2. února 2014

Mulligan - 24.

Autor: Elpin
Překlad: Nade

A máme tu další dávku adrenalinu... :-D
Moc děkuji všem, kteří mě podpořili svým komentářem. Velké díky Zuzano, Jenny, Sung, Lily, Káťo, bacile, D de Bois des Merveilles (doufám, že jsem to napsala správně), kali a Bobo.

Užijte si další díl.


Kapitola 24: Nenazvaná Návrat do budoucnosti, protože to by bylo klišé

Lucius spěchal ven, snažil si udržet tvář bez výrazu a zároveň udržet obsah svého žaludku.  Cruciatus zažil už dřív; něco takového jste se na Kruvalu naučili z první ruky, ale tohle přišlo tak překvapivě, že se Lucius ještě pořád třásl.

A Harry byl pořád tam, s tím šíleným mužem, a mladý James Potter taky. Lucius se na dva Smrtijedy stojící na stáži ani nepodíval. Přešel přes vstupní halu a vstoupil do stejného salónu, ve kterém mluvil s Dobbym. Jakmile byl sám, vypustil zadržovaný vzduch a dovolil si ztěžka dýchat.

Nebyl sám ani deset vteřin, když se přímo před ním objevil Dobby.

„Pane Luciusi,“ řekl tiše. „Dobby splnil úkol.“

„Dal jsi ten lektvar do jeho poháru?“ Domácí skřítek dychtivě přikývl. V Luciusovi se probudila maličká naděje. Viděl, jak Temný Pán vypil celý pohár až do dna, takže bude jen otázkou ...

Ale počkat, za jak dlouho Severus říkal, že ten lektvar začne působit? Sakra, Lucius se nikdy neobtěžoval zeptat! Samozřejmě, že ne, protože ve skutečnosti neměl v plánu ten lektvar použít. Lucius se podíval na domácího skřítka Dobbyho a uviděl jeho oči rozšířené obavami. Zřejmě si myslel, že důvodem Luciusovy nelibosti je on.

„Udělal jsi to dobře, Dobby,“ přinutil se Lucius říct. „Jdi domů. Ne, počkej.“ Luciusovi kroužily v hlavě nápady, možné únikové cesty, ale u žádné z nich nebylo příliš pravděpodobné, že bude úspěšný. Musí existovat nějaký způsob ... „Jak dobře umíš špehovat kouzelníky, aniž by si toho někdo všiml?“

„Dobby dokáže být téměř neviditelný, pane!“ vysvětlil skřítek, a pak ihned sklonil hlavu. „Prosím za pánovo prominutí, pane, ale kouzelníci nechtějí skřítky vidět, pane.“ Lucius nad tím poněkud vnímavým prohlášením pozvedl obočí.

„Zůstaň skrytý a dívej se,“ nařídil a proklínal se za to, co se chystá říct. „Je tam kluk, James Potter, tam uvnitř s Temným Pánem. Pokud se naskytne příležitost, chci, abys ho vzal zpět do Bradavic. Dokážeš to udělat, že?“

„Ano, pane Luciusi, Dobby zůstane skrytý a vezme toho kluka.“

„Ale jen když bude úplně sám, rozumíš? Nikdo nesmí vidět, jak s tebou mizí. Pokud bude Temný pán někdy podezřívat domácího skřítka Malfoyů ...“ Lucius nechal větu viset ve vzduchu. Dobby přikývl a s lupnutím zmizel. Lucius by skřítkovi nejradši přikázal, aby sebou vzal také Harryho, ale něco mu říkalo, že by to Harry neocenil. Ne, Lucius musí respektovat jeho přání, a to znamenalo nejdřív dostat mimo ohrožení toho chlapce. Bude mnohem snazší vzít samotného Jamese, než Harryho. Kromě toho, pokud by James Potter zemřel, Harry by se nikdy nenarodil. Voldemort by s největší pravděpodobností zabil Jamese jako prvního a Harryho si ponechal, ve snaze buď ho dostat na svou stranu anebo ovládnout jeho magii.

