Autor: malika-azrael
Překlad: Nade
Za komentáře u předchozí
kapitoly děkuji Saskyi, Jutaki AiShine, Zuzaně, Bobo, Piper, Jenny a jednomu
anonymkovi. Jste úžasní. :-)
***
Kapitola 6
Harry si prohlížel svůj
vánočních seznam. Byl docela dlouhý. Dnes se chystají s Ronem a Hermionou do
Prasinek, nakupovat vánoční dárky. Vyrazí společně a pak se rozdělí, aby
nevěděli, jaké dárky kupují ostatní. Především Ron byl tentokrát opravdu
nadšený, protože jeho matka mu prý na nákup dárků poslala nějaké peníze. Harry
měl podezření, že peníze pocházely od Freda a George.
„Harry! Jsi připravený?“
zeptal se nadšeně Ron.
Harry si seznam zastrčil do
kapsy. „Jsem, Rone.“
Společně vyšli z ložnice,
Hermiona už tam na ně čekala. „Takže se zase sejdeme ve čtyři hodiny u Tří
košťat,“ připomněla jim.
„Jasně, Hermi,“ souhlasil
Ron.
xxxxxxxxxxxxxxx
Harry si zkontroloval
seznam. Dosud koupil dárek pro každého na seznamu, kromě Remuse a stále nebyl
rozhodnutý, co mu má vlastně koupit. Procházel kolem řady obchodů. Možná by tu
mohl něco najít. Harry se rozhlédl kolem sebe. Prasinky vypadaly jako vánoční
pohlednice; malé doškové chalupy a obchůdky byly úplně zasypané vrstvou
křupavého sněhu; na dveřích byly cesmínové věnce a na stromech visely řetězy
očarovaných světýlek. Měl tohle místo rád. Jak se tak procházel, uviděl
klenotnictví. Rozhodl se vstoupit. Možná by mohl něco pro Remuse najít právě
tady.
„Vítejte v klenotnictví
Cartier, pane,“ oslovila ho mladá prodavačka za přepážkou. Na sobě měla
elegantní černý hábit se stříbrnými ozdobami. „Jak vám mohu pomoci?“ zeptala
se.
Nepoznala ho, což bylo fajn.
Dneska si vzal čepici, takže nebyla možnost, že by dívka mohla zahlédnout jeho
jizvu. Taky nenosil brýle, takže už příliš nezapadal do obrázku obrýleného
chlapce, který přežil. Dobré bylo, že Denní věštec zatím nezískal žádnou jeho
novou fotografii. To poslední co by chtěl, bylo přitahovat pozornost lidí a
dostávat všechno zadarmo v každém obchodu, kam by vstoupil. Když šel naposledy
do Příčné ulice, majitelé obchodů odmítli přijmout jeho peníze.
„Hledám něco pro svého
kmotra,“ vysvětlil Harry. Vlastně nelhal. Po Siriově smrti zaujal jeho místo
Remus.
„Tudy, pane,“ řekla dívka a
odvedla k jednomu z pultů.
„Nabízíme hodinky, pánské
šperky a brože,“ vysvětlila.
Harry přistoupil blíž, aby
lépe viděl. Do oka mu padly jedny hodinky.
„Dobrý vkus, pane,“
schválila jeho volbu dívka. „Tyto hodinky vyrobili skřeti, jsou z bílého zlata.
Fungují současně i jako kompas, kalendář a světlo. Už není třeba používat
kouzlo Tempus nebo Lumos.“
„Vezmu si je,“ řekl Harry.
Protože byly z bílého zlata, Remusovi nijak neublíží. Jedny si koupil také pro
sebe.
Harry už měl hodinky
zaplacené, když uviděl něco, co upoutalo jeho pozornost. Tentokrát objevil brož
ve tvaru Fénixe. Prodavačka, spokojená, že má takového královského zákazníka,
přispěchala s komentářem. „Tato brož je také skřetí práce z bílého zlata. Jenom
oči jsou ze safírů.“
„Tohle si vezmu taky,“
rozhodl se Harry. „Mohla byste mi to zabalit?“
„Hned to bude, pane,“
odvětila.
„Ehm,“ zarazil se Harry.
