17. září 2014

12. Neočekávané věci

Autor: malika-azrael
Překlad: Nade

Kapitolu věnuji všem, kteří mě minule poctili svým komentářem: Bobo, Nelien, Jane, Jutaki AiShine, Lu, Zuzaně, Anně James a Jenny. :-D


xxxxxxxxxxxxxxxxxxx


Kapitola 12

Když se vraceli do Kratochvilných kouzelnických kejklí, Ron se celou cestu smál. „Harry, nemůžu uvěřit tomu, že jsi Malfoyovi řekl, aby ti prokázal náležitou úcty,“ řekl a při té vzpomínce se usmál.

„Ve skutečnosti to Harry může udělat, protože je legálně hlavou rodiny Blacků a Malfoy je přes jeho matku její jediný mužský člen,“ vysvětlila mu vždy racionální Hermiona.

„Ale stejně je to skvělé,“ odpověděl Ron.

Harry jen pokrčil rameny.

Když dorazili do obchodu, pan a paní Weasleyovi a Ginny už na ně čekali. Ginny držela v rukou Trpaslenku, kterou dostala od dvojčat.

„Pojmenovala jsem ho Arnold,“ oznámila jim dívka.

„Nejdřív Papušík a teď Arnold,“ zamumlal Ron znechuceně. Zdá se, že nezapomněl na to, že to právě Ginny pojmenovala jeho sovu tím, dle jeho názoru samozřejmě směšným jménem.

Fred a George dali Harrymu zdarma velký papírový sáček plný jejich produktů. Sice se snažil protestovat, ale bezúspěšně.

Nicméně když si Ron chtěl vzít některé z jejich výrobků, požadovali, aby zrzek zaplatil. „Všechno to stojí po šesti galeonech,“ oznámil mul Fred.

„Ale já jsem váš bratr!“ protestoval Ron.

„Promiň, malý bratříčku…,“ řekl Fred.

„Ale obchod je obchod,“ pokračoval George.

„Ale Ginny jste dali Trpaslenku zadarmo!“ snažil se argumentovat Ron.

„No, vždyť je to naše drahá sestřička,“ odpověděli unisono. „Tak trochu výjimka.“

Ron otráveně zavrčel a pod vousy si mumlal něco o nespravedlnosti na světě. Harrymu se ho podařilo uklidnit až poté, co mu slíbil, že se s ním rozdělí o to, co mu dali.

Po tom šli na oběd k Floreanovi Fortescue. Když Florean poznal Harryho, osobně mu přinesl obří porci čokoládové a pistáciové zmrzliny. Velikost mísy, ve které mu to přinesl, by odpovídala spíš Hagridovi. Muž mu také přinesl talíř s horou kuřecích sendvičů.

Poslední místo, které v Příčné ulici navštívili, bylo knihkupectví U Krucánků a Kaňourů, aby si pořídili nové učebnice. Bylo docela narváno, protože tu bylo mnoho studentů s rodiči. Tak se každý z nich radši vydal svou vlastní cestou a později se vrátili s náručí knih, aby se u pokladny připojili k rodičům Weasleyovým.  Paní Weasleyová jim pak nařídila, aby počkali u východu. Harry a jeho přátelé byli teprve napůl cesty k východu, když po schodech dolů sešli dva lidé.

„Knihy vám pošleme knihy na Malfoy Manor, Lady Malfoyová,“ řekl manažer obchodu, který cupital za nimi, v očividné snaze potěšit své zákazníky.

Harry nemohl uvěřit svým očím. Proč proboha musí Narcissu Malfoyovou a jejího syna potkat ještě i tady? Ještě stále dumal nad svým štěstím, když se otevřely dveře a vstoupil Lucius Malfoy.

„Otče!“ Malfoy přistoupil k Luciusovi jako první, Narcissa ho hned následovala.

Lucius si povšiml i jejich přítomnosti. Jistými, arogantních kroky přistoupil k Harrymu a zastavil se přímo před ním.

„Otče. On…“ Ať už chtěl Malfoy říct cokoli, byl přerušen tím, že se jeho otec otočil a upřel na něho svůj pohled.

„Buď slušný, Draco,“ řekl chladně Lucius. Jeho syn rychle zavřel pusu a už se neodvážil vypustit ani jediné slůvko. Harry si ještě pamatoval, jak před lety uvízl u Borgina a Burkese, a tenkrát Lucius také vůbec neváhal svého syna pokárat na veřejnosti.

