9. března 2014

01. Death of Today

Autor: Epic Solemnity
Překlad: Jutaki AiShine
Beta: Nade

  S laskavým svolením autorky, jsem dostala povolení k překladu její povídky. Samotná povídka je rozdělená na dvě části - mám povolení i na tu druhou. :-) Povídku překládám společně s Nade, tak se nedivte, když se u překladu budeme střídat.

  Něco k povídce: Hlavní postavou je poněkud netradičně ztvárněný Harry Potter. Proto Vám doporučuji otevřít svou mysl - ale jsem přesvědčená, že si ho zamilujete.

  Upozornění: Pokud tuto povídku někdo zná a zmíní v komentáři budoucí průběh děje - komentář bude bez milosti smazán. Musíme Vás ale pochválit, doteď jsme zatím mazat nemusely. Jsme na Vás hrdé! :-D

  Předem děkujeme za komentáře. Jutaki


***

Prolog


  Žena držela novorozence těsně přitisknutého ke svým ňadrům a čekala před dveřmi sirotčince, než se otevřou. Původně chtěla zaklepat na dveře, položit dítě na práh a utéct. Místo toho ji po otevření dveří přistihli zamrzlou na místě, neschopnou reagovat.

  To se jí nepodobalo. Obvykle byla duchapřítomná a rychlá.

  „Mohu vám nějak pomoci?“

  Otázka byla dostatečným impulzem, aby vytrhla Lily z transu. Přivinula k sobě dítě a odkašlala si, aby opět získala svůj hlas. Otevřela ústa, ale když se její smaragdový pohled upřel na ženu před ní, znovu zaváhala. Starší žena měla hnědé vlasy svázané na zátylku, kolem očí a úst měla vrásky od smíchu. Navenek se zdála být laskavá, příjemná natolik, aby jí svěřila svého syna.

  Lily sklonila hlavu, kapuce jí tak poskytla ochranu před očima mudlovské ženy proti ní. V rukou držela malé - ne víc než několik týdnů staré - dítě, které jí spalo klidně v náručí, a s bolestí v očích si ho prohlížela. Nemohla si ho nechat, ne… nemohla.

  Její paže se natáhly. Ruce měla jako z olova, když dítě předávala mudlovské ženě. Dokonce i Lily si všimla, jak moc se jí třásly. „T-tady,“ zašeptala. „Prosím, vezměte si ho.“

  Oči mudly se rozšířily a rychle si novorozené dítě převzala z její náruče, když si všimla, jak moc se Lily chvěje. „Jste v pořádku, drahá?“

  Lily mlčela, dívala se na malé dítě, nyní v náručí mudlovské ženy. Merline, věděla, že takhle to bude nejlepší, ale když viděla svého vlastního syna v cizím náručí, už se to jako dobrý nápad nezdálo.

  „Drahá?“

  „Izar ...,“ přiškrceně zašeptala Lily chraplavým hlasem. „Jeho jméno … Harrison…“ Pod kapucí se jí zachvěly rty a malá část v ní umřela, když viděla, jak mudla chová malé černovlasé dítě - její dítě, ale už ne na dlouho.

  „Izar?“ zeptala se žena a zamračeně sevřela vrásčité rty. „Jeho jméno je Izar Harrison?“

  Ne. Harrison bylo prostřední jméno a Izar první. Ale Lily, ustupujíc do pozadí, jen trhaně přikývla. „Postarejte se o mé dítě,“ zasténala zoufale, než se obrátila a utekla. Slzy ji pálily v očích a zaslepovaly jí cestu.

  „Počkejte!“ volala za ní mudla. Ale Lily věděla, že jí pronásledovat nebude. Ne s malým dítětem v náručí; Dítětem, které nosila pod srdcem a porodila, ale už nadále nebylo jejím.

  Takhle to bylo nejlepší.


Kapitola první


  „Blázne,“ z pootevřených rtů vylétla sprška slin.

  Izar kapičkám slin uhnul. Snažil se, aby ho větší chlapec přestal obtěžovat. Jeho ramena byla v obranné pozici a jeho oči čekaly na impulz.  Z jeho rtů uniklo tiché zavrčení, prsty zaťaté v pěst.

  „Jsi blázen, blázen, blázen, blázen!“ Smějící se kluk do Izara strčil.

  Tmavovlasý chlapec se zapotácel a snažil se získat pevnou půdu pod nohama. Špička jeho boty však škobrtla o kámen a on šel tvrdě k zemi, přitom si odřel kolena a dlaně.

  Děti se smály.

  Izar tam ležel a nepřítomně se díval na krev na své kůži. Jeho světlé, zelenošedé oči toužebně sledovaly rudou cestičku krve, která mu kapala kolem zápěstí. Nebrečel, když ho větší chlapec ještě tvrdě kopl do žeber a otočil se k odchodu.

  Brečet přestal už dávno.

