Překlad: Nade
Velké díky všem, kteří komentovali předchozí kapitolu: jeden anonymek, Jenny, Káťa, Lily, anonymka9, Bobo, D de Bois des Marveilles, Arianna, Zuzana a Anny.
Já vím, že mi to poslední dobou trochu vázne, ale jsem na to teď sama, protože Jutaki maturovala. Mimochodem, má to úspěšně za sebou a určitě vás bude zajímat, že ČJ za 1, AJ za 2, a to ostatní je taky super. :-D Ještě má před sebou přijímačky na vysokou a pak se k nám zase připojí.
Teď si užijte kapitolu...
***
Kapitola třináctá
„Jsi blázen, že ses objevil, a zejména tady v
Bradavicích. Vystavil si nebezpečí nejen sebe, ale také Izara a mě.“ Severus
seslat na místnost tlumící kouzlo a ujistil se, že jsou co nejlépe chráněni,
když se po chodbách potuluje Temný pán.
„Zvláštní,“ utrousil Regulus a jeho pružná postava
se vydala uličkou mezi kotlíky. Nějakou chvíli studoval zlatý kotlík. „Tohle Izar
říkal taky.“ Živé šedé oči se zúžily při pohledu na Snapovu strnulou siluetu. „Snad
jsi mého syna nezkazil, Severusi. Začínám mít pocit, že moje přítomnost není
vítaná.“
„Tvé předpoklady jsou správné,“ zavtipkoval suše
Severus. Otočil se k Regulovi zády a pozoroval mátově zelený lektvar, který mu
bublal pod nosem. Jeho prsty pohladily skleněnou tyčinku a on spokojeně sledoval,
jak se zastavila a pak pokračovala proti směru hodinových ručiček.
„Myslel bych,“ začal znovu Regulus, absolutně
neovlivněný Snapovým chováním, „že Izar bude v mé přítomnosti alespoň předstírat zájem a zaujetí.
Přiznal se mi, jak kdysi věřil, že je nečistý mudlovský šmejd. Přivítal bych
z jeho strany více… vřelosti, když má takového snaživého otce… čistokrevného
otce,“ protáhl Regulus. „Měl jsem samozřejmě předpokládat, že čistota krve pro
něho nic neznamená. Tahle moderní doba, nic už není, co bývalo.“
Snape si dlouze povzdechl a jeho dlouhé prsty
sledovaly text v knize, aniž by ho jakkoli vnímal. „Izar,“ začal, „je mimořádně
nezávislý kouzelník, Regu. A také inteligentní. Ví, že jsi zradil Temného pána,
a předpokládám, že jsi ho informoval o mém podílu na tvém útěku…“ Onyxové oči zaznamenaly,
že Black souhlasně přikývl. „Pak udělal správně, když se od tebe distancoval a
řekl, abys odešel.“
Snape s klapnutím zabouchl knihu, otočil
se a pozoroval mlčícího Regula. Věděl, že je příliš dominantní, příliš
tvrdohlavý, než aby dal na radu svého syna a svého starého přítele, ať zůstane
v úkrytu. Muž s největší pravděpodobností mlčel, protože vymýšlel způsob, jak to
zaonačit s Temným pánem.
To nebylo
možné. Už ne.
„Ty víš, že jsem vždycky chtěl syna… dítě,“
zamumlal temně Regulus, jeho rty se sevřely.
„Ano,“ pronesl suše Snape. „Moc dobře to
vím.“ Otočil se zády k Regulovi a se zaťatou čelistí sledoval lektvar.
„Severusi,“ tón Regulova hlasu nešťastně poklesl.
Severus nedbal na jeho žalostný tón, otočil
se a jeho chřípí se vzedmulo. „Pomůžu ti s tvým problémem, Blacku. Ale v
žádném případě nehodlám diskutovat o minulosti nebo o tom děsném vztahu, který jsi měl s Lily Evansovou.“ Trochu ho zaskočilo,
když si uvědomil, že Regulus během svého pobytu mimo Británii výrazně narostl. Naposledy
Regula viděl před patnácti lety. Když opouštěl Británii, bylo mu právě osmnáct
a byl o dost menší než teď.
Teď byly Regulovy pronikavé oči v úrovni s jeho
vlastními. Severuse rozladilo, jak muž vyrostl. I když těch dlouhých patnáct let
bylo těžkých pro oba dva, nějak to vypadalo, že Regulus ztratil svou
chlapeckost a zmužněl. Jistě, Severus se změnil zrovna tak, jenže dlouhé hodiny
strávené vařením lektvarů způsobily, že byl zažloutlý a mastný, zatímco Regulus
byl díky životu uprchlíka mnohem pobledlejší a drsnější.
