Překlad: Jutaki AiShine
Beta: Nade
Komentující v minulé kapitole: Anna; Jenny; Káťa; Bobo; Sungie; Anny; Ariwa sea; bacil; Charli; Lily; Zuzana a Arianna.
Děkuji Vám všem za komentáře. Opravdu moc. :-) Jutaki
***
Kapitola třetí
Když Izar
kráčel po chodbách Odboru záhad, svou tvář měl bezpečně zahalenou kapucí.
Na devátém poschodí ministerstva klesla teplota minimálně o dvacet stupňů.
Pláště Nevyslovitelných měly kapuce a byly ze speciálního materiálu, který byl
opatřený kouzlem na udržení tělesné teploty. Oblečení bylo dostatečně
pohodlné, a v prostorách ministerstva působilo nenápadně, čemuž Izar dával
přednost. Být ve stínu mu vždy bylo příjemnější.
Zahleděl se
dolů na až směšně naleštěný černý kámen a studoval svůj matný odraz, který mu
jeho upřený pohled vracel. Už to byl pátý týden, co tu pracoval. Dlouhé dva
týdny mu trvalo, než se na odboru vyznal, aniž by zabloudil. Většina nezvaných hostů se tu ztratila,
a pokud bez povolení vstoupili do špatných dveří, setkání s experimentem na
druhé straně pro ně bylo bezpochyby velmi nešťastné.
Odbor záhad
byl přístupný tak, že jste do něho vešli běžnou chodbou. Jakmile však
host vstoupil, pokračoval po vysoce naleštěné černé podlaze, dokud neskončil
v otočné kruhové místnosti s dvanácti dveřmi. Návštěvníci pak
dostávali závratě a z dveří bez klik byli zmatení.
Nevyslovitelní zde naštěstí vítaní byli. Na zaměstnance dveře žádné
triky nezkoušely, ale přesto jste potřebovali cvičené oko, abyste se na odboru
zorientovali.
Aniž by Izar
zvedl oči z podlahy, ucítit tah ke Komnatě Smrti. Zhluboka se nadechl a
snažil se svou stoupající zvědavost potlačit.
Komnata
Smrti byla velká místnost, ve které byl na kamenném oblouku zavěšený...
‚závoj‘. Izar jím byl zaujatý a posedlý od chvíle, kdy ho při seznamování
odborem provedli. Nevyslovitelní obvykle dostávali na výběr podle svých
odborných znalostí. Byla tu Komnata lásky – také známá jako Navždy-uzamčená
místnost, Komnata času, Vesmírná komnata, Komata mysli a Sál proroctví. Pak tu bylo několik místností, ve kterých
Nevyslovitelní experimentovali s magií, aby vytvořili nové a lepší
lékařské vybavení, pokročilé bojové prostředky, či další užitečné předměty.
Právě tam
byl Izar přidělen. Pro teď. Nevadilo mu s čímkoli
experimentovat, jednoduše proto, že si to užíval. Avšak…
lákala ho Komnata Smrti. Tam by chtěl pracovat. Kdykoliv se o něco
zajímal – o magii nebo nějaký objekt – spalovala ho zvědavost, dokud svou žízeň
po znalostech neuhasil.
Izar spěšně
a s lehkým povzdechem přistoupil ke dveřím po své pravé straně a přiložil
na ně svou dlaň. Než se dveře s cvaknutím otevřely, cítil jak se při
testování jeho magického podpisu zahřály.
Vešel
dovnitř a očima krátce prozkoumal stoly Nevyslovitelných, kteří se skláněli nad
různými projekty. Někteří z nich, než se zase vrátili ke své práci, na něho
krátce pohlédli. Jejich prsty pilně pracovaly, buď se vrtali ve svých
objektech, zuřivě něco psali brkem nebo používali svou hůlku k testování magie.
Izar pomalu
došel ke své lavici a při pohledu na hromádku svých dokončených Obracečů času
pocítil úlevu. Owen Welder, nejvyšší Nevyslovitelný, mu dal za úkol
sestavit více jak půl tuctu Obracečů času. Tohle musel zvládnout každý nováček.
Obracečů času nikdy nebylo dost, bohužel. Zatímco napoprvé bylo sestavení
Obraceče velmi obtížné, teď už byla jejich výroba pro Izara rutinou. Většina
materiálu pocházela Komnaty času; zrnka písku a unikátní sklo, které se
cestováním v čase nevznítilo - Izar musel pouze očarovat zrnka písku.