  Místo toho se bledé, zelenošedé oči přesunuly z krve na chlapcova záda. Rty se mu sevřely a uvnitř jeho hrudi zaplál vztek. Izar se sípavě nadechl a snažil se posadit. Svět kolem něho se točil a byl si více než vědom ostatních dětí, které ho z dálky pozorovaly. Nikdo se k němu nepřiblížil. Buď se ho příliš bály, nebo se bály, že se stanou terčem Louise, tyrana sirotčince.

  Přesto Izar ostatními dětmi opovrhoval. Byly slabé. Měly příliš velký strach, byly příliš hloupé.

  Zamračil se, a když vstal, aby opustil nádvoří, držel si pohmožděné břicho. Stejně to byla jeho vina. Moc dobře věděl, že v tuhle dobu nemá chodit na nádvoří.

  Přešel přes sirotčinec, který byl už jedenáct let jeho domovem. Nic se tu nezměnilo. Pořád to tu bylo staré a ošuntělé. Nebyla tu špína, to ne, ale nutně to tu potřebovalo předělat a žádný potencionální rodič se necítil dostatečně bezpečně, aby adoptoval dítě pocházející z tak pochybného ústavu.

  „Jsi v pořádku, Izare?“ zamumlala jedna z vychovatelek s pohledem vyjadřujícím nedostatek zájmu. Vychovatelé, potom co se v tomhle stavu ocitl už poněkolikáté, se ho naučili neutěšovat a nerozmazlovat. Nenáviděl je. I když věděli, co mu dělají, nikdy mu nepřišli na pomoc.

  Izar kolem ní prošel bez jediného slova a pospíchal nahoru do svého pokoje, který sdílel s mladším chlapcem.

  Izar věděl, že je lepší než oni. Chráníc si zraněné dlaně, vstoupil Izar do svého pokoje a zhroutil se na postel. Tenká matrace zasténala, když se rezavé pružiny prohnuly. Izar ignoroval krev na svých rukou, nadzvedl část matrace a vytáhl kousek pergamenu, který tam měl ukrytý.

  Když se díval na ten dopis, dovolil, aby se mu na rty vloudil malý úsměv. Bradavice.

  Sevřel dopis na hrudi, zavřel oči a představil si svět čar a kouzel. Jeho krev zbarvila pergamen, ale on si toho nevšímal. Představoval si svět, kde byl stejný jako všichni ostatní, svět, kde by si ho nedobírali, protože je jiný. A především, byl hladový po vědomostech, které by v tomto novém světě mohl získat. I přes svůj mladistvý věk Izar věděl, jak byly vědomosti důležité.

  Ale ze všeho nejvíc byl Izar nadšený šancí se všem předvést. Chtěl si v kouzelnickém světě udělat jméno. Nechtěl být jen sirotek, nebo malý chlapec, kterého si mohl každý dobírat. Ne – on chtěl použít své zvláštní schopnosti ke svému vlastnímu prospěchu.

  Už když byl Izar mladší, všiml si, že není jako ostatní děti zde. Mohl manipulovat věcmi podle svého gusta. Občas, když se opravdu, opravdu hodně soustředil, mohl po pokoji pohybovat hračkami nebo jinými předměty. Byly tu i okamžiky, kdy se staly nehody - nehody, které Izarovi připadaly velmi fascinující.

  Byly chvíle, kdy Louis padl bez dechu na kolena, to když byl Izar obzvlášť rozzuřený. Jen na to Izar pomyslel a prsty se mu chvěly vzrušením.

  „Izare?“

  Izar sebou trhl, nacpal pergamen pod svůj polštář a obrátil se ke dveřím. Jeden z dalších vychovatelů, Julian, stál vedle nějaké ženy - starší ženy, kterou Izar nikdy předtím neviděl.

  „Přišla tě navštívit profesorka McGonagallová.“

  Izar se zvedl ze své pohodlné pozice, protože se v něm probudila zvědavost. S podezíravýma a pozornýma očima sledoval, jak McGonagallová před vstupem do místnosti Julianovi stroze přikývla. Izar zkoumavě sledoval, jak ta starší žena – McGonagallová - vešla. Měla vzpřímený postoj, jasně naznačující přísnou povahu.

  „Pan Harrisone, je mi potěšením, že vás poznávám. Předpokládám, že jste dostal svůj dopis z Bradavic?“ zeptala se McGonagallová hned, jak je Julian nechal o samotě.

  Izar hleděl na ženu klidně, jeho oči ji hodnotily. Nevypadala nijak zvláštně. Necítil z ní nic … abnormálního, tak jak to cítil u sebe. Vypadala jako každá normální lidská bytost.

  Izar byl trochu zklamaný. Myslel si, že kouzelníci a čarodějky byli trochu odlišní od běžných mužů a žen.

  „Ano, profesorko,“ zašeptal uctivě a pokračoval se zkoumáním. Profesorka si toho všimla, přimhouřila oči a upřeně se na něj zadívala, pozorovala ho stejně pečlivě jako on ji.

  Její zkoumání mu nevadilo. Zůstal bez výrazu, čímž to ženě ztěžoval.

