19. ledna 2014

Mulligan - 22.

Autor: Elpin
Překlad: Nade

Děkuji Kátě, Sung, Charli, Jenny, Zuzaně, bacilovi, Lily, Bobo, arkamě a Kali, za komentáře k předchozí kapitole. Moc si toho vážím. Fakt.

Já vím, že minule to skončilo cliffhangerem, a ani dnes to nebude o moc lepší. Ale nedá se nic dělat, protože děj nám houstne a kapitoly se nadají ukončit jinak, než infarktově. :-D
Přesto věřím, že si to užijete do sytosti.


Kapitola 22: Čas vypršel

Když Harry přišel k vědomí, zamračil se. Třeštila mu hlava. První věc, které si všiml, byla skutečnost, že má ruce připoutané nad hlavou. Klečel na kamenné podlaze. Když otevřel oči, byla tu zima a tma, a tak je zase zavřel. Posunul se, aby zjistil, jak moc se dokáže pohnout.

„Pane profesore?“ zašeptal ve tmě nervózní hlas. Harry se zadíval po směru hlasu a uvažoval, kdo by to mohl být.

„Ano?“ Odkašlal si, když z něho vyšlo chraptivé slovo. „Kdo jsi?“ Nastala krátká pauza, jako kdyby ten člověk váhal Harrymu říct, kdo je.

„James Potter,“ zašeptal chlapec a Harrymu ztuhla krev v žilách.

„Jamesi,“ zajíkl se. „Co tady děláš?“ James se ve tmě pohnul a zachrastění řetězů Harrymu prozradilo, že jeho budoucí otec je hned vedle něj, v podobné situaci.

„Já ... sledoval jsem Notta ven. Dohadovali se, který z nich z vás bude mít prospěch, a já se snažil Malfoye zastavit, ale ...“

„Byl tam Nott?“

„Jo, když nechtěl ustoupit, Malfoy ho omráčil.“ Harry slyšel v Jamesově hlase strach a v duchu proklínal osud a nebelvírskou pošetilost.

„Proč ses pokoušel bojovat s Malfoyem? Jak sis mohl myslet, že bys ho dokázal porazit?“ odsekl Harry bez rozmyslu. Pokud James Potter zemře v patnácti ...

„Omlouvám se, já jen ...“ Harry nějak vytušil, že James zahanbením sklopil hlavu, a povzdechl si. Teď nebyl čas na paniku. Harry tady musí být ten dospělý.

„To je v pořádku, Jamesi,“ řekl konejšivě. „Jen ses mi snažil pomoct, já to chápu.“ Zhluboka se nadechl a nechal svou mysl, aby se vrátila zpět do bojového módu; něco takového dokázal celkem snadno, jako kdyby válka byla teprve včera. „Jak moc se můžeš hýbat?“

„Eh, nic moc,“ řekl James, zatímco se zazmítal. „Ty řetězy bolestivě svírají. A moje ramena mě zabíjí.“

„Pokusím se osvobodit. Potřebuju, abys byl zticha, ať se můžu soustředit.“

„Jak to chcete udělat?“

„Prostě ... buď zticha.“ Harry cítil Jamesovu potřebu dál se vyptávat, ale chlapec zůstal potichu. Harry se zaměřil dovnitř, zhluboka dýchal. Už nějakou dobu bezhůlkovou magii nedělal, ale Harryho magie byla známá tím, že zabrala pokaždé, když nastala dostatečně zoufalá situace. Takže pro Harryho nebylo nemožné tuto reakci vyvolat. S veškerou svou duševní kázní se zaměřil na řetězy kolem zápěstí. Nechal se prostoupit potřebou získat volnost.

„Pane profesore? Profesore!“ zasyčel James. Harryho oči se prudce otevřely.

„Co je?“

„Někdo se blíží.“ Harry se zaposlouchal a skutečně, blížily se kroky. Kamennou místností se najednou rozlehl skřípavý zvuk, když se otevřely kovové dveře. Světlo z jediné pochodně oba vězně na okamžik oslepilo. Harry zamžoural na osobu ve dveřích.

