Překlad: Jutaki AiShine & Nade
Děkujeme všem za mimořádnou trpělivost a za komentáře děkujeme speciálně těmto dušičkám: Jenny, Bobo, Zuzaně, Arianně Xenii de Leux-Antilles, Rejskovi009, Markétě Sadílkové, Nelien, Brokolici a třem anonymkům. A taky rossy, Jane a Bernince. Milujeme vás. :-D
***
Kapitola
dvacátá třetí
Když Izar následoval Draca zpátky dolů, nasadil
svůj nejlepší nic neříkající výraz. Draco si, jak se zdá, Izarovy změny všiml a
jeho vlastní nálada také o několik stupňů ochladla. Ještě před chvílí se
blonďatý chlapec pohupoval na svých podpatcích, když Izarovi nadšeně ukazoval
jeho pokoj. Občas Izar uvažoval, jak starý Draco ve skutečnosti je. Ale na
druhou stranu, možná ten kluk nikdy neměl nikoho blízkého. Co když bylo jeho
dětství chladné a osamělé? Dokázal si přestavit malého Draca, obklopeného
každou hračkou, kterou by mu každé dítě závidělo, ale přesto se cítil mizerně,
protože nikdo nebyl poblíž.
Na tom ale nezáleželo.
Především ne teď.
Izar sešel po schodech dolů. Jeho držení těla
bylo sebejisté a postrádalo jakoukoli slabost. Slabost nebude tolerována, a to
zejména, když je právě na cestě k Temnému pánovi a jeho vnitřnímu kruhu. „Jsi
úplně uzavřený,“ zamumlal Draco. „Je děsivé, když si takový… jako kdybych se
díval na mladšího Temného pána.“
Šedozelené oči se obrátily k Dracovi.
Chlapec se zamračil a pak se odvrátil. „Uvědomuješ si, že takový být musím,
když jdu k Temnému pánovi, ne?“
„Jenže to není to jenom, když jdeš
k Temnému pánovi. Jsi takový skoro pořád. Chladný. A upřímně řečeno, někdy
je to strašidelné.“ Draco se na Izara podezíravě podíval. „Skrýváš za tou
maskou své skutečné pocity? Nebo… jsi opravdu takový?“
Opravdu spolu vedli tenhle rozhovor? Izar
přemýšlel, jestli by měl Dracovi říct, že on nikdy dítě nebyl. Neexistovalo žádné dítě skryté uvnitř něj. Zvažoval,
jestli by to Draca překvapilo nebo by potvrdil jeho podezření. Dokonce i Draco,
kterého vychovávali, aby si zachovával chladnou mysl, byl dítě. A každé dítě
mělo svou nevinnou část, ten druh nevinnosti, který byl živý a aktivní.
Izar si nemyslel, že by měl něco takového.
Draco si stoupl před něj a zablokoval mu tím
cestu. Izar se na blonďatého chlapce ušklíbl. „To byla hloupá otázka,“ zamumlal
Draco. „Zapomeň, že jsem se kdy ptal.“ Šedé oči putovaly po jeho tváři, jako by
očekával nějakou reakci, a když se mu jí nedostalo, ostře sevřel rty.
„Předpokládám, že bych tě měl vzít dozadu.“
„Nemusíš nijak pospíchat,“ protáhl Izar, když
začal scházet ze schodů. Draco se lehce usmíval, když vedl Izara k zvukům
otravného smíchu a nervózním hlasům.
„Ignoruj je,“ začal Draco, když vešli do něčeho,
co vypadalo jako velký obývací pokoj. Když Izar s Dracem procházeli
místností, hosté uvnitř pomalu utichali. Některé z výrazů byly zvědavé, jiné
byly plné odporu.
Izar jim jejich pohledy chladně opětoval. Ty
jejich oči… velmi živě mu připomínaly dny v sirotčinci. Proč mu připadalo,
jako by se do těch časů vrátil, jakmile vkročil na Malfoy Manor? Na tomhle
panství mu připadalo, že je mu osm a stojí před výsměšnýma očima zastřenýma
krutostí. Před nimi se cítil znevážený.
A přesto neprojevil žádné emoce. Stejně jako
to dělal před mnoha lety.
Prohnali se luxusními pokoji tak rychle, že
míjející pohledy byly téměř rozmazané. V některých pokojích, kterými prošli,
byly servírovací stoly s podnosy jídla, jiné sloužily pro zábavu hostů, ale
většina z nich byly jen bohatě zdobené sály s alkoholickými nápoji. Toho
by mohl v případě potřeby využít.
Když přecházeli mezi všemi těmi místnostmi,
vypozoroval, že tu nebyli jen Smrtijedi. Pravděpodobně to byli přátelé a
spolupracovníci Malfoyových. A rodiny Smrtijedů.
Draco po několika popuzených hostech hodil
nadřazeným pohledem, pak se otočil a zašeptal Izarovi. „Následovníci Temného
pána obvykle sedí vzadu. Temný pán se na své ‚dovolené‘ nerad socializuje s ostatními
hosty. Během prázdnin ho striktně oslovujeme Můj pane nebo Lorde
Voldemorte. Většina těchto lidí tady na Malfoy Manor ani netuší, že Temný
pán je ve skutečnosti Tom Riddle. To tajemství je známo pouze jeho Smrtijedům,
jakmile je jejich kůže označena Znamením.“
To bylo chytré. Většina z hostů na
panství by nebyla schopná udržet tajemství, že Voldemort je náměstek Riddle.
Šli by na další párty, a až by vypili několik skleniček alkoholu, jejich
klapačky by to tajemství okamžitě vypustily. Izara napadlo, jestli Voldemort při
označování vkládal do Znamení zla také kouzlo na udržení tajemství. Pak by o
jeho identitě nebylo možné s nikým mluvit.
Jak postupovali vpřed, zvuk hostů pomalu
utichal a Izar se ocitl v obyčejné, tmavé místnosti. Před sebou měl
jednokřídlové dveře. Soudě podle denního světla, které prosvítalo ze skuliny
pode dveřmi, Izar předpokládal, že vedly ven.
Draco za ním zavřel dveře a zamkl je uvnitř
tmavé místnosti. „Nechte nás projít,“ rozezněl se Dracův hlas napříč malou
místností.
Izar stál proti dveřím, nejistý, co se bude
dít. Zničehonic se rozsvítila hůlka a ze tmy se vynořil muž zahalený ve Smrtijedském
plášti. „Můžete vstoupit, pane Malfoyi,“ rozsvícená hůlka ukázala na Draca a
pak na Izara. „Ale ty… ukaž mi tvé Znamení.“
V jeho hlase problesklo opovržení.
