Překlad: Nade
Nelekejte se, žádný dlouhodobý výpadek se nekoná. Prostě jsem jen neustála to vedro. Popravdě jsem málem chcípla... :-D
Děkuji Evě, anonymce9, Zuzaně, spamíkovi Jenny, ranchan, alče, Jáje, Katie11 a Vai, za jejich komentáře k minulé kapitole a za celkovou podporu.
Užijte si kapitolu... ;-)
Kapitola 18
Jaký to
krásný den, pomyslela si Narcissa Malfoyová, když vstoupila do kouzelnické
části Paříže. Co dělala v Paříži? Přece nakupovala na Vánoce, samozřejmě. Zatím
koupila nějaké nové oblečení pro svého syna, manžela i pro sebe. Také pro ně nakoupila
dárky, a taky pro svou sestru. Přirozeně tím měla na mysli Bellatrix, protože s Andromedou
nekomunikovala už od doby, co se provdala za mudlorozeného a rodiče ji zavrhli.
Ve skutečnosti to byla ztráta, protože s Andromedou si byla blíž než s Bellatrix,
ale neodvážila se neuposlechnout své rodiče.
Kromě
toho tenkrát se svými rodiči souhlasila. Její sestra, a vzít si mudlorozeného?
To bylo u Blacků neslýchané. Ale jak šel čas, a když sledovala Voldemortovo šílenství,
už nebyla nakloněna smýšlet tímto způsobem. Nicméně si svůj názor nechávala pro
sebe, aby neohrozila svou rodinu a nerozhněvala manžela, nebo Bellatrix, když
na to přijde.
Její
poslední zastávkou bylo soukromé klenotnictví, známé pouze elitě kouzelnického
světa. Nejenže v obchodě prodávali šperky dle přání, ale poskytovali také magické
šperky, což je činilo velmi populární.
„Lady
Malfoyová,“ poznal ji prodavač, jakmile vstoupila do obchodu. „Vítejte v Antolinině
šperkovnici. Prosím, následujte mě,“ pronesl a odvedl ji do zadní části
obchodu, kde majitelka vítala důležité a vysoce postavené zákazníky.
„Lady
Malfoyová,“ pozdravila ji Madam Antoline. „Prosím, posaďte se.“
„Madam
Antoline,“ pozdravila stroze.
„Vaši
objednávku mám připravenou,“ oznámila žena, přešla za svůj stůl a ze zásuvky
vyndala dvě černé krabičky.
Jako
hlavní vánoční dárky Narcisa letos pro svého syna a manžela objednala brože. Nešlo
o obyčejné šperky, protože požadovala, aby byly prostoupeny kouzlem ochrany. S tím
vším, co se doposud stalo, ji napadlo, že by to Luciuse a Draca pomohlo udržet v
bezpečí. Koneckonců, většina Smrtijedů byla na svobodě a ona věděla, že je jen
otázkou času, než znovu udeří. Pokud se Lucius nebo Draco ocitnou uprostřed
dění, alespoň budou mít vlastní ochranu.
Madam
Antoline otevřela víka krabiček a vyjmula brože. Brož pro Draca byla ve tvaru draka
se smaragdy místo očí, zatímco brož jejího manžela byl sokol s očima z kanárkově
žlutých diamantů. To byla podoba Patrona jejího manžela.
Přikývla,
spokojená s výsledkem. Současně vytáhla svou bezednou peněženku a vyndala dva
sáčky plné galeonů, aby Madam Antoline zaplatila.
„Děkuji,
Lady Malfoyová,“ řekla žena a pak se pousmála. „Vy a váš manžel jste zřejmě
měli stejný nápad.“
To
Narcisu zaujalo a tak se zeptala. „Co tím máte na mysli?“
„No,“
řekla Madam Antoline a diskrétně se předklonila. „Neměla bych vám to říkat,“
ztišila hlas do šepotu, „ale lord Malfoy si objednal ochranný náramek. Dokonce na
nás měl speciální požadavek na vložení toho nejsilnějšího ochranného kouzla.“ Vyndala
černé pouzdro, pootevřela ho a ukázala zlatý náramek vykládaný smaragdy. Rytina
na povrchu náramku a uspořádání smaragdů byly navrženy tak, že tvořily písmeno.
S možná jako Salazar Zmijozel,
protože Lucius měl už od časů svých studií v Bradavicích přetrvávající slabost
pro svou kolej. Soudě podle pánského designu odhadla, že to je Luciusův dárek
pro jejich syna.
XXX
Harry
si povzdechl. Od té jeho exhibice s Brumbálem o něm všichni studenti v
Bradavicích neustále mluvili. Bylo to opravdu nepříjemné.
