Překlad: Nade
Děkuji Saskyi, Jenny, Ariwě Sea, Bobo, Zuzaně, Jutaki AiShine, Jáje a dvěma anonymkům, za jejich milé komentáře. Užijte si další kapitolku. :-D
***
Kapitola
5
„Otče!“ V hlase
Draca Malfoye byla zjevná úleva, když se tu objevil jeho otec.
Chladné šedé oči
Luciuse Malfoye se rozhlédly kolem. Pohledem spočinul na svém synovi, který stál
znehybněný uprostřed chodby.
„Okamžitě uvolněte
mého syna, pane Pottere,“ výrazná hrozba v jeho hlase byla zřejmá jak Harrymu,
tak komukoli jinému, kdo naslouchal. Samozřejmě, že Harry vystrašený nebyl. Nicméně
však Malfoye pustil, a jakmile to udělal, rozbité sklo, které se vznášelo kolem,
se sesypalo na podlahu. Harry mávl hůlkou a sklo zmizelo, rozbité okno se přitom
opět pevně usadilo.
„Otče, Potter mě
napadl!“ žaloval Malfoy a div že se neutíkal schovat za otcova záda.
„Draco.“ Harrymu
neuniklo varování v Luciusově hlase. „Vrať se do svého pokoje, promluvíme si
později.“
Na malý okamžik
to vypadalo, že se Malfoy chystá protestovat. Nakonec se však otočil a odešel,
ale ne dříve, než po Harrym nehodil poslední pohled.
„Co se tady
stalo?“ zeptal se Lucius a jeho oči jiskřily chladným vztekem. „Útok na jiného
studenta, pane Pottere? Nemyslete si, že když jste teď Vyvolený, můžete si dělat
všechno, co chcete.“
„Vyprovokoval mě,“
odpověděl Harry zpříma. „Jen jsem se bránil.“
Lucius zatínal
klouby prstů. Bylo to, jako kdyby se krotil, aby Harryho neproklel právě tady a
právě teď. „Strhávám Nebelvíru padesát bodů a uděluji vám trest po dobu čtyř
týdnů.“
„Cože?“ vykřikl
Ron.
„Pane profesore,
to nebyla Harryho vina,“ prohlašovala Hermiona.
„Malfoy nás
napadl jako první!“ argumentoval Ron.
„Slečno
Grangerová, pane Weasley, teď nás nechte,“ nařídil Lucius.
„Cože?“ znovu vykřikl
Ron. „Ne! Nenechám ho tu s vámi samotného!“
Lucius se otočil
a chladně se na Rona zadíval. „Pět bodů z Nebelvíru, pane Weasley.“
Ron otevřel ústa,
a zase zavřel. Vypadalo to, že je příliš rozzlobený, než aby dokázal cokoli říct.
„Slečno
Grangerová, pane Weasley, nebudu to opakovat.“ Lucius se znechuceně ušklíbl.
Hermiona
vypadala nerozhodně, tak do toho Harry rychle vstoupil. „To je v pořádku.“
Ron znovu otevřel
ústa, protože chtěl protestovat, ale Hermiona do něho dloubla loktem. „Budeme
na tebe čekat, Harry,“ řekla a pak Rona odtáhla pryč.
Harry je
sledoval, dokud mu nezmizeli z dohledu a pak obrátil svou pozornost na
Luciuse.
„Co jste to
říkal mému synovi, pane Pottere?“ otázal se Lucius.
„Pravdu,“ odpověděl
Harry.
Lucius na něj
ostře pohlédl. „A jakou pravdu?“
„Pravdu o
Voldemortovi a kým ve skutečnosti byl,“ řekl Harry a vytáhl hůlku. Lucius
automaticky vytáhl hůlku také.
„Nechci na vás zaútočit,
pane profesore,“ řekl Harry a mávl hůlkou. Ve vzduchu se objevil zlatý nápis. „Tom
Rojvol Raddle,“ četl Harry nahlas. Pak znovu mávl hůlkou a přeskupující se
písmena vytvořila přesmyčku.
„Jsem Lord
Voldemort,“ řekl Harry. „Jistě o tom víte, pane profesore. Voldemort byl poloviční
krve. Je sice pravda, že byl posledním potomkem Salazara Zmijozela, ale jeho
otec byl mudla. To byla skutečnost, kterou nenáviděl. A to tak moc, že svého
vlastního otce sám zabil.“
Po Siriově smrti
mu Brumbál konečně řekl o Voldemortově minulosti. Všechno mu to ukázal
prostřednictvím myslánky, včetně Voldemortova dětství a jeho vzestup coby
Temného pána, kterého se mnozí obávali. Toto poznání bylo právě teď opravdu
užitečné, pomyslel si Harry samolibě.