  Něco v jejím držení těla se změnilo. Šedozelené oči se zaměřily na její ztuhlý postoj a neklidný výraz. Ten výraz však zahlédl jen na okamžik, protože to zkušeně zamaskovala.

  Izar uznale pozvedl obočí.

  „Jsem tu, abych vám pomoha s nákupy, pane Harrisone,“ pokračovala, její hlas zněl tvrdě a přísně, ale její oči na něho hleděly laskavě.

  „Nákupy?“  zeptal se Izar naivně. Předpokládal, že tím myslela nakupovat školní potřeby, pro kouzelníky. Jeho krevní tlak při té vyhlídce na chvíli vyletěl, ale rychle vystřízlivěl. „Ale já nemám žádné peníze, paní profesorko.“

  „Existuje Bradavický fond pro osiřelé studenty, pane Harrisone,“ vyslala k němu úsměv, který jí však neopětoval. Nenáviděl myšlenku, kterou mu připomněla - že je sirotek, opuštěné dítě. Její úsměv zakolísal a zmizel v podobě přísné linky. „Chtěl byste mě dnes doprovodit?“

  „Bude mi potěšením, paní profesorko.“

  Poprvé po dlouhé době se na někoho upřímně usmál.

  Při pohledu na výraz McGonagallové Izar usoudil, že to bude muset ještě procvičovat.


{Death of Today}


  Izar zatahal za hábit, aby si na něm urovnal malé záhyby. Prošel podél nástupiště, stále ještě v tichém šoku z toho všeho kolem. Navenek vypadal lhostejný a klidný. Uvnitř však měl potíže uložit si do paměti všechno, co se dozvěděl. A bylo toho hodně. Nenáviděl skutečnost, že oproti ostatním dětem byl v tomhle směru pozadu. Z toho, co zjistil od McGonagallové, vyrostla většina z dětí v magickém světě.

  Věděli víc než on. A Izar se to pokusí co nejdříve napravit.

  Po překonání počátečního šoku z Příčné ulice, následoval Izar McGonagallovou městem. Společně nakoupili požadované věci ze seznamu - pouze ty věci napsané na seznamu. Existovalo však mnohem víc knih, které by chtěl Izar získat a několik dalších kouzelnických hábitů. Ale uvědomoval si, že má omezený rozpočet, zejména protože je sirotek.

  Izar si odkašlal a bezcílně směřoval k vlaku. Všude kolem byli studenti se svými rodiči, kteří dohlíželi na odchod svých dětí na další školní rok do Bradavic. Hleděl na rodiče, a sledoval, jak matky líbaly tváře svých dětí a otcové hrdě tiskli ramena svých synů a dcer. Izar byl pyšný na to, jak byl nezávislý, ale bylo mu jen jedenáct a jejich sledování ho zraňovalo.

  Jedna pohledná dvojice přitáhla Izarův zájem. Otec a syn, podle jejich podobných blond vlasů, se loučili svým vlastním osobním způsobem. Stáli vzpřímeně a v dostatečné vzdálenosti. Formálnost jejich rozloučení byla do očí bijící, ani jeden z nich nejevil známky ovlivnění jejich budoucím odloučením. Jejich oblečení bylo z nejlepšího hedvábí a materiálu. Dokonce i knoflíky a výšivky vypadaly luxusně.

  Izarovy nohy ho mimoděk unášely jejich směrem. Naštěstí byl nedaleko od nich vstup do vlaku, takže nebude příliš divné, že k nim Izar kráčí.

  Otec, jehož vysoká postava výrazně vyčnívala z davu, na Izara přezíravě pohlédl ještě před tím, než se odvrátil. Jeho pohled se však na něho během okamžiku opět vrátil, takže Izar podvědomě ztuhl. Ocitl se pod kontrolou ledových modrých očí.

  Poprvé za mnoho let se Izar cítil někým ohrožený.

  Ani McGonagallová, a ani žádný z ostatních dospělých čarodějek a kouzelníků v Příčné ulici, na něho takhle nepůsobili. Izarův výraz se však změnil jen na malou chvíli, než znovu nasadil svou masku. Čím déle byl pod pohledem staršího kouzelníka, tím jistěji se cítil. Byla to dobrá zkušenost, aby ho ostatní kouzelníci nemohli zastihnout nepřipraveného.

  Tento … tento blonďatý muž měl sílu a půvab, o kterých Izar doufal, že je kouzelníci mají. Když se setkal s McGonagallovou, byl zklamán tím, jak moc se podobala všem ostatním ne-kouzelnickým mužům a ženám. Myslel, že všichni kouzelníci a čarodějky jsou stejní. Ale Izar si uvědomil, že tenhle muž se od ostatních liší: nebyl obyčejný, byl silný.

  „Prvák?“ zeptal se blonďatý chlapec šeptem svého otce, poté co si všiml, kdo upoutal pozornost jeho doprovodu.

  Izar udělal dva rychlé kroky v touze dostat se do vlaku a uniknout tak jeho pohledu. Prošel kolem a mužovým šedým očím oplatil stejně chladným pohledem. Uvnitř se však chvěl pod sílou pohledu.

