Překlad: Nade
Tak tady máte nášup, abyste věděli, jak ta výprava vlastně dopadla... :-D
Díky Jenny, Arianně, Zuzaně, Anně a D de Bois des Merveilles, protože v tak krátké době mezi kapitolami stihly připadat svůj komentář. Tak, drahouškové, komentujte, stačí větička, slůvko... berem všechno. :-D
Užijte si další kapitolu. ;-)
***
Kapitola osmnáctá
„To je ten dům?“ zeptal se Bole zpod své
hladké niklové masky. „Jsi si na sto procent jistý, že je to Appletonův dům?“
U Appletonova osvětleného domu se krčilo šest
Smrtijedů. Každý ze studentů měl na sobě niklovou masku smrti, s výjimkou
nejmenší chlapecké postavy uprostřed. Izarovy oči zpod stříbrné masky varovně
zaplály směrem k Bolemu. „Theodor už potvrdil, že toto je dům toho starého mudlovského
šmejda,“ prohlásil tiše.
„Kdo by si pomyslel, že ta stará shnilotina bude
mít takový parádní barák?“ zauvažoval Peregrin Derrick.
„To proto, že dostává tučnou úlitbu z
ministerských peněz za udávání temných kouzelníků,“ odpověděl tiše Nott a oči
za jeho maskou byly plné emocí. „Pojďme dovnitř.“ A právě ve chvíli, kdy se Theodor
chystal vést skupinu dovnitř, ucítil Izar, jak se mu rozpálilo Znamení.
Zasyčel a popadl Theodora za plášť, aby ho stáhl
zpátky. Všech patero očí se s očekáváním obrátilo jeho směrem. „Cítili jste to?“
„Cítili co?“ zašeptala Daphne a vyslala
rychlý pohled směrem k Appletonovu domu.
„Znamení
zla,“ vyštěkl podrážděně Izar. Děti. Copak
vážně zapomínali na věci kolem sebe? Zaměřili se pouze na vzrušení, rozrušeni z
možného smrtícího mučení. Zřejmě to bylo jejich poprvé, kdy vezmou něčí život.
A byli z toho rozhození. Naštěstí sebou nevzali ostatní zmijozelské, další
rozrušené jedince. „Cítil jsem, jak se rozpálilo.“
Zdá se, že při zmínce o jejich Pánovi se jejich
pozornost okamžitě soustředila. Náhle byli střízliví a klidní. „Necítil jsem,
že by pálilo,“ uvedl tiše Nott.
„Já taky ne,“ zabručel Derrickův hluboký
hlas. Zbytek Zmijozelů souhlasně přikývl. Pouze Draco se jevil trochu pokornější,
když se jeho přikrčená postava naklonila blíž k Izarovi. Jakmile byl Draco mezi
sobě rovnými, zdálo se, že má svá hlasitá ústa více pod kontrolou. Možná to
bylo kvůli některým z mnoha otcových bolestivých lekcí během jeho dětství. „Možná
jsi prostě jen paranoidní, že on nás
nachytá.“
„Pche,“ začal zlověstně Izar, rty se roztáhly
krutým úsměvem. „Nejsem paranoidní, že to zjistí. Já vím, že to zjistí. Opravdu si myslíte, že Temného pána můžou
překonat školáci? A holky?“ dodal a podíval se na Daphne.
Její mechově zelené oči zahalila nejistota. „Možná
bude nejlepší, když s tím počkáme, Notte. Izar má pravdu. Až to Temný pán zjistí,
bude vzteky bez sebe. Nevím, jestli jsem připravena čelit jednomu z jeho
Cruciatů. Můj otec říkal, že jsou hrozné. Zotavení trvá i několik dní.“ Draco tiše
souhlasně přikývl a jeho chladné šedé oči zachytily Izarův pohled.
„Fajn,“ vyplivl Nott. „Vás pět zůstane tady.
Nechte mě jít dovnitř samotného. Je to starý mudlovský šmejd. Náš Pán by měl
být potěšený, že následujeme jeho přesvědčení.“
„Nebuď idiot,“ zavrčel Izar a znovu stáhl
Notta zpátky, když se vrhl vpřed. „Myslíš si, že tam můžeš jen tak vběhnout a
oznámit svou arogantní přítomnost? Ne,“ vyštěkl Izar. „Kolem domu jsou ochrany.
Neudělal bys víc než pár kroků, než by tě zablokovaly. A z toho domu
vychází velké množství magie. Dokonce více než z okolních domů.“
Starší Zmijozel, Bole, se na něho tázavě podíval
vybledlýma modrýma očima. „Jak tohle všechno víš?“ Rozhlédl se po ostatních domech.
Byli jen pár bloků od Příčné ulice. „Nedokážu cítit magii pocházející z domů.“
Izar zadržel povzdech. „Ty ne, ale já ano,“
přerušil ho dřív, než by se k němu všichni přidali. „Ještě než tam vtrhneme,
potřebujeme plán akce. Co když má Appleton rodinu? Co když tam má návštěvu? Před
vstupem musíme zajistit prostor. Ne, to škrtnout,“ přemýšlel Izar nahlas. „Nejdřív
musíme strhnout ochrany.“
„Jo? A kdo sakra ty ochrany strhne? Ochrany se probírají koncem
sedmého roku, a to jen tak letem světem, o jejich stržení ani nemluvím,“ zavrčel
Derrick.
„Opatrně,“ zašeptal jedovatě Izar. „Spodky se
ti začínají zařezávat do tvého zatraceného zadku.“
„Izare,“ zvolala nervózně Daphne. Vedle Izara
se tiše uchechtl Draco. „Když se budeme hádat, nikam se nedostaneme. Izar má
pravdu, samozřejmě. On může strhnout ochrany a my musíme před vstupem zajistit
prostor. Pokud si dobře vzpomínám, Notte a Derricku, oba jste vyjádřili úctu k Izarově
inteligenci. Proč se neprojevíte jako lepší kouzelníci a nekrotíte své poznámky?
Je to náš vůdce.“
Derrick měl aspoň tolik slušnosti, aby vypadal
trochu zahanbeně.
„Appleton nemá rodinu,“ zavrčel Nott. „Žije
sám.“
„Dobře,“ ušklíbl se Izar. „Derrick, Bole a
Daphne, půjdou zezadu. Draco a Notte, vy jdete se mnou předem.“ Právě když byli
první tři na odchodu, Izar si znovu povzdechl. „Počkejte, až dostanu dolů ty ochrany.“
Přikrčili se zpátky a jejich oči zřetelně prozrazovaly
jejich rozpaky.
Otočil se směrem k ochranám, jejich struktura
na něho příliš nezapůsobila. Bylo to nedbalé a nepořádné, jako by se jejich sesilatel
o magii ani nestaral. Vždycky mu bylo líto, když nebyl využit plný potenciál
magie.
Připlížil se blíž k ochranám a začal je
svou hůlkou rozplétat stejně, jako to udělal u Ollivandera. Kdosi se
k němu přikradl. „Jak tohle děláš? Můžeš to vidět?“ Byl to Draco. Byla
škoda, že nemohl vidět, jaké jedinečné barvy ochrany vyprodukovaly pokaždé,
když byla odstraněna nějaká vrstva.
„Ano,“ odpověděl Izar roztržitě. „Myslím, že
by se to tak dalo říct… Jsem citlivý na magii.“
„Jak to vypadá? Myslím, magie.“
Izar na moment přerušil svou činnost. „Není příliš
zřetelná,“ odpověděl, než se opět vrátil ke svému úkolu. Byl si vědom, že vedle
něho si Draco povzdechl zklamáním. Chlapec si zřejmě myslel, že věci musí být
zářivé a okázalé, aby byly krásné. „Většinu času je klidná.“ Vzpomněl si na
Voldemortovu magii, když je naštvaný. Když je magie naštvaná, má ke klidu hodně
daleko. „Myslím, že ‚lenivá‘ je to
nejlepší slovo. Vypadá trochu jako kouř nebo mlha. Někdy jsou barvy rozeznatelné,
jindy existuje ve formě mnoha částic, které svým vzhledem připomínají prach. Ty
částečky se někdy třpytí jako rosa v ranním světle. Proplouvají magií neuvěřitelně
pomalu,“ pronesl láskyplně.