„Toho kluka nech být,“ řekla postava a další osoba ho obešla a zamířila k Harrymu.  Když byly Harryho řetězy odháknuty ze stropu, začal se James zmítat.

„Kam ho berete?“ chtěl vědět James a jeho hlas zakolísal úzkostí z představy, že zůstane sám. Harry věděl, že by bylo zbytečné bojovat, a tak se postavil, když ho maskovaný Smrtijed popadl za paži a vytáhl. „Co s ním budete dělat?“

„Zůstaň v klidu, Jamesi,“ řekl tiše Harry, když byl tažen vpřed.

„Neberte ho! Nechte nás jít, bastardi!" Smrtijed, který držel řetěz v jedné ruce a Harryho paži v druhé, si tu druhou uvolnil, vykročil směrem k Jamesovi a kopnul chlapce přímo do žaludku.

James zasténal a svěsil své tělo dopředu, jak jen mu řetězy dovolovaly. Harry zareagoval okamžitě, otočil se a oběma rukama, pěstmi spojenými dohromady, muže srazil.

Nic jiného neměl Harry šanci udělat. Byl zasažen relativně světlou bodavou kletbou, takže padl na kolena a zasyčel bolestí. Muž, kterého srazil, rychle vstal a znovu popadl Harryho řetěz. Profesor na chvíli upřel pohled do očí svého studenta. Zelené oči zaplály, jak se Harry pokoušel vyděšenému patnáctiletému chlapci dodat nějakou odvahu.

„Neprovokuj je. Dostanu tě odsud,“ zašeptal Harry. Na to byl hrubě vytažen na nohy a odvlečen. V okamžiku, kdy byl pryč, sklonil James Potter hlavu a podlehl slzám strachu a frustrace, které zadržoval od chvíle, kdy probudil.

XXX

Když byl Harry veden nahoru, vstřebával každý detail, o kterém si myslel, že by mohl být užitečný, ale brzy si uvědomil, že byli na Riddle Manor a tohle místo už znal. Vedli ho do prázdné jídelny. Na druhém konci stála pouze jediná židle, jinak byla úplně prázdná. Harryho uprostřed místnosti srazili na zem a nechali tak. Cítil, jak bylo na dveře umístěno složité uzamykací kouzlo.

Teď, když byl Harry sám, mysl se mu divoce rozběhla. Co se stalo, když byl v bezvědomí? Byl si naprosto jistý, že byl omráčený, samozřejmě Nottem, a že neusnul po lektvaru, jak si pomyslel jednu nanosekundu před dopadem na zem. Harry se za tu chvíli styděl, ale to pominulo, jakmile se probudil a řádně zanalyzoval svou vzpomínku na pád.

To ale stále nevysvětlovalo, co tam Nott dělal a jak věděl o jejich plánech, a proč on a Lucius bojovali. To však neznamenalo, že by chtěl Harry začít o Luciusovi znovu pochybovat, dokonce ani na půl nanosekundy.

A pak tam byl James. Jak se k tomu James, zatraceně, přimotal? No, jak a proč už bylo jasné, ale proč  musí být osud neustále taková mrcha? Jedna věc byla jistá: jediným Harryho úkolem teď bylo, udržet toho kluka naživu, jinak se nenarodí. A to byl paradox, který Harry nechtěl ani domýšlet, protože si byl jistý, že kdyby se o to pokusil, vrátilo by se mu bolení hlavy.

Jak dostat Jamese rychle pryč, byla jediná záležitost, na kterou se musí soustředit. Kdyby se mu nějak podařilo získat hůlku ... Určitě ji má Voldemort, tak snad …

Harry myšlenku nikdy nedokončil, protože dveře se znovu otevřely a do jeho zorného pole vstoupil Lucius.

XXX

Lucius Malfoy nasadil svůj nejlepší výraz "Já jsem Lord Malfoy a vy se mi neodvažujte klást otázky" a kráčel přes halu ke dveřím jídelny, kde stáli na hlídce dva strážci. Zastavil se přímo před nimi a královsky zvedl bradu.