Draco ohrnul ret. „Víte, kdo to je Mulcibere.
Koneckonců, má vyšší hodnost.“
Mulciber. Muž měl niklovou masku, což
znamenalo nejnižší kruh Smrtijedů. Izar si vzpomínal, že tohle jméno jednou zahlédl
v učebnici. Přesněji řečeno, vzpomněl si, že četl o Mulciberovi starším, který
chodil do školy s Tomem. Izar si však nemohl vzpomenout, co se tam o něm
psalo. Nicméně byl zvědavý, proč je
ten muž před ním stále na nejnižší příčce.
„Neprojdeš, dokud mi neukážeš Znamení,“
pokračoval Mulciber nemilosrdně, jeho hůlka mířila na Izara.
Než se do toho stačil Draco znovu vložit,
Izar si podrážděně povzdechl a vyhrnul si rukáv. Znamení zla bylo inkoustově
černé, znamení toho, že Temný pán je někde v neprostřední blízkosti. Had se
vzrušeně plazil z úst lebky. Při pohledu na Znamení zla se Mulciber
dychtivě napřímil, pak ustoupil stranou a zhasl svou hůlku. „Můžeš vejít…,“ řekl
a uvedl je ke dveřím.
„Jako kdyby to nevěděl od začátku,“ odsekl
Draco. „Pojď, Izare, Temný pán si žádá tvou
přítomnost,“ dodal škodolibě směrem k Mulciberovi.
Izar se
ušklíbl a prošel dveřmi. Rozhlédl se a přemýšlel, proč si myslel, že by Temný
pán a jeho Smrtijedi seděli venku.
‚Vzadu‘ nebylo nic jiného, než další část panství. Venkovní prosincový vzduch
tady odpovídal spíš polovině září. Uprostřed každého stolu bylo malé ohniště. Na
židlích ležely černé hedvábné polštáře a hedvábné tapisérie zdobily stěny
něčeho, co by dalo považovat za altán. Bylo to velmi rozlehlý prostor, takže
mohl pohodlně pojmout všechny Smrtijedy.
Někteří Smrtijedi byli dokonce mimo vyzdobenou
oblast, procházeli se po oblázkových cestičkách a po zahradě. Na borovicích
v pozadí blikala malá světýlka. Kousek dál byl umístěný opuštěný vyhřívaný
bazén.
Na stolech a lavicích byla spousta jídla.
Izar postupoval po cestě, která vedla k malému
vyvýšenému pódiu Nejužšího kruhu. A mezi nimi tam, k nevelkému překvapení,
seděl Lord Voldemort v celé své slávě. Pódium nebylo příliš vysoké, jen tak
vysoké, aby poukázal na jejich postavení.
„Jdeš tam?“ Draco polkl a vypadal nepohodlně už
jen při představě, že by tam nakráčel přede všemi ostatními.
Než mohl Izar Draca ujistit, že nechce s Nejužším
kruhem Temného pána mít nic společného, zachytil mužův tázavý pohled. Jakmile rudé
oči s hadími zorničkami zahlédly Izara, hrozivě zazářily. Dlouhým, bledým
prstem mu pokynul, aby šel k nim.
„Zdá se, že můj Pán mě volá,“ odpověděl Izar
suše, podrážděný arogancí, kterou muž vyzařoval.
Vnitřní kruh se otočil. Chtěli vědět, co
zachytilo pozornost jejich Lorda. Izar byl podivně pobavený tou širokou škálou
emocí, kterou tváře Smrtijedů vyzařovaly. „Hodně štěstí,“ zašeptal Draco, než
se od něj oddělil. Dědic Malfoyů šel dva kroky dolů a směrem k stolům třetího
kruhu, kde byli ostatní studenti. Izar pocítil závist. Ale předpokládal, že když
má stříbrnou masku, tak by s Dracem stejně neseděl.
Rozhodnutý nenechal Temného pána už déle
čekat, začal Izar pomalu postupovat směrem k platformě. Měl v břiše
tvrdohlavý uzel, kterého se nedokázal zbavit. Jestli Voldemort opravdu s Izarem
manipuloval… pokud ve skutečnosti nebyli druhové
a jen si s ním hrál, dělalo to Izara zranitelného. Samozřejmě, že by na
venek svou slabost a zranitelnost nikdy neprojevil, to ne. Ale byl schopný to přiznat
sám sobě. Jestli je tohle jen lest, aby potrestal Regula za jeho dřívější zradu,
a současně očernil Nory a Francouze, chtěl Izar klesnout ke dnu s grácií.
A to znamenalo nechat Temného pána tahat za
své provázky, zatímco on bude hrát svou vlastní hru.
„Podívejme, kohopak to tu máme…,“ vydechla
žena, když Izar vkročil na vyvýšenou plošinu.
Na pódiu byly dva stoly. Jeden s jídlem
a okolo druhého sedělo jedenáct postav s Temným pánem. Jedenáct. Temný pán
měl ve svém Vnitřním kruhu jedenáct Smrtijedů. Ne, opravil se Izar. Severus
Snape nebyl přítomen. Což bylo dvanáct. A pokud připočítal i uvězněného otce
Theodora Notta, který zemřel v Azkabanu, dělalo to celkem třináct.
Třináct patřilo v kouzelnickém světě mezi
pověrčivá čísla. Mnoho kouzelníků se vyhýbalo mít třináct čehokoli. Izara
nepřekvapilo, že u Temného pána to bylo opačně.
Takže, kdo se dostane na místo pana Notta?
Mezi Smrtijedy si všiml Augusta Rookwooda, svého
kolegy z ministerstva. Oči Nevyslovitelného na Izara lenivě pohlédly, než se znovu
vrátily ke svému talíři s jídlem. Lucius Malfoy nevzrušeně přikývl. A pak
tu byli Rodolphus a Rabastan Lestrangeovi, dva tmavovlasí bratři. Kolen stolu
byli usazení ještě čtyři další muži, kteří se věkově blížili k náměstku
Riddlovi, na pozdních šedesát let. Izar předpokládal, že to byli Voldemortovi
spolužáci ze školy.
Neměl ponětí, kdo je ten mladší, statný muž,
sedící blízko prázdné židle.
Ale znal
ženu, která se opírala na židli se zlým úsměvem na rtech. „To je Izar Black…“
Posměšně se zasmáli.
„No tak, Bellatrix,“ začal Voldemort. Jeho
bílá ruka se stočila kolem prázdného sedadla mezi ním a neidentifikovatelným
větším mužem. „Nech Izara, ať se nejdřív posadí, než si začneš hrát.“ Jak naprosto
šlechetné od Temného pána.
