9. července 2014

2. Neočekávané věci

Autor: malika-azrael
Překlad: Nade

Děkuji Jutaki AiShine, Saskyi, Jenny, Jáje, Zuzaně a Bobo :) za jejich komentáře. Doufám, že se bude povídka líbit.
Přestože se jmenuje, jak se jmenuje, tak neočekávané to může být tak pro Harryho nebo Lucia. My od toho rozhodně něco očekáváme... :-D

Užijte si kapitolu.


***
Kapitola 2

„Dámy a pánové,“ řekl Harry Potter s úsměvem od ucha k uchu, „vítejte na nově opraveném a zrekonstruovaném Grimmauldově náměstí číslo 12.“

„Páni!“ bylo jediné, co řekl Ron.

„To je úžasné, Harry,“ řekla Hermiona. Stáli ve velké, tradičně zelené vstupní hale, s ozdobným dřevěným obložením a bílou dlažbou. Nemohla uvěřit, že je to ten samý dům, který obývali před rokem. Pryč byla temná, ponurá místnost, nahradila ji jasná a přátelská atmosféra.

Před měsícem Harry požádal Billa, Remuse, pana Weasleyho a Andromedu Tonksovou, aby mu pomohli zrenovovat dům Blacků. Tenhle nápad dostal Harry na Siriově pohřbu. I když Siriho tělo nebylo nikdy nalezeno, uspořádal Brumbál pohřební slavnost na počest Harryho kmotra, kterého se zúčastnila Tonksová a její matka. Dokážete si představit reakce lidí, když poprvé spatřili Andromedu Tonksovou. Většina z nich, a to včetně Harryho, si myslela, že do místnosti vešla samotná Bellatrix Lestrangeová.

Po pohřbu se vrátili na Grimmauldovo náměstí. Andromeda, ve které Harry našel velmi milou ženu, se znechuceně rozhlédla po domě a poznamenala, že z domu Blacků zbyla už jen ruina.

Harry se nestaral o rodinnou historii Blacků, ale měl na srdci svého kmotra. Sirius ten dům nenáviděl, ale současně to bylo místo, kde vyrůstal. K Siriovi tak nějak patřil. A pro Harryho byl ten dům také jeho připomínkou. Tak se zeptal Remuse a pana Weasleyho na jejich názor, a oni souhlasili s tím, že by se dům měl přestavět. A brzy byli pověřeni svými úkoly. Pan Weasley oslovil dodavatele, Bill, Remus a Moody pomohli posbírat temné artefakty roztroušené po celém domě a bezpečně je uložit. Andromeda se podílela na návrhu a po dokončení domu pomohla Fleur Delacourová s dekoracemi. Skutečně měla dobrý vkus.

„Harry,“ řekla náhle Hermiona. „Ty nemáš brýle.“ Harryho lahvově zelené oči teď viděla zcela jasně.

„Nechal jsem si spravit oči,“ vysvětlil Harry. „Takhle mi v bitvě nebude překážet, kdyby se mi něco stalo s brýlemi.“

Hermiona přikývla. To dávalo smysl.

„Jo kámo, tys nechtěl, aby ty slizounský Smrtijedi použili na tvý brejle přivolávací kouzlo, že jo?“ zažertoval Ron a při té představě se zachechtal.

I když se Harry tomu vtipu zasmál, musel uznat, že je to pravda. Voldemorta, naštěstí, tahle myšlenka nikdy nenapadla, protože jinak by tu právě teď se svými přáteli nestál.

Hermiona se znovu pohlédla na svého nejlepšího přítele. „Taky ses změnil,“ pronesla znovu a prohlížela si jeho tmavě modré džíny a červené tričko s límečkem.

„Spálil jsem všechno Dudleyho oblečení,“ vysvětlil Harry.