Ačkoli vědomí,
že on a Tom byli vlastně vzdálení příbuzní, ho popravdě skutečně vyděsilo.
Harry samozřejmě věděl, že čistokrevné rodiny byly prostřednictvím sňatků
vzájemně propojené, ale tohle bylo něco víc. Harry a Tom byli příbuzní přes
Gauntovy, protože oba byli potomci rodiny Peverellů. To byla skutečnost, kterou
zatím neměl v úmyslu nikomu říkat. Profesor Brumbál prohlásil, že tohle by
mohlo vysvětlit Harryho schopnost mluvit a rozumět hadímu jazyku.
„Ale před světem,“
pokračoval Harry, „sám sebe Tom prezentoval jako čistokrevného. Myslím, že takhle
se mu podařilo přesvědčit většinu z čistokrevných rodin, aby mu sloužili. Prostě
jim cpal všechny ty věci o nadvládě čistokrevných a oni mu to sežrali.“
Kdyby mohl
pohled zabíjet, byl by Harry mrtvý. No dobře, pohled mohl zabíjet, pokud by
ten, co na vás právě právě zírá, byl bazilišek, ale Lucius nebyl bazilišek,
takže Harry byl v bezpečí. „Není ironie, že se tihle čistokrevní, včetně vás, nakonec
klaněli a líbali roucho jednomu z polokrevných, o nichž všichni shodně tvrdili,
že je nenávidí?“
Lucius se na něj
několik dlouhých okamžiků mračil bez odpovědi. „Říkáš nesmysly,“ prohlásil nakonec.
„Popírejte si
to, jak chcete, ale je to pravda. Nebyl jste to vy, kdo mě nabádal, abych se naučil
rozeznávat rozdíly mezi realitou a sny, pane profesore?“ zeptal se Harry, čímž
Luciusovi připomněl jejich setkání na ministerstvu kouzel.
„Tamten sen byl
falešný. Ale ne ty předtím. Byl jsem v jeho hlavě. Vím, jak s vámi všemi
zacházel. ‚Můj kluzký příteli.‘ Takhle vám Voldemort říkával, že ano, pane
profesore? Ale vy i já víme, že jste byl na hony vzdálený od toho být jeho
přítel.“ Tady se Harry usmál. Viděl, jak bylo Luciusovi právě tohle téma nepříjemné.
„Necítil žádnou touhu ani potřebu po lidské společnosti a přátelství. Nebyl nic
jiného než zuřící psychopat, bez normálních lidských reakcí na utrpení jiných
lidí.“
Harry byl vlastně
sám trochu ohromený, že se mu podařilo mluvit s Luciusem tak dlouho a blonďatý
muž neudělal nic, než že na něho zíral. „Co se týče vás samotného, poprvé jste
mu skutečně mohl sloužit z vlastní vůle, ale po jeho druhém vzestupu už jste
mu sloužil jen ze strachu o svou rodinu. Což mi připomíná, že byste měl být
vděčný, že je mrtvý. Jen si představte, jak by vás potrestal za to selhání na
ministerstvu. A konečně, pane profesore, malá rada ode mě, měl byste lépe
poučit svého syna. Je nejvyšší čas, aby opustil tu prapodivnou zemi fantazie,
kterou jste pro něho vytvořil. Teď mě omluvte, pane profesore. Už musím jít.“
Harry řekl Luciusovi svůj názor. Potřeboval vědět, jak na to blonďák zareaguje
a pak naplánovat další krok.
„To byl nádherný
příběh, co jste mi vyprávěl, pane Pottere. Přesto, pohádka stále zůstává
pohádkou.“ Lucius na něho upíral svůj pohled. „Strhávám Nebelvíru padesát bodů
za odmlouvání učiteli,“ pronesl blonďák a odešel.
xxxxxxxxxxxxxx
Harry se vrátil
do Nebelvírské společenské místnosti a zjistil, že Ron a Hermiona tam na něho skutečně
čekají.
„Harry!“ vykřikli
Ron a Hermiona unisono, když ho uviděli.
„Jsi v pořádku?“
zeptala se Hermiona v obavách o blaho svého nejlepšího přítele.
„Neudělal ti
Malfoy nic, že ne?“ vyptával se Ron a oči se mu zúžily podezřením.
„Ne, jsem v pořádku,“
řekl Harry. „Nic mi neudělal.“
„Mluvíme tady o
Luciusovi zatraceném Malfoyovi!“ protestoval Ron. „Ten je schopen všeho!“
prohlásil zrzek rozhořčeně.
„Ne, jen jsme se
hádali a,“ tady se Harry ušklíbl, „strhl Nebelvíru dalších padesát bodů.“
„Ach Harry,“
zasténala Hermiona.
