Překlad: Nade
Děkuji Kátě, Sung, Charli, Jenny, Zuzaně, bacilovi, Lily, Bobo, arkamě a Kali, za komentáře k předchozí kapitole. Moc si toho vážím. Fakt.
Já vím, že minule to skončilo cliffhangerem, a ani dnes to nebude o moc lepší. Ale nedá se nic dělat, protože děj nám houstne a kapitoly se nadají ukončit jinak, než infarktově. :-D
Přesto věřím, že si to užijete do sytosti.
Kapitola 22: Čas vypršel
Když Harry přišel k vědomí, zamračil se. Třeštila mu hlava. První věc, které si všiml, byla
skutečnost, že má ruce připoutané nad hlavou. Klečel
na kamenné podlaze. Když otevřel
oči, byla tu zima a tma, a tak je zase zavřel. Posunul se, aby zjistil, jak moc se
dokáže pohnout.
„Pane profesore?“ zašeptal ve tmě nervózní hlas. Harry se zadíval po směru hlasu a
uvažoval, kdo by to mohl být.
„Ano?“ Odkašlal si,
když z něho vyšlo chraptivé slovo. „Kdo
jsi?“ Nastala krátká pauza, jako kdyby ten člověk váhal Harrymu říct, kdo je.
„James Potter,“ zašeptal chlapec a Harrymu ztuhla krev v žilách.
„Jamesi,“ zajíkl se. „Co
tady děláš?“ James se ve tmě pohnul
a zachrastění řetězů Harrymu prozradilo, že jeho budoucí otec je hned vedle něj,
v podobné situaci.
„Já ... sledoval jsem Notta ven. Dohadovali se, který z nich
z vás bude mít prospěch, a já se snažil Malfoye zastavit, ale ...“
„Byl tam Nott?“
„Jo, když nechtěl ustoupit, Malfoy ho omráčil.“ Harry slyšel v Jamesově hlase strach
a v duchu proklínal osud a nebelvírskou pošetilost.
„Proč ses pokoušel bojovat s Malfoyem? Jak sis mohl myslet, že bys
ho dokázal porazit?“ odsekl Harry
bez rozmyslu. Pokud James Potter
zemře v patnácti ...
„Omlouvám se, já jen ...“ Harry nějak vytušil, že James zahanbením
sklopil hlavu, a povzdechl si. Teď
nebyl čas na paniku. Harry tady musí být ten dospělý.
„To je v pořádku, Jamesi,“ řekl konejšivě. „Jen ses mi snažil pomoct, já to
chápu.“ Zhluboka se nadechl a nechal svou mysl, aby se vrátila zpět do bojového
módu; něco takového dokázal celkem snadno, jako kdyby válka byla teprve včera. „Jak moc se můžeš hýbat?“
„Eh, nic moc,“ řekl James, zatímco se zazmítal. „Ty řetězy bolestivě
svírají. A moje ramena mě zabíjí.“
„Pokusím se osvobodit. Potřebuju, abys byl zticha, ať se můžu soustředit.“
„Jak to chcete udělat?“
„Prostě ... buď zticha.“ Harry
cítil Jamesovu potřebu dál se vyptávat, ale chlapec zůstal potichu. Harry se zaměřil dovnitř, zhluboka dýchal. Už nějakou dobu bezhůlkovou magii nedělal,
ale Harryho magie byla známá tím, že zabrala pokaždé, když nastala dostatečně
zoufalá situace. Takže pro Harryho nebylo nemožné tuto reakci vyvolat. S veškerou svou duševní kázní se
zaměřil na řetězy kolem zápěstí. Nechal
se prostoupit potřebou získat volnost.
„Pane profesore? Profesore!“ zasyčel James. Harryho oči se prudce otevřely.
„Co je?“
„Někdo se blíží.“ Harry
se zaposlouchal a skutečně, blížily se kroky. Kamennou
místností se najednou rozlehl skřípavý zvuk, když se otevřely kovové
dveře. Světlo z jediné
pochodně oba vězně na okamžik oslepilo. Harry
zamžoural na osobu ve dveřích.
„Toho kluka nech být,“ řekla postava a další osoba ho obešla a
zamířila k Harrymu. Když byly Harryho
řetězy odháknuty ze stropu, začal se James zmítat.