„Poskytnu ti svou podporu, pomůžu ti,“
pokračoval tiše Severus, ten vztek z minulosti byl v jeho vzpomínkách stále
syrový. Proč bylo znovuprožívání minulosti tak bolestivé? Opětovně se dívat na
Regula bez záruky, že ho ještě někdy uvidí, bylo neskutečně trýznivé. „Vrátit
se do Ruska.“
Šedé oči zamrkaly. „Tak tohle je tvá pomoc,“
zavrčel Regulus. Nebyla to otázka, jen smířené konstatování.
„To je jediná pomoc, kterou jsem ochoten ti
dát,“ souhlasil Snape. „I když si příliš neceníš svého vlastního života, mysli
aspoň na Izarovu svobodu. Temný pán tvé nenadálé zjevení zcela jistě využije proti
němu, aby ho vydíral. Ani si nedovedu představit, k čemu všemu by Izara přinutil.“
Regulus se otočil a svůj pohled zaměřil na
velkou stěnu plnou přísad do lektvarů. „Jako vždy máš pravdu, Severusi. Odejít
z Británie by bylo to nejlogičtější. Udrželo by to v bezpečí mé milované,
jak Izara, tak i…,“ šedé oči se k němu obrátily, „tebe. Ale už jsem z toho schovávání nemocný. Z těch dlouhých
let jsem skoro nepříčetný, a jsem příliš sobecký na to, abych svého syna nechal
být. Musí existovat způsob, jak se vrátit na výsluní, aniž by po Izarovi a po
tobě šel Temný pán.“
„Neexistuje žádný způsob,“ argumentoval vášnivě
Severus. „Temný pán ví všechno. Byl
bych velmi překvapený, kdyby ještě nezjistil, že jsi tady.“ Severus se odstrčil
od stolu a pomalu přecházel místností. Jeho myšlenky běžely o závod, jak se
snažil vymyslet možnost, jak Regulovi zajistit bezpečný odchod.
„Ministerstvem hledaný nejsem,“ pronesl
klidně Regulus.
„Temný pán je zatracené ministerstvo,“ zasyčel vášnivě Severus. „Zatímco jsi byl
pryč, vystoupal Temný pán na politickém žebříčku až na náměstka ministra. Jsem
si jistý, že má dost vlivu na to, aby tě důvodně odsoudil do Azkabanu.“
Regulus se ironicky zasmál a jeho tvář se
kroutila do zatrpklého výrazu. „On…,“ odmlčel se, sevřel rty a vykulil oči.
Severus znal muže dost dobře na to, aby věděl, co ho právě napadlo. „Jak moc je
Izar u Temného pána oblíbený?“
Snape povytáhl obočí v náhlé otázce. „Čím si
vlastně myslíš, že Izar upoutal pozornost Temného pána?“
Regulus hodil po Severusovi podrážděný
pohled. „Chlapci bylo sotva patnáct, když byl Označený.“ Regulus začal
přecházet sem a tam, prsty si prohrábl své dlouhé vlasy. Severus si všiml jejich
délky a rozhodně ho to neohromilo. „Dnes jsem se s Izarem sešel u Prasečí
hlavy. Zanedlouho tam vstoupil Temný Pán a odvedl Izara sebou do patra.
S nízko postaveným Smrtijedem by jistě neměl soukromé schůzky v ústraní.“ Regulovy
rysy přeběhlo náhlé pochopení. „Temný pán věděl, že Izar je Black, že?“
Snape zavrtěl hlavou. „Děláš ukvapené závěry.
Temný pán je vševědoucí, to ano, ale s jistotou mohu říci, že Izarův původ netušil.
Přesto máš pravdu, když předpokládáš, že Izara zvýhodňuje.“ Severus se odmlčel,
jeho rty se zvlnily do úšklebku.
„Jde o sex?“ Regulův tón poměrně výrazně
potemněl a jeho oči žalovaly.
Snape otevřel ústa, připravený tvrdě
odseknout, ale zaváhal. „Možná,“ odpověděl tiše. „Avšak Temný pán nemá ve zvyku
líhat se svými stoupenci, zejména ne s tak mladými jako je Izar. A když už, tak
je neupřednostňuje jako Izara. Viděl jsem… nějaké ty náznaky, že by mohlo jít o
sex, ale osobně si myslím, že to zvýhodňování je založeno na Izarově
inteligenci. Ten chlapec je zázračné dítě, dokonce i já si to myslím.“
„Jestli jde o sex…,“ odmlčel se Regulus a
jeho obličej prozářilo nebezpečné světlo.
„Tím si nemůžeš být jistý,“ odpověděl klidně
Severus. „Měl jsi nějaký nápad, jak si zachránit kůži, nebo ne?“ Rozhovor na
toto hrozivé téma hladce odklonil. A podle očekávání tím odvrátil Regulovy
myšlenky od postavení svého syna coby mazlíčka Temného pána.