  Když  je míjel, uslyšel mužův hluboký, hedvábný baryton: „To bude nepochybně Zmijozel, Draco. Drž se blízko něho; pomoz mu v jeho prvním roce.“

  Izarova ramena poklesla, jakmile se zamkl uvnitř prázdného kupé. Praštil zátylkem do skleněné výplně dveří a roztřeseně se nadechl. Ruce se mu třásly a jeho puls trhal rekordy.

  Nechápal, proč reaguje takovým způsobem. Ano, v blízkosti blonďatého muže se cítil bezbranný a zranitelný, jenže toho bylo víc. Izar téměř cítil energii obklopující staršího muže. Bylo to podobné jako u elektřiny. Skoro jako kdyby Izar dokázal cítit jeho magii. Ale to by nemělo být možné, ne? Dokonce ani pro kouzelníky to nebylo normální. Je to tak?

  Přesto si nemohl pomoci, aby se mu rty nezkroutily do úsměvu. Konečně, viděl skutečného kouzelníka; skutečnou magickou osobu, která vyčnívala z nemagického lidu. Izar doufal, že je jako ten blonďák. Doufal, že není jako McGonagallová nebo ostatní dospělí a děti zde. Nechtěl být jako nemagičtí lidé, jako ti v sirotčinci. Jen myšlenka na to, že by byl jako ostatní zde, mu zvedala tlak.

  Vlak se zakymácel a Izar se zachytil dveří, aby udržel rovnováhu. Vydechl na sklo a snažil se uklidnit.

  Vstupoval do nového života, nového světa, ten hrozný sirotčinec nechával za sebou. Ale na jak dlouho? Než se vrátí zpět?

  Při rázném zaťukání na dveře se Izar rychle napřímil a neutralizoval svůj výraz dřív, než proti sobě uviděl blonďatého kluka s několika dalšími dětmi za ním. Předtím, než Izar otevřel dveře, zauvažoval o dilematu s názvem ‚přátelé‘.

  V sirotčinci nikdy přítele neměl. Uplynulo celých osm let, než si uvědomil, že nikoho blízkého nepotřebuje. Viděl, jak to v sirotčinci funguje. Pozoroval ostatní děti a jejich přátelství. Nikdy neviděl přátelství, které by splňovalo definici věrnosti. Vždy se objevila situace, kdy přítel bodl do zad toho druhého, aby postoupil v žebříčku popularity nebo v naději, že ze zrady něco získá.

  Bylo v lidské povaze jednat sám za sebe.

  Pro Izara nic jako přátelství neexistovalo.

  Nicméně, musel se rozhodnout, co s blonďatým chlapcem. Možná by ho mohl použít jako spojence, ne jako přítele. Měl by si ho držet na délku paže a spoléhat se pouze na blonďákovy informace a podobně. Soudě podle výrazu na tváři druhého chlapce, Izar poznal, že pomýšlí na totéž.

  Izar neochotně ustoupil stranou, aby malé čtyřčlenné skupince umožnil vejít.

  „Nebude ti vadit, když se sem posadíme? Všude jinde je plno,“ protáhl chlapec a bez pozvání si sedl. Dívka se posadila vedle něho, takže dva větší chlapci se namačkali na Izarovu stranu.

  „Ne, mně to nevadí,“ konstatoval Izar s pohledem upřeným na chlapce – Draco se jmenoval? Takhle ho oslovil jeho otec.

  „Ty tvoje čočky, kde jsi je sehnal? Jsou úžasné.“

  Izar se zamračil na tmavovlasou dívku, která se předklonila a se zájmem na něho upřela pohled. „Moje čočky?“ Nenosil brýle.

  „Ano, tvoje oči mají velmi unikátní barvu, to musí být díky čočkám. Draku, vidíš to? Staré stříbro se skvrnami ostré zelené… Zmijozelské barvy. Jsou skvělé, kde jsi k nim přišel?“ zopakovala, jako kdyby byl tupec.

  „To jsou mé skutečné oči,“ zamumlal temně, podrážděný jejím ohromujícím popisem. Odvrátil se od ní, i Draca. 

Blonďák byl Izarovým podrážděním zřetelně pobavený. „Chápu to tak, že chceš být zařazený do Zmijozelu?“ optal se lehce.

  Přečetl si Dějiny Bradavic hned, jak si je koupil. Věděl o čtyřech kolejích a jejich vlastnostech. Izar si tajně přál, aby byl zařazen do Zmijozelu. Všechno o tom hradu znělo velkolepě a jeho vzrušení narůstalo už jen, když o něm četl. Nyní, ve vlaku do Bradavic, stěží dokázal vstřebat svou úlevu nad tím, že je pryč ze sirotčince a je se svým vlastním ‚druhem‘.

