je červenec, co jsi čekal?“ Harry si odhrnul vlasy z čela. Taky měl chuť sundat si kravatu, ale představa, jak by se na to Malfoy zatvářil, ho od toho účinně odradila.

„Vzduch? Vítr? Něco, co můžu dýchat? Řekni mi, proč jsme vymysleli ohřívací kouzlo na naše oblečení, ale nikoho už nenapadlo, aby se zabýval i chladícím?“

„Napadlo, ale funguje pouze v uzavřeném prostoru.“ Harry zvedl hlavu, protože zaslechl zvuk přemístění. Mezi stromy se vynořila Snapova temná silueta. Muž se rozhlédl a pak se zastavil trochu opodál, zřejmě čekal na konec tance.

„Nevěřím, že ho chtěla Hermiona pozvat,“ zachvěl se mírně Ron. „Pořád z něho mám hrůzu.“

„Není tak zlý,“ pokrčil Harry rameny a pak kývl na muže, který k nim právě stočil pohled, jako by vycítil, že je řeč o něm. „Občas si myslím, že kdyby nebylo jeho, tak by nám studenti skákali po hlavách. Mimo to se stará o Draca a Samuela.“

„A o tebe?“

„Dosáhli jsme něco na způsob kompromisu. Tolerance spojená s neochotným respektem. V zájmu rodiny.“

„Alespoň můžeš v klidu spát s vědomím, že tě neotráví.“ Ron se snažil nacpat kravatu do kasičky vesty, ale když viděl, že se tam nechce vejít, vytáhl hůlku a použil na ni zmenšující kouzlo.

„Opravdu, Rone, mohl bys to vydržet.“ Hermionin káravý hlas způsobil, že Weasley prudce zvedl hlavu a rychlým pohybem hůlku schoval. „Harry, bavíš se dobře?“ otočila se na něho mladá žena a pak mávla rukou směrem k parketu. „Měl by sis zatancovat s Dracem, určitě na to čeká.“

„Noc je ještě mladá, máme čas.“ Harry se rozhlédl po svém manželovi, ale mezi hosty ho nenašel. „Jak se cítíš jako paní Weasleyová?“ zeptal se a opět obrátil pozornost na svou kamarádku.

„Řeknu ti to zítra,“ mrkla vesele a pak se zachichotala, když slyšela Ronovo pobouřené zalapání po dechu. „Jdi si něco sníst, Harry, a my půjdeme přivítat profesora Snapa. Myslím, že na nás čeká.“ Pokynula Harrymu hlavou, pak chytila Rona za ruku a společně namířili k Mistrovi lektvarů.

Harry chvíli sledoval, jak jim Snape se strohým kývnutím hlavy předává nějaký dárek a pak se vydal do houfu hostů hledat Draca. Díky halasným zvukům hudby, v kombinaci s hlasitými rozhovory, se cítil trochu utahaný a podivně roztržitý. Nikdy neměl rád hlučné akce a nikdy si na ně nezvykl.

„Harry, můj zlatý králi, věnuj mi tento tanec!“ Někdo ho popadl kolem pasu a otočil k sobě. Harry se usmál, když spatřil Freda.

„Co třeba ten příští?“ zeptal se, ale s tím, že by ho Ronův bratr pustil, moc nepočítal.

„V žádném případě. Hermiona už mi dala košem, Ron mě málem praštil, když jsem poklekl a požádal ho o ruku, samozřejmě k tanci a tvůj pán a vládce mi dokonale po Zmijozelsku proklouzl. Cítím se odvržený a nepochopený!“

„Viděl jsi Draca? Kam šel?“ rozhlédl se netrpělivě Harry, zatímco se nechal táhnout k parketu, kde o minutu později tančil nějaký pomalý kousek, majetnicky přimáčknutý na vysmátého Freda. Hned vedle nich se mihla Ginny v náručí Asma, který byl už více než rok jejím manželem. Její zaoblené bříško svědčilo, že rodina se zanedlouho rozroste. Od té nešťastné nehody s mnoholičným lektvarem byly její vztahy s Harrym velmi ostražité a nejčastěji začínaly i končily výměnou obvyklých zdvořilostí. K Dracovi se vůbec nepřibližovala, za což byl Harry vděčný, protože Malfoy byl na ni stále naštvaný.

„Šel směrem k fontáně šampaňského,“ pokynul Fred hlavou směrem k živému plotu, vedle kterého magický vodotrysk vystřikoval ze svého nitra sladký nápoj, hojně pěnící na dně křišťálové mísy. „Nedokážeš se bez něho ani na chvíli obejít?

„Jen jsem se ho chtěl na něco zeptat.“ Harry byl trochu zmatený.