„Porazil
Brumbál, chápete!“ vykřikl jeden student.
„Byla
to jen náhoda!“ oponoval jiný.
„Jo,
koneckonců použil jenom odzbrojující kouzlo, a byla tam spousta mlhy!“ vstoupil
do konverzace další student.
„No já
bych rád viděl tebe, jak na Brumbála zkoušíš odzbrojovací kouzlo,“ namítnul
jeho přítel.
„Co?“
vyprskl chlapec. „To je…“
Kam se
vrtl, všude to bylo stejné. Studenti na něj zírali, vzájemně si špitali, ale
nejhorší podle jeho názoru byla skupina dívek sestávajících z různého věku,
které ho všude následovaly. Ve skutečnosti si i on sám myslel, že to bylo pouhé
štěstí nebo náhoda, že se mu podařilo použitím Expelliarmu přivolat Brumbálovu
hůlku. Ředitel byl starý, bylo mu už sto padesát. Nebylo by divu, kdyby jeho
ruka už hůlku nesvírala tak pevně.
Blížící
se Vánoční prázdniny mu to ještě zkomplikovaly. Pokud měl starosti se šiky
studentů, kteří se k němu po zprávách o jeho exhibičním souboji s Brumbálem
hrnuli, tak situace se ještě desetkrát zhoršila tím, že profesor Kratiknot použil
jmelí jako součást výzdoby Bradavic. Profesor kouzel ho vyvěsil už týden před jejich
odjezdem domů.
Ve
skutečnosti to bylo normální jmelí, žádná magie nebo cokoliv, aby se dva lidé museli
nuceně políbit. Ale přesto to většina studentů využívala jako výmluvu, aby ho
políbili. Takže teď měly dívky tendenci ho všude pronásledovat v naději, že ho odchytí
pod tím prokletým plevelem. Dokonce ani hrozba ztráty bodů je evidentně
nedokázala odradit. Nikdy nebyl tak vděčný za Pobertův plánek a svůj
neviditelný plášť, které mu pomáhaly se té věci vyhnout.
Z toho
všeho samozřejmě vinil Luciuse. Byl to právě Lucius, kdo ho k souboji s Brumbálem
přinutil. Úplně nenáviděl ten spokojený výraz, který měl Lucius ve tváři poté,
co vyhrál. Ten muž ho testoval. To bylo jasné. Lucius chtěl zřejmě vidět jeho
pokrok. A soudě podle mužova úšklebku po souboji mohl říci, že Lucius dostal
odpověď, kterou chtěl. Harry jen doufal, že ta smršť klepů po prázdninách
přestane.
Právě
teď se rozhodl zůstat v nebelvírské společenské místnosti a číst si knihu o
famfrpálu. Hermiona tam byla taky, četla jednu z mnoha knih z její vlastní sbírky,
a Ron měl rozehranou šachovou partii s Nevilem.
„Šach-mat!“
zavýskl šťastně Ron.
Nevil
se poněkud smutně díval na šachovnici. „Zase jsem prohrál. Už potřetí,“ zamumlal.
Ron
však už měl v hlavě něco jiného. „Hele, co takhle koulovačka?“ zeptal se
nadšeně. Harry a další Nebelvíři ochotně souhlasili. Samozřejmě, že Hermionu museli
nejdřív ukecat. Byli právě na cestě, když potkali Lenku.
„Ahoj všichni,“
řekla dívka zasněně.
„Ahoj
Lenko,“ odpověděli jí sborem.
„Jdeme
se koulovat,“ řekl Harry. „Chceš se k nám přidat?“
„Samozřejmě,“
odpověděla. „Ještě nikdo mě o to nikdy nepožádal. Ale Harry, musíme být velmi
opatrní. V tuto dobu jsou Škrkny opravdu aktivní. Nesmíme je rušit,“ řekla
mu vážně.
Hermiona
protočila oči, ale jinak jí na to nic neřekla, protože už přijala Lenčiny
zvláštnosti.
Rozdělili
se na dva týmy, červený a zelený. Ron byl zvolen kapitánem červeného týmu a Lenka
kapitánem zeleného. Volba byla určitě fér, protože Hermiona jim všem zabavila
hůlky.
Ron, jak
Harry očekával, řídil své spoluhráče pomocí strategie, kterou se pravděpodobně
naučil při hraní šachů, ale bohužel nemohl porazit Lenčino štěstí. Jako když dívka
hodila sněhovou kouli, o které byli všichni přesvědčení, že mine, když ta
znenadání narazila do stromu za Ronovým úkrytem a tím je pohřbila pod sněhem,
který spadl z větví.
