20. dubna 2014

07. Death of Today

Autor: Epic Solemnity
Překlad: Nade

Děkujeme Káťe, Jenny, Charli, Lily, Zuzaně, Bobo, bacil, Anny a Arianně. Díky za vaše krásné a obsáhlé komentáře, a teď už si užijte další kapitolku.
***
Kapitola sedmá

  Okenní tabule se pod Izarovým dechem pokrývala vrstvami mlhy. Čelem se opíral o chladivé sklo a jeho oči, s napůl spuštěnými víčky, pozorovaly ubíhající krajinu. Pravou rukou si sevřel levou paži ve snaze otupit pulzující bolest. Přestože věděl, že jakékoli pokusy o zahnání bolesti nemá smysl. Zkusil každé léčivé kouzlo, které znal, ale bolest polevila vždy jen na pár minut, aby se pak vrátila dvakrát tak silná.

  Nebyl sám sebou. Cítil se mizerně. A dokonale nemocně.

  Pravou rukou listoval v knize, která obsahovala informace o kouzle Protean. Tohle kouzlo bylo určeno k propojení několika faktorů pomocí jedné společné vazby. Izar měl tušení, že právě z toho Voldemortovo znamení vycházelo. Ale bez ohledu na to, kolik se toho chtěl Izar o Znamení dozvědět, jeho mysl se dokázala soustředit pouze na odstranění bolesti z paže.

  Eruditio, velký kožený svazek, který dostal od Voldemorta, byl uložený na dně kufru, stále ještě zabalený do ochranného plátna. Zatím se tu knihu nedokázal přinutit použít. Ne, když teď byl Temným pánem méně než nadšený. Avšak navzdory své dětinské umíněnosti knihu nepoužít, cítil nutkání, které jeho myšlenky vždy přitáhlo zpět ke knize. Našlo by se v Eruditio víc informací o kouzlu Protean? A mohl by získat nějaké informace o samotném Znamení?

  O tom silně pochyboval.

  Dveře jeho kupé se otevřely s hlasitým zaskřípěním, které provázelo příchod plachého prvňáka. „Můžu se...,“ začal chlapec, jeho hlas přeskočil nervozitou.

  Izar k malému chlapci obrátil pohled tak rychle, až mu hlasitě zapraskal krk. „Ne, nemůžeš se tu posadit. Najdi si místo někde jinde,“ zasyčel nelítostně a přimhouřenýma očima sledoval, jak jedenáctiletý rychle zavřel dveře a utekl od jeho kupé.

  Místo ticha a klidu, které hledal, byl ach-tak-nadšený, když se u dveří jeho kupé objevil rozmazlený blonďatý chlapec a nahlížel dovnitř. Úšklebek na chlapcově tváři Izara utvrdil v tom, že požadovaného soukromí se mu nedostane. Izar chtěl prostě jen sedět sám. Nechtěl, aby ostatní, zejména ne Malfoy, viděli jeho bolest.

  „Co ti ten prvňák udělal?“ ušklíbl se Malfoy a bez vyzvání se sám pozval do poloprázdného kupé.

  Izar si opřel hlavu o opěradlo a zpod přimhouřených očí zíral na blonďáka. „Totéž, co děláš ty, Malfoyi. Napadl mé soukromí.“

  Malfoy se nezdál být ovlivněný jeho uštěpačným tónem, místo toho se ten rozmazlený spratek posadil na sedadlo naproti Izarovi. Dědic Malfoyů působil, že je se svou přítomností zde až příliš spokojený, zvlášť po těch třech dlouhých letech, kdy byl naprostý blbec. Izar však moc dobře věděl, proč je tu Draco tak spokojený. A nelíbilo se mu to. Obával se, že se něco takového stane.

  Znovu si povzdechl a střelil po něm pohledem. „Nejsme přátelé. A nejsme rodina, Malfoyi. Ať už jsi od té šílené čubky slyšel cokoli, zůstane to mezi námi, rozumíš mi?“ naklonil se Izar dopředu a trhl sebou, když se plnou vahou opřel o svou levou paži.

  Poslední věc, na kterou chtěl myslet, byl jeho původ. Po svém označení celou tu patálii odsunul do pozadí své mysli a vůbec na to nepomyslel do chvíle, kdy minulý pátek potkal Lily na Odboru záhad.

  Vyšla mu vstříc s kajícným výrazem v obličeji a bezpochyby se mu chtěla omluvit za to, co se předchozí den stalo v Komnatě smrti. Ale dříve, než se mohla přiblížit, otočil se Izar na patě a zanechal ji na chodbě samotnou. Ať už chtěla cokoli, jeho to nezajímalo. Nezvládl by to. Vidět ji mu přinášelo zpátky bolest, kterou cítil při zasvěcení. Tak strašně jí chtěl položit tu jednu konkrétní otázku ‚Proč?‘, ale nedokázal si tím projít. Nejlepší by bylo nechat celou tu záležitost u ledu.

  Přesně tam, kde byla už patnáct let.

  Když se nedělní noc překulila do dnešního rána, cítil Izar úlevu, že odjíždí do Bradavic. Až do příštího léta neměl potřebu Lily vidět či jí znovu čelit. Vlastně, když svou koncentraci tvrdě zaměří na jeho školní práci a snahu objevit všechny vlastnosti Znamení, nebude muset na své rodiče ani myslet.

  Ale Malfoy musel strkat nos do jeho záležitostí prostě proto, že zjistil, že jsou příbuzní, jakkoli byli vzdálení. Tohle Izar nechtěl. Chtěl klidný rok, než tomu všemu bude příští léto muset zase čelit.

  Když Malfoyův stříbrný pohled padl na Izarovu paži, jeho výraz se změnil na zamyšlený. „Doneslo se mi, že jsi dostal stříbrnou masku. To se u nových rekrutů nestává.“ Chlapcův hlas zněl přiškrceně, mírně závistivě, ale přesto zvědavě. Naprosto ignoroval Izarův předchozí komentář. „Temný pán ti musí věřit. A zdá se, že můj otec rozhodnutí našeho Pána schvaluje. Ale co nechápu, je, proč jsi nedostal mast. Ze své pozice vzadu jsem to neslyšel.“

  Chlapec se stěží stačil nadechnout, kdy si všiml jeho ruky. S vyvalenýma očima zvolal: „Tvoje ruka vypadá obrovská.“ Draco s úšklebkem zkoumal, jak Izarova levá ruka vypadá třikrát větší než ta pravá.