„Jistě, Harry, když to říkáš.“ Fred přesunul ruku na Harryho zadek a zachichotal se, když ten poskočil a spletl si kroky. „Klid, dělám si srandu.“

„Zábavné,“ odfrkl si Harry a schválně Weaselymu šlápl na nohu. „Já nerad.“

Fred zasyčel a mírně se ušklíbl.

„Dobře, patřilo mi to,“ zamrkal pobaveně. „Jsem si jistý, že jsem tu dnes viděl Samuela.“

„Chvíli tu s Joem pobyli a pak použili přenášedlo, aby se účastnili táboráku pořádaného pro děti, které nejely na prázdniny do Francie.“

„Nepřemýšleli jste o tom, že byste toho chlapce adoptovali?“ Fred se obratně vyhnul jednomu páru, co poskakoval ne tak docela do rytmu, a teď se ospale pohupovali na okraji parketu, hned vedle schodů.

„S Joem jsme o tom mluvili, ale on nechce. Pamatuje si na své rodiče a chce, aby to zůstalo tak, jak to je. Prosil jedině o to, aby mohl po škole zůstat na hradě a pracovat s námi. Nevidím v tom problém, je to velmi inteligentní kluk a k Samovi se chová k jako mladšímu bratrovi.“ Když Harry mluvil o dětech, jeho pohled se stal vřelejší.

„Když to ten kluk tak chce.“ Pomalá melodie utichla, aby se o chvilku později rozezněla v mnohem rychlejším rytmu a Harry vyklouzl z Fredova náručí. Kolem nich v rytmu hudby propluli Neville s Parvati. „Myslíš, že z toho jednou něco vzejde?“ následoval je Fred pohledem.

„Myslím, že jim vyhovuje, jak je to teď,“ pokrčil Harry rameny.

„Dokud je nenachytá nějaká horda reportérů a neobviní je z šíření pohoršení na škole,“ mrknul na něho pobaveně Fred.

„Naštěstí mají pisálkové vstup na pozemky hradu zakázaný.“ Harry si prohrábl vlasy, aby odhrnul dozadu prameny, které mu padaly do čela. „Promiň, Frede, opravdu bych rád našel Draca.“

„Jasně, já tě nedržím,“ ustoupil Weasley o krok a Pottera propustil. „Stejně se Rufus beze mě asi nudí,“ mávnul rukou ke kouzelníkovi s dlouhými tmavými blond vlasy, který seděl u stolu a odpověděl mu plachým úsměvem.

„A co ty?“ Harry se na chvíli odmlčel a prohlížel si muže. „Nemáš chuť následovat Rona? Myslím, že Rufus by neměl nic proti.“

„Harry, jedna svatba za rok stačí, nechme si něco na později. Mimo to, George je starší, takže má přednost.“

„Jasně,“ neodporoval Harry. „Běž za svým přítelem. Vypadá to, že se tě nemůžu dočkat.“ Chvíli sledoval Freda, jak si sedl vedle Rufuse, bez váhání si ho přitáhl na klín a současně bez rozpaků políbil. S úsměvem zavrtěl hlavou a šel směrem k fontáně, u níž se zastavil a nejistě se rozhlížel, dokud se nesetkal s pohledem Snapa, který stál opodál.

„Neviděl jsi Draca?“

„Nejsem ochranka tvého manžela.“ Lektvarista zvedl sklenici a napil se. „Šel směrem k pláži.“

„Co by ti udělalo, kdybys odpověděl rovnou?“ povzdechl si Harry, minul muže a pokračoval dolů k cestě.

„Byl bys zklamaný,“ podíval se za ním Snape a pak se vrátil k vychutnávání nápoje.

Harry potlačil smích, který se mu dral na rty. Severus měl pravdu - byl by zklamaný.

Živý plot skončil vedle rozložitého dubu, za nímž cesta vedla dolů úbočím, které se svažovalo k moři. Měsíc jasně ozařoval pohoří a dodával mu auru tajemna. Potter prošel kolem několika planých jabloní a pak se stočil doprava. V tomhle místě končila měkká tráva a ustupovala ostré, kamenité zemi. Moře tiše šumělo a svými vlnami naráželo na břeh.

„Otec ti vzkazuje své pozdravy.“ Na jednom z velkých, plochých kamenů seděl Draco a ruce měl ovinuté kolem kolen.

„Snape ho dnes navštívil?“ Harry se posadil vedle něho a jednu nohu si opřel o okraj přilehlé skály.

„Hm, právě se od něho vrátil. Lucius nás čeká zítra.“ Draco překvapivě neměl problémy nazývat staršího Malfoye otcem a stejně tak mu bezprostředně říkat jménem.

„Draco...“

„Já vím, jen to vzkazuje.“ Draco zaklonil hlavu a díval se na hvězdy. „Mám přenášedlo na devátou hodinu, měl bych se vrátit před večeří.