„Ustupte,“ nařídil. Dva Smrtijedi se na sebe podívali a Lucius jejich nejistotu využil. „Hned,“ vyštěkl. Uhnuli mu z cesty a Lucius sekl hůlkou přede dveřmi, aby odstranil zamykací kouzlo stejně snadno, jako ho umístil.

Uvnitř našel Harryho sedět na podlaze, zápěstí měl stále v poutech. Když vstoupil Lucius, otočil se a postavil. Lucius za sebou zavřel dveře a umístil na ně několik kouzel, které jim zajistily soukromí.

„Co se stalo?“ zeptal se Harry přímo, protože chtěl získat co nejvíc informací tak rychle, jak to bylo možné.

„Voldemort tě chce vidět. Za krátko tu bude. Bylo mi řečeno, abych tě přivedl sem a nechal ...“ Harry nad tím oznámením povytáhl obočí.

„A ty ses vrátil?“ Lucius přikývl a přiblížil se víc k Harrymu, ale zarazil se krátce před tím, než by se muže dotkl.

„Hledal jsem způsob, jak tě nechat uniknout ... ale nebyl jsem úspěšný. Zatímco tu mluvíme, Voldemort zkoumá tvoji hůlku. Tohle místo je plné Smrtijedů a hlídané víc než cokoliv jsem kdy viděl.“

„Ještě není tak sebejistý, jak bude,“ zamumlal Harry. Lucius na jeho komentář neodpověděl.

„Naší jedinou možností je, že uprchnu s tebou, ale i tak budeme mít problémy …“

„Ne,“ řekl Harry a svým náhlým prohlášením Luciuse téměř překvapil. Harry se mu podíval do očí, velmi vážně. „Tvým jediným úkolem je dostat odsud bezpečně Jamese, je to jasné? Já to zvládnu sám.“

„Pokud se mu nepovolíš, zabije tě.“ Luciusova tvář byla bez výrazu.

„Já vím,“ řekl Harry a díval se na svého milence se smutnou náklonností. „Ale možná je to můj osud. My známe Jamesovu budoucnost, a ta musí být zachována. Ale já žádnou budoucnost nemám, vím to, jako by to bylo vytesáno do kamene, takže možná mám zemřít tady.“

„Pokud se k němu připojíš …“

„Ne.“

„Nemusíš to myslet vážně.“

„Ne.“ Lucius si povzdechl, ale rychle se vzpamatoval a prostě jen rezignovaně přikývl. „Víš, že mu nemůžu sloužit, ani kdybych to jen předstíral.“ Harry se zhluboka nadechl, jeho mysl běžela milión mil za minutu. Neměli moc času, a on potřeboval Luciusovi říct pár věcí dřív, než dorazí Voldemort. „Poslouchej,“ řekl vážně a položil ruku na Luciusovo  rameno, přitom se všiml, jak mladíkovi při zvuku cinkání řetězů zaškubalo v levém oku. „Pořád máš můj plášť, ne? Ten plášť jsem dostal v prvním ročníku od Brumbála se vzkazem, že mu ho dal můj otec do úschovy. Ten plášť je zásadní, a já jenom chci, abys Jamese sledoval pro případ, že by ho Brumbálovi nedal. Pak mu prostě dej ten, co máš, dobře?“

Harry neměl čas přemýšlet nad tím paradoxem, že tak v jedenácti obdrží svůj vlastní plášť, který by tím pádem nikdy nebyl ve vlastnictví Jamese Pottera.

„Harry …“ pokusil se do toho vložit Lucius, ale Harry ho přerušil.

„V mé verzi budoucnosti se staneš Smrtijedem a po první válce to svedeš na Imperius, pak stačí jen takovým pět měsíců před tím, než bude podruhé poražen, přejít na druhou stranu,“ řekl Harry ve spěchu, aniž by si to rozmyslel. „Nevím, jestli to pomůže. Voldemort bude poražen v mém sedmém ročníku. Draco ...“ Harry sklonil hlavu, protože pocítil ostrou ztrátu při pomyšlení, že svého přítele už nikdy znovu neuvidí. „Draco se se mnou rozešel 2. září 2002 ... no, technicky jsem zaslechl váš rozhovor ve tvé pracovně ... ale to není důležité.“ Harry vzhlédl. Luciusova tvář byla stále nečitelná. Harrymu to bylo nepříjemné; chtěl snad, aby mladý muž trochu víc protestoval? Otevřel ústa, aby mu řekl víc, nebo se rozloučil, ale právě v tu chvíli se znovu otevřely dveře a Tom Riddle, poslední dobou přezdívaný Lord Voldemort, vešel dovnitř.

