kapitola 25. Idiot z přesvědčení I.
Autor: Nade
Autor: Nade
Díky všem, kteří čtou a čekají na pokračování. Hlavně díky kometujícím: Salazaret, tess, terkic, Sirina, Saskya, Ni-chan, Leesil, Lucka, Serafiiin, bacil, Hajmi, Jutaki a Zuzana, která sem vtrhla a zanechala spoustu komentářů. Díky, četla jsem je všechny.
25. kapitola – Idiot z přesvědčení I.
Harry
měl plnou hlavu Percyho. S ohledem na rodinu Weaselyových, která byla jako
jeho vlastní, doufal, že se ten pitomec do toho nezamotal víc, než je zdrávo.
Už jednou rodinu opustil, a i když se pak vzpamatoval a vrátil se kajícně zpět,
tahle epizoda jako by stále zůstávala v pozadí. Bylo to tabu, o kterém se
nemluvilo. Hlavně kvůli mamce Weasleyové, která to tenkrát nesla velmi těžce.
Není divu. Milovala všechny své děti naprosto stejně a neochvějně.
No a
teď je tady. Harrymu nezbývalo, než doufat a čekat, jak se věci vyvinou.
Přítomnost
Percyho trochu odsunula do pozadí skutečnost, že v lázních se nacházel i
Harryho l´homme fatale*, Lucius Malfoy. Ale rozhodně na něho nezapomněl, to
ani nešlo. Napjatě však čekal, kdy se Lucius objeví na scéně. A že se objeví,
to nepochyboval. Svědčil o tom už ten fakt, že se tady objevil zcela veřejně.
Dokud
byli všichni muži ve společné lázni, byl relativní klid. Z tichých hovorů
toho moc nezachytil, tedy nic důležitého. Pouze jedinkrát zaslechl jednoho
staršího muže, který se s mírnými obavami zajímal o nepřítomnost pana
Smitha. Ostatní v jeho okolí mu však nedokázali odpovědět, pouze
spekulovali, co se mohlo stát. Tato skupinka zřejmě nevěděla, co se děje, tak
se Harry zaměřil na další.
Bohužel
si nemohl hosty prohlížet moc okatě. Pokládalo by se to za nevhodné a tudíž
nápadné. Musel být opatrný, aby na sebe neupoutal příliš pozornosti. Někteří si
už všimli, že je tu nový, ale všetečný dotaz jednoho z hostů, mimochodem
jednoho ze Starostolce, odbyl s úsměvem s tím, že je ze sousedního
lázeňského domu a že jen zaskakuje za kamaráda, který musel neodkladně
z rodinných důvodů odjet. Další problémy v tomto směru naštěstí
nebyly. O to víc se však musel snažit vypadat profesionálně. Včerejší „nácvik“
byl k nezaplacení. Už zbytečně netápal a ostatní zaměstnanci, samozřejmě
z důvodu spokojenosti hostů, mu byli nápomocni. Zatím všechno klapalo.
Skoro
ztuhnul, když zaslechl větu „Zjistil jsem, že ve vedlejší soukromé lázni je
Malfoy.“ Harry měl intenzivní pocit, jakoby se mu ucho samo natáhlo. Měl dost
práce v hlavní lázni, tak není divu, že mu Lucius proklouzl.
„Lucius
Malfoy?“ zazněla odpověď a Harry zaznamenal cizí přízvuk. Netušil, že by tato
skupina zasahovala dál, než za hranice Británie. Plně se věnoval výměně ručníků
a prostěradel, ale pozorně poslouchal. Snad se dozví víc.
„Ano,
ten.“
„Zajímavé.
Možná bych s ním měl pohovořit,“ ozval se opět cizincův hlas.
„Ale
je to Smrtijed,“ zaznělo trochu rozčileně. Harry zuřil, že neviděl mužům do
tváře. Kdo by něco takového předpokládal v lázních, kde se lidé pohybují
téměř nazí? Ale zdá se, že jim na jejich soukromí opravdu záleželo.
Pravděpodobně tito dva použili lehké matoucí kouzlo.