„Nikdy mě nepřemlouváš, ale... nejsi naštvaný, že ho nechci vidět?“ podíval se na něho tázavě Harry.

„Proč bys ho měl navštěvovat? Udělal jsi toho pro něho už dost,“ pokrčil Draco rameny. „On tě nezve, protože by opravdu chtěl, abys přišel. Dělá to proto, že je to vhodné. Nemá tě rád, stejně jako ty jeho a je zatraceně naštvaný, že nemusí sedět v Azkabanu právě díky tobě.“

„Neudělal jsem to pro něho.“

„Já vím.“ Draco se narovnal, pak seskočil z kamene, zatlačil Harryho dozadu a posadil se mu mezi nohy. „Je mi zima na záda.“

„Přes to všechno tě chtěl ochránit. To ho viny nezprostilo, ale... nemohl jsem na to zapomenout.“ Harry objal svého manžela a položil bradu na jeho rameno. Znal už Draca natolik, aby věděl, že vždycky před návštěvou Havraní pevnosti vyhledával blízkost, přestože by se k tomu v životě nepřiznal. A stejným způsobem se choval i po návratu.

„Nikdy bych si nepomyslel, že s ním jednou budu moci mluvit, aniž bych ho zároveň chtěl...“

„Jsem rád, že vůbec můžeš. To je tvůj otec a...,“ odmlčel se, protože hledal slova. „Pět let byl v kómatu. Vždycky jsem si myslel, že kdyby se někdy probudil, touha po pomstě by ho naprosto pohltila. Byli jsme si jistí, že to byl on, kdo... a on tě chtěl prostě jen chránit. Navzdory zmrzačení a bez hůlky. Myslím, že to mě šokovalo nejvíc.“

„Nenávidí Havraní pevnost, ale ještě víc nenávidí Azkaban. Myslím, že pobyt v něm by nepřežil.“ Dracova dlaň vklouzla do Harryho ruky a jeho palec jemně hladil kůži na její vnitřní straně.

„Nechtěl bys ho znovu ztratit.“

„Ne. Teď už ne.“ Muž se na chvíli odmlčel a upíral zrak na klidnou vodní hladinu. „Je dobře, že se probudil a nese trest za své činy. V jistém smyslu se cítím lehčí...“

„Rozumím.“ Harry jemně stiskl manželovy prsty.

Nikdy se příliš nezamýšlel nad tím, co Draco cítil potom, co Lucius upadl do kómatu. Musel ho drtit obrovský pocit viny a to navzdory správnosti přijatého rozhodnutí. Sám Harry byl jednáním staršího Malfoye nesmírně překvapený. Před smolnou nocí na Rowle Manor by nevěřil, že Lucius nejenže svému synovi odpustí, ale bude ho chtít i chránit tím, že bude riskovat svůj vlastní život. Naprostá absurdita. Ale mýlil se, protože to, kým Malfoy je a koho podporoval, nemělo nic společného s tím, jaký byl otec. Kdo ví, jakými cestami putovaly myšlenky tohoto muže? Možná, že jistým způsobem byl na Draca hrdý, protože jeho volba ho postavila na vítěznou stranu.

Harry si povzdechl, mírně se posunul a nosem přejížděl po manželově zátylku.

„Vrátíme se? Svatba stále pokračuje, začnou spekulovat, kam jsme zmizeli.“

„A udělají si vlastní závěry.“ Draco seskočil z kamene a vyzývavě se na Harryho podíval. „Co kdybychom zařídili, aby byly přinejmenším správné?“

„Draco!“ Harry silou vůle zadržel smích. Malfoy byl naprosto nenapravitelný.

„Merline, když to říkáš tímhle tónem, cítím se jako usmrkanec, kterého před večeří přistihli při krádeži sušenek,“ odfrkl si Draco, otočil se a zamířil k cestě. „Pojďme, ještě mi dlužíš tanec.“

„Valčík?“ zeptal se Harry, když ho dohonil a srovnal s ním krok. Malfoyův koutek úst se zvedl v pokřiveném úsměvu a Harry si nemohl pomoct, musel ho políbit právě teď a tady, protože co si pamatoval, to lehké pokřivení Dracových úst v něm vyvolávalo chuť jednat. V minulosti ho chtěl ze Zmijozelovy tváře setřít násilím, ale teď... Teď se před něho prostě stoupnul, přinutil ho zastavit a prsty zabořil do jeho měkkých vlasů. Vteřinu před tím, než se jejich rty spojily, se Draco šťastně usmál.