Byla to
zábava, vyrábět Obraceče, ale dnes chtěl Izar začít s něčím novým. A při
rychlém pohledu na hromadu byl Izar šťastný, že vidí dokončených osm
solidních Obracečů času.
„Harrisone,“
vyštěkl hlas.
Izar se
ohlédl přes rameno a upřel pohledem na silného muže, který se k němu blížil.
„Pane Weldere,“ pozdravil tiše Izar a prsty hladil okraj svého stolu
z nerezové oceli. „Máte pro mě nový úkol?“
Předpokládali, že když mu bylo jen čtrnáct, tak musí být hlídán a kontrolován
více než ostatní Nevyslovitelní. Zkušenější Nevyslovitelní si vytvářeli své vlastní
pracovní harmonogramy a začínali své vlastní projekty, aniž by jim kdokoli něco
říkal.
Ale
Izar dělal, co po něm chtěli. Až bude starší, bude moct pracovat, na čem
se mu zlíbí.
„Ne tak
docela,“ zabručel muž, když dorazil a zastavil se vedle sedícího Izara.
„Nevadilo by ti vyrobit dalších šest Obracečů času? Byl vydán požadavek na další
kusy. Jsi jeden z nejrychlejších, chlapče.“ Ruka, která ho poplácala po zádech,
mu téměř vyrazila dech.
Po tom údaru
zůstal skloněný, oči pod kapucí se mu zúžily. „Samozřejmě, pane Weldere,“
odpověděl hedvábně. To bylo to poslední, co chtěl dělat. Zatracené Obraceče
času. „Kdy je chcete mít hotové?“
„Příští
týden, ve středu.“
Izar věnoval
muži malý úsměv, v očích se mu však neprojevil. „Budou hotové, pane Weldere.
Až to bude hotové, mohu pokračovat na vlastní pěst? Rád bych zkusil něco
vlastnoručně vytvořit.“
Z pod mužovy
kapuce vykoukly oranžové vousy, jak se naplno rozesmál. „Copak nechceme
my všichni vytvořit další úžasnou věc?“ Izar skousl vnitřek
své tváře, aby jeho výraz zůstal prázdný. Welder pokynul rukou na
Nevyslovitelné kolem. „Mnozí z nás stráví roky dokončováním té jedné věci,
jen abychom pak zjistili, že pro širokou veřejnost je naprosto zbytečná. Přes
noc se ti nic sestrojit nepodaří, chlapče, ale jakmile budou Obraceče času
hotové, můžeš pokračovat dle svého.“
Owen odešel,
přitom se pod vousy usmíval nad tou ironií, že pouhé dítě chce něco vymýšlet.
Izar
sledoval, jak muž odchází, s očima zabodnutýma do jeho zad. „Když myslíte,“ zašeptal
Izar měkce, sotva dost hlasitě pro své vlastní uši.
S
podrážděným povzdechem pohlédl na Obraceče času. Bude muset znovu navštívit
Komnatu času a shromáždit potřebný materiál.
{Death of Today}
Izar se
vlekl k sirotčinci před sebou. Po práci se převlékl do svého mudlovského
oblečení a přenesl se. To byl nyní jeho způsob dopravy. Nemohl se dočkat, až
bude ve věku, aby se bude moci legálně přemisťovat. Tak by bylo všechno mnohem
jednodušší. Dejme tomu, že o přemisťování a jeho technice už četl, jen to ještě
vyzkoušet. Přemisťovat se ve věku čtrnácti let však nebylo legální.
Zahrnovalo
to i čtrnáctileté, kteří pracovali jako Nevyslovitelní?
Škobrtl o
svou vlastní nohu a zašklebil se na své opotřebované tenisky. Podrážka se mu už
odtrhla od boty. Chodit v nich bylo dost obtížné, a navíc to i hrozně vypadalo.
Kdyby ho Lucius Malfoy viděl teď… Pokud si ten muž myslel, že jeho hábit
z druhé ruky vypadal příšerně, neviděl ještě Izarovy roztrhané džíny a
obnošenou košili. Vše mudlovské, samozřejmě. Blonďák by dostal infarkt.
Izar si
uvědomil, že se vlastně vůbec nestará, co si blonďák myslí. Ve skutečnosti by
mu nevadilo objevit se v mudlovských šatech na příštím ministerském plese.
Jakmile Izar
prošel bránou sirotčince, opatrně manévroval mezi mudlovskými dětmi, které před
budovou pobíhaly sem a tam. Některé si kreslily křídou, zatímco jiné si hrály
na dvoře, a užívaly si tak letní den.