„Nebuďte
hloupý. Je to velmi vlivný muž s dlouhými prrsty a to, že je tady a teď,
jistě není náhoda.“ S tím Harry nemohl než souhlasit. V tu chvíli se
mu však také vybavila podobnost přízvuku. Takhle mluvila Fleur, Billova
manželka. Neznámý muž sice neměl přízvuk tak výrazný jako ona, ale bylo zřejmé,
že je Francouz.
A kdo
měl vazby na Francii? Samozřejmě Lucius. Bylo dokonce možné, že se osobně
znají. Což ale ještě nic neznamenalo, protože Malfoy znal spoustu lidí. Jak
z nejvyšších míst, tak i z podsvětí. Byl to jeho způsob ovládání
světa. Harry se nad tou myšlenkou musel usmát. Stále víc se ukazovalo, že ten
muž nepotřebuje žádné spiknutí, aby tahal za nitky. Jeho účast v řadách
Smrtijedů by se s trochou blahovůle skutečně dala považovat za mladickou
nerozvážnost, jak Lucius jednou svůj poklesek s otráveným úšklebkem
označil.
Další
vyzvídání bylo zbytečné, protože muži přešli do tlumeného šepotu a navíc Harry
nemohl příliš dlouho setrvávat na jednom místě. Vyšel na chodbu s hromadou
použitého prádla v náručí. To nacpal do vozíku k tomu určenému a
rozhlédl se po okolních dveřích.
Kdepak jsi?
Měl
štěstí, protože právě potkal kolegu z obsluhy - který včera nad Luciem tak
slintal - jak vychází z jedné menší lázně.
„Netušil
jsem, že máme obsazenou i soukromou lázeň,“ nadhodil.
„Jo.
Je to ten chlápek ze včerejška. Víš, z té kavárny,“ švitořil nadšeně a
Harry jen kývnul, že ví. „Oblečený byl skvostný, ale kdybys viděl…“
Harry viděl a někde uvnitř vztekle zaprskal.
Rychle potlačil dotěrnou vzpomínku. „Zdá se, že se ti splnil sen,“ prohodil
s nuceným úsměvem. „Tvá práce tě zřejmě ohromně baví.“
„Někdy
si opravdu nestěžuju. Jako třeba v těchhle případech,“ prohodil světácky
s lascivním výrazem. Harry měl chuť vytáhnout svou hůlku a smazat mu ten
výraz mlsného kocoura.
„Před
chvílí šel na masáž, máš ho na šestce. Teď strašně lituju, že nejsem masér. Rád
bych si na něj sáhnul. Asi si udělám kurz.“ Otravný muž vedl dál svůj monolog,
ve kterém pěl chvalozpěvy na hostovo dokonalé tělo, a ani netušil, jak blízko
je právě teď smrti. V Harrym to vřelo. Ten pohlcující pocit majetnictví,
který ho ovládl, ho značně překvapil. Netušil, že to v něm dřímá. A také
si uvědomil, jakou málem udělal chybu. Rychle se zklidnil a potlačil jakékoliv
projevy své magie.
„Teď
máš šanci si ho taky omrknout. Fakt to stojí za to,“ poplácal ho otrava
spiklenecky po zádech.
„To
rozhodně udělám,“ zašklebil se Harry a doufal, že to vypadá jako úsměv. Muž
naštěstí odběhl s tácem použitého nádobí.
Nastala
doba, kdy se kouzelníci začali pomalu odebírat z horké lázně pryč. Každý
měl trochu jinou výdrž a léčivý pramen zde byl opravdu velmi horký, i když pro
účely koupelí byl trochu upraven. Hosté se začali dělit do různých skupinek a
Harry, jako správná obsluha je směroval, kam potřebovali a přijímal jejich
objednávky na občerstvení. Někteří šli samostatně k masážním kabinkám a o ty
Harry okamžitě ztratil zájem. Nikdo nekuje pikle sám. Soustředil se na skupinky
v odpočívárnách. Jako obsluhující tam nebyl sám. Vzhledem k počtu
hostů zde dnes obsluhovali celkem tři, což Harrymu pomáhalo v práci, ale
značně komplikovalo jeho výzvědnou aktivitu. No nic naplat, bude se muset
spokojit s náhodou.