  Izar na Draca zavrčel, až blonďák ucuknul. „Neslyšel jsi, co jsem říkal? Nemám zájem se s tebou bavit a hlavně mě nebaví sledovat tvou mimořádnou schopnost mluvit bez jediného nadechnutí.“

  Draco si odfrkl. „Vzhledem k tomu, že tvůj přístup pozoruhodně odráží Severusův postoj, jsem na tohle zvyklý. Nemůžeš mě rozhodit. On mě nemůže rozhodit.“

  Škoda. Doufal, že pár popíchnutí chlapce vrátí k jeho starému já. Přátelského Draca zvládal mnohem hůř, než toho protivného. „Samozřejmě, pokud se ve tvé přítomnosti cítí stejně jako já, nedivím se, že se k tobě chová nepříjemně.“

  „Ne,“ zavrtěl Draco hlavou a okázale si začal prohlížet své nehty. „Ty vlastně ani nejsi nepříjemný, jsi jen více cynický, sarkastický a… asociální. Téměř zábavný. Má matka se mi svěřila, že Regulus byl hodně jako Severus. Vy tři společně…“ Při pohledu na Izarův výraz se blonďák zarazil. Klidný a arogantní Malfoy náhle zmizel. Na jeho místě byl trochu nejistý a zamyšlený chlapec. „Poslouchej, Harrisone, nepřišel jsem, abych se ti omlouval.“

  Izar povytáhl obočí, jeho tep se rozběhl zuřivou rychlostí. Nechtěl poslouchat, jak někdo vyslovuje jméno jeho otce. Vůbec neměl zájem o tuhle diskuzi.

  „Nicméně jsem si uvědomil svou chybu, když jsem se k tobě v minulosti choval nečestně, což bylo nespravedlivé. Nechci se omlouvat, ale chtěl bych s tebou začít znovu.“

  Izar se ušklíbl a znovu se sedí na lavičce. „Ty chceš, řekněme, obrátit list, protože Temný pán a tvůj otec o mě projevili zájem, a ty si chceš chránit svůj vlastní zadek? Nebo to děláš, protože se změnil tvůj vlastní postoj?“

  Blonďák udělal obličej. „To první, samozřejmě.“

  „Samozřejmě,“ opakoval suše Izar a z jeho hlasu odkapával sarkasmus. Ve skutečnosti neočekával, že by Draco jakkoli změnil svůj postoj. Proč by to dělal? Blonďák byl rozmazlený spratek, který všechno nejraději dělal tím nejjednodušším způsobem. Byl pravý Zmijozel, co se staral jen o záchranu vlastní kůže. Pranic nezáleželo na tom, že pokaždé když promluvil, přinesl Izarovi duševní muka. Dokud byl na správně straně, na straně svého otce a svého Pána, všechno tomu klukovi prošlo.

  Draco se ušklíbl. „Chtěl bych začít znovu. Přistoupím na to, že o tvé rodině s nikým mluvit nebudu, dokonce ani s tebou.“

  Izar potlačil zasténání. Ten kluk toho nenechá. A on už z poslouchání té jeho nikdy nekončící tirády dostával migrénu. „Když budu souhlasit, slíbíš mi, že už mi dáš pokoj?“

  „To je poněkud v rozporu se záměrem ‚začít znovu‘, ne?“ Blonďák stáhl obočí a stříbrné oči tančily po Izarově podrážděném výrazu. „I když předpokládám, že by to mohl být začátek.“ A po chvíli, která mu připadala jako věčnost, Draco konečně vstal. Ústa měl stále zkroucená do pobaveného úšklebku, jako kdyby věděl o bolesti, kterou Izar procházel. „Požádám Severuse, aby se ti na tu ruku podíval. Vážně to nevypadá dobře.“

  „Už odcházíš, Malfoyi?“ Do kupé vstoupil další hlas, což Izara přimělo podrážděně si opřít hlavu o opěradlo.

  Bylo snad příliš, když žádal o trochu klidu a pohody?

  Do malého prostoru elegantně vstoupila Daphne Greengrassová. Kolem ní se třpytil všechen její čistokrevný šarm a dodával jí elegantní záři. Její tmavě zelené oči se rozjasnily, když přistály na Izarovi, a po její bezchybné tváři přeběhl potěšený úsměv.

  „Obávám se, Greengrassová, že Harrison chce být dneska sám,“ poznamenal posměšně Draco. Jeho stříbrné oči studovaly dívčin rostoucí úsměv a způsob, jakým Izar absorboval veškerou její pozornost. „Nevěděl jsem, že se s Harrisonem znáš.“ Znělo to žárlivě a ostražitě. A bylo to čistě proto, že si Draco myslel, že bude mít Izara pro sebe.

  Izar věděl, že ti dva spolu příliš dobře nevycházeli. Vzájemně se tolerovali, to ano, ale nikdy se spolu nestýkali. Malfoy si myslel, že Daphne je na čistokrevnou čarodějku příliš upřímná, a Daphne zase sdílela Izarův názor na Draca. Byl to prostě zhýčkaný kluk, který ještě musí dospět.

