5. ledna 2014

Mulligan - 20.

Autor: Elpin
Překlad: Nade

Velké díky za komentáře směřuji k Jenny, Catherine, arkamě, Zuzaně, bacilovi, Bobo, Anně a Erumoice. Máte mou nekonečnou vděčnost. :-) Také děkuji za přání do nového roku. I já vám přeji, aby vám vše vycházelo k vaší největší spokojenosti.

Užijte si další kapitolku.


Kapitola 20: Tajnosti a Soucit

Lucius se probouzel pomalu, ospalý a prohřátý. Zhluboka se nadechl nosem a otevřel oči. Po dobu tří sekund nic nechápal, a pak si uvědomil, že se nedívá na nebesa své postele. Byl v Harryho posteli.

Otočil hlavu a uviděl druhého muže ležet po svém boku, s hlavu položenou na jeho rameni. Polštář nebyl nikde v dohledu. Jak tu Harry ležel, vypadal tak absolutně zranitelně. Lucius nad tím uvažoval. Jak si může takhle spát, když má vedle sebe v posteli brzy-nastávajícího Smrtijeda?

Lucius si se zděšením vzpomněl na jejich noční střet. Nedokázal uvěřit, co to na Harryho křičel. Takové nesmyslné a zcela nepravdivé věci, a když Harry na něho ječel zpátky, Luciuse si tím navždy neodvrátil. Ve skutečnosti právě naopak, strašně se mu ulevilo, když tu hádku ukončil, tak jako Lucius. Díky tomu bylo jejich milování intenzivní, jako kdyby jejich předchozí argumenty přispěly k tvrdosti jejich přírazů a kousanců, ale přesto bylo všechno nějak sladší. Harry znovu Luciusovi dovolil, aby ho ošukal, a pro osmnáctiletého, který měl sex zatím jen jednou, to bylo kurva nebe na zemi.

Harry si ve spánku tiše oddechl a mírně se pohnul. Lucius vzal opatrně hůlku z nočního stolku a zkontroloval čas. Ještě bylo brzy, takže měl dost času, aby se proplížil dolů a připravil se na nadcházející den. Uvědomil si, že bude muset jít na vyučování, a při té myšlence téměř zaúpěl. Od chvíle, kdy se s Harrym dal dohromady, což mu připadalo jako věčnost, se vyučování ještě neúčastnil, a teď si byl Lucius jistý, že ho nuda ve třídě zabije. Koneckonců existovalo taková spousta, spousta jiných věcí, které by dělal mnohem raději, a také věci, které udělat musel - jedna z nich byla, co nejdříve navštívit ředitele.

Lucius se podíval na šatník, protože věděl, že uvnitř je jeho plášť, spolu s jistým svitkem. Měl s tím svitkem své plány. Zrovna uvažoval, že vyklouzne, aniž by probudil muže spícího vedle něho, když se Harry znovu pohnul.

„Brýtro,“ zamumlal mírně chraplavý hlas. Harry přejel dlaní přes Luciusův hrudník a přitáhl si ho blíž. Když políbil Luciusovo pravé rameno, ještě ani neotevřel oči. „Hmmm,“ zamručel Harry a zaklonil se, aby ho mohl políbit i na krku. „Včerejší noc byla fantastická. Co si to před vyučováním zopakovat?“

„Zajímalo by mě, co by si ředitel myslel, kdyby věděl …“ Harry se vzepjal a posadil se, jako by ho hrubě odstrčil. Nezlobil se, ale vypadal tak zklamaně, že Lucius svého prohlášení zalitoval víc než čehokoli jiného.

„Zase máš špatnou náladu?“ zeptal se Harry. Lucius se natáhl a jemně uchopil Harryho paži.

„Ne, odpusť. Bylo to ode mě nevhodné.“ Harryho tvář změkla, ale ne tolik, jak by si Lucius přál. Na Luciusův dotek nereagoval.