Izar se
zastavil pár kroků od budovy sirotčince a pohlédl směrem k houpačkám. Když byl
mladší, vždycky se na houpačky těšil, ale nikdy vlastně nedostal šanci se na
nich pořádně zhoupnout. Louis a několik jeho přátel Izara od houpaček vždycky
odehnali pryč. Jednou brzy ráno, když měl možnost se pohoupat, ho napadli
zezadu. Když ho tenkrát Louis shodil z houpačky právě ve chvíli, kdy byl
nahoře, bylo mu sedm let.
Uštípl si
kus zubu a zlomil ruku. Tento úraz nezpůsobil zášť, kterou později
k tomuto sirotčinci získal.
Ale Izar se
toho dne naučil jednu věc. Měl by se od houpaček držet dál.
Izar zaťal zuby,
oči se mu rozjasnily. Proč si na to musí vždycky vzpomenout? Proč minulost
prostě nemůže zůstat pohřbená?
S pocitem
znechucení nad svou neschopností zapomenout vstoupil Izar do vybledlého a
zašlého sirotčince. Páchlo to tu plísní a zatuchlinou, na kterou si Izar
během let zvykl. Vždy měl plíseň spojenou s mudly a zápach pižma mu vždy
připomněl sirotčinec.
„Izare,“
pozdravila ho vedoucí. „Jaký byl tvůj pracovní den?“ Její namalované rty se
oddělily a odhalily její šedě zbarvené zuby.
„Prostě skvělý,“
zamumlal Izar; bez zájmu o rozhovor prošel kolem ní.
„Měl bys
vědět, že máš v konferenční místnosti návštěvu,“ odpověděla vesele, neovlivněná
jeho zahořklým chováním.
Izar se
zarazil v pohybu, cítil jak mu zamrazilo v zádech. „Návštěvu?“ zašeptal a
odvrátil pohled od schodiště, po kterém se chystal vyškrábat až k zavřeným
dveřím nejdál od vchodu. Konferenční místnost byla určená pro návštěvy a
potenciální rodiče, kteří hledali někoho k adopci. Usoudil, že se jedná o tu
první možnost.
Úplně zapomněl
na Toma Riddla.
„Ano,
návštěvu. Velmi okouzlující muž.“ Její rty se prohnuly do zasněného úsměvu.
„Přišel asi před hodinou. Řekla jsem mu, že pracuješ, ale on trval na tom, že
na tebe počká. Je velmi...“
„Okouzlující, ano, slyšel jsem vás už napoprvé,“ pronesl suše Izar a proklouzl
kolem ní směrem ke konferenční místnosti. Byl na to připravený? Jak velkou
hrozbu představoval Tom Riddle v mudlovském sirotčinci?
Otevřel
dveře a svou odpověď měl během několika sekund.
Ano, Tom
Riddle mohl v mudlovském sirotčinci způsobit trable celkem snadno.
Muž, který
vůbec nevypadal tak jako včera, lenošil v proměněném křesle a jeho oči si
Izara intenzivně prohlížely. Ten se před mužem okamžitě cítil jako nahý. Před
chvílí odvážně prohlašoval, že by mu nevadilo jít ve svém mudlovském oblečení
na příští ministerský ples. Uvědomil si však, že to byla lež, zejména pokud by
se tam objevil Tom Riddle. Právě teď se totiž cítil podřadný, téměř zranitelný.
Nebyl to pocit, který by si užíval nebo ho chtěl zažívat častěji.
Muž už
nevypadal jako jeho šedesátileté já. Místo toho měl své husté černé vlasy
svázané na zátylku, čímž zvýraznil ostré struktury své mladší tváře. Riddle byl
definicí dobře vypadajícího muže. Někteří by ho možná stěží shledali pohledným
a vnímali by ho pouze jako mocného, ale Izar ho považoval za atraktivního –
zejména jeho karmínové oči, které se mu posmívaly už ode dveří.
Kdyby Izar
nedokázal vycítit magii Toma Riddla, známou z předchozí noci, myslel by si, že
se dívá na cizince.
„Jsem rád, že už jsi tady,“ protáhl líně Riddle.