„Malfoyi,“ pronesl s mírnou otázkou v hlase. „Měl jsem za to, že jste se vrátil do Bradavic.“ Lucius od Harryho plynule odstoupil a lehce se mu uklonil. Ne příliš servilně, což naznačovalo, že nebyl vázaný služebník, zatím.

„Lorde Voldemorte, jen jsem chtěl využít příležitosti říct profesorovi, jaké mi bylo potěšení, že mě mohl v letošním roce vyučovat.“ Tón byl sarkastický a společně s Luciusovým úšklebkem směrem k Harrymu bylo zřejmě, že skutečně využívá šanci ke škodolibosti.

„No, pokud už jsi řekl své sbohem,“ Voldemort nechal zbytek své věty viset ve vzduchu. Lucius se znovu rychle uklonil a zamířil ven. Když vyšel z místnosti, Voldemort se zaměřil na Harryho, který si mladého "Lorda" lhostejně prohlížel, zatímco v duchu si pomyslel, že v období před-hadím-ksichtem vypadá mnohem míň děsivě.

Byl pohledný, to bylo jasné, ale jeho starší tvář mu připadala poněkud zvláštní. Zřejmě proto, že ho Harry viděl jen jako mladíka nebo s červenýma očima a bez nosu. Na sobě měl černé šaty s bílou košilí, jejíž límec zespod jen mírně vykukoval. Jeho vlasy byly krátké a sčesané dozadu.

„Pane profesore Valene,“ pozdravil ho srdečně. Harry zvládl neodfrknout si. Temný Pán vykročil, přičemž jeho oči hltaly každý detail, když kolem Harryho procházel ke svému "trůnu". Sedl si pohybem, jako by měl na sobě hábit. „Jsem poctěn, že mě čaroděj vaší síly poctil svou návštěvou.“

„Často své hosty spoutáváte?“ zeptal se Harry. Voldemortovy oči byly intenzivní a Harry se málem ušklíbl nad potlačovaným potěšením, které v nich viděl. Ten muž doufal, že se mu Harry bude protivit, především proto, aby měl něco na hraní.

„Proč mi o sobě něco neřeknete, pane profesore.“

XXX

Lucius neměl v úmyslu vrátit se tak brzy do Bradavic. Trval na tom, že půjde se Smrtijedy, aby mohl Temného Pána osobně informovat o Nottově stupiditě. Nevěděl, kde je chlapec teď, ale s tím se nedalo nic dělat. Pravděpodobně ho poslali zpátky do Bradavic; nebyl žádný důvod vyvolat incident s chlapcovým zmizením.

Právě teď byl Lucius víc zaujatý Harrym a Jamesem Potterem. Když se procházel prázdným salónem, snažil se vymyslet způsob, jak je dostat ven, aniž by ohrozil svou pozici u Temného Pána. Pokud si Harry myslel, že ho chce Lucius ponechat na pospas Temnému Pánovi, velice se mýlil.

Jak tam tak rázoval, jeho mysl zaletěla zpátky k jeho poslednímu rozhovoru s ředitelem Brumbálem ...

Posaďte se, pane Malfoyi. Váš rodinný svitek mi poskytl fascinující čtení.“

Našel jste něco užitečného?“ Lucius se chtěl dostat rovnou k věci. Brumbál smutně zavrtěl hlavou. „Ale něco určitě...!“ Brumbál zvedl ruku, aby utišil Luciusův nezvyklý výbuch.