Teď
však měl jenom jeden cíl. Masážní místnost číslo šest. Musel kontrolovat
situaci. Čistě z profesionálních důvodů, samozřejmě. Zaklepal, počkal na
vyzvání a vstoupil.
„Dobrý
večer, pane, jsem vaše obsluha. Máte nějaké přání?“ začal naučenou frází. Rozhodně
se nenechal rozhodit pohledem na úžasné poloobnažené tělo, ležící na masážním
lehátku, lesknoucí se olejem, které na ně roztíral svými silnými prsty opravdu
důkladný masér. Lucius ležel na břiše, zadní partie překryty prostěradlem, a
nechal si právě masírovat záda. Při příchodu vetřelce zvedl obličej a opřel se
o lokty. Vlasy mu padaly přes jedno rameno, vypadal nádherně. Lákavě.
„Chcete
znát všechna má přání?“ zavrněl a pohledem skenoval příchozího.
„Bude stačit,
pokud mi sdělíte svá přání ohledně občerstvení a nápojů, pane,“ usmál se Harry
a úslužně se uklonil. No jistě, Malfoyovské provokace vždy a všude.
„Jak
zní vaše jméno?“
„James
Barton, pane.“
„Dobře,
Jamesi,“ protáhl líně jeho jméno, „chci láhev bílého vína. Château Mont-Pérat Blanc. Předpisově vychlazené a ještě dnes,“ dodal
s důrazem.
„Vaše
přání je mi rozkazem, pane,“ nenechal se Harry vykolejit panovačným tónem a
napsal si objednávku. Když zvedl hlavu, setkal se s propalujícím
modrostříbrným pohledem. Sakra.
Nasucho polkl.
„Budu
si to pamatovat,“ pousmál se muž lehce a v očích mu podezřele zajiskřilo.
Pak opět položil hlavu a plně se oddávajíc požitkům z masáže, si
Jamese/Harryho už nevšímal. Ten rychle vycouval ze zasažené oblasti. Určitě ho
nepoznal, že ne.
Na
chodbě si zhluboka oddechl. Rychle mazal odevzdat objednávky do přípravny,
převzal již připravené a naložil si je na servírovací stolek. Vydal se na další
průzkum.
A
zdálo se, že náhoda mu přála. V odpočívárně pro deset hostů se sešla
skupinka mužů, ze kterých Harry neznal ani jednoho. Jako správná obsluha si do
bločku zapisoval další objednávky a přitom si všechny pozorně prohlížel. Ne, že
by jim všem viděl do tváře. Někteří k němu byli zády a někteří byli
zabaleni do županů, a to včetně kapucí. Zatím mu nic nápadného do oka nepadlo,
za to postřehl tichý rozhovor dvou mužů, z něhož vyrozuměl pouze pár slov.
Ale ta slova v něm nastartovala varovné zvonění. „…je třeba to ukončit.
Hned!“ Byli to ti stejní muži, kteří předtím mluvili o Luciovi?
Harry
samozřejmě netušil, co chtějí ukončit - to dobré nebo to špatné? - ale hodlal
to zjistit. Ještě mužům nabídl čisté osušky a nějaké tělové krémy, jak se sluší
a patří, a pak opustil místnost. Se svým servírovacím stolkem oddrncal chodbou
pryč a ve chvíli, kdy si myslel, že je to bezpečné, odstavil stolek stranou a
vrátil se zpět. Hodlal vyslechnout co nejvíc z hovorů, které se vedly
právě tam, kde teď byl. Rozhlédl se, jestli není nikdo v dohledu a tiše
jako myška se vrátil ke dveřím, ze kterých před chvílí vyšel. Modlil se, aby
nepoužili kouzla, která by mu zabránila cokoli slyšet.
Stál
tam přilepený na dveřích a poslouchal tlumený hovor. Snažil se zachytit něco
podstatného. Proklínal skutečnost, že nemůže použít žádné kouzlo, aby se neprozradil.
Jak by se mu teď hodil nějaký magický odposlech.