„Jsi tak předvídatelný, Harry.“

QQQ

I přes časnou hodinu slunce silně zářilo a ohřívalo holé útesy, překrásné ve své surovosti. Moře se rozbíjelo o členitý břeh a vyhlazovalo a leštilo tvrdý kámen. Muž sedící na hladké skále se zhluboka nadechl a s nekonečným nadšením vtahoval do plic vzduch, nasycený silnou vůní soli a rostlin, které rostly na blízkém svahu. Odtrhnul zrak od zpěněné vody a podíval se na krémovou obálku, kterou držel v ruce. Dopisnice na sobě nesla lehké známky užívání, jako by ji někdo mnohokrát otvíral a vyjímal její obsah. Před půldruhým rokem Draco přeměnil ten kousek papíru na permanentní přenášedlo, které ho každý měsíc přenášelo na Island. Znovu otevřel obálku a vytáhl dopis. Pohledem přejížděl po slovech, která se už stačil naučit nazpaměť.

Miluju tě.

Žádné "Milý Draco", "Ahoj", nebo jiný úvod, kterým dopis obvykle začíná. Ale Harry se nikdy o formu nestaral.

Chci, abys to věděl, i když doufám, že Ti to budu moct říct sám.

Draco zavřel oči a přemýšlel, jak se Harry musel cítit, když to psal. To, že své vyznání svěřil kusu papíru, svědčilo o tom, že si vůbec nebyl jistý, jestli se ten rituál povede.

Před očima se Dracovi objevil obrázek muže ležícího na podlaze, jemuž Severus nalévá do úst lektvar, zoufale mu masíruje krk a tiše mumlá: „No tak, Pottere, dokaž, že jsi kurva Chlapec, který přežil.“ Draco se nikdy před tím tak nebál. Potřásl hlavou a otevřel oči, aby je okamžitě přimhouřil před ostrými paprsky slunce. Dopis našel hned po těch nezapomenutelných prázdninách, když po zahájení školního roku otevřel svůj zápisník. Harry zřejmě zapomněl, že ho tam dal a on dosud nepřiznal, že ho má. Ten kus papíru bral jako jakýsi druh talismanu. Slova, napsaná Harryho mírně nakloněným písmem na ozdobném krémovém dopisním papíře, mu dávala sílu, když šel poprvé navštívit Luciuse v jeho novém vězení.

Měl by ses usmířit s otcem. Lucius je kretén, ale záleží mu na tobě. Nikdo se nepostaví mezi kletbu a její cíl bez příčiny. Myslím, že ty to víš nejlépe... Pět let, to je dlouhá doba na přemýšlení.

Lucius si samozřejmě nepamatoval, jaká kletba Draca zasáhla – o to se Severus důkladně postaral. Otec byl příliš chytrý, aby uvěřil na putování duší. Začal by přemýšlet, jak mohl Potter vrátit Draca k životu a to by mohlo být nebezpečné.

Rozhovory s Luciusem, zpočátku ostražité a hodně rezervované, se postupně se stávaly volnější. Obsahovaly stále víc témat, ale nejvíc mluvili o financích, protože Lucius byl úplná studnice informací a ani roky kómatu nezmenšily jeho důvtip a genialitu. Draco se přistihl při tom, že Luciusovi rád vyprávěl o škole, investorech a problémech s financováním. Tehdy se v očích Malfoye staršího objevoval záblesk zájmu. Znal ty lidi, věděl, jak k nim přistupovat, co se jim líbí, čím si je koupit. Byl ve svém živlu a Draco si byl jistý, že Lucius je potěšený tím, že se může předvést. Připouštěl, že - jako muž činu – musel v pevnosti umírat nudou.

Často se bavili o Harrym. Draco nenáviděl, když se Lucius pyšnil tím, že hrdina kouzelnického světa nyní patří do jeho rodiny. Měl pocit, že se Lucius cítil očištěný a vynesený na piedestal skrze fakt, že je jeho syn ženatý s Harrym Potterem. Nepodstatné, že si otec odpykával trest za to, že byl zatracený Smrtijed a Voldemortova pravá ruka. Hlavně, že byl tchán Vyvoleného. Draco se usmál pod nosem - totálně zvrácený, malfoyovský způsob myšlení.

Taky existovala zakázaná témata. Nikdy nemluvili o válce. Otec a syn by přece neměli stát na opačných stranách. Diskuse o Narcisse byly také tabu. Šílenství v rodu Malfoyů? Naprosto nepřijatelné. Na konci byl jeho bratr. Pro Luciuse chlapec neexistoval a Draco by byl raději, kdyby to tak zůstalo. Samuel svého biologického otce také nepotřeboval.

Když už jsem se musel stát viteálem, jsem rád, že právě tvým. Díky tomu se spojily naše magie, jsme si tak blízko. To my jsme dokázali, že černá magie přispěla k něčemu tak zatraceně dobrému. Když na to pomyslím, cítím se opravdu dobře.

