Vítězstvím to nekončí – 03.

kapitola 3. Loajalita (autor Jutaki)

Beta: Nade

*Strašně moc děkuji za komentáře. :-)

   „Sophosi…?“ řekl Harry a ohromeně se díval na hada, který se připravoval k smrtícímu útoku. Ale byl to i Sophos, který se překvapeně zarazil uprostřed pohybu.

   „Mládě? Co to…?“ Uslyšel slabé zasyčení. Kdyby si Harry byl na sto procent jistý, že by se mu nic nestalo, šel by nejspíš k hadovi a pořádně se s ním přivítal. Avšak i přes své očividné překvapení mu neušlo, v jaké pozici se had právě nachází. Přeci jen, to že si spolu předtím tak dobře rozuměli, ještě neznamená, že je Sophos nadšen nastalou situací. V tuto chvíli mohl jen v duchu děkovat Malfoyovi za bariéru, kterou sem umístil.

   Avšak ve chvíli, kdy mu došla situace, ve které se nacházel, si uvědomil jednu zásadní věc.

   Jak se zatraceně ten zpropadený Malfoy dopídil k… SAKRA! Takže mě včera přeci jen slyšel. To je v hajzlu. O-o-o-ho! Tak to je opravdu zlé!

   Se zlým tušením se obrátil směrem k těm dvěma. Všiml si, že se ten blonďatý prevít vítězně usmívá a Snape má tvář plnou očekávání a lehké frustrace. Z jeho výrazu mu hned bylo jasné, že stejně jako Harry nebyl s ničím obeznámen. Avšak toto nijak neměnilo situaci. Nejhorší na tom bylo, že nevěděl, co má dělat a dle Sophosovy reakce by od něj neměl raději požadovat žádnou nápomoc…  

  „Tak? Jak se vám líbí můj dárek? Je krapet nebezpečný, ale myslím, že VY si s ním hravě poradíte. Že, Morsi?“ promluvil Malfoy a v jeho hlase byl znán pocit zadostiučinění. Avšak před nutností odpovědět ho přerušil Snapeův, již viditelně netrpělivý hlas. V této místnosti byl jen jeden člověk, který nic nechápal a k Snapeově smůle to byl právě on.  Harry mu, tím jak stál, bránil ve výhledu, ale i kdyby Sophose zahlédl, stejně by spoustu věcí nevěděl.

   Věci se stávaly čím dál zamotanějšími.

  „Mohl bych vědět, co je ten dárek, který tu způsobil už tolik povyku?“ zeptal se a Malfoy se potěšeně zašklebil. Jak se zdálo, vše doteď šlo přesně podle plánu.

   „Och jistě, Severusi. Omluv prosím mou nezdvořilost, ale chtěl jsem to udržet v tajnosti co nejdéle, protože by to zničilo překvapení“, řekl s až přehnaně milým úsměvem s ohledem na nastalou situaci.

  Harryho polil studený pot. Tohle nevypadalo dobře. A díky tomu měl až nebezpečně lákavé nutkání Malfoyovi vymazat paměť. Ale moc dobře si uvědomoval, že něco takové by mu jen tak neprošlo. Především proto, že tu s nimi stál Severus Snape. TEN Snape, který donutil každého studenta v Bradavicích, aby se před jeho pohledem přikrčil, pokud neměl doslova sebevražedné sklony. A Harry mohl s jistým uspokojením říct, že on mezi tu menšinu patří. Ale tohle je jiná situace. Neměl by zapomínat, že v této době ještě není Brumbálův špión. Právě naopak. A i když ho nikdy za rozhodnutí stát se Smrtijedem neodsuzoval – vždyť každý dělá chyby a on se tu svou snažil napravit celý zbylý život – něco jiného bylo vědět, že někdy v minulosti se něčeho takového dopustil, oproti tomu, když se to děje ve vaší přítomnosti a vy si toho jste plně vědom.

   Z jeho myšlenek byl vyrušen Luciovým monologem, který byl vyprávěn velice energicky. Byli i chvíle, kdy přitom pohoršen pohodil vlasy. Jak totiž mohl Harry právě zjistit, Lucius se rozhodl převyprávět snad celý den už od rána, i když na sebe narazili až po několika hodinách. Blábolil přitom, jak se probudil se zvláštním pocitem a podobné výmysly. 