Izar sklonil
hlavu, jeho prsty se sevřely kolem kliky. O moment později se však vzchopil. Po
krátkém zklidnění odsunul pocity zranitelnosti a bezbrannosti stranou. Takhle
by se před Tomem Riddlem cítit neměl. Izar se nehodlal projevit jako slabý
a otřesený. Byl stejně tak dobrý… stejně tak dobrý…
Zvedl
bradu, vstoupil do místnosti a zavřel za sebou dveře. Ve snaze vyhnout si
Riddlovu zlomyslnému úšklebku se posadil na židli vedle muže. „Dnes jsem vás
nečekal,“ začal klidně Izar. Jeho oči se odvážně spojily s karmínovým pohledem.
„Zvláště ne ve vaší pravé podobě.“
Černé obočí
se pozvedlo. „Jak víš, že tohle je má pravá podoba?“ zauvažoval muž tiše. „Jak
víš, že se teď nemaskuji?“
„Právě
teď se neskrýváte,“ podotkl Izar. „Včera v noci… to byl váš
převlek. Měl jsem pravdu, když jsem předpokládal, že máte něco v plánu – něco
jiného, než politiku – nemám pravdu? Vy… máte moc, stejnou jako Brumbál, akorát
že temnou."
Riddle se
při zmínce o starém řediteli pohnul. Bylo to nepatrné, ale Izar vnímal každý
pohyb a každý výraz, který Riddle projevil. „Ty jsi zajímavé dítě,“
prohlásil Riddle. „Proč si myslíš, že mám moc? Moc, která by mohla konkurovat
Brumbálovi?“
Ten muž ho
testoval, hledal vady nebo chyby.
Izar se
opřel ve své židli a přemýšlel, jestli by s ním měl sdílet informaci
o svém daru. Nakonec se rozhodl, že ho to neohrozí. „Jsem magicky
senzitivní.“ Riddlovy zorničky se po jeho přiznání mírně rozzářily. „Cítím a
vnímám magii, a to jak z objektů, tak z lidí. Jejich aury, dá-li se to tak
říct, jsou pro mě snadno čitelné. Dokážu rozlišit jejich magické podpisy i
jejich magické jádro. Včera večer jsem vás cítil a tak jsem poznal, že nemáte v
plánu plýtvat svou sílu jen na politiku.“
Izar si
olízl rty, vědomý si pohledu rudých očí, které tento pohyb následovaly.
Naklonil se dopředu; blíže k mužově potěšením hučící magii. „Což nás,
předpokládám, přivádí k důvodu, proč jste tady. Takže, co chystáte?“
Notnou
chvíli tam Riddle jen seděl jako zmražený a zkoumavým pohledem Izara studoval.
Toho to nenervovalo. Místo toho byl pozorností nadšený, seděl stejně nehybně a
vyzývavě na něho zíral zpět.
O pár minut
později se Tomovy rty prohnuly nahoru. „Máš zralost a moudrost daleko
přesahující tvých šestnáct let, dítě.“
Izar omyl
ohledně svého věku neopravil. Nechal Toma Riddla, aby si myslel, že je mu
šestnáct. Byl si jistý, že Riddle jeho věk vyvozuje z toho, že nastupuje do
šestého ročníku. Ale to jen dokazovalo fakt, že toho o něm Riddle moc nevěděl.
Z čehož byl Izar trochu nervózní. Pokud Riddle nevěděl, že přeskočil ročník
kvůli své brilantní inteligenci, a že díky tomu se stal Nevyslovitelným, co
potom k němu toho muže přitáhlo?
Izar byl
zvyklý na to, že ho lidé chtěli kvůli jeho neobvyklé inteligenci využívat, ale
byl zmatený, proč se o něj zajímá Riddle.
„Předpokládám, že je to kompliment,“ pokračoval Izar plynule v rozhovoru.
„Jinak byste tu nebyl.“ Rozhodl se zamlčet fakt, že je mu teprve čtrnáct. No
jo… za pár dní už patnáct.
Riddle k
němu vztáhl ruku. Izar krátce zaznamenal, jak byly mužovy nehty v jeho pravé
podobě dlouhé.
Jeho kůže
brněla z jiskření, které cítil, když Riddle ukazováčkem přejel po jeho bradě. V
jeho břiše vybuchl plamen a Izar dělal, co mohl, aby neprojevil žádné emoce.
Naštěstí muž své prsty zase rychle odtáhl, a v jeho rysech, než je zakryla
profesionální maska, se mihl výraz úžasu.
Tohle bylo pro Izara dost špatné.