Muž se otočil zpět a upřel na něho ostrý tázavý pohled. V obličeji se mu nepohnul ani sval. Bylo skoro těžké uvěřit, že je to ten samý muž, který ho před pár týdny tak vášnivě líbal.

„Luciusi,“ přerušil je pan Weasley. On a paní Weasleyová už zaplatili za jejich knihy a přišli se podívat, co znamená všechen ten rozruch.

„Arture…“ Lucius se znechuceně ušklíbl.

Harry zíral na Luciuse, jestli se muž odváží říct o Weasleyových něco ponižujícího. Vzpomněl si na začátek svého druhého ročníku, kdy pan Weasley praštil Luciuse do obličeje poté, co ho blonďák urazil, a oba dva se pak začali prát přímo uprostřed obchodu. Rozhodně to tehdy neodpovídalo chladnému, bezcitnému a arogantnímu muži, jakým se Lucius prezentoval na veřejnosti.

Pan Weasley se postavil před Ginny, aby ji zaštítil před Luciusovým pohledem. Jeho reakce byla zcela pochopitelná, protože to byl právě Lucius, kdo jeho dceři podstrčil ten smrtonosný deník.

„Uklidni se, Arture,“ protáhl Lucius. „Nepokouším se udělat cokoli tvé drahocenné dceři.“

Při těch slovech pan Weasley zavrčel a paní Weasleyová zesílila stisk na manželově rameni. Stejně tak, jako Luciuse nenáviděla, také věděla, že není moudré muže provokovat. I když Popletala sesadili, Lucius měl stále ještě v hrsti mnoho významných osob z ministerstva. Kdyby chtěl, mohl by Arturovi udělat v práci hotové peklo.

„Pan Potter a slečna Grangerová,“ řekl Lucius následně. „Nový Primus a Primuska, a oba z Nebelvíru,“ protáhl znechuceně. „Další Brumbálova protekce.“

Pak napřímil záda a chladně řekl: „Narcisso, Draco, jdeme. Není třeba snášet jejich přítomnost déle, než je nutné.“

Lucius vrhnul na Harryho nenávistný pohled a pak, spolu se svou ženou a synem, opustil knihkupectví. Harry musel uznat, že všichni tři vypadali velmi podobně. Byli bledí, blond, a vysocí.

Jeho úvahy přerušilo Ronovo reptání. „Arogantní rodinka,“ prohlásil zrzek.

Hermiona kývla hlavou na souhlas, ale stále na něho vrhala kradmé pohledy. Harry věděl, že se nemůže dočkat, až mu vynadá za jeho slova vůči Narcisse Malfoyové.

***

„Co tě to napadlo?“ dožadovala se Hermiona, když byli sami.

„Ona to začala!“ vyštěkl zpátky.

„Užívejte si, že jste Lady Malfoyová, dokud můžete,“ opakovala rozhořčeně jeho slova. „Mohla hned běžet za svým manželem, a ty by ses kvůli tomu dostal do potíží.“ 

Pod Harryho pohledem se trochu obměkčila. „Uznávám, neměla urazit Siria a celé to začal Malfoy, ale Harry… Nesmíš dopustit, aby tě vyprovokovali. Copak jsi už zapomněl na Umbridgeovou a náš pátý ročník?“

Povzdechl si. „Já vím, Hermiono, ale tohle je něco jiného. Co by mi Narcissa vlastně mohla udělat?“

Přimhouřila oči. „Mám za to, že by toho mohla udělat dost. Její sestra a její manžel by mohli, pamatuješ?“

„Bellatrix je na útěku a já vlastně jen čekám na to, až se ukáže, aby ji bystrozoři mohli chytit. Co se týče Luciuse,“ pokrčil rameny. „Nemyslím si, že by teď udělal cokoliv, co by mohlo ohrozit jeho pozici.“

Hermiona se s ním chystala dohadovat, ale když viděla jeho tvrdohlavý pohled, jen si povzdechla a nechala to být.


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

„Harry, kde je tvůj odznak Primuse?“ zeptala se Hermiona, když bylo na čase, aby jako Primus a Primuska provedli obhlídku vlaku, což bylo jednou z jejich povinností.