  Když se otočila k Dracovi, aby si ho změřila pohledem, krátké blond vlasy jí sklouzly do obličeje. Izar pouze zvedl knihu ze svého klína, ty dvě blondýnky už ho nudily. „Některým z nás, ve skutečnosti, stačí běžný rozum, aby prohlédli fasádu, kterou se Izar obklopil.“

  „Pokud by vám to nevadilo,“ protáhl hlasitě Izar, čímž upoutal pozornost obou Zmijozelů, „rád bych si přečetl pár věcí. Váš hlučný projev mi v soustředění rozhodně nepomáhá.“

  Daphne se od Malfoye odvrátila a svou pozornost opět zaměřila na svůj původní cíl. „Vlastně jsem se k tobě dnes přišla posadit, Izare. Kromě ministerského plesu jsem tě celé léto neviděla.“ Jelikož zaznamenala Izarův lehce zaujatý výraz, hladce pokračovala. „Dokonce jsem si přinesla něco ke čtení.“

  Izar povytáhl obočí, očividně pobavený. „Jistě něco poučného, že?“

  Dívka nikdy nic nečetla, ale díky svému čistému talentu skládala své zkoušky docela dobře. Daphne upřednostňovala pozlátko a klevety před studiem, ale když byla s Izarem, trochu tím srovnávala poměr stran. Zdálo se, že našla své poslání v tom, aby se Izara pokusila vylákat z jeho nespolečenských kruhů a zatáhnout do její rušivé společnosti vysoko postavených kouzelníků a čarodějek. Rozhodně nebyla hloupá, to ne. Kdyby byla, Izar by nebyl schopen se s ní sblížit. Naopak, Daphne byla silná čarodějka, která si prostě užívala sbírání poznatků o společenském žebříčku. Byla zcela čistokrevná, vychovávaná do krásy a elegance pro svého budoucího manžela.

  Vzpomněl si, jak se setkali v jeho druhém roce. Byla ve třetím ročníku, vystresovaná nad pergamenem, který vypadal už poněkud opotřebený. Byla to její esej z lektvarů, se kterou se trápila celý uplynulý týden. Její oči byly napětím podlité krví, a když si všimla pozorující postavy, naštvaně vzhlédla. Samozřejmě se na něj obořila a řekla mu, aby zíral někam jinam, jinak že ho prokleje.

  Něco v jejím zoufalství Izara trochu obměkčilo. Ignoroval její hrozby a nabídl jí svou pomoc. Nejprve nesouhlasila, příliš pyšná, aby přijala pomoc, a to zejména od druháka. Ale nakonec ustoupila a dovolila mu, aby jí pomohl. Poté za svou esej získala plný počet bodů.

  Od té doby se snažila co nejlépe využít Izarovy bohaté znalosti. Daphne byla velmi pyšná a nezávislá čarodějka, která chtěla dělat věci po svém. Bohužel, místo aby Izara nechala být, poté co vytrvale ignoroval její přítomnost, ona setrvávala, což mělo za následek poněkud neobvyklý vztah mezi nimi.

  Nakonec začal její přítomnost tolerovat. Nepatrně.

  „Ty mě tak dobře znáš,“ usmála se, když její prsty s dokonale pěstěnými nehty otevřely nové vydání Týdeníku čarodějek. Izarovy oči se rozšířily hrůzou, když se spěšně odvrátil od toho kusu odpadků a vrátil se ke své učebnici.

  Malfoy, který stále stál u dveří kupé, si odkašlal. Místo aby mu to připadalo trapné, vytasil se s pohodovým vystupováním. „Tak mě napadá, že zůstanu tady,“ odfrkl chlapec povýšeně a posadil se naproti nim. „Takže, máš něco ke čtení, Harrisone? Jak tě znám, pravděpodobně vytáhneš nějakou knihu ze zadku,“ pronesl zlehka Draco. Daphne vyděšeně vydechla.

  Šedozelené oči vzhlédly od své knihy. V textu se skoro nikam nedostal, protože byl přerušen víckrát, než by mohl spočítat.

  Prohlížel si Draca přes horní hranu své knihy. Chlapec v létě vyrostl, vypadal teď víc jako muž než jako dítě. S delšími vlasy a s chladnou arogancí ve tváři zřetelně připomínal Lucia. Izar se samozřejmě nikdy nesetkal s Narcissou Malfoyovou, sestřenicí svého otce Regula. Ale zřetelně viděl měkkost kolem Dracových úst, která od Lucia nepocházela. Chlapcovy rty byly plnější než jeho tenké, což odkazovalo na rysy Blacků.

  Nejen že se změnil Dracův vzhled, ale také jeho chování bylo pohodovější. I když byl pořád arogantní, lehce se to otupilo tím, že se stával mnohem všímavější ke svému okolí, než sám k sobě.

  „Myslím, že tvým čtenářským preferencím odpovídá vkus Daphne,“ zazubil se Izar za svou knihou, Dracovi však ukázal naprosto vážnou tvář. Dědic Malfoyů pohlédl na vydání Týdeníku čarodějek a pak se přimhouřenýma očima vrátil zpátky k němu. „Snad bys ji mohl požádat o něco ke čtení. Jsem si jistý, že má někde schované další vydání.“

  Daphne se tlumeně zasmála do dlaně a v paprscích slunce se zatřpytil rodový prsten Greengrassů. Při pohledu na prsten se Izar zachmuřil, protože věděl, že Draco má na svém prstu také takový. Odvrátil se, když Daphne zachytila jeho pohled.

  „Velmi vtipné, Harrisone,“ Dracovy rty se zkroutily v úšklebku.

  Oba chlapci vzájemně zírali jeden na druhého, společné tajemství vystoupilo do popředí jejich myslí. Izar skoro viděl, jak si Malfoy v paměti přehrává Bellatrix Lestrangeovou v té chodbě na panství Temného pána.

  Daphne hladce přerušila napětí, které začínalo narůstat. „Jsem zvědavá, jak vypadají studenti z Kruvalu,“ zamávala svými řasami. „Byla jsem teprve v prvním ročníku, když se turnaj konal ve Francii. Prvňáci museli zůstat mimo. Ale z toho, co jsem slyšela, jsou většinou pohlední.“

  Izarovi chvíli trvalo, než mu došlo, o čem mluví. „Turnaj tří kouzelníků, na to jsem úplně zapomněl,“ poznamenal lehce, než obrátil pohled zpět ke své knize, aby do ní nepřítomně zíral. Turnaj se konal zhruba každých pět let a k jeho obnovení došlo před téměř padesáti lety. Izar si byl vlastně jistý, že právě letos to bude padesáté výročí, kdy Turnaj znovu začal.

  „Nezapomeň na Krásnohůlky,“ blýskl Draco na Daphne samolibým pohledem. „Tam je spousta hezkých dívek.“

  „To sotva,“ zamumlala a upřela oči na Izara. „Myslíš, že jsou něco extra, Izare?“

  Díval se na text na stránce a nemohl uvěřit, že vedou tuhle diskusi. Radši by seděl v Komnatě smrti s Lily Potterovou, než diskutovat o pohlednosti mužů a žen. „Máte v plánu dát své jméno do poháru?“ zeptal se Izar těch dvou, jen aby změnili téma. Daphne jeho taktika nijak nenadchla, ale k původnímu tématu se nevrátila.

