Překlad: Nade
Velké díky za komentáře směřuji k Jenny, Catherine, arkamě, Zuzaně, bacilovi, Bobo, Anně a Erumoice. Máte mou nekonečnou vděčnost. :-) Také děkuji za přání do nového roku. I já vám přeji, aby vám vše vycházelo k vaší největší spokojenosti.
Užijte si další kapitolku.
Kapitola 20: Tajnosti a Soucit
Lucius se probouzel pomalu,
ospalý a prohřátý. Zhluboka se nadechl
nosem a otevřel oči. Po dobu tří
sekund nic nechápal, a pak si uvědomil, že se nedívá na nebesa své postele. Byl v Harryho posteli.
Otočil hlavu a uviděl druhého
muže ležet po svém boku, s hlavu položenou na jeho rameni. Polštář nebyl nikde v dohledu. Jak tu Harry ležel, vypadal tak absolutně
zranitelně. Lucius nad tím
uvažoval. Jak si může takhle spát, když má vedle sebe v posteli brzy-nastávajícího
Smrtijeda?
Lucius si se zděšením vzpomněl
na jejich noční střet. Nedokázal
uvěřit, co to na Harryho křičel. Takové nesmyslné a zcela nepravdivé věci, a
když Harry na něho ječel zpátky, Luciuse si tím navždy neodvrátil. Ve skutečnosti právě naopak, strašně
se mu ulevilo, když tu hádku ukončil, tak jako Lucius. Díky tomu bylo jejich milování
intenzivní, jako kdyby jejich předchozí argumenty přispěly k tvrdosti jejich přírazů
a kousanců, ale přesto bylo všechno nějak sladší. Harry znovu Luciusovi dovolil,
aby ho ošukal, a pro osmnáctiletého, který měl sex zatím jen jednou, to bylo kurva
nebe na zemi.
Harry si ve spánku tiše
oddechl a mírně se pohnul. Lucius
vzal opatrně hůlku z nočního stolku a zkontroloval čas. Ještě bylo brzy, takže měl dost času,
aby se proplížil dolů a připravil se na nadcházející den. Uvědomil si, že bude muset jít na
vyučování, a při té myšlence téměř zaúpěl. Od
chvíle, kdy se s Harrym dal dohromady,
což mu připadalo jako věčnost, se vyučování ještě neúčastnil, a teď si byl Lucius
jistý, že ho nuda ve třídě zabije. Koneckonců
existovalo taková spousta, spousta jiných věcí, které by dělal mnohem raději,
a také věci, které udělat musel - jedna z nich byla, co nejdříve navštívit ředitele.
Lucius se podíval na šatník,
protože věděl, že uvnitř je jeho plášť, spolu s jistým svitkem. Měl s tím
svitkem své plány. Zrovna uvažoval,
že vyklouzne, aniž by probudil muže spícího vedle něho, když se Harry znovu
pohnul.
„Brýtro,“ zamumlal mírně
chraplavý hlas. Harry přejel dlaní
přes Luciusův hrudník a přitáhl si ho blíž. Když
políbil Luciusovo pravé rameno, ještě ani neotevřel oči. „Hmmm,“ zamručel Harry a zaklonil se,
aby ho mohl políbit i na krku. „Včerejší
noc byla fantastická. Co si to před vyučováním zopakovat?“
„Zajímalo by mě, co by si ředitel
myslel, kdyby věděl …“ Harry se vzepjal a posadil se, jako by ho hrubě
odstrčil. Nezlobil se, ale vypadal tak
zklamaně, že Lucius svého prohlášení zalitoval víc než čehokoli jiného.
„Zase máš špatnou náladu?“
zeptal se Harry. Lucius se natáhl
a jemně uchopil Harryho paži.
„Ne, odpusť. Bylo to ode
mě nevhodné.“ Harryho tvář
změkla, ale ne tolik, jak by si Lucius přál. Na
Luciusův dotek nereagoval.
„Myslím, že by byl velmi
zklamaný,“ řekl tiše a odvrátil se. Lucius
se podíval dolů na vyrýsovaný hrudník a břicho a v tom ranním světle je
shledával velmi jemné a chutné. Harry měl pro něho jakousi mytickou kvalitu, jak
tam tak seděl opřený o jednu ruku, s přikrývkou zmuchlanou v klíně a s vlasy
rozcuchanými spánkem, ačkoli to bylo stěží patrné, protože to považoval za Harryho
obvyklý stav vlasů. Lucius věděl, že on takhle bezstarostně po ránu vypadat nedokáže.