Pružný muž se temně usmál, jeho dřívější
hrozba byla pryč. „Chystám se obrátit přímo na Temného pána.“
Severus
zamrkal a pohlédl na něho přes svůj nos stejně jízlivě, jako by byl jedním z
jeho studentů. „To je snad ta nejnelogičtější věc, co jsem kdy slyšel vyjít z
tvých úst.“ Jeho oči se zúžily. „Všechny ty roky, které jsi prožil sám se svým
domácím skřítkem, se možná nějak nešťastně odrazily na tvé inteligenci.“
„Je to nejrozumnější rozhodnutí, které jsem udělal,“
bránil se Regulus a jeho zuby se zaťaly v hrozivém vrčení. Black dlouhým krokem
překonal místnost a zastavil se centimetry od Severuse. „Lily.“ To jméno sebou
přineslo minulost a zarylo se Severusovi pod kůži. Když ho Regulus vyslovil,
viděl v jeho očích čirý odpor.
„Vydírala mě hrozbou, že přijdu o své dítě. To…
to by mohlo na Temného pána zabrat, když Izara tak favorizuje. Určitě by se
nezabil ty, kteří jsou Izarovi drazí, je to tak? Mám značně velké množství
politické moci nejen v Britském Starostolci, ale i v jiných zemích. Moje křeslo
je stále neobsazené, křeslo Blacků je
stále neobsazené. K dispozici mám až směšnou sumu peněz a po celém světě vlastním
spoustu nemovitostí.“
„Tohle všechno před Temným pánem nezastíní
skutečnost, že jsi ho zradil!“
„V té době jsem nebyl Označený. Ona, Evansová, mi řekla o... artefaktu,
kterého si Temný pán cenil. Když jsem dorazil do Bellatrixina trezoru, kde mě
chytli, ani to tam nebylo. Je spousta variant, jak si s mým příběhem pohrát. Temný
pán neproslul svými milosrdnými skutky, ale je známý svou manipulací. Může mou
pozici, jako hlavy rodiny Blacků, využít ke svému vlastnímu prospěchu.“ Regulus
se zdál být přesvědčený a Snape to nezpochybňoval.
Když Regula chytili při zradě, Severus, a to
až do dnešního dne, nepochopil, co se vlastně stalo. Nechtěl se v tom
šťourat a nechtěl se ptát. To by ho dostalo do ještě horší situace. „Pokud jsi
ochoten vybrat si život jako jeho služebník, před životem v Rusku, se
všemi prostředky, pak jsi do toho.“ Severus, s pochmurným úsměvem na
tváři, pohladil přes hábit své Znamení zla. „Jsi ochoten obětovat svůj život
pro chlapce, který s tebou nechce mít nic společného.“
Regulovi poklesla ramena, jeho obličej se
zrůznil zoufalstvím. „Potřebuji s ním strávit víc času,“ zašeptal muž. „Dnes
jsem v něm viděl střípek naděje. Jak jsi předtím řekl, snaží se ode mě distancovat,
protože nás chce chránit.“
„Děláš chybu,“ zasyčel tiše Severus.
„Možná ano,“ usmál se vážně Regulus. „Ale
musím chránit svého syna. Izar si může myslet, že je nezávislý, ale nedokáže
zvládnout okolní svět bez někoho, komu by důvěřoval. I když bude starší, stále budou
existovat lidé, kteří ho budou diskriminovat, protože je z mudlovské rodiny,
ale také ti, kteří mu nebudou důvěřovat, protože je Black. A ještě je tu můj
fanatický pradědeček a ta kletba – Cygnusova kletba. Co když zdědil ten dar? Musím být s ním.“
„Nejevil žádné známky, že by dokázal vidět
duchy…“
Regulus Snapa přerušil. „Na tom nezáleží. S jistotou
to budeme vědět, až se ocitne v blízkosti zdroje smrti, zvláště
v blízkosti Závoje.“ Muž se odmlčel a šedé oči studovaly Severuse. „Jedním
z vedlejších projevů je magická citlivost. Nevíš, jestli je citlivý na magii?“
„To nevím,“ přiznal Severus. „Když jsem ho
v průběhu let v Bradavicích sledoval, nijak zvlášť blízko jsem se k chlapci
nedostal. Po pravdě, až do jeho třetího ročníku jsem neměl ponětí, že je to
tvůj syn.“ Severus sevřel ústa a pohlédl ke dveřím. „Máš dnešní noc kde zůstat?“
Regulus povytáhl obočí, zatímco na jeho tváři
se objevil arogantní úšklebek. Severus zíral, když v Regulovi spatřil ducha důvěrně
známého osmnáctiletého Zmijozela a také v tom úšklebku částečně viděl Izara. „Snažíš
se mě zbavit, Severusi?“
„Ano,“ zamumlal suše Severus. „Mám tu
Povzbuzující lektvar, který musí být zítra hotov.“
Šedé oči tančily po Severusově tváři, než se
zaměřily na kotlík. „Vím, že jsi ze mne, a z mého rozhodnutí vyjít z úkrytu,
frustrovaný. Chápu, že tím všechny vystavuji nebezpečí, ale mohu ti slíbit, že
nedopustím, abyste ty nebo Izar přišli kvůli mně k úhoně. Chci urovnat
záležitosti s mým synem, mou rodinou, a s tebou, Severusi.“
Snape se rozzuřeně odvrátil. Ten muž byl
sebevražedný. Ale současně byl Regulus také chytrý. Pokud se někdo mohl vyškrábat
z téhle propasti, byla to hlava rodu Blacků. Regulus byl svou rodinou
vychován tak, aby uměl věci zmanipulovat ve svůj prospěch. Byl to pravý
Zmijozel a když se na něco zaměřil, nenacházel
v tom Severus žádné pochybení. Ale bývaly také časy, kdy se Regulus podobal
svému bratrovi tím, jak bral všechno příliš lehkovážně.