  Draco viditelně vypnul hruď a bradu zvedl téměř směšně vysoko. „Samozřejmě, že se chystám přihlásit.“ V jeho tónu bylo něco, co vyvolávalo jistotu, že bude vybrán jako šampión. Izar zíral na chlapce a jeho oči se zúžily, když pozoroval, jak se naparuje. Nebyla zatraceně žádná možnost, že by v Dracovi dokázal vidět budoucího Bradavického šampióna, ale chlapcův výraz vypovídal o maximální sebejistotě.

  Takže, co v tom ve skutečnosti bylo? Izar pohledem sledoval hrdý nádech růžové na Dracových tvářích.

  „Nevypadáš moc nadšeně,“ dotkla se Daphne Izarova ramene. „Chystáš se dát své jméno do poháru? Myslím, že bys byl skvělý šampión.“

  Šedozelené oči potemněly podrážděním. „Teprve nedávno mi bylo patnáct, Daphne, to přece víš. Samozřejmě, že se nepřihlásím. Musí ti být minimálně šestnáct.“ Dívka našpulila rty. „Kromě toho, i kdybych na to byl dost starý, nikdy bych se k turnaji nepřiblížil.“ Poslední věc, po které toužil, byla pozornost. Popularita. Zájem veřejnosti. Sláva. Tohle nesnášel. Drát se na výsluní publicity v očekávání popularity a slávy. I kdyby šlo o značnou sumu peněz, ani proto, aby si jeho ruka sáhla na zlato, by se do toho nepustil.

  Podle Izara v turnaji nešlo o testování vašich magických schopností. Spíš to byla soutěž v popularitě, zjištění, kdo bude příští kouzelník nebo čarodějka, kteří se zapíšou do historie.

  Ale čím víc přemýšlel o kladech turnaje, tím více se jeho odpor k němu zmenšoval. Uvědomil si totiž, že bude mít spoustu času na výzkum. Zatímco zbytek školy bude oslavovat turnaj a účastnit se utkání, on bude moci být sám. Daleko od všech.

  Hmm… tolik možností. Mohl do větší hloubky pracovat na Znamení zla, a také si slíbil, že tento školní rok, před návratem do jeho letního zaměstnání, dokončí svůj projekt u Nevyslovitelných.

  Draco se uchechtl, čímž na sebe přitáhl Izarovu pozornost. „Izar je příliš ponořený ve stínech. On by se nikdy nepřihlásil.“ Oba chlapci si vyměnili vědoucí pohled. „Nezajímá mě, kdo bude šampión. Hlavně aby znovu nevyhrála norská vláda. Když pomineme ten jeden rok, kdy vyhrály Krásnohůlky, získal Kruval vítězství všech ostatních turnajů. Bradavice – tedy britská vláda – by měly aspoň jednou vyhrát, když Turnaj před padesáti lety obnovily.“

  To byla pravda.

  Pokud šlo o Turnaj, byla tato tři ministerstva poměrně konkurenceschopná. Norské ministerstvo, nebo přesněji Norové, se s jejich školou v Kruvalu řadili na nejvyšší příčku. Francouzské Ministerstvo bylo v těsném závěsu se školou v Krásnohůlkách. Je smutné, že britské ministerstvo bylo nejníže v pořadí. Ani jednou turnaj nevyhráli. Ze tří škol byly Bradavice na nejnižší příčce, pokud šlo o zkouškové skóre a soutěže.

  Z toho, co Izar četl, tak ministři a vysocí politici na Turnaj tří kouzelníků sázeli hodně vysoko. Sázky v průběhu turnaje poměrně agresivně narůstaly a většina vysoce postavených politiků v zemi přijížděla do školy, ve které se Turnaj konal. Letos bude Turnaj zřejmě hostit Británie.

  Izarovi zacukaly prsty a jeho kniha klesla do klína, když si něco uvědomil.

  Tom Riddle je vysoký politik. Hned druhý po ministrovi. Určitě bude v Bradavicích po celý zbytek roku.

  Izar se zhluboka nadechl a snažil se uklidnit, zatímco jeho levá ruka bolestivě cukala.

  Myslel si, že uplyne celý rok, aniž by Temného pána vůbec viděl.


{Death of Today}

  Izar, konečně sám v pravém smyslu toho slova, vystoupal až do hradu. Havraspárský hábit zahalil jeho postavu, modro-bronzovou kravatu měl těsně kolem límce. Musel přiznat, že je rád, že je zpátky v Bradavicích. Jakkoli být pryč z dětského domova a z Odboru záhad, dokud nějak nezpracuje ten šok z jeho původu. Nevěděl, jak dlouho by vydržel v blízkosti Lily Potterové, kdyby nemohl vypadnout zpátky do Bradavic.

  Malý Havraspárský génius pouze tiše proklouzl směrem k vysokému sloupu a postavil se do jeho stínu, aby se dal dohromady.

  Jeho levá paže divoce hořela. Nejen samotné Znamení, ale celá jeho ruka. Bolest a otok se rozšířily až k rameni, projevovaly se abnormální tloušťkou a zarudnutím. Dostat se do hábitu byla pro něho taková fuška, že se nakonec musel podvolit Dracově nabídce pomoci.

  Izar ani netušil, jestli by vůbec dokázal něco úspěšně zvednout. Vždyť si nebyl schopen ani uvázat kravatu. Tiše zasténal a svůj horký obličej opřel proti kamennému pilíři. Chtěl tu mast už den po označení, ale s kontaktováním Temného pána si nebyl příliš jistý. Jak by taky mohl, když ten muž tak snadno dokázal vzbudit Izarovu nechuť? V jednu chvíli měl Tom Riddle empatii a byl člověk, zatímco v další chvíli byl uzavřený Temný kouzelník, který nemá žádné slitování s těmi, co jsou pod ním.

  Nejen to, Izar se před Temným pánem nechtěl sklonit. Kdyby Toma kontaktoval a požádal o mast, přiznal by tím své podřízení.

