Překlad: Nade
Děkujeme Káťe, Jenny, Charli, Lily, Zuzaně, Bobo, bacil, Anny a Arianně. Díky za vaše krásné a obsáhlé komentáře, a teď už si užijte další kapitolku.
***
Kapitola sedmá
Okenní tabule se pod Izarovým dechem pokrývala
vrstvami mlhy. Čelem se opíral o chladivé sklo a jeho oči, s napůl spuštěnými víčky,
pozorovaly ubíhající krajinu. Pravou rukou si sevřel levou paži ve snaze otupit
pulzující bolest. Přestože věděl, že jakékoli pokusy o zahnání bolesti nemá
smysl. Zkusil každé léčivé kouzlo, které znal, ale bolest polevila vždy jen na
pár minut, aby se pak vrátila dvakrát tak silná.
Nebyl sám sebou. Cítil se mizerně. A dokonale
nemocně.
Pravou rukou listoval v knize, která
obsahovala informace o kouzle Protean. Tohle kouzlo bylo určeno k propojení
několika faktorů pomocí jedné společné vazby. Izar měl tušení, že právě z toho Voldemortovo
znamení vycházelo. Ale bez ohledu na to, kolik se toho chtěl Izar o Znamení dozvědět,
jeho mysl se dokázala soustředit pouze na odstranění bolesti z paže.
Eruditio, velký kožený svazek,
který dostal od Voldemorta, byl uložený na dně kufru, stále ještě zabalený do
ochranného plátna. Zatím se tu knihu nedokázal přinutit použít. Ne, když teď byl
Temným pánem méně než nadšený. Avšak navzdory své dětinské umíněnosti knihu nepoužít,
cítil nutkání, které jeho myšlenky vždy
přitáhlo zpět ke knize. Našlo by se v Eruditio
víc informací o kouzlu Protean? A mohl by získat nějaké informace o samotném Znamení?
O tom silně pochyboval.
Dveře jeho kupé se otevřely s hlasitým zaskřípěním,
které provázelo příchod plachého prvňáka. „Můžu se...,“ začal chlapec, jeho
hlas přeskočil nervozitou.
Izar k malému chlapci obrátil pohled tak
rychle, až mu hlasitě zapraskal krk. „Ne, nemůžeš se tu posadit. Najdi si místo
někde jinde,“ zasyčel nelítostně a přimhouřenýma očima sledoval, jak jedenáctiletý
rychle zavřel dveře a utekl od jeho kupé.
Místo ticha a klidu, které hledal, byl ach-tak-nadšený, když se u dveří jeho
kupé objevil rozmazlený blonďatý chlapec a nahlížel dovnitř. Úšklebek na
chlapcově tváři Izara utvrdil v tom, že požadovaného soukromí se mu nedostane.
Izar chtěl prostě jen sedět sám. Nechtěl, aby ostatní, zejména ne Malfoy, viděli
jeho bolest.
„Co ti ten prvňák udělal?“ ušklíbl se Malfoy a
bez vyzvání se sám pozval do poloprázdného kupé.
Izar si opřel hlavu o opěradlo a zpod
přimhouřených očí zíral na blonďáka. „Totéž, co děláš ty, Malfoyi. Napadl mé
soukromí.“
Malfoy se nezdál být ovlivněný jeho
uštěpačným tónem, místo toho se ten rozmazlený spratek posadil na sedadlo naproti
Izarovi. Dědic Malfoyů působil, že je se svou přítomností zde až příliš spokojený,
zvlášť po těch třech dlouhých letech, kdy byl naprostý blbec. Izar však moc
dobře věděl, proč je tu Draco tak spokojený.
A nelíbilo se mu to. Obával se, že se něco takového stane.
Znovu si povzdechl a střelil po něm pohledem.
„Nejsme přátelé. A nejsme rodina, Malfoyi. Ať už jsi od té šílené čubky slyšel
cokoli, zůstane to mezi námi, rozumíš mi?“ naklonil se Izar dopředu a trhl
sebou, když se plnou vahou opřel o svou levou paži.
Poslední věc, na kterou chtěl myslet, byl
jeho původ. Po svém označení celou tu patálii odsunul do pozadí své mysli a vůbec
na to nepomyslel do chvíle, kdy minulý pátek potkal Lily na Odboru záhad.
Vyšla mu vstříc s kajícným výrazem v obličeji
a bezpochyby se mu chtěla omluvit za to, co se předchozí den stalo v Komnatě
smrti. Ale dříve, než se mohla přiblížit, otočil se Izar na patě a zanechal ji
na chodbě samotnou. Ať už chtěla cokoli, jeho to nezajímalo. Nezvládl by to.
Vidět ji mu přinášelo zpátky bolest, kterou cítil při zasvěcení. Tak strašně jí
chtěl položit tu jednu konkrétní otázku ‚Proč?‘,
ale nedokázal si tím projít. Nejlepší by bylo nechat celou tu záležitost u
ledu.
Přesně tam, kde byla už patnáct let.
Když se nedělní noc překulila do dnešního
rána, cítil Izar úlevu, že odjíždí do Bradavic. Až do příštího léta neměl
potřebu Lily vidět či jí znovu čelit. Vlastně, když svou koncentraci tvrdě
zaměří na jeho školní práci a snahu objevit všechny vlastnosti Znamení, nebude
muset na své rodiče ani myslet.
Ale Malfoy musel strkat nos do jeho
záležitostí prostě proto, že zjistil, že jsou příbuzní, jakkoli byli vzdálení. Tohle
Izar nechtěl. Chtěl klidný rok, než tomu všemu bude příští léto muset zase
čelit.
Když Malfoyův stříbrný pohled padl na Izarovu
paži, jeho výraz se změnil na zamyšlený. „Doneslo se mi, že jsi dostal
stříbrnou masku. To se u nových rekrutů nestává.“ Chlapcův hlas zněl přiškrceně,
mírně závistivě, ale přesto zvědavě. Naprosto ignoroval Izarův předchozí komentář.
„Temný pán ti musí věřit. A zdá se, že můj otec rozhodnutí našeho Pána schvaluje.
