16. března 2014

02. Death of Today

Autor: Epic Solemnity
Překlad: Jutaki AiShine
Beta: Nade

 Moc děkuji všem, co komentovali. Udělali jsme mi velkou radost.
Děkuji za komentář: Anna; Martina; Bobo; Ariwa sea; Káťa; Jája; Sungie; Anny; Zuzana; Katie 11; Charli; Catherine; Arianna; Jenny a Lily.

Doufám, že i tento díl bude mít tak skvělé ohlasy. Předem děkuji za komentář. Jutaki

***
ČASOVÝ POSUN

Kapitola druhá

  Šedozelené oči zkoumaly ples kolem sebe, jeho znechucení a nuda se stupňovaly. Jak si tyhle věci mohou lidé užívat? Všechno to bylo jen o statusu, o moci a vychloubání se svým bohatství a popularitou.

  Izar se opřel o zeď blízko občerstvení, s pohledem upřeným na tančící páry a muže a ženy, kteří jeden k druhému hovořili mimo taneční parket. Konal se velký, letní, Ministerský ples. Ministerstvo, jak se zdálo, pořádalo v průběhu roku několik extravagantních plesů s použitím peněz z vybraných daní od čarodějů, jako prostředek k zaplacení za směšnou zahraniční kuchyni, hedvábí a diamanty roztroušené po velké místnosti.

  Izarovi to nepřipadalo ani v nejmenším lichotivé.

  Bylo zvláštní, kolik toho v posledních čtyřech letech v kouzelnickém světě zvládl.

  Přijel do Bradavic jako chudý sirotek s nejasným očekáváním. Sice byl stále chudý a sirotek, ale za ty čtyři roky v Bradavicích se toho tak moc naučil.

  Jeho zahořklý a chladný přístup se také změnil. Pokud to nebylo nezbytně nutné, se studenty se nestýkal a s nikým ve škole si nevytvořil žádné zvláštní pouto. První dva a půl roku, mu byl Draco Malfoy trnem v patě. Mumlal "mudlovský šmejd" pokaždé, když se potkali na chodbách nebo ho zesměšňoval. Když na to Izar nereagoval, nakonec ten blonďatý pitomec sklapnul.

  To že byl ‚Mudlovský šmejd‘ ho neobtěžovalo. Nebyl zrovna hrdý, že měl tak blízko ke špinavým mudlům, ale byl tím zatraceně nejlepším Mudlovským šmejdem v kouzelnickém světě. Nebo alespoň by mohl být nejlepší. Izar nebyl tak arogantní, aby tvrdil, že se už nikdy nepotřebuje učit.

  Protože se musí naučit více. Neexistoval nedostatek poznatků, zejména pro něj ne.

  V loňském roce, ve svém čtvrtém ročníku, zvládl NKÚ, které se dělají v pátém roce. Na žádost ředitele školy, Albuse Brumbála, absolvoval Izar tyto zkoušky, aby prokázal, jestli je připraven přeskočit třídu. Přeskočení ročníku se v Bradavicích stalo předtím jen jednou. Překvapivě to byla dívka z Mrzimoru, před několika desítkami let.

  Izara nijak nepřekvapilo, že prošel s vysokým skóre. Neřekl živě duši, že vynechává pátý ročník a příští rok jde do šestého. Jediní lidé, kteří to věděli, bylo několik vybraných na ministerstvu, profesoři, a Nevyslovitelní.

  Nevyslovitelní…

  Izar vydechl, jeho oči zapátraly po těch pár Nevyslovitelných, kteří se kolem nacházeli. Jen málo lidí znalo jejich identitu, pouze ti, kteří pracovali na ministerstvu. Izar je všechny znal jen proto, že od nich na konci čtvrtého roku dostal nabídku k práci – po tom co složil NKÚ. Izara jejich žádost na využití jeho inteligence v jejich laboratořích zaskočila.

  Tu práci vzal.

  Magie a magické teorie Izara vždycky zajímaly. Byl u vytržení, když tu práci přijal. Svou pracovní pozici si překvapivě dost užíval. Vše co měl na práci, po celý den, bylo experimentování s magií a teorií toho všeho.

  Ředitel dal souhlas, aby Izar pracoval s Nevyslovitelnými, ale pouze během letních prázdnin. Jeho pátý rok – vlastně šestý – začne za pár týdnů. A jeho patnácté narozeniny budou také za pár týdnů – přesněji dva týdny před začátkem dalšího školního roku v Bradavicích. Čtrnáctiletý Nevyslovitelný… Izar to považoval za zábavné.

  Bohužel, musel stále zůstat v sirotčinci. Pokaždé, když se do sirotčince vrátil, jeho nenávist k mudlům zuřivě vzrostla.

  „Vypadáš znuděně, Izare,“ protáhl svůdně hlas vedle něj.