Lucius se zhluboka nadechl a pokusil se zklidnit své rozjitřené nervy. Zůstane tu o něco déle. Nedokázal v sobě najít sílu, aby tady Harryho nechal, i když tím pravděpodobně bude v ohrožení jeho "kariéra" coby Smrtijeda.

Lucius na chvíli zavřel oči. Ostrý obrázek toho, jak na něho Harry zírá z podlahy, měl vypálený pod víčky. Když Voldemort studoval plášť, Harryho oči promlouvaly o zradě a nedůvěře. Na poprvé Lucius ten pohled nepochopil, ale později mu došlo, že si Harry musel myslet, že Lucius obrátil kvůli plášti, který měl v držení. Harry netušil, že to byl Jamesův plášť, co Smrtijed přivlekl i s chlapcem. Dva pláště, které byly jedno a totéž, a teď si Harry myslel, že ho Lucius zradil. To bolelo víc, než kdy mohly bolet kletby Temného Pána.

Lucius tu myšlenku zatlačil do pozadí, otočil se a připlížil se ke dveřím. Vrhl neverbální kouzlo a sledoval, jak dveře mírně zprůhledněly, přirozeně pouze z jeho strany. Vzhledem k tomu, že byl dům zvenčí tak dobře střežený, nikoho nenapadlo chránit dveře uvnitř. Lucius upřel pohled na dva Smrtijedy, kteří stáli na stráži, a čekal.

XXX

„Do prdele,“ pronesl Harry a rychle uvažoval. Prudce vstal a začal švihat hůlkou směrem ke dveřím, použil na ně střežící a ochranná kouzla. Těsně před tím, než na místo určení dopadlo jeho umlčovací kouzlo, zaslechl ještě v poslední chvíli: „Můj pane?“ Přestože byla jeho kouzla, kvůli jeho současném stavu, slabší než obvykle, doufal, že je to alespoň na chvíli zdrží. I když netušil, jestli mezi Smrtijedy nejsou nějací profesionální odeklínači. Jakmile s tím byl hotov, znovu poklekl u Jamese a začal na chlapci zjišťovat škody.

„Pane profesore,“ zašeptal James, příliš slabý, než aby mohl pořádně mluvit. Harryho oči byly zaměřené na rány. Ještě nebyl lékouzelník, ale ve své vlastní době byl považován za dobrého studenta. Bohužel, protože nevěděl, nakolik jsou ti Smrtijedi venku dobří v prolamování kouzel, musel ho ošetřit tak rychle, jak jen bylo možné a jak nejlépe uměl, a tu nejtěžší práci nechat, až bude James bezpečně zpátky v Bradavicích.

„Pane profesore?“ zopakoval James.

„Šetři síly,“ napomenul ho Harry a začal znovu zacelovat jeho rány.

„Harry.“ Když uslyšel své jméno, nedokázal se ubránit reakci a upřel na Jamese oči vytřeštěné překvapením. „Takže tohle je vaše jméno,“ zamumlal James. „Přivolal jste si hůlku Harryho Pottera,“ vysvětlil.

„Na tento rozhovor teď není čas,“ řekl Harry s takovou neodvolatelností, na jakou se zmohl. Snažil se vrátit zpátky k práci, ale James znovu promluvil.

„Kdo jste?“ zeptal se. „Proč se jmenujete Harry Potter? Lidé říkají, že vypadám jako vy ... i Sirius říkal, že ...“

„Teď to nemůžu vysvětlovat,“ řekl omluvně Harry.

„Proč jste lhal?“ chtěl vědět James. Harry si povzdechl a seslal další léčivé kouzlo.

„Potřebuješ lektvary,“ řekl Harry, otázku ignoroval. „A musíme najít cestu ven.“ K jejich uším dolehl úder, po kterém následoval rachot, a Harry ostražitě pohlédl na dveře. James se pokusil posadit, ale ruka na rameni ho zastavila.