Regulus měl několik tváří. A Severus byl požehnán tím, že je všechny znal.
Během svých mladých školních let, plných
pozorování a naslouchání o čistokrevných rodinách, projevil Severus zájem
především o Blackovy. Slýchával o jejich šílenství, rozporných osobnostech a
dlouhodobém křížení v rámci rodiny. Přestože jeden Black byl jeho největší školní
rival, věděl, že Sirius není považován za pravého
Blacka. Bylo to v jeho druhém ročníku, kdy soustředěně sledoval zařazování Regula
Blacka. Severus se dokázal vrátit v myšlenkách a živě si vybavil, jak se Regulus,
s nosem nahoru, nesl ke zmijozelskému stolu.
Od toho dne Severus závistivě sledoval, s jakou
elegancí a důležitostí čistokrevní vystupují. Nezáleželo na tom, jak moc se polokrevní
nebo dokonce mudlorození snažili, nikdy se jim grácii čistokrevných nepodařilo
napodobit. Během svých pozdějších ročníků začal čistokrevné nenávidět. Kupodivu
však nikdy nedokázal odpoutat svůj zájem od Regula.
Ten muž byl neustále tady.
Pořád tu bylo něco, co lidi k Blackům
přitahovalo. A stejné to bylo s Regulovým synem. Bez ohledu na to, že byl
poskvrněný krví Evansové, gen Blacků byl u chlapce příliš dominantní, než aby na
povrch pronikl mudlovský šmejd.
Ale přestože měl Regulus převážně příjemnou
povahu, Severus věděl, že zrovna tak je v něm krutá stránka. Byl manipulativní
a temný, a to zejména vůči lidem, které neznal nebo je neměl rád. A současně
v něm byla i brutalita, kterou Severus vídal jen zřídka, ale pokaždé, když
jí byl svědkem, upřímně doznával, že byl ohromený i znepokojený zároveň.
Chladná dlaň překryla jeho vlastní. Severus
ztuhl a než se jeho oči mohly setkat s Regulovým intenzivním pohledem,
sklopil pohled na prstenem ozdobenou ruku. „Zasloužíš si mnohem víc, Severusi.
Doufám, že do tvého života vnesu trochu víc… jasu.“
Severus, potěšený vřelostí a vášní, kterou v
něm Regulus podnítil, na okamžik zaváhal. Ale dovolil si pouhý okamžik, než se
hluboce zamračil. „To jste si s domácím skřítkem vzájemně recitovali sonety, Blacku?“
Odstrčil mu ruku a zašklebil se nad vědoucím úsměvem na Blackově tváři.
Odvrátil se, uchopil míchací tyčinku a vyndal ji z mátově zeleného lektvaru. „Kdy
plánuješ, že se přiblížíš k Temnému pánovi?“
Nepřišla žádná odezva.
Severus vzhlédl a očima pátral po místnosti,
než se zastavil na pootevřených dveřích.
„Merline, smiluj se nad tím bláznivým idiotem,“
zamumlala tiše Severus a poškrábal se na levém předloktí, na Znamení zla. „Když
ne pro mě, tak to udělej pro jeho syna.“
{ Death of Today }
Izar přiložil k oku mikroskopickou čočku
a zaměřil pozornost na malý čip na svém prstu. Přenášedlo, o které Temný pán
požádal, bylo téměř kompletní. Práce mu trvala dobrý týden a půl, než mohl prohlásit,
že je to funkční.
Zpočátku mu dalo trochu práci, než docílil,
aby po zmenšení všechna kouzla společně koexistovala. Jeho první pokus skončil
explozí. Přenášedlo sestrojil dokonale, ale poté, co ho zmenšil - protože
Voldemort chtěl, aby bylo nepatrné - celé přenášedlo vybuchlo. Izar přišel o
řasy a obočí, a musel se trmácet za madam Promfreyovou, aby mu pomohla
s jejich obnovením.