„Myslím, že by byl velmi zklamaný,“ řekl tiše a odvrátil se. Lucius se podíval dolů na vyrýsovaný hrudník a břicho a v tom ranním světle je shledával velmi jemné a chutné. Harry měl pro něho jakousi mytickou kvalitu, jak tam tak seděl opřený o jednu ruku, s přikrývkou zmuchlanou v klíně a s vlasy rozcuchanými spánkem, ačkoli to bylo stěží patrné, protože to považoval za Harryho obvyklý stav vlasů. Lucius věděl, že on takhle bezstarostně po ránu vypadat nedokáže. Potřeboval dobrou hodinu, aby obnovil své neposkvrněné já, nebo si to alespoň myslel.

„Pokud tě vůbec zná …“

„Nezná, ne v této době,“ zabručel Harry. Lucius pokračoval.

„ … tak by věděl, že jsi mě nevyužil, a že jsi měl dobré důvody.“

„Důvody?“ Harry se otočil a shlédl na Luciuse. Jeho oči jako by mapovaly každý detail Luciusovy tváře.

„Ano, protože mě zbožňuješ a prostě si nedokážeš pomoci.“ Lucius si uvnitř oddechl úlevou, když se Harry nad jeho komentářem usmál.

„No ano, je to tak. Jsi naprosto neodolatelný, a to zejména v tomhle světle.“ Harry se sklonil a Luciuse políbil: měkké, mírně vlhké mlasknutí rtů. „Tvoje vlasy jsou právě teď jako svatozář.“ Lucius si odfrkl, pak se posadil a odstrčil Harryho stranou, ale ne dříve, než si ukradl další polibek.

„Musím se připravit, protože někteří z nás o svůj vzhled dbají.“ S rozhořčeným „Hej!“ hodil Harry po Luciusovi polštář. „Pořád zapomínám… Kdože je tu profesor?“ Harryho smích Luciuse zahřál u srdce, oblékal se s úsměvem na tváři.

XXX

Harry zjistil, že je dost podivné být po takových událostech zpátky ve třídě. Také se mu strašně ulevilo, že se mu ráno podařilo rozloučit se s Luciusem v dobrém. To mu umožnilo soustředit se na výuku, alespoň trochu. Všiml si Snapa, jak si v zadní části učebny něco čmárá na kus pergamenu, evidentně si nedělal poznámky. Chlapec se nakláněl nad stolem, aby zastínil, co píše, přestože vedle něho nikdo neseděl.

Harry si vzpomněl na roli, kterou Snape musí sehrát a pocítil hluboký smutek. Roční výcvik v Kruvalu, výcvik, který ho bezpochyby naučí mnohem více než jen kouzla a duely. Také se naučí nenávidět, nenávistí tak čistou, jak dosud ještě nedokázal. Harry se otočil zpátky k tabuli, aniž by Snapa za jeho nepozornost pokáral.

Skončila poslední vyučovací hodina před obědem, ale Harry učebnu společně se studenty neopustil. Chvíli seděl za stolem a probíral se esejemi, které v pátek známkoval, aby si překontroloval, zda je správně ohodnotil. Bylo asi v půli oběda, když si uvědomil, že má hlad a rozhodl se zajít si před další hodinou něco zakousnout do Velké síně. Rychle odložil brk a zamířil ke dveřím.

Došel až k hlavnímu schodišti a právě se chystal sejít dolů, když uslyšel kroky a vzhlédl. K jeho překvapení to byl právě Lucius, kdo scházel dolů. Harry se usmál, zprvu mírně zmatený, ale pak poněkud víc, když Lucius při pohledu na něj na vteřinu ztuhnul.

„Pane profesore Valene,“ pozdravil ho Lucius a pokračoval dolů po schodech.

„Pane Malfoyi,“ odpověděl Harry. „Proč nejste na obědě?“

„Byl jsem se projít,“ odpověděl Lucius. „Chtěl jsem vidět výhled z jedné z věží.“

„Aha,“ řekl Harry a jeho rozpaky se vytratily.

„Co takhle jít společně?“ nabídl Lucius. Harry přikývl a oba se vydali dolů, Harry s utajeným úsměvem, zatímco Lucius na svého společníka vrhal občasné pohledy, které nikdo nebyl schopen rozluštit.

Severus Snape sledoval, jak profesor Valen a Lucius Malfoy vstoupili do Velké síně. Jeho oči se zúžily, když přemýšlel nad tím, co asi způsobilo, že se tak opozdili.

