12. července 2015

18. Neočekávané věci

Autor: malika-azrael (purple mangosteen)
Překlad: Nade

Nelekejte se, žádný dlouhodobý výpadek se nekoná. Prostě jsem jen neustála to vedro. Popravdě jsem málem chcípla... :-D
Děkuji Evě, anonymce9, Zuzaně, spamíkovi Jenny, ranchan, alče, Jáje, Katie11 a Vai, za jejich komentáře k minulé kapitole a za celkovou podporu.
Užijte si kapitolu... ;-)



Kapitola 18

Jaký to krásný den, pomyslela si Narcissa Malfoyová, když vstoupila do kouzelnické části Paříže. Co dělala v Paříži? Přece nakupovala na Vánoce, samozřejmě. Zatím koupila nějaké nové oblečení pro svého syna, manžela i pro sebe. Také pro ně nakoupila dárky, a taky pro svou sestru. Přirozeně tím měla na mysli Bellatrix, protože s Andromedou nekomunikovala už od doby, co se provdala za mudlorozeného a rodiče ji zavrhli. Ve skutečnosti to byla ztráta, protože s Andromedou si byla blíž než s Bellatrix, ale neodvážila se neuposlechnout své rodiče.

Kromě toho tenkrát se svými rodiči souhlasila. Její sestra, a vzít si mudlorozeného? To bylo u Blacků neslýchané. Ale jak šel čas, a když sledovala Voldemortovo šílenství, už nebyla nakloněna smýšlet tímto způsobem. Nicméně si svůj názor nechávala pro sebe, aby neohrozila svou rodinu a nerozhněvala manžela, nebo Bellatrix, když na to přijde.

Její poslední zastávkou bylo soukromé klenotnictví, známé pouze elitě kouzelnického světa. Nejenže v obchodě prodávali šperky dle přání, ale poskytovali také magické šperky, což je činilo velmi populární.

„Lady Malfoyová,“ poznal ji prodavač, jakmile vstoupila do obchodu. „Vítejte v Antolinině šperkovnici. Prosím, následujte mě,“ pronesl a odvedl ji do zadní části obchodu, kde majitelka vítala důležité a vysoce postavené zákazníky.

„Lady Malfoyová,“ pozdravila ji Madam Antoline. „Prosím, posaďte se.“

„Madam Antoline,“ pozdravila stroze.

„Vaši objednávku mám připravenou,“ oznámila žena, přešla za svůj stůl a ze zásuvky vyndala dvě černé krabičky.

Jako hlavní vánoční dárky Narcisa letos pro svého syna a manžela objednala brože. Nešlo o obyčejné šperky, protože požadovala, aby byly prostoupeny kouzlem ochrany. S tím vším, co se doposud stalo, ji napadlo, že by to Luciuse a Draca pomohlo udržet v bezpečí. Koneckonců, většina Smrtijedů byla na svobodě a ona věděla, že je jen otázkou času, než znovu udeří. Pokud se Lucius nebo Draco ocitnou uprostřed dění, alespoň budou mít vlastní ochranu.

Madam Antoline otevřela víka krabiček a vyjmula brože. Brož pro Draca byla ve tvaru draka se smaragdy místo očí, zatímco brož jejího manžela byl sokol s očima z kanárkově žlutých diamantů. To byla podoba Patrona jejího manžela.

Přikývla, spokojená s výsledkem. Současně vytáhla svou bezednou peněženku a vyndala dva sáčky plné galeonů, aby Madam Antoline zaplatila.

„Děkuji, Lady Malfoyová,“ řekla žena a pak se pousmála. „Vy a váš manžel jste zřejmě měli stejný nápad.“

To Narcisu zaujalo a tak se zeptala. „Co tím máte na mysli?“

„No,“ řekla Madam Antoline a diskrétně se předklonila. „Neměla bych vám to říkat,“ ztišila hlas do šepotu, „ale lord Malfoy si objednal ochranný náramek. Dokonce na nás měl speciální požadavek na vložení toho nejsilnějšího ochranného kouzla.“ Vyndala černé pouzdro, pootevřela ho a ukázala zlatý náramek vykládaný smaragdy. Rytina na povrchu náramku a uspořádání smaragdů byly navrženy tak, že tvořily písmeno. S možná jako Salazar Zmijozel, protože Lucius měl už od časů svých studií v Bradavicích přetrvávající slabost pro svou kolej. Soudě podle pánského designu odhadla, že to je Luciusův dárek pro jejich syna.