Potřeboval dobrou hodinu, aby obnovil své neposkvrněné já, nebo si to alespoň
myslel.
„Pokud tě vůbec zná …“
„Nezná, ne v této době,“
zabručel Harry. Lucius pokračoval.
„ … tak by věděl, že jsi mě
nevyužil, a že jsi měl dobré důvody.“
„Důvody?“ Harry se otočil a shlédl na Luciuse. Jeho oči jako by mapovaly každý detail
Luciusovy tváře.
„Ano, protože mě zbožňuješ
a prostě si nedokážeš pomoci.“ Lucius
si uvnitř oddechl úlevou, když se Harry nad jeho komentářem usmál.
„No ano, je to tak. Jsi naprosto
neodolatelný, a to zejména v tomhle světle.“ Harry se sklonil a Luciuse políbil: měkké,
mírně vlhké mlasknutí rtů. „Tvoje
vlasy jsou právě teď jako svatozář.“ Lucius
si odfrkl, pak se posadil a odstrčil Harryho stranou, ale ne dříve, než si ukradl
další polibek.
„Musím se připravit, protože
někteří z nás o svůj vzhled dbají.“ S rozhořčeným
„Hej!“ hodil Harry po Luciusovi polštář. „Pořád zapomínám… Kdože je tu profesor?“ Harryho smích Luciuse zahřál u srdce, oblékal se s úsměvem na
tváři.
XXX
Harry zjistil, že je dost
podivné být po takových událostech zpátky ve třídě. Také se mu strašně ulevilo, že se mu ráno
podařilo rozloučit se s Luciusem v dobrém. To mu umožnilo soustředit se na výuku,
alespoň trochu. Všiml si Snapa,
jak si v zadní části učebny něco čmárá na kus pergamenu, evidentně si nedělal
poznámky. Chlapec se nakláněl nad
stolem, aby zastínil, co píše, přestože vedle něho nikdo neseděl.
Harry si vzpomněl na roli,
kterou Snape musí sehrát a pocítil hluboký smutek. Roční výcvik v Kruvalu, výcvik, který ho
bezpochyby naučí mnohem více než jen kouzla a duely. Také se naučí nenávidět, nenávistí tak čistou, jak dosud ještě nedokázal. Harry se otočil zpátky k tabuli,
aniž by Snapa za jeho nepozornost pokáral.
Skončila poslední
vyučovací hodina před obědem, ale Harry učebnu společně se studenty neopustil. Chvíli seděl za stolem a probíral se
esejemi, které v pátek známkoval, aby si překontroloval, zda je správně
ohodnotil. Bylo asi v půli oběda,
když si uvědomil, že má hlad a rozhodl se zajít si před další hodinou něco zakousnout
do Velké síně. Rychle odložil brk
a zamířil ke dveřím.
Došel až k hlavnímu
schodišti a právě se chystal sejít dolů, když uslyšel kroky a vzhlédl. K jeho
překvapení to byl právě Lucius, kdo scházel dolů. Harry se usmál, zprvu mírně zmatený, ale
pak poněkud víc, když Lucius při pohledu na něj na vteřinu ztuhnul.
„Pane profesore Valene,“ pozdravil
ho Lucius a pokračoval dolů po schodech.
„Pane Malfoyi,“ odpověděl
Harry. „Proč nejste na obědě?“
„Byl jsem se projít,“
odpověděl Lucius. „Chtěl jsem
vidět výhled z jedné z věží.“
„Aha,“ řekl Harry a jeho
rozpaky se vytratily.
„Co takhle jít společně?“
nabídl Lucius. Harry přikývl a oba se vydali dolů,
Harry s utajeným úsměvem, zatímco Lucius na svého společníka vrhal občasné
pohledy, které nikdo nebyl schopen rozluštit.
Severus Snape sledoval,
jak profesor Valen a Lucius Malfoy vstoupili do Velké síně. Jeho oči se zúžily,
když přemýšlel nad tím, co asi způsobilo, že se tak opozdili.