Ale co nechápu, je, proč jsi nedostal mast. Ze své pozice vzadu jsem to
neslyšel.“
Chlapec se stěží stačil nadechnout, kdy si
všiml jeho ruky. S vyvalenýma očima zvolal: „Tvoje ruka vypadá obrovská.“ Draco s úšklebkem zkoumal,
jak Izarova levá ruka vypadá třikrát větší než ta pravá.
Izar na Draca zavrčel, až blonďák ucuknul. „Neslyšel
jsi, co jsem říkal? Nemám zájem se s tebou bavit a hlavně mě nebaví sledovat
tvou mimořádnou schopnost mluvit bez jediného nadechnutí.“
Draco si odfrkl. „Vzhledem k tomu, že tvůj
přístup pozoruhodně odráží Severusův postoj, jsem na tohle zvyklý. Nemůžeš mě rozhodit.
On mě nemůže rozhodit.“
Škoda. Doufal, že pár popíchnutí chlapce
vrátí k jeho starému já. Přátelského
Draca zvládal mnohem hůř, než toho protivného. „Samozřejmě, pokud se ve tvé
přítomnosti cítí stejně jako já, nedivím se, že se k tobě chová nepříjemně.“
„Ne,“ zavrtěl Draco hlavou a okázale si začal
prohlížet své nehty. „Ty vlastně ani nejsi nepříjemný, jsi jen více cynický, sarkastický
a… asociální. Téměř zábavný. Má matka se mi svěřila, že Regulus byl hodně jako
Severus. Vy tři společně…“ Při pohledu na Izarův výraz se blonďák zarazil. Klidný
a arogantní Malfoy náhle zmizel. Na jeho místě byl trochu nejistý a zamyšlený
chlapec. „Poslouchej, Harrisone,
nepřišel jsem, abych se ti omlouval.“
Izar povytáhl obočí, jeho tep se rozběhl
zuřivou rychlostí. Nechtěl poslouchat, jak někdo vyslovuje jméno jeho otce. Vůbec
neměl zájem o tuhle diskuzi.
„Nicméně jsem si uvědomil svou chybu, když
jsem se k tobě v minulosti choval nečestně, což bylo nespravedlivé. Nechci se omlouvat, ale chtěl bych s tebou začít
znovu.“
Izar se ušklíbl a znovu se sedí na lavičce.
„Ty chceš, řekněme, obrátit list, protože Temný pán a tvůj otec o mě projevili
zájem, a ty si chceš chránit svůj vlastní zadek? Nebo to děláš, protože se
změnil tvůj vlastní postoj?“
Blonďák udělal obličej. „To první,
samozřejmě.“
„Samozřejmě,“ opakoval suše Izar a z jeho
hlasu odkapával sarkasmus. Ve skutečnosti neočekával, že by Draco jakkoli
změnil svůj postoj. Proč by to dělal? Blonďák byl rozmazlený spratek, který
všechno nejraději dělal tím nejjednodušším způsobem. Byl pravý Zmijozel, co se
staral jen o záchranu vlastní kůže. Pranic nezáleželo na tom, že pokaždé když
promluvil, přinesl Izarovi duševní muka. Dokud byl na správně straně, na straně
svého otce a svého Pána, všechno tomu klukovi prošlo.
Draco se ušklíbl. „Chtěl bych začít znovu. Přistoupím
na to, že o tvé rodině s nikým mluvit nebudu, dokonce ani s tebou.“
Izar potlačil zasténání. Ten kluk toho
nenechá. A on už z poslouchání té jeho nikdy nekončící tirády dostával migrénu.
„Když budu souhlasit, slíbíš mi, že už mi dáš pokoj?“
„To je poněkud v rozporu se záměrem ‚začít znovu‘, ne?“ Blonďák stáhl obočí
a stříbrné oči tančily po Izarově podrážděném výrazu. „I když předpokládám, že by
to mohl být začátek.“ A po chvíli, která mu připadala jako věčnost, Draco konečně
vstal. Ústa měl stále zkroucená do pobaveného úšklebku, jako kdyby věděl o bolesti,
kterou Izar procházel. „Požádám Severuse, aby se ti na tu ruku podíval. Vážně to
nevypadá dobře.“
„Už odcházíš, Malfoyi?“ Do kupé vstoupil
další hlas, což Izara přimělo podrážděně si opřít hlavu o opěradlo.
Bylo snad příliš, když žádal o trochu klidu a
pohody?
Do malého prostoru elegantně vstoupila Daphne
Greengrassová. Kolem ní se třpytil všechen její čistokrevný šarm a dodával jí
elegantní záři. Její tmavě zelené oči se rozjasnily, když přistály na Izarovi, a
po její bezchybné tváři přeběhl potěšený úsměv.
„Obávám se, Greengrassová, že Harrison chce
být dneska sám,“ poznamenal posměšně Draco. Jeho stříbrné oči studovaly dívčin
rostoucí úsměv a způsob, jakým Izar absorboval veškerou její pozornost. „Nevěděl
jsem, že se s Harrisonem znáš.“ Znělo to žárlivě a ostražitě. A bylo to čistě
proto, že si Draco myslel, že bude mít Izara pro sebe.
Izar věděl, že ti dva spolu příliš dobře
nevycházeli. Vzájemně se tolerovali, to ano, ale nikdy se spolu nestýkali.
Malfoy si myslel, že Daphne je na čistokrevnou čarodějku příliš upřímná, a Daphne
zase sdílela Izarův názor na Draca. Byl to prostě zhýčkaný kluk, který ještě musí
dospět.