„Už to položíš zpátky?“ Severusovy oči střelily po dívce, která seděla vedle něj (dobře, o dvě místa dál, protože vedle něho vlastně nikdo neseděl, a ani to nechtěl). Uvědomil si, že v železném stisku stále drží džbán dýňové šťávy. Spěšně jí ho podal a vrátil se ke svému jídlu, ale jeho mysl stále zaměstnávali ti dva muži, kteří se právě rozloučili a rozešli ke svým stolům.

Severus byl informován, že Temný Pán má o profesora zájem, ačkoli nevěděl proč. Muž byl rozhodně dobrý duelant, a opravdu se mu podařilo přimět Severuse, aby projevil zájem o jeho předmět, ale proč jít do všech těch problémů s jeho únosem?

Severus vrhl znechucený pohled k učitelskému stolu. Valen a Malfoy si byli dle jeho mínění příliš blízko. Něco tam bylo, to Severus věděl, ale bylo dost nepravděpodobné, že by to zjistit. Tajnosti Luciuse Malfoye nebyly tak snadno zjistitelné.

Stále Severuse nekonečně otravoval, aby uvařil ten složitý lektvar, a přitom se nezdálo, že by Primus jakékoli jeho úsilí ocenil. Místo toho se prakticky družil s mužem, kterého se snažili zajmout. Severus byl rád, že Malfoy Temnému Pánovi neřekl o jeho menším nezdaru, ale že ani nežádal o lektvar, dokud za ním Severus nepřišel. Už uběhl další týden a Severus ještě neobdržel novou várku ingrediencí, které měl slíbené.

Ne že by měl strach; při tom pomyšlení si Severus odfrkl. Několik studentů kolem něj se ušklíblo, ale on si toho nevšímal. Dokončí ho včas. Stane se osobním Mistrem lektvarů Temného Pána. James Potter a jemu podobní nebudou mít místo v budoucnosti, jejíž součástí se Severus stane…

Mladý Zmijozel křečovitě zavřel oči, když ho přepadly myšlenky, nad kterými uvažovat nechtěl. Ne, nebude na ni myslet. Ani jednou. Ne.

Severus, s dechem pevně pod kontrolou, si v klidu dal poslední sousto svého oběda a vstal. Přešel podél dlouhého stolu a tak dlouho, jak jen mohl, upíral své oči na Luciuse Malfoye.

Málem zakopl, když z řady studentů vystřelila ruka a zastavila ho. Pobouřený Severus otevřel ústa, aby protestoval, ale s klapnutím je znovu zavřel, když zjistil, že je to Nott.

„Snape,“ řekl a spustil svou ruku, když už měl chlapcovu plnou pozornost. „Uvidíme se po škole, ve sklepení, poblíž společenské místnosti.“ Severus se naježil a ušklíbl se.

„Skončil jsem s tebou, Notte. Neberu rozkazy …“

„Pokud se tam nesejdeme, udělám něco, co ti nebude moc příjemné, Snape,“ varoval ho Nott a jeho hlas byl temný jako jeho oči. Okolní studenti jejich rozhovoru naslouchali, ale z velké části ho hned pustili z hlavy. Sotva bylo nějakou novinkou, že Nott hovoří se Snapem, dělal to tak celý rok. „Myslíš, že můžeš běžet za svým novým kámošem, Malfoyem? Je to tak? Ty pro něho nejsi nic. Ani by ho nenapadlo tě na veřejnosti chránit, a ty to víš.“ Severusova tvář byla stažená do obvyklého úšklebku. Nenáviděl Notta. Ten Zmijozel ho celý rok otravoval, tlačil na něho, aby se rozhodl. Pravda, teď už byl rozhodnutý, ale to pouze znamenalo, že se Severus těšil na beznottovské pololetí.

„To je jedno,“ zabručel a pokračoval v cestě. Nott následoval Snapa očima, dokud chlapec nezmizel z Velké síně, pak se podíval na Luciuse Malfoye. Ten si jejich rozhovoru nevšiml, což bylo velké štěstí.