  Izar se otočil na malou dívku vedle sebe a věnoval jí krátký, malý úsměv. „Daphne,“ pozdravil ji klidně a obrátil se zpět k politikům. Blonďatá Zmijozelská dívka, z Dracova ročníku, byla jedním ze tří lidí, které občas toleroval. Většinu času mu však šla na nervy, jen proto, že si myslela, že ona mu nejlépe porozumí a neustále se ho pokoušela vytáhnout z jeho chladné ulity.

  Neměl zájem o přátelství, nebo o to být tak aktivní, jak si ona přála, aby byl.

  „Táta říkal, že přeskakuješ pátý ročník a jdeš rovnou do šestého. Přesně do toho ročníku, kde jsi měl být od začátku.“

  „Ano,“ odpověděl krátce Izar, podrážděný, že se to neudrželo pod pokličkou. Nechtěl, aby se šířili novinky o tom, že přeskakuje ročník. Otec Daphne, pan Greengrass, pracoval na ministerstvu, a byl ve školní radě Bradavic, společně s Luciem Malfoyem.

  Izar si byl jistý, že to Lucius Dracovi již řekl. Ten malý darebák teď pravděpodobně slídil někde tady na plese, a hledal vhodnou chvíli, aby ho s tím mohl konfrontovat.

  Ne, že by byl Izarovi fakt, že přeskakuje rok, nějak nepříjemný. Ve skutečnosti to byla úleva. Už byl znuděný nedostatkem výzvy. A dramata studentů shledával tak… únavná a zbytečná.

  Alespoň nikdo nevěděl, že je Nevyslovitelný - kromě Brumbála a samotných Nevyslovitelných. Ani ministr nechtěl fušovat do výběru Nevyslovitelných, držel si odstup.

  „Chceš si zatančit?“ zeptala se Daphne a opřela se o zeď vedle Izara. Na svou otázku však předem znala odpověď. Proto necítil potřebu jakkoli reagovat. „Dnes večer mě sem dovlekl můj otec. Přitom jsem jen chtěla dohnat svou četbu,“ prohlásila lehkomyslně.

  Izar se na Daphne otočil, jeho oči se zasekly na posměšném úsměšku na její tváři. „Neposmívej se mi,“ zamumlal. Odstrčil se od zdi. „Nemusíš ze mě dělat hlupáka, nenávidíš čtení a zbožňuješ tyhle… tyhle odpudivé společenské akce.“ Jeho ruka pokynula k čistokrevným.

  Lehce se zasmála, její tmavozelené oči se zatřpytily. „Já vím, že bys svůj hezký obličej raději ponořil do zaprášené knihy.“ Napřímila se a přistoupila blíže k Izarovi. Její oči byly ve stejné výšce, jako jeho vlastní, což dokazovalo, jak malý Izar byl. Daphne byla nejnižší čarodějka v jejím ročníku, jenže ona byla atraktivní a její tělo nevypadalo divně, i když bylo tak malé. „Což mě přivádí k otázce, Izare, proč právě ty jsi tady? Na Ministerském plese plný čistokrevných lidí, které nenávidíš?“

  Ne, že by čistokrevné nutně nenáviděl. Nestaral se o jejich pyšné postoje a jejich předpoklady, že oni jsou ti lepší. Mohou být čistší, ale rozhodně nebyli lepší. To mudlové a mudlorození byla sorta, kterou nenáviděl nejvíc. Byl zhnusený vlastním druhem, proto se vždy snažil udělat všechno nejlíp a zdokonalovat se.

  Izar udělal krok dozadu a blýskl po ní úsměškem. „Jaká škoda, že tvůj ‚taťka‘ ti nemůže říct všechno, nemám pravdu, Greengrassová?“

  S touto poznámkou na rozloučenou se otočil na patě, aby unikl před ní a její ukecanou pusou. „Dlužíš mi tanec,“ ozvalo se za ním varovně.

  Zatraceně. Neuměl tancovat a nebude ze sebe dělat blázna tím, že ho bude vést. Protože on prostě věděl, že Daphne by byla tím, kdo vede.

{Death of Today}

  Lucius naslouchal klábosení lidí kolem sebe. Nebylo moc překvapující, že většina z nich tu byla především kvůli Tomu Riddlovi. Většina ze zaměstnanců ministerstva nebyli Smrtijedi, a tak netušili, že vysoce postavený politik intrikuje proti nim. Ale snažit se vyhnout Tomu Riddlovi bylo nemožné. Byly to můry lákané jeho plamenem.

  Tom Riddle, některým známý také jako Lord Voldemort, byl hlavní náměstek Ministra kouzel, a občas zaskakoval za vedoucího Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, když si Amelia Bonesová musela vzít nemocenskou kvůli její rakovině. Navenek se Tom jevil jako muž kolem šedesáti let s černými, stříbrem protkávanými vlasy, a s pomalu stárnoucí tváří. Jeho oči byly temné a pronikavé, avšak zdaleka ne tak pronikavé, jako jeho skutečné oči.