Přesto
všechno zachytil pár informací, které určitě něco znamenaly. Muž
s francouzským přízvukem měl jednoznačně prim. V téhle skupince byl
on ten nejdominantnější a tím pádem byl pravděpodobným podezřelým číslo jedna.
Kromě jiného taky zjistil, že se vybraná skupina sejde v nějakém sále. Nic
by nedal za to, že to bude ta temná místnost tady ve sklepení, kde včera cítil
černou magii. Jeho starostí pak bude, jak se tam nějak vetřít. Tak se soustředil
na úryvky hovorů, že nepostřehl pohyb v přední části chodby. Jeho kolega
se málem přerazil o vozík, který tam odstavil. Nadával u toho jako špaček.
Hluk
na chodbě způsobil rychlý pohyb uvnitř místnosti a pleskání bosých nohou směrem
ke dveřím. Poslední, co zaslechl, bylo „…někoho za dvěma, odstranit!“ Do prdele, zaklel v duchu Harry,
když se vrhal chodbou pryč do stínu, který by ho mohl skrýt. Obsluhující, který
způsobil hluk, už zmizel za dveřmi přípravny, takže když ho nenačapou přímo za
dveřmi, mohli by se nechat ukolébat. Svou příležitost ovšem už ztratil. Sakra!
Kam
ale zapadnout. Výklenek na prádlo je moc blízko, tam se podívají. Musel dál do
chodby. Snad to bude stačit.
Když
uháněl kolem výklenku na špinavé prádlo, vymrštila se ruka, která ho stáhla
stranou. Jen bystrozorský výcvik a zkušenosti ho přiměly potlačit překvapený
výkřik. Ať je to, kdo je to, je třeba zachovat klid. Rychle se otočil, aby
spatřil záda Lucia Malfoye, který právě otvíral jedno z okének, jimiž se vhazovaly
pytle s prádlem do prostor prádelny. Vzepřel se na rukou, usadil se na
okraj a elegantně přenesl své dlouhé nohy v upnutých kalhotách na druhou
stranu. Ještě než zcela zmizel v otvoru, ohlédl se na Harryho (blonďatého
Jamese) a zasyčel „Hni se.“
Harry
dlouho neváhal, protože slyšel blížící se kroky mužů, kteří prověřovali, jestli
se v blízkosti nenalézá někdo nevítaný a nakukovali do všech koutů.
Prostrčil hlavu okénkem, kde spatřil postavu Lucia, dávající najevo svou
netrpělivost, ale hlavně pytle s prádlem všude po zemi. Kašlal na eleganci
a hupsnul dovnitř přímo po hlavě a na vystlané podlaze udělal kotrmelec, ze
kterého se vymrštil přímo do stoje. Protože neměl pevnou podporu pod nohama,
klátil se při tom ve snaze udržet rovnováhu. Lucius mezitím za ním tiše zavřel
dvířka.
„Půvabné,“
okomentoval tiše Harryho sportovní výkon a brodil se prádlem směrem
k němu. Harry již v šeru místnosti zaregistroval kovové schůdky
vedoucí zřejmě do prádelny a chystal se po nich vyšplhat nahoru. Lucius ho však
zastavil a mlčky ukázal na roh místnosti. Harry tam nic neviděl, přesto se
k tomu místu vydal. Nic tam nebylo, zůstal překvapeně stát. Zezadu ho však
objaly dvě ruce a muž za ním ho mírným tlakem přitlačil na zeď. K Harryho
překvapení však nenarazili na kámen, ale prošli skrz.
Zůstali
stát v tmavé chodbě, téměř nic nebylo vidět. Bylo však slyšet šumění vody,
která proudila v širokém potrubí, které tudy vedlo. Harry už sahal pro
hůlku, aby si trochu posvítil, ale objímající ruce ho zastavily.
„Tady
jsme v bezpečí, Harry," zašeptal mu do ucha svůdný hlas. Pořád ho
ještě držel v objetí a zřejmě ho nehodlal jen tak pustit. „Svou magii ani
nepokoušej, bylo by to jako zvonění na kostelní zvony.“
„Jak
jsi mě našel? Meus?“ zeptal se tiše Harry. „A co bylo tohle? Matoucí kouzlo?