Přál si, aby mohl vidět auru kohokoli, ale
jeho zrak byl omezen pouze na silné kouzelníky nebo magické předměty, které obsahovaly
hodně magie.
Draco byl znepokojivě tichý.
Poté, co odstranil vrstvu ochran, pohlédl Izar
na svého bratrance. Blonďatý chlapec na něho upíral nečitelný pohled.
„Co je?“ zeptal se Izar.
Dědic Malfoyů pokrčil rameny a obrátil se
zpátky k osvětlenému domu. „Nikdy předtím jsem tě neviděl usmívat, to je
všechno.“
Izar si odfrkl. „Mám na tváři zatracenou
masku, Malfoyi. Nemůžeš mi vidět do tváře.“
„Ne,“ zašeptal Draco. „Ale vidím tvoje oči.“
Izar nechal Dracovu poznámku viset ve vzduchu
a strhl poslední vrstvu ochran. „Jsou dole,“ obrátil se na ostatní Smrtijedy a pobídl
je k pohybu. „Nevím, jestli nemá nastavený alarm pro případ narušení ochran,
takže bychom si měli pospíšit.“
Tři zmijozelští se rozběhli směrem k zadní
části domu, zatímco Nott zaujal pozici vedle Draca a Izara. Theodor pod maskou
těžce dýchal a Izar se zamyslel nad jeho emocionálním stavem. I jemu adrenalin rozbušil
srdce, to ano, ale jeho dech byl vyrovnaný a klidný. To prostě jen dokazovalo,
že Theodor byl příliš emocionální, než aby moudře promýšlel své jednání. Co se
stalo s jeho otcem, bylo nešťastné, velmi nešťastné. A přestože Izar chlapci
nezazlíval jeho touhu po pomstě, s jeho načasováním příliš nesouhlasil.
Teď nebyl čas na pomstu.
Ale co mohl Izar vědět? Nebyl to jeho otec,
nebyl to jeho život. Chlapec by Appletona zabil bez ohledu na to, ať ho jeho
spolužáci budou doprovázet, nebo ne.
Izar se jen rozhodl jít s nimi, aby to učinil
tak bezpečné, jak jen to šlo.
Přesto…
Naklonil hlavu na stranu a studoval dům, ve
kterém se stále přibližovali. Ten dům vyzařoval nějak víc magie, než ostatní
domy v bloku. Je pravda, že to byla magická komunita, ale tento dům ho… z
nějakého důvodu… zneklidňoval.
Temné Znamení se ostře rozpálilo, až Izar
zasyčel a položil na ně ruku. Draco vedle něho udělal totéž a téměř komicky vytřeštil
oči. Blonďákovi uniklo zakňučení. „Zlobí se. Ne, je zatraceně rozzuřený.“
Nott přes rameno blýskl pohledem na Draca. „Musím
to udělat. Musím pomstít svého otce.“
S tím Nott vyrazil po schodech ke dveřím.
Izar se radši držel vzadu, s připravenou hůlkou. Přes svou masku Izar
sledoval, jak Nott švihnul hůlkou ve vzduchu a zničil dveře před sebou. Tolik k
jemnosti.
Vešli do domu. Před nimi byla hlavní hala
s hučícím krbem a vozíkem s alkoholem, úhledně zaparkovaným vedle baru. Izarovy
bystré oči si všimly napůl vypitého brandy u prázdného křesla. U koženého
křesla ležely trepky a na stolku byly rozložené noviny. I ze svého místa Izar
viděl na jejich stránky, obrácené na článek o vězních v Azkabanu.
Pan Nott.
„Myslíte, že je nahoře?“ zeptal se Derrick, když
jeho skupina vstoupila zezadu. Pět Zmijozelů pohlédlo směrem nahoru a tiše mezi
sebou rozmlouvali. Izar jen doufal, že u toho nepoužívají svá skutečná jména.
Zatímco si šeptali o plánu akce, Izar sevřel rty,
když si blíže prohlédl prázdnou místnost. V rohu místnosti stál regál. Vystavené
knihy přitáhly Izarovu pozornost. Všechny knihy byly o světlé magii, velmi
světlé. V těch knihách byste nenašli ani jedinou zmínku o černé magii,
téměř jako by byly určeny pro malé, nevinné děti. Pohledem zavadil o knihu zvěromagie.
„Je to zvěromág,“ usoudil tiše Izar.
Zmijozelští se k němu otočili. „Takhle v domech vyhledává temné artefakty.
Aby mohl vniknout do usedlostí, musí být brouk nebo nějaký druh malého hmyzu.“
„Ten špinavý mudlovský šmejd,“ vyplivl Nott,
oči za jeho maskou byly nepříčetné. „Pojďme nahoru.“
Izar, s hůlkou neustále v pohotovosti,
vykročil směrem ke krbu. Jeho pohled byl ostrý, jak hledal nějaký druh hmyzu. Když
se přiblížil ke křeslu, zachytil pohyb v jedné trepce. Uvnitř modré bavlněné
pantofle rychle lezl malý brouk a doufal, že zůstane neviděn.
„Ne,“ zastavil Izar skupinu na jejich cestě do
schodů.
„Izare…“
Izar se otočil; jeho oči byly rozšířené
vztekem. „Nesmíš používat naše jména,
ty pitomý idiote.“ Appleton dnes musí zemřít. Pokud to nebylo jisté předtím, tak
teď určitě ano. Izar si povzdechl a přemýšlel, proč je v kouzelnickém světě tolik
idiotů. No vážně, použít něčí jméno v domě nepřítele, když byli v utajení? „Homorpus!“
Namířil hůlku na papuči a sledoval zlaté světlo
uvnitř. Papuče se krátce vyboulila, než vykoukla hlava muže, protože se už
dovnitř nevešla. Během několika vteřin seděl v křesle malý a tlustý muž, a jeho
korálkovité oči se zlostně mhouřily. Izar držel hůlku napřaženou a mířil mu přímo
mezi oči.
Kdyby měl toho chlápka k něčemu
přirovnat, tak to určitě bude brouk. Horní a dolní část jeho těla nějak splynula
do široké koule. Byl zavalitý, postrádal jakékoli křivky nebo rysy. Byl trochu
jako kulatý balón, s ještě menší kulatou hlavou.
Na jeho tváři rostl plnovous, který mu téměř
zakrýval ústa. Za silnými brýlemi vykukovalo stejně tak huňaté obočí.
„Vy malí skrčci,“ zavrčel muž a své zkažené
zuby vycenil v divokém úšklebku. „Opravdu si myslíte, že se odsud dostanete?“
Nott sklopýtal ze schodů, odtlačil všechny
stranou a světlé oči zaměřil na svou kořist. Jeho hůlka se chvěla, když s ní
namířil na Appletona. Izar ochotně ustoupil a svou volnou rukou popadl hůlku,
ke které se Appleton nakláněl. Nemohli dopustit, aby muž popadl svou hůlku a
přemístil se. Starý muž se Izarovi podíval do očí a znovu se zamračil. „Zasraný,
vychytralý, malý bastarde,“ vyštěkl Appleton. „Vsadím se, že si myslíš, že jsi nějak
výjimečný? Nejsi nic jiného než bezcenný kus hovna.“
Izar urážku ignoroval, slovníkem starého muže
byl zvláštně pobavený.
„Drž hubu,“ zavrčel Nott a vrazil hůlku blíž k
Appletonově tváři. „Jsi stejně tak bezcenný.“
Izar pozvedl obočí. Chlapec měl potíže se
sebeovládáním a kontrolou svých emocí. Theodor měl v očích slzy, když
konečně stál tváří v tvář původci uvěznění jeho otce v Azkabanu.
Zmijozelští na schodech pomalu kráčeli dolů,
jejich držení těla vyjadřovalo dychtivost. Zejména dva Zmijozelští sedmáci; své
měli hůlky v pohotovosti a mířili na Appletona. To bylo směšné. Neměli
dostatek času, aby na ně přišla řada s mučením. Potřebovali rychle jednat a
rychle odejít.