Merline, jen Harry mohl ve viteálu najít něco dobrého. Draco pobaveně pokroutil hlavou. Pokaždé, když četl tuto pasáž, cítil, jak se mu teplo šíří po celém těle. Život s Potterem byl jedno velké překvapení; manžel ho dokázal zaskočit jako nikdo jiný. Nikdy svazku s Harrym nelitoval, a to ani tehdy, když se hádali tak vehementně, že se jejich magie začala bouřit a zvedat drobné předměty, čímž je přinutila se uklidnit a ztišit. Vstal a vyhladil malé záhyby na svém hábitu. Přeběhl pohledem zbytek dopisu a zastavil se u poslední věty.

Draco, jestli se něco pokazí, nežádám se tě, aby ses postaral o ostatní, protože vím, že to uděláš. Postarej se o sebe. Buď silný, tou silou, kterou jsi v sobě vždycky měl. Prostě si jenom užívej života. Kvůli sobě, Samuelovi a všem těm lidem, kteří tě milují.

Harry

Draco sevřel v prstech obálku a podíval se směrem ke škole. Tam na jeho návrat čekaly osoby, na kterých mu nejvíc záleželo. Harry, Samuel, Joe a Severus.

Hrad stál obklopený zelení a v jeho oknech se odráželo slunce.



Konec.


Poznámka překladatelky:
Právě skončil můj první "velký" překlad. Pro Merlina, to byla fuška. Trvalo mi to skoro rok. Proč jsem si hned na začátek vybrala 50-ti kapitolovou povídku? No asi proto, že se mi líbila. :-D
Pevně doufám, že se líbila i vám a můj překlad vám nekazil dojem. V každém případě bych byla moc ráda, kdybyste tu po sobě zanechali komentář, kde vyslovíte svůj názor, ať už je jakýkoli. Jen do mě.
A pro ty z vás, kdo navštěvují FF čtenářský deník, mám informaci, že povídka Red Hills je tam zastoupená hned dvakrát. Jednou s odkazem na originál a jednou na mou maličkost. Své hodnocení můžete vyjádřit i tam.

Takže se loučím a užijte si zbytek prázdnin!

QQQQQ

Dodatek: 
Tady je vzkaz, který mi včera poslala autorka, Akame Sora, a protože je zčásti určen i vám, vkládám sem jeho překlad. Cituji:

Jsem velmi ohromená, že jsi tak rychle přeložila Red Hills. Nikdy jsem si nemyslela, že se RH dočká překladu, a to zejména tak dobrého. Přiznám se, že jsem sledovala komentáře pod každou kapitolou a působily mi velkou radost. Chtěla bych všem poděkovat za tak pozitivní komentáře a přijetí mého příběhu. Takoví čtenáři jsou velký dar pro každého autora (dokonce i pro toho, co píše drarry ;) )
Ještě jednou nesmírně děkuji za tvou práci a za všechny názory, které se objevily pod kapitolami. Každému bych přála tak pečlivého překladatele a takové komentující :)

Srdečně zdravím :*

PS: Měla bych osobně poděkovat na stránce, ale nikdo by určitě nerozuměl mému drmolení v polském jazyce. :D

QQQQQ

A protože se nám její povídka líbila, teď všichni zavoláme sborové DĚKUJEME!


42 komentářů:

  1. Tak to byl suprový epilog:-) Nádherné zakončení krásné povídky...Jsem moc ráda, že to dopadlo takhle dobře, i když mě mrzí, že už je konec...Děkuji autorce za to, že měla tak skvělé nápady, a tak mohla tato povídka vzniknout:-) A velký dík také Tobě, Nade...za to, že ses rozhodla tuto povídku přeložit:-) Určitě jí nečtu naposledy, počítám, že se na ni vrhnu znova v nejbližší době:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  2. Pani. No to je proste luxusni povidka:-) miluji stastne konce!:-) Moc dekuji autorce ze ji napsala a hlavne tobe ze jsi ji nam prelozila!! Jsi uzasna!!! Ten konec me dostal. Je skvele ze si Ron vzal Hermionu, ty k sobe proste patri!:-) Severus byl uzasny. Draco a Harry jsou skvely par a patri k sobe dokonale. Jeste jednou dekuji Vam obema.:-D
    Anna

    OdpovědětVymazat
  3. Občas jsem tu po sobě zanechala nějakou tu stopu, protože vím, jak důležití čtenáři pro nás pisálky a překladatele jsou. Tak jsem o sobě alespoň dala vědět. Red Hills je má oblíbená povídka a myslím, že překladem jsi nic nezkazila. Byla to skvělá práce, i když věřím, že překlad musel být složitý a náročný. Vzhledem na různé formulace vět a podobně. Děkuji, že ses do překladu pustila a já si to mohla vychutnat i v jazyce českém. Nevím, oc bych řekla k poslední kapitole, protože to byl Epilog. Pocity jsou na konci hezké povídky vždycky stejné - otazníky v očích ve stylu - to už je vážně konec? Nedá se nic dělat, opravdu je. Takže se do čtení pustím zase brzy a dám si to znovu, ale v kuse. Ještě jednou děkuji a těším se na cokoliv dalšího, co budeš přkládat. Takových povídek je spousta :) Drrary v tvém podání bylo skvělé.