Harry vyčerpaně
padl na zem. Luna vedle něj následovala jeho čin a začala kolem sebe máchat
rukama a nohama.
„Lenko,
jsi v pořádku?“ zeptal se. Dívka se pravděpodobně snažila vylákat z úkrytu
jednu z těch mytických bytostí, o kterých obvykle mluvila. U Lenky člověk
nikdy neví.
„Dělám
sněhového anděla,“ odvětila. „Taky bys měl jednoho vytvořit, Harry. Vy taky,
Rone, Hermiono.“
Tohle
musí být hodně podivná scéna, pomyslel si Harry. Nebelvíři sedmého ročníku a
jedna Havraspárka se povalují na sněhem pokryté zemi, a máchají rukama a nohama.
Také začal hýbat rukama a nohama. Po chvíli se postavil a otočil se, aby si
prohlédl své dílo. Na zemi ležel otisk anděla.
„Páni,
Nevile!“ ukázal Seamus na Nevilova sněhového anděla.
„Co je?“
zeptal se znepokojeně Nevil.
„To
jsi tak tlustý?“ škádlil ho Seamus.
„Štíhlejší
než ty, řekl bych,“ uchechtl se jeho nejlepší přítel Dean.
Místo
odpovědi Seamus hodil na Deana sněhovou kouli, čímž rozpoutal druhé kolo koulovačky.
XXX
Harry,
Ron a ostatní Nebelvírští zajásali, když se Nevil ocitl pod jmelím s Hannah
Abbotovou. Všichni věděli, že je Nevil do Hannah zamilovaný, ale byl příliš
plachý, aby něco řekl nebo s tím něco udělal. Právě teď byla Hannah téměř rudá
jako pivoňka, protože její Mrzimorští přátelé se k jásotu přidali.
„Do
toho, Neve!“ vykřikl Seamus. „Kde je tvoje Nebelvírská odvaha?“ dodal škádlivě.
Neville
něco koktal, ale po pár sekundách se mu podařilo sebrat dost kuráže a lehce
dívku políbil na rty.
„Jen
tak dál, kámo!“ vykřikl znovu Seamus.
Hermiona
protočila oči. Ale soudě podle Hanina výrazu by se Harry vsadil, že ona má
Nevila taky ráda. Harry musel jednou políbit Ginny, když ve stejný okamžik náhodně
vstoupili pod jmelí. Také líbal Lenku, Hermionu a, při jedné příležitosti, Levanduli,
která z toho prakticky ječela nadšením. Při líbání Ginny, Hermiony a Lenky se však
cítil, jako by líbat sestry, což vlastně nebylo daleko od pravdy. Ve
skutečnosti na ně takhle pohlížel.
Mnozí
ze starších ročníků, ti kteří spolu chodili, této příležitosti velmi hojně
využívali. Harry s přáteli byli fakticky svědky toho, jak se Pansy
Parkinsonová snažila několikrát vstoupit pod jmelí zároveň s Malfoyem. Malfoy byl
nejprve smířený s osudem a dívku políbil, ale protože se tato událost neustále,
zas a znovu opakovala, snažil se jí všemožně vyhýbat.
To
však Harryho poněkud překvapilo, protože s tím, jak se oba vždy spojili, aby jeho
nebo ostatní Nebelvíry denně uráželi, a jak ona fretku vždycky ve všem
podporovala, si byl jistý, že budou pár. Upřímně, pokud byl ve škole někdo,
koho neměl rád víc než Malfoye, byla to právě Parkinsonová.
„Draco,“
zakňučela Pansy. „Co se děje?“
„Nic,“
odpověděl úsečně Malfoy a spěšně kolem ní prošel.
Když
už mluvíme o Malfoyovi, od té události v hodině soubojů si ho blonďák a
ostatní Zmijozelové nevšímali, jako kdyby ani neexistoval, což pro něho byl
dobrý vývoj. Harry měl podezření, že Lucius musel mít se svým synem malý
srdečný rozhovor. I on věděl, jak to ve Zmijozelu funguje. Tamní Studenti vždy následovali
toho s nejmocnějším otcem a tím byl Malfoy. Doufali, že pokud zůstanou v přízni
Malfoyů, mohli by je v budoucnu požádat o pomoc.
Jakmile
Malfoy zmizel, Ron otevřel pusu. „A to jsem si myslel, že skočí na první
příležitost políbit Parkinsonovou.“
Harry vůbec
nepochyboval, že Pansy Parkinsonová vidí sebe samu jako budoucí Lady Malfoyovou.