   Nakonec se rozhodl, že nechá Malfoyovi volnou ruku. Je lepší se takovéto komplikaci přizpůsobit, než se jí mermomocí snažit vyhnout. A bylo mu jasné, že se to Snape dozví bez ohledu na to, jestli to tak chce. A pokud jim dojde, že nechce, aby to kdokoliv věděl – mohli to dost účinně použít proti němu.

    Harry mohl jen doufat, že se to obrátí v jeho prospěch.

   „… a při odchodu, s pocitem naprosto promarněného dopoledne, jsem ho zaslechl. Severusi, vím, že je něco takového naprosto nepravděpodobné, vzhledem k tomu, že v tuto chvíli se v kouzelnickém světě již nachází kouzelník, který je již touto schopností obdarován…“ Snape netrpělivě přešlápl z nohy na nohu a podrážděně protočil oči nad zdlouhavým vyjadřováním a naprosto jistým záměrem – uspat posluchače.  Nakonec se však Lucius, podle Harryho očekávání, dostával pomalu jádru věci, „ …ale i přesto jsme svědci neobyčejného úkazu.  Nedokážeš si představit, jak jsem byl překvapený. Mně neznámý sedmnáctiletý mladík, sedící v nejméně přístupné části luxusní restaurace, si s naprosto uvolněnou tváří povídá s jedním z nejnebezpečnějších magických tvorů. Severusi… je mi nesmírnou ctí ti představit dalšího – jistě výborného – kouzelníka, který je hadí jazyk.“

   V tu chvíli se rozhostilo ticho. A za tu dobu se i tomu nejhoršímu pozorovateli dostalo jedinečné příležitosti vidět změnu emocí v Snapově tváři.

   Jeho naprosto nečitelný výraz se ve vteřině změnil na nevěřícný, po chvíli na překvapený a nakonec pohlédl na Harryho s tak obdivným výrazem, až se pod tím pohledem Harry neubránil zčervenání.

    Opravdu by mě zajímalo, co je na tom tak úžasného…

   „Hadí jazyk?“ promluvil Snape s nepřítomným výrazem v obličeji. Hned na to však několikrát mrkl – jako znamení toho, že je jeho vědomí zpět – se již ostřejším hlasem zeptal: „A ten dárek?“

   Luciovo pobavené odfrknutí napovídalo, že OPRAVDU vše jde podle jeho plánu. Zatím to však pro Harryho vypadalo slibně. Ne, že by to bylo jisté, teď už stačilo je nějak zmanipulovat, aby o tom nikde nemluvili a udělat to tak, aby to považovali za svůj nápad… a třeba ani nebude muset.

    Sečteno a podtrženo: Harry se dostal do slepé uličky. Věděl, že tohle sám nezvládne. Vždyť byl ve světě intrik teprve druhý den a už se mu povedlo profláknout tak důležitou věc, a to tu, že je hadí jazyk.

  „Slyšel jsi někdy o Australském magickém hadu, který jediným kousnutím dokáže zabít jakéhokoliv kouzelníka? Navíc jsem slyšel zvěsti, že pokud se objeví kouzelník dost silný na to, aby ho had uznal za svého pána, vznikne mezi nimi jakési … spojení?“

    „Myslíš Satur Lepos? Podle mých informací je měli kouzelníci za posledních 50 let vybít. I když v zajetí by mohli žít tak maximálně jeden či dva jedinci. Více ne. Je to ještě vzácnější druh než pánův Nagini. A ta informace týkající se toho spojení… ano, také jsem to zaslechl. Avšak od té doby, co se v kouzelnickém světě začali objevovat mudbloods (nelíbí se mi ten český překlad) a začali svou krev míchat s krví čistokrevných kouzelníků, se nenašel nikdo dost magicky silný, aby byl něčeho takového hoden… Lucie, …nechceš mi snad naznačit, že jsi právě daroval jednoho z nejcennějších a nejvzácnějších hadů? Takže tvým plánem je, se nějak zavděčit Morsovi a dostat ho na pánovu stranu?“

   Co? Do prdele, to ne! …

  „…Uvědomuješ si, jak se zachová Temný pán, když se dozví, že existuje někdo, kdo by mu mohl konkurovat? Víš moc dobře, že v některých situacích je pánovo chování dost přehnané a tato situace je příliš do očí bijící.“ Snapeův pohrdavý tón dost jasně naznačoval, co si o této situaci myslí. A Harry z nějakého nepochopitelného důvodu začal pochybovat nad absolutní loajalitou Snapea.

