30. března 2014

04. Death of Today

Autor: Epic Solemnity
Překlad: Jutaki AiShine
Beta: Nade

Komentující v předchozí kapitole: Jenny; Anonym; anonymka9; bacil; Bobo; Zuzana; Arianna a Anny.
Moc děkuji za komentáře. Doufám, že se Vám bude líbit i tato kapitola. :-) Jutaki

*** 
Kapitola čtvrtá

  Izar začal své rozhodnutí přehodnocovat.

  Adrenalin z vyhlídky na zabíjení mudlů a jejich ovládnutí už dávno opadl. Ano, pořád to chtěl a stále snil o kouzelnickém světě bez zmínky o ‚mudlech‘. Riddlovy sliby stačily, aby jakéhokoli člověka přinutily připlazit se k Temné straně a Temnému pánovi líbat nohy, bez ohledu na vlastní hrdost.

  Ale jakmile se adrenalin rozptýlil, jeho inteligence se vrátila. Izar byl velmi šťastný, že dostal celý den na to, aby si skutečně rozmyslel své rozhodnutí přidat se k Temnému pánovi.

  Přijmout značku budoucího Temného pána by nebylo příliš chytré. Pracoval na Ministerstvu, přesněji řečeno u Nevyslovitelných. Nejen to, stále ještě navštěvoval Bradavice. Nicméně, nemohl všechno svádět na své spojení se světlými kouzelníky. Izar také potřeboval mnohem víc informací o organizaci samotné.

  Vyptávat se Toma Riddla na jeho záležitosti a problémy se mu moc nechtělo, a to především proto, že netušil, jak k celé té věci s Temným pánem přistupovat. Neznal Toma Riddla, a proto také neznal míru jeho shovívavosti. Kam až by Izar mohl ve svém výslechu zajít, než by ho Riddle proklel nebo se unavil jeho zvědavostí? Temní pánové nebyli známí pro svou milosrdnou shovívavost, nebo laskavou povahu. Riddle se nestaral o ostatní, to Izar moc dobře věděl. Jediná věc, na které Temným pánům záleželo, byl dostatek vojáků plnících jejich rozkazy.

  Potom, co usilovně zkoumal myšlenku stát se následovníkem Toma Riddla, se Izar rozhodl, že při vymanění se z područí Temného pána musí postupovat s opatrností. Po jeho odmítnutí to může jít dvěma způsoby.

  Zaprvé, Tom Riddle bude jeho dnešní nepřítomnost považovat za prohlášení, že jsou nepřátelé.

  Nebo zadruhé, nechá ho ještě chvíli být, než podruhé přijde s „nabídkou“ svého znamení.

  Izar si uvědomoval, že druhá možnost se jeví jako méně reálná. Z toho co o Temných pánech vyčetl, to byly majetnické a pyšné bytosti. Pokud někdo neuznával jejich věc, stíhali svou kořist, dokud ji za její odmítnutí přidat se k němu neusmrtili.

  A i v případě, že by se Izar považoval za připraveného na to, že po něm půjde Temný pán, byl dost chytrý, aby si uvědomil, že Temné síly není schopen odrazit sám. Což byl důvod, proč na dnešní noc vše tak pečlivě plánoval. Kdyby dokázal prostě… trochu víc podnítit zájem Temného pána… třeba ho muž nebude chtít hned zabít za to, že nepřijal jeho znamení.

  Pokud by si měl Izar už včera vybrat, zda znamení chce, byl by pro to udělal všechno. Tom Riddle byl schopný pokušitel; Izar si byl jistý, že muž získá mnoho slibných spojenců. Izarovi bylo trochu trapně, jak snadno se nechal svést temnými přísliby o zničení mudlů. Tom Riddle našel jeho slabinu a velmi zkušeně jí využil proti němu. Byla škoda, že si Temný pán Izara spletl s chlapcem, který tyto temné touhy nenechá zaniknout. Riddle předpokládal, že Izarova žízeň po zabíjení mudlů bude neustále narůstat, dokud podle toho nezačne jednat.

  Ten muž si Izara spletl se snílkem.

  Neštěstí pro Toma bylo, že Izar byl naprostý opak. Byl logický a chladně uvažující. Jeho hlad, doprovázející tyto sliby, se utlumil podstatně dříve, než jeho mysl začala logicky pracovat. Ty sliby, které mu Riddle předešlého dne našeptával, v něm nesílily, jak si muž představoval – místo toho – se utlumily do mdlé vzpomínky.

  Pokud by Tom Riddle znal Izarovu osobnost, nedal by mu možnost o tom přemýšlet. Zasvěcení by se zúčastnit musel.

  Ale Izar byl rád, že Riddle se touto cestou neubíral. Věděl, že to bude mít důsledky, pokud vstoupí do spojenectví s Temným pánem; zejména s Temným pánem, který se, z Izarova pohledu, ještě neprojevil. Jak mohl Izar vědět, jestli je Tom Riddle úspěšný Temný pán? Ano, ten člověk měl sílu, ale to ještě neznamenalo, že Tom Riddle bude důstojný Temný pán - schopný vůdce.

  Přestože se Izar chtěl značce Temného pána vyhnout, nechtěl si z něj udělat nepřítele.

  A navrch toho všeho by se Izar mohl zbavit své největší slabosti.

  Svého mudlovského mučitele.

  „Louisi,“ zašeptal Izar a očima přitom setrvával na čerstvě popsaném pergamenu. „Pojď sem.“

  „Ano, pane,“ Louis, stále pod vlivem kouzla Imperius, se těžkopádně přiblížil k Izarovi, který seděl u stolu. Sliny, ztuhlé v koutku těch mudlovských úst, vytvořily bílou krustu. Izar na to znechuceně pohlédl.

