27. listopadu 2016

21. Neočekávané věci

Autor: malika-azrael (purple mangosteen)
Překlad: Nade

Lidi, já vás miluju! :D

Kapitola 21

Letošní Vánoce nebyly tak skvělé, jak Draco Malfoy předpovídal. Je pravda, že dostal spoustu dárků. Ve skutečnosti více, než obvykle. Ale rozchod jeho rodičů mu pokazil prázdniny. Rozvod přišel jako velké překvapení.

Draco už od raného dětství věděl, že mezi jeho rodiči není žádná láska. Vzali se, protože byli zasnoubeni už od doby, kdy byli ještě dětmi. Jeho matka měla své vlastní milence, stejně tak jako jeho otec. Ale nikdy by si nepomyslel, že by otec jednoho dne matku opustil. V okruhu čistokrevné společnosti rozvod prakticky neexistoval. No, pokud by měl být upřímný, především v horní třídě čistokrevných, kteří byli bohatí a praktikovali staré tradice.

Takže byl, samozřejmě, zvědavý na důvod, proč se jeho otec náhle rozhodl opustit svou manželku. Nebo, přesněji řečeno, na osobu, se kterou měl jeho otec vztah. Protože Draco si nikdy nepředstavoval Luciuse Malfoye jako někoho, kdo by byl tak sentimentální, že by opustil svou manželku pro nějaký milenecký rozmar.  Dokonce i k němu jeho otec zůstával chladný jako vždy.

Narcissa Malfoyová, brzy znovu Blacková a Draco měl podezření, že brzy Lady Demarchiel, tu zprávu vzala docela dobře. Dokonce svému manželovi popřála štěstí. Draco se jí pak vyptával, jestli něco ví. Narcisa se mu svěřila, že věděla o tom, že si Lucius s někým od minulých Vánoc dopisuje, ale pokud šlo o totožnost tajemné osoby, neměla ponětí. Jeho otec také nikdy nic neřekl. A on se neptal. Nikdo, pokud si trvale cenil svého života, se Luciuse nikdy nevyptával na to, co dělá. To byla škoda, protože Draco chtěl opravdu vědět, jestli bude mít brzy nevlastní matku.

Prázdniny brzo skončily a on se musel vrátit do Bradavic. Lidé na nádraží na něj a jeho rodiče zírali. Což zahrnovalo i tři prokletí jeho existence, Pottera, všechno-vím Grangerovou a Lasičku. Ačkoli jejich reakce byla odlišná od těch ostatních. Lasičák od nich nedokázal odtrhnout své nehnuté zírání, zatímco Grangerová se snažila svého přítele udržet na uzdě. Potter, na druhou stranu, jim věnoval jenom krátký pohled, než se vrátí k tomu, co právě dělal. Ten spratek si pravděpodobně myslel, že je něco víc. Draco se uvnitř zamračil.

Než je Narcisa opustila, rozloučila se s ním a jeho otcem obvyklým způsobem. On se pak připojil k ostatním Zmijozelům a Lucius se šel posadit do posledního kupé ve vlaku. Během jeho školních dnů využíval vlak jako způsobu dopravy, tedy kromě jeho otce, jen Lupin, ten vlkodlak.

Bohužel pro něj, jeho volba kupé znamenala, že se nacházel ve stejném prostoru jako Pansy „otravná“ Parkinsonová. Ta holka se k němu od začátku jejich sedmého ročníku chovala jako pijavice. Draco zažíval těžké chvilky, aby ji setřásl. Věděl, že to bylo tím, že si myslela, že se po zkouškách vezmou, ona se stane příští Lady Malfoy a bude volně využívat všechno zlato z trezoru Malfoyů. To zatraceně ne! Opravdu doufal, že tu záležitost bude moct brzy předložit otci a probudit to děvče z jejího světa fantazie. Kromě toho tu byla jedna dívka, o rok mladší, která upoutala jeho pozornost. Nejmladší dcera rodiny Greengrassů.