XXX

Harry si povzdechl. Od té jeho exhibice s Brumbálem o něm všichni studenti v Bradavicích neustále mluvili. Bylo to opravdu nepříjemné.

„Porazil Brumbál, chápete!“ vykřikl jeden student.

„Byla to jen náhoda!“ oponoval jiný.

„Jo, koneckonců použil jenom odzbrojující kouzlo, a byla tam spousta mlhy!“ vstoupil do konverzace další student.

„No já bych rád viděl tebe, jak na Brumbála zkoušíš odzbrojovací kouzlo,“ namítnul jeho přítel.

„Co?“ vyprskl chlapec. „To je…“

Kam se vrtl, všude to bylo stejné. Studenti na něj zírali, vzájemně si špitali, ale nejhorší podle jeho názoru byla skupina dívek sestávajících z různého věku, které ho všude následovaly. Ve skutečnosti si i on sám myslel, že to bylo pouhé štěstí nebo náhoda, že se mu podařilo použitím Expelliarmu přivolat Brumbálovu hůlku. Ředitel byl starý, bylo mu už sto padesát. Nebylo by divu, kdyby jeho ruka už hůlku nesvírala tak pevně.

Blížící se Vánoční prázdniny mu to ještě zkomplikovaly. Pokud měl starosti se šiky studentů, kteří se k němu po zprávách o jeho exhibičním souboji s Brumbálem hrnuli, tak situace se ještě desetkrát zhoršila tím, že profesor Kratiknot použil jmelí jako součást výzdoby Bradavic. Profesor kouzel ho vyvěsil už týden před jejich odjezdem domů.

Ve skutečnosti to bylo normální jmelí, žádná magie nebo cokoliv, aby se dva lidé museli nuceně políbit. Ale přesto to většina studentů využívala jako výmluvu, aby ho políbili. Takže teď měly dívky tendenci ho všude pronásledovat v naději, že ho odchytí pod tím prokletým plevelem. Dokonce ani hrozba ztráty bodů je evidentně nedokázala odradit. Nikdy nebyl tak vděčný za Pobertův plánek a svůj neviditelný plášť, které mu pomáhaly se té věci vyhnout.

Z toho všeho samozřejmě vinil Luciuse. Byl to právě Lucius, kdo ho k souboji s Brumbálem přinutil. Úplně nenáviděl ten spokojený výraz, který měl Lucius ve tváři poté, co vyhrál. Ten muž ho testoval. To bylo jasné. Lucius chtěl zřejmě vidět jeho pokrok. A soudě podle mužova úšklebku po souboji mohl říci, že Lucius dostal odpověď, kterou chtěl. Harry jen doufal, že ta smršť klepů po prázdninách přestane.

Právě teď se rozhodl zůstat v nebelvírské společenské místnosti a číst si knihu o famfrpálu. Hermiona tam byla taky, četla jednu z mnoha knih z její vlastní sbírky, a Ron měl rozehranou šachovou partii s Nevilem.

„Šach-mat!“ zavýskl šťastně Ron.

Nevil se poněkud smutně díval na šachovnici. „Zase jsem prohrál. Už potřetí,“ zamumlal.

Ron však už měl v hlavě něco jiného. „Hele, co takhle koulovačka?“ zeptal se nadšeně. Harry a další Nebelvíři ochotně souhlasili. Samozřejmě, že Hermionu museli nejdřív ukecat. Byli právě na cestě, když potkali Lenku.

„Ahoj všichni,“ řekla dívka zasněně.

„Ahoj Lenko,“ odpověděli jí sborem.

„Jdeme se koulovat,“ řekl Harry. „Chceš se k nám přidat?“

„Samozřejmě,“ odpověděla. „Ještě nikdo mě o to nikdy nepožádal. Ale Harry, musíme být velmi opatrní. V tuto dobu jsou Škrkny opravdu aktivní. Nesmíme je rušit,“ řekla mu vážně.

Hermiona protočila oči, ale jinak jí na to nic neřekla, protože už přijala Lenčiny zvláštnosti.

Rozdělili se na dva týmy, červený a zelený. Ron byl zvolen kapitánem červeného týmu a Lenka kapitánem zeleného. Volba byla určitě fér, protože Hermiona jim všem zabavila hůlky.