  „Mám pro tebe na dnešní večer velmi důležitý úkol,“ šedozelené oči pohlédly na ošoupané kapesní hodinky. „Vlastně, už za pár minut. Je to velká čest, to tě ujišťuji.“

  Aniž by si všímal monotónní reakce, pročítal si svůj dopis. V zájmu zklidnění případného vzteku Temného pána, využil jako prostředek zvědavost a intriky, kterými chtěl Toma Riddla odradit od toho, aby po něm šel hned, jak si uvědomí Izarovu nepřítomnost. A kvůli tomu musel Izar odhalit několik osobních detailů. Vždycky o sobě nerad jakkoli mluvil, připadalo mu to arogantní a domýšlivé.

  Tome Riddle,

  píši Vám, jako omluvu za svou nepřítomnost. Přestože jste probudil můj hluboký zájem o Vaši rostoucí říši, musím nyní odmítnout. Nejsem snílek, nenechám svůj úsudek zakalit hloupými a dětinskými sny o zničení mudlů. To, pane Riddle, byl předvídatelný tah ve Váš prospěch. Svou roli při využití mých tužeb jste sehrál skvěle, a mě nezbývá, než k Vašim schopnostem vyjádřit svůj obdiv. Většina lidí jsou snílci, ale já, i přes můj mladý věk, jsem racionální. Chtěl bych o Vás, a Vašich následovnících, vědět víc. A abych toho dosáhl, musím si držet odstup.

  Je mi teprve čtrnáct, pane Riddle, a mám spoustu času, než vstoupím do vašich služeb. Také mám silné vazby na Ministerstvo. Přijetí Vašeho Znamení právě nyní, by se pro mne stalo těžkým břemenem.

  Nicméně, mohu vás ujistit, že Vaše tajná identita je u mě v bezpečí.

  Nebudu Vás kontaktovat,

  Izar Harrison

  Izar se na dopis zašklebil, protože mu připadal mladistvý a dětinský. Nápadné slovo ‚čtrnáct‘ zachytilo jeho pohled jako planoucí maják. Necítil se na čtrnáct a u Merlina doufal, že se ani jako čtrnáctiletý nechová. Zněl jeho dopis dětinsky? Doufal, že ne. Nechtěl, aby ho Tom Riddle nebral vážně, protože mu bylo teprve čtrnáct. Pak by si mohl myslet, že s Izarem bude moci jednodušeji manipulovat.

  Rukou si prohrábl vlasy, složil pergamen a navrch položil řetízek. Zbývaly jen dvě minuty do půl osmé.

  Dopis, pomyslel si, nevybíral žádnou stranu. Neříkal výslovně, že Izar muže odmítá, pouze to vyznělo, že potřebuje více času. Což byla pravda. Ale doufal … doufal, že ho teď nechá na pokoji. Po obdržení toho dopisu ho Temný pán jistě pustí ze zřetele, pokud se teda neurazí natolik, že po něm půjde.

  V této nastávající válce chtěl Izar zůstat neutrální. I když věděl, že nikdo nemůže být neutrální, ledaže by velmi dobře sehrál svou roli. A na konci si i ten někdo bude muset vybrat stranu.

  „Chci, abys tohle předal Tomu Riddlovi, Louisi,“ Izarovy ruce se krátce zachvěly, když Louisovi předával přenášedlo a dopis.

  Šedozelené oči klesly, jakmile si Louis předávané věci převzal. Tím, že se Louis objeví před Temným pánem, Izar tak muži předhazuje svou slabinu. Tom Riddle již jeho dětského mučitele nemůže použít jako prostředek k vydírání, čímž se rozumí slibovat Izarovi šanci pomstít se svému mučiteli. Ta myšlenka byla tak sladká.. a tak lákavá… že si Izar uvědomoval, že to byla slabina do očí bijící. Přesně ta slabina, na kterou Riddle hrál.

  Musí se Louise zbavit. A jediný způsob, o jakém teď věděl – aniž by se nechal chytit – bylo přemístit mudlu do skupiny čarodějů, kteří pohrdali vším, co s ním bylo spojené.

  Izar by byl překvapený, kdyby se Louis vůbec někdy vrátil. Buď to, nebo je Tom Riddle dost chytrý na to, aby si uvědomil, že Izar Louise posílá, aby svou slabost zničil. A vrátí chlapce zpět do sirotčince jako budoucí páku.

  Tohle by  od inteligentního a manipulativního Temného pána očekával. Izara by mírně rozčarovalo, pokud by Riddle nevytušil Izarovy důvody k vyslání Louise. Jestli se chlapec vrátí, potěší to Izara prostě proto, že je Riddle  dostatečně chytrý na to, aby pochopil jemné detaily. Ačkoli bude také zklamaný, pokud se mudla vrátí, protože bude muset najít způsob, jak Louise sám zničit.

  S přivřenýma očima, a se zrychleným pulsem, Izar sledoval, jak byl Louis přenesen pryč.

  Bez ohledu na to jak nervózní byl, věděl, že učinil správné rozhodnutí. Musel zjistit víc o Tomu Riddlovi a jeho věci, aby věděl, jestli mu to bude stát za to.

{Death of Today}

  Lucius sevřel složku, ze svého úspěchu se cítil sám na sebe obzvlášť hrdý. Jednou z výhod toho být guvernérem Bradavic bylo oprávnění nahlédnout do osobních složek všech studentů. Právě dokumenty v jeho rukou byly přesně ty, které hledal. Soubory se aktualizovaly každý rok. Doplňovaly se o nové informace.