„A co přenášedlo?“ zeptal se James a Harry v jeho hlase poprvé slyšel strach, a nebylo divu, protože i sám Harry začínal ztrácet naději.

„Lucius říkal, že tohle místo je rozsáhle chráněné. Jednou z Voldemortových schopností je nepochybně i ochrana proti přenášedlům. Kéž bychom měli domácího skřítka,“ řekl Harry tiše a mírně nostalgicky.

„Skřítka?“ zeptal se udiveně James.

„Voldemort má tendenci na ně zapomínat, ale ty bys neměl, přestože jsou malí. Pojď.“ Harry Jamesovi pomohl vstát a byl rád, že chlapec už není tak bledý, ale nutně potřeboval řádné lékařské ošetření. Odvedl Jamese přes místnost a zatlačil chlapce na podlahu za trůnem.

„Nebudu se tu skrývat jako zbabělec,“ protestoval James.

„Nejsi ve stavu, abys bojoval,“ odpověděl Harry. „Chvíli tu zůstaň, než …“ Zbytek Harryho plánu už nikdy neslyšel, protože dveře se rozletěly, roztříštěné na kousky a vyražené z pantů. Dva Smrtijedi z dřívějška spěchali dovnitř, krátkým pohledem se zastavili na podlaze, na svém Pánovi. Následovali je dva muži, pravděpodobně Rowle a Mulciber, ten předchozí měl sebou tašku, a všichni měli napřažené hůlky.

Harry polkl, jeho hůlka namířila směrem ke čtyřem mužům. Šance moc dobře nevypadaly.

Jeden ze Smrtijedů opatrně postoupil dopředu. Harry si uvědomil, že se ho bojí, protože se domnívali, že ačkoli byl svázaný a bez hůlky, znovu přemohl Voldemorta.

„Kdo on je zač?“ zeptal se Mulciber a vykročil vpřed. „Dolohove?“ Smrtijed poklekl u Temného Pána a zkontroloval mu puls.

„Nevím, co on je,“ zamumlal.

„Tak fajn,“ řekl posměšně Mulciber. „Uděláš nejlíp, když se posadíš venku. Rowle, postarej se o Pána.“ Pohnul se vpřed a Harry ustoupil stranou, dál od trůnu. Rowle se dal hned do práce a začal na Voldemorta sesílat diagnostická kouzla. Ze svého vaku vytáhl několik lektvarů. Harry věděl, že musí jednat dříve, než bude Temný Pán oživen, ačkoli zatím netušil, proč ten muž vůbec usnul.

„To bych nedělal,“ varoval druhý Smrtijed. „Jeho magie úplně zdivočela.“ Mulciber, snad největší z těch čtyř, vyštěkl smíchy a ušklíbl se na Harryho.

„Určitě budu Temnému Pánovi vyprávět, jak jsi jeho útočníka nechal bez povšimnutí odejít.“

Harry si vybral přesně ten okamžik, kdy se Mulciber napůl ohlédl na své kolegy. „Stupefy,“ pomyslel si divoce. Z jeho hůlky vystřelilo červené světlo a zasáhlo muže přímo do hrudi. Se zlověstným bouchnutím v bezvědomí spadl. Dva Smrtijedi se postavili před svého Pána a Rowleho, a pozvedli hůlky, ale Harry viděl strach, který z nich vyzařoval. Snažil se působit tak klidně a vyrovnaně, jak jen bylo možné. Byl k smrti unavený, ale nemohl si dovolit, aby to na něm viděli.

„Půjdeme po něm společně,“ zašeptal jeden z nich k druhému. Rowle, který po očku sledoval blížící se bitvu, začal Voldemortovi nalévat do krku lektvary. Lektvary určené pro Jamese. Harry zaťal zuby a znovu se připravil.

„Stupefy!“

„Protego!“

„Confringo!“

Harry si přidřepnul a odkulil, přitom se ujistil, že se drží dostatečně daleko od trůnu.