  Lucius mnohokrát viděl, co je pod kouzlem, které Temný pán používal k získání této podoby. Jeho pravá podoba nebyla starší než třicet – byla přesně v tom věku, kdy se Temný pán stal nesmrtelným. Místo stříbrných měl husté tmavé vlasy a jeho kůže byla bezchybná. Dalo by se říci, že Temný pán byl přitažlivý, ale Smrtijedy více přitahovala jeho síla a ideály.

  Obvykle Tom Riddle, politik, udržoval plynulou konverzaci a pravděpodobně nikdy na nikoho nezapomněl. Přesto se dnes zdál být roztržitý. A Lucius byl jediný kouzelník, který si všiml, kam Tomova pozornost směřovala.

  Tmavé oči sledovaly pružnou postavu Izara Harrisona.

  A Lucius se fascinaci Temného pána nedivil. Nejenže byl Izar Harrison velmi atraktivní – ne-li rovnou krásný - mladý muž, ale nesl se způsobem, který nikdy předtím neviděl. Byla v tom téměř sebe-nenávist, spojená se sebejistým vykračováním. Dvě protichůdné emoce. Jak může někdo nenávidět sám sebe, a zároveň být jistý a sebevědomý?

  Lucius Izara od toho prvního dne na nástupišti neviděl, ale Draco mu o mladším chlapci napsal při více než jedné příležitosti.  

  Pryč byly obavy a strach z příchodu do nové školy, do nového života, a nahradily ji inteligence a vyspělost, které se zračily v Izarově tváři. U někoho tak mladého Lucius takovou vyspělost nikdy neviděl. Mladý muž vyrostl do krásy. Kráčel se smrtící grácií, pasující k jeho poměrně pružnému a drobnému tělu. Jeho černé vlasy byly přírodně zvlněné, zatímco několik neposedných pramenů se vlnily přes ně. Tvář byla čistě aristokratická; rys, který spolu sdíleli pouze čistokrevní. Vysoké lícní kosti, nepatrně prohloubené tváře a štíhlý krk, vše aristokratické znaky. Přesto chlapec tvrdil, že je mudlovský šmejd.

  Ale ty oči

  Lucius měl ohledně chlapcova původu podezření. Nesdílel názor se svým synem, který chlapci uvěřil, že je mudlorozené dítě.

  Nicméně, Lucius byl pyšný, že se jeho Lord o toho chlapce zajímá. Pokud mohl soudit podle výsledků jeho testů, Izar Harrison byl mladý génius.

  „Jeho jméno je Izar Harrison,“ zašeptal Lucius tiše do ucha Temného pána, když muž pohlédl na chlapce.

  Tom pozvedl obočí. „Skutečně?“ Jakmile se muž dozvěděl to nevýznamné příjmení, snažil se předstírat nezájem, ale Lucius se nenechal zmást. Cítil, jak ho k tomu mladíkovi něco táhlo. Chlapec by byl pro jejich stranu dobrým přínosem. A věděl, že Temný pán to něco cítil také. Temný pán nebyl hloupý. Potencionálního přívržence poznal stejně dobře jako Lucius.

  A skutečnost, že Temný pán na chlapce zaměřil svou pozornost, jakmile vstoupil, o něčem vypovídala.

  „Ano, je považován za Mudlovského šmejda,“ souhlasil tiše Lucius, který pochopil reakci Temného Pána. „Ale chlapec má neobvyklé křestní jméno a jeho charisma neukazuje na dítě vychované u mudlů.“ Lucius se krátce odmlčel a přitom střelil varovný pohled po ministerském pracovníkovi, když se je ten pošetilý muž snažil oslovit. „Žije v sirotčinci.“

  To vzbudilo zájem Temného pána. Lucius toho o Tomu Riddlovi věděl velmi málo, ale věděl, že byl vychován v sirotčinci.

  Snažit se chovat k ‚Tomu Riddlovi‘ na veřejnosti normálně bylo vždy obtížné. Protože když Tom Riddle stanul před svými Smrtijedy jako Lord Voldemort, neúctu nebo drzost netoleroval. Nebylo dovoleno mluvit s Temným pánem bez vyznání, a občas byli někteří Smrtijedi na setkání potrestáni kvůli jejich nedostatku úcty během dne na ministerstvu. Jeden prostě musel mít na paměti, že Temný pán je nadřazený a vždy bude nadřazený bez ohledu na to, jestli vypadá jako příjemný šedesátiletý politik, či po čertech pohledný Temný pán s nepřátelskou povahou.

  „Bydlí v Sirotčinci svatého Patrika, v malém, mudlovském, rozpadajícím se sirotčinci blízko Londýna. Pravděpodobnost adopce je tady nejnižší v regionu.“ Lucius se pohledem ujistil, zda to Temného pána zaujalo. Politik mu pokynul, aby pokračoval. „Pan Harrison zřejmě nemá o pravých rodičích žádné dokumenty. Mně nepřipadá jako mudlorozený. Ten chlapec… on je čistý génius.“

  Lucius sledoval, jak se Izar odtáhl od slečny Greengrassové. Chlapec se nudil, jeho výraz to jasně signalizoval.