  Hned další den po nečekané iniciaci z minulého týdne požádal Lucius o Izarovu složku. O šest dní později získal ke složce přístup. Nepotřeboval si to však prohlížet, ne, znal informace, které byly obsažené uvnitř. Tohle bylo pro Toma Riddla poté, co před týdnem při iniciaci muž dostal mudlu namísto Izara Harrisona. Smrtijedi tehdy významu toho mudly neporozuměli. Ve skutečnosti byli všichni, vyjma Lucia, z očekávaného Izarova přijetí bezradní.

  Po skončení ceremoniálu, hned jak vzal domů svého syna, po přijetí bolestivého znamení na paži, byl Lucius povolán před Temného pána. Ten mu ukázal dopis. Zprvu byl Lucius zaskočen tím, že chlapec Temnému pánovi přiznal svůj skutečný věk. Ačkoli jen do okamžiku, než si uvědomil skrytý význam dopisu. Od chlapce to byl skvělý tah.

  Jak Temný pán, tak i on, došli k závěru, že se chlapec snaží získat nějaký čas.

  Avšak kromě tohoto případu si Temný pán nechal svůj názor pro sebe, nic dalšího na toto téma neřekl. Po rázném příkazu, aby Lucius získal chlapcovu složku, Temný pán už Izara Harrisona nikdy znovu nezmínil.

  Nebylo překvapující, že Temný pán o Izarovi nemluvil. Ten muž nikdy nedával najevo své zájmy, emoce, a především neupozorňoval na své oblíbence. Lucius byl dost chytrý, aby viděl nezdravou posedlost Toma Riddla tím čtrnáctiletým Havraspárem. I přes dovedné vyhýbání se tématu týkajícího se toho dítěte, Lucius věděl, že kdyby Temný pán nebyl tím chlapcem posedlý – za tak hrubé odmítnutí Temného znamení by to dítě bylo už dávno zmasakrováno.

  Vzhledem k tomu, že Temný pán měl v plánu vyloučit mudlorozené, Luciovi to dokazovalo, že Izar Harrison by pro Temného pána mohl být něco víc než jen průměrný spojenec.

  Ale co?

  „Vstupte,“ ozval se z kanceláře mužský hlas. Než Lucius vstoupil do kanceláře prvního náměstka ministra kouzel, vrhl chladný pohled na okolní stoly.  

  S pohledem upřeným na velkou hromadu složek a dokumentů na stole Temného pána, za sebou Lucius tiše zavřel dveře. Muž se skláněl nad kusem pergamenu a nepotřebné brýle mu klouzaly po nose, když se jeho brk pohyboval v ladných vlnách. Lucius si odkašlal a zvedl složku, kterou držel v ruce s rukavicí. „Mám složku, kterou jste si vyžádal, pane,“ protáhl Lucius s touhou zjistit, co má Temný pán s těmi informacemi v úmyslu.

  Muž se na chvíli pozastavil ve psaní, jen krátce, a pak pokračoval. „Toho kluka?“

  „Ano, toho kluka,“ potvrdil tiše Lucius.

  Z mužova hrdla vyšel neidentifikovatelný zvuk a gestem mávl na stoh s nějakými složkami. „Polož ji tam, podívám se na to později, doufám.“ Perfektně zahraná lhostejnost. Navenek to málem vypadalo, jako kdyby složka nebyla ničím jiným než problémem – pouhou přítěží.

  Luciova ústa zacukala v jakémsi ‚uctivém‘ porozumění a jeho obočí se posměšně zvedlo. „No, pokud se na to nepřejete podívat, vrátím to do archívu.“ S ostrým kývnutím ke skloněné postavě Temného pána se Lucius, se zjevným záměrem odejít, otočil na podpatku. A pokud se nemýlí, Temný pán ho zastaví právě…

  „Lucie,“ mužův tón byl hedvábným, nebezpečně varující. „Řekl jsem, že se na to podívám později. Položte ji sem, hned.“

  Než se Lucius otočil a vrátil se ke stolu, zamaskoval samolibý úsměv. Úmyslně se vyhýbal očnímu kontaktu a položil složku přímo na čerstvě popsané písemnosti. „Bylo by ve vašem nejlepším zájmu, můj pane, abyste si to přečetl hned. Složku mám k dispozici jen na hodinu,“ začal Lucius tiše, i když byli v chráněné kanceláři Temného pána.

  „Kdybych si přál, abyste mě přitom držel za ručičku, Lucie, požádal bych vás o to.“ Přesto Temný pán odložil brk do kalamáře a svou pozornost obrátil ke složce. První věc, kterou muž vyhledal, bylo datum narození uvedené na začátku dokumentu. Přesně jak se dítě samo zmínilo, bylo tam uvedeno, že mu je čtrnáct let – skoro patnáct. Temný pán se lehce ušklíbl.

  Lucius si toho všiml. „Pokud mohu být tak smělý, můj pane, myslel bych si, že budete dychtivý po potenciálu, které to dítě prokázalo, na někoho tak mladého. Místo toho se zdáte být… zklamaný.“ Věděl, že už překračuje hranici. Měl by mít na paměti, že ten muž před ním není jen politik.

  „Kdybych chtěl, abyste věděl, proč jsem s jeho věkem nespokojený, podělil bych se s vámi o to,“ odpověděl Riddle jedovatě. Okouzlující hnědá na něho ostře pohlédla. „Dávejte si pozor, kde je vaše místo, Lucie, váš postřeh mi neimponuje.“

  Lucius sklonil hlavu, jeho oči pohlédly na horní pergamen v deskách. Složka nebyla tak objemná, jako u většiny studentů. Přesto Lucius mohl vidět barevnou fotografii připnutou ve spodní části. Jen střípek z ní. Jeho ústa se nespokojeně prohnula.