  S tou pulzující a hořící rukou byl však ten problém, že se nedokázal soustředit. Nic z toho, co si plánoval udělat ještě před školou, nezvládl, protože se nemohl na nic soustředit. Z jeho pohledu to bylo ubohé.

  Jeho bolestí naplněné oči sledovaly, jak se studenti shlukovali, hlasitě na sebe pokřikovali nebo si šeptali. Do Velké síně vcházeli rozšafně, nedočkaví, až znovu uvidí své přátele. A pak Izar spatřil studenty Kruvalu, oddělené stojící před vchodem i s druhou školou, Krásnohůlkami, která stála za nimi. Zadíval se na obě zahraniční školy a přemýšlel, proč už nebyly oficiálně uvedeny. Že by Bradavice natolik zahořkly z tolika roků proher, že Kruval a Krásnohůlky ani řádně nepředstaví?

  Bylo to možné. Izar však o tom nijak zvlášť nehloubal.

  Zaťal zuby a krátce zavřel oči, protože jeho ruka začala znovu pulsovat. Všiml by si vůbec někdo jeho nepřítomnosti, pokud by se Uvítací slavnosti nezúčastnil?

  Ne.

  Otevřel oči a sledoval, jak kolem něho studenti procházejí, aniž by ho vnímali. Izar se zády víc přitiskl ke sloupu a pozoroval, jak je pro ostatní děti neviditelný. Oči některých z nich na něho sice pohlédly, ale pak rychle uhnuli pohledem, jako kdyby si ho nevšimli.

  Ale právě takhle se mu to přece líbí, nebo ne? Takhle měl možnost, dělat cokoliv chtěl, bez povšimnutí, bez kontroly. Ve vlaku ho přítomnost Daphne a Draca unavovala, tak proč je teď tak dotčený přirozenou nevšímavostí studentů k jeho osobě?

  Jeho oči zachytily několik zaměstnanců Ministerstev, kteří vstoupili bradavickými dveřmi. Uprostřed Britské skupiny stál vysoký a okouzlující politik, Tom Riddle. Na nose měl své podvodné brýle a jeho falešné hnědé oči jiskřily zájmem, stejně jako jeho kolegům.

  Dřív než se Izar mohl sebrat a vzpamatovat z toho, že tak brzy znovu vidí Temného pána, Riddlovy oči se zvedly nad ministerskou skupinu a upřely se na Izarovu postavu ve stínu.

  Izar si ztěžka povzdechl a když jejich skupina procházela kolem, rychle své tělo otočil, aby se skryl za sloupem.

  Dýchal povrchně.

  Když byl pro všechny studenty tak neviditelný, tak proč si ho tak snadno dokázal všimnout mocný Temný pán?

  „Izare,“ oslovil ho mužský hlas. Srdce měl až v krku, když zvedal pohled na Severuse Snapa. Tenhle muž si ho také všiml. „Pojď se mnou.“ Profesor lektvarů ani nečekal, až se Izar vzpamatuje a rychle zamířil dolů do sklepení. Izar se tlačil zástupem, aby muže následoval.

  „Co se děje, pane?“ zeptal se Izar, když se blížili do mužovy soukromé pracovny. „Nebudeme chybět na Uvítací slavnosti?“ Bylo mu jedno, že tu slavnost propásne, ve skutečnosti uvítal šanci dostat se pryč od toho všeho hluku, který bude vyhlášení Turnaje tří kouzelníků jistě provázet.

  Snape neodpověděl, jen podržel dveře otevřené, aby Izar mohl vstoupit. Havraspár s důvěrou vešel do soukromé pracovny a rozhlédl se po všech ingrediencích na policích. Dnes postrádal svou obvyklou zvědavost, která by využila šanci vše si pečlivě prohlédnout. Stál tam poměrně zranitelný, když kolem něho procházel Snape, tichý jako vždy.

  Šedozelené oči postřehly Snapův výraz. Muž nevypadal zrovna šťastně. Magie kolem muže svědčila o jeho nepříjemné náladě.

  „Měl jsi poslat sovu mě nebo Temnému pánovi,“ přerušil krutě ticho Snapův hluboký baryton. „Svlékni se,“ nařídil muž. Izar při tom příkazu svěsil ramena.

  „Nechtěl jsem…,“ odmlčel se, zatímco jeho pravá ruka těžce zápasila s rozvázáním uzlu na kravatě.

  „Nechtěl jsi se sklonit před Temným pánem, ano, myslel jsem si to. Nicméně, já nejsem Temný pán a mám tu mast. Několik posledních dnů jsem čekal tvou sovu, protože jsem předpokládal, že převládne tvé logické myšlení a požádáš mě o mast.“ Severus Snape vyndal ze svého stolu plastovou nádobku s mastí a přešel k Izarovi. „Zdá se, že nejsi tak inteligentní, jak jsem si původně myslel.“

  Izar po muži blýskl vražedným pohledem, zatímco se mu úspěšně podařilo rozvázat kravatu. „Nechtěl jsem obtěžovat.“ Po pravdě řečeno, chtěl zjistit, jestli si to pálení nedokáže vyléčit sám. Ale jeho plán se zhroutil, když si uvědomil, že mu ve studiu a získávání poznatků brání vysoká horečka.

  „Obtěžovat,“ opakoval suše Severus. Netrpělivě si povzdechl a natáhl se, aby Izarovi pomohl se sundáváním pláště. „Ty jsi, kluku, neuvěřitelný.“

  Izar zrudnul na krku, když byl svlékán svým profesorem lektvarů. Když mu však Severus vyhrnul levý rukáv, jeho výraz zůstal neutrální. Jakmile se látka otřela o jeho přecitlivělou kůži, mezi zuby mu uniklo zasyčení.

  „Hloupý kluku,“ pokračoval Snape měkčím tónem a jeho obličej pobledl, když studoval zbytnělou a zarudlou paži. „Máš nějakou infekci. Ještě chvíli a mohl jsi zemřít.“

  „Chtěl jsem na to přijít sám,“ odsekl zlostně Izar, unavený ze Snapova plísnění, jako by byl malé dítě. „Nepodařilo se mi zjistit, jak zastavit to pálení. Ale nedokázal jsem se soustředit, ne s tou bolestí… ne s tím vším… „ Odmlčel se, jeho hlas se zlomil.