    Voldy

    OdpovědětVymazat
  4. Je to jedna z nejlepších povídek při dvojici Harry a Draco, které jsem četla. Super děj, nová škola, s tím jsem se ještě nikde nesetkala a povahy hrdinů i dalších postav jsou přesně tak, jak si je představuji, ať už je to Harry, Draco, nesnesitelný Snape, ale i Ron nebo Hermiona, či LUcius.
    Děkuji za překlad, taky Tě Miluji.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  5. Nádherné ukončení svatbou Harryho přátel. Tuto povídku jsem si moc užívala. Chvílemi jsem tady likvidovala zásoby kapesníku,pak zase posilovala nervy čokoládou a v neposlední řade se i dobře nasmála.
    Tím chci poděkovat jak autorce za povídku tak i tobě za úžasný překlad. DĚKUJÍÍÍÍ

    OdpovědětVymazat
  6. Komentovala jsem každou kapitolku, protože vím, jak potěší i třeba jen jedno slovo. :) Jsem ráda, že ses pustila do téhle povídky a moc ti děkuju za její překlad. A k epilogu: co říct? Opravdu je vážně konec? :D Co s tím nadělám. Doufám, že brzy začneš s překladem nějaké další povídky.
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  7. Ten epilog byl opravdu krásný, nádherné zakončení nádherného příběhu. Smekám překladatelce a klaním se autorce. Opravdu mi budou chybět neděle, kdy jsem nadšeně četla každkou kapitolu. Takže ještě jedno slovo.
    DĚKUJI!!!! Autorce i překladatelce.
    Doufám, že se brzy dočkáme nějakého dalšího skvělého překladu.

    OdpovědětVymazat
  8. DĚKUJEME!!! Každé takhle dobré práce je třeba si vážit. A je jedno, jestli je to autorská práce nebo překlad. Obzvlášť tak dobré Drarry. Obvykle komentáře nezanechávám, ale tady už prostě musím. Byla to opravdu skvělá povídka a já si jsem jistá, že bych k originálu sama asi nikdy nedobloudila. Takže velmi děkuju za zprostředkování. A pak také jsem už moc ráda, že je konec. To čekání na další kapitolu mě neuvěřitelně deptalo. Ale bylo skvělé přijít v neděli večer domů z práce a moc si oddychnout u čtení. Protože mě částečně i mrzí, že je konec. A moc se přimlouvám za další aspoň z části takhle dobré drarry. Díky za čas, který jsi tomu věnovala.
    Pret

    OdpovědětVymazat
  9. Moc pěkné. Celkově jsem z toho byla nadšená a občas na větvi. Překlad velmi příjemný a čtivý, jen dnes jsem našla pár chybek a zřejmě zpřeházených slov.
    Doufám, že se v dohledné době dočkáme zase nějakého pěkného příbehu.
    Děkuji:-)
    Achája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ouha, máš pravdu! To je tak, když člověk spěchá, aby měl před dovolenou všechno hotové. :-D
      Našla jsem tam pár překlepů, ale co hůř... Jednu ale úplně zkouřenou větu, kterou jsem evidentně nedodělala a pak už se k ní nevrátila. Napraveno! :D
      Díky za upozornění.

      Vymazat
  10. Děkuji. Nejen autorce, ale také překladatelce:D, nejen proto, že je svědomitá a pravidelně vyživovala mé chuťové buňky, ale traké mě přivedla k téhle úžasné povídce. Má prostě čich na povídky.
    gesi

    OdpovědětVymazat
  11. Skvělé. Příběh byl opravdu krásný.. tak uvěřitelný.. Moc se mi líbil. Musím říct, že máš dobrý vkus na povídky.. Doufám, že si časem zase nějakou vybereš na další překlad, protože ti to opravdu jde.. Kdyby jsi tvrdila, že je to tvá povídka, myslím, že by nikoho nenapadlo, že není.