  Riddle obrátil stránku a jeho oči zkoumaly výsledky NKÚ. „Špičkové známky, na dítě jeho věku. Předpokládám správně, že to byly právě tyto zkoušky, které mu umožnily přeskočit rok?“

  Lucius krátce přikývl. „Výsledky byly vyšší než kohokoli z pátého ročníku. Opravdu je génius. Přesto však zůstává ve stínu. Velmi neobvyklý případ, s ohledem na to, že mudlorození tak touží o uznání kouzelnického světa. Draco mě informoval, že Izar nikomu ve škole nedovolí, aby se k němu příliš přiblížil.“

  „Nepřipadá mi jako typ, který se ve škole předvádí,“ uvažoval Tom nahlas, když otáčel další stránku. Na další stránce byla ta fotografie. Lucius ožil, když si všiml, že to byla standardní fotografie ministerských zaměstnanců, které dělali pro jejich identifikaci.

  „Pracuje na ministerstvu?“ otázal se Lucius a jeho hlas se překvapením zvýšil. Tento dokument byl ve složce nový. Na konci roku, když se do ní díval kvůli jeho vysokým známkám z NKÚ, tu ještě nebyl.

  Jeho oči přejížděly po fotografii. Izar Harrison stál a v rukou na úrovni hrudníku držel identifikační číslo. Ministerské identifikační fotografie byly podobné jako u Azkabanských fotografií, opravdu velmi podobné. Díky černému plášti a černému pozadí výrazně vynikly bledé rysy dítěte. Lucius si uvědomil, že jeho oči tančí přes ostře řezaný obličej a při pohledu na tu tvář cítil potěšení, bez ohledu na to, jestli si jeho zájmu někdo všimne.

  Postavil by se za své podezření, že Izar Harrison není mudlorozený. Ten kluk byl příliš krásný – příliš jedinečný na kouzelníka s nečistou krví. Jeho rysy byly exotické, zarážející. A Lucius se při zírání na tvář Havraspára necítil nijak provinile. Ne, Lucius vždy upřednostňoval krásné věci. Dívat se nebylo nic ostudného.

  Ale kdyby o něm nic nevěděl, řekl by, že Izar Harrison je nápadně podobný…

  „Odbor záhad,“ zašeptal Temný pán; jeho prsty poklepaly na fotografii, když mu pohled padl na oddělení, vyznačené pod identifikačními čísly. „Řekněte mi, Lucie, jak se vám podařilo pominout fakt, že chlapec je Nevyslovitelný v útlém věku čtrnáct let?“

  Při pohledu, který na něho Temný pán upřel, udělal Lucius krok zpět. „Netušil jsem to, můj pane. Není to vykořisťování dětí? Pracující dítě ve věku čtrnáct je v rozporu se zákonem – je to nezákonné. Izar Harrison je nezletilý, bez opatrovníka, je to černý zaměstnanec.“

  Tom odložil fotografii, jeho zlostný pohled se od Lucia odvrátit na ušklíbajícího se chlapce na obrázku. Muž dlouhou dobu nic neříkal, jeho okouzlující hnědé oči mapovaly chlapcovy rysy. „To je trefná připomínka, Lucie,“ začal muž pomalu. „Ministerstvo by se ocitlo v nesnázích, pokud by se to dostalo ven. Nicméně, zatím toho nevyužiju. Místo toho bych to mohl použít ve svůj prospěch.“

  „Jak?“ Lucius sledoval, jak ukazovák Temného pána téměř láskyplně přejel dolů přes Izarovu tvář.

  „Je spousta možností, Lucie. Už nyní mám mezi Nevyslovitelnými jednoho svého špióna. Proč nemít dva?“ Muž si lehce povzdechl a složku Izara Harrisona zavřel. „Naopak, jestliže mají Nevyslovitelní to dítě ve svých službách, musí k tomu být pádný důvod.“ Tom Riddle se otočil na Lucia, jeho obočí se zvedlo. „Je to má vlastní chyba, že jsem si chlapce neprověřil, než jsem ho kontaktoval. Nyní si uvědomuji, že nejednám s obyčejným teenagerem, ale s dospělým v dětském těle. Nicméně musím mít také na paměti, že on ještě stále je dítě.“

  „Hodláte ho i nadále lákat na naši stranu?“ zeptal se Lucius, pochopil logiku Temného pána. Na skutečné zázračné dítě narazíte jen málokdy. Temný pán by byl blázen, kdyby nevyužil jeho možností. „Nebo si myslíte, že Brumbál a ministerstvo do toho chlapce už zasekli své drápy?“

  „Nemyslím si, že by byl Izar kouzelník, který někoho jen tak následuje. Spíš ho vidím jako tichého vůdce s armádou, jejímž členem je jen on sám. Je to samotář, což se v naší době vyskytuje velmi vzácně.“ Riddle podal složku Luciovi, jeho rty byly sevřené do tenké linky. „Ale jsem přesvědčený, že dokážu chlapce získat pro sebe.“

  Lucius vzal složku a přikývl. „Důvěřuji vašim schopnostem, můj pane.“

  Hnědé oči se zamyšleně zúžily. „Připomeňte mi, Lucie, proč se o to dítě tak zajímáte?“

  Lucius si odkašlal a zvedl bradu. „Upoutal mě, můj pane," odpověděl po pravdě. „Stejně jako vás.“

  Temný pán se temně zasmál, jeho oči se nebezpečně zablýskly. „Pro tvé blaho doufejme, můj příteli, že pro tebe to není to samé, jako pro mě.“ Lucius se zamračil, nevěděl jak reagovat nebo jak ujistit Temného pána.