  Mrkáním se spěšně snažil zahnat slzy, které mu rozostřily zrak. Od poznatku o svém původu a označení, měl Izar potíže se soustředěním na sebe sama a své znalosti. Letos v létě selhal při sestrojování svého vynálezu, zklamal Owena Weldera a pravděpodobně i ostatní Nevyslovitelné. Selhal i při pokusu vykličkovat z nabídky Temného pána na přijetí Znamení. Tohle léto toho nezvládl mnoho a upřímně řečeno, cítil se jako jedno velké mizerné zklamání.

  Severus mlčky otevřel mast. Izarovy čichové smysly zasáhla vůně aloe a rozmarýnu. Obě rostliny byly velmi dobře známé pro své léčivé vlastnosti. Ale v masti bylo samozřejmě mnohem více složek, než jen tyto dvě rostliny.

  „Bojím se, že ztrácím své schopnosti,“ prohlásil tiše Izar, protože měl skutečně strach, že přichází o jedinou moc, nad kterou měl kontrolu, jedinou věc, na kterou mohl být hrdý. Potřeboval svou chytrost, svůj mozek, ale upřímně řečeno, letos v létě měl pocit, jakoby to s ním šlo z kopce.

  Severus mlaskl a na plochu s Temným znamením nanesl dostatečné množství masti. „Člověk svou inteligenci neztrácí, Izare. Znalosti časem pouze narůstají, nesnižují se.“ Muž nijak nekomentoval, jak malicherně Izar zněl, ani se neposmíval jeho dětinskému strachu. Místo toho muž působil, jako by chápal, kde se to v Izarovi vzalo. „Právě procházíš těžkým obdobím. Tvá mysl je roztěkaná, nestálá, a je pochopitelné, že se nedokážeš dostatečně uvolnit, abys vstřebával nové vědomosti.“

  Havraspár otočil hlavu směrem k Snapovi a sledoval mužovu skloněnou hlavu, když aplikoval uklidňující balzám. Muž ztělesňoval pojem rozumu a Izar se cítil poněkud hloupě, že se o ztrátě svých schopností vůbec zmínil. „Už jste někdy litoval?“ zeptal se pomalu, přičemž odhadoval Snapovu reakci.

  Snape překvapivě přesně věděl, na co se Izar ptá.

  Jestli litoval, že přijal Temné znamení?

  Muž dokončil aplikování masti a otočil se zády k Izarovi, aby opět uzavřel víko nádobky. „Ano,“ řekl tiše. Izar se zájmem sledoval, jak Snape obešel stůl a uložil mast do horní zásuvky. „Každý nováček litoval přijetí znamení, minimálně aspoň chvíli. Nejsi jediný.“

  „Děkuji vám, pane.“ Izar si prohlížel svou úžasně zarudlou ruku a čekal, až se mast trochu vsákne, než si opět táhne rukáv. Stále to bolestivě pálilo, ale už cítil malou úlevu. Izar však netušil, jestli ta úleva vycházela z jeho paže, nebo z uklidnění, kterého se mu od Snapa dostalo.

  „Pár dní bude trvat, než otok ustoupí a barva se vrátí k normálu. S největší pravděpodobností bychom měli mast nanést ještě zítra, abychom se ujistili, že infekci udržíme pod kontrolou.“ Severus se opřel o hranu stolu, zkřížil ruce na prsou a se svým uzavřeným výrazem Izara zkoumal. Izar Nitrozpyt nikdy nezvládl, takže pocítil krátké bodnutí závisti.

  „Bylo by možné, pane, o Znamení trochu hlouběji podiskutovat? Rád bych o něm zjistil víc. Jeho funkce a vlastnosti.“ Nesvěřil se s faktem, že chtěl se Znamením zla experimentovat, zejména pro jistotu, kdyby to muž považoval za přečin proti jejich Pánovi.

  Překvapivě však se Snape pousmál a jeho oči se vědoucně vpily do Izara. „Vzpomínám si, jak jsem se Znamením experimentoval, když jsem ho získal. Uvařil jsem nespočet lektvarů ve snaze potlačit jeho vliv. Bohužel jsem se ve svých výzkumech příliš daleko nedostal. Pokud máš zájem, můžu ti pak dát své poznámky o lektvarech, které jsem vytvořil ve snaze zastavit účinky Znamení.“

  Izara překvapilo, že se Snape přiznal k experimentování se znamením Temného pána. „Děkuji, pane, to bych moc rád.“

  Tmavé oči přeletěly po celé délce jeho těla a jeho výraz se změnil na mírně strašidelný. „Nemám nic proti experimentování, Izare. Jsi velmi inteligentní mladík. Pokud někdo dokáže pochopit Temné znamení našeho Pána, pak věřím, že je to právě ve tvých rukou.“

  Izar muži na oplátku věnoval skutečný úsměv. Jakkoli mohl být ten úsměv malý, byl opravdový. „Děkuji.“

  Mistr lektvarů stroze přikývl a vyrazil ke dveřím své soukromé pracovny. „Právě chybíme ve Velkém sále. Není pochyb, že si Temný pán naší absence už všiml.“ Po jeho chladném prohlášení Izar zbledl.

  Temný pán nebyl hloupý. Poměrně snadno si dá dvě a dvě dohromady. Izar jen zvažoval, jestli se bude Temný pán v Bradavicích krotit nebo jestli bude jednat dle svého temperamentu. Voldemort Izarovi výslovně řekl, aby za účelem získání masti má kontaktovat přímo jeho.

  Ať už se stane cokoli, Izar se vynasnaží vzít vinu na sebe a Snapa z toho vynechat. To bylo to nejmenší, co mohl pro muže za jeho akt velkorysosti udělat.

  Dvojice vstoupila do temné chodby a Izarovy rozpálené tváře byly v rozporu s chladivou atmosférou sklepení. Koutkem oka Snapa pozoroval a přemýšlel o něm. Snape byl velmi inteligentní muž, a to zejména pokud šlo o lektvary, a Izar vnímal klidné vlny magie, které z muže vycházely. Byl také velmi silný. V minulosti muže se muselo něco stát, z nějakého důvodu se připojil k Temnému pánovi… a Izar o tom chtěl vědět všechno.