Izar se pokřiveně usmál, když se přidával ke
skupině. Cítil na sobě oči ostatních Smrtijedů pod ním, ale ignoroval je a
místo toho se prkenně usadil. Magie Temného pána do něj šťouchla, a on nenáviděl,
jak ho to uklidnilo. Zejména pokud ta magie byla někoho tak nebezpečného a
manipulativního, jako je Tom Riddle.
„Jez,“ pobídl ho Voldemort hedvábně a ukázal
na talíř před Izarem. „Jistě jsi po cestě hladový.“ Izar byl cokoli, jen ne hladový.
Bellatrix se na svém sedadle nahrbila dopředu
a bezhlesně se zasmála. Při pohledu na Izara měla téměř závrať. Její onyxové oči vesele zářily. „Vidím, že tvůj nejdražší
tatínek ti nenabídl nic z rodinného majetku. Pořád v přítomnosti
našeho pána nosíš hábity z druhé ruky … jak opovrženíhodné.“
Izar, s pohledem upřeným na Bellatrix, zvedl
svoji vidličku. Nijak ho tím neovlivnila, ani když se ten muž vedle něho smál
jako zapíchnutí prase. „Ano,“ protáhl Izar. „A mezi čarodějkami jsou
pravděpodobně v módě roztrhané a
špinavé černé šaty…“ odmlčel se a pohlédl na její velmi chatrný oděv.
Stůl ztichl, slyšet bylo jen Rookwoodovo
tiché chechtání.
Izar odtrhl oči od zamračené Bellatrix a dal
přednost zeleným plamenům uprostřed stolu. Oheň vydával příjemné teplo, nic
příliš oslňujícího a nepříjemného. „Jsem si jistý, že znáš Luciuse, Bellatrix a
Augusta,“ přerušil je hladce Voldemort s úšklebkem na rtech. „A slyšel si
o Rodolphusovi a Rabastanovi Lestrangeových…“
Rodolphus, manžel Bellatrix, byl vysoký temný
čaroděj. Měl husté obočí a na tváři napjatý výraz. Jeho bratr Rabastan byl
mnohem hubenější a menší. Oči se mu leskly krutostí.
„A tohle je pan Walden Macnair,“ prst s dlouhým
nehtem pokynul směrem k muži s černými, prošedivělými hlasy. Macnairův
obličej byl stažený do hlubokého zamračení, když hleděl na Izara. „A pan Cene
Lestrange,“ pokračoval Voldemort.
Cene Lestrange byl jedním ze čtyř starších kouzelníků.
Také byl podobný Rabastanovi a Rodolphusovi, což budilo dojem, že je jejich
otcem.
„Zde je pan Ayers Rosier, dědeček Evana
Rosiera, který je teď v druhém kruhu.“ Ayers byl také jedním ze starších kouzelníků.
Měl holou hlavu, jeho oči byly černé a jeho pohled byl moudrý a chladný. Krátce
kývl Izarovým směrem, což Havraspára překvapilo. Myslel by si, že Smrtijedi z Vnitřního
kruhu s ním nebudou chtít mít nic společného. Izar nicméně škrobeně
přikývl nazpátek.
„Pan Read Avery. Jeho syn je také v nižší
skupině…“ Stárnoucí muž se na Izara zamračil a pak ho ignoroval; místo toho se
věnoval své medovině.
Voldemort procedil vzduch mezi zuby, než
přesunul pozornost k poslednímu staršímu muži ve skupině. „A toto je pan
Evalyn Mulciber. Jsem si jistý, že už ses setkal s jeho synem.“ Při zmínce
o mladším Mulciberovi Voldemortův hlas zhořkl.
Mulciber byl Smrtijed na třetí úrovni,
kterého potkal, než vstoupil sem. Kousl se do jazyka, aby zabránil své otázce, proč
je jeho syn v nejnižším kruhu.
„A jako posledního tu máme Antonína
Dolohova.“ Voldemort odmítavě mávl rukou k mohutnému muži vedle Izara. Tomu,
který se smál jako prase a jehož vzhled se blížil vzhledu kance. Mužův
podbradek se třásl, když nesouhlasně shlížel dolů na Izara. Jeho korálkovité
oči byly modré a měl v nich zvláštní lesk.
„Black…“ zahučel starší Avery. Jeho hnědě oči
přes stůl hodnotily Izara. „Můj pane, myslíte si, že jeho mysl je jasná?
Poslední slušní Blackové vymizeli před několika desítkami let. Potomci křížení
mají tendenci být…“ odmlčel se a znechuceně se podíval na Izara. „Šílení.“
Izar se zamračil stejně jako Bellatrix.
„Avery, nepředstírej, že je tvůj rodokmen tak
ryzí, jak věříš, že je,“ pronesl Temný pán nebezpečným tónem. Izar se na muže
podíval koutkem oka. Riddlovo krycí kouzlo bylo pryč, odhalujíc tak dlouhé
černé vlasy svázané na zátylku a jeho ostrý aristokratický vzhled. Temný pán
nebyl ohromující nebo dokonce překrásný, ale rozhodně nebyl neatraktivní. Byla
to jeho aura a charisma, které k němu lidi přitahovalo. Byla to jeho síla
a přitažlivost.
Karmínové oči se k němu otočily a nachytaly
ho při pozorování.
Izar se odvrátil, díval se, jak Avery začal ošklivě
rudnout. „Můj pane,“ zašeptal Avery a sklonil svou hlavu na znamení své
podřadnosti. „Já se jen snažím poukázat na fakt. Jeho prarodiče, Orion a Walburga,
byli bratranec a sestřenice. Z jeho otce se stal zrádce a jeho strýc se
obrátil ke Světlu. Andromeda Blacková si vzala zatraceného mudlu. Čím víc se kříží, tím víc jsou šílení,“ podíval se na
Bellatrix.
Muž vedle Izara, Dolohov, se znovu smál, jak
když zabíjejí prase. Izarova čelist se naštvaně zaťala.
„Doufám, že si uvědomuješ, že jsi urazil mou
ženu, Avery,“ vložil se do toho odměřeně Lucius a labužnicky při tom popíjel víno.
Jeho tón mohl být potažený cukrem, ale když Averyho probodl svým pohledem, jeho
šedé oči byly chladné.
Izar se ušklíbl.
Avery zavrtěl hlavou a rozhodil rukama na
znamení kapitulace.
„Možná to Avery jen špatně formuloval,“ začal
klidně Mulciber. „Jen si přál vyjádřit obavy o chlapcovu loajalitu, můj pane.