Ron, jak Harry očekával, řídil své spoluhráče pomocí strategie, kterou se pravděpodobně naučil při hraní šachů, ale bohužel nemohl porazit Lenčino štěstí. Jako když dívka hodila sněhovou kouli, o které byli všichni přesvědčení, že mine, když ta znenadání narazila do stromu za Ronovým úkrytem a tím je pohřbila pod sněhem, který spadl z větví.

Harry vyčerpaně padl na zem. Luna vedle něj následovala jeho čin a začala kolem sebe máchat rukama a nohama.

„Lenko, jsi v pořádku?“ zeptal se. Dívka se pravděpodobně snažila vylákat z úkrytu jednu z těch mytických bytostí, o kterých obvykle mluvila. U Lenky člověk nikdy neví.

„Dělám sněhového anděla,“ odvětila. „Taky bys měl jednoho vytvořit, Harry. Vy taky, Rone, Hermiono.“

Tohle musí být hodně podivná scéna, pomyslel si Harry. Nebelvíři sedmého ročníku a jedna Havraspárka se povalují na sněhem pokryté zemi, a máchají rukama a nohama. Také začal hýbat rukama a nohama. Po chvíli se postavil a otočil se, aby si prohlédl své dílo. Na zemi ležel otisk anděla.

„Páni, Nevile!“ ukázal Seamus na Nevilova sněhového anděla.

„Co je?“ zeptal se znepokojeně Nevil.

„To jsi tak tlustý?“ škádlil ho Seamus.

„Štíhlejší než ty, řekl bych,“ uchechtl se jeho nejlepší přítel Dean.

Místo odpovědi Seamus hodil na Deana sněhovou kouli, čímž rozpoutal druhé kolo koulovačky.

XXX

Harry, Ron a ostatní Nebelvírští zajásali, když se Nevil ocitl pod jmelím s Hannah Abbotovou. Všichni věděli, že je Nevil do Hannah zamilovaný, ale byl příliš plachý, aby něco řekl nebo s tím něco udělal. Právě teď byla Hannah téměř rudá jako pivoňka, protože její Mrzimorští přátelé se k jásotu přidali.

„Do toho, Neve!“ vykřikl Seamus. „Kde je tvoje Nebelvírská odvaha?“ dodal škádlivě.

Neville něco koktal, ale po pár sekundách se mu podařilo sebrat dost kuráže a lehce dívku políbil na rty.

„Jen tak dál, kámo!“ vykřikl znovu Seamus.

Hermiona protočila oči. Ale soudě podle Hanina výrazu by se Harry vsadil, že ona má Nevila taky ráda. Harry musel jednou políbit Ginny, když ve stejný okamžik náhodně vstoupili pod jmelí. Také líbal Lenku, Hermionu a, při jedné příležitosti, Levanduli, která z toho prakticky ječela nadšením. Při líbání Ginny, Hermiony a Lenky se však cítil, jako by líbat sestry, což vlastně nebylo daleko od pravdy. Ve skutečnosti na ně takhle pohlížel.

Mnozí ze starších ročníků, ti kteří spolu chodili, této příležitosti velmi hojně využívali. Harry s přáteli byli fakticky svědky toho, jak se Pansy Parkinsonová snažila několikrát vstoupit pod jmelí zároveň s Malfoyem. Malfoy byl nejprve smířený s osudem a dívku políbil, ale protože se tato událost neustále, zas a znovu opakovala, snažil se jí všemožně vyhýbat.

To však Harryho poněkud překvapilo, protože s tím, jak se oba vždy spojili, aby jeho nebo ostatní Nebelvíry denně uráželi, a jak ona fretku vždycky ve všem podporovala, si byl jistý, že budou pár. Upřímně, pokud byl ve škole někdo, koho neměl rád víc než Malfoye, byla to právě Parkinsonová.

„Draco,“ zakňučela Pansy. „Co se děje?“

„Nic,“ odpověděl úsečně Malfoy a spěšně kolem ní prošel.

Když už mluvíme o Malfoyovi, od té události v hodině soubojů si ho blonďák a ostatní Zmijozelové nevšímali, jako kdyby ani neexistoval, což pro něho byl dobrý vývoj. Harry měl podezření, že Lucius musel mít se svým synem malý srdečný rozhovor. I on věděl, jak to ve Zmijozelu funguje. Tamní Studenti vždy následovali toho s nejmocnějším otcem a tím byl Malfoy. Doufali, že pokud zůstanou v přízni Malfoyů, mohli by je v budoucnu požádat o pomoc.