   „Oh prosím tě, Severusi. Nejsem takový hlupák, abych si to neuvědomoval. Je nanejvýš jasné, že by pánovi vadila existence dalšího hadího jazyka. A ten dárek není žádný z mých plánů. Je to důkaz toho, že nám může Mors věřit“, usmál se sladce na Snapea.

   Uvědomují si vůbec, že tu spolu mluví, jako bych tu nebyl? Vždyť se tu nepokrytě vybavují o Voldemortovi!!! 

---

  Severus Snape zamyšleně následoval, spolu s Morsem, Lucia do jídelny, kde se měl podávat oběd. Byla to sotva chvíle, kdy byli přerušeni domácím skřítkem uprostřed debaty. Nestávalo se moc často, že by ho něco tak zaujalo, jako právě toto. Až měl chuť toho pitomého skřítka ztrestat za jeho opovážlivost. Avšak toto mu bylo zapovězeno, protože si – naštěstí včas – všiml, že Mors má, z nějakého nepochopitelného důvodu, tyhle kreatury v oblibě. A nejen je, ale i jiné magické potvory, jako třeba hady. Ne, že by k nim nechoval úctu, ale podle přístupu Temného pána si myslel, že hadí jazyk – pokud chce, aby ho had poslouchal – si musí hadovu poslušnost vynutit.

  Avšak, Mors mu naprosto vyrazil dech tím, že si dřepl – aby byl ve výšce, ve které se had nacházel – a i když nemohl rozumět hadímu jazyku, došlo mu, že Mors toho hada o něco žádal… ŽÁDAL!? A když se pak Lucius zeptal, co tomu hadu říkal, tak Mors jednoduše odpověděl, že ho požádal o to, aby se stal jeho společníkem. Avšak to nebyl ten největší šok. Ne … to nejděsivější bylo, že ten had ho poslušně poslechl a právě teď si v poklidu hoví obtočený kolem Morsových ramen.

   Severus si nemohl pomoct a pokradmu neustále sledoval jakýkoliv Morsův pohyb, či jeho výraz ve tváři. A díky jeho již dobře vytrénovaným očím, si mohl povšimnout, že je Mors v lehkých rozpacích, ale i tak byla z jeho chůze znát jeho spokojenost. 

  Neslýchané! Naprosto nemožné! Australští hadi jsou neblaze proslulí svou divokostí a neovladatelností. Dokonce i tento had má na sobě známky nepodařeného pokusu o podrobení. A on přitom…

  Severus užasle potřásl hlavou. Tohle byl naprosto neobyčejný den. Když ho tehdy potkal v knihkupectví, zaujal ho. Ne vzhledem, i když byl Mors svým způsobem hezký – přitom pomyšlení se lehce začervenal – a ani jeho drahými šaty. Byly to ty jiskry v očích. Jakoby pozoroval člověka, který je o mnoho let starší, než vypadá. Znal jen jednoho člověka, který se díval stejně. Byl to ředitel Bradavic. Albus Brumbál se proslavil tím, že porazil nejtemnějšího černokněžníka své doby. Zažil válku, a tak i její jedovaté úponky beznaděje. A přesto vyhrál, sám proti Grindelwaldovi v přímém boji o jejich budoucnost. Jen on věděl, jaké to je zažít válku a být v jejím středu. Díky tomu má neocenitelné zkušenosti a je považován za jednoho z nejmocnějších kouzelníků.

  Proto Severus nechápal, jak je možné, že někdo – kdo byl vychováván mimo celé toto kouzelnické dění, a dokonce i jeho předci – se na svět dívá tím samým pohledem. Pohledem, který viděl umírat desítky lidí a který měl na bedrech tíhu milionů bezbranných životů.