„Dal bys sis
čaj?“ zeptal se Tom zlehka a v jeho jasných karmínových očích se objevil
zlomyslný záblesk. Než mohl Izar odpovědět, dveře do konferenční místnosti se
otevřely. Dovnitř vešel Louis a nesl zašlý stříbrný podnos s čajem.
Izar ztuhl,
vědom si rudých očí, které ho sledovaly, ale nedokázal od uvolněné tváře svého
dětského trýznitele odtrhnout pohled. Louisovy modré oči byly tupé a bez
života. Když položil podnos s čajem před Toma Riddla, všiml si slin v koutku
jeho úst. „Mistře, váš čaj,“ pronesl hlasem, který byl stejně prázdný jako jeho
oči.
Izarovi rty
se sevřely. „Seslal jste na něj Imperius,“ vyslovil obvinění, když se obrátil
na samolibého Toma Riddla. Izara nerozrušilo, že Tom použil
neodpustitelnou. Byl naštvaný, protože Louis byl jeho nepřítel,
jeho cíl. Ale Tom Riddle se k němu dostal jako první.
„Je
zajímavé, že jsi to poznal. Pokud je mi známo, Bradavičtí studenti se
Neodpustitelné neučí." Riddle si odkašlal a pokynul Louisovi. „Nalij čaj,
kluku.“
Izar nehybně
seděl a pozoroval, jak byl Luis, díky prokletí Imperius, nasáklý Riddlovou
magií. Vzduch byl ztěžklý zlověstností a hrozbou. Bylo to temné a
despotické, ale ne nepříjemné. Prostě něco, před čímž se Izar hodlal mít
na pozoru. Věděl, že se pouští do hry, se kterou nemá žádnou zkušenost. Pokud
by ho chtěl Riddle zabít, mohl tak učinit a nikdo by nic
nepoznal.
„Ta
roztomilá mudlovská žena z vedení mi řekla, že jsi byl v práci,“ Riddle vzal ze
stolu šálek čaje a napil se, oči přitom nespouštěl z Izara. „Kde pracuješ?“
Otázka byla položena bezstarostně.
Izar sklopil
zrak ze zářivě karmínové, aby místo toho zíral do kouřícího šálku čaje. „Pracuji
v mudlovské restauraci v centru. Aspoň mám co dělat, než mi uběhnou prázdniny.“
Riddle
hrdelně zamručel a jeho nehty krátce cvakly o čajový šálek. Z jeho
výrazu se nedalo vyčíst, jestli Izarovi věří nebo ne. „Doufám, že ti
nebude vadit, že jsem si dovolil během tvé nepřítomnosti porozhlédnout se po
sirotčinci. Je to takový kuriózní malý domov.“ Byl v tom suchý sarkasmus a
Izar ztuhl podezřením. Měl pocit, že ví, kam to směřuje. „Docela…“
Izar prudce
vstal a dlaněmi bouchl do stolu. Jeho výbuch způsobil, že o sebe porcelánové
šálky a podšálky zařinčely. Naklonil se dopředu a jeho zúžené oči se vpily
do uvolněného muže naproti němu. „Pokud jste mě sem přišel urážet, marníte
svůj čas. Možná jsem Mudlovský šmejd, ale strčím do kapsy většinu vašich nafoukaných
čistokrevných.“
Riddle
zareagoval rychleji, než by si Izar dokázal představit.
S reflexy,
které by mohly konkurovat útoku hada, se Tom Riddle postavil a vztyčil se nad
Izarem. Jeho ruka vystřelila a bolestivě sevřela jeho čelisti. Rudé
oči, které na něho shlížely, byly jako dva hořící uhlíky.
Izar
zjistil, že se mu na chvíli zastavilo srdce.
„Máš jazyk,
který budu muset zkrotit, dítě. Můžeme to udělat buď snadným, nebo
bolestivým způsobem. To je na tobě. Budu vyžadovat respekt. Dnes jsem
k tobě shovívavý jen proto, že se o tebe zajímám.“
„Zajímáte?“
zeptal se Izar. Vyznělo to jako tlumené mumlání mezi Riddlovými prsty
sevřenými kolem jeho čelisti.
„Přišel jsem
ti dnes dát možnost stát se mým následovníkem nebo mým nepřítelem.“ Tom odtáhl
ruku a vrhl na Izara dlouhý pohled. „Jsem Temný pán. A ty, Izare, jsi
vzbudil můj zájem. Tak co si vybereš?“ Ta otázka byla velmi zavádějící.
Otázka, kterou Riddle položil, aby si ho podrobil, tím si byl Izar jistý.