    Lily

    OdpovědětVymazat
  12. Sem moc ráda,že se propracovali ke šťastnému konci i pro Luciuse,mohl skončit hůř :).Potěšil mě i malý vzhled Michaela a Fabiena,opravdu sem je zbožňovala a sem ráda,že jim to klape.
    Moc děkuji,že si nám věnovala svůj čas a přeložila tuhle úžasnou povídku

    OdpovědětVymazat
  13. Mé nadšení nezná mezí, stejně tak můj smutek z toho, že už to skončilo. Díky za tak skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  14. Děkujeme! bylo to nádherné, děkuji překladatelce a samozřejmě autorce... Byla to teda jízda... Těším se na další řeklady ;)
    Clowers

    OdpovědětVymazat
  15. Ďakujem za túto nádhernú poviedku. Všetkým, ktoré ste sa na nej podieľali.Príbeh ma vtiahol do deja okamžite od prvej kapitoly a nepustil až doteraz, určite aj vďaka vynikajúcemu prekladu. Je mi trochu ľúto, že sa red hils skončil, ale určte sa k nemu vrátim a budem sa tešiť na ďalšie preklady:)

    OdpovědětVymazat
  16. Nádherná poviedka a ja sa teším z toho, že som mala tú česť si ju prečítať :) ...ďakujem :)
    Aurora

    OdpovědětVymazat
  17. Ach jo, napsala jsem ti sáhodlouhý komentář, ale technika mi ho schlamstla a nevydala :-( Snad bude stačit to málo, co si z něj pamatuji, a hlavně to nejdůležitější: Děkuju. Autorce za vynikající příběh, za dokonalé zachování charakterů jednotlivých postav, za barvité a plastické vylíčení reálií, za vytvoření skvělé postavy Sama, prostě za KOUZELNÝ svět, který vytvořila. A tobě, nade, za mistrný překlad a možnost přečíst si tak úžasnou povídku v mateřštině. Díky. Přeji ti šťastnou ruku při hledání další skvělé povídky k překladu.

    OdpovědětVymazat
  18. Na tuto povídku jsem před pár dny a přečetla ji jedním dechem :-) Nevím co říct, snad jen DĚKUJI....autorce za vytvoření náááádherné povídky, s úžasými charaktery, kouzelným místy, se spoustou lásky a naděje :-) A překladatelce děkuji za to, že se tak skvěle zhostila jistě obtížné a na čas náročné práce a dokázala tak zprostředkovat tuto krásnou povídku v našem mateřském jazyce (podle mě nejkrásnějším jazyce na světě...) Díky Vám oběma za krásný zážitek, přeji hodně osobního štěstí a spisovatelských nápadů :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Moc děkuji za příjemný překlad příjemně plynoucí povídky. Jinak bych se k ní nedostala a myslím, že rozhodně stála za to. Díky
    Adelaine

    OdpovědětVymazat
  20. Ahoj, děkuji za nádhernou povídku, fanfiction už čtu hezkou řádku let, ale upřimně musím říct, že tohle je jeden z nejlepších překladů co jsem kdy četla. Omlouvám se, že jsem nezanechala komentář u každé kapitoly, ale povídku jsem zhltla rychle a s nadšením. Byla jsem šťastná, smutná, vystrašená i nadšená. Můj velký vděk patří i autorce, za nápad i provedení :) Líbil se mi náznak na jejich dítě :) Mohlo by z toho kápnout pokračování a to by mě potěšilo ještě více. Takže ještě jednou DĚKUJI za úžasný zážitek :)
    Mary

    OdpovědětVymazat
  21. Tak jsem svojí betou byla vmanévrována do této povídky, a přestože nečtu slash, přesvědčila mě, abych se do ní pustila. Přiznám se, erotiku jsem přeskakovala. Ale ten zbytek... jsem uchvácená. Autorka mistrně vystavěla příběh. Zpracování, ale i skvělý překlad, mě vtáhl do děje, že jsem nemohla myslet na nic jiného, jen na povídku. Bylo to báječné, úžasné a já děkuji za zážitek.
    Lupina

    OdpovědětVymazat
  22. Díky moc za skvělý překlad báječné povídky. Je to skutečně čtivé, vůbec jsem se nemohla odtrhnout. Autorka hezky vybarvila charaktery a všechny postavy jsou v jejím podání uvěřitelné. A překlad byl vynikající - takže ještě jednou dík :-)
    Kikina

    OdpovědětVymazat
  23. Že jsem se tak vrátila k ff na HP přes Mulligan, tak jsem nakonec se začetla i do téhle povídky a přečetla ji na jeden dech, i když mi to trvalo skoro celou noc a kus druhého dne (málem jsem ani spát kvůli tomu nešla). Opravdu mne uchvátilo, jak to bylo celé propracované - vím z vlastní skutečnosti, že autorovi se některé věci chtějí psát méně než jiné, píše povídku pro "něco" a pak tam musí být i "něco navíc", aby původní záměr vyzněl. Řekla bych, že málokterý amatérský povídkář se k tomu "něčemu navíc" donutí/neodflákne to, protože když píše pro radost, vlastní potěšení, nemá žádný motor, aby některé věci psal (a mnohdy ani čtenáře, kteří by to ocenili). A přece tady bylo úplně všechno, co mělo být, nezdá se mi, že by se cokoliv potřebného vynechalo a to se mi líbí. Je to v tomhle ohledu takové profesionální, knižní... nejen oddechová zábava pro autora, opravdu si s tím autorka dala práci :).
    Sice námět nové školy mi přijde takový příliš násilný/nereálný, ale byl to impulz, na němž vznikl čtivý příběh, tak proč ne...
    Děkuji za překlad.
    A děkuji i autorce za napsání téhle povídky. (Opravdu mne těší, že i ona měla "požitek" z reakcí na tento překlad, je to správné ;) a potěší to i čtenáře.)