Když se otočila k Dracovi, aby si ho změřila
pohledem, krátké blond vlasy jí sklouzly do obličeje. Izar pouze zvedl knihu ze
svého klína, ty dvě blondýnky už ho nudily. „Některým z nás, ve skutečnosti, stačí
běžný rozum, aby prohlédli fasádu, kterou se Izar obklopil.“
„Pokud by vám to nevadilo,“ protáhl hlasitě Izar,
čímž upoutal pozornost obou Zmijozelů, „rád bych si přečetl pár věcí. Váš hlučný
projev mi v soustředění rozhodně nepomáhá.“
Daphne se od Malfoye odvrátila a svou
pozornost opět zaměřila na svůj původní cíl. „Vlastně jsem se k tobě dnes
přišla posadit, Izare. Kromě ministerského plesu jsem tě celé léto neviděla.“ Jelikož
zaznamenala Izarův lehce zaujatý výraz, hladce pokračovala. „Dokonce jsem si přinesla
něco ke čtení.“
Izar povytáhl obočí, očividně pobavený. „Jistě
něco poučného, že?“
Dívka nikdy nic nečetla, ale díky svému čistému
talentu skládala své zkoušky docela dobře. Daphne upřednostňovala pozlátko a klevety
před studiem, ale když byla s Izarem, trochu tím srovnávala poměr stran. Zdálo
se, že našla své poslání v tom, aby se Izara pokusila vylákat z jeho
nespolečenských kruhů a zatáhnout do její rušivé společnosti vysoko postavených
kouzelníků a čarodějek. Rozhodně nebyla hloupá, to ne. Kdyby byla, Izar by
nebyl schopen se s ní sblížit. Naopak, Daphne byla silná čarodějka, která si prostě
užívala sbírání poznatků o společenském žebříčku. Byla zcela čistokrevná,
vychovávaná do krásy a elegance pro svého budoucího manžela.
Vzpomněl si, jak se setkali v jeho druhém
roce. Byla ve třetím ročníku, vystresovaná nad pergamenem, který vypadal už poněkud
opotřebený. Byla to její esej z lektvarů, se kterou se trápila celý uplynulý
týden. Její oči byly napětím podlité krví, a když si všimla pozorující postavy,
naštvaně vzhlédla. Samozřejmě se na něj obořila a řekla mu, aby zíral někam
jinam, jinak že ho prokleje.
Něco v jejím zoufalství Izara trochu
obměkčilo. Ignoroval její hrozby a nabídl jí svou pomoc. Nejprve nesouhlasila, příliš
pyšná, aby přijala pomoc, a to zejména od druháka. Ale nakonec ustoupila a
dovolila mu, aby jí pomohl. Poté za svou esej získala plný počet bodů.
Od té doby se snažila co nejlépe využít Izarovy
bohaté znalosti. Daphne byla velmi pyšná a nezávislá čarodějka, která chtěla
dělat věci po svém. Bohužel, místo aby Izara nechala být, poté co vytrvale
ignoroval její přítomnost, ona setrvávala, což mělo za následek poněkud
neobvyklý vztah mezi nimi.
Nakonec začal její přítomnost tolerovat. Nepatrně.
„Ty mě tak dobře znáš,“ usmála se, když její prsty
s dokonale pěstěnými nehty otevřely nové vydání Týdeníku čarodějek. Izarovy oči
se rozšířily hrůzou, když se spěšně odvrátil od toho kusu odpadků a vrátil se
ke své učebnici.
Malfoy, který stále stál u dveří kupé, si
odkašlal. Místo aby mu to připadalo trapné, vytasil se s pohodovým vystupováním.
„Tak mě napadá, že zůstanu tady,“ odfrkl chlapec povýšeně a posadil se naproti
nim. „Takže, máš něco ke čtení, Harrisone? Jak tě znám, pravděpodobně vytáhneš
nějakou knihu ze zadku,“ pronesl zlehka Draco. Daphne vyděšeně vydechla.
Šedozelené oči vzhlédly od své knihy. V textu
se skoro nikam nedostal, protože byl přerušen víckrát, než by mohl spočítat.
Prohlížel si Draca přes horní hranu své
knihy. Chlapec v létě vyrostl, vypadal teď víc jako muž než jako dítě. S delšími
vlasy a s chladnou arogancí ve tváři zřetelně připomínal Lucia. Izar se samozřejmě
nikdy nesetkal s Narcissou Malfoyovou, sestřenicí svého otce Regula. Ale zřetelně
viděl měkkost kolem Dracových úst, která od Lucia nepocházela. Chlapcovy rty byly
plnější než jeho tenké, což odkazovalo na rysy Blacků.
Nejen že se změnil Dracův vzhled, ale také jeho
chování bylo pohodovější. I když byl pořád arogantní, lehce se to otupilo tím,
že se stával mnohem všímavější ke svému okolí, než sám k sobě.
„Myslím, že tvým čtenářským preferencím
odpovídá vkus Daphne,“ zazubil se Izar za svou knihou, Dracovi však ukázal
naprosto vážnou tvář. Dědic Malfoyů pohlédl na vydání Týdeníku čarodějek a pak
se přimhouřenýma očima vrátil zpátky k němu. „Snad bys ji mohl požádat o něco ke
čtení. Jsem si jistý, že má někde schované další vydání.“
Daphne se tlumeně zasmála do dlaně a v paprscích
slunce se zatřpytil rodový prsten Greengrassů. Při pohledu na prsten se Izar zachmuřil,
protože věděl, že Draco má na svém prstu také takový. Odvrátil se, když Daphne zachytila
jeho pohled.
„Velmi vtipné, Harrisone,“ Dracovy rty se
zkroutily v úšklebku.
Oba chlapci vzájemně zírali jeden na druhého,
společné tajemství vystoupilo do popředí jejich myslí. Izar skoro viděl, jak si
Malfoy v paměti přehrává Bellatrix Lestrangeovou v té chodbě na panství Temného
pána.
Daphne hladce přerušila napětí, které začínalo
narůstat. „Jsem zvědavá, jak vypadají studenti z Kruvalu,“ zamávala svými
řasami. „Byla jsem teprve v prvním ročníku, když se turnaj konal ve Francii.
Prvňáci museli zůstat mimo. Ale z toho, co jsem slyšela, jsou většinou
pohlední.“
Izarovi chvíli trvalo, než mu došlo, o čem
mluví. „Turnaj tří kouzelníků, na to jsem úplně zapomněl,“ poznamenal lehce,
než obrátil pohled zpět ke své knize, aby do ní nepřítomně zíral. Turnaj se
konal zhruba každých pět let a k jeho obnovení došlo před téměř padesáti lety. Izar
si byl vlastně jistý, že právě letos to bude padesáté výročí, kdy Turnaj znovu začal.
„Nezapomeň na Krásnohůlky,“ blýskl Draco na Daphne
samolibým pohledem. „Tam je spousta hezkých
dívek.“
„To sotva,“ zamumlala a upřela oči na Izara.