  Draco se ušklíbl a jeho oči zahalil stín. „Já už jsem ve Zmijozelu. Tohle je můj druhý rok ve škole. Pansy, Crabbe a Goyle jsou také ve druhém ročníku. Celé generace našich rodin byly zařazeny do Zmijozelu. A co tvá rodina?“ Než Izar stačil pochopit chlapcovu otázku, Draco pokračoval. „Oh, omlouvám se; ještě jsem se nestačil představit. Jsem Draco Malfoy.“

  Bledá ruka se pohnula směrem k Izarovi. Krátce na ni pohlédl předtím, než k němu natáhl svou ruku.

  „Izar Harrison,“ představil se.

  Než se mohl dotknout Dracovy ruky, blonďák nabízenou ruku rychle stáhl zpátky. Izar zamrkal, zmatení prolomilo jeho pevnou maskou. Co udělal špatně? Proč se Dracův obličej pomalu stával kyselou grimasou?

  „Harrison?“  zopakoval Draco jeho příjmení. Zamračení v jeho tváři se změnilo ve znechucený úšklebek. „Ty jsi mudlovský šmejd?“

  „Nejsem obeznámen s pojmem ‚mudlovský šmejd‘,“ opakoval Izar chladně, cítil, jak jeho ochranné bariéry stoupají společně se zděšenými pohledy, kterými byl obdařen od mnoha Zmijozelů v kupé.

  „Samozřejmě, že jsi s tím nebyl obeznámen,“ zdůraznil Draco a odtáhl se od Izara. „Mudlovský šmejd, jinak známý jako mudlům-narozený — byl jsi vychován mudlovskými rodiči.“ Draco se krátce zasmál, když viděl Izarův prázdný výraz; očima se posmíval Izarovu nedostatku znalostí. Izar se tímto chlapcem okamžitě cítil ponížený. „Mudlové jsou ne-magičtí lidé. Jsou to nejubožejší tvorové tohoto světa. Já - čistokrevný kouzelník - jsem elita kouzelnického světa. V našem rodu nemáme ani kapku mudlovské krve. A ty, mudlovský šmejde, jsi skvrna na podrážce mé boty.“

  Izar tam strnule seděl, nemohl uvěřit tomu, že se mu něco takového mohlo stát i tady, v tomto světě. Myslel si, že všichni kouzelníci jsou stejní…

  „Crabbe, Goyle, vyveďte tuhle spodinu z našeho kupé. Nemůžu uvěřit, že se můj otec tak zmýlil ve svém úsudku.“

  Než si Izar uvědomil, co se děje, v podpaží ho popadly dvoje ruce a vytáhly ho z jeho sedadla. Izar při kontaktu s nimi ztuhl, jeho mysl ho na chvíli poslala zpět do sirotčince, kde ho děti šikanovaly. Když ho dva kluci vytáhli na chodbu a pustili na podlahu, sesul se k zemi. Přistál na kolenou ve chvíli, kdy se za ním zabouchly dveře od kupé. Otočil se přes rameno a uviděl Dracovu znechucenou tvář těsně předtím, než byly staženy žaluzie.

  Izar zůstal na rukou a kolenou v temné chodbičce. Žádný z těch studentů tam se nezabýval tím, co se právě stalo. Místo toho slyšel veselé hlasy vycházející z kupé.

  Sklonil hlavu a tupě zíral na podlahu pokrytou kobercem. Nakonec zjistil název pro ne-kouzelnickou populaci. Mudlové. Ty děti v sirotčinci byly mudlové. Ty, které Izar nenáviděl. Mudlové… nenáviděl je všechny.

  Přesto, zdálo se, že byl stejný jako oni - podle Draca. Izar byl Mudlorozený, dítě narozené ne-kouzelnickým rodičům. Těm samým mudlovským rodičům, kteří ho opustili v mudlovském pekle.

  Izar si syčivě povzdychl skrz sevřené zuby a prsty zaťal do koberce. Ramena se mu chvěla potlačovaným vztekem a smutkem. Draco může být čistší než Izar. Čistokrevní můžou být nadřazená rasa, ale jednu věc Izar věděl.

  Bude zatraceně nejlepší mudlovský šmejd, jakého bude mít kouzelnický svět možnost kdy vidět. On předčí všechno, co Draco představoval a bude silnější, než kterýkoliv čistokrevný. Izar nedopustí, aby byl srovnáván se špinavými mudly, jednoduše protože věděl, že je lepší než ti hnusní tvorové, ti… obyčejní tvorové. Nebude obyčejný.

  Byl žíznivý a hladový po tom se předvést.

  „Ehm… jsi v pohodě, kámo? Potřebuješ pomoct?“ Před Izarovou tváří se objevila jiná bledá ruka.

  Jeho ramena se ještě jednou otřásla, než se jeho hlava pomalu zvedla a on koutkem oka pohlédl na zrzka.

  Mladší zrzek váhavě couvl, jeho ruka se nejistě pohnula jeho směrem.

  „Ne,“ zašeptal Izar a vycenil zuby. „Nepotřebuji pomoc. Ani od tebe, ani od nikoho jiného.“

  Vstal a prošel kolem ohromeného zrzka.

  Na jeho cestě k seberealizaci nebude potřebovat nikoho. Žádné přátele. Žádnou pomoc.