„Kam ho berete?“ chtěl vědět James
a jeho hlas zakolísal úzkostí z představy, že zůstane sám. Harry věděl, že by bylo zbytečné
bojovat, a tak se postavil, když ho maskovaný Smrtijed popadl za paži a vytáhl. „Co s ním budete dělat?“
„Zůstaň v klidu, Jamesi,“ řekl tiše Harry, když byl tažen vpřed.
„Neberte ho! Nechte nás jít, bastardi!" Smrtijed, který držel řetěz v jedné
ruce a Harryho paži v druhé, si tu druhou uvolnil, vykročil směrem
k Jamesovi a kopnul chlapce přímo do žaludku.
James zasténal a svěsil své tělo dopředu, jak jen mu řetězy dovolovaly. Harry zareagoval okamžitě, otočil se a
oběma rukama, pěstmi spojenými dohromady, muže srazil.
Nic jiného neměl Harry šanci udělat. Byl zasažen relativně světlou bodavou
kletbou, takže padl na kolena a zasyčel bolestí. Muž, kterého srazil, rychle vstal a
znovu popadl Harryho řetěz. Profesor
na chvíli upřel pohled do očí svého studenta. Zelené
oči zaplály, jak se Harry pokoušel vyděšenému patnáctiletému chlapci dodat nějakou
odvahu.
„Neprovokuj je. Dostanu tě odsud,“ zašeptal Harry. Na to byl hrubě vytažen na nohy a odvlečen. V okamžiku, kdy byl pryč, sklonil James
Potter hlavu a podlehl slzám strachu a frustrace, které zadržoval od chvíle,
kdy probudil.
XXX
Když byl Harry veden nahoru, vstřebával každý detail, o kterém si
myslel, že by mohl být užitečný, ale brzy si uvědomil, že byli na Riddle Manor
a tohle místo už znal. Vedli ho do
prázdné jídelny. Na druhém konci stála pouze
jediná židle, jinak byla úplně prázdná. Harryho uprostřed místnosti srazili na
zem a nechali tak. Cítil, jak bylo
na dveře umístěno složité uzamykací kouzlo.
Teď, když byl Harry sám, mysl se mu divoce rozběhla. Co se stalo, když byl v bezvědomí? Byl
si naprosto jistý, že byl omráčený, samozřejmě Nottem, a že neusnul po
lektvaru, jak si pomyslel jednu nanosekundu před dopadem na zem. Harry se za tu chvíli styděl, ale to
pominulo, jakmile se probudil a řádně zanalyzoval svou vzpomínku na pád.
To ale stále nevysvětlovalo, co tam Nott dělal a jak věděl o
jejich plánech, a proč on a Lucius bojovali. To
však neznamenalo, že by chtěl Harry začít o Luciusovi znovu pochybovat, dokonce
ani na půl nanosekundy.
A pak tam byl James. Jak
se k tomu James, zatraceně, přimotal? No,
jak a proč už bylo jasné, ale proč musí být osud neustále taková mrcha? Jedna věc byla jistá: jediným Harryho úkolem
teď bylo, udržet toho kluka naživu, jinak se nenarodí. A to byl paradox, který
Harry nechtěl ani domýšlet, protože si byl jistý, že kdyby se o to pokusil,
vrátilo by se mu bolení hlavy.
Jak dostat Jamese rychle pryč, byla jediná záležitost, na kterou
se musí soustředit. Kdyby se mu nějak podařilo získat hůlku ... Určitě ji má Voldemort, tak snad …
Harry myšlenku nikdy nedokončil, protože dveře se znovu otevřely a
do jeho zorného pole vstoupil Lucius.
XXX
Lucius Malfoy nasadil svůj nejlepší výraz "Já jsem Lord
Malfoy a vy se mi neodvažujte klást otázky" a kráčel přes halu ke dveřím
jídelny, kde stáli na hlídce dva strážci. Zastavil
se přímo před nimi a královsky zvedl bradu.