„Myslíš, že jsou něco extra, Izare?“
Díval se na text na stránce a nemohl uvěřit,
že vedou tuhle diskusi. Radši by seděl v Komnatě smrti s Lily Potterovou, než
diskutovat o pohlednosti mužů a žen. „Máte v plánu dát své jméno do poháru?“ zeptal
se Izar těch dvou, jen aby změnili téma. Daphne jeho taktika nijak nenadchla,
ale k původnímu tématu se nevrátila.
Draco viditelně vypnul hruď a bradu zvedl téměř
směšně vysoko. „Samozřejmě, že se chystám přihlásit.“ V jeho tónu bylo něco, co
vyvolávalo jistotu, že bude vybrán jako šampión. Izar zíral na chlapce a jeho
oči se zúžily, když pozoroval, jak se naparuje. Nebyla zatraceně žádná možnost,
že by v Dracovi dokázal vidět budoucího Bradavického šampióna, ale chlapcův
výraz vypovídal o maximální sebejistotě.
Takže, co v tom ve skutečnosti bylo? Izar
pohledem sledoval hrdý nádech růžové na Dracových tvářích.
„Nevypadáš moc nadšeně,“ dotkla se Daphne Izarova
ramene. „Chystáš se dát své jméno do poháru? Myslím, že bys byl skvělý šampión.“
Šedozelené oči potemněly podrážděním. „Teprve
nedávno mi bylo patnáct, Daphne, to přece víš. Samozřejmě, že se nepřihlásím.
Musí ti být minimálně šestnáct.“ Dívka našpulila rty. „Kromě toho, i kdybych na
to byl dost starý, nikdy bych se k turnaji nepřiblížil.“ Poslední věc, po které
toužil, byla pozornost. Popularita. Zájem veřejnosti. Sláva. Tohle nesnášel. Drát se na výsluní publicity v
očekávání popularity a slávy. I kdyby šlo o značnou sumu peněz, ani proto, aby
si jeho ruka sáhla na zlato, by se do toho nepustil.
Podle Izara v turnaji nešlo o testování
vašich magických schopností. Spíš to byla soutěž v popularitě, zjištění, kdo
bude příští kouzelník nebo čarodějka, kteří se zapíšou do historie.
Ale čím víc přemýšlel o kladech turnaje, tím
více se jeho odpor k němu zmenšoval. Uvědomil si totiž, že bude mít spoustu
času na výzkum. Zatímco zbytek školy bude oslavovat turnaj a účastnit se utkání,
on bude moci být sám. Daleko od
všech.
Hmm… tolik možností.
Mohl do větší hloubky pracovat na Znamení zla, a také si slíbil, že tento
školní rok, před návratem do jeho letního zaměstnání, dokončí svůj projekt u
Nevyslovitelných.
Draco se uchechtl, čímž na sebe přitáhl
Izarovu pozornost. „Izar je příliš ponořený ve stínech. On by se nikdy nepřihlásil.“
Oba chlapci si vyměnili vědoucí pohled. „Nezajímá mě, kdo bude šampión. Hlavně
aby znovu nevyhrála norská vláda. Když pomineme ten jeden rok, kdy vyhrály Krásnohůlky, získal Kruval vítězství všech
ostatních turnajů. Bradavice – tedy britská vláda – by měly aspoň jednou
vyhrát, když Turnaj před padesáti lety obnovily.“
To byla pravda.
Pokud šlo o Turnaj, byla tato tři
ministerstva poměrně konkurenceschopná. Norské ministerstvo, nebo přesněji
Norové, se s jejich školou v Kruvalu řadili na nejvyšší příčku. Francouzské
Ministerstvo bylo v těsném závěsu se školou v Krásnohůlkách. Je smutné, že britské
ministerstvo bylo nejníže v pořadí. Ani jednou turnaj nevyhráli. Ze tří škol byly
Bradavice na nejnižší příčce, pokud šlo o zkouškové skóre a soutěže.
Z toho, co Izar četl, tak ministři a vysocí
politici na Turnaj tří kouzelníků sázeli hodně vysoko. Sázky v průběhu turnaje poměrně
agresivně narůstaly a většina vysoce postavených politiků v zemi přijížděla do
školy, ve které se Turnaj konal. Letos bude Turnaj zřejmě hostit Británie.
Izarovi zacukaly prsty a jeho kniha klesla do
klína, když si něco uvědomil.
Tom Riddle je vysoký
politik. Hned druhý po ministrovi. Určitě bude v Bradavicích po celý zbytek
roku.
Izar se zhluboka nadechl a snažil se uklidnit,
zatímco jeho levá ruka bolestivě cukala.
Myslel si, že uplyne celý rok, aniž by
Temného pána vůbec viděl.
{Death of Today}
Izar, konečně sám v pravém smyslu toho slova,
vystoupal až do hradu. Havraspárský hábit zahalil jeho postavu, modro-bronzovou
kravatu měl těsně kolem límce. Musel přiznat, že je rád, že je zpátky v
Bradavicích. Jakkoli být pryč z dětského domova a z Odboru záhad, dokud nějak
nezpracuje ten šok z jeho původu. Nevěděl, jak dlouho by vydržel v blízkosti
Lily Potterové, kdyby nemohl vypadnout zpátky do Bradavic.
Malý Havraspárský génius pouze tiše proklouzl
směrem k vysokému sloupu a postavil se do jeho stínu, aby se dal dohromady.
Jeho levá paže divoce hořela. Nejen samotné
Znamení, ale celá jeho ruka. Bolest a otok se rozšířily až k rameni, projevovaly
se abnormální tloušťkou a zarudnutím. Dostat se do hábitu byla pro něho taková
fuška, že se nakonec musel podvolit Dracově nabídce pomoci.
Izar ani netušil, jestli by vůbec dokázal
něco úspěšně zvednout. Vždyť si nebyl schopen ani uvázat kravatu. Tiše zasténal
a svůj horký obličej opřel proti kamennému pilíři. Chtěl tu mast už den po označení,
ale s kontaktováním Temného pána si nebyl příliš jistý. Jak by taky mohl, když
ten muž tak snadno dokázal vzbudit Izarovu nechuť? V jednu chvíli měl Tom
Riddle empatii a byl člověk, zatímco v další chvíli byl uzavřený Temný kouzelník,
který nemá žádné slitování s těmi, co jsou pod ním.
Nejen to, Izar se před Temným pánem nechtěl sklonit.