„Už to položíš zpátky?“ Severusovy oči střelily po dívce,
která seděla vedle něj (dobře, o dvě místa dál, protože vedle něho vlastně nikdo
neseděl, a ani to nechtěl). Uvědomil si, že v železném stisku stále drží džbán
dýňové šťávy. Spěšně jí ho podal a
vrátil se ke svému jídlu, ale jeho mysl stále zaměstnávali ti dva muži, kteří se
právě rozloučili a rozešli ke svým stolům.
Severus byl informován, že
Temný Pán má o profesora zájem, ačkoli nevěděl proč. Muž byl rozhodně dobrý duelant, a opravdu
se mu podařilo přimět Severuse, aby projevil zájem o jeho předmět, ale proč jít
do všech těch problémů s jeho únosem?
Severus vrhl znechucený
pohled k učitelskému stolu. Valen
a Malfoy si byli dle jeho mínění příliš blízko. Něco tam bylo, to Severus věděl, ale bylo
dost nepravděpodobné, že by to zjistit. Tajnosti
Luciuse Malfoye nebyly tak snadno zjistitelné.
Stále Severuse nekonečně
otravoval, aby uvařil ten složitý lektvar, a přitom se nezdálo, že by Primus
jakékoli jeho úsilí ocenil. Místo
toho se prakticky družil s mužem, kterého se snažili zajmout. Severus byl rád, že Malfoy Temnému
Pánovi neřekl o jeho menším nezdaru, ale že ani nežádal o lektvar, dokud za ním
Severus nepřišel. Už uběhl další
týden a Severus ještě neobdržel novou várku ingrediencí, které měl slíbené.
Ne že by měl strach; při
tom pomyšlení si Severus odfrkl. Několik
studentů kolem něj se ušklíblo, ale on si toho nevšímal. Dokončí ho včas. Stane se osobním
Mistrem lektvarů Temného Pána. James
Potter a jemu podobní nebudou mít místo v budoucnosti, jejíž součástí
se Severus stane…
Mladý Zmijozel křečovitě
zavřel oči, když ho přepadly myšlenky, nad kterými uvažovat nechtěl. Ne, nebude na ni myslet. Ani jednou. Ne.
Severus, s dechem
pevně pod kontrolou, si v klidu dal poslední sousto svého oběda a vstal. Přešel
podél dlouhého stolu a tak dlouho, jak jen mohl, upíral své oči na Luciuse
Malfoye.
Málem zakopl, když z řady
studentů vystřelila ruka a zastavila ho. Pobouřený
Severus otevřel ústa, aby protestoval, ale s klapnutím je znovu zavřel,
když zjistil, že je to Nott.
„Snape,“ řekl a spustil
svou ruku, když už měl chlapcovu plnou pozornost. „Uvidíme se po škole, ve sklepení,
poblíž společenské místnosti.“ Severus
se naježil a ušklíbl se.
„Skončil jsem s tebou,
Notte. Neberu rozkazy …“
„Pokud se tam nesejdeme,
udělám něco, co ti nebude moc příjemné, Snape,“ varoval ho Nott a jeho hlas byl
temný jako jeho oči. Okolní studenti
jejich rozhovoru naslouchali, ale z velké části ho hned pustili z hlavy. Sotva bylo nějakou novinkou, že Nott
hovoří se Snapem, dělal to tak celý rok. „Myslíš, že můžeš běžet za svým novým
kámošem, Malfoyem? Je to tak? Ty pro něho nejsi nic. Ani by ho nenapadlo tě na
veřejnosti chránit, a ty to víš.“ Severusova
tvář byla stažená do obvyklého úšklebku. Nenáviděl
Notta. Ten Zmijozel ho celý rok
otravoval, tlačil na něho, aby se rozhodl. Pravda, teď už byl rozhodnutý, ale
to pouze znamenalo, že se Severus těšil na beznottovské
pololetí.
„To je jedno,“ zabručel a
pokračoval v cestě. Nott
následoval Snapa očima, dokud chlapec nezmizel z Velké síně, pak se podíval na
Luciuse Malfoye. Ten si jejich rozhovoru
nevšiml, což bylo velké štěstí.
Severus opustil Velkou síň
a zamířil na svou hodinu Věštění z čísel. Dříve,
když ten předmět často využíval ke zkoumání lektvarů, ho míval rád, ale během
tohoto roku si k němu vypěstoval nesmírnou nenávist. Nejen že ho sdílel s Lily Evansovou,
ale bylo tam tak málo studentů, že pro ni bylo mnohem snazší vysílat k němu
podezřívavé, zrazené - nebo horší – znechucené pohledy.