Dovolte mi objasnit, co přesně jsem zjistil.“ Lucius přikývl a opřel se, aby si ředitele vyslechl. „Po překladu svitku jsem zjistil, že skutečně obsahuje informace o tom, jak cestovat dopředu a dozadu v čase. Byla to velmi obdobná teorie, jaká se vyskytla i u dalších kouzelníků, kteří na tom v tehdejší době pracovali. Avšak budoucí cestování v čase ...“

Brumbál otevřel zásuvku psacího stolu a vytáhl napůl roztavený Obraceč času. Položil ho mezi ně na stůl.

Bylo to velmi teoretické a domnívám se, že váš předek to nikdy nedokončil. Svitek popisuje, jak vytvořit zařízení podobné Obraceči času, a jak následně zvrátit jeho účinky pomocí složitého rituálu, který mohl čerpat magickou energii z mnoha zdrojů. Pochybuji, že to někdy někdo vyzkoušel. Požadované množství energie naprosto přesahuje úroveň běžného kouzelníka.“

„Ale možné to je, že? Pokud dostatek magické energie projde skrz …“

Existuje jen velmi málo situací, kdy je ve hře tolik energie, a žádnou z nich nelze snadno navodit. Rituál ve svitku je příliš nebezpečný, byť se o to jen pokusit. Omlouvám se, pane Malfoyi. Profesor Valen prostě bude muset cestovat v čase normální rychlostí.“ Lucius přikývl a vstal. Byl to výstřel do tmy.

Děkuji za váš čas, pane řediteli.“ Přešel ke dveřím, ale ohlédl se za Brumbálem. „Smím požádat o poslední laskavost?“

Jistě.“

Mohl bych dostat ten Obraceč času? Vím, že nebudu schopen profesorovi Valenovi pomoci, ale rád bych mu ho dal.“ Brumbál se usmál s nápadnou jiskrou v očích a strojek mu podal.

Chválím vás, že jste chtěl profesorovi pomoci, pane Malfoyi. Jsem si jistý, že vaše úsilí ocení.“ Ten vševědoucí pohled Luciuse z nějakého důvodu přinutil ke snaze potlačit náhlý ruměnec. Neodpověděl, jen prostě přikývl a zamířil ke dveřím.

... Zpátky na Riddle Manor se Lucius prsty dotýkal Obraceče času, který od toho dne zůstal v jeho kapse. To, co se ten den dozvěděl, mu dnes nepomůže. Potřeboval přemýšlet jako Zmijozel. Sklouzl druhou rukou do pravé kapsy, zamračil se a vytáhl ruku ven, společně s lahvičkou. Uspávací lektvar, zatím nepoužitý. Nebylo to moc, ale alespoň to mohlo dát Harrymu šanci uniknout. Lucius se rozhlédl kolem sebe po místnosti, jako by tam někde mohl najít odpověď.

„Dobby,“ zavolal znenadání. Domácí skřítek snadno pronikl přes ochrany.

„Pane Malfoyi, čím vám Dobby dnes poslouží?“ zvolal hlasitě skřítek.

„Mluv tiše,“ nařídil nejdřív Lucius. Upřeně se zadíval na malé stvoření a podal mu lahvičku s lektvarem. „Chci, abys vzal tento lektvar a našel tady kuchyň. Předpokládám, že je v suterénu a pravděpodobně tam bude pracovat nějaký moták. Nesmíš se nechat se odhalit, ale pokud ho uvidíš připravovat něco k pití pro Temného Pána - čaj, víno, cokoliv – tak to do toho přiliješ. Pak mi to nahlásíš, ale jen když budu sám, pak se vrátíš na Malfoy Manor. Rozumíš?“ Dobby s vykulenýma očima vyslechl každé slovo, důrazně přikývl a lahvičku vzal tak opatrně, jako by to byl ten nejcennější předmět.

„Dobby nezklame Pána Malfoye, pane. Dobby tento úkol splní,“ prohlásil zaníceně, ale tiše.

„Dobře, Dobby,“ pochválil ho vážně Lucius. „Pokud se ti to podaří, nikdy na to nezapomenu. Teď jdi.“ Dobby, se slzami vděčnosti v očích, na přímý rozkaz zmizel pryč. Lucius si povzdechl a nervózně se rozhlédl, aby se ujistil, že ho nikdo neslyšel. Uklidňujícím způsobem si narovnal hábit a uhladil si vlasy, pak se vrátil zpátky do vstupní haly.