Severus opustil Velkou síň a zamířil na svou hodinu Věštění z čísel. Dříve, když ten předmět často využíval ke zkoumání lektvarů, ho míval rád, ale během tohoto roku si k němu vypěstoval nesmírnou nenávist. Nejen že ho sdílel s Lily Evansovou, ale bylo tam tak málo studentů, že pro ni bylo mnohem snazší vysílat k němu podezřívavé, zrazené - nebo horší – znechucené pohledy.

Těch pár studentů ze všech čtyř kolejí se začalo scházet, všichni přišli nějak moc brzy. Severus ztuhl, když spíš ucítil, než viděl, že se Lily posadila blízko něho, takže na lavičce mezi nimi zůstalo jen málo místa. Nevzhlédl, ale cítil na sobě její pohled.

„Koukám, že ses spojil s Nottem ... zase,“ zašeptala, když do místnosti přichvátal profesor. Ten muž začal okamžitě přednášet, ale Severus si ho nevšímal. Netušil, jak jí má odpovědět. Tolik se jí vyhýbal od toho plesu, kdy se za ní díval. Namočil brk a připravil si ho nad prázdný pergamen před sebou, jako by se chystal dělat poznámky.

„Nevěděl jsem, že se mnou mluvíš,“ zamumlal.

„Já myslela, že ty nemluvíš se mnou,“ odpověděla Lily. Severus risknul bleskový pohled na ni. Byla ve stejné pozici jako on, akorát to vypadalo, že si poznámky skutečně dělá.

„A proč by ti to mělo vadit?“

„Nikdy jsem nic takového netvrdila.“ Severus nevěděl, jak si má vysvětlit prázdnotu v Lilyině hlase. Obvykle byla tak emocionální, ať už naštvaná, smutná nebo šťastná, ale tohle bylo něco jiného, ​​a Severusovi se to nelíbilo.

„Takže ses sem posadila, abych se cítil jak? Vinný? Už jsem ti říkal, že moje záležitosti s Nottem nejsou tvoje starost.“ Na konci Severusova výbuchu se jeho hlas zvedl nad přijatelnou úroveň a profesor mu věnoval přísný pohled. Severus se okamžitě omluvil a vrátil se zpět ke svým "poznámkám".

„Jen jsem vypozorovala,“ řekla Lily nadneseně, „že jsi se v poslední době s Nottem nestýkal, a pak tě najednou uprostřed Velké síně chytil za ruku. Vypadalo to na dost ohnivou diskuzi.“ Než mohl Severus zvážit tón svého hlasu, odpověděl stroze a trochu povýšeně. Nemohl prostě vystát Lilyin tón.

„To tě ani nenapadlo, že jsem se od Notta pohnul dál, a že jsem teď v kontaktu s mnohem vlivnějšími osobami?“ Nikdy by nepřiznal, že jeho služby si zajistil Lucius Malfoy, ale bylo to lákavé. James Potter nikdy nebude mít kariéru, jaká čeká na něho, tím si byl Severus jistý. Bude z něho nejlepší Mistr lektvarů století.

„Tak ... takže jdeš stále touto cestou.“ V hlase Lily nezazněla žádná otázka, jen zklamání. „Myslela jsem, když to vypadalo, že jsi Notta nechal být… ale bylo to ode mě samozřejmě hloupé. Omlouvám se, už tě nebudu znovu obtěžovat.“ S tím Lily spěšně posbírala své knihy a přehodila si kabelu přes rameno.

„Slečno Evansová?“ tázal se profesor.

„Omlouvám se, pane profesore, necítím se dobře.“ Lily nečekala na odpověď a třída sledovala, jak v tichosti odešla. Severus od svého prázdného pergamenu ani nevzhlédl.

Zbytek přednášky proběhl rozmazaně. Severus opustil třídu a nechal své nohy, ať ho nesou po množství schodů. Toho dne už měl po vyučování, a tak přešel téměř prázdnou vstupní halou, aniž by vědomě přemýšlel, kam má namířeno. To, co předtím udělal, byla chyba, a bohužel za to znovu zaplatil.

Nějaká ruka sevřela jeho paži tak silně, že tam bude mít modřinu, a byl otočen tak rychle, až se zapotácel, ale udržel se ve vzpřímené poloze. Stál tam James Potter a zíral.