Těch pár studentů ze všech
čtyř kolejí se začalo scházet, všichni přišli nějak moc brzy. Severus ztuhl,
když spíš ucítil, než viděl, že se Lily posadila blízko něho, takže na lavičce
mezi nimi zůstalo jen málo místa. Nevzhlédl,
ale cítil na sobě její pohled.
„Koukám, že ses spojil s
Nottem ... zase,“ zašeptala, když do místnosti přichvátal profesor. Ten muž
začal okamžitě přednášet, ale Severus si ho nevšímal. Netušil, jak jí má odpovědět. Tolik se jí vyhýbal od toho plesu, kdy
se za ní díval. Namočil brk a připravil
si ho nad prázdný pergamen před sebou, jako by se chystal dělat poznámky.
„Nevěděl jsem, že se mnou
mluvíš,“ zamumlal.
„Já myslela, že ty
nemluvíš se mnou,“ odpověděla Lily. Severus
risknul bleskový pohled na ni. Byla
ve stejné pozici jako on, akorát to vypadalo, že si poznámky skutečně dělá.
„A proč by ti to mělo vadit?“
„Nikdy jsem nic takového netvrdila.“ Severus nevěděl, jak si má vysvětlit
prázdnotu v Lilyině hlase. Obvykle byla tak emocionální, ať už naštvaná, smutná
nebo šťastná, ale tohle bylo něco jiného, a Severusovi se to nelíbilo.
„Takže ses sem posadila,
abych se cítil jak? Vinný? Už jsem ti říkal, že moje záležitosti s Nottem nejsou
tvoje starost.“ Na konci
Severusova výbuchu se jeho hlas zvedl nad přijatelnou úroveň a profesor mu věnoval
přísný pohled. Severus se
okamžitě omluvil a vrátil se zpět ke svým "poznámkám".
„Jen jsem vypozorovala,“
řekla Lily nadneseně, „že jsi se v poslední době s Nottem nestýkal, a
pak tě najednou uprostřed Velké síně chytil za ruku. Vypadalo to na dost
ohnivou diskuzi.“ Než mohl Severus
zvážit tón svého hlasu, odpověděl stroze a trochu povýšeně. Nemohl prostě vystát Lilyin tón.
„To tě ani nenapadlo, že
jsem se od Notta pohnul dál, a že jsem teď v kontaktu s mnohem vlivnějšími osobami?“ Nikdy by nepřiznal, že jeho služby si
zajistil Lucius Malfoy, ale bylo to lákavé. James
Potter nikdy nebude mít kariéru, jaká čeká na něho, tím si byl Severus jistý. Bude
z něho nejlepší Mistr lektvarů století.
„Tak ... takže jdeš stále
touto cestou.“ V hlase Lily nezazněla
žádná otázka, jen zklamání. „Myslela jsem, když to vypadalo, že jsi Notta
nechal být… ale bylo to ode mě samozřejmě hloupé. Omlouvám se, už tě nebudu znovu
obtěžovat.“ S tím Lily spěšně posbírala
své knihy a přehodila si kabelu přes rameno.
„Slečno Evansová?“ tázal
se profesor.
„Omlouvám se, pane
profesore, necítím se dobře.“ Lily
nečekala na odpověď a třída sledovala, jak v tichosti odešla. Severus od svého prázdného pergamenu ani
nevzhlédl.
Zbytek přednášky proběhl
rozmazaně. Severus opustil třídu
a nechal své nohy, ať ho nesou po množství schodů. Toho dne už měl po vyučování, a tak
přešel téměř prázdnou vstupní halou, aniž by vědomě přemýšlel, kam má namířeno. To, co předtím udělal, byla chyba, a
bohužel za to znovu zaplatil.
Nějaká ruka sevřela jeho
paži tak silně, že tam bude mít modřinu, a byl otočen tak rychle, až se
zapotácel, ale udržel se ve vzpřímené poloze. Stál
tam James Potter a zíral.
„Co jsi Evansové udělal
tentokrát?“ zeptal se. Severus okamžitě nasadil svůj úšklebek.