  „Pane?“ zeptal se tiše Izar a jeho hlas zněl v chodbách spíše utrápeně. „Znal jste Regula Blacka?“ Sice si přísahal, že to téma nikdy vytahovat nebude, ale bylo mu jasné, že existuje něco, co Severuse Snapa spojuje s jeho původem. Ten muž věděl, že Izar ve svém třetím ročníku vařil lektvar dědičnosti. Tak proč ho nikdy nekonfrontoval, zvlášť když brát si ingredience z jeho osobního skladu bylo zakázané?

  Izar si vzpomněl na pár Nebelvírů, kteří Snapovi kradli zásoby. Muž jim udělil tříměsíční trest a stálo je to tolik bodů, že jejich kolej neměla naději vyhrát Školní pohár.

  Ale Snape stál stranou a mlčel, když si Izar bral složky nejen na jeden lektvar dědičnosti, ale dokonce na dva. Tohle bylo nepochopitelné.

  Buď měl Snape pro Izara takovou slabost, že byl ochoten zavřít očí nad ztrátou svých ingrediencí, nebo něco věděl a chápal Izarovu zvědavost ohledně jeho původu.

  Hádal, že to první to nebylo.

  „Znal.“ Snapův postoj se zcela změnil. Izar pozoroval, jak mu ztuhla ramena a jeho krční svaly se napjaly. Šedozelené oči sklouzly k jeho prstům a sledovaly, jak se ohýbají. Toto gesto u něho bylo obvykle k vidění, když se potřeboval uklidnit.

  „Věděl jste, že to byl můj otec, že jo?“ obvinil ho Izar.

  Snape se zastavil a prudce se na Izara obrátil, přes svůj nos shlížel dolů na menšího kouzelníka. Vyšší muž vypadal naštvaně, téměř uraženě. „Měl jsem podezření, ale bylo to jen podezření. To podezření se potvrdilo, až když jsi víc vyrostl. Kdybych to věděl od začátku, chtěl bys, abych ti to řekl?“

  „Ne,“ odpověděl Izar s takovou jistotou, že Severusův pohled polevil. „Byl jsem jen zvědavý, jestli jste to věděl, to je všechno.“ Než se Izar otočil, aby pokračoval do Velké síně, věnoval muži klidný pohled. Nebyl naštvaný, že Snape tu informaci tajil. Koneckonců, oba jeho rodiče bojovali, aby ji udrželi v tajnosti.

  „Je to dobrý člověk.“ Snapeův hlas ho temně následoval.

  Izar se otočil, jeho oči se zúžily. „Je?“ Snapova brada se zvedla a jeho tvář zůstala kamenná. „Bylo mi řečeno, že Regulus Black byl zavražděn za to, že zradil Temného pána. Pokoušíte se mě přesvědčit o opaku?“ Nedovolil, aby muž své tvrzení potvrdil nebo popřel. Místo toho pokračoval ve své tirádě. „Protože vás ujišťuji, bez ohledu na odpověď, že je mi to jedno. Pro mě je mrtvý. A navždy zůstane.“ Náhle zjistil, že se mu třesou ruce.

  Zhluboka se nadechl, aby se zklidnil. Nechtěl si vylévat zlost na profesora lektvarů. „Děkuji vám za vaši pomoc, pane. Já si vaší pomoci skutečně cením. Ale pokud jde o něho, nechci už o tom mluvit.“

  Otočil se a spěchal ze sklepení.

  Regulus Black je mrtvý.

  Tuhle písničku si musel v duchu neustále opakovat, aby zabránil tomu ostrému pocitu zrady.

***

15 komentářů:

  1. No...ta situace s Dracem byla pěkná, docela jsem se bavila:-D A chudák Izar...byl si jistý, že Voldemorta jen tak neuvidí teď tohle:-D Ale mám dojem, že se mu nebude líbit, jak ho Izar s tou mastí obešel...moc hezká kapitola a těším se na další:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si piš, že se mu to líbit nebude. Voldy prostě nemá rád, když se obcházejí jeho příkazy.
      A Draco teď v příběhu dostane trochu víc prostoru, takže se s ním ještě setkáme.
      Díky za komentář.

      Vymazat
  2. Noo, přinejmenším Draco ví, co je pro něho dobré.... Nečekala jsem, že aplikace Znamení by mohla být tak kritická, ještě, že je Snape tak empatický... (divné u něho, že? Ale vždy je ve správný čas na správném místě a má ta správná slova...) Děkuji za překlad a budu se těšit zase příště....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Draco samozřejmě vždycky dělá, co je pro něj nejlepší. Je to přece Malfoy jak má být. :-)
      A ne že by byl Snape empatický ke všem. To nikdy! Izar je zářná výjimka a i jemu samotnému je to trochu divné. Uvidíme, co z toho časem vyleze.
      Děkujeme na tvůj komentář.

      Vymazat
  3. Snape má viditelně Izara rád a považuje ho za velice chytrého, to už musí být něco, aby to i přiznal. Těším se na další kapču.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš pravdu. Snape hned tak někomu nelichotí, i když by si to zasloužil. To znamená, že je buď Izar opravdu tak chytrý, nebo ho má nekriticky v "oblibě". Případně trochu z obého. :-D
      Díky za tvůj komentík.