„Impedimenta, Expelliarmus, Stupefy!“ Harry střílel kouzla tak rychle, jak mohl, a se zaměřením kouzla na jednoho Smrtijeda se mu podařilo zlomit mužův štít a omráčit ho. To však znamenalo, že se mu jen těsně podařilo odvrátit kletby ostatních Smrtijedů. Když se znovu postavil na nohy, pocítil vlnu závratě. Bylo mu jasné, že taková ztráta koncentrace bude znamenat jeho konec.

Stupe… Ou!“ Harry znovu našel rovnováhu a spatřil Smrtijeda, jak se drží za hlavu, vedle něho na podlaze ležel pohár. James se ztěžka opíral o trůn.

„A mám tě,“ řekl. Harry využil svou šanci.

Stupefy!“ Smrtijed se stačil dostat jen do půlky štítového kouzla, než i on upadl v bezvědomí. Rowle na Harryho zíral s neskrývaným strachem, přestože jeho pacient se už začínal hýbat. Harry neváhal, otočil se ke zdi s velkými okny do zahrady, a zakřičel: „Deprimo!“ Jím způsobený výbuch udělal velký otvor, dostatečně velký, aby jím snadno prošli dva lidé. Harry se otočil zpátky k trůnu, ale James už byl na půl cesty k němu, a jak pospíchal, držel se za břicho. Harry ho postrkoval směrem k otvoru.

„Běž, jsem hned za tebou,“ přikázal Harry a tentokrát James nezaváhal. Možná to bylo zábleskem v Harryho očích, ale teď se chlapec nehádal. Spěchal ven tak rychle, jak jen mohl, a Harry ho samozřejmě následoval.

Když pod svýma nohama ucítili trávu, dali se do klusu, ale Harry podcenil, jak daleko sahaly ochrany domu. Dostali se na vzdálenost jen několika metrů, když Harry uslyšel vzteklý výkřik.

„Valene! Crucio!“ Harry udělal otočku a doufal, u Merlina, že James se nezastavil. Padl na stranu, prokletí proletělo těsně kolem něj, ale naštěstí netrefilo ani Jamese. „Utíkáš, co?“ pokusil se Voldemort o posměch. Harry vstal, plynule dýchal a cítil se podivně klidný. Neodvážil se ohlédnout, ale něco mu napovídalo, že James pokračuje dál.

„Dobře, Riddle, to by stačilo,“ řekl Harry, udělal hluboký uklidňující nádech a cítil, jak mu zpomaluje tlukot srdce. „Ukončíme to v řádném souboji.“ Voldemort vyšel na trávník, na tváři měl odpudivý úšklebek. Přestože byla Voldemortova hůlka zvednutá, Harry držel tu svou u boku. Zvažoval, jestli na to má ještě dostatek energie, a přál si, aby mohl zavřít oči, aby se mohl lépe soustředit. Přesto byl přesvědčený, že má právě tolik energie, aby v boji pokračoval, minimálně tak dlouho, aby se ujistil, že James už je daleko.

Rowle téměř po špičkách postupoval podél zdi domu, aby to mohl sledovat z větší vzdálenosti. Koutkem oka Harry spatřil, jak se otevřely dveře a z nich vyšla blonďatá osoba, ale nesměl se tím nechat rozptylovat.

„Velmi dobře, pane profesore. Souboj,“ prohlásil Temný Pán. Královsky se napřímil a provedl malou úklonu, to vše aniž by z Harryho spustil oči.

Harry si dovolil mrknutí, trošku delší než obvykle, svolal všechny své zbývající síly na jediný konečný úder, a pak mu úklonu oplatil.