„Co jsi Evansové udělal tentokrát?“ zeptal se. Severus okamžitě nasadil svůj úšklebek. Ostře si upravit hábit a oprášil se.

„Co se děje mezi mnou a Lily, do toho ti nic není,“ odsekl. James se zamračil. „Proč si myslíš, že jsem jí něco udělal?“

„Vynechala hodinu, proto. Šla rovnou do svého pokoje, aniž by na nás promluvila a vypadala rozrušená! Protože měla Věštění z čísel, viním z toho tebe.“ Severus si odfrkl a obrátil oči v sloup.

„Že s tebou nemluví, snad znamená, že se něco stalo?“ zeptal se sarkasticky. „Na tohle nemám čas.“ Prudce se otočil a vykročil dolů po schodech. Cítil, jak mu těžce buší srdce, bezpochyby v předtuše, že ho James Potter prokleje do zad, ale jakmile zmizelo sluneční světlo a obklopil ho chlad sklepení, Severus si tiše oddechl úlevou. Možná, že se ten kluk neodvážil nikoho proklít bez svých kumpánů, kteří by mu kryli záda v případě, že by ho nachytal nějaký učitel. Severus se neohlédl, aby to zkontroloval a pokračoval v cestě.

Minul vstup do zmijozelské společenské místnosti, ačkoli tak učinil s nechutí. Brzy se dostat do starého nevyužívaného sklepení. Zdi tvořil holý šedý kámen a jediné, co se tam nacházelo, byl Nott a pohovka, kterou si chlapec zřejmě přeměnil. Starší Zmijozel se lenivě opíral v pohovce a culil se na Severuse, který s úšklebkem na tváři vstoupil do místnosti.

„Co chceš, Notte?“

„Zavři dveře,“ zněla Nottova odpověď. Severus sáhl po hůlce, ale Nott mu pohybem ruky naznačil, že takhle ne. Severus protočil oči a vrátil se ke dveřím, aby je zavřel ručně. Tentokrát zůstal u dveří, odložil tašku a zkřížil ruce na prsou.

„Co chceš?“ opakoval. Nottův úšklebek se rozšířil a líně Severusovi pokynul, aby se posadil.

„Ale no tak, jen si chci popovídat, tak jako dřív.“ Severus si odfrkl.

„Vzpomínám si na tvé řeči, poměrně dobře, i když většina z toho mi připadala jako nepříjemný bzučivý zvuk.“ Nott se naježil a Severus viděl, že se chystá rozhořčeně odseknout, ale pak se rychle uklidnil. Znovu nasadil svůj úsměšek.

„Zdá se, že jsi docela kariérista, že jo? Co Malfoy dělá, že je tak odlišný? Proč jsi podlehl jemu a ne mě?“ Severusovy oči se zaměřily na každý detail toho chlapce, aby odhalil jeho záměry. Bylo zřejmé, že je uražený, protože Lucius Malfoy tak rychle přetáhl Severuse k Temnému Pánovi, zatímco Nott ho, horem dole, otravoval téměř rok.

„Je přesvědčivý. Možná slíbil, co tys nemohl,“ odpověděl Severus neurčitě.

„Ach, ale já ti můžu nabídnout věci, o kterých se jemu ani nesnilo,“ řekl Nott s leskem v očích a naklonil se dopředu. „A teď, pojď sem.“

„Ty vážně čekáš, že tě poslechnu?“ zeptal se Severus nevěřícně.

Accio Severus Snape,“ Nottova hůlka byla venku tak rychle, že Severus měl čas jen na vyjeknutí, když byl poháněný k pohovce. Se zavrčením přistál, natáhl se po hůlce, ale zdaleka nebyl tak rychlý, nebo zručný, jako starší chlapec, který ho rychle chytil za zápěstí. „Kdepak, na tohle ji není potřeba. Neboj se, Severusi, nemám v úmyslu ti ublížit.“ Severusův obličej se zkroutil do grimasy a pokoušel se vymanit, ale Nott znovu poupravil jeho pozici tím, že mu obě zápěstí přimáčkl na opěradlo pohovky, jejich tváře byly hodně blízko.