Ostře si upravit hábit a oprášil se.
„Co se děje mezi mnou a
Lily, do toho ti nic není,“ odsekl. James
se zamračil. „Proč si myslíš, že jsem jí
něco udělal?“
„Vynechala hodinu, proto.
Šla rovnou do svého pokoje, aniž by na nás promluvila a vypadala rozrušená! Protože
měla Věštění z čísel, viním z toho tebe.“ Severus si odfrkl a obrátil oči v
sloup.
„Že s tebou nemluví,
snad znamená, že se něco stalo?“ zeptal
se sarkasticky. „Na tohle nemám čas.“ Prudce
se otočil a vykročil dolů po schodech. Cítil,
jak mu těžce buší srdce, bezpochyby v předtuše, že ho James Potter prokleje
do zad, ale jakmile zmizelo sluneční světlo a obklopil ho chlad sklepení,
Severus si tiše oddechl úlevou. Možná,
že se ten kluk neodvážil nikoho proklít bez svých kumpánů, kteří by mu kryli
záda v případě, že by ho nachytal nějaký učitel. Severus se neohlédl, aby to
zkontroloval a pokračoval v cestě.
Minul vstup do zmijozelské
společenské místnosti, ačkoli tak učinil s nechutí. Brzy se dostat do starého nevyužívaného
sklepení. Zdi tvořil holý
šedý kámen a jediné, co se tam nacházelo, byl Nott a pohovka, kterou si chlapec
zřejmě přeměnil. Starší Zmijozel se
lenivě opíral v pohovce a culil se na Severuse, který s úšklebkem na tváři
vstoupil do místnosti.
„Co chceš, Notte?“
„Zavři dveře,“ zněla Nottova
odpověď. Severus sáhl po hůlce,
ale Nott mu pohybem ruky naznačil, že takhle ne. Severus protočil oči a vrátil se ke
dveřím, aby je zavřel ručně. Tentokrát
zůstal u dveří, odložil tašku a zkřížil ruce na prsou.
„Co chceš?“ opakoval. Nottův úšklebek se rozšířil a líně Severusovi
pokynul, aby se posadil.
„Ale no tak, jen si chci popovídat,
tak jako dřív.“ Severus si
odfrkl.
„Vzpomínám si na tvé řeči,
poměrně dobře, i když většina z toho mi připadala jako nepříjemný bzučivý
zvuk.“ Nott se naježil a Severus
viděl, že se chystá rozhořčeně odseknout, ale pak se rychle uklidnil. Znovu nasadil svůj úsměšek.
„Zdá se, že jsi docela
kariérista, že jo? Co Malfoy dělá, že je tak odlišný? Proč jsi podlehl jemu a
ne mě?“ Severusovy oči se
zaměřily na každý detail toho chlapce, aby odhalil jeho záměry. Bylo zřejmé, že je uražený, protože
Lucius Malfoy tak rychle přetáhl Severuse k Temnému Pánovi, zatímco Nott ho,
horem dole, otravoval téměř rok.
„Je přesvědčivý. Možná
slíbil, co tys nemohl,“ odpověděl Severus neurčitě.
„Ach, ale já ti můžu
nabídnout věci, o kterých se jemu ani nesnilo,“ řekl Nott s leskem v očích
a naklonil se dopředu. „A teď, pojď sem.“
„Ty vážně čekáš, že tě
poslechnu?“ zeptal se Severus nevěřícně.
„Accio Severus Snape,“ Nottova hůlka byla
venku tak rychle, že Severus měl čas jen na vyjeknutí, když byl poháněný k
pohovce. Se zavrčením přistál, natáhl
se po hůlce, ale zdaleka nebyl tak rychlý, nebo zručný, jako starší chlapec,
který ho rychle chytil za zápěstí. „Kdepak,
na tohle ji není potřeba. Neboj se, Severusi, nemám v úmyslu ti ublížit.“ Severusův obličej se zkroutil do
grimasy a pokoušel se vymanit, ale Nott znovu poupravil jeho pozici tím, že mu
obě zápěstí přimáčkl na opěradlo pohovky, jejich tváře byly hodně blízko.