  Co má Temný pán v plánu s Izarem Harrisonem?

  „Plány pro tento školní rok jsou připraveny, můj pane?“ změnil Lucius rychle téma, protože jeho páteř téměř brněla pod pátrajícím pohledem Temného pána. „Draco je velmi nadšen a poctěn úkolem, který jste mu dal.“

 Tomovy rty se uvolnily a koutky úst se mírně zvedly. „Já jsem stále připravený, Lucie, ale změnil jsem plány.“ Lucius zůstal bez výrazu, ale tušil, o jaký zvrat tady půjde. Draco bude velmi nešťastný.

  A přes snížená víčka sledoval, jak se Pán zla natáhl a ukazováčkem poklepal na složku Izara Harrisona. Riddlův úsměv se změnil na predátorský a jeho oči se Luciovi vysmívaly. „V našich plánech chci jako náhradu jeho.“

{Death of Today}

  Izar za sebou zavřel dveře a znechuceně se otřásl. Obraceče času mu zabraly tři dny po stanoveném termínu. Právě dnes to dodělal, a Owen Welder nebyl Izarovou prací nijak nadšený.

  Tři dny po vašem termínu, pane Harrisone, jsem trochu zklamán.

  Naštěstí byl konec týdne. Izar se sem zítra nemusí vracet, bude sobota. Může relaxovat v sirotčinci … jak… ironické. Odpočinek se sirotčincem obvykle nesouvisel, ale Izar bude radši tam, než na ministerstvu a vyrábět více Obracečů času. Owen ho nepožádal, aby toho udělat víc, takže v pondělí asi může začít pracovat na vlastní pěst.

  To pomyšlení ho nutilo těšit se na návrat. Ale měl by se vzdát veškerých nadějí. Byl si jistý, že Owen pro něj bude mít na práci další projekt.

  Aspoň se tenhle víkend nebude muset starat o kouzelnickou politiku. Neviděl maskovaného Toma Riddla, ani o něm nic neslyšel. A Louis se tu noc nevrátil.  Izara to velmi zklamalo. Nicméně mu to sňalo trochu tíhy z ramen. Už nebude muset přemýšlet, jestli by chtěl následovat tak silného muže, jako byl Tom Riddle.

  Izar se protáhl záda a chystal se zamířit k východu, když zahlédl Komnatu smrti. Vážně by tam neměl vstupovat. Ačkoli ta místnost nebyla mimo jeho přístupy, pořád se obával vstoupit prostě proto, aby se do všeho toho tajemství nepolapil.

   Šedozelené oči těsně před tím, než přistoupil ke Komnatě smrti, přelétly kruhovou místnost. Rychle, než mohl změnit svůj názor, položil dlaň na dveře a čekal, až se dveře po přečtení jeho podpisu otevřou.

  Izar vstoupil do místnosti a kvůli obrovskému poklesu teploty se podvědomě otřásl. Kdyby osvětlení nebylo tak slabé, viděl by svůj dech. Při vstupu dovnitř se lehce pousmál. Když se blížil ke středu místnosti, jeho nohy elegantně klouzaly po nerovné kamenné podlaze. Samotná místnost byla čtvercového tvaru, sporé světlo směřovalo dolů na starý oblouk a zalévalo ho děsivou září.

  Když se Izar postavil na okraj prázdného prostoru, byl tím pohledem opilý. Kamenné schody směřovaly dolů, kde bylo pódium a uprostřed se na vyvýšeném podstavci tyčil starý kamenný oblouk se závojem. Izar se rozhodl zůstat nahoře, v bezpečné vzdálenosti od závoje pro případ, že by ho popadla přílišná zvědavost.

  Naklonil se přes okraj a lačný pohled upřel na rozedraný černý závěs, který visel na kamenném oblouku. Jeho prsty ve tmě hladily hrbolatý kámen, zatímco si prohlížel, jak se černá opona samovolně zachvívá. Když pozorně naslouchal, mohl slyšet chraplavý šepot přicházející z průchodu. Izarovi to připadalo naprosto ohromující. Pozorování závoje mu přinášelo příjemné mrazení a nutkavou potřebu pochopit ten kus starobylé architektury.

  Místnost byla velmi tmavá a Izar odtrhl oči od oblouku na dost dlouho, aby Komnatu smrti přirovnal k soudní síni, kterou tu na svých cestách viděl. Celou místnost lemovalo množství kamenných laviček, které sestupovaly dolů k pódiu.

  Všechno tu bylo tiché, klidné, a studené.

  „Krásné, že?“

  Izar se napřímil, překvapený, když na jedné z laviček vedoucí dolů k pódiu uviděl sedět ženu. Byl tak zaujatý obloukem, že si nezkontroloval, jestli tam není ještě někdo.

  Zadíval se na ni a ošil se. První věc, které si všiml, byla skutečnost, jak krásná by byla, kdyby nebyla tak strhaná a vyhublá. Byla to křehce vyhlížející žena s dlouhými rudými vlasy a porcelánově bílou kůží. Ve svých rukou držela srolovaný pergamen. Všiml si, že její ruce jsou dlouhé a neuvěřitelně hubené. Zápěstí byla kost potažená kůží. Ukázka toho, jak neuvěřitelně hubená byla. Izar si nemyslel, že by o sebe nějak pečovala. Byla čistá, to ano, ale působila jako někdo, kdo se o svůj vzhled nijak zvlášť nestará.