„Zabij ho,“ nařídil Izar chladně Nottovi.
„Nehraj si s jídlem.“
„Říkáš ty,“ vyplivl Derrick. „Vsadím se, že s ním
máš soucit, protože je to mudlovský šmejd jako ty.“
Izar unaveně vzdychl. „Zabij ho,“ opakoval. „Nevíme,
jestli nepřivolal pomoc, než jsme vešli dovnitř.“ Šedozelené oči zhodnotily
brandy a novinový článek o Nottově otci. „Přestože oslavoval…“ pomyslel si pro
sebe.
Draco postoupil blíž k němu, oči upřené na
scénu před sebou. Hůlku mírně sklonil, ale stále ji držel dostatečně vysoko,
aby se ubránil. Izar si uvědomil, že Malfoy se na mučení a zabíjení Appletona podílet
nebude. Dobře. Daphne, která stála naproti němu, byla jako nádherná socha. Její
oči byly nečitelné, když pozorně sledovala Theodora a Appletona. Její postoj
jasně naznačoval, že se zúčastnit nechce.
Což zrovna neplatilo o Derrickovi a Boleovi. Oba
sedmáci netrpělivě přešlapovali, jejich výrazy zatemnilo vzrušení. Ke světu
kolem sebe byli slepí a hluší.
„Ty jsi Nottův kluk, co?“ popíchl ho Appleton
svým trefným odhadem. Drsně se zasmál. „Jsi tu, i se svými malými přáteli v
roztomilých uniformách. Neuděláš to.“ Muž odhadl, že Nott blafuje a Izar s ním
musel z celého srdce souhlasit. Navzdory tažení, aby se pomstil za otcovo
uvěznění, byl Theodor příliš rozrušený a zmatený, než aby zasadil smrtící úder.
„Crucio,“
řekl rozechvěle Nott.
Kouzlo Appletona stěží polechtalo. Izar pozoroval
starého muže, jak zadržel dech a jeho rysy se stáhly mírnou bolestí. Ale neozval
se žádný křik, žádné prosby o rychlou smrt, jako to dokáže Voldemortova kletba.
„Crucio,“
ujal se toho dychtivě Derrick. Tentokrát muž křičel.
„Je můj!“ zavyl Nott. Odstrčil Derricka a úspěšně
tak prolomil kouzlo namířené na Appletona.
„Slíbil jsi, že si to užijeme,“ argumentoval
Derrick. „My oba, já i Bole.“ Bole stojící vedle Derricka přikývl a prsty
hladil svou hůlku. Oba to byli pitomci. Zase používali jejich pravá jména.
Navzdory faktu, že Appleton bude této noci zabit, stále se mohlo stát něco, co
by mu umožnilo uprchnout. A muž by unikl s většinou jejich jmen. Takhle je
dostávali do problémů jak se zákonem, tak s Voldemortem.
„Až povstane moc Temného pána, bude mít vy
dva více než dost příležitostí najít si svou vlastní kořist,“ přesvědčoval je
tiše Izar. „Nechte svému příteli jeho pomstu.“
Derrick a Bole se na Izara mračili, ale stáhli
se, protože si uvědomili pravdu v jeho slovech. Až vystoupí Temný pán na
veřejnost, budou mít víc než dost mudlovských šmejdů a mudlů, aby si pohráli.
„Zabije nás,“ zašeptal Draco vedle Izara. „Pokud
ne Temný pán, pak můj otec.“ Blonďatý chlapec si přes rukáv třel pálící
Znamení.
„Tak proč jsi šel s námi?“ zeptal se tiše
Izar. Nott vrhnul Cruciatus, protože konečně sebral nějakou odvahu. Appleton zachrochtal,
jeho dech byl těžký a namáhavý.
„Abych tě chránil,“ prohlásil Draco, než se
odvrátil. „Cítíš to?“ zeptal se chlapec a jeho záda se napnula. „Cítím na sobě
něčí pohled.“
Izar mlčel. Pokud by souhlasil, Draco by začal
být hysterický. Nejenže na sobě cítil oči, také cítil změnu v atmosféře. Cítil
intenzitu magie. Ten chlap zalarmoval ministerstvo, jakmile ucítil, že ochrany
padly…
„Zabij ho,“ znovu ostře nařídil Izar a svou
hůlku odvrátil z Appletona k Nottovi, jako prostředek motivace. „Rychle,
ministerstvo je tady.“ Snažil se, aby v jeho hlase nezaznělo zoufalství,
ale soudě podle roztřesené Daphne pravděpodobně selhal.
Nott vytřeštil oči a strnul. Všichni ztuhli.
„Viscerare,“
namířil Izar hůlku na Appletona. Než vůbec stačil tlouštík zaregistrovat rychlý
útok, pohltila ho kletba srdečního infarktu. Muž se začal dusit, ruce zvedl k hrudi
a pak se v křeči zhroutil na podlahu. Když Izar shlížel dolů na své první zabití,
zřetelně zaznamenal jeho fialové rty. „Musíme si pospíšit. Zadní dveře.“
Zmijozelský mód přežití. Izar slýchal zvěsti
o tom, že tváří v tvář nebezpečí jsou Zmijozelové zbabělci. Chrání si svou
vlastní kůži a utečou. Ale tohle bylo poprvé, kdy to Izar viděl na vlastní oči.
Dva starší Zmijozelové se rozběhli směrem k zadním dveřím a ostatní odstrčili z
cesty. Jakmile byli všichni z toho domu venku, zaslechli z haly, kde
před chvílí byli, třesky přemístění.
Za nimi vyběhl modře oděný bystrozor, okamžitě
ze své hůlky vystřelil kletbu. Izar se kouzlu vyhnul; prolétlo mu kolem ucha
tak těsně, že na kůži cítil jeho horkou dráhu.
Izarovo srdce poskočilo, když spatřil scénu
před sebou. Ti dva starší Zmijozelové popadli první osobu, která jim přišla pod
ruku. Bole chytil Daphne kolem pasu a Derrick sevřel v ruce Theodorův
hábit.
A pak se oba přemístili, takže Izar a Draco
zůstali sami.
Draco hlasitě nesouhlasně vykřikl. Izar sevřel
ruku kolem jeho paže a nutil chlapce ke spěchu. „Poběž,“ naléhal ostře. Když je
cítil přicházet, vybral k útěku zadní dveře, protože bude nejméně střežený. Ale
teď cítil, že jsou zezadu obkličováni. „Příčná ulice,“ lapal po dechu Izar, své
nohy nutil k pohybu až za hranice možností. „Můžeme proniknout do jednoho
z obchodů a využít jejich letax… ledaže víš, jak se přemístit.“ Koneckonců, než
vyrazili do akce, vytahoval se Draco, že se přemístit umí. Izar tušil, že kecá.
Zatímco Izar o strategii přemisťování dost přečetl,
nikdy to sám nezkoušel. A věděl, k vlastnímu znechucení, že při svém prvním
pokusu by sebe i Draca, s největší pravděpodobností, rozštěpil.
Jeho bratranec zběsile zavrtěl hlavou, což
dokazovalo, že o svých znalostech v tomto směru lhal. Izar se držel, aby
nad tím neodfrknul. Zdálo se, že Draco vytahoval o něčem, co neuměl udělat.
Blonďák téměř zakopl o vlastní nohu, když se
vyhýbal kletbě, která mu mířila do zad. Izar risknul pohled přes rameno a
ušklíbl se nad tím, co viděl. Šla po nich pěkná řádka bystrozorů. „Jdeme na
smrt,“ lapal Draco hystericky po dechu.
Izar se nadšeně zasmál. Cítil se tak… lehce.
Nikdy dřív nebyl v životu ohrožující situaci, pokud nepočítá Akromantule během
prvního úkolu. Ale při tomto vzrušení, v takovéto vzrušující situaci, se cítil celkem
skvěle.
Za vinu to kladl šílenství, které měli Blackové
v genech. Ze šeptandy se doslechl, že Bellatrix byla v boji také taková, pouze
trochu víc extrémní.