„Mohla byste to zabalit do červeného papíru se zlatou stuhou?“
I kdyby se jí žádost zdála
zvláštní, nijak to nekomentovala. „Samozřejmě, pane.“
Z klenotnictví šel Harry rovnou
na poštu. Potřeboval poslat jeden dárek tak, aby dorazil přesně na Štědrý den.
Potom se vydal ke Třem
košťatům na setkání s přáteli. Ti už tam byli.
„Tady, Harry!“ zavolal Ron a
mávl rukou.
„Omlouvám se, lidi,“ začal
Harry. „Čekáte dlouho?“ zeptal se, když se posadil ke stolku.
„Ne, to je v pořádku,“ řekla
Hermiona. „Taky jsme přišli před chvílí.“
„Takže, koupili jste
všechno, co jste měli v plánu?“ zeptal se Harry.
„Jo!“ rozzářil se Ron.
„Já taky,“ odpověděla
Hermiona s vřelým úsměvem.
xxxxxxxxxxxxxxx
Pro Harryho to byly první
Vánoce, které prožíval bez Voldemortova zasahování. Než se připojí k Ronovi v
Doupěti, nejdřív se vrátí na Grimmauldovo náměstí. Harry k sobě na svátky
pozval dokonce i rodiče Hermiony, kteří jeho pozvání přijali. Připojí se k nim
později.
Dům mu opět pomohla vyzdobit
Fleur. Harry ji měl rád navzdory všemu, co o ní Hermiona a Ginny říkaly. Celý
dům byl plný vánočních dekorací. V každém obývacím pokoji byl obří vánoční
strom. A Vánoční hvězda, tradiční vánoční rostlina, zdobila schodiště u
hlavních dveří.
V Doupěti to bylo úplně
stejné. Vánoční ozdoby doladily jeho vzhled, zaplavily celý prostor a světu
hlásaly, že Weasleyovi si sezónu důkladně užívali.
Harry trávil svůj volný čas
střídavě na Grimmauldově náměstí a v Doupěti. Právě s Ronem hráli šachy, když
do obývacího pokoje najednou vstoupila paní Weasleyová, se zděšeným výrazem ve
tváři.
„Co se děje, mami?“ zeptal
se Ron.
„Právě volal tvůj otec.
Smrtijedi napadli Brockdaleský most. Most se rozlomil na dvě půlky, takže
několik desítek automobilů spadlo do řeky a zranily se stovky mudlů,“
vysvětlila jim paní Weasleyová.
Takže zbývající Smrtijedi se
konečně dali do pohybu. Harrymu problesklo hlavou, jestli do toho byl zapojený
i Lucius. Fred a George, kteří právě vešli do místnosti, zůstali v tichosti
stát.
„A Harry,“ pokračovala paní
Weasleyová, „objevila se tam Bellatrix Lestrangeová. Bystrozorové mají
podezření, že ten útok naplánovala právě ona.“
„Jsi v pohodě, Harry?“
podíval se na něho Ron s obavami. Bellatrix byla pro Harryho bolestivé téma.
Stejně jako Červíček.
„Chytili ji?“ zeptal se
přiškrceně Harry.
„Ne,“ zavrtěla smutně hlavou
paní Weasleyová, „znovu se jí podařilo uprchnout.“
„To bude velký problém,“
připojili se k nim Bill a Fleur. „Když teď útočí na mudly. Brockdaleský most je
pro mudlovskou dopravu zásadní.“
„Netrap se tím, Harry,“
stiskl mu rameno Fred.
„Jasnačka, Harry,“ dodal
George a škodolibě se usmíval. „Koneckonců, na ministerstvu vás proti těm
slizkým Smrtijedům bylo pouhých šest, a vyhráli jste.“
„Jo,“ přitakal Fred, „příště
nás zavolej. Půjdeme jim nakopat zadky!“
„Jazyk, mladý muži!“
pokárala ho paní Weasleyová.
„Mami! Je to pravda!“
protestoval Fred.
„Jo! Prostě s nima vytřeme
podlahu. Stejně jako vy s Tím-který-nepotřebuje-šampón,“ dodal George.
Harry vybuchl smíchy a Ron
nezůstal pozadu. Bill se uchechtl, Fleur se usmívala. Paní Weasleyová se však
na dvojčata rozkřikla. „Frede a Georgi Weasley!“
Ale Harry se po tom cítil
mnohem lépe. Druhý den to vyšlo na titulní straně v Denním věštci.