„Tohle není fér!“
stěžoval si Ron. „Byla to chyba fretky!“
„Sto bodů za
jeden den,“ poznamenala Hermiona a už přemýšlela, jak ty body dostat zpátky.
„Nebyla to
Harryho vina!“ pokračoval divoce Ron. „Malfoy urazil Siria…“
Zde se náhle
zastavil a podíval se na Harryho. Hermiona si také uvědomila Ronovu chybu.
„Ehm. Harry,“
začal Ron. „Nechtěl jsem… vždyť víš…“
„To je v pohodě,“
uklidnil ho Harry. Teď už Siriovu smrt dokázal přijmout. Ale nikdy nebude moci zachovat
klid, když jeho kmotra bude někdo urážet. „Takže, máš hotový domácí úkol z Proměňování?“
Ron, s úlevou nad
změnou tématu, rychle odpověděl. „Nemám. Vlastně jsem doufal, že ho budu moci
opsat od Hermiony.“
„Ronalde
Weasley!“ zaječela Hermiona.
xxxxxxxxxxxxx
Nebelvíři byli
druhý den šokovaní, když zjistili, že jejich kolej přišla v jednom dni o
sto bodů. Ale záhy začali reptat, když jim Ron celou událost popsal. Harry se nad
tím pousmál. Vlastně bylo docela zábavné to sledovat.
Dny ubíhaly a
Harry měl svůj trest s Luciusem už za sebou. Jedinou prací, kterou mu blonďatý
muž zadal, byla pomoc s kontrolou domácích úkolů prvních a druhých ročníků. A zatímco
Harry pracoval, pokoušel se přitom navázat rozhovor. Nejdřív ho Lucius upozornil,
aby byl zticha, ale když v tom Harry přesto pokračoval, nechal ho být. A později
na něho Lucius konečně začal postupně reagovat. Teda, většinou se celou dobu hádali.
Přesně jak se
Harry vždycky domníval, Lucius měl rozsáhlé znalosti a velmi brzy spolu
diskutovali o mnoha různých tématech. Bylo to divné, protože to byl muž, který
se ho několikrát pokusil zabít, a přesto teď spolu rozmlouvali a dohadovali se.
Harry dosud
z Luciusovy strany nezažil nic než jeho úšklebky nebo urážlivá slova.
Nemluvě o výhrůžkách smrtí. Ale když Lucius chtěl, ve skutečnosti dokázal být
také velmi okouzlující. Harryho už dřív napadlo, že by Lucius mohl být
okouzlující a dokonale přesvědčivý. Ale být toho svědkem, bylo něco, co si Harry
nikdy nemyslel, že zažije. Možná, že právě takhle se Lucius choval ke své
manželce a synovi.
xxxxxxxxxxxxx
Blížily se Vánoce
a dnes byla poslední hodina Obrany proti černé magii před Harryho Vánočními
prázdninami. Chystal se je strávit na Grimmauldově náměstí a v Doupěti. A zítra
má v plánu jít s Ronem a Hermionou do Prasinek, aby nakoupil vánoční
dárky.
„Hodina
skončila,“ řekl Lucius.
Zmijozelové a
Nebelvíři si posbírali své věci a hned na to odcházeli ze třídy, nadšení z nadcházejících
prázdnin. Harry opravdu doufal, že o letošních Vánocích se nic zvláštního nestane.
Během Harryho pěti let kouzelnické školy byly všechny jeho Vánoční svátky ve
znamení dobrodružství, veselí, ale také tragédií. Měl toho dost.
Harry cítil
sváteční atmosféru, která obklopovala Bradavice. Velký sál byl vyzdobený
dvanácti velkými vánoční stromky, které přinesl Hagrid, a profesorka
McGonagallová s profesorem Kratiknotem je ozdobili rozličnými způsoby.
Harry už byl se
svými přáteli na cestě do velkého sálu, když si uvědomil, že ve třídě nechal své
poznámky. Takže Ronovi a Hermioně řekl, aby šli na oběd bez něho. Nejdřív se musel
vrátit do třídy Obrany, aby si své poznámky vyzvedl.
Protože
předpokládal, že ve třídě už nikdo nebude, s klepáním se neobtěžoval. Ke svému
překvapení zjistil, že Lucius Malfoy je stále ještě ve třídě.
„Co si přejete,
pane Pottere?“ otázal se chladně Lucius a mírně naklonil hlavu.
„Chci si jen
vzít své poznámky, pane profesore,“ odpověděl mu Harry.
Lucius souhlasně
přikývl a když to Harry zaznamenal, přešel ke své lavici. Jakmile našel své
poznámky, chystal se odejít, když tu mu najednou svitla myšlenka.
„Pane profesore,“
obrátil se na Luciuse.
Lucius zvedl
hlavu od práce. „O co jde?“ zeptal se chladně, rozzlobený Harryho vyrušením.