„Dobrá práce, Harry,“ prohlásil Ron. „Už bylo na čase, víš. Nechápu, proč jsi pořád nosil ty hadry, když máš prachy na to, aby sis koupil nový.“

S ohledem na Voldemortovu smrt se Harry už nemusel vracet do Zobí ulice. Vrátil se, jen aby si vyzvedl své věci a rozloučil se. Strýc Vernon byl rád, že to slyší. Po tom šel za madam Pomfreyovou, aby si nechal spravit oči. A pak, aby oslavil svou svobodu, odtáhl Remuse do Londýna kvůli nákupu oblečení a dalších potřeb. Doba, kdy musel nosit Dudleyho odložené šatstvo, skončila.

A teď poprvé ukazuje Ronovi a Hermioně svůj dům. Dnes byl poslední den letních prázdnin, takže Harry, Ron a Hermiona dnes večer zůstanou na Grimmauldově náměstí a zítra spolu pojedou do Bradavic.

„Provedu vás domem,“ nabídl Harry.

V přízemí byl pokoj pro hosty, koupelna, obývací pokoj, kuchyň, jídelna a otevřená terasa, která vedla ven do zahrady.

„Netušila jsem, že je tu zahrada,“ podivila se Hermiona.

„No jo,“ pokrčil rameny Harry. „Ty dveře byly celou dobu zamčené a celý dům jsme neprozkoumali.“

Zahrada byla docela prostorná, s malou fontánou a lavičkou uprostřed, a plná pestrobarevných květin. Dokonce v ní byl i strom. Potom je Harry zavedl do prvního patra. Ron si prohlížel točité schodiště a lustr pod stropem.

„Nemůžu uvěřit, že je to stejné místo, kde jsme bydleli,“ řekl.

„Jo, já taky,“ odpověděl Harry. Jediná věc, která se nezměnila, byl rodinný gobelín Blacků, který stále visel na zdi. Harry ho odmítl vyhodit a místo toho ho opravil, takže teď mohl na gobelínu vidět nejen Siriovo jméno, ale také Andromedy a Tonksové. Koneckonců, dům patřil Siriovi, který byl poslední mužský potomek rodiny Blacků. Jediný nositel jména Black.

Prvním patro se skládalo z obývacího pokoje a dvou hlavních ložnic. Jednu stranu v salónu zabíral obrovský krb. Ve druhém patře byl opět jeden obývací pokoj, čtyři hostinské pokoje a dvě koupelny.

„Tohle se ti bude líbit, Hermiono,“ řekl Harry, když je vedl do třetího patra.

„Ach,“ vydechla Hermiona, když dorazili na místo určení. Třetí patro byla ve skutečnosti jakási studovna a knihovna, se skrytými dveřmi do podkroví. Tam Harry uschoval všechnu rodinné cennosti Blacků, které v domě našel, jako bylo jemné starožitné sklo, porcelán, hodinky, a mnoho magických artefaktů. Byly tam také šperky zdobené diamanty, safíry, rubíny, smaragdy, a mnoho dalších. Když to všechno Harry viděl, cítil se jako v Britském muzeu, i když Andromeda říkala, že to není nic ve srovnání s poklady ukrytými v rodinných trezorech Blacků u Gringotů a ve Švýcarské kouzelnické bance. Nebezpečné temné artefakty byly uschovány v jiné tajné místnosti v domě.

Hermiona běžela k regálům, aby knihy prozkoumala. „Kde jsi je vzal, Harry?“ zeptala se. „Víš, některé z nich jsou velmi vzácné.“

„Rodinná sbírka Blacků,“ řekl Harry. Přečetl poměrně málo z nich, ačkoli knihy, které četl, většinou souvisely s útočnými kouzly a jak jim čelit. Předpokládal, že kdyby šel do boje se Smrtijedy, mohlo by to být užitečné. Některé z těch knih také plánoval odvézt do Bradavic.

„Můžu si některé z těch knih půjčit, Harry?“ zeptala se Hermiona dychtivě.

„A to ještě ani nezačala škola,“ zabručel Ron.