Izar ovinul ruku kolem Draca a prudce ho
strhnul stranou. Cihlová zeď kouzlem explodovala přesně tam, kde se před
okamžikem nacházely jejich hlavy. Byli blízko Příčné ulice a bystrozorové se
rychle blížili. Kouzla, kterými jim mířili do zad, byla stále zoufalejší.
A přesto… kletby náhle ustaly a místo nich
zaslechli zvuky přemístění.
Izar se zastavil a přinutil k tomu i
Draca. Byli mezi dvěma domy, jenom kousek
od Příčné ulice. „Vědí, kam máme namířeno.“ Několik bystrozorů, kteří se nepřemístili,
se rozběhlo k dvěma váhajícím postavám. Izar se snažil vymyslet, co dál. „Pomoz
mi,“ požádal a s odhodláním pozvedl svou hůlku.
Jeden z bystrozorů rychle pokročil, zaujal
postavení a s čirou elegancí švihl hůlkou ve vzduchu. Rudá kletba si razila svou
cestu a Izar ji sledoval s chladným klidem. Sirius ho naučil zůstat klidný a soustředěný.
Zdá se, že věci se obvykle děly pomaleji, pokud své emoce udržel v klidu. „Protego,“ zašeptal a hůlkou zvolna
kroužil kolem sebe.
Jeho štít kletbu úspěšně odrazil, ale musel
se postarat o další dvě kletby, které mířily jeho směrem. U jednoho se sehnul a
před druhým vztyčil další štít. Za sebou slyšel Draca, jak zběsile vykřikuje
kouzla. Chlapec se před svými spolužáky rád chlubil svými schopnostmi v
soubojích, ale Izar věděl, že i on je
lepší než jeho bratránek. V souboji, v neohrožující situaci, mohl být
celkem slušný, ale když došlo na skutečnou akci, byl k ničemu.
„Vykouzli štít. Stále ho udržuj,“ informoval Izar
klidně Draca, když se přikrčil za jeho nohama.
Přišel čas poexperimentovat s kouzly, která
vytvořil. Když zavrtěl špičkou hůlky nad zemí, jeho rty zkroutil chladný úsměv.
„Co to sakra děláš?“ vykřikl Draco.
„Abrumpo,“
zašeptal Izar vlastní zaklínadlo, které si mnohokrát procvičoval v soukromí svého
pokoje na koleji. Kouzlo vycházelo z hůlky v dlouhé, zářící linii. Znovu
zavrtěl hůlkou a s uspokojením sledoval, jak kouzlo převzalo podobu něčeho, co
se zdálo být dlouhý, zářící červ. Mávnutím hůlky pokynul směrem k bystrozorům.
Zářící červená kletba rychle klouzala ke
skupině kouzelníků a Izar udržoval její trasu. Zaujatě sledoval, jak jeho
kouzlo lehce uhýbalo před kletbami, které na ně bystrozoři sesílali. Abrumpo bylo na lidské reflexy příliš
rychlé.
Pak se kouzlo dostalo do kontaktu se svou
obětí. Bystrozor vyjekl a padl k zemi, když byla jeho noha oddělena od těla.
Kouzlo bohužel zmizelo, ale krev ho zvěčnila tím, že zbarvila zem.
„Jdou na nás zezadu,“ rozčiloval se Draco. „Obklíčili
nás!“
„Udržuj štít,“ pobídl ho Izar, přestože věděl,
že jsou ztraceni. Nebyla možnost, jak z toho ven. Bylo toho prostě příliš
mnoho. Slyšel, jak se Draco snaží potlačit tiché vzlyky. Odhodlání, se kterým chlapec
držel štíty, napomohlo, aby slzy zadržel. „Nedovol jim vzít ti tvou hrdost,
Draco,“ promluvil Izar tiše, ale pevně.
„Protego,“
zkusil to Draco znovu a posílil jejich štít, když na ně velkou rychlostí letělo
odzbrojující kouzlo.
„Reducto,“
zvolal měkce Izar. Výkladní skříň jednoho z obchodů se na Izarův příkaz
roztříštila. Než mohlo sklo zasypat bystrozory, Izar znovu mávl hůlkou a sklo
vzplanulo. Dopad skla urychlil tím, že střepy poslal na bystrozory tou nejvyšší
rychlostí.
Někteří z bystrozorů sklo zkušeně zablokovali,
zatímco jiní byli v postřehu příliš pomalí. Střepy se do nich zabodly, ponořily
se do tuhého masa.
Jejich štít se začal hroutit kvůli bystrozorům,
kteří na ně zaútočili zezadu. Izar v uličce vedle nich postřehl pohyb. Rychle
se otočil a sledoval, jak ze stínu pozvolna vystupuje maska Smrtijeda. Zpočátku
si myslel, že se vrátil buď Derrick, nebo Bole, aby je přemístil pryč. Ale
jejich masky byly z niklu. Maska, která zakrývala rysy Smrtijeda v uličce,
byla zlatá.
Byl to Smrtijed z Voldemortova vnitřního
kruhu.
Izar se málem v deliriu rozesmál, když
viděl, jak se ze stínů v uličce vynořuje množství Smrtijedů. Když bystrozory
zákeřně napadli, zastihli je nepřipravené. Ani netušili, co je zasáhlo, když
byli konfrontováni s nepřáteli, kteří byli dostatečně schopní v černé magii.
Vysoko postavený Smrtijed běžel k nim a
blokoval přitom několik kleteb, které letěly jeho směrem. Podle magie a černých
očí Izar poznal, že je to Snape. A soudě podle mužova planoucího pohledu…
„Teď můžeš říct, že jdeme na smrt,“ zašeptal
Izar k Dracovi.
Snape prudce popadl Izara za límec a nepříliš
jemně ho vytáhl do vzduchu. Oči toho muže byly samy o sobě zbraní, když Izara
probodl smrtícím pohledem. „Máte zcela nepatrné potíže, pane Harrisone.“ Planoucí
onyxové oči se pak stočily k Dracovi, kdy blonďáka také drapl za límec. „Vy
také, pane Malfoyi.“
Poslední věc, kterou Izar viděl, než byl
vtažen do asistovaného přemístění, byl bystrozor, který schytal ošklivou kletbu
do tváře.
Izar by přísahal, že Snape pokračoval v
jejich ostrém kárání dokonce i během přemístění., Když byli zmáčknuti v čase a
prostoru, jeho hlas byl zastřený a zpomalený.
Bylo smutné, že když prudce přistáli na zemi,
nebyli na chladných pozemcích u Bradavic, ale na studené a tvrdé podlaze z…
mramoru? Izar se snažil posadit, aniž by čistou a lesklou podlahu pozvracel. Z toho
přemístění se všechno kolem něho divoce točilo. Ještě se ani nestihl vzpamatovat,
když ho Snape znovu popadl, vytáhl ho za límec a otočil, aby ho vyvedl z místnosti.
Izar se snažil držet krok s dlouhými kroky svého profesora, a udržet přitom
obsah svého žaludku.
Draco, na druhou stranu, to příliš dobře nezvládl.
Skrze své rotující vnímání Izar slyšel, jak se chlapec dáví a zvrací.
„Je mi vás líto, pane Malfoyi, pokud jste už
teď oslabený. Hněv Temného pána vás zanechá ve stavu, kdybyste dal radši přednost
deseti takovýmto přemisťovacím výletům.“
Izar se podivoval síle Snapa, který téměř
nesl dva dorůstající mladíky. Muž musel získat praxi při tahání za uši ubohých
studentů, které nachytal mimo jejich postele po zákazu vycházení.
Snažil se odtáhnout, aby se rozhlédl kolem,
ale Snape ho držel pevně. Jeho oči stejně nedokázaly pořádně nic zachytit; všechno
bylo rozmazané a rozostřené. A po celou dobu Izar cítil, jak se k nim chodbou
blíží zuřící magie. Věděl přesně, odkud magie pochází… „Můj Pane.“ Snapův hlas
pokorně poklesl. „Oba ty přidrzlé hlupáky jsme úspěšně přivedli zpět.“
„Ale ne,
zatraceně,“ zašeptal Draco a vyjádřil tím Izarovy vlastní myšlenky.