Jeho otec vás koneckonců zradil…“
„Co se stalo mezi mnou a Regulem Blackem,
zůstane soukromé,“ začal Temný pán, čímž úplně přetrh Mulciberovu řeč. „Izar,“
zapředl muž, „by neměl být posuzován podle dávných chyb svého otce.“
Skupina ztichla. Ve tvářích se jim odrážela většina
z jejich nechuti k Izarovi, kromě Rookwooda a Luciuse. Ti ostatní
nechápali, proč je Temný pán k Regulovi tak shovívavý. Přestože nevěděli přesně,
co Regulus udělal, věděli, že zradil
Temného pána. Nerozuměli, proč je ještě naživu. A nechápali, proč zvýhodňoval
Izara.
A Izar nebyl příliš nadšený, že se o něm bavili,
jako kdyby tu ani nebyl.
Ruka Temného pána znenadání pod stolem sevřela
Izarovo stehno. Havraspár ztuhl, ale jinak zůstal bez emocí. Voldemort byl
obraz nevinnosti, když volnou rukou zakroužil svým pohárem.
Merline. Izar byl zatracený slaboch. Byla to sakra jen ruka...
„Kde je tvůj nejdražší táta?“ zatřepotala Bellatrix
posměšně řasami a vyšpulila spodní ret. Lucius vedle ní protočil své šedé oči,
jako by se snažil ovládnout svůj povzdech nelibosti. „Znásilňuje další mudlu?“
Smrtijedi se rozesmáli. Izarovi nějak
připadalo, že řehot Bellatrix a Dolohova byly v jeho uších nejhlasitější a
nejvíce ohlušující. V pěsti svíral svou vidličku, jak mu stoupal adrenalin.
Malá bagetka z Izarova talíře vletěla do
Dolohových otevřených úst a úspěšně tak zastavila mužovo chrochtání. Ve stejnou
chvíli, kdy Izar zabodl vidličku do masa Dolohovy ruky, se roztříštila Bellatrixina
sklenice. Vyjekla a rychle vstala ze své židle, aby se vyhnula skleněným
stepům, které letěly směrem k jejímu obličeji a krku. Zvedla ruce, takže
jí sklo způsobilo dlouhé řezné rány na předloktí. Zavrčela na Izara a její
černé oči byly jako nepříčetné.
Srovnatelně s jejími reflexy, Izarova hůlka
se setkala s tou Bellatrixinou, špička na špičku.
Byl by se jí postavil, ale stisk ruky na noze zesílil
a zabránil mi v tom. Izar byl donucen zůstat sedět, jeho hůlka však byla natažená
a připravená, jeho chladný pohled odpovídal tomu jejímu. Dolohov vedle něho,
dusící se rohlíkem v krku, se zvedl od stolu. Roztřesené ruce mu vylétly ke
krku, v jedné z nich stále trčela vidlička. Rudá krev potřísnila ubrus
na stole a jeho hábit. Nikdo tomu muži nevěnoval žádnou pozornost. Nechali ho
dusit se, dokud ho Mulciber toho pečiva neochotně nezbavil ve chvíli, kdy muž
už začínal modrat.
„Dejte ty hůlku dolů,“ zasyčel Voldemort. „Oba
dva.“
Izar měl v tu chvíli tunelové vidění.
Viděl pouze Bellatrix a ona viděla jenom jeho.
„Můj pane,“ vydechla Bellatrix; oči stále na
Izarovi. „Při vší úctě, už k tomu mělo dojít dávno. Musí dokázat, že je hoden
jména Black. A pokud chce hájit svého nejdražšího tatínka... jediným správným řešením je souboj.“ Bellatrix si mučivě
pomalu olízla spodní ret, na rtech šílený úsměv. „Vy sám, můj Pane, jste prohlásil,
že se chlapec o sebe umí postarat. Myslím, že je čas, aby nám to všem dokázal.“
„Když říkám, že chlapec je hoden, tak mé
slovo je vše, co je potřeba. Nesouhlasíš, Bellatrix?“ Hlas Temného pána byl
stejně chladný jako Izarův pohled. Všem přítomným z toho naskočila husí
kůže. Bellatrix byla nucena odtrhnout oči od Izara a pokorně pohlédnout Temného
pána.
„Ne,“ promluvil Izar dřív, než mohla
odstoupit. „Myslím, že má pravdu.“
Nejspíš v tu chvíli nemyslel moc
logicky. A kdyby to bylo ještě před pár měsíci, jistě by se schoval za Temného
pána. Teď však byl trénovaný v soubojích. A Bellatrix byla trnem v jeho
patě. Všem předvede, že se dokáže bránit sám.
Ruka se pomalu stáhla z Izarova stehna. „Pak
to tedy musí být,“ zašeptal Temný pán temně.
Bellatrix neztrácela čas. Švihla svou hůlku ve
vzduchu a Izar odletěl ze své židle mimo vyvýšenou plošinu. Spadl do sněhu a
převalil se, než se prudce zastavil v přední části zmrzlé zahrady.
Rychle vyskočil a postavil se do obranného
postoje. Šedozelené oči sledovaly, jak Bellatrix seskočila z plošiny a ve
smrtícím podřepu přistála na sněhu. Smrtijedi na kamenné terase vstali. Všichni
Smrtijedi z nejnižší pozice spěchali k okraji nádvoří a se špatně
skrývaným vzrušením to sledovali. Zbývající dvě pozice byly ve svém pozorování mnohem
nenucenější a uvážlivější.
„Všechno je hra,“ určovala pravidla Bellatrix.
„Žádné smrtelné kletby. Ztráta končetin nebo orgánů je v mezích.“ Bellatrix vycenila
zuby ve velkém úsměvu. „Koukněme na tebe... učí tě snad můj nejdražší bratránek
bystrozorské manévry?“
Izar, unavený jejím žvaněním, na ni vyslal neverbální
kletbu. Rychle před tím uskočila, zasyčela a pak vrhla svou vlastní.
Dobrých pár minut kolem sebe po špičkách kroužili,
zkoumali své slabé a silné stránky. Dostali se dál od terasy, blíže k bazénu.
Diváci stále mohli jasně vidět, ale už by neměli být v křížové palbě nějakých
bludných nebo odražených kleteb.
Izar si všiml, jak namyšleně Bellatrix k souboji
přistupovala. Ačkoli, ona měla plné právo být přesvědčená o svých schopnostech.
Šířily se pověsti, že když byla mladší, učil ji Temný pán. Byla jednou ze dvou
nejvyšších velitelů Temného pána, známá svým vedením a souboji. Ale byla
arogantní a poněkud šílená.