Kdyby Toma kontaktoval a požádal o mast, přiznal by tím své podřízení.
S tou pulzující a hořící rukou byl však ten
problém, že se nedokázal soustředit. Nic z toho, co si plánoval udělat ještě
před školou, nezvládl, protože se nemohl na nic soustředit. Z jeho pohledu to
bylo ubohé.
Jeho
bolestí naplněné oči sledovaly, jak se studenti shlukovali, hlasitě na sebe
pokřikovali nebo si šeptali. Do Velké síně vcházeli rozšafně, nedočkaví, až znovu
uvidí své přátele. A pak Izar spatřil studenty Kruvalu, oddělené stojící před vchodem
i s druhou školou, Krásnohůlkami, která stála za nimi. Zadíval se na obě
zahraniční školy a přemýšlel, proč už nebyly oficiálně uvedeny. Že by Bradavice
natolik zahořkly z tolika roků proher, že Kruval a Krásnohůlky ani řádně
nepředstaví?
Bylo to možné. Izar však o tom nijak zvlášť nehloubal.
Zaťal zuby a krátce zavřel oči, protože jeho
ruka začala znovu pulsovat. Všiml by si vůbec někdo jeho nepřítomnosti, pokud by
se Uvítací slavnosti nezúčastnil?
Ne.
Otevřel
oči a sledoval, jak kolem něho studenti procházejí, aniž by ho vnímali. Izar se
zády víc přitiskl ke sloupu a pozoroval, jak je pro ostatní děti neviditelný. Oči
některých z nich na něho sice pohlédly, ale pak rychle uhnuli pohledem, jako
kdyby si ho nevšimli.
Ale právě takhle se mu to přece líbí, nebo ne?
Takhle měl možnost, dělat cokoliv chtěl, bez povšimnutí, bez kontroly. Ve vlaku
ho přítomnost Daphne a Draca unavovala, tak proč je teď tak dotčený přirozenou
nevšímavostí studentů k jeho osobě?
Jeho oči zachytily několik zaměstnanců Ministerstev,
kteří vstoupili bradavickými dveřmi. Uprostřed Britské skupiny stál vysoký a okouzlující
politik, Tom Riddle. Na nose měl své podvodné brýle a jeho falešné hnědé oči
jiskřily zájmem, stejně jako jeho kolegům.
Dřív než se Izar mohl sebrat a vzpamatovat z
toho, že tak brzy znovu vidí Temného pána, Riddlovy oči se zvedly nad
ministerskou skupinu a upřely se na Izarovu postavu ve stínu.
Izar si ztěžka povzdechl a když jejich
skupina procházela kolem, rychle své tělo otočil, aby se skryl za sloupem.
Dýchal povrchně.
Když byl pro všechny studenty tak
neviditelný, tak proč si ho tak snadno
dokázal všimnout mocný Temný pán?
„Izare,“ oslovil ho mužský hlas. Srdce měl až
v krku, když zvedal pohled na Severuse Snapa. Tenhle muž si ho také všiml. „Pojď
se mnou.“ Profesor lektvarů ani nečekal, až se Izar vzpamatuje a rychle zamířil
dolů do sklepení. Izar se tlačil zástupem, aby muže následoval.
„Co se děje, pane?“ zeptal se Izar, když se
blížili do mužovy soukromé pracovny. „Nebudeme chybět na Uvítací slavnosti?“ Bylo
mu jedno, že tu slavnost propásne, ve skutečnosti uvítal šanci dostat se pryč
od toho všeho hluku, který bude vyhlášení Turnaje tří kouzelníků jistě provázet.
Snape neodpověděl, jen podržel dveře
otevřené, aby Izar mohl vstoupit. Havraspár s důvěrou vešel do soukromé pracovny
a rozhlédl se po všech ingrediencích na policích. Dnes postrádal svou obvyklou
zvědavost, která by využila šanci vše si pečlivě prohlédnout. Stál tam poměrně
zranitelný, když kolem něho procházel Snape, tichý jako vždy.
Šedozelené oči postřehly Snapův výraz. Muž
nevypadal zrovna šťastně. Magie kolem muže svědčila o jeho nepříjemné náladě.
„Měl jsi poslat sovu mě nebo Temnému pánovi,“
přerušil krutě ticho Snapův hluboký baryton. „Svlékni se,“ nařídil muž. Izar
při tom příkazu svěsil ramena.
„Nechtěl jsem…,“ odmlčel se, zatímco jeho
pravá ruka těžce zápasila s rozvázáním uzlu na kravatě.
„Nechtěl jsi se sklonit před Temným pánem, ano,
myslel jsem si to. Nicméně, já nejsem Temný pán a mám tu mast. Několik
posledních dnů jsem čekal tvou sovu, protože jsem předpokládal, že převládne tvé
logické myšlení a požádáš mě o mast.“ Severus Snape vyndal ze svého stolu
plastovou nádobku s mastí a přešel k Izarovi. „Zdá se, že nejsi tak
inteligentní, jak jsem si původně myslel.“
Izar po muži blýskl vražedným pohledem, zatímco
se mu úspěšně podařilo rozvázat kravatu. „Nechtěl jsem obtěžovat.“ Po pravdě
řečeno, chtěl zjistit, jestli si to pálení nedokáže vyléčit sám. Ale jeho plán se
zhroutil, když si uvědomil, že mu ve studiu a získávání poznatků brání vysoká
horečka.
„Obtěžovat,“ opakoval suše Severus. Netrpělivě
si povzdechl a natáhl se, aby Izarovi pomohl se sundáváním pláště. „Ty jsi, kluku,
neuvěřitelný.“
Izar zrudnul na krku, když byl svlékán svým
profesorem lektvarů. Když mu však Severus vyhrnul levý rukáv, jeho výraz zůstal
neutrální. Jakmile se látka otřela o jeho přecitlivělou kůži, mezi zuby mu
uniklo zasyčení.
„Hloupý kluku,“ pokračoval Snape měkčím tónem
a jeho obličej pobledl, když studoval zbytnělou a zarudlou paži. „Máš nějakou
infekci. Ještě chvíli a mohl jsi zemřít.“
„Chtěl jsem na to přijít sám,“ odsekl zlostně
Izar, unavený ze Snapova plísnění, jako by byl malé dítě. „Nepodařilo se mi
zjistit, jak zastavit to pálení. Ale nedokázal jsem se soustředit, ne s tou bolestí…
ne s tím vším… „ Odmlčel se, jeho hlas se zlomil.