„Smrtijedi zaútočili na
Brockdaleský most. Stovky mudlů zraněno,“ četl nahlas Harry.
„Harry?“
Harry vzhlédl od novin.
„Ano, paní Weasleyová?“ zeptal se.
„Máš hosta,“ řekla paní
Weasleyová a vypadala nervózně, což bylo divné.
Harry zmateně přemítal, kdo
by ho mohl přijít navštívit takhle brzy ráno.
„Je to ministr kouzel,
Kornelius Popletal,“ dodala paní Weasleyová.
„Cože?“ vyštěkl Ron.
Pan Weasley a Percy vstali
ze svých židlí.
„Co chce?“ zeptal se pan
Weasley.
„Já nevím, Arthure, ale
hledá Harryho,“ odpověděla paní Weasleyová.
Harry vstal ze svého křesla.
„To je v pořádku, paní Weasleyová. Já s ním promluvím,“ řekl Harry.
Ukázalo se, že Popletal chce,
aby Harry působil jako mluvčí ministerstva. Ten to rezolutně odmítl. Stále si
až příliš dobře pamatoval, jak mu Popletal vůbec nevěřil a nazval ho lhářem,
když v Denním věštci otiskl příběh, ve kterém ho vyobrazil jako bláznivého, po
pozornosti bažícího chlapce. A poslední kapkou byla ta ropucha Umbridgeová. Ze
všeho, co se minulý rok stalo, byla Umbridgeová Harryho největším zklamáním.
Kdyby nic jiného, Umbridgeová mu konečně ukázala pravdu o skutečném
Ministerstvu kouzel. Úřad plný korupce.
Osobně si Harry myslel, že
Popletal je úplný idiot, když si myslí, že by mu někdy znovu pomáhal. Když
zjistil, co je Popletal ve skutečnosti zač, došel k závěru, že většina problémů
v kouzelnickém světě vlastně způsobili byrokrati na ministerstvu. Skutečnost,
že Popletal nechal rozhodovat Umbridgeovou, toho byla dostatečným důkazem.
„Myslím, že chce být znovu
zvolený,“ řekl pan Weasley poté, co jim Harry řekl o účelu Popletalovy
návštěvy.
„Volby na post ministra
kouzel se budou konat příští rok v dubnu. Nově zvolený ministr kouzel převezme
svůj úřad v červnu,“ vysvětloval Percy. „Kandidáti jsou Kornelius Popletal a
Rufus Brousek, současný vedoucí Bystrozorů.“
„Brousek je teď nejsilnější
kandidát,“ řekl pan Weasley. „Mnoho lidí je nespokojených s tím, jak Popletal řídil
vládu, a to zejména po tom fiasku na ministerstvu. Měl jsi pravdu, Harry, a on
se mýlil, přesto to nepřizná. Zatímco Brousek je dobře známý tím, že
Vy-víte-koho nenáviděl. Většina lidí teď bude hlasovat pro něj.“
„Takže chce získat sympatie
lidí,“ uzavřel Harry. „Doufal, že pokud bych souhlasil, ovlivnil by tím názor
veřejnosti tak, že by ho znovu zvolili.“
„Přesně tak,“ řekl pan
Weasley.
„Nikdy,“ prohlásil Harry.
„Jasně,“ souhlasil Ron. „Ať
shnije v pekle!“ řekl rozhořčeně.
„Ronalde Weasley!“ pokárala
svého syna paní Weasleyová.
„Ale mami, vždyť to je
pravda,“ namítl Ron. „V Denním věštci Harryho označil za lháře. A teď chce, aby
mu Harry pomohl? To je ujetý!“
„Někdo od Svatého Munga by
mu měl zkontrolovat mozek,“ řekl George.
Harry s Georgem naprosto
souhlasil. Popletal musel přijít o rozum.
xxxxxxxxxxxxx
Hermiona a její rodiče
dorazili na Grimmauldovo náměstí jeden den před Vánocemi. Pan Weasley byl ze
setkání s nimi opravdu nadšený. Harrymu bylo jasné, že se nemohl dočkat, až jim
bude moct položit všechny možné otázky o mudlovském životě.
Harry se otočil k Hermioně.