  Zplihlé vlasy jí padaly do ostrého obličeje, zdůrazňujíc tak její zubožený vzhled. Její ústa byla sevřená do tenké linky, když mu pohled oplácela.

  „To ano,“ odpověděla tiše Izar a cítil, jakoby se jeho hlas rozléhal po celé místnosti. „Předpokládám, že váš předmět zkoumání je zde?“ Její magie nebyla příliš silná nebo neuvěřitelná. Viděl lepší, ale nějakým způsobem mu byla povědomá.

  Věnovala mu malý úsměv, její oči na něj pronikavě hleděly, téměř se do něho vpíjely. „Předpokládáš správně,“ odvrátila se od něj, jen krátce. Izar si při pohledu na její profil všiml, že její výraz se nějak rozpadl. Celkově vypadala dost sklesle. Moment na to její obličej opět ztvrdl a ona se otočila zpátky k němu. „Jmenuji se Lily Potterová a ty musíš být Izar Harrison.“

  Nebyla to otázka. A Izar nebyl překvapený, že věděla, kdo je. Koneckonců, než sem nastoupil, většina Nevyslovitelných byla ne jeho příchod upozorněna. „Váš manžel.. James? Je bystrozor, že?“ Izar si matně vzpomínal, že o Jamesovi Potterovi četl. Očividně to byl schopný kouzelník, který za mlada ve své kariéře pochytal mnoho temných čarodějů.

  „Ano, to je,“ Izar všiml, že se snažil udržet oči odvrácené od něj. „Jak můžete vidět, já jako své povolání preferuji temnější poznání.“ Krátce se odmlčela, jako by to ani nechtěla vědět, než se zeptala: „Předpokládám, že jsi na tom stejně? Není mnoho lidí, především dětí, kteří by tohle místo považovali za krásné.“

  Izar zamručel a odvrátil se od ní směrem dolů, k oblouku. „Uvědomil jsem si, že jsem tím závojem zaujatý. Doufám, že ho jednou budu studovat.“ Mluvit s ní o tom bylo překvapivě snadné. Ne, že by si její společnost nebo konverzaci užíval, ale nijak ho to neobtěžovalo. Popsal by to jako poklidné. Pravděpodobně to bylo už jen tím, že byl v Komnatě smrti, na místě, kde vždy bývá klid.

  Lily vstala ze svého místa a několik srolovaných pergamenů zastrčila do brašny. Když si přehodila popruh přes rameno, ušla pár kroků k sedícímu Izarovi, který byl nedaleko východu. „Myslím, že bych si mohla promluvit s Owenem Welderem. Mohl by tě přemístit sem.“ Izar pochytil, že i přes její nezávazný tón se zdálo, že sama nemohla uvěřit tomu, že mu to nabízí. „Jsi tu jen na léto, že?“

  Jako by se mu tím vysmívala. Byla by se s ním zabývala jenom pár týdnů a pak už by se s ním neobtěžovala.

  Izar trochu přimhouřil oči. Nelíbilo se mu, že se k němu chová jako k dítěti. „Děkuji vám, paní Potterová. Ale myslím, že budu muset odmítnout. Pokud bych zde chtěl pracovat, šel bych za panem Welderem sám.“ Vrhl se na ni chladný pohled a před tím, než se otočil k odchodu z Komnaty smrti, jí pokývl hlavou.

  Opravdu.

  Izar si uvědomil, že Lily Potterová si nemyslí, stejně jako ostatní dospělí, že by tady měl zůstat jako Nevyslovitelný, že by byl hoden získaným znalostí. Nikdo ho tu nebral vážně, bez ohledu na výsledky jeho zkoušek. Považují ho za vtip.

  Jednoho dne jim Izar dokáže, jak moc se mýlili.

{Death of Today}

  Dokud se nevrátil do sirotčince, tak si neuvědomil, že jeho život pravděpodobně nikdy nebude normální.

  Jakmile Izar do sirotčince vkročil, přiběhl k němu asi tak desetiletý chlapec. Shlédl chladně na kluka a obdařil toho mudlu úšklebkem. „Izare,“ chlapcovy oči zářily. „Louis se vrátil!“

  Izar se prudce zastavil, jeho páteře ztuhla.

  Když se Louis téměř před týdnem vypařil, byl sirotčinec vzhůru nohama. Místní orgány ho hledaly, jen aby se vrátily s prázdnýma rukama. Izar si myslel, že Tom Riddle Louise zabil, ale zdá se, že se mýlil.

  „Měl krev úplně všude a sotva mohl chodit!“ Dítě pokračovalo v rychlém tempu, jeho dech byl přerývaný vzrušením. „A dal mi tohle. Chtěl, abych ti to předal.“

  Pod Izarův nos byl podstrčen zmačkaný kus papíru.  Izar si ho vzal a se zrychleným pulzem pomalu rozložil. Na malém kousku pergamenu se objevilo pouze jedno slovo, psané elegantním rukopisem.

  Budiž.

  Izar se zamračil, ale nemohl si pomoci, aby mu žaludek nezavibroval uznáním. Temný pán byl dost chytrý a manipulativní, aby si uvědomil Izarovu snahu zbavit se své slabosti nejsnadnějším způsobem. Tím hodnota toho muže – i když jen o trochu – v Izarových očích stoupla.

  I když ta krátká zpráva mohla mít mnoho významů, Izar věděl jednu věc.

  Temný pán na něj rozhodně nezapomněl.

***

21 komentářů:

  1. Já miluji Lucia v této povídce, líbí se mi, jak zde nikdo není černý ani bílý nebo dobrý a zlý.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na téhle povídce je fajn, žádná postava, ať už na straně černé nebo bílé magie, není úplně zlá nebo dobrá. Každý tu má své světlé i temné chvilky. :-D
      Díky za tvůj komentář.