Necítil jsem, že bys použil magii.“ Harry měl spoustu otázek.
„Tebe
najít je celkem snadné i bez všech rituálů,“ odfrknul si posměšně Lucius.
„Cítím lehké vibrace Meus dost často, protože ty jsi v nebezpečí skoro
pořád. Ale nic nezjistím, dokud nejsi vážně ohrožený. Ale protože mám informace
o dnešním setkání, tušil jsem, že tě tu najdu. A našel,“ dodal, když se jeho
ruce rozpustile vydaly po Harryho těle. Harry byl rád, že je tam tma, protože
ho červeň štípla do tváří. Snažil se uklidnit zrychlený dech.
„Tobě
nevadí, že mám jiné tělo?“ zeptal se trochu pobouřeně a snažil se vykroutit
z objetí.
„Pravda,
to mi trochu vadí,“ protáhnul Lucius a líbnul Harryho na krk, „ale ohromně mě
těší tvoje reakce na mě.“ Potěšeně se zasmál a propustil vzpouzející se tělo ze
sevření svých paží.
„Věděl
jsi, že TO jsem já?“
„Ne
hned. Pravda, když jsem ráno seděl v kavárně a uviděl tě vstoupit, něco na
tvém výrazu a pohybech mě zaujalo. Myslel jsem, že jsem tě našel. Pak na mě
však to blonďaté stvoření frivolně mrklo.“ Lucius se tiše zasmál. „Víš, že jsi
mě tím na chvíli dokonale zmátl? Něco takového bych od Harryho Pottera
nečekal.“
„Právě
proto jsem to udělal,“ odtušil Harry. „Překvapil jsi mě. Neměl jsi tu být, je
to nebezpečné.“
„To je
od tebe milé, ale o mne se bát nemusíš. Jsem nanejvýš opatrný.“
„Jo, a
co to matoucí kouzlo před chvílí?“ prskal tiše Harry.
„To ne
já, to tahle budova. Stojí na starých magických základech a její stavitelé ji
opatřili několika ochrannými kouzly. Tato chodba vede až k původnímu prameni
Aquae Sulis.“
„Jak o
tom víš?“ Harry neustále žasnul nad množstvím vědomostí, které Lucie měl o
spoustě věcech. Vždy věděl, co hledat, a kde to hledat. Ohromující, děsivé.
„Viděl
jsem staré plány,“ prohlásil prostě muž.
„To já
taky, ale tam bylo v těchto místech zakresleno jen potrubí, žádná chodba,“
pochyboval falešný blondýn.
„Viděl
jsi mudlovské plány, že?“ Touto zlehka položenou otázkou Harrymu naznačil jeho
omyl.
„Ano,
dnes odpoledne v archivu města. Chceš říct, že existují ještě starší,
kouzelnické plány téhle budovy?“ Lucius neodpověděl a tak si Harry odpověděl
sám. „Jistěže ano,“ zabručel.
Harry už
se nadechoval, aby z něj vytáhl ještě pár zajímavostí, když zaznamenal
hluk v prádelně. Někdo vniknul dovnitř stejně jako oni, ale dusot po
kovových schůdkách znamenal, že o magickém průchodu nevědí. Pro jistotu se však
vydali hlouběji do chodby. Byla tam tma, špína všude kolem a nepříjemně teplý a
vlhký vzduch. Jak by ne. Pramen měl teplotu 46,5 °C. To bylo na lidský organismus až dost.
V družném tichu se propracovali až do širšího prostoru,
kde se nemuseli tlačit kolem horkého potrubí. Harry
se vmáčkl do rohu a snažil se zklidnit svůj dech, aby slyšel, co se děje kolem
nich. Oči si už zvykly na tmu, která byla naštěstí narušená světlem ze
vzduchových průduchů, takže kolem sebe viděli. Nic moc, ale viděli.
Vzdáleně
slyšel rychlé kroky mužů, kteří obhlíželi chodby a hledali možného narušitele.