„Hnusíš se mi, Notte,“
zavrčel Severus, ale nebyla to pravda. Chlapec
byl docela hezký, vůbec nevypadal odpudivě. Severus
byl chlapec, který nikdy nebyl políbený, ani nikdy nebyl tak blízko k jiné
lidské bytosti, kromě kdysi své matky. Cítil,
jak mu srdce tvrdě bije proti žebrům, i když to bylo více ze strachu, co
Nott udělá.
„Jen mi řekni, co chci vědět
a já tě odměním,“ vydechl Nott. Severus
se ušklíbl, ale bez své obvyklé jiskry, protože se cítil výrazně nepříjemně.
„Co chceš vědět?“ zeptal se. Nottovy oči se zaměřily na Severusovy rty
a mladší Zmijozel se zavrtěl. Nechtěl
svůj první polibek nuceně od chlapce, který se ho snaží vyslýchat; ale jiná, jeho
menší část však chtěla poznat, jaké by to bylo… nemohl si pomoci.
„Co od tebe Malfoy chce?“
zamumlal Nott.
„Lektvar,“ vyštěkl
Severus. „Má příkazy, od Temného Pána, takže ti doporučuji,
abys nezasahoval.“
„To ani nechci,“ zasmál se
Nott. „Víš, Severusi, nejsi na
pohled tak špatný, jak tě dívky neustále zlobí.“ Severus okamžitě zrudl, když mu na
mysli vytanul každý krutý komentář o jeho nose a vlasech. Ve svých patnácti letech se už smířil
s tím, že ho nikdy nikdo nebude chtít, zvláště ne jistá zrzavá Nebelvírka, a
tak věděl, že to Nott nemyslí vážně. Přesto mu však ty intenzivní tmavé oči
způsobovaly chvění po těle.
„Jistě, jsem skutečně jen
labuť v přestrojení,“ dokázal Severus reagovat i s něčím, co by stále mohlo být
považováno za úšklebek. Ten mu však spadl
z tváře, když polkl. Nott se posunul blíž.
„Tvé oči jsou docela
hezké,“ pokračoval Nott. „Ale
pochybuji, že to, co chce Temný Pán, je tvůj vzhled. Ale Malfoy, na druhou
stranu, je opravdu dobrý jen jako ozdoba. Rozhodně jako nějaká vypadá.“ Znenadání se měkké rty přitiskly na
Severusovy vlastní a jeho dech se zadrhl. Měl
pocit, že snad celý jeho krevní oběh exploduje. Říkal si, že se zkusí osvobodit, ale
další jeho část cítila při líbání nadšení. Nott
lehce pohnul rty, ale pak se odtáhl. Severus ztěžka dýchal, zatímco se oči druhého
chlapce zlomyslně zaleskly, čehož si Severus sotva mohl všimnout, protože jeho
oči byly přilepené na chlapcových rtech.
Nott uvolnil jedno ze Severusových
zápěstí a pak se naklonil dopředu, polibek byl znovu nečekaný. Severus cítil, jak jím prošlo
zachvění, když chlapec pootevřel pusu a olízl mu spodní ret.
„Co má Malfoy v plánu?“ zašeptal Nott.
„Chce unést profesora
Valena,“ vydechl Severus zpátky a naklonil hlavu vzhůru, aby mohl dostat další
polibek, a ten mu byl dán, krátce.
„Proboha proč?“
„Podrobnosti nevím, ale profesor
zřejmě vykazuje velkou magickou sílu, na kterou se chce Temný Pán blíže
podívat. Valen …“ Další polibek a Severus se vyklenul k Nottovu tělu, rychle
však byl znovu přimáčknut k pohovce. „Profesor dal jasně najevo, že
nepodporuje Temnou magii.“ Severus
se naklonil a Nott ho znovu políbil. Tentokrát vklouzl jazykem dovnitř, takže
Severus zasténal a snažil se jazyk vsát hlouběji do úst. Nott se s úsměvem odtáhl.
„Tak dychtivý. Jaká je tvoje
role? Jak má být unesený?“
„Během Velikonoc.“ Severus
zalapal po dechu, měl pocit, že pokud ho Nott znovu nepolíbí, jeho se tělo
vznítí. Malá část jeho mozku však
stále fungovala. „Co jsi to se
mnou … udělal?“ Následoval další
polibek, zatím nejhlubší a Severus se při něm chvěl.
„Odpověz na otázku.“ Chvíli trvalo, než se Severus rozpomněl.