Rychle hledal odznak uvnitř batohu a k Hermionině úlevě také našel. Bylo mu jasné, že kdyby ho ztratil, pěkně by mu to spočítala. Nasadil si ho a společně vyšli z jejich kupé. Ron se s nimi rozloučil, protože letos už nebyl prefektem, a vrátil se k rozhovoru s Nevillem, vedle kterého seděla Lenka a četla si Jinotaj. Letos to byla Ginny, kdo dostal pozici prefekta, hodně k radosti paní Weasleyové. Hermiona mu vysvětlila, že když prefekt dosáhne svého posledního ročníku, je povinen vrátit odznak a věnovat svůj čas studiu na OVCE, čímž také dává příležitost nějakému mladšímu studentovi, aby se stal prefektem.

Když skončili s povinnou obhlídkou, řekl Hermioně, aby se vrátila jako první, protože má ještě něco na práci, a že ji dohoní později. To také vysvětlovalo, proč právě stál před Luciusovým kupé.

Zaklepal na dveře a otevřel je.

„Pane profesore,“ pozdravil muže, když předtím zabezpečil dveře tím nejsilnějším zamykacím kouzlem, jaké znal. Nechtěl, aby sem vstoupil Malfoy junior nebo kdokoli jiný.

Lucius vzhlédl od knihy, kterou četl. „Ke vstupu do mého kupé jsem vám nedal povolení.“

Harry se pousmál. Čekal to. Po tom jejich setkání U Krucánků a Kaňourů věděl, že Lucius je na něho kvůli tomu odmítnutí naštvaný.

„Takže se vzdalte z mé přítomnosti,“ nařídil Lucius a oči mu zářily chladným vztekem.

„Á, někdo tu má špatnou náladu,“ poznamenal lehce. „Neříkejte mi, že se na mě ještě pořád zlobíte?“

„Nevím, o čem to blábolíte, ale vaše přítomnost zde se mi nelíbí. Takže vypadněte.“ Luciusův hlas zněl jako temné ledové syčení, zhrublé potlačeným hněvem.

Místo aby muže poslechl, přistoupil Harry blíž a vytrhl z Luciusova sevření knihu, kterou právě četl. „Umění souboje?“ přečetl titul. „Opravdu je ta kniha zajímavější než já?“

Zatímco to říkal, jedním rychlým pohybem se muži obkročmo usadil na klín, a začal ho líbat. Lucius nejdřív vůbec nereagoval, ale po chvíli mu polibek začal oplácet. Své ruce sevřel kolem Harryho pasu, kdežto on mu své paže ovinul kolem krku. Když se chlapec maličko odtáhl, protože mu došel dech, muž toho okamžiku využil k tomu, aby se horkými a vlhkými polibky přisál na jeho krk, dle Harryho mínění dost hladově. Nakonec blonďák polibky přerušil a napřímil se. Harry zaznamenal, jak Luciusova jindy bledá tvář zrůžověla vzrušením.

„Vzpomínám si, že mi kdosi vyhrožoval, když cokoli udělám,“ řekl sarkasticky Lucius a Harryho naplnilo úžasem, že v tuhle chvíli ještě dokáže souvisle mluvit. „Nebo to byla jen prázdná slova?“

„Řekl jsem, že se nesmíte dotknout bez mého svolení. Ale vy jste o sobě nic takového neřekl,“ opáčil. Dle jeho mínění to bylo docela chytré. Tahle malá mezera mu umožňovala dělat, co chce, kdežto Lucius mohl jen nečinně přihlížet. „Myslím, že je to docela spravedlivé.“

„A která část z toho je spravedlivá?“

„No, já jsem sedmnáctiletý chlapec,“ odpověděl na to. „Vy, na druhou stranu, jste dospělý muž. Velmi okouzlující a zkušený muž, mohu-li říct.“

Lucius zvedl jedno dokonalé obočí. „Ale, ale. Koho by napadlo, že si o mně myslíte něco takového?“

„Já si to nemyslím. Já to vím,“ odpověděl klidně.

Lucius na to nereagoval, pouze se na něho několik dlouhých okamžiků mračil. „Vy jste takový mučitel,“ prohlásil nakonec. Jeho slova podtrhovala čistá mužská frustrace.

„Nejsem,“ odsekl, než polapil Luciusovy rty do divokého polibku.