Zdá se, že marně. Stavba byla dost bytelná a silné kamenné zdi je mohly
ochránit, pokud na sebe nebudou upozorňovat. Lucius měl pravdu. Nemůže tady
použít svou magii. Okamžitě by se za ní otočili, jako střelka v kompasu.
„Kde
ses tu vzal? Měl jsem za to, že bereš masáž,“ zeptal se tiše.
„Když
jsem se nemohl dočkat svého vína, rozhodl jsem se najít obsluhu a řádně ji
pokárat,“ odpověděl mu Lucius s úsměvem. Harrymu bylo jasné, že
z něho víc nevyrazí.
„Jsi
oblečený…,“ naznačil další dotaz, když upozornil na boty, černé kalhoty a
volnou bílou košili, nezastrčenou do kalhot, takže mu splývala kolem štíhlých
boků. Musel uznat, že nedbalá elegance mu nečekaně sedla. Ale nahlas by to
neřekl ani za nic. Už takhle byl Malfoy celkem nesnesitelný.
„Určitě
si nemyslíš, že bych tu pobíhal v županu a v pantoflích, stejně jako
ti pitomci za zdí?“ odpověděl mu uštěpačnou otázkou.
Harry
se místo odpovědi jen tiše zasmál. Samozřejmě, že si to nemyslí, protože tohle
je nemyslitelné. Na chvíli se odmlčeli a poslouchali zvuky z chodby.
„Tohle
je pěkně mizerná situace,“ prohlásil tiše Harry, když poslední kroky odezněly
do vzdálených částí. Hleděl do tmavé chodbičky a přemýšlel nad tím, jak se
odsud dostanou bez použití magie, pokud se to za zdí dostatečně neuklidní.
„To
tedy ano,“ prohlásil Lucius. „V životě jsem snad nebyl tak… zamazaný.“
Znechucení z jeho hlasu přímo odkapávalo.
Harry
se na něj nevěřícně podíval a uviděl, jak si prohlíží své ruce a následně si je
snaží otřít o košili, přičemž se s odporem rozhlíží po tom malém
zaprášeném prostoru.
ON to myslí vážně, pomyslel si překvapeně a vzápětí propadl
nezadržitelnému záchvatu smíchu. Samozřejmě, pro Lucia není až takový problém
být v ohrožení života, ale umazat si ruce…? Zakousl se do rukávu, aby
ztlumil řehot a pomalu se sesul k zemi, kde si dřepnul opřený zády o zeď.
Vyslal k muži zářivý úsměv od ucha k uchu.
Lucius
po něm šlehl ostrým pohledem svých přimhouřených očí. „Něco vtipného, co jsem
nepostřehl?“ Evidentně mu bylo jasné, že se baví na jeho účet.
Harry
jen zvedl obě ruce, jakoby se vzdával a vrtěl hlavou, potlačujíc smích. Nechtěl
Lucia dráždit, ale nemohl to zastavit.
„Nezvladatelné
emoce jsou známkou chabého intelektu,“ poznamenal jedovatě muž, ale
v očích mu zahrály pobavené jiskřičky.
„Samozřejmě,
jak jinak,“ dusil se Harry. „Jenom jsem přemýšlel, jak se odsud dostaneme.“
„Přece
není problém se přemístit. A navíc věřím, že máš sebou vhodné přenášedlo,“
mávnul nad tím rukou Lucius.
„Přenášedlo
mám, ale to bych se přenesl úplně pryč a já se chci dostat jenom z tohohle
místa, abych mohl pokračovat ve své práci. Přemístěním bych se prozradil,“
odporoval Harry.
„Takže
mé spekulace o tvém intelektu byly správné,“ poznamenal trochu nakvašeně
Lucius. „Opravdu se tam chceš vrátit?“
„Jasně,“
prohlásil odhodlaně Harry. „Neviděli mě, takže netuší, jestli je někdo opravdu
šmíroval.“
„Jsi
si jistý?“ zeptal se pochybovačně Malfoy. Harry jen pokrčil rameny.
„A
navíc jsem ještě nic důležitého nezjistil, kromě toho, že je mezi nimi Percy.“
„Ten
není důležitý,“ opravil ho Lucius.