Izar cítil,
jak mu slábnout kolena. Sedl si na židli a zíral na Riddlův černý plášť. Měl už
nějaké podezření. To měl. Přesto bylo dost šokující, když mu
to Tom oznámil tak bez obalu. Hlavou mu vířila spousta otázek,
z nichž některé mohly zůstat bez odezvy, zatímco na jiné potřebovaly
odpovědi hned, než provede něco, o čem neměl nejmenší tušení,
k čemu se tím zaváže.
Ale uvědomoval si, že byl zahnán do kouta, do kouta, který byl nejen
nebezpečný, ale také nevyhnutelný.
„Vy jste
Temný pán,“ zašeptal Izar předtím, než pohlédl do karmínových očí. „Já
potřebuji vědět, jaké jsou vaše ideály. Potřebuji vědět, na kdy plánujete
povstání. Věštec o vás, ani o vašich následovnících, pokud nějaké
máte, nic nepsal.“
„Mám čas na
tvé otázky tak dlouho, dokud budeš svůj jazyk držet na uzdě.“
Izar
soustředěnýma očima sledoval, jak se Tom Riddle posadil. A jako by se nic
nestalo, vzal starší muž znovu svůj šálek čaje a sevřel ho mezi svými dlouhými,
bledými prsty. „Jak už jsem se dříve chystal říct, poohlédl jsem se
v době tvé nepřítomnosti po sirotčinci. Mám schopnost vidět do myslí a
vzpomínek.“ Izarova páteř ztuhla. „Měl jsi nešťastné dětství jen proto, že
jsi byl jiný než ostatní tady, že? Tenhle kluk,“ ukázal muž na Louise. „Zejména
on ti dělal ze života peklo od chvíle, kdy jsi byl pouhé batole.“
„Neměl jste
na to právo,“ řekl tiše Izar a přivřenýma očima hleděl na Riddla. „Bylo to mé
soukromí, mé vlastní vzpomínky, něco, co je pro mě velmi cenné.“
Riddle se
naklonil, jeho oči vůbec nebyly soucitné. „Vypadám snad jako někdo, kdo se
stará o soukromí? Jsi můj potenciální následovník; mám právo o tobě vědět
všechno. Nemám pravdu?“ Muž na Izarův názor nečekal a pokračoval. „Zeptám
se tě jen jednou, Izare, a to pouze jednou jedinkrát. Co si myslíš o mudlech?“
„Nenávidím
je,“ odpověděl Izar bez váhání. Podíval se na Louise, který byl úplně
mimo. „Nenávidím je celý svůj život. Jsou horší než my, ale zacházejí s
námi jako s póvlem. Bojí se, žárlí, ale přesto nejsou uctiví.“ Izar krátce
pohlédl na Louise, než svůj stoický pohled stočil na Toma. „Tak tohle
si myslím o mudlech.“
Riddle na
Izara dlouhou chvíli zíral.
„Jsme si
velmi podobní, Izare. Víc, než bys sis kdy přál vědět.“
Muž vstal a
než se přiblížil k sedícímu Izarovi, odložil šálek čaje. Překvapivě
si dřepl u Izarova křesla, natáhl se dopředu a položil ruku na mladíkovu
tvář. Ruka byla ledová i přesto, že jí měl před chvíli ovinutou kolem
horkého šálku čaje.
„Zítra večer
je zasvěcení. Několik dalších mladých kouzelníků bude o zítřejší noci označeno
mým znamením. Musím přiznat, že se těším, až budeš v mých řadách.“ Izar
shledal, že s Riddlem v takové blízkosti bylo velmi obtížné
dýchat. Nikdy předtím necítil magii, která by byla tak okouzlující, tak
fascinující. I když byla podobná té Brumbálově, Riddlova magie byla mnohem
charismatičtější a temnější. „Vše, co potřebuješ vědět je, že mám v plánu
odstranit z kouzelnického světa mudlovskou špínu. Náš svět se nebude
sklánět před touhami a potřebami mudlů. My jsme svá vlastní entita.“
Červené oči
hořely a jeho nehty se pomalu, stále hlouběji, zarývaly do Izarovy tváře, než
je muž v bolestivém přivlastnění zaryl do tváře proti sobě. Mladší kouzelník
odmítal ucuknout jen kvůli pálícím značkám na své tváři.