Izar skočil do sněhu, když vykřikla kletbu. Otřásl
se, když těsně minula jeho rozkrok. Diváci zavyli, protože si kouzlo zřejmě
představili na svých vlastních genitáliích. Bylo to kouzlo, které mnoho rozzlobených
ženy vrhalo na své manžely, když zjistily, že spal s jinou. Kouzlo efektivně zničí
mužství, navždy ho zanechá nepoužitelné.
V šoku zíral na svou vzdálenou příbuznou.
Nemělo by ho překvapit, že se tak lehkomyslně chystala zničit jeho mužství, ale přesto to s ním otřáslo. Hubené
nohy měla pokrčené a vysoké kožené boty, které nosila, odhalovaly její kolena. Odhodila
černou kadeř, která jí padala do očí a znovu na Izara upřela svůj dravčí
pohled.
Přes rameno Izar částečně zahlédl na terase
jejich diváky. Když tady tak ležel v tom hlubokém sněhu, tak věděl, že všichni
fandili Bellatrix. Jejich oči hltaly ten souboj hladově. Chtěli jen důkaz, aby
mohli Izara označit za bezcenného. Chtěli, aby se zranil, aby se ponížil. Ale
ze všeho nejvíc chtěli nějaký důvod, aby Temný pán přestal Izara favorizovat.
Koneckonců, na jejich pohledu nebylo nic špatného… nebyl nic jiného, než polokrevný bastard, výsledek ‚znásilnění‘. Jak by
si ho Temný pán mohl cenit tak vysoko, když byl tak slabý?
Izarovým tělem projelo chladné odhodlání, které
ho posílilo. Tohle už nebylo o obraně Regulovy cti, tohle bylo o obhájení jeho
vlastního postavení mezi Smrtijedy. Teď musel dokázat svou hodnotu.
Izar se odkulil z místa, kam dopadlo
další kouzlo, vyskočil a začal na Bellatrix vrhat kletbu za kletbou. Proti
tomu, co se odehrávalo teď, vypadal předchozí průběh jejich souboje zcela nevinně.
Dávali přednost neverbálním kouzlům a štítová kouzla byla odsunuta stranou ve
prospěch uskakování a uhýbání. Izar soustředil všechno své soustředění jen na
souboj, příliš odhodlaný, než aby prohrál. Nemůže. Neprohraje.
Bellatrix se přikrčila a těžce dýchala, když Izar
jejím směrem vrhl řezací kletbu. Kletba zasáhla kmen stromu za ní a udělala do
dřeva hluboký zářez. Švihla svou hůlkou tak rychle, až jí z toho zapraskalo v zápěstí,
a vytvořila ve vzduchu imaginární ‚X‘.
Ledově modré kouzlo k němu mířilo neskutečně
rychle; nebylo možné uhnout ani vytvořit štít. Zavrčel, když ho to odhodilo
zpátky. Prokletí ho pálilo, jak se dostalo přes jeho oděv a nakonec i přes
kůži. Hlasitě zasípal, když teplá krev pokryla jeho chladnou kůži. Nikdy by ho
nenapadlo, jak je příjemné cítit vlastní krev. Byla tak teplá.
Smrtijedi začali hlasitě projevovat své
nadšení z toho, že Bellatrix má navrch. Slyšel jejich smích a to mu dost lezlo na nervy.
„Expelliarmus!“ zamumlala Bellatrix
odzbrojující kouzlo.
Izara by kouzlo zasáhlo a připravilo o hůlku,
kdyby ovšem před sebou nezvedl zeď ze sněhu a ledu. Využil ji jako ochranu,
zatímco se snažil neobratně uzavřít ránu na hrudi. Nevynikal v hojících
kouzlech, ale věděl dost na to, aby zastavil krvácení.
„Schováváš se, můj sladký bratránku?“ posmívala
se Bellatrix a Smrtijedi se zasmáli.
Izar zaťal zuby a zpocené vlasy mu padaly do
tváře, když namířil hůlkou k bazénu. Hladina začala krystalizovat, až se
změnila s ohromný kus ledu. Bellatrix si toho nevšimla. Když se Izarovi posmívala,
její pozornost byla obrácená na ledovou zeď před ní.
Hbitě se odkutálel od ledové stěny a běžel
směrem k zamrzlému bazénu. Sklouzl se po ledu a jel po ledové ploše. Hůlkou
namířil na zmatenou soupeřku. „Abrumpo,“
zamumlal svou vlastní kletbu, kterou použil na bystrozory v den Appletonovy
vraždy.
Bellatrix se prudce otočila, když koutkem oka
zahlédla Izara klouzajícího po bazénu. Než stihla vodní hladinu zase roztavit,
vrhl jejím směrem Abrumpo. Ohnivý
červ klouzal sněhem a zanechával po sobě roztavenou brázdu.
Ušklíbla se na něj, pravděpodobně to kouzlo
neznala. Izar jí dal body k dobru, že se snažila rychle postupujícího
červa zastavit. Ale jeho kouzlo se prokousalo štítem, se záměrem ničit její nohy.
Izar zavrávoral, když dorazil na druhý konec
zmrazeného bazénu. Ve chvíli, kdy se jeho nohy dotkly pevné země, uslyšel
Bellatrix vykřiknout. Otočil se a zklamně zkonstatoval, že byly odříznuty jen
její prsty, a ne celá noha. Špička její boty teď ležela v rudě zbarveném sněhu.
Bolestí lapala po dechu a poskakováním se snažila získat rovnováhu. V krku
jí křuplo, když prudce otočila hlavu jeho směrem. Izar nikdy dřív neviděl oči
tak temné… tak kruté.
Pomstychtivě zaútočila; z jejích
tvarovaných úst vylétla sprška slin.
Izar se zasmál a uhnul, čímž letícímu
prokletí zabránil, aby mu odstřelilo ruku s jeho hůlkou. Strom za ním
tolik štěstí neměl. Se zapraskáním padl mezi ostatní stromy. Sníh
z borovice se sesypal na Izara, ale setřásl ho a sledoval Bellartix, jak zakřičela
kletbu Cruciatus. Zasáhla však jen sníh vedle jeho nohy, protože elegantně
uhnul a vrhl na Bellatrix odpuzovací kouzlo.
Otočkou celého těla se kouzlu vyhnula a vrhla
další Cruciatus. Tentokrát štěstí nebylo na jeho straně, protože ho zasáhla
doprostřed břicha.