XXX

Než Lucius vyšel ven, obrnil se. Špehoval, jak se to vyvíjí a málem se přidal, ale Harry ty tři kouzelníky neuvěřitelně zpracoval a teď se chystal na souboj se samotným Temným Pánem. Lucius se rozhlédl po zahradě a pozemcích, a hledal toho chlapce, ale ten nebyl nikde k vidění. Možná, že se dostal až ke křoví dole pod kopcem. Lucius pochyboval, že by tvrdohlavý Nebelvír odešel, aniž by věděl, co se stalo s jeho profesorem. Doufal, že Dobby bude schopen Jamese odchytit, pokud se skrývá.

„Velmi dobře, pane profesore. Souboj.“ Lucius sledoval, jak se oba bojovníci navzájem uklonili, jeho vlastní srdce bušilo. Dostal se tak blízko, jak se jen odvážil a nepřítomně zaznamenal, jak Rowle zbaběle prchá a míří na cestu a mimo ochrany.

Čas jako by se v tu chvíli zastavil, ale Luciusovo srdce zřejmě vyrazilo dvojnásobnou rychlostí. Má vstoupit do hry? Proti Temnému Pánovi má stěží šanci. Jeho hůlka byla napřažená, ale co může, pro Merlina, udělat?

Ale už bylo příliš pozdě, protože oba muži najednou zvedli hůlky nad hlavu a vrhli kouzla, která se přímo uprostřed srazila.

„Avada Kedavra!“

„Stupefy!“

Zelená a červená, ale brzy ani jedna z nich. Lucius to sledoval s úžasem a mírnou hrůzou; ten pohled, jak se dva paprsky světla setkaly a splynuly do jediného zářivého spojení. Lucius byl tím světlem téměř oslepený. Bylo v tom tolik energie ...

To muselo být ... Lucius trápil svůj mozek, aby se pokusil pochopit, co vidí. Jediná věc, která se tomu blížila, muselo být Priori Incantatem, ale to prostě nebylo možné! Ty by znamenalo, že tyto dvě hůlky jsou sestry.

Harry Potter a Lord Voldemort. Hrdina a Temný Pán. Lucius nemohl popřít, že cesty osudu by tomu zřejmě odpovídaly.

Lucius se podíval na Harryho a zřetelně viděl, že je blízko kolapsu. Musel něco udělat, ale co by mohlo přerušit takové spojení, kromě dvou kouzelníků samotných? Tak by se to jistě zlomit dalo, ale co by se stalo, kdyby Voldemort v téhle šílené magické bitvě na přetlačování vyhrál? Lucius si z toho, co na toto téma četl, příliš nepamatoval, jen to, že to obrovské množství energie bylo čerpáno z kouzelníků, z hůlek samotných, a podle některých zdrojů i z magie v přírodě kolem nich...

Svitek popisuje, jak vytvořit zařízení podobné Obraceči času, a jak následně zvrátit jeho účinky pomocí složitého rituálu, který mohl čerpat magickou energii z mnoha zdrojů.“

Existuje jen málo situací, kdy je ve hře tolik energie...“

Lucius nikdy nepochopil, jak mu ta myšlenka vytanula na mysli a jak si mohl myslet, že to bude fungovat, ale najednou ponořil volnou ruku do kapsy a vytáhl Obraceč času. Zvedl ho, světlo z toho neskutečného souboje mu umožnilo snadno rozeznat zbývající slova částečně roztaveného nápisu: „Není určeno k ... užití.“ Rychle ho několikrát obrátil a snažil se počítat, jak nejlépe uměl. Dvacet sedm let ... točil a točil a točil. Konečně, myslel si, že to má.

Vzhlédl k souboji kouzelníků a vykročil. Bez dalšího přemýšlení, aniž by tušil, co všechno se může stát, pevně strojek sevřel v ruce, napřáhl ji, a hodil ho tak blízko ke konci Harryho hůlky, jak jen dokázal.

Jeho cíl byl správný; Obraceč času se spojil s paprskem světla těsně na špičce hůlky s Fénixovým pírkem.

A pak všechno zbělelo.