„Vytvořil jsem uspávací
lektvar s opožděnou reakcí. Bude mít na Valena vliv až dvě hodiny po
požití. Lucius ho pak dopraví mimo ochrany, za Chroptící chýši, a počká na
Smrtijedy, až si ho vyzvednou.“
„Kdy?“ Severusovi zazněl z hrdla
přidušený zvuk. Nott si povzdechl
a znovu ho políbil.
„Velikonoce. Přesné datum
nevím.“ Nott se s dalším
povzdechem úplně odtáhl a uvolnil Severuse, který několikrát zamrkal. Cítil, jak mu pomalu pročišťuje hlava
a on si uvědomil, co se stalo …
„Ty hajzle!“ vykřikl a se zaťatými pěstmi vstal. Nott neměl ani tolik slušnosti, aby
sáhl po hůlce. Jen se opřel a
ušklíbl. „Co jsi na mě použil?“
„Jenom jednoduché kouzlo
touhy,“ odpověděl zlehka Nott. „S vámi
panici to vždycky dělá hotové divy.“ Severus
zrudnul, ačkoli už byl pěkně červený díky svému vzrušení. Sáhl po hůlce. Než se jí stačil dotknout, byl Nott na
nohou s namířenou hůlkou. „Co uděláš? Poběžíš za Malfoyem a řekneš mu, jak
jsi všechno vyzvonil? Navrhuji, abys teď odešel a předstíral, že se to nikdy
nestalo.“ Severus se mračil, ale
věděl, že je to beznadějné. Proklínal sám sebe za to, že nezačal trénovat
souboje dřív. Jedna věc byla
jistá: nikdy nikdo už ho znovu takhle nedostane.
„Budeš litovat, Notte,“
ucedil. Nott se rozesmál.
„Už se skoro stalo,“ řekl
a hřbetem ruky si otřel ústa. „Chutnáš právě tak odporně, jak vypadáš.“ Severusova
tvář náhle povadla. Otočil se na
patě, vyrazil bez jediného slova a cestou hrubě popadl svou tašku.
Nott ho po několika
okamžicích následoval, a neviditelný chlapec zůstal ve sklepení sám. James
Potter zůstal nehybně stát pod svým pláštěm a přemýšlel, co má s tou informací proboha
udělat. Také se podivoval, proč má
takový zvláštní pocit v žaludku ... co to je?
Byl to soucit. K Severusovi Snapovi.
Vrátil se do ložnice, utlumený
a zamyšlený. Na žádné otázky ostatním
klukům odpovídat nechtěl.
Dole, v podobné ložnici,
se Severus zakousnul do svého polštáře, aby potlačil vzlyky.
ooOoo
Pokračování >>> Mulligan 21
Pozn. překladatelky: Já nevím jak vy, ale já to ze sebe musím dostat: Nott je zku*vený zas*aný zmetek!!! Avada Kedav*a!
No, teď se mi trochu
ulevilo… Trochu.
Pěkně se to dramatizuje... Těším se na pokračování, i když to asi nebude nic pěkného.
OdpovědětVymazatSung
Houstne nám to, houstne. To máš recht. :-) Děkuji za komentář.
VymazatTk tohle bylo...zvláštní...Chudák Severus, tohle si nezasloužil. A jsem zvědavá, co s touhle informací bude James dělat. A co Lucius a ten jeho svitek? Kapitola jako vždy skvělá a moc se těším na další:-)
OdpovědětVymazatJenny
Jo, Severuse mi taky bylo strašně líto. Stačí, že ho využil, nemusel ho navíc ještě tak ponížit. Ale Severus se s tím časem srovná po svém, přece jenom... je také Zmijozel. A Lucius? Uvidíš, uvidíš... :-D
VymazatDěkuji za komentář.
Omlouvám se, že jsem minule nekomentovala, ale k přečtení jsem se dostala až teď (jó, dvojnásobný nářez:-D) Každopádně obě kapitoly byly skvělé, ale teď musím říci, že s tebou v názoru na Notta naprosto souhlasím, proklej ho až do...Tartaru...:-D A navíc, ten Potter, to by mě zajímalo, co bude s tím, co slyšel dělat... Díky moc za překlad a těším se příště...:-D
OdpovědětVymazatNott přijde do pekla. :-D James v další části příběhu sehraje svou roli, to už je jasné. Nebelvír by něco takového nenechal bez povšimnutí. To ani omylem. ;-)
VymazatDěkuji za komentář.