Nikdy předtím nezakusil kletbu Cruciatus. Potom,
co slyšel křik jeho spolužáků v den Appletonovy vraždy, usoudil, že tu kletbu
zažít ani nechce. Ale to mu bylo
k ničemu, když šel k zemi a nepravidelně se nadechoval mezi výkřiky. V plicích
měl nedostatek vzduchu; jeho vlastní křik mu bránil v dýchání. Svíjel se ve
sněhu a modlil se, aby to skončilo. Jeho mysl byla v šoku, když se snažil
potlačit bolest.
Nikdy předtím necítil tolik bolesti.
Nervy a
svaly byly v jednom ohni a on sebou nekontrolovatelně škubal. Merline… cokoliv,
jen ne tohle.
Jediné, co ho udržovalo při smyslech, byl
smích.
Stále ten smích.
Přehlušovaný jeho výkřiky… čímž to bylo ještě
nesnesitelnější.
Nedokázal si představit, být pod Cruciatem
Temného pána. Věděl, že by to bylo desetkrát horší, než její. Ale Bellatrix musela
být také velmi silná. Bylo to nesnesitelné.
Přes všechny ty slzy se mu podařila zavrčet
svou kletbu. „Reducto.“ Jeho neklidná
ruka jí minula, ale bylo to dostatečně účinné, aby přerušila kouzlo. Jeho tělo
se nekontrolovatelně chvělo. Tohle ho připravilo jak o reflexy, tak i o mušku. Když
se otřeseně postavil, jeho ruka se stále chvěla.
Všechno se s ním točilo a Izar konečně pochopil,
proč byl Theodor Nott celý týden na svých nohou tak nejistý, poté co ho Temný
pán potrestal. Bellatrix si užívala pohled na to, jak se mu třesou nohy. Spolu
se Smrtijedy se pobaveně smála.
Smích…
Vrhla další prokletí. Všechen ten smích mu
zvonil v uších, takže neslyšel zaklínadlo, ale zvedl štít. Přestože se
štítu podařilo kouzlo zpomalit a oslabit ho, nedokázal ho úplně odrazit. Když
ho zasáhlo do čela, hlava se mu přetočila ke straně. Řezná rána nebyla moc
hluboká, ale stačilo to, aby silně krvácela.
Izar klesl na
kolena, kvůli šoku dýchal nerovnoměrně. V mysli se vrátil zpátky do sirotčince.
Tam, kde nebyl nic, než jen blázen.
Louis, mudlovský kluk, který ho týral, ho tenkrát docela dost zmlátil. A
všechny ty děti, které se bály Louisovi vzepřít, stály okolo a smály se
Izarovi.
Bylo to stejné jako teď. Oči smějících se Smrtijedů
odrážely ty samé emoce, jako u jeho mudlovkých mučitelů.
Krev mu znemožňovala dobře vidět, když
pohlédl na terasu. Zmijozelové se škodolibě usmívali a vychloubačně se smáli…
Izar zahlédl bledého Draca. Chlapec stál tiše vedle stejně tichého Luciuse. A
pak tam byl Regulus. Předtím tu nebyl, ale teď ano. Jeho otec nevypadal
zklamaně, jen znepokojeně. A Izar to nenáviděl.
Voldemort vstal, tvář měl bez výrazu, ale
jeho karmínové oči byly nebezpečné. Chystal se souboj ukončit.
Ale Izar nebude poražen. Nemohl je nechat
vyhrát.
Souboj nebyl ani zdaleka u konce.
Izar s řevem vstal a téměř šíleně kroužil
hůlkou kolem své hlavy. Skoro neviděl, krev sršící do jeho obličeje byla
otravná. „Cassesium,“ zaskřehotal;
jeho hlasy byl chraptivý, ale plný vášně.
Tohle byla jeho chvíle, aby použil své nově
vytvořené kouzlo, to samé kouzlo, které mu zabralo týdny, než ho dokončil. V jeho
zmateném a oslabeném stavu se mu pravděpodobně nepovede, ale zkusí cokoli.
Přesnost a reflexy teď nebyly důležité, jen čistý magický talent. A tohle v tuto
chvíli potřeboval. Nemohl se proti Bellatrix spoléhat na své poškozené nervy, a
to navzdory skutečnosti, že sama utrpěla nějaká zranění.
Cassesium
se nad ním rozprsklo a pak se zhmotnilo do něčeho podobného pavoučí síti.
Jednotlivá vlákna vypadala křehce a zdálo se, že se za pár vteřin rozpadne.
Bellatrix se zarazila, prohlédla si pavučinu a pak se ušklíbla. Neztrácela čas
a vrhla svou kletbu.
„Reducto.“
Izar se usmál. Padla do jeho pasti.
Její kouzlo zasáhlo pavučinu, a když ho síť vstřebala,
zbarvila se do krásné rubínové barvy. Bellatrix udělala nejistý krok dozadu,
protože se snažila udržet balanc na jedné noze. „Reducto,“ řekla znovu, tentokrát se několik vláken sítě přetrhlo.
Usmála se.
I on se usmál.
Bellatrix zaváhala, když viděla jeho úsměv. Diváci
na terase to pozorovali a smích začal utichat.
V silném a rychlém impulsu natáhl Izar prsty
k síťové bariéře. Jakmile se prsty dotkl své milované sítě, na jejich
konečcích se rubínová magie, z Reducta seslaného Bellatrix, přeměnila do malé
koule. Zvedl jí k obličeji a zamrkal, aby si odstranil krev z výhledu.
Bellatrix o krok couvla, hůlku měla zvednutou a připravenou.
Izar zvedl kouzlo ke svým ústům a spolknul.
Chutnalo to hnusně a odporně, ale přinutil se
to polknout. Bellatrix musela mít ten nejhorší druh magie… temný a slizký.
Izar se podíval dolů, mumlání Smrtijedů ignoroval.
Pokud to bude správně fungovat, jeho kůže se zbarví do červena.
Zvedl prsty a potěšeně se smál, když
sledoval, jak se jeho bledá pokožka mění v jasně červenou. Podíval se na
Bellatrix a otřel krev ze svého obličeje, jak nejlépe to šlo. Pořád však kapala
z otevřené rány na čele.
„Bellatrix…“ zanotoval s úsměvem. „No tak, má
drahá sestřenko. Co takhle další Crucio,
hmmm?“ Udělal krok dopředu a vlastním tělem zničil síťovou bariéru kolem sebe.
S rachotem se zhroutila na zem, znělo to podobně, jako když se sypou kosti.
Ale bariéra už teď byla zbytečná. Svému účelu posloužila.
Oči Bellatrix se zúžily do štěrbin, když
pozorovala karmínovou magii tančící pod Izarovou kůží.