XXX XXX XXX

Lucius se probudil zalitý studeným potem, zpříma se posadil na posteli, jeho hruď se prudce zvedala. Ještě byla tma. Vždycky byla venku ještě tma, když se probral z tohoto konkrétního snu. Nezáleží na tom, kolikrát se mu zdál, nikdy neselhal v tom, aby ho zanechal vyděšeného. Byl to zázrak, že se mu tolik let podařilo udržet jeho noční můry v tajnosti.

Věděl, že nemá smysl pokoušet se usnout bez lektvaru, ale Lucius nechtěl sám sebe drogovat. Už se mu nechtělo takhle pozdě spát. Místo toho tedy vstal a odplul do koupelny.

Stříkl si vodu do obličeje a zadíval se na svůj odraz v zrcadle. Dvacet sedm let a ani jeden rok neproběhl bez nočních můr. Jedna byla o dni, kdy hodil Obraceč do spojení Priori Incantatem, a jedna o noci poté, co byl Harry hozen zpátky v čase.

Možná, že dnes by to mohlo být naposledy.

Tak živě si na ten večer vzpomínal, a to i po všech těch letech. Jak lehkomyslně hodil Obraceč času do magického spojení, a jak Temný Pán zůstal po výbuchu magické energie v bezvědomí. Lucius se ujistil, že Dobby opravdu vzal Jamese zpátky do školy, a pak „postaral“ o Temného Pána, který nikdy nepochopil, co se té noci stalo, nebo spíš, nedomýšlel si pravdu; to až po letech později, po svém Vzkříšení.

Lucius si dal čas na přípravu a oblékl se do svých nejlepších šatů. Když byl hotov, šel se postavit před vysoké zrcadlo ve své ložnici.

Bylo mu čtyřicet pět let, a stále čekal na svého milence, až se k němu vrátí. Ani s jistotou nevědět, jestli je to vůbec možné. Nejhorší ze všeho byl přemítat nad tím, co si Harry bude myslet, až Luciuse spatří. Mohl by stále věřit tomu, že ho Lucius zradil? Mohl by být znechucený zjištěním, že se Lucius stal Smrtijedem, jak o tom Harry mluvil? Dostane se Lucius vůbec k vysvětlení, že ho tajně špehoval a snažil se, jak nejlépe mohl, aby se ujistil, že se budoucnost vyvine správně?

Udělal jisté věci, o kterých mu Harry řekl, že se stanou. Plášť, který měl u sebe, dal Brumbálovi, a řekl mu, že Harry ho očekává ve svém prvním roce v Bradavicích.

Lucius netušil, jak Harry zareaguje, a byla jen jedna věc, ze které měl Malfoy strach, a to byla nejistota.

Slunce evidentně stoupalo pomaleji než obvykle. Snídaně chutnala jako popel. Papírování a korespondence byly téměř mučení. Nakonec už to Lucius nemohl déle vydržet a ve spěchu opustil Manor.

Našel dům takový, jaký byl naposledy, kdy ho viděl: opuštěný a zdevastovaný.

Lucius čekal na Riddle Manor celý den a sledoval jakékoli známky časových deformací. Možná, že příliš doufal, příliš mnoho vkládal do víry v osud. Lucius nikdy nebyl z těch, kteří slepě doufali, ale někde uvnitř měl takovou jistotu, že se sem Harry vrátí, teď, a kruh se konečně uzavře.

Ale Harry se neobjevil, a Lucius se nakonec v jednu hodinu v noci vrátil domů.

Poprvé se stalo, že ho jeho noční můra navštívila dvakrát po sobě.

Opět vstal a bezvadně se oblékl.

Ale tentokrát byla jeho snídaně přerušena útokem blonďáka. Do místnosti vtrhl Draco. Vypadalo to, že ani on se dobře nevyspal, ale Draco se tuto skutečnost ani nepokoušel skrývat, což Luciuse znepokojilo.