A takhle strávil celou svou cestu do Bradavic, muchlováním s Luciusem Malfoyem. Což bylo ve skutečnosti vlastně děsivé. Bylo ironií, že neměl tušení, jak se chovat k dívkám, což vyústilo tím, že se kvůli nedorozumění ohledně Hermiony rozešel s Cho, zatímco s Luciusem naprosto přesně věděl, co říkat a dělat. Možná to vážně prohraje.


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

„Ach jo!“ stěžoval si Ron. „Letos toho máme tolik!“ Právě snídali ve Velké síni a připravovali se na první hodinu. Ron si vlastně plynule stěžoval už od chvíle, kdy poprvé pohlédl na svůj rozvrh.

Hermiona na něj vrhla zničující pohled a vytáhla svůj vlastní rozvrh. „No vážně, Rone, kdy už pochopíš, že tohle je náš poslední rok?“ Poslední dvě slova zdůraznila. „Čekají nás OVCE!“

Harry si jich nevšímal. Na to jejich věčné dohadování už byl zvyklý. Takže si prostudoval svůj rozvrh a něco ho zarazilo.

„Hermiono,“ oslovil kamarádku. „Tady podle toho máme Obranu proti černé magii v pondělí, ve středu a v pátek. Proč ale budeme mít páteční hodinu společně se Zmijozelem, Mrzimorem i Havraspárem?“

To přitáhlo Ronovu pozornost. „Co jsi to říkal?“ Podíval se na vlastní rozvrh. „Sakra, jak se to mohlo stát?“ zeptal se udiveně.

Hermiona obrátila oči v sloup. „V pátek budeme mít hodinu souboje.“

„Co je?“ zeptala se, když viděla jejich užaslé obličeje.

„Soubojový klub jako v našem druhém ročníku?“ zeptal se Harry. V mysli se mu stále přehrávala scéna s Lockhartem. Úplně se nad tím oklepal.

„Ne,“ povzdechla si. „Padesát procent našich závěrečných zkoušek z OPČM se skládá ze souboje, při kterém se budeme prezentovat. Zkoušející nás budou posuzovat na základě našich reakcí na kouzla, naší strategie a podle zaříkání, kouzel a kleteb, které v souboji použijeme. Copak nikdo z vás nečetl Dějiny Bradavic?“

„Proč?“ reagoval na to Ron. „Máme tebe. Jsi něco jako chodící kniha bradavických dějin.“

Říct něco takového byla samozřejmě velká chyba. Jeho poznámka mezi nimi rozpoutala další hádku. Harry však už byl myšlenkami na hodině soubojů. Byl tím opravdu nadšený. To vysvětlovalo, proč si Lucius četl tu knihu o soubojích. Už se nemohl dočkat, až přijde pátek.


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Právě všichni tři odcházeli z hodiny Kouzelných formulí, když se na něho nějaká žačka z pátého ročníku obrátila s dopisem od profesora Brumbála.

„Po večeři se chce se mnou setkat,“ řekl se zmateným pohledem, když si vzkaz přečtení dopisu.

„A to jako proč?“ divil se Ron. „Chci říct, Vy-víte-kdo je mrtvý, že jo?“

„Ale jeho následovníci jsou stále na svobodě, Rone,“ dumala Hermiona. „Možná, že o tom s tebou chce mluvit.“

„Možná,“ řekl. „No, to teprve zjistím, že jo?“ Harry pokračoval v cestě a jeho dva nejlepší přátelé ho obdařili účastnými pohledy.

V osm hodin večer stál Harry před chrličem, který střežil ředitelnu. Zamumlal heslo a průchod ke schodišti se otevřel. Prošel kolem sochy a po otáčivém schodišti. Před kanceláří se opět zastavil, a pak zaklepal na dveře. Profesor Brumbál seděl za stolem s přátelským úsměvem na tváři a jeho modré oči měly svou obvyklou jiskru

„Dobrý večer, Harry,“ řekl ředitel srdečně.

„Pane,“ kývl na něho Harry.

Ukázalo se, že profesor Brumbál po něm chce, aby si prohlédl nějaké vzpomínky v myslánce. Po tom začal s dlouhým výkladem o Viteálech.

„Víš, co je Viteál, Harry?“

Zavrtěl hlavou. Měl však velmi nepříjemné tušení. Ať už se mu Brumbál chystal říct cokoliv, nevěstilo to nic dobrého.