„Proč váháš?“ Izar udělal další krok blíž k
Bellatrix. Svou hůlku držel volně v ruce; teď pro ni neměl žádné využití. Dokud
bude její magie pod jeho kůží, byl dokonale chráněn. Ona to jen nevěděla. „Jsem
tady. Být tebou tak si pospíším, nebo už ti nebudou moct tak snadno vrátit tvé
prsty zpět.“ Doširoka roztáhl své ruce a vyzýval ji, aby ho čistě zasáhla.
Zavrčela a v neverbálním kouzle švihla
svou hůlkou. Kletba letěla na Izara. Místo toho, aby ho zranila, pouze se
odrazila a odlétla do lesa za ním.
„Nemožné,“ ustoupila o krok a spadla na
zadek, protože kvůli ztrátě prstů nebyla schopná udržet rovnováhu.
„Nikoli nemožné,“ zašeptal Izar. „Právě se na
to díváš, ne?“
Bellatrix na něj zamrkala, vrhla na něj ještě
jedno kouzlo. To se od něj odrazilo. Onyxové oči ještě jednou zamrkaly a pak
Bellatrix sklonila hlavu. Její ramena se třásla a než to Izarovi došlo, začala
se upřímně smát. Izar se ušklíbl.
Vzrušeně se na něho podívala přes černé
kudrliny, které jí padaly do tváře. „Domnívám se, že pověsti byly pravdivé,“
odhodila svou hůlku na znamení kapitulace. Šeptání Smrtijedů málem přehlušilo
to, co řekla pak. „Máš Cygnusovu mysl.“ Izar přimhouřil oči a namířil hůlkou na
její krk.
Mohl ji vážně zranit. Měl by jí způsobit mnohem víc bolesti. Chtěl. Ale bylo pod jeho
úroveň, aby proklel někoho, kdo už se vzdal.
„Předpokládám, že zkouškou jsi prošel,“
odfrkla si Bellatrix a prohlížela si ho s novým zájmem. „Jsi pravý Black,
nehledě na to, který mudlovský šmejd tě porodil.“
Izarův úšklebek se prohloubil. „Jsem tak
poctěn, že jsem prošel vaším testem. Vážně se mi ulevilo.“ Nezajímal se, co si
o něm myslela. Regulus byl jediný Black, na kterého chtěl udělat dojem. Nicméně
si musel přiznat, že věci budou jednodušší, když mu Bellatrix neustále nepůjde
po krku.
Bellatrix se krátce pousmála, pak její oči ochladly.
Její pohled mluvil o temném příslibu, což pro Izara neznamenalo nutně nic
špatného, spíš jakýsi druh ochrany a obdivu.
Izar spustil hůlku ke svému boku a odvrátil
se od ní. Pomalu kráčel zpátky do Malfoy Manor, své emoce skrýval za kamennou zeď.
Jeho žaludek zasténal na protest, jak své svaly nutil za hranice možností. Musí
se do svého pokoje dostat dřív, než ukáže jakoukoli slabost.
Smrtijedi mu udělali uličku a doprovázeli ho
chladnými pohledy. Z větší části byli zticha, zatímco někteří ze
Zmijozelských studentů mu gratulovali. Ignoroval je, protože pospíchal zpět. Ze svého
omezeného výhledu Voldemorta nikde neviděl. Ale viděl Regula. Muž mu byl v
patách.
„Teď ne, Regulusi,“ zašeptal Izar, jakmile
vstoupil do panství.
Slyšel ostatní hosty z dalších částí panství.
„Pomůžu ti…“ Regulus chytil Izarovu paži a
zastavil ho. Pohled šedých očí zjihnul, když zahlédl náznak Izarova vyčerpání.
„To nejde,“ Izar osvobodil svou ruku
z jeho sevření a udělal krok zpět. Bez ohledu na to, jak moc chtěl Regula poznat,
nebyl připravený mu ukázat svou
slabost. „Za pár minut budu dole. Jen mi dej trochu času, prosím,“ dodal po
chvilce. Nechtěl svého otce příliš zranit. Ale něco mu říkalo, že by potřeboval
mnohem víc, aby Regula zranil.
Regulus prudce přikývl a neochotně zůstal na
místě, zatímco Izar pokračoval dál.
Havraspár prošel salóny docela rychle. Jeho
tělo křičelo bolestí a utrpením. Hruď a čelo ho pálily v místech, kde ho Bellatrix
zasáhla a Crucio poškodilo jeho nervy
a svalstvo. Potřeboval koupel. No… nejdřív potřeboval zvracet a pak potřeboval
rychlou sprchu. Nechtěl zůstat zalezlý ve svém pokoji, potřeboval být dole,
blízko Smrtijedů. Pokud by si všimli jeho dlouhodobé absence, pravděpodobně by
to viděli jako slabost.
Ale Izar nebyl blázen. Přestože vyhrál souboj
s Bellatrix, názory některých Smrtijedů to nezmění. Zklidní je to, ale stejně ho
budou stále soudit a pohrdat jím, protože byl vychován mudly a je oblíbenec
Temného pána. A ještě stále skrývali svou nenávist a podezření vůči
Regulovi.
Izar došel do
prázdné části panství a vydal se po schodišti do západního křídla. Jeho tvář se
rozpadla a dovolil si pauzu. Kolem nebyl nikdo, kdo by ho viděl. Konečně mohl
projevit svou slabost.
Pokusil se
pokračovat po schodech nahoru, ale uklouzl ve vlastním potu a krvi. Nešikovně přistál
na kamenných schodech, zhluboka dýchal a snažil se uklidnit. Dutě se zasmál,
ten děsivý zvuk rezonoval po panském schodišti.
Najednou ho
popadly silné paže a bez námahy jeho tělo obrátily. Izar se ostře nadechl, když
se směšně snadno ocitl v náručí ve svatebním stylu. Uši mu zrudly, když
zahlédl svého věznitele.
A to si Izar myslel,
že horší už to být nemůže...
***
<<<Kapitola 22.<<<>>>Kapitola 24.>>>
Uzasne, dekuji moc za kapitolku, je skvela. Tadydadydaaa . ROSSY
OdpovědětVymazatJsem ráda, že se ti to čekání vyplatilo. Já vím, někdy jsou to muka. :D
VymazatDíky za komentář.