Právě si sumíroval nejlepší způsob, jak s otcem promluvit, když uviděl, jak kolem jeho oddělení prošel Potter, sám, bez svých dvou věrných nohsledů. Představte si jeho překvapení, když viděl, že Potter vešel rovnou do kupé jeho otce. Co sakra Potter dělal s Luciusem? Pár minut čekal venku, ale Potter nevycházel. Už měl plné zuby čekáním, tak zaklepal na dveře a vyčkával. Jenže žádná odezva se nekonala. Potter jeho otce neproklel, že ne? Draco věděl, že Lucius by Pottera dokázal zvládnout, ale přesto… a tak se vzchopil a otevřel dveře.

Nicméně, pohled, který ho uvítal, nebylo to, co očekával. Žádný v bezvědomí ležící Potter na podlaze a jeho triumfující otec. Ani žádný ošklivě prokletý Potter se zelenou kůží. Ne. To, co viděl, bylo neuvěřitelné. Pro jeho mozek naprosto nemyslitelné. Nejhorší noční můra, jakou kdy zakusil.

Viděl Pottera a svého otce, jak se vášnivě líbají. Nemohl uvěřit vlastním očím! Copak ho někdo proklel, aniž by to věděl? Byl to důvod, proč měl teď tuhle halucinaci? Zíral na scénu před sebou. Teprve poté, co se Lucius pustil do líbání Potterova krku, se vytrhl ze své strnulosti.

Co to sakra vy dva děláte?! zařval vztekle.

Pár přerušil líbání, jakmile zaslechli jeho křik. Otcovy oči se při pohledu na něj trochu rozšířily, než se opět vrátil ke svému obvyklému chladnému výrazu bez emocí. Potter vypadal velmi překvapeně. Prokletí jeho života se na něj podívalo, pak zpátky na Luciuse a pak zase k němu. Ten spratek nejdřív otevřel ústa, aby něco řekl, ale pak si to rozmyslel. Draco cítil, že brzy exploduje vzteky. Otec se líbal s jeho nejhorším nepřítelem! Nepřítelem, který byl mladší, než vlastní syn! Proč by to sakra dělal? Draca rozbolela hlava už jen z toho pomyšlení.

Harry Potter, na druhou stranu, tomu nedokázal uvěřit. Pouze jedinkrát opomněl zamknout dveře, a už ho fretka zastihla při líbání s Luciusem. Ačkoli to znamená, že už to Malfoyovi nemusí říkat, protože ten je načapal přímo při činu. Harry se obával, co se bude dít dál.

Když zaznamenal, že Malfoy vypadal připravený zabíjet, soudě podle vražedného výrazu ve tváři, podíval se na Luciuse. Co by teď měli udělat? Kdyby Lucius nebyl otec fretky, tak by se o Malfoye vůbec nestaral. Vždycky by mohl použít kouzlo upravující paměť. Lucius jen mírně kývnul hlavou ke dveřím, čím ho tiše vybídl k odchodu. Asi bude nejlepší, kdy otce a syna zanechá jejich malému rozhovoru od srdce, i když ve skutečnosti pochyboval, že by Malfoyovi něco takového dělali. No, pokud dojde na nejhorší, předpokládal, že Lucius ví, jak použít Obliviate na svého syna.

XXXXXXXXX

„Myslím, že bude lepší, když půjdu,“ prohlásil Potter, jako by byl Draco vzduch.

Oba počkali, dokud Potter nebude úplně pryč, a poté Lucius použil kouzla na ochranu soukromí. Jeho otec nepůsobil nijak odlišně, jako by být přichycen při muchlování s Potterem nic neznamenalo. Bylo až děsivé, jak dokázal stále udržovat svou neproniknutelnou čistokrevnou fasádu.

„Zbláznil ses?“ začal ječet Draco. „Co to sakra děláš s... s tou věcí! Potter! Ze všech lidí! Proč? Jsem si jistý, že bys mohl mít kohokoli, koho chceš! Tohle je šílenství!“ zakončil Draco hystericky. Věděl, že blábolí, ale nemohl si pomoci.

Luciusovy oči podrážděně zaplály. „Dávej si pozor na svůj tón, Draco,“ varoval ho otec smrtelným tónem.

Zaváhal. Stále ještě byl rozhněvaný, ale dobře věděl, že je lepší neprojevovat neúctu svému otci. Od chvíle, kdy byl dost starý, aby chápal věci kolem sebe, se naučil svého otce poslouchat a bát se jeho nelibost. Slovo Luciuse Malfoye bylo v jejich rodině konečný zákon.