„Dobře.“
Izarovi se z toho naježily chloupky
ještě dřív, než byl zuřivě postrčen k zemi. Ležel tam, naprosto zamrzlý, dokud
se zamrkáním neotevřel oči. V podlaze uviděl svůj odraz a nějakou chvíli
zíral sám na sebe. Jediné co viděl, byla stříbrná maska smrti a jeho
vyčerpané, ale emocemi naplněné oči.
„Nech nás, Severusi.“
Muž se zřejmě pouze uklonil a odcházel, protože
Izar slyšel, jak za ním povlává jeho plášť. On sám se stále vytrvale snažil
uklidnit.
„Někdo mi, prosím, podejte rozumné
vysvětlením té vaší nezodpovědné a směšné
akce,“ zasyčel Temný pán. Jeho hlas byl klidný, ale Izar nebyl žádný hlupák.
Cítil, jak se po něm mužova magie ohnala, s hořkostí ho bodala do tváře.
Nikdo nepromluvil. „Hned,“ vyštěkl muž.
„Šli… šli jsme do Appletonova domu.“
Izar povytáhl obočí, když uslyšel
nezaměnitelný hlas Peregrina Derricka. Mírně otočil krk, přičemž se poprvé
podíval po místnosti. Uviděl je všechny na kolenou před Temným pánem, opřené o
předloktí a s hlavou skloněnou. Byl tam Bole, společně s Derrickem, Nottem,
Daphne, a samozřejmě, Draco. Všichni se třásli před Voldemortem. Izar si byl
jistý, že by na tom byl stejně, kdyby se nepřinutil ke klidu.
Izar nedokázal unést pohled na Pána zla.
Místo toho svůj obličej otočil zpátky k podlaze.
„To je dost zřejmé, Derricku. Proč jste šli do jeho domu? Co se vám
v tu chvíli honilo hlavou?“
„Můj otec,“ zašeptal přerývaně Nott. „Chtěl
jsem se pomstít za uvěznění mého otce.“
„Jistě,“ přitakal Voldemort. „A uvědomil sis,
Notte, jen tak náhodou, jaký bude dopad vašich činů? Uvědomil sis vůbec, jak mě
ta vaše intrika ovlivní? Přinutili jste mě konat příliš brzy. Velmi pečlivě jsem
plánoval svůj vstup do veřejného povědomí, jen aby byl zmařen mými vlastními
stoupenci.“
Ticho.
„Crucio.“
Izar se napjal v očekávání, ale když uslyšel křičet
Notta, uvolnil se. Byl to hrozný křik, vysoko posazený a děsivý. Opravdu
neexistoval způsob, jak to popsat. Bylo příšerné to poslouchat. Izar téměř slyšel
zoufalství, které z Notta vycházelo, zoufalství, které jasně ukazovalo, že
chlapec by radši zvolil smrt, než zakoušet bolest.
Muselo to trvat minutu, možná dvě, než to
skončilo. Z intenzity chlapcova křiku Izarovi zvonilo v uších.
Uvažoval, jestli se Voldemorta ten křik nějak dotýká, nebo jestli si na něj v
průběhu času zvykl. Taky bylo možné, že ho ten zvuk těší. Izar by moc nedal za
to, že si Temný pán ten uši rvoucí křik užívá.
Když kouzlo skončilo, slyšel Izar Nottovo
tiché naříkání a suché vzlyky, které se sípavě tlačily přes jeho rty.
„Rád bych věděl, jestli jsi ve svém tažení
uspěl, Notte,“ pokračoval Voldemort neformálním tónem, jako kdyby toho chlapce právě
zatraceně nemučil. „Dosáhl jsi vytoužené pomsty na muži, který tvého otce poslal
do vězení? Jak jsi to udělal?“
„N-ne… Izar…“
Izar v duchu zaklel. Toužebně doufal, že se
mluvení vyhne. „Nedokázal to, můj pane,“ začal Izar tiše. „Ale ten muž,
Appleton, už znal některá naše jména. Takže jsem byl nucen ho zabít místo Notta.“
Izar se na chvíli odmlčel. Předpokládal, že by měl prostě pokračovat i s tím zbytkem.
Z těchhle troubů by Voldemort celý příběh nikdy nedostal. „A právě ve
chvíli, kdy zemřel, dorazilo ministerstvo. Zdá se, že Cory Appleton o našem příchodu
informoval ministerstvo, jakmile ucítil padnout ochrany. Z domu jsme se
dostali těsně před tím, než se Derrick a Bole přemístili pryč s Daphne a Nottem.“
„A?“
„Draco a já jsme se o sebe postarali, dokud
ostatní nepřišli na pomoc, můj Pane, to je celé.“
Z hloubky Voldemortova hrdla vyšel fascinovaný
zvuk. Samozřejmě to mínil posměšně. „Bole, Derricku, jsem vámi velmi potěšený,“ pronesl hedvábně
Voldemort. „Váš smysl pro věrnost mě ohromuje. Oba jste v sedmém ročníku,
a přesto utečete s ocasem mezi nohama, a necháte za sebou patnáctiletého a šestnáctiletého,
aby o sebe postarali sami proti flotile bystrozorů.“
„Můj Pane,“ zvolal Bole. „Myslel jsem, že se Malfoy
umí přemístit. Předtím prohlašoval, že to umí, tak jsem si myslel, že dokáže
utéct. A Harrison-všechno-vím mudlo…“
Izar obrátil oči v sloup. Kdy se naučí, že mu
tím nemůžou ublížit?
„Crucio.“
Současně s Boleho výkřiky se Voldemort vesele zasmál. „Baví mě, když si
sami kopete svůj vlastní hrob. Ale také tuto situaci shledávám únavnou.“ Zatímco
pokračoval, stále na Boleho sesílal kletbu. Křik ho rozhodně nerozptyloval. „Všichni
jste se dopustili zrady. Všechny akty teroru, nájezdy, nebo plány, které
zahrnují masky a pláště Smrtijedů, musím schválit já, a jenom já.“
Ukončil kletbu a Bole vykřikl v deliriu.
„Nikdo z vás nemá právo plánovat svůj vlastní
útok. Příště to bude mít za následek mnohem
tvrdší trest, s největší pravděpodobností smrt. Měli byste všichni vědět, že jste
v mé nemilosti. Časem zjistíte, že být v mé nemilosti je… pro vás velmi
nešťastné. Když se cítím poněkud neklidný a chci si ulevit, cítím potřebu vylít
si můj vztek na mudlech nebo mudlovských šmejdech. Naštěstí, když nemám po ruce
nikoho takového, mohu použít svůj seznam neoblíbenců.“
Neoblíbenci… to ani nebylo zatracené slovo.
Draco vedle Izara zafňukal, což bylo bolestně
zřejmé znamení jeho strachu.
„Například, v tuto chvíli se cítím… dost otrávený.
Tak kohopak mám na svém seznamu neoblíbených?“ mumlal si pro sebe muž téměř
škodolibým způsobem, moc dobře věděl, že všechny studenty u svých nohou psychicky
mučí. „Ach ano, Derrick je jeden z mých neoblíbenců.“ Muž mlaskl jazykem. „Crucio.“
Doposud byli Draco, Daphne a Izar jediní,
kteří nebyli obdařeni Voldemortovým
trestem. Potrestá je dnes Temný pán? Nebo je ponechá v agónii očekávání?
Jakmile byl Derrickův trest ukončen,
Voldemort pokračoval. „Váš otec byl v mém nejužším kruhu, Notte,“ zasyčel
Voldemort. „Nenapadlo vás, že bych ho já sám mohl chtít pomstít? Pomsta je nejsladší,
když si počkáte a naplánujete si ji do poslední kapky krve. Teď už nikdy nedosáhnu
pomsty, jaké si po právu zaslouží. Dokonce jsem plánoval, že byste mě doprovodil.“
Nott popotáhl. I Izar cítil, jak sebou chlapcovo tělo škube, což byl následek Voldemortovy
kletby.