{Death of Today}


  Když Izar čekal, než klobouk dokončí svou píseň, stále se cítil trochu otřesený. Přestože byl zatrpklý a mrzutý, vnímal krásu Bradavic, která se mu prezentovala. Vrhala přívětivé světlo na studenty, ale stíny byly také lákavé, poskytovaly Izarovi možnost k úniku, pokud ho potřeboval. Na hradě bylo pravděpodobně mnoho zákoutí, kde by se mohl skrýt přede všemi.

  Nemohl se dočkat, až to tu prozkoumá. Nemohl se dočkat, až se bude moct učit a předběhne všechny studenty v jeho třídě.

  Znalost byla moc. Že ano? Co se týče Izara, on to věděl moc dobře. Ty chytřejší bylo těžké pokořit a zneužít je. Právě teď neměl Izar ponětí o politice v tomto světě; o magii, kouzlech a lidech. Nevěděl nic o kouzelnických tradicích nebo jak se chovat při styku s elitou. Měl toho hodně, co se v následujících sedmi letech potřeboval naučit.

  Sevřel své pěsti, když čekal, až McGonagallová zavolá jeho jméno. Byl si více než vědom očích v zádech. Věděl, že nepatřily nikomu jinému, než Dracovi Malfoyovi. Ale Izar blonďákovi nedovolí, aby ho ve škole štval.

„Izar Harrison,“ vyslovila ostře a jasně McGonagallová.

  Izar minul sevřenou skupinu ostatních prváků. Vystoupal po dřevěných schodech a zamířil ke klobouku. Cokoli se teď stane, změní jeho budoucnost; buď k lepšímu, nebo k horšímu. Kolej byla důležitým faktorem v životě v Bradavicích. Ale Moudrý klobouk byl odborníkem v oboru lidské mysli a charakteru. Pouze Moudrý klobouk věděl, jaká kolej je pro vás ta nejlepší.

  Než se posadil na stoličku, setkal se s očima ředitele. Bylo to poprvé, kdy se pozorně podíval do čela učitelského stolu, a Izar se zarazil uprostřed chůze, když zaznamenal stejný pocit jako u otce Draca Malfoye, ale tentokrát to bylo mnohem silnější. Izar polkl nad velikostí jiskřivé a děsivé síly obklopující toho muže. Ty modré oči Izarův pohled zářivě oplácely, takže se muž zdánlivě jevil jako neznalý své vlastní síly. Ten stařec však byl čistá síla.

  Izar pokračoval vpřed, když na něj ředitel přívětivě kývl. Měl by se vzpamatovat. Ale ani jeho vnitřní napomenutí jeho tělo nevymanilo ze záchvěvů z neustálé blízkosti starého muže.

  Jakmile si sedl, zahlédl černé oči, které se na něj dívaly. Další profesor, s okouzlující mocí podobnou otci Draca Malfoye, seděl na konci hlavní tabule.

  O chvíli později mu klobouk zakryl oči.


  „Havraspár!“


***

36 komentářů:

  1. Tak to vypada na velice zajimavou povidku. Dekuji Vam za preklad :-D Zatim se mi to moc libi :-)
    Anna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se Ti ta povídka líbí a doufám, že to tak zůstane. :-)

      Vymazat
  2. Začíná to zajímavě, moc se těším na další kapitolu. Moc díky za překlad. Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji za komentář. Teď už můžu jen doufat, že povídka si tvůj zajem uchová.

      Vymazat
  3. Vypadá to dobře, k tomu Harry Havraspát a ještě mladší o jeden rok, to bude velice zajímavé. Doufám, že Draco bude trpět za své chování a k tomu ještě neuposlechl svého otce, hm, hm, že by nějaká menší krutá kletba :-)
    Tak Harry je přitahován mocí a zřejmě tmavou magiií? No už se těším, mám ráda tmavého Harryho, ale možná jsem si to špatně vyložila.
    Snad jenom v Havraspátu to bude mít Harry lepší, tam snad není šikana, tam jsou samí šprti a Kratiknota mám ráda, on je dle mého dost dobrý a silný kouzelník, málo kdy se objevuje v povídkách.
    A jsem zvědavá na rodiče od Harryho, jestli tedy ještě žijí a co se ještě dozvíme, co jí k tomu vedlu atd.
    Máš dobrý výběr povídek, takže se budu těšit na další díly.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nás strašně těší, že tě povídka zaujala. Tuhle povídku našla Jutaki, přečetla ji, sehnala si souhlas s překladem a předhodila mi ji. A mě nezbývá, než jí její volbu upřímně schválit.
      Doufám, že nám i nadále zachováš přízeň a že se ti povídku bude líbit tak, jako nám. :-D
      Díky za krásný komentář.