    OdpovědětVymazat
  24. Děkuji za napsání jedné z nejlepších drarry, co jsem zatím četla, a děkuji i překladatelce, která s tím musela mít taky moře práce... byl to živý a neuvěřitelně poutavý příběh (až mi někdy běhal mráz po zádech) a jsem i velice ráda, že to neskončilo nějakou katastrofou, jak to mají někteří ve zvyku. Přestože si myslím, že ne nutně potřebovali ti dva kouzla, aby se dali dohromady, tak musím uznat, že láska až do konce dnů je v tomto světě potřeba... i když jen na obrazovce monitoru :P ... díky

    OdpovědětVymazat
  25. Děkuji za další pochvalné komentáře k této úžasné povídce. Popravdě je to moje malá srdeční záležitost, protože je to můj první velký překlad a jsem šťastná, že jsem hned napoprvé neselhala a vydržela. 50 kapitol je pro začátečníka opravdu hodně, a nebyly zrovna nejkratší. :-D
    Takže ještě jednou, díky :D

    OdpovědětVymazat
  26. Sme na konci. Musím povedať, že som úprimne prekvapená a nadšená z toho, ako som sa do príbehu zažrala hneď po úvode. Bolo to niečo jedinečné a fantastické, nádherné opisy, famózne vykreslené postavy a ich city... Vážne, ohromný skvost.
    Nade, super preklad! Ďakujem!!!

    OdpovědětVymazat
  27. Překlad této povídky je naprosto skvělí a sem za něj moc ráda, přestože Harry a Draco není můj moc oblíbený pár, povídka byla celkově úžasná a ráda si ji někdy přečtu znovu :-)
    Nelien

    OdpovědětVymazat
  28. Úžasné, krásný příběh můj oblíbený pár

    OdpovědětVymazat
  29. Juuu, opravdu dobra povidka, ani chvili jsem se nenudila. Diky moc za povedeny preklad! Miluju vsechny prekladatele slashe <3 diky diky diky!

    OdpovědětVymazat
  30. Jo a samozrejme podpis. Diky jeste jednou!
    Mak

    OdpovědětVymazat
  31. Máš můj velký dík.

    OdpovědětVymazat
  32. Opravdu úžasná povídka a úžasný překlad, od povídky jsem se nemohla odtrhnout. Díky :-)
    Luisi

    OdpovědětVymazat
  33. Zdravím. Nebylo by možné dát povídku ke stažení? Dala bych si ji do čtečky. Určitě pak zanechám komentář, až bych to dočetla. Bohužel čtení celé povídky na PC je pro mě nepraktické :(

    OdpovědětVymazat
  34. nádhera! nádhera! moc děkuji za tu horu práce, kterou jsi odvedla na překladu. Skvělý uvěřitelný příběh s happyendem - to mám ráda, děkuji za ten čas, který jsem tu mohla strávit v tak skvělé společnosti...

    OdpovědětVymazat
  35. Karin Krásna povídka a moc dík za překlad.**********

    OdpovědětVymazat
  36. Nádherné , vždy se ráda vracím. Kolotoč emocí , úžasný překlad.

    OdpovědětVymazat
  37. Úžasný. Tohle je určitě jedna z těch absolutně top nejlepších Drarry povídek - teda spíš roman. Miluju Redeem mě, ale tohle je zrovna tak dobre!!!! Teď bych si jen přál kouzlo Obliviate, abych si to mohl přečíst zase jako poprvé.

    OdpovědětVymazat
  38. Příběh jsem přečetla jedním dechem, opravdu originální a napínavý. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  39. Nasla jsem poklad. Vite vy, autorko a prekladatelko, ze se musim ucit na zkousky, pracovat, starat se o rodinu a ne jen cist a cist a cist? Ale kdyz najdete neco tak skveleho, kde slova proste plynou... nejde to jinak. Moc dekuji obema, stravila jsem u RH nadherne chvile. Jdu hledat dalsi vase povidky/preklady :))). A protoze je jiz konec roku 2020, coz je od zverejneni RH opravdu dost dlouho, doufam, ze jich najdu hodne! :*

    OdpovědětVymazat
  40. Tak ako každé leto, aj teraz som si doprial Red Hills a tak ako vždy, aj teraz som to prečítal na jedno posedenie. Jednoznačne jedna z najlepších drarry a mimoriadne dobrý preklad.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)