„Otče,“ řekl a rychle vešel do jídelny za svým otcem, který seděl na druhém konci stolu. „Harry je pryč.“

„Pryč?“ zeptal se Lucius a zvedl obočí, všechny své emoce držel pod zámkem. „Možná se rozhodl, že potřebuje na nějaký čas odejít, s ohledem na ...“

„Ne, takhle by neodešel, aniž by kohokoliv informoval. Dokonce ani Grangerová nebo Weasley nevědí, kde je! Včera jsem ho nechal vychladnout, ale dnes jsem šel do jeho bytu, a ten je prázdný. Ověřil jsem to v Bradavicích, na Grimmauldově náměstí, všude!“

„Možná chtěl být sám ...“ zkusil to Lucius.

„Ne, ty ho neznáš, otče,“ Draco vypadal zoufale, „nechtěl by, aby si o něho lidé dělali starosti.“ Mladší Malfoy začal přecházet po místnosti. „Něco se s ním muselo stát. Merline, jestli kvůli mně udělal něco nezodpovědného, nikdy si to neodpustím. Otče, musíš mi pomoct ho najít!“ Lucius si povzdechl, samozřejmě přišel čas, aby svému synovi pár věcí objasnil.

„Draco, posaď se,“ přikázal tiše. Draco poslechl, i když to vypadalo, že se nemůže dočkat, až půjde ven a bude dál hledat. „Existuje několik věcí, které bys měl vědět ...“

ooOoo



Pokračování  >>> Mulligan 25




17 komentářů:

  1. No to snad ne... To mu jako všechno poví? Tak to je síla. Vůbec bych nečekala takové ukončení návštěvy u Voldemorta, jedno kouzlo a pak zásah Obracečem... Ten Lucius...Jen by mě zajímalo, jestli James věděl, kdo mu poslal Dobbyho...Děkuji moc za skvělý překlad a za odpověď ke komentáři...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem si naprosto jistá, že James nikdy nezjistil, kdo skřítka poslal. Všechno v zájmu zachování časového kontinua. (Koukala jsem na Návrat do budoucnosti, no.)
      A myslím, že už byl ten správný čas, aby se Draco dozvěděl, co se vlastně děje.
      Děkuji za komentář a chválu.

      Vymazat
  2. Já věděla, že by ho Lucius nezradil:-) teda, to bylo skvělý, to s tím obracečem...ae teď jsem vážně zvědavá, jak to bude dál...a hlavně, jak to vezme Draco...opět děkuju za kapitolu, skvělá jako vždy a netrpělivě budu očekávat další, už aby byla zase neděle:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luciusova inteligence nezklamala, i když to bylo dost riskantní, tudíž pro Zmijozela nezvyklé. Ale těžko se mohl dlouho rozmýšlet, že?
      Jak Draco zareaguje, se dozvíš záhy.
      Děkuji za tvůj spamík. :-D

      Vymazat
  3. Časový kličky úplně miluju, ať v FF nebo originálních fantasy... :)
    Tahle povídka je suprová :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyhle kličky nabízejí nepřeberné množství možností, což se mi taky líbí, i když někdy mi z toho jde hlava kolem.
      Děkuji za komentář a jsem ráda, že se ti povídka líbí.