  „Je legrační, Lucie, že máš takový zájem o chlapce, který může být ze stejné sorty, kterou zabíjíme.“ Lucius ztuhnul, když si uvědomil, že mohl ohledně vyjádření zájmu o známého Mudlovského šmejda překročit hranice. „Bohužel mám pocit, že jsem jím přitahován stejně silně jako vy. Ne-li víc…“

  Tom Riddle vstal a vrhnul na Lucia chladný pohled, přesto byly jeho oči hladové. „Představ mne tomu dítěti.“

  Lucius si dovolil malý samolibý úsměv.

{Death of Today}

  Izar vytáhl kapesní hodinky a zkontroloval čas. Už za pár minut…

  Owen Welder, jeden z vedení Nevyslovitelných, donutil Izara k alespoň dvouhodinové účasti na ministerském plese. Z toho, co Izar věděl, bude tahle sešlost trvat celou noc. Jak to kdokoli mohl považovat za nejlepší událost dne?

  „Pane Harrisone,“ přerušil hlas Izarovo zadumání. Aniž by vzhlédl od opotřebovaných kapesních hodinek, které ukradl jednomu z dětí v sirotčinci, věděl, kdo před ním stojí.

  Uběhly tři roky v Bradavicích, než si Izar uvědomil, že energie, kterou dokázal z ostatních vycítit, byla jeho schopnost cítit a vnímat magii. Jak se stával starším, byl na vnímání magie kolem sebe stále citlivější. Dobrým příkladem jeho nedostatku schopností v jedenácti bylo, když nemohl cítit žádnou magii vycházející z McGonagalové, ale teď cítil její auru docela dobře. Byla mocná čarodějka, velmi světlá a čistá čarodějka, ale zdaleka nebyla tak silná jako Brumbál a Severus Snape. Izar dokonce cítil, jak sílili studenti. Dokonce i objekty v okolí hradu nesly podpis, který dokázal vycítit.

  Až na to, že necítil magii, která vycházela z něho samotného. To bylo dost zajímavé téma k prozkoumání. Zřejmě existují další magicky citliví kouzelníci. Bylo nemožné vnímat svou vlastní auru. Přesto měl Izar potřebu vlastní auru cítit, dal však tento projekt stranou na později.

  Být v blízkosti  Brumbála Izarovi naštěstí pomohlo kontrolovat jeho třes a recidivu, když ho obklopovalo příliš mnoho síly. Jedním z důvodů, proč měl takový zájem o magii a magickou teorii bylo to, že měl dar cítit a vnímat magii. Užíval si proniknutí do jádra magie a odstraňování vrstev, aby mohl studovat každou charakteristiku.

  „Pane Malfoyi,“ zamumlal Izar na pozdrav. Zaklapl kapesní hodinky, než je dal do kapsy svého hábitu.

  Vzhlédl k vysokému a hezkému blonďákovi, v pozorování mužovy tváře měl Izar zvláštní zálibu. Jedna z věcí, která se po všech letech v Bradavicích nezměnila, byl jeho zájem o ostatní lidi. Užíval si, když je pozoroval a hledal vady, nebo tiky.

  Zdá se, že Dracův negativní názor na Izara, zájem jeho otce neovlivnil. Lucius sledoval Izara stejně zaujatě, jako Izar pozoroval jeho. Chladné šedé oči přejely jeho tělo po celé délce. „Velmi lichotivé šaty, pane Harrisone, vhodné pro oslavu. Předpokládám správně, že vás sem rada pozvala jako gratulaci k absolvování vašeho NKÚ a pokračování na vyšší úrovni?“

  Izar shlédl dolů na své šaty z druhé ruky, poznal výsměch, když ho slyšel. Neměl peníze, aby si koupil slušné šaty. Svou výplatu obdrží až na konci léta. Dokonce i poté Izar většinu z toho odevzdá Bradavicím – na zaplacení části jeho dluhu.

  Aniž by vyjádřil jakoukoli emoci, podíval se zpátky na muže. „Něco takového, pane Malfoyi.“ S odkašláním ustoupil o krok dozadu. „Nyní, pokud mě omluvíte, musím se vrátit… domů.“

  Než se stačil otočit, ucítil známý pocit husí kůže běžící podél jeho paží. Izar se zaměřil na silnou auru, podobnou jako měl Brumbál, ale mnohem temnější. Pomalu se otočil na muže nebo ženu, který probudil jeho zájem. K jeho překvapení stál ten muž přímo za ním.

  Musel zaklonit hlavu, aby pohlédl do očí, které na něj shlíženy. Izar couvnul o další krok - tentokrát proto, aby nevypadal jako blázen, když musel tak moc zaklánět hlavu.