      Vymazat
  2. Jj, charaktery postav jsou v této povídce naprosto skvělé:-) i když je trochu škoda, že Izar znamení nepřijal...ale myslím, že tím jen podnítil Voldemortův zájem o něj, což bude dost zajímavé. A Lucius je taky super, jsem zvědavá, co se z toho všeho vyklube. Tk zase za týden:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Buď klidná, Voldemort není z těch, co by se nechali tak snadno odbýt. Izara ještě čeká nejedna perná chvilka. A Lucius je tu přesně takový, jakého bych si ho představovala, kdyby se v kánonu z Voldyho nestal šílený maniak. Skutečná pravá ruka Temného pána, mírně přidrzlý, ale v mezích, protože Tom je docela "nedůtklivý". :-D
      Díky, těšíme se tvůj na další komentík.

      Vymazat
  3. Můžu konstatovat jen to, co už Bobo napsala. Nesmírně mi imponuje Lucius. Sama jsem na 25 kapitole (nějaký ten pátek..), ale i tak si stejně sem přijdu podívat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, že nám zachováváš přízeň, i když máš už slušný náskok. :-D Máme z tebe radost.

      Vymazat
  4. No mně se docela líbí Lily i když úplně nerozumíme tomu jak se chová, ale to bez znalosti minulosti můžu jen těžko. Izar je fajn, jeho charakter je myslím okej. Napadlo mne jestli jeho otcem není některý z Blackových chlapců, asi Regulus. Nějak mi Lucius teď nepřijde pravděpodobný. I jméno Izar mi přijde jako více Black, než Malfoy..
    No těším se na pokračování:-)

    Lily

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvá jmenovkyně je velmi rozporuplná postava, která má v příběhu docela velkou důležitost. Sympatie k ní se budou přelévat z jedné strany na druhou, ale samozřejmě neprozradím, kde to nakonec skončí. ;-)
      Tvé dohady ohledně Izarova otce jsou zajímavé, poměrně brzy zjistíš, jestli jsi měla pravdu. :-D
      Děkujeme za komentář.

      Vymazat
  5. Som rada, že Izar z pasce vykľučkoval tak elegantne ale bola som si istá, že Tom ho nesklame a Louis sa vráti... Prekvapila ma Lily v komnate smrti. Izar je jej syn? Kto je otec... občas sa mi zdá, že jeho ozajstný otec je Tom. Nedokážem si predstaviť že by to mohol byť James... To by vysvetľovalo aj to ako vyzerala Lily, možno sa trápi?... V tejto poviedke je všetko inak a nič nie je predvídateľné. Je skvelá. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Izarovo kličkování je na téhle povídce to nejzábavnější. Samozřejmě se mu to pokaždé nevydaří, jak by chtěl, ale je skutečně vytrvalý. A máš pravdu, Lily není úplně v pořádku. Takhle by si nikdo z nás tu energickou a vitální ženu z kánonu nepředstavoval. Jak už jsem řekla v předchozím komentáři, vysvětlení přijde časem.
      Jsme rády, že se ti povídka líbí a děkujeme za komentík.

      Vymazat
  6. Uf tak tohle byla velmi napínavá kapitola. Jsem si říkala jaká bude odpověď Toma,ale tuhle jsem teda nečekala.
    Nejvíc mně překvapilo setkání Lillya Izara. Hm to jsem opravdu zvědavá jak tohle bude pokračovat.
    Díky za krásnou kapču :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Toma pravděpodobně opravdu zaskočilo, že je Izar tak mladý. Myslím, že ho štve, že se nechal tak trochu nachytat na švestkách. Ale asi neexistuje nic, co by ho nadlouho zastavilo. Lily je dost nečitelná, stejně jako její motivy.
      My děkujeme za komentář.

      Vymazat
  7. super povídka!!! Myslím si , že ten jeden špion co ma Voldy na odboru zahad bude Lily. Už se těším na další kapču, škoda, že bude až za týden :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Špión se nám za pár týdnů odhalí sám. Samozřejmě ne nijak veřejně, to by nebyl žádný pořádný špión. :-D
      Moc nás těší, že se povídka líbí. Díky za komentář.