Našel tam stejné dva Smrtijedy, jak stejně jako předtím stojí na stráži u dveří do jídelny. Zaváhal, ale náhlé otevření dveří ho ušetřilo rozhodování. Jeho výhled dovnitř nebyl příjemný.

Temný Pán seděl na svém trůnu, culil se dolů na tělo uprostřed místnosti. Harry ležel na boku, samozřejmě v bolestech, ale zadržoval jakékoli zvuky utrpení. Nicméně když se pokusil pohnout, nedokázal potlačit zasténání. Voldemort vzhlédl.

„Pane Malfoyi, stále zde? Jaké štěstí, protože jsem se rozhodl, že byste měl zůstat a přiučit se. Avery, přiveď mi toho kluka. Dolohove, jdi mi pro něco k pití a řekni Hansonovi, ať nám připraví večeři.“ Smrtijed napravo vystoupil a uklonil se.

„Ano, můj Pane,“ řekl a odešel. Druhý Smrtijed ho stejně tak následoval. Lucius sklonil hlavu v lehké úkloně a na pozvání Temného Pána vstoupil do jídelny.

ooOoo



Pokračování  >>>Mulligan 23


20 komentářů:

  1. Tk tenhle konec je fakt na zabití...Ale rozhodně splnil svůj účel a já jsem teď zvědavá, jak to dopadne. Snad se Dobbymu podařilo do pití ten lektvar nalít a všem se podaří odsud zmizet:-) Mám takový dojem, že množství energie, potřebné k tomu rituálu že svátků, by pro Harryho možná nebyl problém vyvolat...tk se necháme překvapit:-) Děkuju za skvělou kapitolu a taky za držení palců při zkouškách:-) A zase za týden;-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chybička se vloudila...samozřejmě tam mělo být *množství energie, potřebné k tomu rituálu ze svitku...* :-) J.

      Vymazat
    2. Jo, tyhle poslední kapitoly jsou na zabití. :-D Jsou plné zvratů a jeden by se z toho picnul. ;-) Vydrž, už brzy se dozvíš, jak to celé dopadlo.
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  2. Tedy, je to silene napinave! Nemuzu se dockat pokracovani!

    Sung

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A napětí ještě zdaleka nekončí. Příští kapitola bude na mrtvici a ta další vlastně taky a .... :-D
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  3. oh ou, teddy Lucius má velké štěstí a Riddle má zvláštní zvyky.. no když byl ještě normální tak ho neznáme, že.. Zajímavá zkušenost.. takže Harrymu se podaří v nejhorší chvíli vyvolat hodně magie a obraceč by mohl zafungovat?? Ha.. to tedy bude akcička

    Lily

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ty si to maluješ, křepeličko. :-D Ještě uvidíme, nakolik jsi se ve své prognóze trefila. Zajímavé to rozhodně bude.
      Děkuji za tvůj komentář.

      Vymazat
  4. Páni, tak to je ještě vražednější konec, než ten předchozí. A k tomu tu máme Dobbyho. Doufám, že se mu to povede, protože si pamatuji, jak se k němu Lucius choval ve druhém díle...No nechám se překvapit. Díky a těším se

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdo ví, proč se Lucius k Dobbymu takhle choval. Ve světle téhle povídky není vůbec nic jisté. A vražedné konce ještě přijdou, doufám, že to psychicky zvládneš. :-D
      Děkuji za komentík.