  „Pan Harrisone,“ Luciův potěšený hlas polechtal jeho uši. „Rád bych vám představil pana Toma Riddla, hlavního náměstka ministra.“

  Poprvé po letech ztratil Izar řeč. Byl ohromen mocí, kterou viděl v tomto muži, cizinci. Je pravda, že o Tomu Marvolo Riddlovi už četl v knihách. Muž byl oslnivý a úspěšný politik. Když ho teď Izar viděl, všiml si, jak je vysoký a s jakou čistou arogancí a mocí se nese. Takhle nějak si představoval, že by měl působit Brumbál, kdyby muž nebyl tak jemný a laskavý. 

  A co bylo divné, cítil se k tomuto muži přitahován. Byl to velmi silný tah, který Izar sice mohl ignorovat, ale citelně na něj působil.

  Tom Riddle natáhl ruku a vyrušil tak Izara ze zamyšlení. Bylo toho příliš málo, aby si vyvodil závěry. Proč ho tenhle muž, který byl stejně silný jako Brumbál, tolik ovlivňoval? Takhle se necítil od chvíle, kdy v prvním ročníku objevil cítění magie.

  Izar, který si myslel, že mu Riddle nabízí ruku, byl již podruhé zaskočen, když muž místo ruky uchopil jeho bradu. Izar již Riddlovi do očí hleděl, ale ruka na bradě se měla ujistit, že jeho pozornost nezakolísá. Pomalu – snad, že si ten pohled užíval – natočil Riddle jeho tvář střídavě na obě strany.

  „Pane Harrisone, je mi potěšením,“ zamumlal Riddle. Izarovi to znělo spíše jako předení.

  Tuhle informaci odsunul stranou pro pozdější prozkoumání, když při doteku vyššího muže ucítil jiskření putující po jeho kůži. Tohle nebylo normální. Bylo normální, že mohl živě cítit mužovu sílu, ale jeho reakce na Riddla nebyla normální.

  Riddlova ruka klesla z jeho brady a pomalu sklouzla po celé délce jeho pravé paže, až se chladné prsty stočily kolem jeho dlaně. Izar tam přihlouple stál, když Riddle potřásl jeho poněkud ochablou rukou.

  Izar odvrátil pohled od Riddla k Luciovi Malfoyovi. Skrz přimhouřené oči si všiml, že blonďatý muž se potěšeně a vědoucně ušklíbal. Izarovi se nelíbily tyhle… tyhle tajnosti, které mezi těmi dvěma byly.  Nepřijme poslušně tu jejich hru, kterou hráli jen proto, že byl mladší a méně ‚čistý‘.

  Izar začal být rezervovaný a popuzený. Proč se všechno musí točit okolo krve?

  Vytrhl svou ruku z Riddlova sevření, hrudí se mu šířilo podráždění. „Jakoukoli hru hrajete, nechci s tím mít nic společného.“ Zaměřil se na Riddla, největší zdroj jeho frustrací. Beze strachu se muži podíval do očí. „Nikdy jsem se nepletl do politiky, ani to nemám v plánu. A to zahrnuje i stýkání se s podobnými vámi dvěma.“

  Jeho oči zachytily šíleně oranžové vlasy a Izar zaměřil svou pozornost na Owena Weldera, hlavního Nevyslovitelného. „Pane Weldere,“ Izar zesílil svůj hlas, čímž přitáhl mužovu pozornost. Nevyslovitelný měl velmi vysokou, svalnatou postavu. Byl to velký muž s hustými oranžovými vlasy, přecházející do vousů v jeho tváři. Živě Izarovi připomínal Hagrida, poloobra z Bradavic. „Je pět minut po deváté. Mohu už odejít?“

  „Ach, můj chlapče!“ zabručel muž, potěšený úsměv se samolibě rozšířil přes jeho ústa. Sáhl do kapsy hábitu a vytáhl malou knihu. Hodil ji a Izar ji jednou rukou zachytil. Věděl, že je to přenášedlo, které ho přenese zpět do toho půvabného sirotčince. „Uvidíme se zítra,“ mrkl a pokračoval dál, posloužil si při tom velkým pohárem vína.

  Než ho Izar stačil aktivovat, bylo jeho pravé zápěstí uvězněno dlouhými prsty. Byl poněkud tvrdě přitažen k Tomovi Riddlovi. Izar cítil mužův hněv. Tomova magie se stala trochu palčivá a nepříjemná. Nebylo pochyb o tom, že důvodem byla Izarova neúcta.

  „Ujišťuji vás, že vaše domněnky jsou špatné. Není tu žádná ‚hra‘, kterou s vámi hrajeme.“ Tmavě hnědé oči byly velmi blízko. Nikdo ještě nenapadl jeho osobní prostor tak, jako tento muž. Když se jejich pohledy protnuly, přistihl se, že se nedokáže odvrátit díky výzvě, kterou tam viděl.