„Ustupte,“ nařídil. Dva
Smrtijedi se na sebe podívali a Lucius jejich nejistotu využil. „Hned,“ vyštěkl. Uhnuli mu z cesty a Lucius sekl hůlkou
přede dveřmi, aby odstranil zamykací kouzlo stejně snadno, jako ho umístil.
Uvnitř našel Harryho sedět na podlaze, zápěstí měl stále v
poutech. Když vstoupil Lucius, otočil
se a postavil. Lucius za sebou zavřel
dveře a umístil na ně několik kouzel, které jim zajistily soukromí.
„Co se stalo?“ zeptal se Harry přímo, protože chtěl získat co
nejvíc informací tak rychle, jak to bylo možné.
„Voldemort tě chce vidět. Za krátko tu bude. Bylo mi řečeno, abych
tě přivedl sem a nechal ...“ Harry nad tím oznámením povytáhl obočí.
„A ty ses vrátil?“ Lucius
přikývl a přiblížil se víc k Harrymu, ale zarazil se krátce před tím, než by se
muže dotkl.
„Hledal jsem způsob, jak tě nechat uniknout ... ale nebyl jsem
úspěšný. Zatímco tu mluvíme, Voldemort zkoumá tvoji hůlku. Tohle místo je plné Smrtijedů
a hlídané víc než cokoliv jsem kdy viděl.“
„Ještě není tak sebejistý, jak bude,“ zamumlal Harry. Lucius na jeho komentář neodpověděl.
„Naší jedinou možností je, že uprchnu s tebou, ale i tak budeme
mít problémy …“
„Ne,“ řekl Harry a svým náhlým prohlášením Luciuse téměř překvapil. Harry se mu podíval do očí, velmi
vážně. „Tvým jediným úkolem je
dostat odsud bezpečně Jamese, je to jasné? Já to zvládnu sám.“
„Pokud se mu nepovolíš, zabije tě.“ Luciusova tvář byla bez výrazu.
„Já vím,“ řekl Harry a díval se na svého milence se smutnou náklonností. „Ale možná je to můj osud. My známe
Jamesovu budoucnost, a ta musí být zachována. Ale já žádnou budoucnost nemám, vím
to, jako by to bylo vytesáno do kamene, takže možná mám zemřít tady.“
„Pokud se k němu připojíš …“
„Ne.“
„Nemusíš to myslet vážně.“
„Ne.“ Lucius si
povzdechl, ale rychle se vzpamatoval a prostě jen rezignovaně přikývl. „Víš, že
mu nemůžu sloužit, ani kdybych to jen předstíral.“ Harry se zhluboka nadechl, jeho mysl běžela
milión mil za minutu. Neměli moc
času, a on potřeboval Luciusovi říct pár věcí dřív, než dorazí Voldemort. „Poslouchej,“ řekl vážně a položil ruku
na Luciusovo rameno, přitom se všiml,
jak mladíkovi při zvuku cinkání řetězů zaškubalo v levém oku. „Pořád máš
můj plášť, ne? Ten plášť jsem dostal v prvním ročníku od Brumbála se
vzkazem, že mu ho dal můj otec do úschovy. Ten plášť je zásadní, a já jenom chci,
abys Jamese sledoval pro případ, že by ho Brumbálovi nedal. Pak mu prostě dej
ten, co máš, dobře?“
Harry neměl čas přemýšlet nad tím paradoxem, že tak
v jedenácti obdrží svůj vlastní plášť, který by tím pádem nikdy nebyl ve vlastnictví
Jamese Pottera.
„Harry …“ pokusil se do toho vložit Lucius, ale Harry ho přerušil.
„V mé verzi budoucnosti se staneš Smrtijedem a po první válce to
svedeš na Imperius, pak stačí jen takovým pět měsíců před tím, než bude podruhé
poražen, přejít na druhou stranu,“ řekl Harry ve spěchu, aniž by si to
rozmyslel. „Nevím, jestli to
pomůže. Voldemort bude poražen v mém sedmém ročníku. Draco ...“ Harry
sklonil hlavu, protože pocítil ostrou ztrátu při pomyšlení, že svého přítele už
nikdy znovu neuvidí. „Draco se se
mnou rozešel 2. září 2002 ... no, technicky jsem zaslechl váš rozhovor ve tvé
pracovně ... ale to není důležité.“ Harry
vzhlédl. Luciusova tvář byla
stále nečitelná. Harrymu to bylo nepříjemné;
chtěl snad, aby mladý muž trochu víc protestoval? Otevřel ústa, aby mu řekl víc, nebo se
rozloučil, ale právě v tu chvíli se znovu otevřely dveře a Tom Riddle, poslední
dobou přezdívaný Lord Voldemort, vešel dovnitř.