Za chvění,
které probíhalo jeho tělem, Izar sám sebe nenáviděl. Ale nemohl s tím nic
dělat, jelikož se Riddle naklonil ještě blíž a jejich nosy se téměř dotýkaly.
„Doufám, že si uvědomujete, že se netřesu kvůli vaší poněkud vášnivé řeči,“
začal Izar suše, sarkasticky. „Třesu se kvůli vaší magii.“ Izar měl
pocit, že by si měl chránit zadek. Nechtěl, aby si muž myslel, že ho může snadno svést. „Stále ještě bojuji
s recidivou.“
Riddle se
ušklíbl. „Zapomněl jsem na tvůj dar, můj malý senzitive. Bude mi velkou
ctí, pokud zítra večer přijdeš.“ Oči mu ztmavly a Izar by mohl odpřisáhnout, že
jeho hadí zorničky se díky jejich blízkosti rozšířily. Izar se znovu
zachvěl a frustrovaně sevřel rty. Proč ho magie tohoto muže musí tak
ovlivňovat? „Žádné strachy, Izare, považuji tě za přímo fascinujícího.“
Muž se
rychle odtáhl, na stůl před nehybného Izara něco položil. Předtím, než
mladý sirotek mohl zareagovat, muž odešel.
Izar roztřeseně
vydechl, jeho tělo se stále chvělo díky magii, kterou byl okolní vzduch nasycený. A
výhoda? Byl si jistý, že čím déle by byl v přítomnosti Toma Riddla, tím
lépe bude jeho magii snášet. Nic podobného téhle trapné situaci se znovu
nestane. Trvalo mu rok, než si zvykl na blízkost Brumbála, a s Tomem
Riddlem by to teď mohlo trvat o trochu méně.
Byl to jen
dočasný stav…
Šedo-zelené
oči se dívaly na předmět na stole a zkoumaly pulsování magie, která z toho
vycházela. Byl to černý krystal, malý černý krystal na řetízku. Věděl, že
je to přenášedlo.
Jakmile se
jeho ruce uklidnily, sáhl pro řetízek a také pro složený kousek pergamenu,
který pod ním ležel. Několikrát ho rozložil, než odhalil elegantní písmo.
Izare,
Stanovme
si čas na půl osmou, kdy se rozhodne, jestli se staneš mým nepřítelem, nebo mým
věrným následovníkem.
Přenášedlo
se aktivuje zítra večer v sedm třicet. Izar zíral na řetízek a uvažoval,
jak by měl nejlépe postupovat. Bylo by chytré vázat svou loajalitu k muži,
který by zabil - pravděpodobně zmasakroval - tolik mudlů, kolik jen mohl? Ten
muž byl Temný pán, jakého svět od vzestupu Gellerta Grindelwalda nezažil.
Vrhl jeden
pohled na Louise, který stále bez života stál v rohu. „Louisi,“
vyštěkl Izar.
Chlapec
pomalu vykročil vpřed. „Ano, mistře?“ Ochablé oči čekaly na jeho
výzvu. Nad jeho submisivním chováním přeběhl Izarovi úsměv po tváři. Tohle
by mohla být zábava…
S vědomím,
že o tom zasvěcením bude muset dlouho – hluboce – přemýšlet, si vibrující
řetízek zavěsil kolem krku. Řetízek zareagoval zavrněním.
***
<<<Kapitola 2.<<<>>>Kapitola 4.>>>
Páni, to byla skvělá kapitola:-) Jsem zvědavá, jak se rozhodne, ae doufám, že to přijme...bude zajímavé, jak se tohle bude vyvíjet, Izarova osobnost se mi v této povídce moc líbí:-) za dnešní kapitolu děkuju a těším se na další
OdpovědětVymazatJenny
Jsem ráda, že se ti jeho osobnost líbí. :-) Já sama jsem si ho zamilovala už od úplného začátku.
Vymazatwow super povídka... :D sice mi tu ležela pár dní otevřená první kapitola než jsem se k tomu dostala ale stálo to za to protože jsem si mohla přečíst hned tři za sebou! :D A chci víc...mnohem víííc :D
OdpovědětVymazatJsem ráda, že se to povídka líbí. :-)
VymazatJen jsem trochu zmatená, že tu není podpis. Nevím jestli to znamená, že se tu nějaký stálý čtenář zapomněl podepsat nebo někdo beze jména? :-D
Zajímavé ... a luxusní jen tak dál ale na druhou stranu mě mrzí že jste nebo spíš Jutaki pozastavila povídku Nová věštba .... :/ :D ale tohle se mi taky líbí ;)
OdpovědětVymazatPS: ano budu neustále poukazovat na tuhle povídku (Nová věštba) ptz se ti Jutaki velice povedla :P ;)
Správně! Jen do ní! Taky bych chtěla, aby ji dopsala, ale nedá se to nutit na sílu. Ale když uvidí, že je o povídku stále zájem, třeba ji to nějak "nakopne" (jestli to neudělám já). :-DD
VymazatDíky za tvůj komentář.