Harry se zasmál. To byla celá Hermiona. Nastalo krátké ticho, kdy se Hermiona začetla do jedné z knih, a které po chvíli přerušil Ron. „Mám hlad,“ zakňučel zrzavý chlapec.

O pár minut později obědvali na otevřené terase. Jídlo jim připravila Winky. Harry jim vysvětlil, že Winky se v Bradavicích necítila dobře, a to byl důvod, proč teď pro něho ona a Dobby pracovali. Hermiona to překvapivě nekomentovala, když o tom slyšela. Krátura zemřel. Harry nevěděl, co se stalo, ale když se vrátil na Grimmauldovo náměstí, členové Řádu zjistili, že domácí skřítek zemřel. Remus říkal, že jeho smrt možná způsobilo kouzlo, které ho vázalo k rodině Blacků, protože Sirius byl poslední žijící potomek rodiny Blacků.

Remus mu tak prakticky objasnil, že ve starých, čistokrevných rodinách bylo běžné, že domácí skřítek zemřel, když skončil rodokmen jeho pána, což zajistilo navěky ukryté tajemství rodiny, pokud nebylo v závěti uvedeno jinak. Harry mohl být legálně hlavou vznešeného a starobylého domu Blacků a zdědit všechno jejich zlato, ale v žilách mu neproudila krev Blacků.

Když se ptal na Narcissu, na Bellatrix absolutně odmítal pomyslet, Remus mu vysvětlil, že jakmile přijala jméno svého manžela, tím se i její syn stal Malfoy, ne Black. A protože Sirius si nemyslel, že brzy zemře, nezahrnul do své vůle Andromedu. Odkázal všechen majetek Blacků Harrymu. Nebylo divu, že když to Hermiona slyšela, začala reptat o nespravedlnosti.

„Portrét paní Blackové je pryč?“ zeptala se Hermiona o pár sekund později.

Ron znechuceně zkroutil svou tvář. „Doufám, že Harry její obraz spálil.“

„Rone!“

„Ale Hermiono… vždyť víš, jaká to byla babizna,“ hájil se Ron.

„Nespálil jsem ho,“ přiznal Harry. „Ale Bill našel kouzlo, kterým se dalo plátno znovu přemalovat.“

Když to Ron  slyšel, tak se rozchechtal. „Vsadím se, že se jí to ale vůbec nelíbilo,“ poznamenal.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Harry dopředu věděl, že až dorazí na nástupiště na nádraží, bude středem pozornosti. Studenti a jejich rodiče na něho zcela otevřeně zírali. Někteří si ho dokonce fotili. Podle jeho názoru to bylo směšné. Všechno dával za vinu Dennímu věštci, který na přední straně neustále omílal jeho příběh. Když zahlédl, jak se někteří z nich začínají hrabat ve svých taškách a hledají pero, aby ho požádali o autogram, rychle rozhodl, že budou muset nastoupit do vlaku, okamžitě.

Když hledal Harry ve vlaku prázdné kupé, cítil se trochu opuštěný, protože Ron a Hermiona šli za svými prefektskými povinnostmi. Nebyl zahořklý kvůli tomu, že prefektem se stal Ron. Zejména proto, že on sám byl jmenován nebelvírským famfrpálovým kapitánem. Brzy však se k němu připojili Lenka a Neville.

„Ahoj, Harry,“ pozdravili ho Neville a Lenka v souzvuku.

„Ahoj, Neville, Lenko,“ odpověděl na pozdrav. „Jaké jste měli prázdniny?“ zeptal se.

„Bylo to skvělé,“ řekl Neville. „Babi na mě byla pyšná. Řekla, že jsem konečně projevil odvahu, kterou mám po rodičích. Dokonce mi koupila novou hůlku,“ vytáhl Neville hůlku a ukázal ji Harrymu a Lence. „Třešňové dřevo a žíně jednorožce,“ oznámil hrdě obvykle plachý chlapec.