„Hnusíš se mi, Notte,“ zavrčel Severus, ale nebyla to pravda. Chlapec byl docela hezký, vůbec nevypadal odpudivě. Severus byl chlapec, který nikdy nebyl políbený, ani nikdy nebyl tak blízko k jiné lidské bytosti, kromě kdysi své matky. Cítil, jak mu srdce tvrdě bije proti žebrům, i když to bylo více ze strachu, co Nott udělá.

„Jen mi řekni, co chci vědět a já tě odměním,“ vydechl Nott. Severus se ušklíbl, ale bez své obvyklé jiskry, protože se cítil výrazně nepříjemně.

„Co chceš vědět?“ zeptal se. Nottovy oči se zaměřily na Severusovy rty a mladší Zmijozel se zavrtěl. Nechtěl svůj první polibek nuceně od chlapce, který se ho snaží vyslýchat; ale jiná, jeho menší část však chtěla poznat, jaké by to bylo… nemohl si pomoci.

„Co od tebe Malfoy chce?“ zamumlal Nott.

„Lektvar,“ vyštěkl Severus. „Má příkazy, od Temného Pána, takže ti doporučuji, abys nezasahoval.“

„To ani nechci,“ zasmál se Nott. „Víš, Severusi, nejsi na pohled tak špatný, jak tě dívky neustále zlobí.“ Severus okamžitě zrudl, když mu na mysli vytanul každý krutý komentář o jeho nose a vlasech. Ve svých patnácti letech se už smířil s tím, že ho nikdy nikdo nebude chtít, zvláště ne jistá zrzavá Nebelvírka, a tak věděl, že to Nott nemyslí vážně. Přesto mu však ty intenzivní tmavé oči způsobovaly chvění po těle.

„Jistě, jsem skutečně jen labuť v přestrojení,“ dokázal Severus reagovat i s něčím, co by stále mohlo být považováno za úšklebek. Ten mu však spadl z tváře, když polkl. Nott se posunul blíž.

„Tvé oči jsou docela hezké,“ pokračoval Nott. „Ale pochybuji, že to, co chce Temný Pán, je tvůj vzhled. Ale Malfoy, na druhou stranu, je opravdu dobrý jen jako ozdoba. Rozhodně jako nějaká vypadá.“ Znenadání se měkké rty přitiskly na Severusovy vlastní a jeho dech se zadrhl. Měl pocit, že snad celý jeho krevní oběh exploduje. Říkal si, že se zkusí osvobodit, ale další jeho část cítila při líbání nadšení. Nott lehce pohnul rty, ale pak se odtáhl. Severus ztěžka dýchal, zatímco se oči druhého chlapce zlomyslně zaleskly, čehož si Severus sotva mohl všimnout, protože jeho oči byly přilepené na chlapcových rtech.

Nott uvolnil jedno ze Severusových zápěstí a pak se naklonil dopředu, polibek byl znovu nečekaný. Severus cítil, jak jím prošlo zachvění, když chlapec pootevřel pusu a olízl mu spodní ret.

„Co má Malfoy v plánu?“ zašeptal Nott.

„Chce unést profesora Valena,“ vydechl Severus zpátky a naklonil hlavu vzhůru, aby mohl dostat další polibek, a ten mu byl dán, krátce.

„Proboha proč?“

„Podrobnosti nevím, ale profesor zřejmě vykazuje velkou magickou sílu, na kterou se chce Temný Pán blíže podívat. Valen …“ Další polibek a Severus se vyklenul k Nottovu tělu, rychle však byl znovu přimáčknut k pohovce. „Profesor dal jasně najevo, že nepodporuje Temnou magii.“ Severus se naklonil a Nott ho znovu políbil. Tentokrát vklouzl jazykem dovnitř, takže Severus zasténal a snažil se jazyk vsát hlouběji do úst. Nott se s úsměvem odtáhl.

„Tak dychtivý. Jaká je tvoje role? Jak má být unesený?“

„Během Velikonoc.“ Severus zalapal po dechu, měl pocit, že pokud ho Nott znovu nepolíbí, jeho se tělo vznítí. Malá část jeho mozku však stále fungovala. „Co jsi to se mnou … udělal?“ Následoval další polibek, zatím nejhlubší a Severus se při něm chvěl.