V nemocničním křídle, zatímco mu madam
Promfreyová dávala přednášku o výbušných kouzlech a nekontrolovaných pokusech, si
Izar uvědomil svou chybu. Zmenším přenášedla snížil plochu působnosti vytvořených
kouzel a tím je neúmyslně sloučil dohromady, takže se násilně střetla. Kouzla,
která na přenášedlo aplikoval, spolu zareagovala skutečně prudce.
Ve výsledku mohl Izar buď vytvořit
Voldemortovo přenášedlo ze zmenšeného předmětu anebo mohl na daný předmět umístit
tlumící kouzlo kolem každého funkčního kouzla. Logicky si vybral to druhé.
Nemohl pracovat s něčím tak malým a drobným. Místo toho vrstvil a proplétal tlumící
kouzla s těmi funkčními. Když přenášedlo zmenšil, tlumící kouzla zůstala na
místě a nedovolila, aby se kouzla znovu střetla.
Izar obdivoval svou práci a na rtech mu hrál lehký,
a vzácný úsměv. „Krásná práce,“ zamumlal uznale hlas za ním.
Izar se zamračil a vzhlédl do očí Lukase
Steinara. Kruvalský šampión se na něho usmál, zatímco modré oči si Izara
prohlížely. „Pokud si dobře vzpomínám, ke studiu slouží knihovna,“ pronesl Izar
kousavě, zatímco jeho šedozelený pohled přistál na Lukasových knihách. „Kumbál
u Havraspárské společenské místnosti obvykle nebývá vhodné místo.“
Lukas se křivě pousmál. „Co kdybych řekl, že
jsem nehledal místo ke studiu, ale hledal jsem tebe?“ Jeho oči si Izara prohlížely
od hlavy až k patě v jediném pomalém, trýznivém tahu. „Mohl bych říct to samé o
tobě, víš. Co tady kutíš
v takové tmě?“
Izar si odfrkl.
Odvrátil se od vysokého Kruvalského studenta
a vytáhl pinzetu. Pomalu vzal čip ze svého prstu a uložil přenášedlo do
pouzdra. S klapnutím je zavřel a hodil po Steinarovi zkoumavý pohled.
„Tohle je můj
kumbál,“ zašeptal temně Izar.
Tohle místo našel ve druhém ročníku. Byl to
malý, jakoby podkrovní pokoj, který byl umístěný nahoře u stropu, poblíž
Havraspárských společných prostor. Do malé místnosti, ve které Izar právě teď seděl,
vedlo skryté schodiště. Uvnitř bylo šero, osvětlené několika lampami, které si tu
rozmístil. Velkou část jedné ze zdí místnosti zabírala zadní strana portrétu, avšak
místo toho, aby se díval na zadní stranu plátna, fungoval portrét trochu jako oboustranné
zrcadlo. Izar mohli vidět točité schodiště, po kterém studenti stoupali do
havraspárské věže, ale oni jeho neviděli.
Bylo to jeho útočiště, kam se uchyloval, když
byla knihovna příliš přeplněná. A v poslední době to bylo také místo, kde
pracoval na projektu pro Temného pána. Lukas nebude schopen pochopit, na čem vlastně
Izar pracuje. Chlapec právě viděl jakýsi malý čip, ale je na hony vzdálený tomu,
aby si uvědomil, že je to pro Temného pána.
„Ano, slyšel jsem,“ zasmál se Lukas. Brunet
se posadil k malému stolu naproti Izarovi. „Ptal jsem se, co tady děláš. Co byl ten čip, na kterém jsi pracoval?“
Izar zamrkal, načež se zamračil. „Na někoho,
kdo není vítán kdekoli v mé blízkosti, máš příliš mnoho otázek.“
„To je fér,“ připustil tiše Lukas, opřel se v
židli a arogantně zkřížil nohy. „Ale postrádal jsem tvou roztomilou přítomnost. Na jídlo jsi začal chodit teprve minulý
týden, a přestože jsem si tvé malé fiasko s Malfoyem užil, zjišťuji, že mi chybí
naše vzájemné soupeřivé škádlení.“
Izar zavrtěl hlavou a skryl úsměv při sbírání
svých knih. Jeho učebnice byly rozházené po kamenné podlaze, takže jeho
pracovní prostor vypadal na jeho vkus příliš přeplněně a neuspořádaně.
Od jeho hádky s Dracem uplynul týden a půl. Blonďák
se od té doby držel od Izara co nejdál to šlo. Ne že by se Izar staral o to, co
ten kluk dělá, byl prostě jen podezřívavý. Zpočátku si myslel, že jeho jméno vložila
do poháru jeho vlastní kolej, Havraspár. Když však Daphne poukázala na to, že
polovina Zmijozelské koleje žárlí na Izarovu pozici u Voldemorta, začal o tom
pochybovat. To by dávalo smysl, pokud by si zmijozelští chtěli Izara sami
prověřit, nebo ho nechat zabít a odstranit z Voldemortova dohledu.