      Vymazat
  4. Nemám slov. Těším se na pokračování. A mimochodem tenhle Harry se mi velmi líbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem tu povídku četla poprvé, také jsem si ho okamžitě zamilovala. Doufám, ale, že to nebude jediná postava, která si Tě získá. :-)

      Vymazat
  5. No, zatím to vypadá zajímavě. Jen pořád přemýšlím, jestli je to opravdu ten Harry, jen se jinak jmenuje a je o rok mladší? No, matka by odpovídala, ale co otec? To je záhada...
    A Izarova povaha odpovídá spíše Zmijozelu, ačkoliv by se tam našla i nebelvírská odvaha a chytrost Havraspáru. Jenom ten Mrzimor tam schází.
    Opravdu jsem zvědavá, co se z toho vyvine...
    Děkuji a budu se těšit zase příště...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můžu jen říct, že to Harry je, ale zároveň není. Jinak na to asi odpovědět nejde. Ale vzhledem k tomu, že už byly vytvořeny nejrůznější varianty Harryho - tak myslím, že se tam nějaká ta škatulka najde. :-) A věř, že v této povídce ho považuji za právoplatného člena Havraspáru. :-D Nepopírám však jeho Zmijozelské kvality. A ohledně ostatních dotazů... vše se dozvíš.

      Vymazat
  6. Začátek je opravdu zajímavý. Jsem zvědavá, jestli se dočkáme pairingu, který jsem si díky Nade zamilovala HP/LM ( Vábení moci je prostě úžasný) nebo to bude HP/DM. I když tam vlastně žádný Harry :-) není. Ale já vlastně miluji i pár HP/SS. Jediný co nesnesu je HP/LV (HP/SB), který mi asi navždy znuchutily příšernosti jako Nezáměrně tvůj a naprosté převrácení charakterů postav.
    Tak jsem zvědavá na další díl.
    Jája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem naprosto nadšená, že tě moje povídka tak inspirovala. :-D A tvoje znechucení párem HP/LV chápu, protože jsem povídku "Nezáměrně tvůj" četla a máš pravdu... Všichni byli tak šíleně OOC (něžný, zamilovaný Voldy - milý, ohleduplný Snape - příšerně infantilní Harry), takže je mi to jasné. (A to jsi asi nečetla "Pro tebe vše, drahoušku", kterou zdařile glosovala Abigail. Masakr!) Ale na druhou stranu věřím (kecám - VÍM), že existují povídky, které by tomuto páru mohly napravit reputaci.
      Nicméně, vraťme se zpátky k nám. Pairing zatím neprozradím, protože bych tím zkazila překvapení (a protože by mě Jutaki zahlušila). :-D

      Vymazat
    2. Boha, ty mě chceš zabít, Nade. Našla jsem si zmiňovanou povídku, kousek jsem si přečetla a... buď je na práškách autorka a pisatelky nadšených komentářů nebo je se mnou něco špatně. Jen z těch pravopisných chyb jsem dostala bolehlav. Ani glosovaná verze od Abigail není nic pro mě - obdivuju, že se vůbec takovým paskvilem zabývá. Prchám od tohoto spárování.

      Vymazat
  7. Jsem zvědavá na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  8. Zatím to vypadá dobře a už se nemůžu dočkat na další díl. Tady tento Harry (Izar) se mi velice líbí a už hned ze začátku jsem se zamilovala do jeho postavy. Povídku jsem sice nečetla, ale už jsem si zjistila jaký bude pairing a její hrubé shrnutí, ale jak už jsem si přečetla upozornění ve výše uvedeném článku neřeknu (nenapíšu) raději nic :)
    Anny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Héj, to mělo být překvapení! :-D
      Jinak doufám, že budeš mít trpělivost s naší frekvencí přidávání povídek a neutečeš nám k originálu. :-)
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  9. Ten malý mi pripomína Voldemorta. Tým, že vyrástol v sirotinci a cíti, že je viac ako ostatní, chce vedieť čo najviac a nenávidí mudlov, hoci je (možno) jedným z nich. Prvá kapitola ma veľmi zaujala, už sa teším na ďalšiu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já a Nade jsme měli úplně stejný pocit. V hodně věcech měli skoro identické dětství (a přístup), ale nakonec Izar (Harry) skončil v Havraspáru. :-)
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  10. Nádherný prolog a první kapitola. moc se mi to líbí. Je to zajímavý nápad jeho dětství takto "prohodit" . Díky moc za překlad a jsem zvědavá na další vývoj v povídce

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je ode mně Katie 11

      Vymazat
    2. Děkuji za komentář. Jsem ráda, že se Ti povídka líbí. :-)

      Vymazat
  11. Wow, vypadá to super... Pokusím se tentokrát i komentovat, Mulligana jsem trochu nezvládala...
    Uvažuju už dlouho, o tom, že bych začala překládat, ale nejsem schopná si vybrat nějakou povídku (tak 15 kapitol max)... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vybrat si povídku není jednoduchý. :-) Četla jsem jich spoustu a myslím, že mám i pěkný seznam povídek ,které bych ráda 'přeložila', ale pravděpodobně nepřeložím. :-P (Jsou sice mé oblíbené, ale ne každému by se líbily.) Dokonce jsem o téhle povídce uvažovala přes rok, než jsem se vůbec rozhodla. Má fakt hromadu kapitol. :-D