Mrkáním se spěšně snažil zahnat slzy, které
mu rozostřily zrak. Od poznatku o svém původu a označení, měl Izar potíže se
soustředěním na sebe sama a své znalosti. Letos v létě selhal při sestrojování
svého vynálezu, zklamal Owena Weldera a pravděpodobně i ostatní Nevyslovitelné.
Selhal i při pokusu vykličkovat z nabídky Temného pána na přijetí Znamení. Tohle
léto toho nezvládl mnoho a upřímně řečeno, cítil se jako jedno velké mizerné
zklamání.
Severus mlčky otevřel mast. Izarovy čichové
smysly zasáhla vůně aloe a rozmarýnu. Obě rostliny byly velmi dobře známé pro
své léčivé vlastnosti. Ale v masti bylo samozřejmě mnohem více složek, než jen
tyto dvě rostliny.
„Bojím se, že ztrácím své schopnosti,“
prohlásil tiše Izar, protože měl skutečně strach, že přichází o jedinou moc, nad
kterou měl kontrolu, jedinou věc, na kterou mohl být hrdý. Potřeboval svou chytrost,
svůj mozek, ale upřímně řečeno, letos v létě měl pocit, jakoby to s ním šlo z
kopce.
Severus mlaskl a na plochu s Temným znamením
nanesl dostatečné množství masti. „Člověk svou inteligenci neztrácí, Izare. Znalosti
časem pouze narůstají, nesnižují se.“ Muž nijak nekomentoval, jak malicherně
Izar zněl, ani se neposmíval jeho dětinskému strachu. Místo toho muž působil,
jako by chápal, kde se to v Izarovi vzalo. „Právě procházíš těžkým obdobím. Tvá
mysl je roztěkaná, nestálá, a je pochopitelné, že se nedokážeš dostatečně
uvolnit, abys vstřebával nové vědomosti.“
Havraspár otočil hlavu směrem k Snapovi a
sledoval mužovu skloněnou hlavu, když aplikoval uklidňující balzám. Muž ztělesňoval
pojem rozumu a Izar se cítil poněkud hloupě, že se o ztrátě svých schopností vůbec
zmínil. „Už jste někdy litoval?“ zeptal se pomalu, přičemž odhadoval Snapovu
reakci.
Snape překvapivě přesně věděl, na co se Izar
ptá.
Jestli litoval, že přijal Temné znamení?
Muž dokončil aplikování masti a otočil se
zády k Izarovi, aby opět uzavřel víko nádobky. „Ano,“ řekl tiše. Izar se zájmem
sledoval, jak Snape obešel stůl a uložil mast do horní zásuvky. „Každý nováček
litoval přijetí znamení, minimálně aspoň chvíli. Nejsi jediný.“
„Děkuji vám, pane.“ Izar si prohlížel svou úžasně
zarudlou ruku a čekal, až se mast trochu vsákne, než si opět táhne rukáv. Stále
to bolestivě pálilo, ale už cítil malou úlevu. Izar však netušil, jestli ta úleva
vycházela z jeho paže, nebo z uklidnění, kterého se mu od Snapa dostalo.
„Pár dní bude trvat, než otok ustoupí a barva
se vrátí k normálu. S největší pravděpodobností bychom měli mast nanést ještě
zítra, abychom se ujistili, že infekci udržíme pod kontrolou.“ Severus se opřel
o hranu stolu, zkřížil ruce na prsou a se svým uzavřeným výrazem Izara zkoumal.
Izar Nitrozpyt nikdy nezvládl, takže pocítil krátké bodnutí závisti.
„Bylo by možné, pane, o Znamení trochu
hlouběji podiskutovat? Rád bych o něm zjistil víc. Jeho funkce a vlastnosti.“
Nesvěřil se s faktem, že chtěl se Znamením zla experimentovat, zejména pro
jistotu, kdyby to muž považoval za přečin proti jejich Pánovi.
Překvapivě však se Snape pousmál a jeho oči
se vědoucně vpily do Izara. „Vzpomínám si, jak jsem se Znamením experimentoval,
když jsem ho získal. Uvařil jsem nespočet lektvarů ve snaze potlačit jeho vliv.
Bohužel jsem se ve svých výzkumech příliš daleko nedostal. Pokud máš zájem,
můžu ti pak dát své poznámky o lektvarech, které jsem vytvořil ve snaze zastavit
účinky Znamení.“
Izara překvapilo, že se Snape přiznal k
experimentování se znamením Temného pána. „Děkuji, pane, to bych moc rád.“
Tmavé oči přeletěly po celé délce jeho těla a
jeho výraz se změnil na mírně strašidelný. „Nemám nic proti experimentování,
Izare. Jsi velmi inteligentní mladík. Pokud někdo dokáže pochopit Temné znamení
našeho Pána, pak věřím, že je to právě ve tvých rukou.“
Izar muži na oplátku věnoval skutečný úsměv.
Jakkoli mohl být ten úsměv malý, byl opravdový. „Děkuji.“
Mistr lektvarů stroze přikývl a vyrazil ke
dveřím své soukromé pracovny. „Právě chybíme ve Velkém sále. Není pochyb, že si
Temný pán naší absence už všiml.“ Po jeho chladném prohlášení Izar zbledl.
Temný pán nebyl hloupý. Poměrně snadno si dá
dvě a dvě dohromady. Izar jen zvažoval, jestli se bude Temný pán v Bradavicích krotit
nebo jestli bude jednat dle svého temperamentu. Voldemort Izarovi výslovně řekl,
aby za účelem získání masti má kontaktovat přímo jeho.
Ať už se stane cokoli, Izar se vynasnaží vzít
vinu na sebe a Snapa z toho vynechat. To bylo to nejmenší, co mohl pro muže za
jeho akt velkorysosti udělat.
Dvojice vstoupila do temné chodby a Izarovy
rozpálené tváře byly v rozporu s chladivou atmosférou sklepení. Koutkem
oka Snapa pozoroval a přemýšlel o něm. Snape byl velmi inteligentní muž, a to
zejména pokud šlo o lektvary, a Izar vnímal klidné vlny magie, které z muže
vycházely. Byl také velmi silný. V minulosti muže se muselo něco stát, z
nějakého důvodu se připojil k Temnému pánovi… a Izar o tom chtěl vědět všechno.