Ale po té trapnosti s Malfoyem…
Izar se sevřenými rty nepřítomně zíral na svou
brašnu. Draco to dost přehnal a nechoval se, jako by to plánoval, jak by se u
něho předpokládalo. Kdekomu by to mohlo připadat, že je Malfoy prostě jen frustrovaný,
že pohár nevybral jeho – jak to mělo být.
Ale bylo v tom mnohem víc vzteku. Chlapec na tom byl fyzicky i psychicky špatně.
Po té scéně se Izarovo podezření obrátilo směrem
na Temného pána a Lucia Malfoye. Tito dva kouzelníci museli vědět, že Izar bude
vybrán jako šampión. Původně to měl být Draco, ale ty dva nějak napadlo, že bude
lepší vybrat jeho.
Tohle dávalo mnohem větší smysl. Draco byl zhnusený,
že jeho otec a Temný pán dali přednost Izarovi. To by vysvětlovalo Dracův
záchvat důvěry v Bradavickém vlaku na začátku roku. Blondýn byl nadšený, že ho Temný
Pán vybral pro tak důležitý úkol. Muselo mu to připadat jako strašná rána a
urážka, když byl místo něho vybrán Izar.
Kdyby to bylo možné, Izar by s potěšením převedl
svůj status šampióna na Draca. Když si sám sebe představil v Dracově kůži,
také by ho ranilo, kdyby mu jeho otec neřekl, že šampiónem nebude.
Ale to pořád nevysvětluje, proč ho Voldemort zapojil do turnaje. A
proč mu o tom neřekl.
To ho naštvalo. A on nikdy předtím na Temného
pána naštvaný nebyl, ne takhle.
Lukas si odkašlal, čímž Izarovi tiše naznačil,
že už příliš dlouho nereaguje. Izar zavřel svou brašnu a srovnal čekajícího
Lukase pohledem. „Jen je škoda, že ti nějaký nebožák musel odpálit řasy, abys
zjistil místo mého pobytu.“
Chlapec vypadal pobavený jeho odpovědí. „Nějaká
mudlovská šmejdka, tuším, že její jméno je Grangerová. A to se říká, že v Havraspáru
jsou ti největší inteligenti na škole. Ani netušila, že s ní manipuluji.“ Lukas
mlaskl a jeho pohled padl na královsky modrý a bronzový hábit, který měl Izar
na sobě.
„Mám každého Kruvalského studenta označit za
královskou osinu v zadku jenom proto, že ty jsi takový?“ zeptal se sladce Izar.
Lukas se temně zasmál a naklonil se na židli,
aby mohl intenzivněji civět na Izara. „Pokud můžu říct, Grangerová není moc
dobře stavěná. Je to mudlovská šmejdka. V posuzování čistoty krve jsem ve
skutečnosti dost dobrý.“ Lukas povytáhl jemné černé obočí. „Ty nejsi mudlovský
šmejd, jak tvrdíš, že jsi.“
Izar zprudka vstal a pomalu zasyčel. „Je nějaký
důvod, proč jsi tady?“
Lukas zůstal v klidu sedět. „Všiml jsem
si, že váš náměstek, Tom Riddle, ti není příliš nakloněný. Dívá se na tebe, jak
bych já koukal na Grangerovou.“ Lukas si zamyšleně položil ruku na bradu. „Asi ti
neřekl nic o prvním úkolu, co?“
„Samozřejmě, že ne,“ odpověděl krátce Izar. „To
by byl podvod, nebo ne?“
„Podvod,“ opakoval Lukas s ironickým úsměvem
na tváři. „Myslím, že by to byl podvod, jistě, pokud by to naši ministři Cyprienovi
Beaumontovi a mně už neřekli. My už víme o výzvě, která nás zítra čeká. Jak
spravedlivé, že?“
Izar obratně skryl svůj hněv a unuděně se na
Lukase podíval. Voldemort mu o prvním úkolu neřekl. I když se Temný pán zmínil,
že souboj bude velkou součástí druhého úkolu, ani jednou nic nenaznačil o prvním.
„Chystáš se mi říct, o co jde?“ otázal se Izar.
Lukas vstal, v ruce držel svou tašku a knihy.
Postoupil o krok dopředu a natáhl volnou ruku, aby svými prsty přejel po Izarově
vláčné tváři. „Tak tohle by byl
podvod, nebo ne?“ Chlapec se naklonil dopředu, jeho horký dech ovanul Izarovu tvář.