„Pro
mě ano,“ zašeptal Harry.
„Ach
ano, tvá posedlost rodinou Weasleyů je obecně známá. Měl jsem ale dojem, že
konkrétně tohoto nemáš příliš v lásce.“
„To
není úplně přesné. Mám je rád všechny. Persy je… no, řekněme, že
v žebříčku oblíbenosti není příliš úspěšný.“
„Jak
diplomaticky vyjádřeno. A koho máš rád nejvíc? Tu holku?“ Otázka položená
nenápadně, ale Harry ucítil jemný závan žárlivosti, který ho potěšil.
„Ne,“
řekl klidně. „Nejradši mám Rona a pak mamku Weasleyovou, George, jejich taťku a
tak dále a tak dále.“ Jménu Ginny se takticky vyhnul.
„Tohoto
Weasleyho jsi tady ale mohl očekávat. Má spoustu … ctností,“ prohlásil
ironicky, „které jsou zbytku rodiny cizí.“ Harry věděl, že Lucius tak naráží na
Percyho působení ve službách ministra Popletala.
„No
jo, byl loajální k ministerstvu. Nemohl za to, že Popletal byl zbabělý
pitomec. Když mu to došlo, vrátil se k rodině, vždyť víš.“
„K
jeho cti můžu jenom říct, že byl neúplatný … a neptej se mě, jak to vím,“ šlehl
mírně pobaveným pohledem k Harrymu. „Percy Weasley je na Weasleyho
nezdravě ctižádostivý, ale svým způsobem je čestný. Je to prostě idiot
z přesvědčení.“
„To je
docela trefné,“ přiznal Harry. „Doufám, že máš pravdu a on se jenom připletl,
kam neměl.“
***
Poznámka
autorky:
*
Stejně jako se užívá termín femme fatale, tedy osudová žena, tak jsem použila
slovní spojení l´homme fatale – osudový muž. Jen pro zajímavost uvádím, že
přesný český překlad slova fatale není osudový/á, ale smrtelný/á. Tedy
v tomto případě lépe řečeno smrtelně nebezpečný, nebo život ohrožující,
což na Lucia Malfoye většinou sedí. J Dost lidí se domnívá, že
toto slovní spojení značí někoho, kdo je vám osudem souzený, ale ve skutečnosti
to označuje osobu, která vám život zničí. Jestli je to i náš případ, ukáže až
další vývoj příběhu.
Ježiš to bylo geniální!!!! děkuju, brilantně napsané, smekám. Struhící děj, sledování, náznaky a famozní Lucius. Já vlastně chápu, proč je z něj Harry tak pryč, moc pěknej chlap:-) (pokud se budem držet filmové předlohy). Na masérském stole jsem ho viděla víc než živě, sakra, proč nejsem masér? Děkuju, píšeš úžasně. Omlouvám se, že poctivě nekomentuju, zlepším se, ale hltám každé písmenko. Kitti
OdpovědětVymazatJežiši, to bylo skvělé...Když si vzpomenu na Lucíka a jeho rozhovor s "Jamesem"....ten byl fakt boží :-D a jinak jeho hláška idiot z přesvědčení je taky skvělá :-D už se moooc těším jak tohle dopadne :-)
OdpovědětVymazatjá sem tak ráda, že se tady objevila nová kapitola. když se tady minulý týden nic neobjevilo docela mě to vyděsilo. a tak jsem sem pro jistotu zavítala každý den v týdnu aby mi nějaká nová kapitola náhodou neutekla :D
OdpovědětVymazata ted k téhle kapitole. je skvělá. moc mě pobavila ta část, kdy lucius komentuje jak moc se cítí špinavý. a taky jak si ho harry začíná nárokovat. samozřejmě díky tomu jak skvěle je to napsané sem čím dál tím zvědavější kdo je ten hlavní záporák. už se těšim na další kapitolu.