Promenádovat se po Příčné ulici, na sobě diamanty a hedvábné šaty. „Jen si to představte,“
zamumlal. „Hybrid mezi fretkou a mopslím ksichtem Parkinsonovou.“
Ronův výbuch
smíchu by dokázal vzkřísit mrtvé. „Úplně to vidím,“ vyrážel ze sebe během řehotu,
dost k Hermionině nelibosti.
Hodila
po něm mrzutý pohled. „Harry!“ hubovala ho. „Neměl bys říkat takové věci.“
„Vždyť
ona nám dělá to samé, Hermiono,“ odpověděl. „Vzpomínáš, jak tě urážela?“
„To ale
neznamená, že klesnete na její úroveň,“ prohlásila.
„Hermiono,“
zakňučel Ron. „Kazíš mi zábavu!“
XXX
„Pořád
ještě tě nenávidím, víš,“ zamumlal Harry, což bylo vlastně absurdní, protože
seděl Luciusovi na klíně.
Muž
jen pozvedl obočí.
„Je to
tvoje vina, že o mně klevetí každý student v Bradavicích,“ zabručel.
„Pottere,“
začal Lucius. „Témata rozhovorů, které mezi sebou studenti vedou, rozhodně
nejsou moje práce.“
„Jako kdybych
nevěděl, o co se pokoušíš,“ prohlásil.
„Tuhle
část mi vysvětli, Pottere.“
„Testuješ
si mě,“ odpověděl. „Chceš vědět, jestli za to stojím. Takže, jaký je výsledek
tvého pozorování? Dosáhl jsem tvých standardů?“ zeptal se a pravou ruku sugestivně
přejel po Luciusově hrudníku.
„Velice
dostatečně,“ odpověděl muž a naklonil se, aby ho políbil.
XXX
„Hej,
kámo!“ zvolal Ron. „Už máš všechno sbaleno? Hermiona bude naštvaná, pokud zjistí,
že ještě nejsme hotoví.“
„No a ty
máš?“ zeptal se.
„Ehm...!“
Ron se podrbal na hlavě. „Vlastně ne.“
Harry
se zasmál. „Ty jsi tak beznadějný, Rone.“
„Hej!“
protestoval Ron. „A co ty?“
„Po
pravdě řečeno, já mám,“ řekl samolibě. „Tak jdi a sbal si věci, než ti Hermiona
utrhne hlavu.“
Ron
odešel a celou cestu reptal něco o zrádném kamarádovi a děsivé přítelkyni.
Ráno
před odjezdem z Bradavic Harryho překvapil student třetího ročníku, který mu
přinesl krátký vzkaz od Brumbála.
„Možná,
že ti musí říct něco důležitého, Harry,“ navrhla Hermiona.
„Fajn,
teď musím za ním,“ odvětil.
„Radši
si pospěš,“ dodal Ron. „Ať nám neujede vlak domů.“
Zmatený,
proč s ním chce zrovna teď Brumbál mluvit, vyrazil do ředitelny.
„Pane
profesore,“ pozdravil.
„Harry,“
uvítal ho Brumbál. „Posaď se, prosím.“
„Vzkázal
jste, že mě chcete vidět, pane?“ zeptal se.
„Ach
ano,“ začal se Brumbál přehrabovat v zásuvce a něco vytáhl. Červený
balíček se zlatou stuhou.
„Pane?“
„Veselé
Vánoce, Harry,“ řekl Brumbál a podával mu tu věc, která zřejmě byla jeho dar.
„Také
vám přeji Veselé Vánoce, pane. Uhm… děkuji,“ řekl, cítil se trapně a taky zmateně.
Proč mu Brumbál potřeboval dát svůj dárek právě teď? Proč nepočkal do Vánoc?
„Takže,
Harry,“ řekl Brumbál a v očích mu zajiskřilo. „Proč si to nerozbalíš?“
„Cože?“
zeptal se, zděšený tou myšlenkou.
„No
tak, jen do toho,“ pobízel ho ředitel.
Musí to
tady rovnou otevřít? Co se to tu u Merlina děje? Zatáhl za zlatou stuhu, kterou
byl balíček převázaný, nepřítomně si ji omotal kolem prstů a rozhrnul papír,
aby se podíval, co je uvnitř. Kniha?
„Bajky
Barda Beedlyho?“ přečetl titul nahlas.
XXX
Chudera Narcissa bude prekvapená keď náramok od Luciusa nedostane Draco. Nechápem prečo sú obchodníci takí klebetní.
OdpovědětVymazatDúfala som, že Albus dal Harryho zavolať kvôli tomu aby ho nechal v škole alebo u Luciusa :) mohol by naňho dávať pozor...