Ten, s lhostejným výrazem, dál nehybně stál. „Přišel jsem, abych ti na
zítra popřál hodně štěstí. Uvidíme se zítra u oběda, ale už nebudu mít možnost popřát
ti štěstí takhle osobně.“
Lukas se naposledy usmál, zatímco jeho prsty
prodlévaly na Izarově tváři, a pak zmizel dolů po schodech.
Izar strnule stál uprostřed svého kumbálu.
Proč měl pocit, že v jeho životě nikdy nic nešlo správně? Proč dospělí neustále
zneužívají jeho důvěru? Proč se děti pořád jen vysmívají a jsou plné neúcty?
Proč se cítí tak sám, přestože vlastně chce
být sám?
Když se jeho šedozelené oči upřeně dívaly na
zeď proti němu, byly chladné a zahořklé.
Lampy zablikaly, zhasly a zanechaly ho ve
tmě.
***
<<<Kapitola 12.<<<>>>Kapitola 14.>>>
No chudák Izar, ten si ještě užije...jednak s Regulusem, ale nejspíš i s Lukasem:-) dnešní díl se mi líbil, i když byl spíše oddechový, ale pár věcí přeci jen vysvětlil...těším se na další:-)
OdpovědětVymazatP.S. Gratuluji Jutaki k maturitě a přeji štěstí u přijímaček
Jenny
Byl oddechový, ale taky trochu kratší. Izar to s nimi samozřejmě nebude mít lehké, ale dobrá zpráva je, že oni s ním taky ne. :-D
VymazatNa další kapitolce už se pracuje a jedna věc je jistá... Regulus je muž činu. :-)
Děkujeme za komentář, gratulaci i přání štěstí.
Tak se nám krásně začíná rýsovat vztah Severus - Regulus, který neuvadl ani léty, které Regulus strávil v exilu. On má sice mnoho co temnému pánu nabídnout, otázkou však je, zdali to bude stačit, aby byl přijat zpět mezi smrtijedy a měl tak možnost budovat s Izarem rodinné vztahy. To Lili vypadá, z Regulova vyprávění v této kapitole, jako pěkná mrcha, ale jak to bylo doopravdy, to zatím není známo. Velmi se mi líbí zmíněná rodová schopnost Blacků vidět duchy, určitě to bude Izar někdy v budoucnu potřebovat, možná již při plnění některého turnajového úkolu.
OdpovědětVymazatVelmi mě překvapilo, že Izar stvořil temnému pánu jako přenášedlo čip - to jako elektronickou, mudlovskou součástku? Vždyť elektronika ve světě magie nefunguje, protože se navzájem vylučují, nemohl by ho tedy ani očarovat, navíc mudlovská technologie je také razantně kouzelníky odmítaná. Také by Izar musel mít mudlovské akademické vzdělání elektrotechnického směru, aby ho vůbec mohl vyrobit, což zcela jistě nemá. Není to jen chyba překladu, není to něco jiného než elektronický čip?
Líbilo se mi, jak pěkně přišel Izar na to, co stojí v pozadí Drakova chování a jednání. Není mi však příliš jasné, jak se Lukas dostal do Izarova kumbálu, Hermiona mu to určitě sdělit nemohla, protože to neví, s Izarem se nepřátelí a Izar se s nikým nebaví, pouze s Daphné a to ještě jen občas. Možná Steinar Izara sledoval až tam.
Co však bylo pravým důvodem Steinarovi návštěvy, jistě ne to, aby se soupeři vysmíval. Ale Izarovi nyní vrtá hlavou, proč mu Voldemort nic neřekl o prvním úkolu, jestliže je pravda, že ostatní účastníci turnaje to již vědí.
Už aby tu byl onen první úkol a nějaká akce!
Opět děkuji za překlad a pěknou kapitolku.
Arianna
P.S. Jsem si jistá, že Regulus Black má k dispozici více než jen směšnou sumu peněz, jak je uvedeno - spíše nechutně velkou, obrovskou, vzhledem k rodinnému jmění... / K dispozici mám až směšnou sumu peněz a po celém světě vlastním spoustu nemovitostí.“/
Pravda, Regulus kalkuluje, čím vším by mohl být Voldemotovi prospěšný. Jak říkáš, je otázka, jestli má dost pádné argumenty. Ale myslím, že pokud nad ním Temný pán už jednou vynesl rozsudek smrti, se ztrátou všech těchto "aktiv" už se smířil. Uvidíme, jestli dostane šanci a na čem to bude záležet.
VymazatZ Regulova pohledu samozřejmě na Lily nezůstane chlup suchý, což je přirozené, protože mu zřejmě dost ublížila. Ale pořád je ještě naděje, že ona na to má rozumné vysvětlení. Ale dokud se ke slovu nedostane sama Lily, nic se nedozvíme. Duchové ještě přijdou na přetřes, musíme počkat.