Zdá se, že Ron jí o návštěvě Popletala vyprávěl. Také souhlasila s tím, že
Popletal se už definitivně zbláznil. Ron na souhlas vehementně přikyvoval hlavou.
„Ty, Harry,“ řekla
zamyšleně.
„Jo?“ zadíval se na
Hermionu. Ze způsobu, jakým promluvila, poznal, že má pravděpodobně něco za
lubem.
„Napadlo mě, že bys měl
možná udělat další rozhovor pro Jinotaj,“ řekla Hermiona.
„Cože?“ zeptal se zmateně
Ron. „A proč?“
„Všechno, co veřejnost o
Voldemortovi ví, pochází z Denního věštce. A ty víš, že tyhle noviny vytisknou
jakýkoli příběh, který vyhovuje ministerstvu, a ne vždy je to pravda,“ začala.
Harry přikývl. To dávalo
smysl. Teď už jí pozorně naslouchal i Ron.
„Popletal se tě vloni snažil
vyobrazit jako duševně nevyrovnaného mladíka a musím přiznat, že v tom byl
velmi úspěšný. I kdyby veřejnost znala pravdu, když byli každý den bombardováni
stejným příběhem, začali tomu věřit. Stačí se podívat na Seamuse,“ připomněla
Hermiona, „znal tě čtyři roky, bydlel s tebou na stejném pokoji, a pak najednou
těm lžím uvěřil. Co potom zbytek veřejnosti?“
Teď už Harry Hermionin nápad
pochopil.
„Je mi na nic z toho, že
dostáváme zprávy pouze z Denního věštce. Vytisknou jakýkoli senzační příběh,
který jim bude prodávat noviny nebo co Popletal chce, aby tiskli,“ prohlásila a
Harry s Ronem na ní viseli pohledem.
„Řekni jim v Jinotaji
pravdu, Harry," pokračovala. „Všechno o tom, jak ti Popletal odmítal
věřit, a všechno o bitvě na Odboru záhad. Všechno.“
„A můj názor na Voldemorta,“
dodal Harry.
Ron a Hermiona po něm
střelili pohledem.
„Je načase, aby se veřejnost
dozvěděla, kdo doopravdy byl,“ prohlásil Harry. „Lidé měli, a stále mají,
strach z jeho jména, a to je směšné.“ Harry sledoval Rona, jak se při jeho řeči
mírně začervenal.
„Je pravda, že byl silný,
ale nemyslím si, že kdyby se celý kouzelnický svět spojil, že by ho nedokázali
porazit. Lidé se ho báli, protože věřil, že je silnější než oni. Šlapal po
nich, protože mu to dovolili. Prostě si myslím, že i Malfoyovi, Blackovi a
další čistokrevné rodiny, které si vždycky myslely, že jsou lepší než ostatní,
nechali starouše Toma, aby s nimi zacházel jako s domácími skřítky,“ řekl
Harry.
Takže plán byl na světě. Po
vánočních svátcích se domluví s Lenkou o publikování Harryho rozhovoru v
Jinotaji. Zároveň se společně shodli, že rozhovor by měl být zveřejněn týden
před volbami. Teď se Popletal může se svou pozicí ministra rozloučit, pomyslel
si spokojeně Harry.
xxxxxxxxxxxxxxxxx
Štědrý den byl skvělý a dům
přetékal spoustou hostů. Všude byly úsměvy a smích. Harry byl šťastný. Padl do
postele a téměř okamžitě usnul. Druhý den ráno ho probudilo, jak mu někdo skočil
na postel. Zasténal a otevřel oči. Byl to Ron, který už seděl na posteli i s
Hermionou.
„Jsou Vánoce, Harry!“
hulákal Ron. „Je čas rozbalit dárky!“
„Propána, Rone,“ řekla
Hermiona a podrážděně obrátila oči v sloup. „Veselé Vánoce, Harry,“ dodala.
„Veselé Vánoce i tobě,
Hermiono,“ odpověděl Harry.
Po rozbalení dárků sešli
všichni tři dolů na snídani. Bill, Fleur, Remus, Tonksová, Percy, Fred, George,
a také pan a paní Grangerovi, už seděli na židlích.