„Malfoyi,“ pronesl s mírnou otázkou v hlase. „Měl jsem za to, že jste se vrátil do
Bradavic.“ Lucius od Harryho plynule odstoupil a lehce se mu uklonil. Ne příliš
servilně, což naznačovalo, že nebyl vázaný služebník, zatím.
„Lorde Voldemorte, jen jsem chtěl využít příležitosti říct
profesorovi, jaké mi bylo potěšení, že mě mohl v letošním roce vyučovat.“ Tón byl sarkastický a společně
s Luciusovým úšklebkem směrem k Harrymu bylo zřejmě, že skutečně
využívá šanci ke škodolibosti.
„No, pokud už jsi řekl své sbohem,“ Voldemort nechal zbytek své
věty viset ve vzduchu. Lucius se znovu rychle uklonil a zamířil ven. Když vyšel z místnosti, Voldemort
se zaměřil na Harryho, který si mladého "Lorda" lhostejně prohlížel, zatímco
v duchu si pomyslel, že v období před-hadím-ksichtem
vypadá mnohem míň děsivě.
Byl pohledný, to bylo jasné, ale jeho starší tvář mu připadala
poněkud zvláštní. Zřejmě proto, že ho Harry viděl jen jako mladíka nebo s
červenýma očima a bez nosu. Na
sobě měl černé šaty s bílou košilí, jejíž límec zespod jen mírně vykukoval. Jeho vlasy byly krátké a sčesané
dozadu.
„Pane profesore Valene,“ pozdravil ho srdečně. Harry zvládl neodfrknout si. Temný Pán vykročil, přičemž jeho oči
hltaly každý detail, když kolem Harryho procházel ke svému "trůnu". Sedl si pohybem, jako by měl na sobě hábit. „Jsem poctěn, že mě čaroděj vaší síly poctil
svou návštěvou.“
„Často své hosty spoutáváte?“ zeptal se Harry. Voldemortovy oči byly intenzivní a
Harry se málem ušklíbl nad potlačovaným potěšením, které v nich viděl. Ten muž doufal, že se mu Harry bude
protivit, především proto, aby měl něco na hraní.
„Proč mi o sobě něco neřeknete, pane profesore.“
XXX
Lucius neměl v úmyslu vrátit se tak brzy do Bradavic. Trval na tom, že půjde se Smrtijedy,
aby mohl Temného Pána osobně informovat o Nottově stupiditě. Nevěděl, kde je
chlapec teď, ale s tím se nedalo nic dělat. Pravděpodobně
ho poslali zpátky do Bradavic; nebyl žádný důvod vyvolat incident s chlapcovým
zmizením.
Právě teď byl Lucius víc zaujatý Harrym a Jamesem Potterem. Když se procházel prázdným salónem,
snažil se vymyslet způsob, jak je dostat ven, aniž by ohrozil svou pozici u
Temného Pána. Pokud si Harry myslel,
že ho chce Lucius ponechat na pospas Temnému Pánovi, velice se mýlil.
Jak tam tak rázoval, jeho mysl zaletěla zpátky k jeho
poslednímu rozhovoru s ředitelem Brumbálem ...
„Posaďte se, pane Malfoyi.
Váš rodinný svitek mi poskytl fascinující čtení.“
„Našel jste něco
užitečného?“ Lucius se chtěl dostat rovnou k věci. Brumbál smutně zavrtěl hlavou. „Ale něco určitě...!“ Brumbál zvedl ruku, aby utišil
Luciusův nezvyklý výbuch.