   K takovýmto lidem vždy choval úctu. Jediný důvod proč Brumbála nikdy řádně neuznal je, že ze sebe vždy dělal hlupáka. Chodil na veřejnosti v pobuřujících hábitech a tak zneuctíval všechny své čestné tituly. Vysmíval se kouzelnickému světu a především jeho tradicím, kterých si Severus cenil více než svého života. Protože bez nich bychom byli jen hlupáci bez morálky, jako ti ubozí mudlové, kteří se tak nestydatě považují za špici lidské evoluce.

  Díky myšlence o mudlech klesla Severusova nálada pod bod mrazu. Celým svým bytím je tak nenáviděl, stejně jako svůj poloviční původ. Kříženec. Jak odporné, ale přesto výstižné slovo to bylo. Právě díky své nenávisti k mudlům ho začala odsuzovat ta poslední osoba, která ještě doufala, že v sobě má něco dobrého. Ubohá Lili Evansová. Myslela si, že když spolu vyrůstali, tak zůstanou navždy přátelé. To však bylo naprosto vyloučeno, nejenom jejich rozdílnými povahami, ale ona ho nikdy nemohla pochopit. Lucius měl v tomhle pravdu. Nikdy si nebude rozumět s někým jako je ona a už vůbec, když se kolem ní motá Potter. Tak strašně ho nenáviděl, povyšoval se nad něj jen proto, že byl čistokrevný (och ano, Severus si myslí, že se proti němu spiknul celý svět, jen proto, že není čistokrevný) a jeho přítel Black… ten na tom byl úplně stejně. Zradil svou rodinu, zřekl se všeho, v co Severus věřil a tak se podle Severuse dostal na žebříček ještě níž, než jsou mudlové. U Pottera to tak hrozné nebylo, jejich rodina byla zkažená už celé generace a oni to přitom hrdě nazývali moderním myšlením.

  Kdyby se právě nenacházel v Luciově společnosti, nejspíš by si odporem odplivl. Díky této myšlence si uvědomil, že tu je ještě někdo další kromě Lucia, kdo by si na jeho spontánní chování mohl stěžovat. Nenápadně se proto podíval jeho směrem a překvapeně zjistil, že ho Mors nervózně pozoruje. Což ho poněkud překvapilo, ale jeho další myšlenky byly přerušeny Luciem, který je uvedl do prostorné místnosti.

  „Jistě již musíte být hladoví, prosím, usaďte se. Mí skřítci vás obslouží.… Pokud mi tedy nějací zbyli.“ dodal mrzutě. Při této poznámce Mors krvavě zrudl a provinile sklonil hlavu. Což nechápal - on za to přece nemohl, ale i tak pokorně přijímal vinu.

   Rychlý pohled na Lucia potvrdil, že si toho také všiml a se zamyšleným úsměvem se usadil.

  Jak se zdálo, Malfoyové nikdy nepromarnili příležitost, jak udělat na někoho dojem. Mohl tak pobaveně sledovat, jak si Mors ohromeně sedá ke stolu a přitom si prohlíží místnost. Ani se mu nedivil, i na něj to udělalo poprvé dojem. Celá místnost byla obložena černým mramorem a vysoký strop podpíralo několik řad sloupů z téhož kamene. Po levé straně od vchodu byla masivní okna, sahající až ke stropu, poskytující výhled do skvostné zahrady. Uprostřed místnosti býval protáhlý stůl – dnes je však menší a kulatý. Ach ano, příliš dlouhý stůl jen pro tři lidi, by působil příliš neosobně. V místnosti se však nenacházely žádné svícny, a i přes existenci oken sem neproudil dostatek světla, proto na stěny byla uvalena kouzla, která vydávala matné světlo.

  Výsledek byl vskutku adekvátní.

  Již s mnohem lepší náladou se usadil ke stolu. Místa byla schválně rozmístěna tak, aby měl každý naprostý přehled o svých společnících. Ale pro lehce nervózního Morse to nejspíš nebyla nejpříjemnější možnost. Severuse napadlo, že si možná uvědomil, že ho celou dobu bedlivě sleduje a je z něj nervózní.