Mne je toho Severusa tak strašne ľúto. Strašne som dúfala, že to s ním Not nemyslí zle, že len chce vedieť. To ako mu ublížil, za to by si zaslúžil krutú pomstu. Som zvedavá čo s tou informáciou urobí James. A či Lucius dokáže Harryho darovať Voldemortovi. Strašne moc ďakujem za kapitolu a veľmi netrpezlivo čakám na ďalšiu.
OdpovědětVymazatNo, James si asi taky myslel, že se připletl k začínajícímu románku a ouha... Severus je Zmijozel a James Nebelvír, co myslíš, že s tím každý z nich udělá? Těžko můžu prozradit víc, než už jsem v komentářích prozradila. Ale přituhuje, máš se na co těšit. ;-)
VymazatDěkuji za komentář.
Chudák Severus, první pusa a ještě k tomudonucená a s takovým kreténem. To vypadá na životní trauma.
OdpovědětVymazatBobo
Severus Snape byl vlastně jedno velké životní trauma a vyrovnával se s tím po svém. Tady jme byli svědkem jedné z epizod, které utvářely jeho budoucí já.
VymazatDěkuji za komentík.
Zabte Notta a obejmětě Severuse.
OdpovědětVymazatVážně doufám, že s tím někdo něco udělá. Jinak super kapitola, těším se jak to bude pokračovat.. celé se nám to zamotává.
Lily
A tohle heslo napíšeme na transparenty a vyjdeme s tím do ulic. Mimochodem, Severus měl právě narozeniny, takže: VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!
VymazatDěkuji za tvůj komentík.
Tak tohle je hnus,Nott si zaslouží vykastrovat velmi bolestivě.Teď sem vážně napnutá,co se stane.James je slyšel,řekne to Harrymu.nebo nejdřív pobertům?
OdpovědětVymazatNemůžu se dočkat pokráčka,děkuji za překlad :)
Máš velmi podobné smýšlení jako Severus, ráda jsem tě poznala. :-D
VymazatA komu to James řekne a komu ne, se dozvíš v následující kapitole.
Díky za tvůj komentář.
Nott je hnusny hajzeeel!!! Normalne ho vykastrovat a az potom avada. Nasral ma chlapec, dufam, ze zdochne. Presne si to vystihla. Tak nie ze Severusa sikanovali chrabromilcania, ale aj jeho vlastni??. Otras.
OdpovědětVymazatNo, som ja prevelice zvedava, co s tym James Potter spravi. Ci bude mat gule a svedomie. Akosi sa to komplikuje... dik za kapitolu Nade
Tvé rozhořčení hraje na mou strunu pomstychtivosti hotové serenády. :-D
VymazatSpolečně si pak zatančíme na jeho hrobě. A že byl Severus vyděděnec i mezi vlastními, bylo jasné. Nebyl čistokrevný, takže byl stejně terčem posměchu. Tohle však bylo dost přes čáru.
James se projeví hned v další kapitole. Děkuji za komentář.
Špičkování mezi Harrym a Luciusem má něco do sebe :-) Zbytek už na takové pohodlné vlně fakt nebyl... Doufám, že Nott za to bude pykat!
OdpovědětVymazatJo, pěkně jim to jde, že jo? :-D Těžko však můžou být jako hrdličky, když je mezi nimi stále tolik nevyřčených tajemství. Za každým rohem číhá nejistota z toho, co se vlastně stane. Teď už to neví ani Harry.
VymazatDěkuji za tvůj komentář.
No tak takovou kapitolu jsem opravdu nečekala. To, že Nott takhle zneužije Severuse a James to vidí. Hm to jsem zvědavá jak s tou informací naloží.
OdpovědětVymazatKrásná kapča a moc se těším na pokračování :-D
Toto sa nám ale pekne zamotáva, safra! Nott je hajzel, Sev... no ja si nemôžem pomôcť, ja by som ich tam všetkých zahlušila, že si z neho uťahujú. A prekvapil ma záver, musím povedať, že príjemne. Hádam sa napokon ten plán nepokašle až tak veľmi ako si začínam myslieť... Dík za preklad :)
OdpovědětVymazatKarin Nott je svině.
OdpovědětVymazat