„Dovolte mi objasnit, co
přesně jsem zjistil.“ Lucius přikývl a opřel se,
aby si ředitele vyslechl. „Po překladu svitku jsem
zjistil, že skutečně obsahuje informace o tom, jak cestovat dopředu a dozadu v
čase. Byla to velmi obdobná teorie, jaká se vyskytla i u dalších kouzelníků,
kteří na tom v tehdejší době pracovali. Avšak budoucí cestování v čase
...“
Brumbál otevřel zásuvku psacího stolu a vytáhl napůl roztavený
Obraceč času. Položil ho mezi ně na
stůl.
„Bylo to velmi teoretické a
domnívám se, že váš předek to nikdy nedokončil. Svitek popisuje, jak vytvořit
zařízení podobné Obraceči času, a jak následně zvrátit jeho účinky pomocí
složitého rituálu, který mohl čerpat magickou energii z mnoha zdrojů. Pochybuji,
že to někdy někdo vyzkoušel. Požadované množství energie naprosto přesahuje úroveň
běžného kouzelníka.“
„Ale možné to je, že? Pokud dostatek magické energie projde skrz …“
„Existuje jen velmi málo
situací, kdy je ve hře tolik energie, a žádnou z nich nelze snadno navodit.
Rituál ve svitku je příliš nebezpečný, byť se o to jen pokusit. Omlouvám se,
pane Malfoyi. Profesor Valen prostě bude muset cestovat v čase normální rychlostí.“
Lucius přikývl a vstal. Byl to výstřel do tmy.
„Děkuji za váš čas, pane
řediteli.“ Přešel ke dveřím, ale
ohlédl se za Brumbálem. „Smím požádat o poslední laskavost?“
„Jistě.“
„Mohl bych dostat ten
Obraceč času? Vím, že nebudu schopen profesorovi Valenovi pomoci, ale rád bych
mu ho dal.“ Brumbál se usmál s nápadnou
jiskrou v očích a strojek mu podal.
„Chválím vás, že jste chtěl
profesorovi pomoci, pane Malfoyi. Jsem si jistý, že vaše úsilí ocení.“ Ten
vševědoucí pohled Luciuse z nějakého důvodu přinutil ke snaze potlačit náhlý
ruměnec. Neodpověděl, jen prostě přikývl a zamířil ke dveřím.
... Zpátky na Riddle Manor se Lucius prsty dotýkal Obraceče času,
který od toho dne zůstal v jeho kapse. To,
co se ten den dozvěděl, mu dnes nepomůže. Potřeboval
přemýšlet jako Zmijozel. Sklouzl
druhou rukou do pravé kapsy, zamračil se a vytáhl ruku ven, společně s
lahvičkou. Uspávací lektvar, zatím nepoužitý. Nebylo
to moc, ale alespoň to mohlo dát Harrymu šanci uniknout. Lucius se rozhlédl kolem sebe po
místnosti, jako by tam někde mohl najít odpověď.
„Dobby,“ zavolal znenadání. Domácí
skřítek snadno pronikl přes ochrany.
„Pane Malfoyi, čím vám Dobby dnes poslouží?“ zvolal hlasitě skřítek.
„Mluv tiše,“ nařídil nejdřív Lucius. Upřeně se zadíval na malé stvoření a
podal mu lahvičku s lektvarem. „Chci,
abys vzal tento lektvar a našel tady kuchyň. Předpokládám, že je v suterénu a pravděpodobně
tam bude pracovat nějaký moták. Nesmíš se nechat se odhalit, ale pokud ho uvidíš
připravovat něco k pití pro Temného Pána - čaj, víno, cokoliv – tak to do
toho přiliješ. Pak mi to nahlásíš, ale jen když budu sám, pak se vrátíš na Malfoy
Manor. Rozumíš?“ Dobby s
vykulenýma očima vyslechl každé slovo, důrazně přikývl a lahvičku vzal tak opatrně,
jako by to byl ten nejcennější předmět.
„Dobby nezklame Pána Malfoye, pane. Dobby tento úkol splní,“
prohlásil zaníceně, ale tiše.
„Dobře, Dobby,“ pochválil ho vážně Lucius. „Pokud se ti to podaří, nikdy na to
nezapomenu. Teď jdi.“ Dobby, se
slzami vděčnosti v očích, na přímý rozkaz zmizel pryč. Lucius si povzdechl a nervózně se rozhlédl,
aby se ujistil, že ho nikdo neslyšel. Uklidňujícím
způsobem si narovnal hábit a uhladil si vlasy, pak se vrátil zpátky do
vstupní haly.