      Vymazat
  5. Oh Dobby mi pripomenul ako hnusne sa k nemu Lucius správal v knihe a vo filme:( Tu to vyzerá ale oveľa inakšie. Tento Lucius je úžasný. Som rada, že neodišiel a nenechá sa len tak odbiť. Harry ma celkom prekvapil, že mu povedal toľko informácií. Veľmi sa teším na pokračovanie a za túto kapitolu ďakujem:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucius se tady jeví opravdu dobře, že? Ale je pravda, že já ho mám ráda i jako záporáka. Včera dávali Tajemnou komnatu a já jsem při pohledu na Severuse a Luciuse úplně chrochtala blahem. Jsou to prostě mí favoriti. :-D
      Harry měl zřejmě pocit, že svým jednáním už budoucnost změnil natolik, že potřeboval Luciusovi říct, co musí konkrétně on udělat, aby nedošlo k příliš velkým změnám. O sobě a dalších aktérech (např. Snape) mu ale nic neřekl.
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  6. Napinave, napinave! :-) Lucius a Dobby, prekvapive, ze autorka pouzila akurat tyraneho Malfoyovych skriatka. Zabavila som sa nad predstavou : ''cierny odchod s bielym praskom - fuk to tam Voldikovi do pitia'' :-D .
    Dufam, ze toho Jamesa odtial nejako dostanu, pretoze na tak malo kapitol, co zostava by to bol paradox ako prase. Tesim sa nabuduce, ako Lucius zvladne zachrannu akciu. Dik Nade:-) taka som rada, ze ked som objavila preklad Red Hills, a dala to kedysi na kizi, tak si to baby vsimli a marci to spracovala, je to super. Inak pred casom som ti pisala mail, na ten, co je na tejto stranke. Prisiel?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napínavé to teda je a ještě bude. Ale události nabírají docela rychlý spád a autorka to všechno stihla vyřešit. Uvidíme, jestli budou všichni spokojeni. S ohledem na děj téhle povídky mě napadá, proč byl Dobby v budoucnu na Harryho tak fixovaný. Co my vlastně víme, jak to všechno bylo. Taky se mi líbilo, jak Lucius pohotově využil ten lektvar. Zmijozel, který využije každou šanci. :-D
      Za Red Hills jsem taky ráda a děkuji za tvou prezentaci. A tvůj mail, už je to nějaká doba, takže si nejsem zcela jistá. Počítám, žes to byla ty, kdo mi navrhoval dát na kizi odkaz na povídku. Bohužel jsem nevěděla, jak to udělat. ;-) Zřejmě jsi ho poslala na společnou adresu, kterou obstarává Jutaki, protože jinak bych ti na něj odpověděla. Pokud budeš něco chtít konkrétně po mně, piš na mail, který je v mém profilu - nadexy@seznam.cz. Tam jsem dostupná pořád. :-D
      Děkuji ti za tvůj komentář a spolupráci.

      Vymazat
  7. Lucius se jistě nevzdává a svou objednávkou mu Voldy hezky hraje do ruky.Snad to zabere co nejrychleji,než i James pozná pohostinnost temného pána.
    Dekuji za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Temný pán je velmi... pohostinný. Uvidíme, co si James z té milé návštěvy odnese, nebo jestli odnesou jeho. ;-) Neřeknu, neřeknu.
      Díky za komentář.

      Vymazat
  8. Už od minulé kapitoly držím Luciusovi a Harrymu palce,aby z té mizerné situace vyvázli v pořádku. Teď budu ještě navíc držet palce i Jamesovi. Uf tolik rukou už ani pomalu nemám. Tak prosím nepřidávat další zadržené osoby ju?
    Krásná kapča a jsem zvědavá jestli to Dobby stihnul a jak ten lektvar zabere :-D
    Moc se těším na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napočítala jsem tři ohrožené... Kolik máš rukou? Pokud používáš i nožičky, ještě ti jeden palec zbývá. Nejsi-li chobotnička. :-D
      Jestli Dobby uspěl, se brzy dozvíš.
      Děkuji za tvůj komentář.

      Vymazat
  9. No není na zabití mladý Potter a myslím tím Jamese.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co k tomu dodat, je to otec svého syna. Pokud máš chuť ho zabít už teď, počkej příště. :-D
      Díky za komentář.

      Vymazat
  10. Ajajajaj! Toto vôbec nevyzerá dobre. Takže ten hadí ksicht chce, aby Lucius mučil Jamieho. No super! Ešte, že mal Lucius celkom dobrý nápad, len ten oneskorený účinok mi trocha vadí, sakra... Dobrý kúsok!

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)