díky tess
další díl, který mě dokonale dostal, tady Luciuse zbožňuju, dobře Harryho prudí:D myslím, že to, že se těším na další díl, nemusim zmiňovat:)
OdpovědětVymazatterkic
Lady Corten
OdpovědětVymazatLucius ho nemohl nepoznat :)
Výborný díl
Jé, to je super,že je tu nová kapitolka. Minulý týden jsem byla docela smutná, že nic nepřibylo. Ale o to větší radost mám teď :) Je to vážně krásný příběh se spoustou zápletek. už se nemůžu dočkat dalšího dílečku. Lucka
OdpovědětVymazatchachaaa xDxDxD parádní...dost mě pobavila představa ušpiněného Malfoya xD chápu, že se Harry tak rozchechtal :-) a stále je to tak napínavé :-) vážně parádní díl ;-) už se nemůžu dočkat pokráčka
OdpovědětVymazatdík Ni-chan
Percy je blbec. Nikdy sem ho v podstatě neměla ráda. Je takový upjatý. :-P
OdpovědětVymazatNo jistě, nebyl by to Malfoy, kdyby mu unikla taková podobnost s Harrym. xD
Už se těším na pokračování! :-D
Já to věděla, že se ten Nebelvír dostane do nějaké nebezpečné situace! On to má totiž asi v popisu práce :D :D Prostě Potter, co chceme, že?
OdpovědětVymazatAle bylo to dokonalé! Luci je dokonalý a já ti moc moc moc děkuji za tak nádherně zpestřené odpoledne!
Snad už máš vše ok a máš se fajn :) Děkuji za tuhle kapitolu a v další neděli se těším znovu!
S láskou Tvá Salazaret
Lucius se špinavými ručkami... =D
OdpovědětVymazatIdiot z přesvědčení =D
Jsi skvělá =) A já se těším na to, jak se dostanou ven =)
Skvělá kapitola.. Jsi poklad.. =)
Super kapča. Ted Lucius umí opravdu překvapit a taky pobavit. Jsem zvědaá copak se bude dít dál :-D
OdpovědětVymazatGomene že jsem minule nezanechala komentář, ale byla jsem pryč ^^. Zajímá mě jak je do toho zapletenej Percy. Lucius by se mohl trochu hnout z místa xD. moc se těším na další díl ><
OdpovědětVymazatYoku
:-D Lucius je fakt nezmar ten je vážně vždy a všude :-D jinak opravdu skvělá kapitola a už se těšim na další :-) Nelien
OdpovědětVymazatveľmi pekná kapitola :)))
OdpovědětVymazatPo mesiaci v našich krásnych horách, oddýchnutá ale s abstinenčnými príznakmi po internete, sa vraciam aby som si znova vychutnala tento skvelý príbeh.
OdpovědětVymazatLucius na masáži... hmm... prebudil vo mne hriešne myšlienky :D od neho je ešte aj objednávka vína vzrušujúca :D
A samozrejme Harryho spoznal :) Ich stretnutie bolo zábavné. Vieš nádherne narábať so slovíčkami a vieš vystihnúť Luciusov charakter. Ďakujem za skvelú kapitolu a idem ďalej :)
Zuzana
Toto je jediný Lucius v povádkách FF, který se mi líbí, dokonce i jeho trochu majetnický vztah k Harrymu, který však němu začíná být majetnický též. A ty ochranářské komplexy... Zajímavé jsou zmínky o Francii. Vynikající, děkuji čtu dále.
OdpovědětVymazatArianna
Luciova starost o to, jak je špinavý, mě fakt dostala:-D
OdpovědětVymazatJenny
Hm, odposluch rozhovorov, polonahý Lucík a potom záchrana v pravý čas. No čo by si Harry mohol priať, že? :D Skvelé!
OdpovědětVymazatTeda úplně se směju při představě Luciuse se špinavýma rukama. Horší, než Pilát pontský! Ale jsem ráda, že tu Harry není za pitomce, když on i Ron jsou bystrozory, museli dokázat určitý stupeň inteligence a zdravého rozumu přesahující nebelvírské ideály. Bohužel pro Percyho, ten mi připadal, že má k Ronovi tak nejblíže z rodiny, ale asi teď musí nést úděl pitomce on. Dík za skvělé čtení, jen těžko se od stránek odtrhuji k vykonání obsluhy rodiny.
OdpovědětVymazat