„Pane?“ zeptal se tiše Izar a jeho hlas zněl v chodbách
spíše utrápeně. „Znal jste Regula Blacka?“ Sice si přísahal, že to téma nikdy vytahovat
nebude, ale bylo mu jasné, že existuje něco, co Severuse Snapa spojuje s jeho
původem. Ten muž věděl, že Izar ve
svém třetím ročníku vařil lektvar dědičnosti. Tak proč ho nikdy nekonfrontoval,
zvlášť když brát si ingredience z jeho osobního skladu bylo zakázané?
Izar si vzpomněl na pár Nebelvírů, kteří
Snapovi kradli zásoby. Muž jim udělil tříměsíční trest a stálo je to tolik
bodů, že jejich kolej neměla naději vyhrát Školní pohár.
Ale Snape stál stranou a mlčel, když si Izar bral
složky nejen na jeden lektvar dědičnosti, ale dokonce na dva. Tohle bylo nepochopitelné.
Buď měl Snape pro Izara takovou slabost, že byl
ochoten zavřít očí nad ztrátou svých ingrediencí, nebo něco věděl a chápal
Izarovu zvědavost ohledně jeho původu.
Hádal, že to první to nebylo.
„Znal.“ Snapův postoj se zcela změnil. Izar
pozoroval, jak mu ztuhla ramena a jeho krční svaly se napjaly. Šedozelené oči sklouzly
k jeho prstům a sledovaly, jak se ohýbají. Toto gesto u něho bylo obvykle k
vidění, když se potřeboval uklidnit.
„Věděl jste, že to byl můj otec, že jo?“ obvinil
ho Izar.
Snape se zastavil a prudce se na Izara obrátil,
přes svůj nos shlížel dolů na menšího kouzelníka. Vyšší muž vypadal naštvaně,
téměř uraženě. „Měl jsem podezření, ale bylo to jen podezření. To podezření se
potvrdilo, až když jsi víc vyrostl. Kdybych to věděl od začátku, chtěl bys,
abych ti to řekl?“
„Ne,“ odpověděl Izar s takovou jistotou, že
Severusův pohled polevil. „Byl jsem jen zvědavý, jestli jste to věděl, to je všechno.“
Než se Izar otočil, aby pokračoval do Velké síně, věnoval muži klidný pohled.
Nebyl naštvaný, že Snape tu informaci tajil. Koneckonců, oba jeho rodiče
bojovali, aby ji udrželi v tajnosti.
„Je to dobrý člověk.“ Snapeův hlas ho temně následoval.
Izar se otočil, jeho oči se zúžily. „Je?“ Snapova
brada se zvedla a jeho tvář zůstala kamenná. „Bylo mi řečeno, že Regulus Black
byl zavražděn za to, že zradil Temného pána. Pokoušíte se mě přesvědčit o
opaku?“ Nedovolil, aby muž své tvrzení potvrdil nebo popřel. Místo toho
pokračoval ve své tirádě. „Protože vás ujišťuji, bez ohledu na odpověď, že je
mi to jedno. Pro mě je mrtvý. A navždy zůstane.“ Náhle zjistil, že se mu třesou
ruce.
Zhluboka se nadechl, aby se zklidnil. Nechtěl
si vylévat zlost na profesora lektvarů. „Děkuji vám za vaši pomoc, pane. Já si vaší
pomoci skutečně cením. Ale pokud jde o něho,
nechci už o tom mluvit.“
Otočil se a spěchal ze sklepení.
Regulus Black je mrtvý.
Tuhle písničku si musel v duchu neustále
opakovat, aby zabránil tomu ostrému pocitu zrady.
***
<<<Kapitola 6.<<<>>>Kapitola 8.>>>
No...ta situace s Dracem byla pěkná, docela jsem se bavila:-D A chudák Izar...byl si jistý, že Voldemorta jen tak neuvidí teď tohle:-D Ale mám dojem, že se mu nebude líbit, jak ho Izar s tou mastí obešel...moc hezká kapitola a těším se na další:-)
OdpovědětVymazatJenny
To si piš, že se mu to líbit nebude. Voldy prostě nemá rád, když se obcházejí jeho příkazy.
VymazatA Draco teď v příběhu dostane trochu víc prostoru, takže se s ním ještě setkáme.
Díky za komentář.
Noo, přinejmenším Draco ví, co je pro něho dobré.... Nečekala jsem, že aplikace Znamení by mohla být tak kritická, ještě, že je Snape tak empatický... (divné u něho, že? Ale vždy je ve správný čas na správném místě a má ta správná slova...) Děkuji za překlad a budu se těšit zase příště....
OdpovědětVymazatDraco samozřejmě vždycky dělá, co je pro něj nejlepší. Je to přece Malfoy jak má být. :-)
VymazatA ne že by byl Snape empatický ke všem. To nikdy! Izar je zářná výjimka a i jemu samotnému je to trochu divné. Uvidíme, co z toho časem vyleze.
Děkujeme na tvůj komentář.
Snape má viditelně Izara rád a považuje ho za velice chytrého, to už musí být něco, aby to i přiznal. Těším se na další kapču.
OdpovědětVymazatBobo
To máš pravdu. Snape hned tak někomu nelichotí, i když by si to zasloužil. To znamená, že je buď Izar opravdu tak chytrý, nebo ho má nekriticky v "oblibě". Případně trochu z obého. :-D
VymazatDíky za tvůj komentík.
Kdo by tušil, že díky znamení zla bude mít Izar s rukou tak dlouho tolik problémů.
OdpovědětVymazatNebyl by to Tom, aby se nedostal nějakým způsobem do Bradavic a tím pádem blíž k Izarovi. Jsem zvědavá, jak bude reagovat na to, že Izar nakonec nepožádal o pomoc jeho samotného, ale pomohl mu Snape. Určitě to nenechá jen tak.
Draco vystrčil ty své čistokrevné drápky a už teď se snažil k Izarovi přiblížit a všichni víme, že to určitě nebylo kvůli jeho krásným očím.