  „Obávám se, že je těžké tomu uvěřit,“ zašeptala Izar a snažil se přitom uvolnit své zápěstí, které mu svíral. Muž ho nepustil. „Proč plýtváte svou mohutnou temnou silou na to být politikem? Řekl bych do vás mnohem víc.“

  „Tohle je nevhodné místo na diskutování o takovýchto věcech.“ Riddle se odtáhl a shlédl na Izara s něčím velmi blízkým obdivu.

  Izarova zvědavost se probudila, když si uvědomil, že muž jeho předpoklady nepopřel. Že bylo v Tomovi Riddlovi něco víc, věděl hned, jak se jejich oči setkaly, a Izar chtěl vědět všechno. Bylo v jeho povaze vědět o věcech všechno a ne jen kusy a střípky. Avšak dokázal vycítit hrozbu, která z Riddla prosakovala. Ten muž byl záhada a také nebezpečný kouzelník. Pokud se bude Izar hnát za svou zvědavostí, mohl by se ocitnout na místě, odkud už není cesty zpět.

  „Obávám se, že se musím vrátit domů,“ odpověděl ostře Izar, rozhodnutý nezmiňovat se o tom, že sirotčinec byl od pojmu ‚domov‘ velmi daleko.

  Když teď Riddle ukázal trochu více ze své osobnosti, a to navzdory skutečnosti, že byla smrtící, Izara to zaujalo a byl více nakloněn k naslouchání. Neměl rád, když před ním lidé nasazovali prázdné masky – prostě proto, že přes ně viděl.

  „Já vím, kde vás najdu.“

  Bylo to jak varování, tak i slib. Riddle už o něm věděl a hodlal to použít ke svému vlastnímu prospěchu. Izar ztuhle přikývl, sevřel své přenášedlo a poklepal na něj svou hůlkou. Začalo se v jeho rukou zahřívat.

  Bylo to jen pár vteřin, ale to stačilo, aby zachytil predátorský záblesk v mužových očích.

  Proč měl Izar pocit, jako by právě sám sebe dostal do sevření predátora? Nicméně, nemohl popřít vzrušující pocit, který jím proběhl. Většinu svého života hrál na jistotu. Trocha vzrušení mu nemůže ublížit.

  Kromě toho, černou magii vždycky považoval za fascinující.


  „Uvidíme se brzy,“ zamumlal tiše Riddle, jakmile se Izar přenesl pryč.


***

26 komentářů:

  1. Paaani:-) Tak zatim to vypada na moc povedenou povidku. Tahle cast se mi moc libila. Jsem velmi zvedava co presne dela ta tajna skupina a co po Izarovi bude chtit Tom :-D :-D Dekuji za preklad!!
    Anna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se ti líbí i druhý díl. Děkuji za komentář. :-)

      Vymazat
  2. Je zvláštní číst o "Harrym" na druhé, poněkud temné, straně:-) i když tady to vlastně ani Harry není. Izarova osobnost se mi moc líbí a taky dnešní kapitola slibuje zajímavé pokračování. Jsem ráda, že je v téhle povídce Voldemort relativně normální (myslím tím jeho vzhled, ptž jinak je všude prezentován jeho hadí podoba:-D děkuju za tuhle kapitolu a vůbec i výběr téhle povídky a budu se těšit na další neděli:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím říct, že samotná autorka má rada podobně vytvarovaného 'Harryho'. Ne, že bych jí kritizovala, právě naopak. Je příjemné číst OOC u kterého si člověk netrhá vlasy. :-)

      Vymazat
  3. Noo, vypadá to dobře, opravdu bych řekla, že ztotožnit,promiňte mi ten výraz, "klasického" Harryho s tímto "Harrym" je takřka nemožné... A co se týče Riddla, přemýšlela jsem, co se mohlo dít, když se Harryho nepokusil zabít. Ale nenapadlo mě, že by se k nesmrtelnosti dostal tak blízko, že by se ocitl v tak zachovalém stavu :-)
    Mimochodem, uslyšíme ještě o Potterech? Když na ně Voldemort nezaútočil, tak by měli být ještě naživu, předpokládám....
    Děkuji moc za překlad a budu se těšit zase za týden...:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tvým názorem na Harryho víceméně souhlasím, ale v pozdějších kapitolách člověk musí uznat, že opravdu čerpala z původního Harryho.