„Viteál je výtvor černé magie, stvořený k dosažení nesmrtelnosti. Je to vlastně nádoba, do které temný kouzelník ukryl část své duše za účelem dosažení nesmrtelnosti. S takto uloženou částí duše se tento kouzelník se stává nesmrtelný, a to tak dlouho, dokud viteál zůstane neporušený. Z tohoto důvodu jsou Viteály obvykle skryty na bezpečném místě. I když je tělo kouzelníka zničeno, část jeho duše zůstane zachováno ve Viteálu. Nicméně zničení těla zanechá tvůrce ve stavu poloexistence, bez tělesné podstaty.“

„A tohle je Voldemort?“ zeptal se, zděšený z toho pomyšlení.

„Mám podezření, ale mohu je potvrdit až poté, co si projdu vzpomínky, které jsi viděl v myslánce. Pokud je mi známo, Tomovi se podařilo vytvořit šest Viteálů. Deník jsi zničil ve svém druhém ročníku, a tento prsten…,“ Brumbál se odmlčel, otevřel zásuvku a vytáhl prsten.

Harry prsten okamžitě poznal. Před chvílí ho viděl v myslánce. „Ten prsten patřil Marvolo Gauntovi,“ vyhrkl.

„Máš pravdu,“ potvrdil Brumbál. „Našel jsem ho v Gauntově domku. Zdá se, že se Tom rozhodl ho tam schovat, protože si myslel, že tam nikdo nepřijde. Samozřejmě na něho uvalil smrtící kletbu, takže pokud se ho někdo pokusí nasadit, kletba ho zabije.“

„A jak jste to zničil, pane?“

Brumbál ukázal za něj. „Pomocí Nebelvírova meče.“

Přikývl. Všechno to pobíral jenom tak napůl. Byl tím odhalením ještě příliš šokovaný.

„Třetí Viteál je Mrzimorský pohár, čtvrtý je Zmijozelův medailonek, pátý je Havraspárská čelenka a poslední je jeho had Nagini. Myslím, že se snažil vytvořit i sedmý, ale byl zabit dříve, než se mu to podařilo. Jak vidíš, všechny Tomovy záměrně vytvořené Viteály vnikly využitím předmětů, které pro něho byly důležité nebo pro něho měly jakousi sentimentální hodnotu. Dva z nich už byly zničeny, což znamená, že zůstávají ještě čtyři.“

Harry se cítil mizerně. Dokonale si uvědomoval důsledky toho všeho.

„To znamená, že dokud existují Voldemortovy Viteály, on je živý někde tam venku,“ dodal. „A jestli se o tom někdo dozví, ať už Bellatrix Lestrangeová nebo někdo z ostatních Smrtijedů, mohli by ho znovu vzkřísit, mám pravdu?“

Brumbál hleděl přímo na něho a tentokrát v jeho modrých očích žádné jiskření nebylo. „Obávám se, že je to tak, můj chlapče.“


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx



13 komentářů:

  1. No páni:) vôbec som nečakala takého chladného Luciusa, keď sa s Harrym stretol a zamrzelo ma to a o to viac ma prekvapilo, že sa na Luciusa Harry vo vlaku tak vrhol. Chýbalo mi tam iskrenie. Bolo to zvláštne.
    Vševedko Albus ma prekvapil, nečakala by som, že bude vedieť vymenovať všetky viteály. Som zvedavá kto ich pôjde hľadať:) Možno Harry s Luciusom?
    Ďakujem za kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  2. Další dílek děkuji.
    No to muckání s Luciusem je v této povídce opravdu zvláštní, ale nebudu nic prozrazovat.
    Jak přišel Brumbál na všechny viteály, to si taky nějak nevybavuji, ale je pravdou, že hodně věcí zde jde jako po másle, každý všechno ví, nikdo netápe. Taky nám to tady na druhé straně časově pěkně rychle ubíhá. Což jsem docela ráda.
    Chytrolínka Hermiona mi taky zde leze na nervy. Nějak pochybuji, že minulé poslední ročníky měly v Obraně souboje, když předešlí učitelé byli tak ubozí. To že je něco napsáno v Dějinách Bradavic, ještě neznamená, že to tak musí být pokaždé.
    S tím se setkávám věčně v povídkách, že Hermiona všechno ví, neboť to vyčetla v knihách, což je naprostá blbost, nikdy nic není v životě tak, jak je to napsano v knihách. Nejvíce mě baví, že v některých povídkách je Hermiona chytřejší než učitelé, kteří jsou starší o několik desítek let a mají životní zkušenosti a přitom Hermiona čerpá jenom z Bradavické knihovny, popř. z knih, co si koupila, a to je určitě jenom zlomek knih, které existují. V Bradavicích taky určitě všechno nemají, když většina čistokrevných má svoje vlastní rozsáhlé knihovny.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  3. tak tomu říkám "obrat" v ději :). moc se mi kapitola líbí a těším se na další Katie11