„A jak bylo u tebe, Lenko?“

„Jo. Taťka a já jsme jeli do Švédska, hledat Chropotala Muchlorohého,“ odvětila. „Setkali jsme se tam s tatínkovým přítelem, panem Scamanderem a jeho vnukem, Rolfem. Jsou to milí lidé.“

„Ehm… našli jste toho Chropotala?“ zeptal se Harry.

„Ne, ale rádi se schovávají.“ Harry a Neville si vyměnili pohledy. Byli zvyklí na Lenčiny podivné řeči, jako byla tahle.

Obrátili se jako jeden muž, když se dveře do jejich kupé otevřely a vešel zamračený Ron a Hermiona jen krok za ním.

„Co se stalo?“ zeptal se Neville.

„Malfoy,“ odpověděla Hermiona.

„Na setkání prefektů se vychloubal, že jeho otec bude nový profesor Obrany. Jak to vypadá, už o tom musí vědět celý vlak, protože nedokáže držet hubu,“ dodal Ron reptavě.

„Cože?!“ vyjekl nevěřícně Neville.

„Ano, Neville. Lucius Malfoy je náš nový profesor Obrany proti černé magii,“ ubezpečila ho Hermiona.

„Ale… ale…,“ koktal Neville. „Byl… na ministerstvu…“

„Zase se mu podařilo vyklouznout. Bastardovi,“ nadával Ron.

„Taťka to taky vytiskl v Jinotaji,“ komentovala to Lenka. „Víte, Malfoy dal Popletalovi jako vánoční dárek armádu Heliopatů,“ pronesla se vší vážností. „A někdy společně vaří Goblinský koláč.“

Harry se kousal do tváře, aby se nesmál nahlas. Zaznamenal, že dokonce i Hermiona vypadala, jako kdyby se snažila nerozesmát. Ron měl v puse nacpanou pěst. Nevillovi se podařil jen usmát.

Poté, co se uklidnili, Hermiona to Nevillovi vysvětlila. „Harryho napadlo, že by bylo nejlepší, kdyby Malfoy senior byl v Bradavicích, takže na něho budeme moci dohlížet.“

„Voldemort je mrtvý, ale Bellatrix a další Smrtijed zůstali na svobodě. Všichni víme, že Malfoy byl Voldemortova pravá ruka. Kdybychom ho nechali volně potulovat, mohl by spunktovat něco nebezpečného​​,“ řekl Harry.

Nakonec Neville jeho důvody přijal. „Takže Harry, zase obnovíme BA?“ zeptal se mladík.

Harry zamrkal. „Já nevím. Ale už se nám podařilo zlikvidovat Umbridgeovou, že jo?“

„V BA jsem se toho hodně naučil,“ přiznal Neville.

„Mně se taky Brumbálova armáda líbila, Harry,“ řekla Lenka a upírala na Harryho své stříbřité oči. „Mám ráda společnost. Je pěkné mít kamarády.“

Harry na Lenku chvíli jenom zíral. I přes její podivínství ji měl rád. A byla to právě ona, kdo ho utěšoval po Siriově smrti. Byla to dobrá kamarádka. Po chvilce mlčení pak řekl: „Dobře, budu o tom přemýšlet, jo?“

***




13 komentářů:

  1. Děkuji za další kapču.
    Minule jsem zapomněla napsat, že mám moc ráda i povídku Mulligan ten její název mi vždy vypadne („bála“ jsem se pobertů, naštěstí tam neotravovali, slupnuta už několikrát).
    Ehm, dlouhý komentář na závěr? Slibuju, že se pokusím.
    Jája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mulligan, no jasně! :-D (Mezi námi, já Poberty taky moc nemusím.) ;-)
      A komentář je samozřejmě čistě dobrovolný počin ? :)
      Děkuji ti za tenhle.