      K Potterům a nesmrtelnosti se vyjadřovat nebudu (i když mě to láká), nechci nijak zkazit dojem z budoucího vývoje. :-)

      Vymazat
  4. Mně to samozřejmě nedalo a hned jsem se pustila do originálu, takže jsem celý týden vypadala jako vyoraná myš, neboť tato povídka má docela dost kapitol. Trochu mi to připomíná Blackova dědiče, ale Izar je ještě lepší, hlavně se mi líbí jeho humor a zejména jiskření mezi hlavními hrdiny.
    V této povídce si myslím užijeme dost všech "hrdinů či padouchů" z HP.
    Teď si tuto povídku budu jenom pomalu užívat v českém překladu.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem trochu mrzutá, že jsi se hned hnala k originálu, ale byla jsem upozorněna, že s tím mám počítat.
      Doufám jen, že se ti ta povídka líbila natolik, že jí vydržíš číst v mé české zkomolenině až do konce. :-)

      Vymazat
  5. Jsem zvědavá, co bude dál. Tohle je neobvyklý pohled na Pottera.

    OdpovědětVymazat
  6. Myslela jsem si, že se neděle nedočkám. Konečně další díl a tentokrát se na scéně objevil i Tom. Zamilovala jsem si Izara jako postavu, s normálním Harrym se nedá srovnávat. Jen jsem zvědavá na Izarova otce a na jeho rozvíjející se vztah s Tomem a na... všechno:)
    Díky za úžasný překlad už teď se těším na další díl.
    Anny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem se nemohla neděle dočkat, těšila jsem se reakce u druhého dílu. :-) Jinak děkuji za pochvalu. Já a má beta si jí ceníme.

      Vymazat
  7. Teda já se ještě stále vzpamatovávám z toho šoku. Neboj je to příjemný šok. Musím přiznat tohle jsem opravdu nečekala a jsem nadšená tou to velmi jinou povídkou. Takže se budu moc těšit na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Autorka povídky má celkově dar přinést čerstvý vítr do světa HP. :-) Jsem proto ráda, že se s vámi můžu podělit.

      Vymazat
  8. Uaa, úplně jsem zapomněla, že je tu Voldy naživu...

    OdpovědětVymazat
  9. No páni, to je tedy povídka. Je tu vše úplně jinak. To jsem nečekala.. Nějaký úvod by nebyl na škodu,ale já se zorientuju:-) Jestli tohle bude podobné jako Blackův dědic, tak se moc těším. Tu povídku jsem měla moc ráda. Škoda že není dokončená. No ale když je tu teď tahle.. jen doufám,že se brzy dozvíme, co se stalo v minulosti. Jsem hrozně zvědavá.. :-)

    Lily

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úvod jsem sem nechtěla dávat, protože vím, že kdybych ho formulovala špatně, tak bych mohla odradit spoustu čtenářů. :-) Navíc byl krátký a nic důležitého (podle mě) neříkal.
      Blackova dědice, jsem četla, ale nedočetla. Později se vše tak zásadně změnilo a ztratila jsem chuť... Přesto si začátek s chutí pořád čtu. :-D
      Tahle povídka je naštěstí dokončená. :-) Takže o konec nepřijdeš.

      Vymazat
  10. Další uprchlík! :-D Kde je vaše vůle!?
    Děkuji za komentář.

    OdpovědětVymazat
  11. Izar je zvláštna osoba. Vôbec sa mi na Harryho nepodobá. Skôr akoby to bol Voldemort a teraz sa vlastne zoznámil so svojím starším ja. Som zvedavá ako sa jeho inteligencia vysporiada s temnotou. Či sa nechá vtiahnuť alebo donúti čiernu mágiu pracovať pre neho. Izara obdivujem ale nemám ho zatiaľ rada. Je chladný a divný. Je to zvláštna poviedka. Podobnú tejto som vlastne ešte ani nečítala. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že jsi sem upřímně napsala svůj názor na Izara. :-) Myslím, že je tu šance, že mu přijdeš na chuť - přeci jsme jen u druhé kapitoly. Ale je tu i šance, že si ho neoblíbíš. Každý preferuje něco jiného.
      Já osobně jsem byla trochu znechucená světlým (OOC jak poleno) Harrym, zachraňujícím svět - naštěstí jsem narazila ta tuhle povídku. Je tu sice Izar, který si s Harrym podobný skoro vůbec není, ale četla jsem povídky, kde byl Harry Potter temný, sadistický smrtijed, ale nikdo se nad tím nepozastavil. Hlavně, že měl svou jizvu a věštbu - přestože měl s původním Harrym ještě méně společných vlastností, které má Izar (a že tam podle mě fakt jsou). :-)
      Doufám ale, že se ti povídka bude líbit i tak. A kdyby ne, možná se k ní vrátíš za několik let a trochu svůj názor přehodnotíš... mě se to poslední dobou dost často stává. :-D

      Vymazat
    2. Mne sa poviedka páči a Isar je veľmi zaujímavá postava. Len som sa do neho zatiaľ nezamilovala ako sa do hlavných hrdinov obvykle zvyknem:) Poviedka je skvelá alternatíva. Páči sa mi aj ako Isar cíti mágiu a baví ma jeho osamelosť, ktorú si chráni. Skôr som si takto predstavovala Severusa. Chladný, nenávidiaci celý svet a túžiaci dokázať, že je niečo viac ako obyčajný menejcenný mukel. Harry bol vždy zbrklý, nepremýšľajúci na nervy idúci fagan. Obvykle to nebýva moja top postava. Tu možno bude. Len ma ešte musí presvedčiť:D