Jakmile Malfoy zmizel, Ron otevřel pusu. „A to jsem si myslel, že skočí na první příležitost políbit Parkinsonovou.“

Harry vůbec nepochyboval, že ​​Pansy Parkinsonová vidí sebe samu jako budoucí Lady Malfoyovou. Promenádovat se po Příčné ulici, na sobě diamanty a hedvábné šaty. „Jen si to představte,“ zamumlal. „Hybrid mezi fretkou a mopslím ksichtem Parkinsonovou.“

Ronův výbuch smíchu by dokázal vzkřísit mrtvé. „Úplně to vidím,“ vyrážel ze sebe během řehotu, dost k Hermionině nelibosti.

Hodila po něm mrzutý pohled. „Harry!“ hubovala ho. „Neměl bys říkat takové věci.“

„Vždyť ona nám dělá to samé, Hermiono,“ odpověděl. „Vzpomínáš, jak tě urážela?“

„To ale neznamená, že klesnete na její úroveň,“ prohlásila.

„Hermiono,“ zakňučel Ron. „Kazíš mi zábavu!“

XXX

„Pořád ještě tě nenávidím, víš,“ zamumlal Harry, což bylo vlastně absurdní, protože seděl Luciusovi na klíně.

Muž jen pozvedl obočí.

„Je to tvoje vina, že o mně klevetí každý student v Bradavicích,“ zabručel.

„Pottere,“ začal Lucius. „Témata rozhovorů, které mezi sebou studenti vedou, rozhodně nejsou moje práce.“

„Jako kdybych nevěděl, o co se pokoušíš,“ prohlásil.

„Tuhle část mi vysvětli, Pottere.“

„Testuješ si mě,“ odpověděl. „Chceš vědět, jestli za to stojím. Takže, jaký je výsledek tvého pozorování? Dosáhl jsem tvých standardů?“ zeptal se a pravou ruku sugestivně přejel po Luciusově hrudníku.

„Velice dostatečně,“ odpověděl muž a naklonil se, aby ho políbil.

XXX

„Hej, kámo!“ zvolal Ron. „Už máš všechno sbaleno? Hermiona bude naštvaná, pokud zjistí, že ještě nejsme hotoví.“

„No a ty máš?“ zeptal se.

„Ehm...!“ Ron se podrbal na hlavě. „Vlastně ne.“

Harry se zasmál. „Ty jsi tak beznadějný, Rone.“

„Hej!“ protestoval Ron. „A co ty?“

„Po pravdě řečeno, já mám,“ řekl samolibě. „Tak jdi a sbal si věci, než ti Hermiona utrhne hlavu.“

Ron odešel a celou cestu reptal něco o zrádném kamarádovi a děsivé přítelkyni.

Ráno před odjezdem z Bradavic Harryho překvapil student třetího ročníku, který mu přinesl krátký vzkaz od Brumbála.

„Možná, že ti musí říct něco důležitého, Harry,“ navrhla Hermiona.

„Fajn, teď musím za ním,“ odvětil.

„Radši si pospěš,“ dodal Ron. „Ať nám neujede vlak domů.“

Zmatený, proč s ním chce zrovna teď Brumbál mluvit, vyrazil do ředitelny.

„Pane profesore,“ pozdravil.

„Harry,“ uvítal ho Brumbál. „Posaď se, prosím.“

„Vzkázal jste, že mě chcete vidět, pane?“ zeptal se.

„Ach ano,“ začal se Brumbál přehrabovat v zásuvce a něco vytáhl. Červený balíček se zlatou stuhou.

„Pane?“

„Veselé Vánoce, Harry,“ řekl Brumbál a podával mu tu věc, která zřejmě byla jeho dar.

„Také vám přeji Veselé Vánoce, pane. Uhm… děkuji,“ řekl, cítil se trapně a taky zmateně. Proč mu Brumbál potřeboval dát svůj dárek právě teď? Proč nepočkal do Vánoc?

„Takže, Harry,“ řekl Brumbál a v očích mu zajiskřilo. „Proč si to nerozbalíš?“

„Cože?“ zeptal se, zděšený tou myšlenkou.

„No tak, jen do toho,“ pobízel ho ředitel.

Musí to tady rovnou otevřít? Co se to tu u Merlina děje? Zatáhl za zlatou stuhu, kterou byl balíček převázaný, nepřítomně si ji omotal kolem prstů a rozhrnul papír, aby se podíval, co je uvnitř. Kniha?

„Bajky Barda Beedlyho?“ přečetl titul nahlas.