Pan Weasley byl v místnosti
také, ale byl příliš zaměstnaný svou hračkou, mudlovským vrtulníkem, takže si
nevšímal nikoho a ničeho jiného. Byl to vánoční dárek od Harryho. Když totiž
zjistil, že největším přáním pana Weasleyho bylo zjistit, jak dokážou letadla
létat, rozhodl se mu darovat hračku na dálkové ovládání.
„Harry!“ zvolal Remus, když
ho uviděl. „Děkuji za dárek. Ale nemusel jsi kupovat něco tak drahého.“
Harry se usmál. Typický
Remus, stále má o něj starosti. Remus byl v mnoha aspektech od Siria tak
odlišný, ale měl ho rád stejně jako Siria. „To je v pořádku, Remusi,“ odvětil
mu. „Doufám, že se ti to líbí.“
„Moc. Děkuji ti, Harry,“
zopakoval Remus.
Po Siriově smrti byl Remus
jediný, kdo zbyl z Pobertů, přátel jeho rodičů. Nějak stále cítil spojení mezi
nimi. Červíčka, toho zrádce, za člena této skupiny nikdy nepovažoval.
Harry svatební fotografii
svých rodičů vystavil tak, aby ni mohl stále vidět. A teď si je dokázal vybavit
i v hlavě. Svého otce, matku, Siria a Remuse, jak všichni šťastně mávají do
kamery, aniž by si uvědomovali, že jejich štěstí bude brzy rozerváno na kusy.
Harry potřásl hlavou. Byly
Vánoce a takové ponuré myšlenky teď vážně nepotřeboval. Tak se šel posadit
naproti Hermioně. Ron se posadil vedle něho. O chvíli později, právě když si
Harry naplnil svůj talíř s jídlem, přišla z kuchyně paní Weasleyová. Přinesla
sebou dárek, krabici zabalenou do zeleného papíru, ovázanou stříbrnou stuhou.
„Tohle ti někdo poslal do
Doupěte,“ vysvětlila.
Harry k ní vzhédl. „Od koho
to je?“ zeptal se zamračeně.
„Nevíme. Zřejmě proto, že
Grimmauldovo náměstí je stále pod Fideliem a nemůže sem být doručena pošta,
adresoval to odesílatel do Doupěte.“
Harry okamžitě pojal
podezření.
„Neboj, Harry. Remus už to
zkontrolovat a žádná černá magie v tom není.“
„Tak jo. Děkuji, paní
Weasleyová," řekl Harry. Vzal si balíček a rozbalil ho.
Když ho otevřel, nedokázal
uvěřit svým očím. Zamrkal jednou, podruhé a pak se štípl do pravé ruky, jen tak
pro jistotu. Au! Bolelo to. To znamená, že se mu to nezdálo. Pak se Harry
rozesmál.
Ron a Hermiona na něho divně
koukali. „Harry?“ zeptala se zmateně Hermiona.
„Jsi v pořádku, kámo?“
zeptal se Ron.
Harry se jen rozesmál
hlasitěji. Teď už se o něho Hermiona s Ronem opravdu strachovali. Proč se
jejich nejlepší přítel takhle směje? Ronův pohled padl na částečně otevřený
dárek na klíně svého přítele. Nedokázal spatřit, co je uvnitř, proto natáhl
krk, aby lépe viděl. A pak zařval.
„Rone!“ vyhrkla zděšeně
Hermiona. Co se to s těma dvěma děje?
„Tati! Mami! Remusi!
Tonksová!“ vykřikoval Ron. „Pojďte sem! Hned!“
A teď měli Harry a Ron
veškerou pozornost. Remus přistoupil blíž. Ve tváři měl obavy.
„Tohle!“ ukázal Ron na
dárek.
Remus byl zmatený. Žádnou
temnou magii tam přece předtím nezjistil. I když, možná měl zkontrolovat jakoukoli
magii, ne jen tu černou.
Doufal, že je Harry v
pořádku, když se ho opatrně zeptal. „Harry, můžeš mi říct, co je to za dárek?“
Místo odpovědi Harry prostě
dárek vyndal ven. Byla to malá klec, a v ní bylo nezaměnitelné stvoření.
Šokované povzdechy naplnily jídelnu. Zatímco Remus zbledl. Uvnitř klece byla
uvězněná vyhublá šedá krysa.
Červíček.