    OdpovědětVymazat
  4. Ani nevíš jak jsem vděčná že se to nevyvíjí podle mých odhadů protože pak by to znamenalo že je to průměrná povídka jako každá jiná a těch jsou tucty. to setkání v knihovně si ale mohla autorka odpustit me osobně tam přijde zbytečně navíc. Přijde mi že Fred a George Ronsa vnímaj jen jako mouchu jako zbytečnýho bratra že ho vlastně nemaj rádi. Moc se mi líbila cesta vlakem jak sebevědomě vlezl do kupí a přivlastnil si Luciuse akorát ta frustrace mi moc k luciovi nesedí. Já osobně bych čekala že ho lucius přetočí pod sebe a vezme si ho ale asi takhle nikdo nevi jak by se choval lucius z kánonu ve vztahu s potterem :D Viteály prokletý viteály v každý povídce mi překážej! :D 7 možná nestihl vytvořit ale co "teorie" o tom že potter je viteál bude to platit i tady? pokusí se bella vzkřísit pána co lucius na kterou stranu se přidá a kdo z těch dvou se první zamiluje do toho druhého? Já sázím na pottera. :D Super kapitola moc se těším na další a díky za překlad
    Jane

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prosím omluvte mé překliky a chyby :D
      J.

      Vymazat
  5. Já si říkala, že se musí něco stát, jinak by to bylo moc jednoduché:-) a taky by mě zajímalo, na jakou stranu se Lucius přidá, pokud se o viteálech dozví...a vsadím se, že Bella všem ještě pořádně zavaří:-) za kapitolu děkuju a těším se na další:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  6. Tady vzniká otázka, kolikrát ještě Voldemort povstane, než ho konečně někdo zabije? Jinak má autorka pěkné nápady, ale docela to všechno uspěchává. Teď poukazuju na zjištění o existenci viteálů. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  7. Páni úžasná kapitolka. Doufám, že Voldy zůstane tam kde je a nebude narušovat poklidný kouzelnický život. Už se moc a moc těším na pokračování. Kasuri

    OdpovědětVymazat
  8. HA, Fred a George nikdy nezklamou, chudák Ron, ten to vždycky odnese! :D :D Konečně jsme se dočkaly! :D ♥ Nevím proč, ale chyběla mi tomu nějaká jiskra? Přece jenom to jejich hrání s myší a tak...očekávala bych to od nich trochu promyšlenější, ale zase abychom se vůbec dočkaly, že jo :D Ten Voldy má tolik životů, jako kočka! Být na Harryho místě, asi bych už z toho byla otrávená :D :D Moc děkuji za kapitolku, teď jsem tu pár dní nebyla a tohle mě potěšilo ♥ Vaše povídky jsou pro mě jako droga, už :D

    lu♥

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj! Len som tak po dlhsom case isla kuk, ako sa tu mate (pairing tej druhej poviedky v preklade mi nesedi, tak necitam) a neuveritelne som sa potesila😀! Ved ty prekladas zase Luciusa. Mnamka. Zhltla som to cele, ja naopak nemam vyhrady k tomu, ako rychlo vyvalil Albus na Harryho vitealy, ved on sa nam tu nespominal casto, tak medzitym mohol skumat a hladat😀😀.
    Luciusov a Harryho vztah je zaujimavy, podla mna su uz kusok od toho, ze sa neovladnu. Vidim to velmi vzajomne. Ostatne uz bolo predo mnou napisane, tak este raz velke dik za preklad

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za další kapču.
    Jája

    OdpovědětVymazat
  11. Zlepšila si mi deň, ďakujem...
    Broskynka

    OdpovědětVymazat
  12. ahoj, pravě jsem tuhle stránku objevila a musím říct že povídku jsou fantastické. Kdy bude další kapitolka k této?

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)