      Vymazat
  8. No tak tahle kapitola je tak nějak překlenovací. Izar se moudře rozhodl něco si o Tomovi a jeho organizaci zjistit, přestože ho VELMI láká kouzelnický svět bez mudlů a vztahů s nimi. A to navzdory tomu, co píše Tomovi v dopise.
    Zajímá mě, komu Lucius zjistil, že se Izra podobá, jemu zřejmě ne, to by si již byl uvědomil ( škoda, velmi by se mi Izra jako Luciův, byť utajovaný syn, líbil. Bylo by to něco opravdu nového v HP ). V komentářích je zmíněn jako jeho možný otec Tom, to však není příliš pravděpodobné, ten by ho jistě jako čistokrevného a navíc jako svého syna jistě nedal mudlům do sirotčince a určitě by v něm poznal svou podobu. To už je zajímavější postřeh, že by to mohl být Regulus Black, jelikož James Potter žije a je bystrozor, tak to chtěla Lili před ním utajit a sirotčinec zřejmě byla jediná volba...hm, zajímavá teorie.
    Vždyť Izra u Oblouku smrti cítí z Lili povědomou magii, i když si ještě neuvědomuje, že je podobná právě té jeho. Třeba právě pro jeho spřízněnost s Blackem ho jeho i Lili přitahuje ten Oblouk. A OBA pracují pro Nevyslovitelné, to jistě není náhoda. Co myslela Lili tím, že ji přitahuje temnější poznání? Že by studovala černou magii? A proč?
    Je stále jasnější, že Izra se chová, myslí a jedná jako pravý zmijozel. Doufám, že opravdu v průběhu povídky změní kolej. Bez zmijozelské prohnanosti a ctižádosti, jen s vysokou inteligencí, by nemohl být Temnému pánu ani soupeřem, ani spojencem.
    = Vzhledem k tomu, že Temný pán měl v plánu vyloučit mudlorozené, Luciovi to dokazovalo, že Izar Harrison by pro Temného pána mohl být něco víc než jen průměrný spojenec. = Z čeho že to chtěl Temný pán mudlorozené vyloučit? Ze života? Ze společenství kouzelníků? Ta věta mi nedává významový smysl.
    Jinak pěkná kapitola, děkuji za pěkný překlad. Jen více dalších teorií, spekulací a indícií, které komentující v každé kapitole najdou !!!
    Arianna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Izar je rozený vědec a pragmatik. Když pominulo omámení, které u něho Tomova silná magie vyvolává, vrátil se zdravý úsudek. Samozřejmě, že mudly nenávidí a klidně by se bez nich obešel, ale jeho první otázka zní: Je Tom Riddle skutečně schopen něco takového úspěšně uskutečnit? Ne, že by byl tak naivní a myslel si, že mu docela unikne ze spárů. :-)
      Izarův otec je zatím záhada, ale máš pravdu, že Voldy to asi nebude. A to nejen z důvodů, které jsi zmínila. Pokud by "on" dopustil, aby s ním nějaká žena počala dítě, určitě by to nebyla mudlovská šmejdka Lily Evansová. Vybral by si ženu z čistokrevného rodu.
      Lily samotná je pochodující záhada a teprve budoucnost ukáže, proč si vybrala práci právě u Oblouku smrti.
      Zmijozel nebo Havraspár? Já si myslím, že Izar je dostatečně ctižádostivý nebo mazaný, snad dokonce víc než většina Zmijozelů. Klobouk ho prostě zařadil tam, kde měl aktuálně nejlepší uplatnění, a on není jen inteligentní, je téměř geniální (což by o skutečného Harryho absolutně nehrozilo). Jeho vědecká mysl prostě všechny ostatní vlastnosti převyšuje. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. ;-)
      Co se týká tvé připomínky - S Jutaki jsme nad tím dlouho hloubaly, ani nám se to moc nelíbilo. Ale autorka se skutečně vyjádřila takto neurčitě a Jutaki, jako překladatelka, se rozhodla, že zachová věrnost originálu. Možná to byl záměr, nevíme.
      Teorie, spekulace, indície, všechno bude. Dokonce časem i odpovědi, některé překvapivé, jiné ne.
      Díky za tvůj podnětný komentář a těšíme se na další.
      PS: Lucia, jako otce HP, jsem asi opravdu nikde nečetla. To bude asi tím, že Lucius je příliš krásný kus chlapa, než aby se s ním plýtvalo na taťku. :-D

      Vymazat
  9. No, konečně jsem se dostala k tomu, abych si přečetla poslední dvě kapitoly a mohu s určitostí říci, že Izar je skvělý. Sice mě na okamžik zarazilo. že by se někdo tak inteligentní nechal takhle snadno nalákat k otroctví, ale pak mě uklidnila další kapitola. Jsem zvědavá, jak se to dál vyvine, protože setkání s Lily ve mně zanechalo mnoho otazníků. Ale počkám si a uvidím, jestli se ty mé nevyslovené dotazy vysvětlí. Děkuji za překlad a těším zas v neděli...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, já mám taky ráda, když se mi podaří přečíst víc kapitol najednou. :-D
      Otazníky ještě budou, to si piš, ale budou i odpovědi. Některé dřív, jiné později. Lily je jeden velký otazník - Proč Izara odložila? S kým ho má? Proč se k němu nehlásí jako matka? Na jaké straně stojí... atd. Když jsem tu povídku sama četla, dlouho jsem z ní byla úplně vedle. ;-)
      Děkujeme za tvůj komentík.

      Vymazat
  10. Miluju Izara a jeho chování. Doufala jsem, že v tomhle díle budou zodpovězeny alespoň nějaké otázky. Ach ta má naivita...
    Tom má plány s Izarem a já jsem zvědavá jaké :) A Lily... Bože celé je to zamotané. Těším se až konečně zjistíme, kdo je Izaruv otec a jsem zvědavá na ukol, který dostal Draco.
    A hl. se těším na další díl.
    Anny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Izar je opravdu zajímavá osobnost. Velmi inteligentní, zvídavý, a přesto si drží akademický dostup od toho hemžení kolem. K jeho smůle však přitáhl pozornost Lorda Voldemorta, to mu trochu zamíchá plány do budoucna. Ale nebude to jenom Voldy, kdo tu zamíchá kartami.
      Otázek je opravdu hodně, a ještě jich pár přibude, ale slibuji, že postupně se vysvětlí. :-)
      Draco měl dostat úkol, ale Voldy ho chce vyměnit za Izara. Až zjistíš, o co jde, určitě si řekneš - No jasně! :-D
      Děkujeme za milý komentík.

      Vymazat
  11. Začíná se to dost motat, ale neskutečně mě to baví :D Ti dva spolu, to bude ještě zajímavé! Moc se těším, jak bude v příběhu figurovat ještě Lucius, jestli nebudou s Voldym pořádat kohoutí zápasy, ale to je zase jenom moje bujná fantazie :D :D Moc děkuji za další kapču! :)

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)