Mezitím, ve stejný čas, ale
na jiném místě, rozbaloval Lucius Malfoy dárek, který mu kdosi poslal. V
ranních hodinách přinesla zásilku nějaká neznámá sova, u níž Lucius pochopil,
že pochází z pošty v Prasinkách. Poté nařídil svému domácímu skřítkovi, aby to
položil na stůl v jeho pracovně, protože nechtěl, aby to jeho žena a syn
viděli.
Po snídani se odebral do své
pracovny. I beze jména odesílatele věděl, kdo to poslal. Byla to malá černá
krabička, na vrchu označená vyrytým nápisem Cartier. Uvnitř našel brož z bílého
zlata, ve tvaru Fénixe.
Lucius obrátil svou
pozornost na červený papír a zlatou stuhu, která byla kolem malé krabičky
ovázaná. Věřte tomu, že jenom Nebelvír by použil ty jejich barvy, pomyslel si
znechuceně. Ale asi by si neměl stěžovat. Koneckonců, svůj dárek chlapci také
zabalil do zeleného balicího papíru se stříbrnou stuhou.
***
<<<Kapitola5<<<>>>Kapitola 7>>>
Děkuji moc, nemůžu se té povídky nabažit :D
OdpovědětVymazatCatherine
To mě těší. To nejzajímavější samozřejmě teprve přijde. :D
VymazatDíky za komentář.
Takže Červíček je teď v Harryho rukou. No, ale v jakým stavu, nepřekvapovalo by mě, kdyby měl minimálně nějak upravenou paměť.
OdpovědětVymazatTěším se na pokračování.
Taky si nemyslím, že by mu ho Lucius poslal v "syrovém" stavu. :-DD Uvidíme, co z toho vyplyne,
VymazatDíkes za koment.
Moc děkuji za další kapitolu a už se moc těším na pokračování... Nemůžu uvěřit, že jsem se trefila...no, i když se to dalo celkem čekat, ne? :D - Piper
OdpovědětVymazatNo jo, někomu holt ta věštecká koule fakt funguje. :-) Ale je pravda, že nějaká reakce na ten Harryho drzý požadavek se očekávala. Mohla být ale taky úplně jiná.
VymazatDíky za komentář.
No, já osobně bych si nestěžovala, kdyby mi v obchodě nabízeli zboží zdarma:-D moc se mi líbila vánoční atmosféra, v tomhle letním počasí to i působilo osvěžujícím dojmem...tkž si vyměnili dárky a Harryho prosba se vyplnila:-) jsem zvědavá, jestli Červíčka rovnou předá bystrozorům nebo si bude chtít "popovídat". Teď ještě zbývá chytit Bellu a začít se víc sbližovat:-D chtělo by to Luciusovi poděkovat ♥ za kapitolu děkuju a těším se na další;-)
OdpovědětVymazatJenny
To je proto, že nejsi slavná a smrdíš korunou. Ne, že bych tě znala osobně, to je pouhý předpoklad podle vlastního náhledu. Jsem na tom stejně, taky bych neprotestovala. :-D
VymazatI když někteří slavní a bohatí jsou tak krkaví, že by se nevzpírali.
Vánoce v takovém parnu jsou příjemná změna, aspoň v představách, to je fakt. Jako to bude s Červíčkem, to se brzy dozvíme. A sbližování samozřejmě přijde, vzájemné dárečky tomu jistě přispěly.
Děkuji za tvůj spamík.
Děkuju :-)
OdpovědětVymazatJája
Nemáš zač, rádo se stalo. :-)
VymazatTady vidíme, jak levné dárky od srdce způsobují obrovskou radost, Lucia to nestálo ani cent, no možná pár centů za papír a stužku.
OdpovědětVymazatBobo
Asi jako přáníčko z rozstříhané staré pohlednice pro maminu ke dni matek. Chytne za srdce... :-DDD
VymazatDíky za koment.
To vážne? Lucius tú krysu chytil??? Je úžasný. Takže aj Luciusovi sa darčk páčil:) Teraz by si mali pekne vzájomne poďakovať:) Ďakujem za kapitolu.
OdpovědětVymazatNo s tím poděkováním moc nespěchej, ještě si ani netykají. :-DDD Každopádně jsem zase o krůček blíž.
VymazatDěkuji za tvůj komentík.