Ďakujem za kapitolu:)
Kdepak u Luciuse. To by Brumbál asi neudělal. Kdo ví, jestli by Albus souhlasil s tím, co Harry vyvádí. :-D
VymazatDěkuji za tvůj komentář. je to už dlouho. ;-)
Suprová kapitola :) mooooc se mi líbí a velice za ni děkuji. Katie11
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář.
VymazatNo tak tentokrát se paní prodavačka spletla. Ale myslím si, že to Narcissa bude Luciusovi přát, vzhledem k tomu jak to mezi sebou mají. Teda aspoň doufám. Nechceme, aby Lucius padl za oběť naštvané manželce.
OdpovědětVymazatDěkuji za krásnou kapitolu! :-)
Máš pravdu, že Narcissa asi nebude mít problém s tím, že Lucius má vztah. Zřejmě to v jejich manželství nebude poprvé. Otázka je, jestli skousne právě Pottera. :-D
VymazatDěkuji za komentář.
Dokonalost. Je skvělé jak se Lucius chová. Děkuji za překlad a moc se těším na pokračování.
OdpovědětVymazatLucius je Lucius, nenech se zmást jeho šarmem. :-D
VymazatDěkuji za komentář.
Chtěla bych vidět výraz Narcissy,až zjistí,že jen náramek je pro Harryho. Moc pěkná kapitolka, děkuju za překlad :-)alča
OdpovědětVymazatTo já taky. Jak asi vydýchá, komu byl dán... : :-DDD
VymazatDěkuji za komentář.
Tak jsem zvědavá, jak se bude Narcissa tvářit, až zjistí, že ten náramek nedostane Draco...a co až ho třeba uvidí u Harryho:-D
OdpovědětVymazatAjaj, bajky BB, to nevěstí nic dobrého, že by se nám tu schylovalo k honu na viteály? Za tuhle kapitolku děkuju a moc se těším na další:-)
Jenny
Bajky BB nemůžou znamenat nic jiného, než relikvie. Jen ještě není jisté, co tím Brumbál sleduje teď, když už je v podstatě po všem. No uvidíme.
VymazatDěkuji za komentář a další kapitola je na skladě.
naprosto super dílek :) těším se na další společné chvíle Luciuse a Harryho. :)
OdpovědětVymazatHonem další prosím:D
Děkuji za komentář a omlouvám se, že jsem tak zklamala. :(
Vymazatnaprosto super!!! :D jsem ráda, že dál překládáš....už se těším na další :)
OdpovědětVymazatJá děkuji za zájem. :)
VymazatTo je dobře, že pokračuješ, aspoň se nebudu nudit, když marodím. Dříve jsem nebyla schopna napsat.
OdpovědětVymazatRada roku: Nelezte na stromy před naplánovanou dovolenou.
Těším se na další kapitolku.
Bobo
Počítám, že za tu dobu už jsi uzdravená, ale dám na tvou radu. Na stromy nepolezu, definitivně.
VymazatDěkuji za komentář.
Moc děkuji za další část. Už pomalu začínám odpočítávat; deset, ...
OdpovědětVymazatJája
Proboha, zasekli jsme se na desíti!
VymazatDěkuji za komentář.
nádherné, moc se mi líbilo, že si šli společně hrát do sněhu nejen Nebelvírští ale i s Lenkou, že to Nevill zvládl pod jmelím s Hanah, prostě normální školní den mezi dětmi. Dík.
OdpovědětVymazatDěkuji za tvůj komentář. Snad tě tu ještě uvidím. :)
Vymazatna kdy plánuješ další dílek? :)
OdpovědětVymazatPrávě teď!
VymazatSkvělá kapitola. Jsem ráda, že se to tu opět dala do pohybu. Moc děkuji za možnost přečíst si novou kapitolu a za tvrdou práci, kterou na ní odvádíš. :)
OdpovědětVymazatOmlouvám se, že jsem s tím pohybem moc nepohnula. :D Bože, víc než rok! Kde jsem byla?
VymazatDěkuji za pochvalu, ale nezasloužím si ji.
Ahoj, budeš doufám pokračovat. Já jen, že dlouho nepřibyla nová kapitola, ale zase nechci naléhat. Totálně suprová povídka
OdpovědětVymazatJsem ráda, že se ti povídka líbí. Děkuji za komentář.
VymazatZlatko, aspoň se ozvi, chybíš nám!!!
OdpovědětVymazatPrávě přibyl další dílek k NV. Díky za zájem a já doufám, že mi to nové nadšení vydrží. ;-)
Vymazat