„Odpověz na otázku.“ Chvíli trvalo, než se Severus rozpomněl.

„Vytvořil jsem uspávací lektvar s opožděnou reakcí. Bude mít na Valena vliv až dvě hodiny po požití. Lucius ho pak dopraví mimo ochrany, za Chroptící chýši, a počká na Smrtijedy, až si ho vyzvednou.“

„Kdy?“ Severusovi zazněl z hrdla přidušený zvuk. Nott si povzdechl a znovu ho políbil.

„Velikonoce. Přesné datum nevím.“ Nott se s dalším povzdechem úplně odtáhl a uvolnil Severuse, který několikrát zamrkal. Cítil, jak mu pomalu pročišťuje hlava a on si uvědomil, co se stalo …

„Ty hajzle!“ vykřikl a se zaťatými pěstmi vstal. Nott neměl ani tolik slušnosti, aby sáhl po hůlce. Jen se opřel a ušklíbl. „Co jsi na mě použil?“

„Jenom jednoduché kouzlo touhy,“ odpověděl zlehka Nott. „S vámi panici to vždycky dělá hotové divy.“ Severus zrudnul, ačkoli už byl pěkně červený díky svému vzrušení. Sáhl po hůlce. Než se jí stačil dotknout, byl Nott na nohou s namířenou hůlkou. „Co uděláš? Poběžíš za Malfoyem a řekneš mu, jak jsi všechno vyzvonil? Navrhuji, abys teď odešel a předstíral, že se to nikdy nestalo.“ Severus se mračil, ale věděl, že je to beznadějné. Proklínal sám sebe za to, že nezačal trénovat souboje dřív. Jedna věc byla jistá: nikdy nikdo už ho znovu takhle nedostane.

„Budeš litovat, Notte,“ ucedil. Nott se rozesmál.

„Už se skoro stalo,“ řekl a hřbetem ruky si otřel ústa. „Chutnáš právě tak odporně, jak vypadáš.“ Severusova tvář náhle povadla. Otočil se na patě, vyrazil bez jediného slova a cestou hrubě popadl svou tašku.

Nott ho po několika okamžicích následoval, a neviditelný chlapec zůstal ve sklepení sám. James Potter zůstal nehybně stát pod svým pláštěm a přemýšlel, co má s tou informací proboha udělat. Také se podivoval, proč má takový zvláštní pocit v žaludku ... co to je?

Byl to soucit. K Severusovi Snapovi.

Vrátil se do ložnice, utlumený a zamyšlený. Na žádné otázky ostatním klukům odpovídat nechtěl.

Dole, v podobné ložnici, se Severus zakousnul do svého polštáře, aby potlačil vzlyky.

ooOoo


Pokračování  >>> Mulligan 21

Pozn. překladatelky: Já nevím jak vy, ale já to ze sebe musím dostat: Nott je zku*vený zas*aný zmetek!!! Avada Kedav*a!
No, teď se mi trochu ulevilo… Trochu.


21 komentářů:

  1. Pěkně se to dramatizuje... Těším se na pokračování, i když to asi nebude nic pěkného.

    Sung

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Houstne nám to, houstne. To máš recht. :-) Děkuji za komentář.