„Jen jsem, pane
profesore, přemýšlel o volných Smrtijedech tam venku,“ řekl Harry. „Kde se teď
skrývají?“
„Svou zvědavost
bys měl uspokojit u bystrozorů. Věřím, že na chytání temných čarodějů jsou řádně
vyškoleni,“ odpověděl sarkasticky Lucius.
„Vlastně mě
zajímá jedna konkrétní krysa,“ prohlásil Harry. „Teď už je k ničemu, ne? Nikdo
by se na její nepřítomnost nevyptával. Mnozí by si prostě mysleli, že zase utekla,
jako to už kdysi dávno udělala.“ Tentokrát Harry nedokázal utlumit hořkost v
hlase. A to upoutalo Luciusovu pozornost.
„Tak jsem si
myslel, že by mi ji, možná, někdo mohl darovat.“
Luciusova ústa se
pohnula v odpovědi. „Pokud chcete krysu, pane Pottere, měl byste navštívit
Kouzelný zvěřinec.“
„Tak to je dost
špatné,“ odpověděl Harry s pohledem upřeným přímo do Luciusových očí. „Já
bych opravdu, ale opravdu ocenil, kdyby byl někdo ochoten mi ji věnovat, jako
Vánoční dárek.“
***
<<<Kapitola 4<<<>>>Kapitola 6>>>
Harry sa učí pomaličky zmizozelštine :D toto ešte bude setsakra zaujímavé :D
OdpovědětVymazatUvidíme, co z toho vznikne. :-D Díky za tvůj komentář.
Vymazat:D no, žeby mu dal nebodaj Lucius želaný darček? :)
OdpovědětVymazatpekné, som zvedavá, čo bude ďalej :)
ďakujem za preklad :)
Čas Vánoc, je čas zázraků, takže uvidíme. :) Ale nic neslibuju, znáš to... :-D
VymazatDíky za komentík.
Sto bodů? Opravdu?
OdpovědětVymazatNení to trochu přehnané?
Takže Vánoční dárek, jo? :-D
Stovka? Prosím tě, proti Snapovi je to ještě pořád odvárek,
VymazatA znáš to, nejjistější Vánoční dárky jsou ty, o které si zřetelně řekneš.
Díky za komentík.
Zatiaľ sa s Luciusom moc nezblížili. Myslela som si, že ten trest ktorý Harry dostal si trochu užijeme. Som zvedavá ako a či dostane Harry ten darček:) Ďakujem za kapitolu.
OdpovědětVymazatMáš pravdu, že autorky se tomu trestu pěkně vyhnula. Ale chápu, že vymýšlet chytré rozhovory na neprobádané téma jsou doslova vražedná práce. V každém případě, Harry už prolomil první bariéru a teď bere útokem další. :-)
VymazatDěkuji za komentář.
MLadý Malfoy je opravdu dost ubohý, doufám, že pak dostal kapky od "papá"
OdpovědětVymazatZřejmě Lucius ztratil nervy, když vzal tolik bodů, ono poslouchat pravdu, že vás někdo viděl se plazit po zemi před někým, není asi nic příjemného, "že kluzký příteli," hi-hi
Bobo.
Věřím, že pravda o Voldemortvi asi není příjemná, ale fakt, že vás u toho ponížení někdo viděl... Věřím, že mu ruply nervy. :D
VymazatDěkuji za tvé komentáře.
Moc děkuji za další kapitolu. Jsem zvědavá, jak Harry bude dál postupovat, protože teď se zdá, že mu to "svádění"moc nejde...:) Vánoční dárek? Hm, asi je docela malá šance, že to co chce dostane v krabici zabalené do papíru ve zmijozelských barvách s mašličkou, co? :) - Piper
OdpovědětVymazatLucius není tak snadný úlovek, ale šance tu pořád je. Zejména proto, že bude mít určitě zájem o využití Pottera a jeho vlivu, ve vlastní prospěch. Je to přece Malfoy, ne?
VymazatJak to dopadlo s Vánoční nabídkou se dozvíme hned v následující kapitole.
Děkuji ti za komentík.
Zatím k většímu sblížení nedošlo, ale už to, že spolu komunikují - i když se většinou hádají - je jistá výhra :-) a fakt jsem zvědavá, jestli Lucius daruje Harrymu "vánoční dárek" :-D děkuju za kapitolu a těším se na další:-)
OdpovědětVymazatJenny
První úspěchy, to je jisté. Lucius začíná komunikovat, hádání není až tak úplně špatné. Určitě by nebylo pravděpodobné, kdyby po sobě hned "skočili", když ještě před pár týdny si šli vzájemně po krku.
VymazatA Vánoce máme hned v další kapitole. ;-)
Děkuji za tvůj spamík. :D