      Vymazat
  12. Zdravím, tak je tu druhý díl povídky. Izar - není to náhodou přesmyčka židovkého jména Izra? - přeskočil hned čtyři roky studia, během nichž se záhadně stal géniem, a to takovým, že mu ve čtrnácti letech ihned nabídli práci na ministerstvu. Ti Nevyslovitelní jsou ti, co pracují na Odboru Záhad? Přesto mě zaujalo, jak GENIÁLNĚ ukradl v sirotčinci dítěti hodinky, to se hned pozná genialita.
    Také by mě zajímalo, proč je tak malého vzrůstu, stejně jako Daphne Greengrassová. ( Třeba je to dědičné, je malý po otci Filiusovi Kratiknotovi, Lili přeci měla velké nadání na Formule, Kratiknot byl také mistrem soubojů, tak to mohli dát dohromady za Liliiných studií. Ve FF jsou i podivnější páry. Toje má taková humorná, ale možná, úvaha, co mě napadla při čtení kapitoly.)
    Stále je tu reálně možný Lucius jako jeho otec, to by bylo originální a skvělé.
    Docela mě zarazilo, že se v sirotčinci neptal po svých rodičích, nebo po tom, jak se tam vlastně dostal. A to, že mohl dělat věci, které jiné děti nemohly , mu mohlo napovědět, při jeho inteligenci, že mohl mít rodiče jak mudly, tak kouzelníky. Nevím, jek mohl dojít k závěru, že je mudlovský šmejd, jako k jediné alternativě.
    Povídka je opravdu pěkná a zajímavě se vyvíjí, snad Izra dostane také více citu a nebude vše analyzovat jen rozumem. Že je jiný, dospělejší, než v kánonu Rowlingové, je jen dobře. Dle mého názoru není temný, protože vědomě neubližuje jiným, je jen smutný a zahořklý.
    Také bych se přimlouvala změnit hlavního náměstka ministra na prvního náměstka ministra, je to běžně užívané označení.
    Děkuji za pěknou kapitolu. Arianna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj. Izar není žádná přesmyčka, ale právě v tuhle chvíli ti nemůžeme vysvětlit, odkud se to jméno vzalo, protože by to byl malinko spoiler. :-D Ale slibuji, až bude čas, dostaneš konkrétní informaci. A nestal se záhadně geniální, on už takový byl, proto ho klobouk zařadil do Havraspáru, no a ty hodinky... Geniální-negeniální, děti jsou pořád děti, zejména když je k nim okolí nepřátelské, nemají potřebu zabývat se svědomím. (Hm, dospělí jsou na tom často stejně.)
      Tvoje úvaha o vzrůst mě fakt rozesmála. :-D Ale vážně, Filius v tom prsty opravdu nemá. A Izar není úplný trpaslík, prostě je jen menší, než většina ostatních (což byl vždycky) a dost ho to žere. Jak je to s jeho rodiči, se ukáže. A co se týče jeho pátrání po rodině... Autorka už v první kapitole, od jeho příchodu do sirotčince, přeskočila rovných 11 let. Během nich se Izar určitě pídil po svém původu, ale marně, nic o něm nevědí, kromě toho, že ho přinesla nějaká žena a řekla jeho jméno (navíc ne celé, ale to oni nevědí).
      A časem určitě přišel i na to, že různí kouzelníci mají různě vyvinuté schopnosti a nadání, a to bez ohledu na původ, takže tohle taky není nápověda. To, že je Mudlovský šmejd není ani tak jeho závěr, jako závěr ostatních. Můžu ti však slíbit, že se zkoumáním sebe sama rozhodně ještě neskončil. Ale k tomu také dojdeme.
      Božínku, já vím, že máš asi 500-900 otázek, ale jsme teprve u druhé kapitoly. :-DD Uvidíš, že se spousta věcí časem vysvětlí a vyřeší. Ale tvoje dohady mě fakt baví. ;-)
      Moc ti děkuji za krásný, dlouhý a podnětný komentář.
      PS: S tím náměstkem máš asi pravdu, proberu to s Jutaki, až se mi dostane do drápů. :-D

      Vymazat
  13. Musím říct, že jsem z té povídky více a více nadšená! Líbí se mí více tento temný "Harry" než ten se svatozáří nad hlavou, připadá mi to více skutečné a reálné :) A pomalu se nám to začíná vybarvovat, jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál :)

    OdpovědětVymazat
  14. Ty jo, opravdu dobré vyprávění. Zajímalo by mě, jestli se Izar někdy setká se svou původní rodinou. Budu číst další kapitoly, snad se dovím odpověď. Ale Havraspár? inu asi to jinak nešlo. Dík.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)