XXX




30 komentářů:

  1. Chudera Narcissa bude prekvapená keď náramok od Luciusa nedostane Draco. Nechápem prečo sú obchodníci takí klebetní.
    Dúfala som, že Albus dal Harryho zavolať kvôli tomu aby ho nechal v škole alebo u Luciusa :) mohol by naňho dávať pozor...
    Ďakujem za kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdepak u Luciuse. To by Brumbál asi neudělal. Kdo ví, jestli by Albus souhlasil s tím, co Harry vyvádí. :-D
      Děkuji za tvůj komentář. je to už dlouho. ;-)

      Vymazat
  2. Suprová kapitola :) mooooc se mi líbí a velice za ni děkuji. Katie11

    OdpovědětVymazat
  3. No tak tentokrát se paní prodavačka spletla. Ale myslím si, že to Narcissa bude Luciusovi přát, vzhledem k tomu jak to mezi sebou mají. Teda aspoň doufám. Nechceme, aby Lucius padl za oběť naštvané manželce.
    Děkuji za krásnou kapitolu! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, že Narcissa asi nebude mít problém s tím, že Lucius má vztah. Zřejmě to v jejich manželství nebude poprvé. Otázka je, jestli skousne právě Pottera. :-D
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  4. Dokonalost. Je skvělé jak se Lucius chová. Děkuji za překlad a moc se těším na pokračování.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucius je Lucius, nenech se zmást jeho šarmem. :-D
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  5. Chtěla bych vidět výraz Narcissy,až zjistí,že jen náramek je pro Harryho. Moc pěkná kapitolka, děkuju za překlad :-)alča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já taky. Jak asi vydýchá, komu byl dán... : :-DDD
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  6. Tak jsem zvědavá, jak se bude Narcissa tvářit, až zjistí, že ten náramek nedostane Draco...a co až ho třeba uvidí u Harryho:-D
    Ajaj, bajky BB, to nevěstí nic dobrého, že by se nám tu schylovalo k honu na viteály? Za tuhle kapitolku děkuju a moc se těším na další:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bajky BB nemůžou znamenat nic jiného, než relikvie. Jen ještě není jisté, co tím Brumbál sleduje teď, když už je v podstatě po všem. No uvidíme.
      Děkuji za komentář a další kapitola je na skladě.

      Vymazat
  7. naprosto super dílek :) těším se na další společné chvíle Luciuse a Harryho. :)
    Honem další prosím:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář a omlouvám se, že jsem tak zklamala. :(

      Vymazat
  8. naprosto super!!! :D jsem ráda, že dál překládáš....už se těším na další :)

    OdpovědětVymazat
  9. To je dobře, že pokračuješ, aspoň se nebudu nudit, když marodím. Dříve jsem nebyla schopna napsat.
    Rada roku: Nelezte na stromy před naplánovanou dovolenou.
    Těším se na další kapitolku.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Počítám, že za tu dobu už jsi uzdravená, ale dám na tvou radu. Na stromy nepolezu, definitivně.
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  10. Moc děkuji za další část. Už pomalu začínám odpočítávat; deset, ...
    Jája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proboha, zasekli jsme se na desíti!
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  11. nádherné, moc se mi líbilo, že si šli společně hrát do sněhu nejen Nebelvírští ale i s Lenkou, že to Nevill zvládl pod jmelím s Hanah, prostě normální školní den mezi dětmi. Dík.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za tvůj komentář. Snad tě tu ještě uvidím. :)

      Vymazat
  12. na kdy plánuješ další dílek? :)

    OdpovědětVymazat
  13. Skvělá kapitola. Jsem ráda, že se to tu opět dala do pohybu. Moc děkuji za možnost přečíst si novou kapitolu a za tvrdou práci, kterou na ní odvádíš. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se, že jsem s tím pohybem moc nepohnula. :D Bože, víc než rok! Kde jsem byla?
      Děkuji za pochvalu, ale nezasloužím si ji.

      Vymazat
  14. Ahoj, budeš doufám pokračovat. Já jen, že dlouho nepřibyla nová kapitola, ale zase nechci naléhat. Totálně suprová povídka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se ti povídka líbí. Děkuji za komentář.

      Vymazat
  15. Zlatko, aspoň se ozvi, chybíš nám!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě přibyl další dílek k NV. Díky za zájem a já doufám, že mi to nové nadšení vydrží. ;-)

      Vymazat

Děkujeme za komentář. :-)