Super kapitola...souboj, nové kouzlo:-) doufám, že se z toho Izar dostane, ale koneckonců, Riddle by přece nedovolil, aby se mu něco stalo:-D děkuju za kapitolu a těším se na další
OdpovědětVymazatJenny
Tenhle souboj je jakýmsi předělem vztahu mezi Izarem a Bellatrix. Je to sice mrcha, o tom žádná, ale v téhle povídce ji mám docela ráda. :-D
VymazatRiddle ten souboj vůbec nechtěl dovolit, ale když se k tomu Izar podvolil, nezbývalo mu, než to strpět. Evidentně byl připravený zasáhnout, kdyby... Ale naštěstí k tomu nedošlo, protože tím by Izara před Smrtijedy ponížil, a to ani jeden z nich nechtěl.
No páni, skvělá kapitola, děkuji za překlad :) Moc se mi povídka líbí a je pěkně napínavá :D Moc se těším na další díly. Chtěla bych vás poprosit, jestli by jste mi opět dali vědět na email, když bude nová kapitola :) a zároveň moc děkuji, že jste mi předtím dali vědět :)
OdpovědětVymazat46lillienisa@email.cz
Fakt skvěle překládáte a děkuji za věnování :)
Moc nás těší, že si povídku užíváš. Napínavá teda je, protože nikdo netuší (skoro nikdo), jak se bude dál vyvíjet.
VymazatDěkujeme za pochvalu a za komentík.
Takový konec, ts, ts, člověk by si řekl, že aspoň chvíli bude mít Izar oddych, ale asi ne. Chudák Dolohov, málem udušen Izarovou bagetkou. Vypadá to na zábavné prázdniny.
OdpovědětVymazatBobo
V blízkosti Voldemorta pro Izara žádný oddych neexistuje. :-D Je ostře sledovaný.
VymazatChudák Dolohov vyšel z celé epizody jako největší lůzr. Ostatní se zřejmě ohromně bavili. I Izar si ten souboj docela užíval. Následky však bývají jako kocovina. :-D
Díky za komentík.
Takže, mě se nejvíce líbilo to nenápadné osahávání pod stolem :D a ten konec ve "svatebním stylu", to se velmi těším na další kapitolku, miluju, jak kolem sebe opatrně tančí. Souboje mě většinou nebaví, tady byl celkem dobrý, ale pořád to byl souboj, chmp. Celou dobu sem si říkala- teď to Voldy nevydrží a zasáhne...a on nic, safra, je dobrej!' A jsem zvědavá, v další kapitolce se určitě o jeho názoru na celou situaci dozvíme (doufám). Díky díky moc za překlad :-)
OdpovědětVymazatAno, to jejich kroužení kolem sebe je nepřekonatelné. Voldemort je samozřejmě velmi majetnický, což celou situaci pěkně vyhrocuje.
VymazatChm, souboje... Výhodou je, že se to dá vždycky přeskočit a podívat se níž, kdo vyhrál. :-D Nevýhodou je, že by ti pak mohla uniknout nějaká důležitá informace. ;-)
Děkujeme za komentář.
naprosto úžasný :-)
OdpovědětVymazatDěkujeme za chválu a za komentík. :)
VymazatChudák izar taká osahávačka pak souboj a nakonec se o našeho chudáčky voldy postará a vsadim se že ho bude osahavat i v sexuálním smyslu :D super těším se na další :)
OdpovědětVymazat-Jane
Izar má vskutku náročný den. Jestli bude další osahávačka, to se samozřejmě dozvíš hned v příštím díle. Věřím, že se ti bude líbit.
VymazatDíky za tvůj komentík.
Nádherná kapitolka! Ze začátku se Drako chce sbližovat s Izarem, ten je ale příliš citově poznamenaný svým dětstvím v dětském domově, to má společné s Temným pánem. Pěkný popis souboje s Bellatrix, zajímavé nové kouzlo, to chválím, většina autorů používá pouze kouzla popsaná v knihách Rowlingové, originálních, nových kouzel je velmi málo. A ovšem také, majetnické osahávání stehna pod stolem a následné zachycení Izara do náruče je jistě příslibem i něčeho dalšího. Dá se předpokládat, že se Voldemort opět o svého Izara postará a bude ho léčit. Snad se už dočkáme i nějaké té sexuální přitažlivosti Izara směrem k Voldemortovi. Uvidíme, jakou reakci na jeho souboj bude mít Regulus a zda ho Bellatrix opravdu uzná jako čistokrevného Blacka.
OdpovědětVymazatOvšem nejlepší je bagetka v Dolohovově krku, to se povedlo!! Trocha humoru této pěkné povídce opravdu chybělo.
Děkuji za skvělou kapitolu a již by to chtělo co nejdříve další....
Draco se určitě chce sbližovat. Izar se z nic neznamenajícího mudlovského šmejda (i když vysoce inteligentního) rázem stal celebritou. Nejdřív přitáhl pozornost Temného pána, dostal stříbrnou masku, a nakonec se ukáže, že je dokonce jeho bratranec z druhého kolene, nebo jak to je. Stoupl na ceně a pro Draca je teď jedním z mála rovnocenných vrstevníků, ne-li víc. Vliv Malfoyovské výchovy je u něho zcela zjevný. :-D
VymazatNová kouzla se opravdu vyskytují málo, protože je obtížné vymyslet něco, aby to ve finále nevyznělo jako za vlasy přitažená pitomost. Chce to péči. :)
Napětí mezi nimi se pochopitelně stupňuje, i když jsou oba velmi zdrženliví. Uvidíme, co bude dál.
Co se Dolohova týče, mě vlastně překvapilo, jak moc musel Izarovi jít na nervy, když na něho zaútočil tak "smrtícím" způsobem. Kdyby nebylo toho, že se nad ním jeden z kolegů slitoval, už by nebyl mezi námi. Vodemort by mu rozhodně nepomohl, jak ho znám. :-D
Děkujeme za tvůj komentář.
Och, to bol fascinujúci súboj. Som rada, že Izar vyhral a ukázal svoju silu:) Voldemort na neho musí byť hrdý a aj Regulus. Som zvedavá kto z tých dvoch si ho vzal do náručia, typujem Toma:)
OdpovědětVymazatĎakujem za skvelú kapitolu:)
Jsem ráda, že se nám to podařilo vystihnout, aby to neztratilo šťávu. Izar samozřejmě musí, a chce, ukázat, že není žádná hračka Temného pána, ale plnohodnotný soupeř pro každého.
VymazatŘekla bych, že u Regula by mu nerudly uši, takže očividně tipuješ správně. :)
Děkujeme za komentář.
Uzasne. Moc dekuji za preklad!!
OdpovědětVymazatAnna
Těší nás, že si to tak užíváš. To je pro nás ta největší odměna.
VymazatDíky za komentík.