      Ráda bych Ti nějaké doporučila, ale nemyslím si, že by na někoho můj současný vkus udělal dojem. :-P :-D Z HP teď momentálně preferuji takový - ne všemi oblíbený - pár. ;)

      Vymazat
    2. Najít vhodnou povídku na překlad je opravdu těžké. Znamená to hodně hledat a hodně číst. Přeji ti hodně štěstí, abys něco vhodného našla. :-D

      Vymazat
  12. Ach ano! Přečetla jsem oba dva díly a byly neuvěřitelné! Vybraly jste opravdu dobře!!! Zbožňuju jak se Izar a Voldy vzájemně škádlí :D
    Díky moc za překlad
    Catherine

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím říct, že celkově má Epic Solemnity nádherné povídky. :-) Je ale škoda, že do konce dotáhla jen tuto.

      Vymazat
    2. To rozhodně...oba dva díly jsem četla celkem 3 dny v kuse...ááá zrovna jsem se chtěla zeptat na tvůj názor na určitou část, ale nechci nikomu zkazit překvapení :D asi budu muset posečkat :D
      Catherine

      Vymazat
    3. Hej, to se nedělá. Teď umírám zvědavostí se dozvědět, na jakou část si se chtěla zeptat. :-D Napiš mi na mail! To musíme probrat!!! :-D
      aishine@seznam.cz

      Vymazat
  13. Velice pěkný úvod k nové povídce. Harryho / Izara / v Havraspáru jsem ještě v žádné povídce nečetla, i když povídku, kde byl v koleji pro blbečky - tedy v Mrzimoru - již ano. Opravdu jeho vyrůstání v dětském domově je okopírováno z popisu dětství Voldemorta a tak bych pro něj předpokládala spíše kolej Zmijozelovu, než Havraspárskou. Dozvíme se také důvody, proč ho Moudrý klobouk zařadil právě do Havraspáru? Ve většině povídek, kde je Harry v jiné koleji než Nebelvíru, to tak je. Třeba ještě v průběhu povídky kolej změní, vždyť i zmijozelové potřebují velkou dávku inteligence.
    Že je jeho matkou Lily je zjevné a troufnu si tvrdit, že vím, kdo je jeho otec. Dám ruku do ohně, ( ne vlastní ), že jeho otcem je Lucius Malfoy, proto byl odložen do mudlovského sirotčince a tudíž je Drako jeho bratr. Utvrzuje mě v této doměnce především stejná šedá barva starého stříbra očí Harryho, Luciuse a Draka, i když Harry v nich má kousky zelené barvy své matky. Také okamžitý zájem Luciuse o Harryho na vlakovém nádraží, kdy si ho okamžitě všiml a vidí v něm zmijozela o tomto svědčí. Také je možné, že Lucius o Harrym jako o svém synovi ví a proto nabádání Draka, aby mu pomohl ve škole.
    Jako ostatní jsem také zvědavá na pairing, onen dříve zmíněný HP/LM se sám nabízí, tu je třeba zmínit zmlsanost a ovlivněnost nádherným skvostem Vábení moci, ale je možné, že to bude jiná, třeba i originální postava.
    Těším se na další kapitoly a to, že jich bude opravdu hodně a já budu mít po dlouhou dobu krásnou povídku ke čtení. Děkuji tímto za její překlad. Arianna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím říct, že číst tvé 'postřehy' je opravdu zajímavé. :-) Nemůžu ti však nic říct, ale na většinu dostaneš odpověď poměrně brzy. Na této povídce je právě krásné, že autorka nemá tendence úvody nijak protahovat.

      Jinak ohledně koleje. Budeme pro teď věřit, že moudrý klobouk ví, co dělá. :-D Pravda je taková, že i já osobně jsem o jeho zařazení do koleje v první kapitole trochu pochybovala. :-)

      Vymazat
  14. Musím říct, že je to dost zajímavý :-) zatím jsem nic podobného nečetla, tkž jsem moc zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál a jak moc se změní charaktery postav:-) a jsem ráda, že budu zase moct spamovat svými komentáři:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvé spamy jsou vždy vítané. :-)

      Jsem ráda, že si díky téhle povídce narazila na něco nového. To se totiž dnes stává málokdy.

      Vymazat
  15. Skvělé opravdu se těším na tuhle povídku vypadá hrozně zajímavě. A jsem zvědavá na párování

    Lily

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upřímně doufám, že povídka tvé očekávání nezklame. Já a Jutaki jsme z ní rozhodně nadšené. :-D
      Díky za komentík.

      Vymazat
  16. Páni, tak to vypadá dost dobře! A jsem taky dost ohromená výběrem koleje, ale o to více se mi bude líbit směr, jakým se bude ubírat, protože co je více motivujícího, než horda chytrolínů kolem Vás? :D Hádám, že Izar/Harry brzo všem vytře zrak, hlavně Dráčkovi! :D Skvělý překlad, děkuju holky za další skvělou povídku! ♥

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)