      Vymazat
  4. Kdo by tušil, že díky znamení zla bude mít Izar s rukou tak dlouho tolik problémů.
    Nebyl by to Tom, aby se nedostal nějakým způsobem do Bradavic a tím pádem blíž k Izarovi. Jsem zvědavá, jak bude reagovat na to, že Izar nakonec nepožádal o pomoc jeho samotného, ale pomohl mu Snape. Určitě to nenechá jen tak.
    Draco vystrčil ty své čistokrevné drápky a už teď se snažil k Izarovi přiblížit a všichni víme, že to určitě nebylo kvůli jeho krásným očím.
    Hezký díl, konečně jsme se dostali trochu blíž k Severusovi, jen by mě zajímalo proč řekl, že Regulus je dobrý člověk, když by měl být mrtvý? Nebo snad není? ...Tolik otázek...
    Těším se na další díl :)
    Anny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, Voldy to určitě předpokládal. Rozhodně očekával, že ho Izar do pár dnů vyhledá, aby se zbavil bolesti. Evidentně nepočítal s Izarovou paličatostí. Snape samozřejmě ví, že ho za to stihne trest, přesto zasáhl. Reakce Voldyho na sebe nenechá dlouho čekat.
      Draco má své čistokrevné drápky pěkně nabroušené a jeho cílem je zaseknout je do té správné osoby, a to co nejrychleji, než ho někdo předběhne. Jaká klika, že je Izar samotář a není obklopený hordou kámošů...
      Jestli Regulus je nebo není mrtvý, to ještě přijde na přetřes.
      Moc děkujeme za tvůj komentář.

      Vymazat
  5. Hmm, protože tak nějak tuším, že se to v budoucnu spáruje (upřímně, u týhle povídky by mi asi vůbec nevadilo kdyby to tak nedopadlo:D), tak dumám a nemůžu přijít na možnou variantu... TRR? Ne, ten mi sem nesedí. SS? Možná, ale tady je moc "otcovský". DM? To je tak nějak pravděpodobný...
    No, Izar je ještě mladý, nechám ho bejt :D Ale ten jeho charakter tady... Uáá, to je prostě suprový :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Párování samozřejmě přijde, a až to přijde, tak to všichni poznáme. Řekla bych, že někteří tuší už teď... :-D
      Izarovi je patnáct, to znamená, že bouření hormonů nás teprve čeká. I když v jeho případě bych tomu bouření neříkala, když ke všemu přistupuje jako k vědeckému projektu. :-D Je prostě jiný.
      Děkujeme ta tvůj komentík.

      Vymazat
  6. Divím se, že Izar nešel požádat o radu, nebo pomoc Severuse, hned jak zjistil, že znamení sám nezvládne, bylo by to logické s ohledem na to, že Snape ví jak mast uvařit, mohl minimálně poskytnout recept a radu k její výrobě, nebo třeba i nějaký jeho tajný lektvar.
    Že se Izar líbí Daphné je zjevné, třeba o ní projeví zájem i on. Bylo by to hezké. Prozatím je však pouze dospívající kopií Severuse, tady mohla být autorka v utváření jeho charakteru daleko tvořivější, ne jen kopírovat. Drako je prozatím takový jaký je proto, že ho od malička utvářel vliv jeho otce a on neměl možnost si utvořit vlastní, originální osobnost, tak jako většina dětí.
    Mám také dojem, že se Izra Turnaje zůčastní, i když proti své vůli, jelikož si ho bude chtít Tom otestovat a vytáhnout ho z té jeho ulity, kam se před světem schovává. Už v tomto věku je příliš mocný, geniální, než aby byl schovaný ve stínu, musí být vidět a být patříčně oceněn a připravován nato, aby byl i mocný vůdce/vládce.
    Také mě zaujala Snapova poznámka, že Regulus žije, to je pak pravděpodobné, že Izra bude pomáhat své matce ho přivést Obloukem zpět, jen co najde odvahu se jí zeptat, proč ho dali do sirotčince. Musí mu být jasné, že to nebylo dobrovolně.
    Děkuji za pěknou kapitolku a těším se, co zajímavého se odhalí příště.
    Arianna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem nad tím přemýšlela a jediné co mě napadlo, je fakt, že Severus byl v Bradavicích, tedy mimo Izarův dosah, a za Riddlem pochopitelně jít nechtěl.
      Izar má opravdu podobně mrzoutskou povahu jako Severus, ale není úplně stejný. Ve Snapovi bylo mnohem víc nenávisti a zloby. Izar je spíš nezúčastněný pozorovatel. Navíc myslím, že to byl právě autorčin záměr. Uvidíme, jak se bude jeho charakter vyvíjet.
      Daphne je jednou z těch, co ho chtějí vytáhnout z ulity a je opravdu neúnavná. Mám její postavu ráda. Stejně tak mám ráda i postavu Draca, i když se ze začátku projevoval jako úplný blbec, přece jen je v něm trochu víc, nepatrně. :-D
      A s turnajem máš dobrý odhad. Voldy už naznačil, že chce Izara jako šampióna. Jak to celé dopadne, samozřejmě neprozradím, ale už teď můžu říct, že úkoly budou zcela jiné než v kánonu, takže bude trošku změna. Aspoň se máme na co těšit.
      Otázka Izarových rodičů ještě přijde na přetřes, takže o žádnou informaci nepřijdeš.
      Děkujeme za tvůj komentář.

      Vymazat
  7. Veľmi som dúfala, že Izar si poradí, som rada, že mu Severus pomohol, ale Tom sa im za to určite nejako hnusne pomstí. Regulus teda žije? Som strašne zvedavá na to prečo sa Izar dostal do sirotinca keď Lily žije určite a aj o synovi vie, a keď žije aj Reg??? Strašne moc ďakujem za kapitolu a netrpezlivo čakám na ďalšiu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky bych chtěla, aby se Izar obešel bez pomoci, ale to by se Voldymu nehodilo do krámu. A Tom se nikomu nemstí, jenom trestá... :-D No, vždyť víme.
      A proč Izar skončil v sirotčinci, když jeho oba rodiče zřejmě žijí? Lily je vdaná za Pottera a Reg zradil Temného pána, takže pokud žije, je bůhví kde. Těch důvodů může být samozřejmě víc, ale to bych spoilerovala. Všechno se dozvíš, jenom to bude chvilku trvat. No, vlastně ani ne...
      Strašně moc děkujeme za komentář.

      Vymazat
  8. Haha, bylo mi ho chudáka líto v tom kupéčku :D On chtěl jen klid a místo toho dostal dvě blondýny, to naštve! :D Zlatý Severus! ♥ On je fakt pokaždé pevný bod příběhu, vždy je to impozantní postava, a jde vidět, že Izarovi rozumí. Zajímalo by mě, jestli se bude chtít účastnit toho turnaje nebo ne, vzhledem k tomu, že je tam Voldy....už se nedivím ničemu :D Nechám se překvapit :)

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)