      Vymazat
  2. Tk tohle bylo...zvláštní...Chudák Severus, tohle si nezasloužil. A jsem zvědavá, co s touhle informací bude James dělat. A co Lucius a ten jeho svitek? Kapitola jako vždy skvělá a moc se těším na další:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, Severuse mi taky bylo strašně líto. Stačí, že ho využil, nemusel ho navíc ještě tak ponížit. Ale Severus se s tím časem srovná po svém, přece jenom... je také Zmijozel. A Lucius? Uvidíš, uvidíš... :-D
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  3. Omlouvám se, že jsem minule nekomentovala, ale k přečtení jsem se dostala až teď (jó, dvojnásobný nářez:-D) Každopádně obě kapitoly byly skvělé, ale teď musím říci, že s tebou v názoru na Notta naprosto souhlasím, proklej ho až do...Tartaru...:-D A navíc, ten Potter, to by mě zajímalo, co bude s tím, co slyšel dělat... Díky moc za překlad a těším se příště...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nott přijde do pekla. :-D James v další části příběhu sehraje svou roli, to už je jasné. Nebelvír by něco takového nenechal bez povšimnutí. To ani omylem. ;-)
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  4. Mne je toho Severusa tak strašne ľúto. Strašne som dúfala, že to s ním Not nemyslí zle, že len chce vedieť. To ako mu ublížil, za to by si zaslúžil krutú pomstu. Som zvedavá čo s tou informáciou urobí James. A či Lucius dokáže Harryho darovať Voldemortovi. Strašne moc ďakujem za kapitolu a veľmi netrpezlivo čakám na ďalšiu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, James si asi taky myslel, že se připletl k začínajícímu románku a ouha... Severus je Zmijozel a James Nebelvír, co myslíš, že s tím každý z nich udělá? Těžko můžu prozradit víc, než už jsem v komentářích prozradila. Ale přituhuje, máš se na co těšit. ;-)
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  5. Chudák Severus, první pusa a ještě k tomudonucená a s takovým kreténem. To vypadá na životní trauma.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Severus Snape byl vlastně jedno velké životní trauma a vyrovnával se s tím po svém. Tady jme byli svědkem jedné z epizod, které utvářely jeho budoucí já.
      Děkuji za komentík.

      Vymazat
  6. Zabte Notta a obejmětě Severuse.
    Vážně doufám, že s tím někdo něco udělá. Jinak super kapitola, těším se jak to bude pokračovat.. celé se nám to zamotává.

    Lily

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A tohle heslo napíšeme na transparenty a vyjdeme s tím do ulic. Mimochodem, Severus měl právě narozeniny, takže: VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!
      Děkuji za tvůj komentík.

      Vymazat
  7. Tak tohle je hnus,Nott si zaslouží vykastrovat velmi bolestivě.Teď sem vážně napnutá,co se stane.James je slyšel,řekne to Harrymu.nebo nejdřív pobertům?
    Nemůžu se dočkat pokráčka,děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš velmi podobné smýšlení jako Severus, ráda jsem tě poznala. :-D
      A komu to James řekne a komu ne, se dozvíš v následující kapitole.
      Díky za tvůj komentář.

      Vymazat
  8. Nott je hnusny hajzeeel!!! Normalne ho vykastrovat a az potom avada. Nasral ma chlapec, dufam, ze zdochne. Presne si to vystihla. Tak nie ze Severusa sikanovali chrabromilcania, ale aj jeho vlastni??. Otras.
    No, som ja prevelice zvedava, co s tym James Potter spravi. Ci bude mat gule a svedomie. Akosi sa to komplikuje... dik za kapitolu Nade

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvé rozhořčení hraje na mou strunu pomstychtivosti hotové serenády. :-D
      Společně si pak zatančíme na jeho hrobě. A že byl Severus vyděděnec i mezi vlastními, bylo jasné. Nebyl čistokrevný, takže byl stejně terčem posměchu. Tohle však bylo dost přes čáru.
      James se projeví hned v další kapitole. Děkuji za komentář.

      Vymazat
  9. Špičkování mezi Harrym a Luciusem má něco do sebe :-) Zbytek už na takové pohodlné vlně fakt nebyl... Doufám, že Nott za to bude pykat!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, pěkně jim to jde, že jo? :-D Těžko však můžou být jako hrdličky, když je mezi nimi stále tolik nevyřčených tajemství. Za každým rohem číhá nejistota z toho, co se vlastně stane. Teď už to neví ani Harry.
      Děkuji za tvůj komentář.

      Vymazat
  10. No tak takovou kapitolu jsem opravdu nečekala. To, že Nott takhle zneužije Severuse a James to vidí. Hm to jsem zvědavá jak s tou informací naloží.
    Krásná kapča a moc se těším na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  11. Toto sa nám ale pekne zamotáva, safra! Nott je hajzel, Sev... no ja si nemôžem pomôcť, ja by som ich tam všetkých zahlušila, že si z neho uťahujú. A prekvapil ma záver, musím povedať, že príjemne. Hádam sa napokon ten plán nepokašle až tak veľmi ako si začínam myslieť... Dík za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Karin Nott je svině.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)