„Dokážeš se teď chovat jako civilizovaný čistokrevný?“ otázal se Lucius.

Pouze přikývl, ještě si nedůvěřoval natolik, aby promluvil.

„Tvoje matka a já jsme jen přátelé,“ začal náhle Lucius. To Draca překvapilo. Jeho otec obvykle nikdy nedával vysvětlení. „Ani jeden z nás nepřechovává více citů, než tyto.“

Ano… Té skutečnosti si byl vědom. Co chtěl vědět, bylo, jakou roli v tom hrál Potter, sakra!

„Pokud jde o Pottera…“

Ano! Konečně byli u jádra věci.

„Tvoříme spolu alianci.“

Draco zíral na svého otce. Tvoří alianci? Tvoří alianci?!? Spíš se muchlují! Ale držel jazyk za zuby, dbalý Luciusova hněvu.

„Potter je silný a mocný čaroděj, s obrovským vlivem v kouzelnickém světě. Bylo by velmi prospěšné, kdybychom ho mohli využít k posílení našeho vlivu.“

„Ale… co Temný pán?“ Konečně k tomu měl něco říct.

Lucius se ušklíbl. „Jistě sis všiml, že na mé paži již není Znamení zla.“

Ano, všiml si. Bylo opravdu těžké uvěřit, že Temný pán byl nakonec pryč. Vyhoštěn Potterem. Ale on už se jednou vrátil. Možná, že by to mohl udělat znovu.

„A Temný pán se už nikdy znovu nevrátí do světa živých. Potter se o tom ujistil.“

Dracovi se zatočila hlava. Jeho otec chtěl využít Pottera. To bylo přijatelné. Vždyť zprvu se i on sám chtěl s uvedeným chlapcem spřátelit. Ale zajít až tak daleko, aby s tím spratkem dováděl?

„A co Brumbál, otče?“ zeptal se. Ředitel by to jistě nedovolil.

„Brumbálovi je teď sto padesát,“ ušklíbl se Lucius při zmínce o řediteli. „Nebude tady věčně. A až bude pryč, kdo postoupí vpřed a nahradí ho?“

Potter. Ten mladík s chaotickými vlasy. Draco okamžitě znal odpověď.

„Už jsi sedmnáctiletý chlapec… je nejvyšší čas, abys začal myslet a chovat se jako dospělý,“ řekl Lucius ostře a shlédl svého syna chladným pohledem. „Jak to vidím já, měl bys už jednat tak, jak by měl jednat dědic Malfoyů.“

Tohle štíplo, ale mlčel. Cítil hanbu, protože zklamal svého otce.

„Staletí prošla. Temní páni přicházejí a odcházejí. Ať už je to Grindelwald nebo Voldemort.“

Draco si byl jistý, že mu čelist spadla na podlahu. Za celý svůj život nikdy neslyšel svého otce nazvat Vy-víte-koho jeho jménem, nebo kohokoli jiného, když na to přijde. Ve skutečnosti jediní, kdo Vy-víte-komu říkali Voldemort, byli pouze Brumbál a Potter. Slyšet toto slovo, jak vychází z úst jeho otce, mu potvrdilo jeho nynější postoj a závažnost celé věci.

„Bez ohledu na to, která strana, nebo kdo má moc, my Malfoyové z toho vždy vyjdeme jako vítězná strana,“ pokračoval Lucius. „Ani tentokrát nejde o nic jiného. Uděláme, co je v našich silách, abychom pozvedli slávu naší rodiny. Naše prvořadá loajalita náleží vždy rodu Malfoyů. Nikdy na to nezapomeň.“

Rozhostilo se ticho. Draco se díval na svého otce. Lucius vypadal, jako by byl socha vytesaná z ledu. Tak bezcitný a nelítostný. Pokud by ten muž před ním nebyl jeho vlastní otec, a kdyby nevěděl, že ho Lucius miluje, utekl by ve strachu. A pokud by Potter právě teď viděl Lucius takto, ten spratek by taky prchal jako o život.