„Zmizte mi všichni z očí,“ odbyl je
Voldemort se znechuceným zasyčením a vstal. „Měl by na vás čekat ředitel vaší
koleje. Mohu vás ujistit, že už má naplánované tresty pro vás všechny, i pro
vás, pan Harrisone.“
„Ano, můj pane,“ pronesli studenti jako jeden.
Izar vstal z podlahy a než vyrazil ke
dveřím, pokoušel se uklidnit. Sledoval dva nejstarší studenty, jak se potácejí.
Snažili se, seč mohli, aby kráčeli rovně, aniž by upadli, ale jejich kolena a
nohy se nekontrolovatelně třásly. Nott takové štěstí neměl. Postavil se, ale
hned v záškubech upadl zpátky na zem. Překvapivě to byl Draco, kdo mu pomohl.
„Izare,“ oslovil ho Temný pán. „Zůstaň na moment.“
Než se pomalu otočil, vyčerpané oči Daphne se
setkaly s těmi jeho. Během celého setkání se Izar na Voldemorta zatím
nepodíval. Zdálo se, že jeho štěstí se brzy změní. Nechápal, proč se tak bojí
podívat na Voldemorta. Možná to bylo proto, že… ne.... bylo to proto, že nechtěl v rudých očích vidět naprosté zklamání.
Kdy se začal tak starat o názory Temného Pána
ohledně svého jednání? Byl to tím prstenem? Nebo… se o Temného pána zajímal víc,
než si připouštěl?
Jeho prsty podvědomě poklepaly hábit, kde
uvnitř cítil sestru Voldemortovy hůlky. Stále byla v jeho kapse, a také byla
vrcholným okamžikem tohoto večera. Ačkoliv by ochotně přiznal, že slyšel Boleho
a Derricka, jak hystericky křičí, bylo stejně vysoko.
„Pojď blíž.“
Konečně Izar pohlédl na Temného pána.
Místnost, ve které se nacházeli, byla velká a
bílá. Ozdobné sloupy po stranách vedly k vyvýšenému prostoru, jakémusi
pódiu, na kterém stál Temný pán. Místnost vypadala snad jako nějaký taneční sál
s vyvýšenou platformou pro občerstvení hostů. Jenže dnes, namísto
potravin, tu na piedestalu stálo jediné křeslo. Voldemortovo křeslo.
Izar vykročil vpřed, ale oči nespouštěl z Voldemorta.
Zastavil se na úpatí pódia a chystal se klesnout na kolena, jenže Voldemort ho
zastavil. „Ne, ještě blíž. Pojď sem, vedle mé křeslo. Klekni si.“
Muž se s očekáváním znovu posadil. Izar
zadržel dech a udělal krok nahoru na plošinu, kde si klekl Voldemortovi k nohám.
„Můj Pane?“ zeptal se tiše. Nechtěl, aby to znělo příliš submisivně, ale věděl,
že už tak se s mužem pohybuje na tenkém ledě.
Voldemort se naklonil dopředu a obě dlaně
položil na Izarův krk. Havraspár ztuhl, když cítil prsty tančící po jeho kůži,
než se zahákly o okraj jeho masky. Voldemort mu sundal masku a odhalil jeho tvář.
„Musel jsem zjistit, jestli jsi to pod tou maskou opravdu ty,“ muž zněl
pobaveně. „Dnes jsi tak tichý a pokorný, mé dítě.“
Šedozelené oči se konečně setkaly s karmínovými.
Sotva mu v pohledu prosvitla umíněnost, už zaregistroval rostoucí úšklebek
Temného pána. „Jsem na seznamu neoblíbenců, můj pane. Nechtěl jsem riskovat. Své
Crucio jste dnes večer rozdával dost štědře. Bylo lepší zdržet se komentářů.“
Voldemort se zasmál.
Dlouhými
nehty Izara lehce podrápal na bradě, než uchopil jeho čelisti a přidržel ho na
místě. „Nějak se mi nezdá… tvé zapojení do toho Nottova nerozvážném plánu.“ Úsměv
na Voldemortově tváři zakolísal. „Na jednu stranu jsem rád, že jsi přijal
aktivnější roli ve společenském životě, včetně Smrtijedů. Bezpochyby jsi byl
vůdce tohoto útoku dnes večer. Podle mne bylo tvé vedení celkem na úrovni.“
S vědomím,
že ho Voldemort drží za bradu, zaťal Izar čelisti.
„Na druhou stranu jsi mě zklamal. Měl jsem za
to, že bys spíš učinil kroky proti
jeho naivnímu plánu na pomstu. Myslel jsem si, že sis uvědomil mou nechuť k takovým…“
muž se odmlčel, jeho tvář se nehezky zkroutila. „Nepotěšilo mě, když jsem se
doslechl o vašem společném zmizení.“
„Nicméně,“ pokračoval muž, a jeho zklamaný
výraz se transformoval do výrazu, který Izar znal; posměšný a pobavený. „Cítím,
že za tvou účastí je ještě něco jiného.“ Temný pán se naklonil nebezpečně
blízko. „Mám pochybnosti o tobě, i důvodu, proč jsi to udělal.“ Karmínové oči
planuly, když se dívaly na Izarův nevinný výraz. „Mohl bych si vynutit vpád do
tvé hlavy a přesně zjistit, proč jsi s nimi šel. Ale jak bych mohl pokazit tu zábavu?
Užívám si hru, kterou spolu hrajeme. Je jen otázka času, než odhalím tvé
záměry, a ty pak provedeš svůj další tah.“
Izarovy rty se zvlnily výrazně
potěšeným úsměvem a lehce se zasmál. Srdce se mu rozbušilo z toho partu,
který rozehrál s Temným pánem, s těmi jeho pohledy a dotyky. „Můj pane,
nemáte žádný důvod mě podezřívat.“ Směle natáhl levou ruku a ovinul ji kolem
mužova nataženého zápěstí. To bylo poprvé, Izar dosud žádný dotek neinicioval. „Naopak
já mám všechny důvody být podezřívavý ohledně vašich záměrů.“
Karmínové oči se zamyšleně zúžily a pak se obrátily
na Izarovu levou ruku. Přesněji řečeno, na prostřední prst, na kterém byl
prsten. Voldemort dráždivě zasyčel a obrátil pohled zpět na Izara. „Ten prsten,
samozřejmě,“ horní ret se mu zvedl krutým úšklebkem. „Jak bych mohl
zapomenout?“
On nezapomněl. Bylo to v jeho úsměvu, v jeho
očích. Ten muž byl zatraceně arogantní.
Voldemort se zamračil a svou druhou rukou
stáhl kožený materiál z Izarovy ruky. „Je škoda, že ho ukrýváš. Dovolím ti
ho skrýt před veřejností, prozatím, ale
už brzy nepřipustím, aby byl můj právoplatný nárok zastíněný.“ Izarovo srdce
poskočilo. „Řekni mi, Izare, co si myslíš, že ten prsten zahrnuje?“
Izar shledal, že je zmatený dravým pohledem,
kterého se mu dostalo. Ta intimní důvěrnost… to není možné… nebo ano?
„Můj pane,“
ozval se hlas ode dveří.
Izar rychle stáhl ruku ze zápěstí Temného
pána a uhnul pohledem. Voldemort si podrážděně povzdechl a obrátil se na Lucia
Malfoye. „Ano?“ protáhl líně. „Byli jste úspěšní?“
Ve dveřích nebyl jen Lucius Malfoy, ale do
místnosti vstoupilo i několik dalších Smrtijedů vnitřního kruhu. Jejich zlaté
masky se odrážely od lesklých mramorových dlaždic, na kterých stáli. Izar pohlédl
na skupinu Smrtijedů a rychle si nasadil masku. Mezi členy vnitřního kruhu bylo
rozptýleno také několik stříbrných masek, což dokazovalo, že Voldemort během
útoku bystrozorů povolal víc než jen své nejbližší.
Všichni Smrtijedi se postavili v uctivé vzdálenosti
od Temného pána, pozorní, aby svým držením těla projevili pokoru. Nicméně
v rohu se šíleně šklebila Bellatrix, své onyxové oči upírala na Izara.