 Zamyšleně si dal stranou z obličeje vlasy, které mu tam před chvíli spadly. To, že je nervózní mohlo znamenat, že chtěl něco zatajit, nebo mu něco nevychází podle plánu. Při tom pomyšlení musel odolat nutkání se zašklebit. Co poznal Malfoye, se ani on neubránil pomyšlení, že mu někdo jiný neustále převrací plány. Ale zase nemohl popřít, že díky němu dostal mnoho jiných zajímavých příležitostí. Mohl strávit celé léto výzkumem, setkat se s Temným pánem a nyní i zjistit šokující pravdu o Morsovi.

  Hadí jazyk… to, že je hadí jazyk znamená, že je nějak spřízněný se samotným Salazarem Zmijozelem. A přitom se nezdá být, byť jen vzhledem či mluvou, jako Temný pán, který má čím dál zvrácenější myšlení. Nepochyboval, že to nebude trvat dlouho a pokusí se o to samé, jako kdysi Grindelwald. Jenže v této době se nenachází nikdo, kdo by ho mohl zastavit. Ani ten hlupák, který řídí chod Bradavic, by proti němu nic nezmohl. Možná, že dokázal porazit Grindelwalda, ale lord Voldemort předčil i jeho…

  Avšak červíček pochybností mu vrtal hlavou. Byl to právě Mors, který se tu zčista jasna objevil. Neznal sice jeho sílu, ale on nikdy nebude zpochybňovat rozhodnutí toho hada, který se k němu dobrovolně přidal. Tohle by se totiž nikdy nestalo ani samotnému Temnému pánovi.

  Už nějakou dobu nesdílel názory s pánem. Jeho loajalita zmizela neznámo kam a nepochyboval, že Lucius na tom byl stejně. Jediný důvod, proč u něj stále zůstávali, byl ten, že se neobjevil nikdo, kdo by jim nabídl něco lepšího. Až doteď. A jak se zdálo, Lucius už provedl jisté kroky, aby se vymanil z jeho vlivu. Jeho záměry mu došly hned, jak se dozvěděl, že Mors je hadí jazyk. Nezaváhal a připojil se k tomuto plánu také. Dokonce zašli tak daleko, že před ním mluvili o neschopnosti Temného pána.

  Ale stále tu zůstávala nevyřčená otázka: Kdo je vlastně Pater Mors!? A co všechno dokáže? Je on ta správná volba?  

* * * * * * * * * * * * *

Poznámka autorky: 

*Harry (jak mě upozornila Nade) v této kapitole skoro nic neřekl i přes to, že celou dobu v duchu šílí, že se vyzradilo jedno z jeho tajemství. No... popravdě nic neřekl, protože si není jistý, jestli by to nějak nepokazil, ... čeká na vhodnou příležitost. 

*Tahle kapitola byla kecací (jak jste si jistě všimly), potřebovala jsem se přes to konečně dostat, chtěla jsem totiž, aby jste pochopili situaci kolem Severuse. V podstatě není "zlý", jen má jiné priority. Přitom jsem nechtěla, aby se to odehrálo stylem: Někdo (buď Lucius nebo sám Severus) se rozpovídá o jeho důvodech přechodu k Voldemortovi, přišlo mi to vlezlé a nemožné. Pochybuji totiž, že by nějaký Zmijozel o sobě nebo někom jiném bez obalu mluvil a nezatajil nějakou důležitou věc.  Takhle mi to přišlo nejlepší, nikdo nikomu neleze do soukromí! :-P 

*Sophos: Ó ano! Já toho hada miluji. Není sice krásný se všemi těmi jizvami, ale mě to připadá takové ... unikátní! (:-D) Mám toho hada opravdu ráda a díky němu se vyhnu spoustě nepříjemnostem. Takhle se může Harry spoustu věcí dozvědět a nikdo nepojme podezření (pokud ho nikdo neuslyší mluvit hadím jazykem). Co si pamatuji, dokonce byla chvíle (to jsem zrovna psala a nevěděla jsem co dál - byla jsem zoufalá) jsem jen tak Nade řekla, že by bylo fajn udělat ze Sophose hlavního hrdinu. xD 

*Oslovení: Lucius se Severusem oslovují Harryho Morsi. To je jeho "příjmení". Udělala jsem to tak, protože 1. Pater je podobné Potter a to se jaksi nelíbí Severusovi a 2. lépe se to vyslovuje, je to kratší a lépe to zní.

2. kapitola<<<>>>4. kapitola