S Novou věštbou je to trochu složité. Navíc jsem před maturitou. :-P
VymazatTakže především není čas. Uvidíme... nic neslibuju.
Tak já nemám slov. Velmi zajímavě se to vyvíjí. Nikdy netuším co bude dál a to se mi moc líbí. Krásná kapča a těším se na pokračování :-D
OdpovědětVymazatMoc mě těší tvé nadšení.
VymazatA musím souhlasit s tím, že ta povídka je opravdu nepředvídatelná. :-)
Že by nám právě začala hra na kočku a myš a teď kdo je kdo? Muhhehehehe.
OdpovědětVymazatBobo
No jo, a to je na tom to pěkné. HO-HO-HO (ďábelský smích)
VymazatSom strašne zvedavá ako sa Izar rozhodne. Myslela som si, že keď premýšľal o tých mudloch, ktorých bude treba zmasakrovať, že sa mu pohne svedomie:) no asi zatiaľ nepohlo. A keď zistil aké je mať niekoho pod úplnou kontrolou ako Lousia, tak chápem, že ho to láka. Je to zaujímavé, a na ďalšiu kapitolu budem čakať neskutočne netrpezlivo. Za túto ďakujem.
OdpovědětVymazatIzarovy volby jsou v téhle povídce dost nečekané, hlavně zpočátku. A dostat pod kontrolu svého trýznitele je neobyčejně lákavé, uvidíme jestli Izar odolá.
VymazatDěkujeme za komentář.
No tedy, opravdu zajímavá situace. Izar chce pracovat na svém vlastním projektu na ministerstvu, uvidíme, o co půjde. Možná se to týká zmíněného Oblouku smrti.
OdpovědětVymazatTom ho také prakticky vmanipuloval do situace, kdy se musí rozhodnout, kam se přidá, ale Riddleho magie ho velmi láká, rezonuje s jeho vlastní. Zatím ani neví, jestli by chtěl, nebo ne, ale proti použití Imperia vůbec neprotestoval, ani eliminace mudlů z kouzelnického světa mu není proti mysli, s tím by Tomovi i pomohl. Myslím proto, že vymyslí nějaké překvapivé řešení na poslední chvíli, jelikož je mu jasné, že zatím na Toma rozhodně nemá, co se znalostí a síly magie týká. Třeba ho bude Riddle nakonec učit, stane se jeho žákem. Je také možné, že Izar získá nějakou pomoc / artefakt, kouzlo, informaci / na Odboru záhad, když už je o něm v úvodu kapitoli řeč.
Tato kapitola velmi pěkně navozuje další děj, určitě bude něco zajímavého na setkání Smrtijedů a přijímání nových členů. Těším se tedy na novou kapitolu a děkuji za tuto. Arianna
Izar je samozřejmě dost chytrý na to, aby se aspoň pokusil využít možností, které mu Odbor záhad poskytuje. Uvidíme, jestli bude úspěšný.
VymazatTo, že jejich magie spolu rezonují... Moc hezky řečeno. Nepochybně je to oba překvapilo.
Takže teď se uvidí, jestli se Izar nechá zlákat líbivými slůvky. Luis je každopádně zmetek a Izarovu názoru na mudly se významně podepsal. Imperius Izarovi zjevně není proti mysli, alespoň v případě Liuse ne.
Co se týče Odboru záhad, něco na tom určitě bude. ;-)
Děkujeme za tvůj komentář, těšíme se na tvou další návštěvu. :-D
Nemůžu se už dočkat na další díl. Jsem zvědavá, jak se Izar rozhodne. A hlavně bych teď nechtěla být v kůži Louise.
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad
Anny
Už brzy, už brzy budeš jeho rozhodnutí znát. Doufám, že se ti bude líbit. :-D
VymazatDíky za komentík.
Oficiálně miluju tuto povídku! ♥ Nemůžu se dočkat, jak se rozhodně, ale tuším to :D Holky, moc děkuji, že ji překládáte! :)
OdpovědětVymazat