Našel tam stejné dva Smrtijedy, jak stejně jako předtím stojí na stráži
u dveří do jídelny. Zaváhal, ale náhlé otevření dveří ho ušetřilo rozhodování. Jeho výhled dovnitř nebyl příjemný.
Temný Pán seděl na svém trůnu, culil se dolů na tělo uprostřed
místnosti. Harry ležel na boku,
samozřejmě v bolestech, ale zadržoval jakékoli zvuky utrpení. Nicméně když se pokusil pohnout,
nedokázal potlačit zasténání. Voldemort
vzhlédl.
„Pane Malfoyi, stále zde? Jaké štěstí, protože jsem se rozhodl, že
byste měl zůstat a přiučit se. Avery, přiveď mi toho kluka. Dolohove, jdi mi pro
něco k pití a řekni Hansonovi, ať nám připraví večeři.“ Smrtijed napravo vystoupil a uklonil
se.
„Ano, můj Pane,“ řekl a odešel. Druhý
Smrtijed ho stejně tak následoval. Lucius
sklonil hlavu v lehké úkloně a na pozvání Temného Pána vstoupil do jídelny.
ooOoo
Pokračování >>>Mulligan 23
Tk tenhle konec je fakt na zabití...Ale rozhodně splnil svůj účel a já jsem teď zvědavá, jak to dopadne. Snad se Dobbymu podařilo do pití ten lektvar nalít a všem se podaří odsud zmizet:-) Mám takový dojem, že množství energie, potřebné k tomu rituálu že svátků, by pro Harryho možná nebyl problém vyvolat...tk se necháme překvapit:-) Děkuju za skvělou kapitolu a taky za držení palců při zkouškách:-) A zase za týden;-)
OdpovědětVymazatJenny
Chybička se vloudila...samozřejmě tam mělo být *množství energie, potřebné k tomu rituálu ze svitku...* :-) J.
VymazatJo, tyhle poslední kapitoly jsou na zabití. :-D Jsou plné zvratů a jeden by se z toho picnul. ;-) Vydrž, už brzy se dozvíš, jak to celé dopadlo.
VymazatDěkuji za komentář.
Tedy, je to silene napinave! Nemuzu se dockat pokracovani!
OdpovědětVymazatSung
A napětí ještě zdaleka nekončí. Příští kapitola bude na mrtvici a ta další vlastně taky a .... :-D
VymazatDěkuji za komentář.
oh ou, teddy Lucius má velké štěstí a Riddle má zvláštní zvyky.. no když byl ještě normální tak ho neznáme, že.. Zajímavá zkušenost.. takže Harrymu se podaří v nejhorší chvíli vyvolat hodně magie a obraceč by mohl zafungovat?? Ha.. to tedy bude akcička
OdpovědětVymazatLily
No ty si to maluješ, křepeličko. :-D Ještě uvidíme, nakolik jsi se ve své prognóze trefila. Zajímavé to rozhodně bude.
VymazatDěkuji za tvůj komentář.
Páni, tak to je ještě vražednější konec, než ten předchozí. A k tomu tu máme Dobbyho. Doufám, že se mu to povede, protože si pamatuji, jak se k němu Lucius choval ve druhém díle...No nechám se překvapit. Díky a těším se
OdpovědětVymazatKdo ví, proč se Lucius k Dobbymu takhle choval. Ve světle téhle povídky není vůbec nic jisté. A vražedné konce ještě přijdou, doufám, že to psychicky zvládneš. :-D
VymazatDěkuji za komentík.
Oh Dobby mi pripomenul ako hnusne sa k nemu Lucius správal v knihe a vo filme:( Tu to vyzerá ale oveľa inakšie. Tento Lucius je úžasný. Som rada, že neodišiel a nenechá sa len tak odbiť. Harry ma celkom prekvapil, že mu povedal toľko informácií. Veľmi sa teším na pokračovanie a za túto kapitolu ďakujem:)
OdpovědětVymazatLucius se tady jeví opravdu dobře, že? Ale je pravda, že já ho mám ráda i jako záporáka. Včera dávali Tajemnou komnatu a já jsem při pohledu na Severuse a Luciuse úplně chrochtala blahem. Jsou to prostě mí favoriti. :-D
VymazatHarry měl zřejmě pocit, že svým jednáním už budoucnost změnil natolik, že potřeboval Luciusovi říct, co musí konkrétně on udělat, aby nedošlo k příliš velkým změnám. O sobě a dalších aktérech (např. Snape) mu ale nic neřekl.