S tím čipem to nesmíš brát tak doslovně. :-D Ostatně slovo "chip" existovalo ještě před vynálezem integrovaného obvodu, a znamenalo něco jako odštěpek, či tříska, prostě cucek něčeho. Měla jsem dilema, jak tu "věc" nazvat, protože v češtině jsem nenašla (nebo mě aspoň v tu chvíli nic nenapadlo) žádný vhodný výraz. Kdyby byla autorka aspoň trochu konkrétnější a trochu tu věc popsala, ale ona ne... :-D Nakonec jsem se rozhodla tam nechat slovo čip, vždyť Izar nakonec vyrostl v mudlovském světě a ten pojem mu není cizí.
Já si naopak myslím, že někteří Havraspárové (protože by měli být poměrně chytří) věděli, že se tam Izar ukrývá. Zejména Hermiona, která si ho všímala víc, než ostatní spolužáci. Lukas to z ní dostal nějakým fíglem, při kterém přišel k drobné, úhoně ale nejsem si jistá, jestli se někdy dozvíme, co se vlastně stalo.
Já si naopak myslím, že Lukas by se klidně mohl vydat hledat Izara, jen aby ho nějak znejistil, podryl jeho sebevědomí. Myslím, že se ho chlapec bojí víc, než je ochoten přiznat. No, minimálně mu tím pěkně zkazil náladu. :-D
K tvému P.S. To je tak... autorka tam skutečně uvedla "směšnou sumu peněz", čímž myslela, že je tak velká, až je komická. No, já jsem tam chtěla vložit aspoň směšně "velkou", ale nakonec jsem to vylepšila slovem "až", abych se moc nelišila od originálu. Navíc je zřejmé, že Blackové jsou odporně bohatí, takže pochybnosti nad významem slov byly jistě ojedinělé. :-D
Děkuji ti za komentář a těším se na další.
Moje P.S.: Už nás s Jutaki napadlo, jestli si u čtení neděláš poznámky, protože nás udivuje, jak jdeš do podrobna. Já si ze čtení většinou pamatuji jen to, co mě nejvíc zaujalo, nebo rozesmálo a tak. Zbytek se ztratí v tlačenici. :-D
Medzi Severusom a Regulusom to pekne iskrilo, alebo je to len mojou úchylkou? Minimálne priateľské iskrenie tam bolo. Som zvedavá, či Voldemort zistil, že bol Reg v škole a že sa stretol so Severusom. To bude kruté ak to vie.
OdpovědětVymazatPrečo sú k Izarovi všetci takí divní. Prečo mu Voldemort nepovedal o úlohe, keď to ostatní vedia? A prečo mu to teda nepovedal Lucas. Dúfam, že sa Izar všetkým pomstí, aspoň tým ako zvládne prvú úlohu:(
Ďakujem za kapitolu:)
Já myslím, že to jiskření se ti nezdálo a nejde o žádnou úchylku. Co všechno Voldemort ví, nebo neví, bude částečně náplní následující kapitoly, takže uvidíme, co bude.
VymazatProč Voldemort Izarovi nic neřekl se brzy dozvíme, a proč nic neřekl Lukas, je asi celkem jasné. Nebo aspoň mě připadá, že Lukas není zrovna výkvět férových vlastností, takže využije každou výhodu, kterou má. První úkol bude myslím v kapitole 15. :-D
Děkujeme za komentář. :-)
Jsem zvědavá na konfrontaci mezi Regulem a Temným pánem. Nevypadá to na to, že by Regulus nakonec přece jen odjel zpět. Reg nepatřil do Zmijozelu jen pro nic za nic. Určitě ho napadne jak se z celé te zapeklité situace dostat a být poblíž Izarovi. Je přece Black. ;)
OdpovědětVymazatTemný pán není asi jediný kdo má slabost pro Izara.
Děkuji za překlad a blahopřeji Jutaki k maturitě ;))
Anny
Regulus je hlavně paličatý, umanutý Black, takže k něčemu určitě dojde. Zmijozelové jsou však oba dva... takže teprve uvidíme, jak to dopadne.
VymazatA Temný pán určitě není jediný, kdo má pro Izara slabost, a ne každý to s ním myslí "dobře". Ovšem obávám se, že Voldy bude mít jen stěží nějakou konkurenci, která by mu mohla čelit.
Děkujeme za tvůj komentík a za blahopřání. ;-)
Takže, Reg a Sev pravděpodobně byli milenci, jako dvojice by mě tedy nenapadli :D Nevím, jestli je Reg šílený nebo prohnaný, když chce jít k Voldymu, nemá absolutně žádný pud sebezáchovy! Ale ten Lukas je fakt osina v zadku :D Že by potencionální přítel/milenec anebo manipulátor? Taky se mi nezdá správné, když chudáka úplně odškrtli a nic mu o úkolech neřekla, Voldy stojí za prd jako ministr -.- :D
OdpovědětVymazat