„Nyní můžeš odejít,“ řekl Lucius, čímž ho propustil. „A pamatuj, Draco... Investoval jsem do toho značné úsilí, a nikomu nedovolím, aby mi to překazil. Ani tobě. Rozumíš?“

„Ano, otče,“ odpověděl poslušně.


XXX



15 komentářů:

  1. Óó... děkuji za další skvělou kapitolu. Moc jsem si jí užila a přečetla jedním dechem. Jsem zvědavá, když to bylo z pohledu Draca, lehce Harryho, jestli příště bude i pohled Luciuse. Přeji krásnou první adventní neděli. Nemohu se dočkat pokračování! Zdraví Sachmet

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemáš zač. :D Ale obávám se, že z pohledu Luciuse to neuvidíme. Jeho úmysly budou zřejmě skryté až do vítězného konce. Děkuji za přání, i když jako dítě z ateistické rodiny Advent příliš nedržím. Ale potěší to. ;-)
      Díky za komentík.

      Vymazat
  2. vyprávění tentokráte z Dracova pohledu... Lucius ledový jako ledovec, Draco poslušný syn, který následuje pokynů otce... nic proti němu, ale mohl by někdy myslet za sebe.... ale v této povídce by to možná bylo na škodu...
    Jsem velmi zvědavá na pokračování...

    Přeji hezkou adventní neděli...

    Děkuji za překlad

    ranchan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro Draca to byly Vánoce samé překvápko. A určitě má i svůj vlastní rozum, ale Lucius pro něho je, a vždycky byl, tou nejvyšší autoritou. V opačném případě by to asi mělo pro našeho rozmazleného klučíka velmi nepříjemné následky. ;-)
      I tobě hezký Advent. :) A děkuji za komentář.

      Vymazat
  3. Děkuji za další výborný dílek. Bylo zajímavé se na to celé podívat z Dracova pohledu.
    Lady Corten

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je jasné, že Draca se to taky dotkne. Bude to přece v rodině, no ne? :-D

      Vymazat
  4. Ahoj, díky za další kapitolu. Sice už sem těch pár kapitol dočetla v ang ale těším se na český překlad protože kdybych se k tomu zase někdy vrátila tak se mi to líp bude číst díky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já jsem ráda, že se k nám vracíš. Vím, že spousta lidí si to může přečíst v originále, ale stále je dost takových, kteří to nezvládnou nebo se jim prostě nechce. :-D
      Proto to děláme, díky za komentář.

      Vymazat
  5. Juj, z pohledu Draca to vypadá na pěknou boudu, teď ještě, jak to bude doopravdy. Díky moc!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím, že Lucius je až do morku kostí prostě Zmijozel a jeho syn taky. Tohle je prostě způsob, jakým oni hodnotí svět kolem sebe. City prostě musí stranou. Otázka je, jestli tam vůbec nějaké jsou, že? :D No, uvidíme.
      Děkuji za komentík.

      Vymazat
    2. Neříkám, že to není možné. Pouze poukazuji, že jsem zvědavá, jak se to vyklube dál. :) Člověk nikdy neví.

      Vymazat
  6. Draco si byl jistý, že mu čelist spadla na podlahu:-D tk to mě rozesmálo. Kapitola z Dracova pohledu se mi moc líbí a jsem zvědavá, jestli i ve škole dokáže udržet emoce na uzdě a co se stane, až se s Harrym potkají třeba na chodbě:-D
    Kapitola jako vždy super a moc se těším na další:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že Draco se s tím vyrovná po svém. Pud sebezáchovy je u Zmijozelů velmi silný a on si určitě umí spočítat, co je pro něho dobré.
      Děkuji za tvůj komentář a užij si pokračování. :D

      Vymazat
  7. Veľmi dúfam, že to čo Lucius povedal Dracovi ako dôvod už dávno nie je pravdou, verím, že sa naozaj zamiloval... musel...
    Veľmi pekne ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všichni pevně věříme, že co Lucius říká a co cítí, jsou dvě naprosto odlišné věci. Před synem si prostě musí zachovat tvář a styl. A nejen před ním. :-D
      Děkuji za komentář.

      Vymazat

Děkujeme za komentář. :-)