      Vymazat
  2. Sice to muselo být nastíněné v minulé kapitola, ale úplně jsem zapomněla, že Harry je ještě student. Eh... Takže vztah student x učitel? Že se autorka nestydí, takhle nemravné myšlenky. :-D
    Kdy se vůbec v kapitole objeví Lucius? Pravděpodobně hned v další, co?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A taky mám dotaz, je pro děj důležité, že je ten barák opravený? Jen by mě mrzelo, že by se v tom autorka tak piplala a pak nevyužila naskytnuté příležitosti.

      Vymazat
    2. Hele, ty šťouro! Jako by se ve fanfiction někdy řešil vztah student x učitel. A odkdy si Lucius dělá starosti s morálkou? :-D
      Lucius bude samozřejmě přítomen zahájení školního roku.
      Netuším, do jaké míry je oprava domu důležitá, ale tahle kapitola měla samozřejmě především poukázat na to, že Harry už není malý brýlatý skrček v hadrech, ale cool frajer. Komprende? :-D
      Díky za tvé komentáře.

      Vymazat
  3. Oh opravený dům Blacků. Zajímavé, jak si autorky vyhrála s jeho popism. Také by mě zajímalo, zda-li bude nějaký další děj pokračovat i v něm. Ráda bych se dozvěděla mnoho informací o každé ložnici zvlášť v podání Harryho a Luciuse. :3 Přiznám se, že se držím, abych nezačala číst originál.
    Mnohokrát děkuji za překlad!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Správně! Prohlídka, a rovnou s praktickou ukázkou využití... :-DD V tom případě bych chtěla být malá, nenápadná muška. Asi bych si poslintala nožičky. ;-)
      Děkuji za tvůj komentík.

      Vymazat
  4. Jj, sem s Luciusem a pryč s morálkou ("toužebný výraz")... jak já se těším na hodiny OPČM :-) a myslím, že bude dost zajímavý sledovat celý vývoj jejich vztahu:-) a že ja tenhle vztah miluju ♥ děkuju zá kapitolu a těším se na další (páni, ještě nikdy jsem na žádným blogu nevydržela komentovat víc, jak jednu povídku, ae tenhle blog spamuju hrozně ráda:-D

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A my tvoje spamíky vyloženě milujem. :-D Těší mě, že jsme ti mohly poskytnou takové povídky, že jsi s námi vydržela. Snad budeme mít štěstí na povídky i do budoucna.
      A Lucius je prostě... best. :-D
      Díky za komentík.

      Vymazat
  5. Číst komentáře a k tomu odpovědi hned po ránu, hm,hm, tedy v 11.14 hodin, no co dovolená, mě pobavily. Jenom si vrním při této povídce, a to se tady ještě neobjevil ani blonďatý bůh. Už se těším na jeho hodiny. Ano, Harry je tady opravdu frajer, jak vzhledově, tak povahově a hlavně je chytrý, žádný trotl, který nic neví a ani nechce vědět.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je parádička, válet se v posteli skoro do oběda, a pak si dát oblíbené čteníčko. :-) Skoro bych ti záviděla, ale mě to taky brzo čeká.
      Jo, jo, jeho veličenstvo je netrpělivě očekáváno. :-D Sama se těším, až se to rozjede.
      Díky za tvůj pohodičkový komentík.

      Vymazat
  6. Milujem staré barabizne a trochu mi je za starým temným domom smutno, ale chápem, že žiť v takom niečom na dlhšiu dobu musí byť nepohodlné, tak teda sa budem tešiť s Harrym aký má pekný dom:D Myslela som si, že starú Blackovú odpratal niekam do pivnice alebo do trezoru s nebezpečnými artefaktami.
    Lenku mám strašne rada a teším sa na Luciusa ♥
    Ďakujem za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Staré domy mají své kouzlo, ale když jsou moc zanedbané, nedá se v nich trvale bydlet. Zapoj fantazii, já věřím, že zachovali starobylý ráz domu, moderna kouzelníkům nesvědčí. :-D A dovedeš si představit Walburgu, jak řvala vzteky, když ji přetírali? :-DDD
      Děkuji za tvůj komentář.

      Vymazat

Děkujeme za komentář. :-)