„Pár bystrozorů bylo zabito nebo zraněno,
ostatní utekli,“ informoval tiše Lucius. Jeho šedé oči sklouzly po Izarovi, než
se obrátil zpět na Temného pána. „Pokud jde o naši stranu, s potěšením
mohu říct, že jen málo z nás bylo zraněno, nikdo nebyl zajat ani zabit.“
„Vynikající,“ pochválil Voldemort hedvábně. „Není
to tak, Izare?“
Izar sklonil hlavu. „Přesně tak, můj pane.“
Pochechtávání se rozléhalo po celém sále a
Izar přemýšlel, co je tady sakra tak zábavného. Voldemort ho poplácal po hlavě
a své prsty zabořil až příliš hluboko, protože ho hladil až na kůži. „Běž najít
Severuse, Izare, měli byste se vrátit do Bradavic. Nebo si ta stará lyska všimne
vaší nepřítomnosti.“
Izar se od Temného pána vyškrábal tak rychle,
jak jen to šlo, aniž by působil směšně. Se vztyčenou hlavou zamířil k východu.
Bellatrix zachytila jeho pohled, s úsměvem si hůlkou přejížděla po spodním rtu.
„Jak se má nejdražší taťka?“ Beze
strachu se střetl s jejím pohledem, a když ji míjel, pohlédl na ni svrchu.
„Tady opatrně, Bellatrix,“ varoval tiše Temný
pán. „Jsem si jistý, že by tě Izar mohl připravit o tvé peníze.“
Bellatrix se chechtala za odcházejícím Izarem.
Spěchal z místnosti, na konci chodby zahlédl
profesora Snapa a ostatní studenty.
***
<<<Kapitola 17.<<<>>>Kapitola 19.>>>
Nemôžem sa spamätať z toho, že oni toho chlapa naozaj zavraždili. A práve Izar. Nejako som dúfala, že tam príde niekto dospelý a ten ho možno zabije alebo ich len odtiaľ dostane. Neviem sa stotožniť s takýmto Izarom. Teraz je už ozajstný vrah. Brr. Bolo to poriadne temné.
OdpovědětVymazatTom neprekvapil, vedela som, že bude tušiť o Izarovom druhom pláne. Dokonca som si myslela, že Izarovi ten druhý prútik vezme.
Som zvedavá ako to bude pokračovať.
Ďakujem za preklad tejto temnej kapitoly. Mrazí ma z nej.
Chápu tě. I když bylo od začátku jasné, že Izar je "tak trochu temný", nedokážeme si to řádně uvědomit, dokud se nestane něco takového. Je sice pravda, že Appleton byl hnusný zmetek, udavač, který se neštítil ničit životy druhých, pro svůj prospěch, ale... byla to vražda. I když na Izarovu obranu musím říct, že on tam nešel s tím, aby zabíjel. Spíš čekal, že na to nikdo z nich ve skutečnosti nebude mít koule, trochu chlápka potrápí a zase se vrátí. Jenže ti pitomci mezi sebou používali jména, a tím Izara k tomuto činu donutili. Ne že by se tím ovšem nějak zvlášť trápil. Bylo to nutné, tak to udělal, ach jo. Ale je Smrtijed, jednou by na to stejně došlo, to je jasné.
VymazatTom samozřejmě vzápětí věděl, že Izar je pryč. Má na něm oko. Napadla mě myšlenka, jestli by to zjistili a přišli jim na pomoc, kdyby s nimi Izar nebyl.
Děkuji za tvůj komentář a doufám, že tě to neodradí od dalšího čtení. :)
Naprosto perfektní:-) tahle kapitola splnila všechna moje očekávání...a naštvaný Voldemort je super a když vezmem v úvahu, že Izar z toho maléru vyvázl v podstatě bez újmy:-) už se nemůžu dočkat na jeho další tah:-) zá dnešní kapitolu děkuju a těším se na další.
OdpovědětVymazatJenny
No, čeká je školní trest od Snapa. :-D Ale nic životu ohrožujícího, to je jasné. Tahy samozřejmě budou, z obou stran. Jsem zvědavá, co na to pak řekneš. ;-)
VymazatDěkujeme za tvůj komentík.
Tahle kapitola byla dobrá, opravdu hodně dobrá - konečně se Izar trochu projevil, že něco skutečného dokáže, a získal si mé sympatie. Předtím byl jen o sobě si hodně myslící teoretik, kterého jiní tlačili, kam chtěli, teď ve své podstatě zabil člověka (i kdyby si myslel, že toho ostatní děcka nebudou schopna, tak stejně alespoň ho ohrozil a vystavil mučení), aby dosáhl svého plánu získat informace o Voldemortově hůlce. Je jedno, kdo tím člověkem byl, nyní má Izar konečně v ruce něco proti Voldemortovi. Působivé. (I když, pokud to bylo jeho první zabití, asi by v další kapitole měl mít výčitky, aby to bylo "lidské".)
OdpovědětVymazatPo tomto - „Abych tě chránil,“ prohlásil Draco, než se odvrátil. - se teda pak už Draco příliš nevytáhl, ale zase musí se mu přidat k dobrému, že se snažil o "společný" útěk, tudíž v tom Izara nenechal samotného ( i když by nejspíše samotný neměl právě Draco šanci).
Trochu mne zamrzelo, že to nebyl Lucius Malfoy, kdo pro ně přišel, aby se mohl na Draca chladně podívat (a vypadat při tom jako Iason Mink xD), ale Snape také dobrý. Vlastně možná lepší. Alespoň bude moci Regulovi - u něhož si myslím, že se určitě neúčastnil, vlastně on ani není smrtijedem, co? - poreferovat a třeba to trochu pohne a Regulus zatlačí na pilu, co se týká Izara. (Taková šťastná rodinka by to byla: maminka Severus, tatínek Regulus xD) Opravdu mně děsí možnost sblížení se s Lily.
Znovu děkuji za překlad (a jak jsem teď namlsaná, že jsem včera četla jednu kapitolu, dnes druhou, budu se snažit týden vydržet xD).
Izar tady konečně prokázal jednoznačný fakt, že se přiklání k Temné straně. Ovšem pod Voldyho dohledem by jinou šanci ani neměl. Takhle aspoň víme, že s tím nebude mít velké problémy. Vyrůstal s nenávistí ke svému okolí, a jakmile zjistil, že je kouzelník, jeho nenávist se plně zaměřila na mudly. To už je velký předpoklad. Navíc má zřejmě sklony po otci. :-D
VymazatCo se týče Draca, zatím se projevuje jako tlučhuba a rozmazlený spratek, ale já doufám, že i on si své fanoušky časem najde.
Tvá posedlost Iasonem je mi známá, trpím obdobnými symptomy. No nic, jdu si pustit anime, už dlouho jsem si neslintala na monitor. :-DD
Díky za tvůj obsáhly komentář, doufám, že příští kapitola tě také uspokojí, i když nebude tak akční.
Skvele pokracovani! Jste vazne uzasne! Velice jsem se pobavila, Tom umi byt perfektni. To je snad prvni povidka kde ho mam vazne rada, jak se chova k Izarovi je moc pekne a pritom porad nahani strach. Ta akce byla skvela, hlavne jak se Izar ujal veleni. To Snapovo hubovani se mi moc libilo! :-D Moc dekuji za preklad! Uz aby byla zase nedele:-D
OdpovědětVymazatAnna
MOc mě mrzí, že se to tentokrát tak zdrželo, ale to se prostě stává. Mně se tady Tom taky moc líbí. Pořád je to zlý a krutý Temný pán, ale zůstaly mu i některé pozitivní lidské vlastnosti, které v kánonu už postrádal. Ale před většinou lidí je dokáže umně skrývat, je to drsňák. Ale řekněme si upřímně, zamilovaně tokající Voldemort je prostě odporný, ať už má hadí ksicht nebo ne. Bleeee
VymazatDěkujeme za komentík.
Zase skvělá kapitola. Mám tuto povídku čím dál raději. Už se těším na další dílek :) Katie11
OdpovědětVymazatA další dílek se blíží a s ním pár odpovědí na některé otázky. A to nejlepší nás teprve čeká. :-)
VymazatDíky za komentík.