      Vymazat
  4. Hrozné tohle... zase napjatě čekat na pokračování... :/
    Nicméně - dobré stejně jako předchozí díly (a tentokrát tam nebyl sex, takže nemám co vytknout xD). Ale... docela by mne zajímalo hned několik věcí - proto si stěžuju na to napjaté čekání -: předpokládám, že se Harry vrátí, i když možná raději kdyby se nevracel, protože to bude dosti žinantní pro všechny tři strany - Draca, Harryho a (postaršího) Luciuse. Opravdu mne zajímá, jak z toho autorka vybruslí (a myslím, že příští týden bude na mé straně plný spekulací xD).
    Nicméně děkuji za překlad ;) a stačí jen D, není třeba uvádět to celé ;), navíc - komentáře jsou zaslouženou odměnou (a projevem slušnosti ze strany čtenáře), netřeba za ně děkovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty bys Harryho šoupla někam jinam? Drsňáku! Nooo, i když třeba taková Středozemě by taky nebyla od věci. :-D Teď mám rozečtený jeden takový crossover (ale autorka přidává jen sporadicky, ach jo).
      Každopádně budeš moci brzy posoudit, jak se s tím autorka popasovala.
      K těm komentářům ... Nechat koment není tak samozřejmé, jak by mělo. Při statistice 400 návštěv, z nichž počítám, že průměrně si všichni klikli 2x, to je 200 čtenářů a komentářů je stěží 10. Z toho vyplývá, že si své komentující musím trochu hýčkat a poděkování mě nic nestojí a někoho třeba potěší.
      Takže ti děkuji. :-D

      Vymazat
  5. Ještě, že tady máme chytrého Luciuse, ale čekat 27 let ma Harryho a nevědět, jak to skončí, to chce silné nervy. Těším se na jejich setkání.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucius si vlastně udělal ze života peklo, že jo? Chce to hodně síly a sebezapření, což je jistě obdivuhodné.
      Děkuji ti za tvůj komentář.

      Vymazat
  6. To je zvláštne, že sa tam Harry neobjavil. Niečo sa pokazilo? Je mi ľúto ak si Harry myslel, že ho Lucius zradil. Ale verím, že Harry nie je hlupák a prišiel na to, že Voldemort sám od seba nezaspal a možno si všimol kto mu hodil obracač času... Lucius prezradí Dracovi, že chcel Harry opraviť ich vzťah? Alebo mu dokonca porozpráva celý príbeh? Som stráááášne zvedavá. Ďakujem za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucius ten obraceč nastavoval dost ve spěchu, a navíc nikdo neví, jestli to bude fungovat tak, jak by mělo. Jestli Harry je nebo není hlupák, to je téma do diskuze ... :-D Ale já ho mám ráda, většinou, a tak mu trochu (možná nezaslouženě) nadržuji.
      Co všechno Lucius Dracovi řekne, se dozvíš hned v další kapitolce.
      Děkuji za komentík.

      Vymazat
  7. :-) som sa nejako pozabudla a mam tu hned dve kapitolky:-) . A celkom som aj rada, pretoze som to mala bez cakania. Noo, bolo to husteee. Nastastie boli dva plaste, velmi zaujimavo a supom autorka vyriesila ten casovy prenos a Lucius to paradne zvladol.
    Teraz som zvedava, ci ci to cele Lucius Dracovi povie, alebo ako to vlastne bude. Jednoznacne je dobre, ze plaste boli dva a tesim sa hlavne na Harryho rozhovor s Luciusom! Perfektna poviedka, vyborny preklad. Dik Nade, mail ti poslem , mala by som len taku malu prosbicku:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jejda, kdo by nebyl rád, že si toho může přečíst víc najednou. Nejlépe všechno. Ještě dvě kapitoly a jsem u cíle. :-D
      Lucius je frajer, to jsem věděla vždycky, takže to bylo úplně jasné. :-D
      Draco si vyslechne nečekané věci, ups.
      Děkuji za pochvalu a za komentář.

      Vymazat
  8. Je mi Luciuse tak líto,čekal tak dlouho doufám,že ne nadarmo.Opravdu chci vidět jejich shledání.A copak na to dráček??
    Děkuji za další skvělý překlad Nade :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucius má před sebou dlouhých 27 let čekání. Horší než Monte Christo a Robinson. Aspoň nebyl sám... Ale musel to být masakr, s Voldemortem a spol.
      Děkuji za tvou pochvalu a komentík.

      Vymazat
  9. Tak toto bolo fakt kruté. Dvadsaťsedem rokov čakať v totálnej neistote na lásku a len dúfať, čo keď... A on si nepríde. Kde sa to pokafralo? Hrom do toho, parádna kapča! :)

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)