Hezký díl, konečně jsme se dostali trochu blíž k Severusovi, jen by mě zajímalo proč řekl, že Regulus je dobrý člověk, když by měl být mrtvý? Nebo snad není? ...Tolik otázek...
Těším se na další díl :)
Anny
No, Voldy to určitě předpokládal. Rozhodně očekával, že ho Izar do pár dnů vyhledá, aby se zbavil bolesti. Evidentně nepočítal s Izarovou paličatostí. Snape samozřejmě ví, že ho za to stihne trest, přesto zasáhl. Reakce Voldyho na sebe nenechá dlouho čekat.
VymazatDraco má své čistokrevné drápky pěkně nabroušené a jeho cílem je zaseknout je do té správné osoby, a to co nejrychleji, než ho někdo předběhne. Jaká klika, že je Izar samotář a není obklopený hordou kámošů...
Jestli Regulus je nebo není mrtvý, to ještě přijde na přetřes.
Moc děkujeme za tvůj komentář.
Hmm, protože tak nějak tuším, že se to v budoucnu spáruje (upřímně, u týhle povídky by mi asi vůbec nevadilo kdyby to tak nedopadlo:D), tak dumám a nemůžu přijít na možnou variantu... TRR? Ne, ten mi sem nesedí. SS? Možná, ale tady je moc "otcovský". DM? To je tak nějak pravděpodobný...
OdpovědětVymazatNo, Izar je ještě mladý, nechám ho bejt :D Ale ten jeho charakter tady... Uáá, to je prostě suprový :D
Párování samozřejmě přijde, a až to přijde, tak to všichni poznáme. Řekla bych, že někteří tuší už teď... :-D
VymazatIzarovi je patnáct, to znamená, že bouření hormonů nás teprve čeká. I když v jeho případě bych tomu bouření neříkala, když ke všemu přistupuje jako k vědeckému projektu. :-D Je prostě jiný.
Děkujeme ta tvůj komentík.
Divím se, že Izar nešel požádat o radu, nebo pomoc Severuse, hned jak zjistil, že znamení sám nezvládne, bylo by to logické s ohledem na to, že Snape ví jak mast uvařit, mohl minimálně poskytnout recept a radu k její výrobě, nebo třeba i nějaký jeho tajný lektvar.
OdpovědětVymazatŽe se Izar líbí Daphné je zjevné, třeba o ní projeví zájem i on. Bylo by to hezké. Prozatím je však pouze dospívající kopií Severuse, tady mohla být autorka v utváření jeho charakteru daleko tvořivější, ne jen kopírovat. Drako je prozatím takový jaký je proto, že ho od malička utvářel vliv jeho otce a on neměl možnost si utvořit vlastní, originální osobnost, tak jako většina dětí.
Mám také dojem, že se Izra Turnaje zůčastní, i když proti své vůli, jelikož si ho bude chtít Tom otestovat a vytáhnout ho z té jeho ulity, kam se před světem schovává. Už v tomto věku je příliš mocný, geniální, než aby byl schovaný ve stínu, musí být vidět a být patříčně oceněn a připravován nato, aby byl i mocný vůdce/vládce.
Také mě zaujala Snapova poznámka, že Regulus žije, to je pak pravděpodobné, že Izra bude pomáhat své matce ho přivést Obloukem zpět, jen co najde odvahu se jí zeptat, proč ho dali do sirotčince. Musí mu být jasné, že to nebylo dobrovolně.
Děkuji za pěknou kapitolku a těším se, co zajímavého se odhalí příště.
Arianna
Taky jsem nad tím přemýšlela a jediné co mě napadlo, je fakt, že Severus byl v Bradavicích, tedy mimo Izarův dosah, a za Riddlem pochopitelně jít nechtěl.
VymazatIzar má opravdu podobně mrzoutskou povahu jako Severus, ale není úplně stejný. Ve Snapovi bylo mnohem víc nenávisti a zloby. Izar je spíš nezúčastněný pozorovatel. Navíc myslím, že to byl právě autorčin záměr. Uvidíme, jak se bude jeho charakter vyvíjet.
Daphne je jednou z těch, co ho chtějí vytáhnout z ulity a je opravdu neúnavná. Mám její postavu ráda. Stejně tak mám ráda i postavu Draca, i když se ze začátku projevoval jako úplný blbec, přece jen je v něm trochu víc, nepatrně. :-D
A s turnajem máš dobrý odhad. Voldy už naznačil, že chce Izara jako šampióna. Jak to celé dopadne, samozřejmě neprozradím, ale už teď můžu říct, že úkoly budou zcela jiné než v kánonu, takže bude trošku změna. Aspoň se máme na co těšit.
Otázka Izarových rodičů ještě přijde na přetřes, takže o žádnou informaci nepřijdeš.
Děkujeme za tvůj komentář.
Veľmi som dúfala, že Izar si poradí, som rada, že mu Severus pomohol, ale Tom sa im za to určite nejako hnusne pomstí. Regulus teda žije? Som strašne zvedavá na to prečo sa Izar dostal do sirotinca keď Lily žije určite a aj o synovi vie, a keď žije aj Reg??? Strašne moc ďakujem za kapitolu a netrpezlivo čakám na ďalšiu.
OdpovědětVymazatTaky bych chtěla, aby se Izar obešel bez pomoci, ale to by se Voldymu nehodilo do krámu. A Tom se nikomu nemstí, jenom trestá... :-D No, vždyť víme.
VymazatA proč Izar skončil v sirotčinci, když jeho oba rodiče zřejmě žijí? Lily je vdaná za Pottera a Reg zradil Temného pána, takže pokud žije, je bůhví kde. Těch důvodů může být samozřejmě víc, ale to bych spoilerovala. Všechno se dozvíš, jenom to bude chvilku trvat. No, vlastně ani ne...
Strašně moc děkujeme za komentář.
Haha, bylo mi ho chudáka líto v tom kupéčku :D On chtěl jen klid a místo toho dostal dvě blondýny, to naštve! :D Zlatý Severus! ♥ On je fakt pokaždé pevný bod příběhu, vždy je to impozantní postava, a jde vidět, že Izarovi rozumí. Zajímalo by mě, jestli se bude chtít účastnit toho turnaje nebo ne, vzhledem k tomu, že je tam Voldy....už se nedivím ničemu :D Nechám se překvapit :)
OdpovědětVymazat