Naprosto fascinující povídka. Dlouho jsem k ní byla skeptická, ale postupně si mě získala. Běžně nemám ráda temného Harryho a Voldemort taky není na seznamu mých oblíbenců. Ale ta Izarova tajemnost a Temný pán s vlasy a snad i normálním nosem, to je prostě něco:-) Ohromně mě baví to jiskření mezi nimi a ty nebezpečné hry a vždycky se těším na pokračování:-)
OdpovědětVymazatAchája
To je přesně to, proč jsme s Jutaki nad tou povídkou zajásaly. To přetahování mezi Izarem a Voldemortem je prostě neodolatelné. Je sice pravda, že některé postavy jsou dost OOC, hlavně Izar / Co to plácám?! Izar je přece veskrze originál. :) / ale žádná postava nevyznívá nepřirozeně a celá ta bitva mezi Dobrem a Zlem je vlastně trochu jinak, než se zdá. Doufám, že se ti povídku bude líbit i nadále.
VymazatDěkujeme za komentář.
Děkuji za překlad ;) Jen tak dál ;) budu se těšit na další díl ;)
OdpovědětVymazatClowers
Děkujeme za komentář. To víš, někdy to trochu vázne... Ale další díly budou, jářku budou. :D
VymazatKrásná kapitola, konečně se to rozjelo. Typičtí dospívající, nejdříve zbrkle jednají, pak až myslí na následky, nejen pro ně, ale i pro ostatní. I když Izar, Daphné a částečně i Draco jsou výjimkou, zřejmě s ohledem na jejich výchovu, a u Notta se dá to rozrušení pochopit, i když není správné. Nesouhlasím s komentářem Zuzany, Izar Appletona nezavraždil, on ho zabil. Dle mého názoru je to vražda ve chvíli, kdy je spáchána pro čisté potěšení / takový sadismus /, nebo čistě pro hmotný zisk. Vždyť takový Brumbál, členové Fénixova řádu, nebo bystrozoři také často zabíjejí, aniž by se starali o příčinu či následek, ale nikdy nejsou označeni jako vrazi. Proč? Jestliže Izar zabil, ne zavraždil, Appletona, pak jedině proto, že Appleton byl opravdu zlý, temný a tím, že udával ostatní kouzelníky pro peníze a pro radost, kdy trpěli dlouhé roky v temnotách Azkabanských kobek pod vlivem Mozkomorů, tímto jednáním je on masovým, sadistickým vrahem. Izar ho správně zabil, aby ochránil nejen svou malou výpravu, které byl vůdcem a tak za ně nesl zodpovědnost, ale také zachránil celou ředu dalších kouzelníků před jeho podlostí. Nebo kdyby některý z jeho velmi blízkých trpěl, třeba v důsledku kouzla, či nevyléčitené nemoci, krutými, dlouhými bolestmi, a Izara prosil o ukončení utrpení a on mu z lásky k němu vyhověl, byl by vrah? Izar by jistě, pokud by měl jinou možnost, se k zabití neuchýlil, ale neměl jinou možnost. Naprosto jeho jednání rozumím.
OdpovědětVymazatEDIT: Věta „Zabij ho,“ nařídil Izar chladně Nottovi. „Nehraj si s jídlem.“ mi evokuje téměř shodnou větu upírů ze Stmívání, zmijozelové a Izar jistě neměli v plánu Appletona sníst.
Trojice Izar, Malfoy a Daphné nebyla potrestaná jen proto, že si Voldemort uvědomuje, že zabránili daleko horšímu vývoji situace, ale díky tomu, že byli svědky trestu ostatních, mělo by je to dostatečně varovat před něčím podobným.
P.S. Zdravím všechny čistokrevné zmijozely, především pak D de Bois des Merveilles, jejíž komentáře jsou docela podobné těm mým. I tvé jméno je aristokratické. A já jsem čistokrevná, aristokratická zmijozelka Arianna Xenia de Leux-Antilles, i když zde své jméno zkracuji na Arianna a stejný, spřízněně zmijozlský pocit mám z Tvých komentářů.
Tato povídka začíná být lepší a lepší s každou novou kapitolou a perfektním, i když jistě někdy náročným překladem, který však VELMI oceňuji.
Arianna
Já se slova vražda nebojím, protože tak to skutečně je. Klidně můžeme nazývat věci pravými jmény. Izar však není žádný úchylák, který se tím ukájí, pro něho to v tu chvíli byla nezbytnost a skutečnost, že Appleton byl zmetek, byla malé bezvýznamné plus. Ale pravda je, že kdyby k tomu nebyl nucen, neudělal by to. Přesto to vyžaduje jistou dávku chladnokrevnosti, kterou ani jeden z těch tzv Zmijozelů nedokázal projevit. Když tedy odmyslíme ty dva bezmozky. A ta zmínka o Bystrozorech... Ani nevíš, jak blízko jsi pravdě. ;-) Ale to by byl spoiler, takže jsem nic neřekla.
VymazatTrojice Izar, Malfoy a Daphne se nám bude prolínat celým příběhem. Draco a Daphne před sebou mají ještě dlouhou cestu, aby se Izarovi vyrovnali, ale už teď je zřejmá jistá podpora z jejich strany. Jejich motivace se nám vyjeví časem.
Temný pán potrestal Notta, protože to bylo z jeho iniciativy a ti dva byli prostě packalové, a Voldy byl strašně rozzuřený, že Izara nechali na pospas Bystrozorům. A varování,které zůstalo viset ve vzduchu, je zcela evidentní. :)
Odkaz na Stmívání byl možná od autorky takový fórek. Já jsem ho zcela nepochopila... :-DDD
Čistokrevných Zmijozelů tu máme málo, většinou se to tu hemží Nebelvíry. Ale pozor, i oni dokážou být pěkně záludní a škodolibí! :-D Kam bych zařadila sebe, to vskutku nevím. Sebehodnocení je vždycky to nejtěžší.
Jsem nadšená, že se ti povídka líbí a věř mi, že ten překlad je někdy vražedný. Zvlášť když ty kapitoly jsou tak pekelně dlouhé. Proto nás těší, že to dokážeš ocenit.
Děkujeme za tvůj vskutku obsažný komentář, zase jsem si početla. ;-)
Miluji konfrontace mezi Temným pánem a Izarem a hlavně, jak Izar nad každým slovem či pohybem Temného pána přemýšlí, kdyby mu tak vlezl do hlavy, asi by se divil, nad čím "jeho dítě" uvažuje, jednou Havraspár, navždy Havraspár. Izar s nově nabytou hůlou překvapí.
OdpovědětVymazatBobo
To jak se spolu kočkujou je vážné skvělé. Celá povídka je o tom, kdo z koho...:-D Prostě super. Je zřejmé, že Voldemort si Izarovo mládí zjevně uvědomuje. Ale Izarovi to vážně pálí, takže je hodnotný "soupeř".
VymazatDíky za tvou neustálou podporu.
Děkujeme, že sem pořád chodíš, i když už to máš schroupané. :-D
OdpovědětVymazatMě se naopak zdá celkem logické, že to udělal Izar. Jak říkal, líbí se mu všechny druhy magie a myslí logicky a hlavně chladně, prostě vědátor, ti většinou posunou city do pozadí a jednaní. Nejvyspělejší a nejzralejší ve skupině byl on, navíc si myslím, že by ho nezabil, kdyby nepřišli bystrozoři a ten chlap nevěděl jejich jména, musel jednat rychle, protože věděl i jeho jméno, mě to připadá logické! Ti "jakože" starší sedmáci jsou k smíchu, nesnáším tu jejich zbabělost, ale aspoň za to zaplatili! Líbí se mi, jak se kočkuje s Voldym, jsou si docela rovnocenní protivníci! I když je Izar mladší, je schopen být na stejné úrovni a dost mu to pálí, líbí se mi je analyzování každého kroku a slova od Voldyho. A můj dojem se potvrzuje, Voldy to nejspíš s tím prstenem myslí ve více "osobním" kroku. Bude to mít ale s Izarem dost těžký, ten se nedá, je to taky liška podšitá :D Bude to ještě sranda! :D
OdpovědětVymazat