Děkuji za komentář.
Napinave, napinave! :-) Lucius a Dobby, prekvapive, ze autorka pouzila akurat tyraneho Malfoyovych skriatka. Zabavila som sa nad predstavou : ''cierny odchod s bielym praskom - fuk to tam Voldikovi do pitia'' :-D .
OdpovědětVymazatDufam, ze toho Jamesa odtial nejako dostanu, pretoze na tak malo kapitol, co zostava by to bol paradox ako prase. Tesim sa nabuduce, ako Lucius zvladne zachrannu akciu. Dik Nade:-) taka som rada, ze ked som objavila preklad Red Hills, a dala to kedysi na kizi, tak si to baby vsimli a marci to spracovala, je to super. Inak pred casom som ti pisala mail, na ten, co je na tejto stranke. Prisiel?
Napínavé to teda je a ještě bude. Ale události nabírají docela rychlý spád a autorka to všechno stihla vyřešit. Uvidíme, jestli budou všichni spokojeni. S ohledem na děj téhle povídky mě napadá, proč byl Dobby v budoucnu na Harryho tak fixovaný. Co my vlastně víme, jak to všechno bylo. Taky se mi líbilo, jak Lucius pohotově využil ten lektvar. Zmijozel, který využije každou šanci. :-D
VymazatZa Red Hills jsem taky ráda a děkuji za tvou prezentaci. A tvůj mail, už je to nějaká doba, takže si nejsem zcela jistá. Počítám, žes to byla ty, kdo mi navrhoval dát na kizi odkaz na povídku. Bohužel jsem nevěděla, jak to udělat. ;-) Zřejmě jsi ho poslala na společnou adresu, kterou obstarává Jutaki, protože jinak bych ti na něj odpověděla. Pokud budeš něco chtít konkrétně po mně, piš na mail, který je v mém profilu - nadexy@seznam.cz. Tam jsem dostupná pořád. :-D
Děkuji ti za tvůj komentář a spolupráci.
Lucius se jistě nevzdává a svou objednávkou mu Voldy hezky hraje do ruky.Snad to zabere co nejrychleji,než i James pozná pohostinnost temného pána.
OdpovědětVymazatDekuji za kapitolu :)
Temný pán je velmi... pohostinný. Uvidíme, co si James z té milé návštěvy odnese, nebo jestli odnesou jeho. ;-) Neřeknu, neřeknu.
VymazatDíky za komentář.
Už od minulé kapitoly držím Luciusovi a Harrymu palce,aby z té mizerné situace vyvázli v pořádku. Teď budu ještě navíc držet palce i Jamesovi. Uf tolik rukou už ani pomalu nemám. Tak prosím nepřidávat další zadržené osoby ju?
OdpovědětVymazatKrásná kapča a jsem zvědavá jestli to Dobby stihnul a jak ten lektvar zabere :-D
Moc se těším na pokračování :-D
Napočítala jsem tři ohrožené... Kolik máš rukou? Pokud používáš i nožičky, ještě ti jeden palec zbývá. Nejsi-li chobotnička. :-D
VymazatJestli Dobby uspěl, se brzy dozvíš.
Děkuji za tvůj komentář.
No není na zabití mladý Potter a myslím tím Jamese.
OdpovědětVymazatCo k tomu dodat, je to otec svého syna. Pokud máš chuť ho zabít už teď, počkej příště. :-D
VymazatDíky za komentář.
Ajajajaj! Toto vôbec nevyzerá dobre. Takže ten hadí ksicht chce, aby Lucius mučil Jamieho. No super! Ešte, že mal Lucius celkom dobrý nápad, len ten oneskorený účinok mi trocha vadí, sakra... Dobrý kúsok!
OdpovědětVymazat